Rodit u "Milosrdných" nikdy!

Milá Ivko

Jen krátce. Rodila jsem taktéž u Milosrdných bratří a 21.2. tomu bude již 5let.
Z porodu jsem zas takové obavy neměla, jako spíš z chování a přístupu personálu. A bohužel, moje obavy se staly skutečností.
Jako prvorodička jsem si naivně myslela, že mi poradí a pomohou a dají rady do prvních dnů po propuštění z porodnice.
Chování a přístup byl jako z nějakého ošklivého snu, z kterého se bohužel nedalo probudit, ale musel se přetrpět a počítala jsem snad i minuty do propuštění.
Abych jen trochu přiblížila dění.
Na pokoji jsme byly tři maminky se svýma mrňouskama.
To moje malinké stvořeníčko, ale nejvvíce plakalo a když už jsem si první den nevěděla kolem půlnoci rady, zašla jsem s prosbou o pomoc za sestřičkou. Ta mě jen ledabyla řekla, že jsem chtěla dítě a to bohužel bude dost často plakat a musím ho chovat. Takže bylo na mě, jak dcerku uspím. Nakonec se to asi na dvě hodiny podařilo.
Ovšem druhý večer se opakovalo totéž. Byla jsem dost citlivá a když jsem opět zašla pro radu za sestrou, skoro jsem nemohla promluvit a tekly mi slzy. Chtěla jsem už být s malou doma, byla jsem unavená a bezradná. Jaké překvapení mě však čekalo. Sestra na mě houkla, že rozhodně nesmím dítě neustále nosit a basta. Konec, pomoc a rada veškerá žádná.
No, připadala jsem si jak za totality - dle vyprávění starších, kdy se ukazovaly děti oknem apod - včetně toho, že nikdo nesměl na pokoj, jak píšete, pokaždé jedna musela zůstat a hlídat mimča. Každý večer jiná rada, týkající se koupání - denně, otírat, obden...- natírání po koupání - pokaždé, olej, krém...- konče tím, že dítě, když jsem si vzala do postele a přišla vysloužilá sestra, seřvala mě jak malé děcko.
A rady na doma, týkající se první procházky venku, ošetření atd.veškeré žádné.
V pátek, když mě propouštěli, jsem byla štěstím bez sebe.
Vím, že někdo může mít názor a zkušenosti jiné, ale bohužel já osobně jsem se setkala s tímto a vím, že podruhé se tam již neukážu a doporučení kamarádkám rozhodně nedám.
Dokážu pochopit, že někdo má starosti, nemá zrovna náladu a prostě není ve své kůži. Ale v případě personálu u Milosrdných se opravdu chovají nemilosrdně.
Stačilo by, kdyby sjednotili rady maminkám a hlavně prvorodičkám, protože proto tam přece jsou.
Čekají, že v porodnici jim pomohou a vyzbrojí je radami a povzbudí vlídným slovem, přístupem. Ovšem, to byste musely milé ženy matky, zvolit zcela jinou porodnici.
Osobně na mě jdou opět mateřské pudy a vím, že výše zmíněnou nemocnici minu obloukem.
Všechny zdravím a přeji co nejpříjemněji strávené dny po porodu ve zdravotnických zařízeních.


Naďa