Otec u porodu

Manžela jsem u porodu měla, ale už bych ho tam nechtěla. Přijde mi to jako móda, chtěla jsem aby manžel čakal venku, ale sestra ho tam nahnala. Porod byl zanedbaný a následkem toho komplikovaný, dítě přidušené, já po porodu skoro v bezvědomí, dávali mi infuze, nemohla jsem mluvit,cvakala jsem zubama , třásla se zimou, měla bezděčné záškuby končetin, krvavé oči atd. Dítě bylo spíše modré, viditelně na hlavičce deformované, neplakalo.Bylo to pro nás oba strašné trauma. Manžel o tom odmítl hovořit. Já jsem mu vyčítala,že nezasáhl, že tam nepostavil zravotníky trochu do "latě". Manželova přítomnost mi byla nepříjemná,působil na mě rušivě.Taky jsem se styděla. Chtěla jsem být statečná, ale podle hodnocení zdravotníků musel mít manžel dojem, že jsem neschoná kráva. Vrholem všeho je , že mi řekli , že za ty komplikace si můžu sama. Před manželem. Cítila jsem se hrozně. Nezdařený porod poškodil náš vztah. Poškodil naší lásku. Poškodil naší vzájemnou důvěru, náš sex. Je to 5 let. Je to něco co jsme překonali, jsme spolu dál, našli jsme společnou lásku, začali znovu. Ale stojí to za to?