Ano, ale....

pokud jsou projevy alergie skutečně silné, nedá se nic dělat a musí se dělat i taková nepopulární opatření jaká jsou popsaná v článku. Jenomže to vůbec neřeší podstatu alergie samotné, ale jen příznaky. Mám mírnou alergickou rýmu - na některé pyly, na stavební prach, na plísně. Ale když jsem to řekla obvoďákovi, chtěl mne hnát na alegologii a předestřel přede mne všechna omezení, která jsou v článku, včetně toho, že se musím bezpodmínečně zbavit našich kočičích kamarádek. Což jsem samozřejmě odmítla. I když občas kýchnu, chci si na loukách vonět ke kytkám, hladit kočičí kožíšky a žít prostě normálně, ne se zavírat do vydesinfikovaných bytů-laboratoří bez záclon a koberců. Přešla jsem na bio stravu, hodně piju čistou vodu, používám bariérový krém od Theisse a Vincentku na výplach nosu. Alergie se drží v mezích normy a občasné kýchnutí či písknutí na průduškách pomalu vydýchám a je to -člověk se tomu nesmí poddávat a vůbec nevím, jak bych žila, kdybych si musela na lékařská doporučení brát pravidelně antihistaminika a stříkat si sprej. Alergie je také zvyšována stresem, prostředím, není přesně jasné, co vše ji spouští.
A o tom, že mechanismus alergie není úplně jasný, svědčí i moje sestřenice - od dětství do dospělosti trpěla silným astmatem a sennou rýmou. Když se po dvacítce odstěhovala od rodičů, začala si ve městě "užívat", chodit po nčních klubech, kouřit a - koupila si kočku. Po nějakém půlroce šla na alergologii a tam ji chválili, jak dodržuje léčbu a že se jí alergické příznaky snížily o dobrou polovinu. A co tedy zdravého dělala? Jen valili oči, když odpověď byla, že změnila bydliště, začala kouřit a pořídila si kočku.