Re: Taky jsme cvicili preventivne-necvičili

ahoj, to je právě ten problém celé věci. žít a nechat žít, a za jakých podmínek.... nikdo opravdu 100% neví jaký vliv vojtovka má na psychiku. jsou jen dohady.
já znám spoustu prímových dětí,které od malička cvičili a cvičí třeba dosud (lázně), protože se bez toho neobejdou i k udržení svého zdravotního stavu.ovšem záleží třeba také na rodiném prostředí,které je super i postoj ke své nemoci atd,ale nevím jestli by dítě nebylo bez vojtění ještě veselejší atp. každá musíme zvážit všechna pro i proti a co máme za proirity. pokud bude má dcerka sportovně založená (jako že má mamku sportuchtivou, půjde příkladem nebo naopak?) tak jí asi budou vadit sklony k vadnému držení. nebo bude knihomol od rána do večera a na tom jaký má hrudník jí pranic nesejde. ale zase můžu předpokládat že jako "žena" bude mít zájem starat se o své tělo a své sklony v tomto směru udrží na uzdě.
má dcerka začala cvičit až v půl roce (také jsem si to vydupala, upozorńovala jsem na různé nedokonalosti od jejích dvou měsíců, ale nechtěla zase aby doplatila na mé vytrénovanéoko a tak čekala až dr. řekne, ale nic neříkala až jsem si vydupla vyešetření pro jistotu, neuroložka toho také moc nenašla a doporučila jen nějaké nošení a stimulaci vhodnou hrou atd a objednala nás na rehabilitaci a v dceřině necelém půl roce s tím že cvičit stejně nebudeme, no hned jak nás sestřička viděla řekla že tam musela být nějaká asimetrie v krčku, to jsem říkala od samého začátku!!! jenže fixace stereotipů je kolem 5měs,že) cvičili jsme cvičili,dcerka plakala jen občas a vlastně vůbec když to srovnám se synem. po skončení terapie jsem samozřemě poračovala ve vhodném nošení hraní....to jsem ale dělala od samého začátku,je to ten moment kdy se snažíte jak můžete a stále problémy přetrvávají. no jsem pitomá, říkám si jak to teď píšu, ale snad to bude zkušenost pro ostatní....dcerka má teď 2 a půl roku a jak píšete také má bříško a lopatky občas čouhaj...ja pravda že co je na světě bráška tak jsem se jí po pohybové stránce neměla čas tolik věnovat a mám dojem že se zhoršila,ještě však může vše dohnat. do cca 3 let jsou xky normální pak se teprve nožky rovnají. je jasné že kdybych jí zase začala vojtit byla by to ta cesta jistoty. teď mě možná čeká ještě vojtění se synem a i z toho mám bublání v krajině břišní...tak si představte náš denní režim a budeme zase muset obětovat jiné aktivity,které dcera miluje abychom to vše stíhali.
syn je také na hraně,je jasné že vojtění by vše pojistilo,ale tytam by zase bylo naše jiné aktivity. na vojtění musím být doma atd, vojtit po návštěvách na podlaze jsem si také párkrát zkusila není o nic stát navíc se necítíte tolik v kramflecích jako ve svém prostředí,kdy vám nikdo nekouká přes rameno (každý je zvědavý). nehledě, že dítě také necvičí ve svém prostředí nemáte klid ....možná to vše jen přeháním, ale dám děten stimulaci cvičením k dokonalosti tělesné nebo je budu stimulovat setkáváním s přáteli a jinými akcemi když je jasné že oba chodit budou a nějaké to VDT by se dalo ohlídat. to jsou otázky na které asi nedostanete odpověď nikde. nikdo není vševědoucí aby vám řekl že vaše dítě bude v tom a tom případě bez problémů. (s dcerou jsme končili v 9 měs. s tím že vše už bude ok a stejně náběh na vdt má když ji srovnám s jinými v jejím věku....) například znám děvčátko které bylo lenívé,nechtělo se moc otáčet ale jinak vše ok. maminka si nedělala hlavu se správným nošením viz něžná náruč (ono také u dvou dětí jsou siuace kdy správné nošení je věcí až druhou. jsou okamžiky kdy dítě popadnete jakkoli by jste celou situaci zachránili)...a holka je 100% vpořádku (tak 99% :-),stovku snad nemánikdo) zkrátka její poh. vzorce (jejich nastavení) se se vším vypořádaly.

hm a to jsem sem sedla že budu pokračovat v sepisování něčeho slíbeného !snad ten poslední příspěvek ještě do večere(půlnoci)hodím .-) l.