Re: slohová práce

Kohnová,
i v naší třídě bylo určité procento studentek, které byly schopny absorbovat učivo pouze za použití fotografické paměti nebo mechanického naučení se nazpaměť. Taky si živě pamatuju ty otázky "a co všechno se z toho mám naučit", "ale já to nechápu!" a pak jak jsem při jejich zkoušení měla otevřený sešit a sama pro sebe jsem se smála nad tím, jak to odříkávají opravdu slovo od slova a jak je vidět, že když to po nich učitel chce říct jinak, tak jsou v koncích... Faktem ale je, že kromě matiky a fyziky, kde bylo potřeba vyvíjet nějakou jinou mozkovou aktivitu, jim tento přístup ve všech předmětech bohatě stačil (!!!), a to ani neznamená, že by daný předmět učil kantor, který doslovné bezduché fráze přímo vyžaduje. Prostě když v dějepise u zkoušení dostaly otázku "revoluce 1848", tak v duchu najely na příslušnou stranu a odříkaly to co v tom sešitě měly... a dostaly za jedna.
Ano, je to tristní, obzvláště pro matikáře to asi tristní bylo, ale každej máme jinou hlavu a někdo si zkrátka takto pamatuje (a asi i kantor to musí brát v úvahu... protože pokud takové slečně řekneš, že když jí nejde matika, tak má nad ní doma strávit o hodinu déle, tak ona se doma o hodinu déle učí a to tím způsobem, že se zpaměti naučí deset, patnáct příkladů navíc... řádek od řádku, číslo od čísla... ale druhý den v písemce, když je příklad s jinými čísly, tak jej stejně zas nevypočítá).

Můj případ to nebyl... já jsem matiku, chemii, fyziku odvozovala, propojovala a přemýšlela, ale zase jsem nebyla schopná si nahrát do paměti všechna data z dějepisu, všech 36 děl nějakého spisovatele i s rokem vydání u každého z nich apod... říkala jsem, že na to prostě nemám hlavu a dvojky z dějepisu jsem brala jako že to tak prostě musí být... když mám halt to přírodovědné myšlení (ale víš co? Časem jsem se začala pídit právě po různých způsobech učení... a dnes bych naučení se těchto dat schopná už byla. Dnes vím, JAK se já sama mohu naučit všechna ta dějepisná data a položky tohoto typu. A není to tak, že by bylo nutné u toho dvě hodiny denně sedět)

A ano, máš plnou pravdu v tom, že jsou (četní) studenti, kteří vyvíjejí veškerou snahu v tom smyslu, aby za každou cenu nemuseli nic dělat. Ale myslím, že je zhovadilost smést to ze stolu tím, že jim řekneš "no jo, mládeži, učení je mučení a škola je fuška a vy jste beznadějní, halt se musíte naučit pracovat i když se vám zrovna nechce". Podle mne jsou tohle právě lidi (děti) se kterýma je potřeba nejvíc pracovat. Oni potřebujou pomoct (i když je při styku s takovýmto individuem nesmírně těžké nevidět rudě a zachovat klid a svůj cíl). On tento jejich přístup taky nevznikl sám od sebe... vytvořil se výchovou od rodičů, v průběhu předchozí školní docházky atd. A faktem je, že byli i u nás na střední kantoři, kteří požívali ve studentském kolektivu velké vážnosti a dokázali dokopat i tyto studenty k požadované aktivitě.