10.8.2008 14:54:48 dany
Slib
Jen tak pro pořádek, abychom věděli, o čem že je vlastně řeč:))
Církevní sňatek: Já XY odevzdávám se Tobě XY a přijímám Tě za manžela/manželku, slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti, k tomu ať mi pomáhá Bůh.
Při civilní svatbě: XY táži se vás, zda dobrovolně vstupujete do svazku se zde přítomným XY/berete si dobrovolně zde přítomného, záleží na oddávajícím.
Já sama jsem vdaná 4 roky, s manželem jsme 8 let, 2 roky jsme byli zasnoubení, že se vezmeme, chceme spolu zestárnout, vychovávat děti,...jsme věděli po roce vztahu,chtěla jsem dokončit VŠ,nakonec jsme se brali v posledním ročníku, nemuseli jsme,teď máme 2 krásné děti,svatbu jsme měli církevní,protože jsme oba praktikující katolíci.Zrovna dnes ráno jsme se shodli, že nejlepší manželství/vztah je takový,ve kterém člověk musí přemýšlet,když se ho někdo zeptá jak dlouho jsou spolu.Prostě když nevnímáte tu dobu, pořád si máte co říct,máte se rádi,rozumíte si,...normální fungující vztah. Osobně jsem pro svatbu,ale nikomu ji nenutím.Každý vztah,má-li fungovat,musí být založen na snaze obou o jeho fungování,nikdy si nemůžu být jistá,že svého partnera mám, znám,pořád o něj musím bojovat,svatba nesvatba,manžel, partner není zboží,ve vztahu spolu rosteme, zrajeme, jdeme dál.Svatba je pro mě přirozenou součástí vztahu,je to krok dopředu, dalo by se říct "další stupeň"vztahu, kdy řeknu, jsme rodina, patříme k sobě.
Odpovědět