Re: Naše vyšetření kyčlí

To je fakt bída, v rámci jednoho oddělení jedné nemocnice se lékaři neshodnou a jeden shazuje rozhodnutí druhého. Z ortopedie na Bulovce před pěti lety si pamatuju asi tak třicet matek s kojenci pozvané najednou (ordinační doba asi půl hodiny denně), nasupený doktor přišel beze slova omluvy a bez toho, že by pozdravil o čtvrt hodiny později, do ordinace nás ládoval s rentgenovými snímky cca po pěti a takto hromadně sděloval diagnózu. Vzhledem k tomu, že jsme s prckem v kojeneckém věku naštěstí po doktorech moc nechodili, reprezentovalo toto ortopedické vyšetření jedno z nejhorších setkáních s dětskými lékaři. Trumflo je pouze vyšetření ortopedem na naší poliklinice, když byly prckovi dva a víceméně přestal používat pravou ruku. Ortoped, aniž by mě uznal za hodnou slova, malému pokroutil rukou, a začal sestře diktovat. Z diktátu jsem pochopila, že nás posílá na Bulovku, kde malému v anestezi něco budou dělat. Na můj dotaz, o co že jde, mi sdělil (dost hrubě), že malého na Bulovce "přispí" protože má vykloubené rameno či co a nahodí mu to zpátky. Chvíli jsem pak měli rozhovor na téma "jak se má lékař chovat k pacientovi či jeho rodiči" a " co si může pacient či jeho rodič k lékaři dovolit". Odjeli jsme na Bulovku, kde se nakonec sešlo asi pět lékařů, kteří vrtěli hlavou nad rentgenem, diagnózu zmíněného ortopeda dosti nevybíravými slovy smetli ze stolu (trochu mi to připomíná řemeslníka, který kdykoli jej pozvete na opravu něčeho, co udělal někdo jiný, začně opravu slovy : "Proboha, který prase tohle dělalo?")a odeslali nás na rehabilitace (což zabralo).

A úsudek, pokud jde o postup lékaře? Jako že nechám doktorem něco naordinovat a pak to dítěti nedávám? A proč to s doktorem nepořešíte rovnou? Já musím zaplaťpánbůh říct, že synkovi nebylo prozatím nic vážnějšího, než rýma, kašel, bolavé ucho a angína a tam moc místa pro úsudek nenacházím.