asi jsme každý jiný

Když tak čtu některé příspěvky, žasnu, jak se někteří cítí dotčeně. Nečetla jsem tedy vše, nemám tolik času. Ale připojím svou zkušenost.

Asi jsme trochu jiní. Nemáme televizi, my s manželem občas kouknem na nějakou debatu na internetu. A jednou za čas koukáme na TV u babiček.
Máme děti 5 a 3 leté a myslím, že televize jim vůbec nechybí. To je jasné, že když ji vidí, rádi se na ni podívají. Ale po chvíli je to už nebaví, raději si jdou hrát. Milujou knížky a čtení (tedy předčítání) a komiksový Čtyřlístek (starší se na něm učí číst). Asi to vidí u nás, my taky hodně s manželem čteme.

Ale asi je to hodně o přístupu. Když budu na dítě mluvit a vysvětlovat situace (klidně u filmu, nebo TV zpráv), je to pro dítě dobré. Když ho nechám samotné u TV nebo na pasece v lese, nebudu na něj mluvit, asi to má stejný efekt. S tím rozdílem, že na pasece bych teda nevydržela neříkat: Podívej, co to je a pod.

Ale přiznávám se, že někdy mám toho dětského mluvení až dost. Představte si dvě téměř stále mluvící holčičky, to někdy jde hlava kolem. Ještě že si povídají spolu. Ale mám z nich radost.

Přeji vám hodně radosti a zážitků s vašimi dětmi. Užívejte si s nimi. Gábina