diky za clanek

Dobry den z Berlina.
Diky moc za takovy clanek, mluvi mi ze srdce! Uz nejakou dobu se snazim prijit na to, jsou-li moje pocity (kdyz si chci plne "vychutnat" prvni roky materstvi) normalni, nebo se snad nejak vymykam z moderniho (zvlaste, jak se zda, na "emancipovanem" a zkusenostmi kolektivni vychovy praktikovane donedavna v nekdejsim socialistickem "tabore" netknutem Zapade) trendu, neztracet cas a penize a po porodu co nejrychleji zpet do pracovniho procesu. Ziju skoro dva roky v Nemecku, predtim (az do tehotenstvi) jsem pracovala, a to vlastne uz od maturity, dokonce i behem - zahajeneho az tri roky po maturite - studia na VS jsem si privydelavala nejakymi preklady, proste jen proto, ze me to bavilo a ze jsem nechtela financne viset svym rodicum na krku. Kazdy, kdo me zna, vi, jak rada jsem delala svou praci (mela jsem pokazde stesti na fajn spolupracovniky a na praci, ktera nenudila a hodne mi davala). Tim spis me ted trapi stale castejsi otazky ze strany znamych i neznamych, ale nekdy bohuzel i manzela (Nemec, pritom sam jako jedinacek vychovavany prepeclive az do hluboke dospelosti matkou, ktera byla vetsinu casu v domacnosti), kdy uz si konecne budu hledat nejakou praci. Znami si mysleji, ze snad muze matka doma s ditetem nejak neuveritelne stradat na nedostatek komunikace s "rozumnymi" lidmi a nedostatek "seberealizace". Nekdy vytusim i jemny nadech pocitu, ze si snad na materske nezaslouzene nejak lenosim. Manzelova motivace je spise toho druhu, ze kdybychom se v dohledne dobe rozhodli pro dalsi miminko, nebyl by k zahozeni prijem z materske dovolene (o vyznamu dalsiho prijmu v rodine nemluve)... To nepopiram, ale neco mi rika, ze je snad dulezitejsi budovat spolehlivy vztah s ditetem a davat mu OSOBNE zaklady pro jeho dalsi vyvoj, nez nejaka ta koruna navic... Vzhledem k tomu, ze jsem sve prvni a zatim jedine dite porodila v jiz pokrocitejsim veku, dovedu a chci si materstvi navic trochu uzit a prozit, uz proto, ze je mi naprosto jasne, ze roky a mesice, stravene s nim v tak dulezite dobe mi - ani jemu - uz nikdy nikdo nevrati, at by osoba nebo instituce, ktera by se o nej v pripade meho nastupu do prace musela (nikoliv zadarmo) starat, byla sebelepsi a sebeduveryhodnejsi. Nezastiram, ze zivot v jine zemi, temer bez znamych, kdy vsichni blizci jsou daleko (ale co je to proti USA, tady jsme aspon v jedne Evrope a v sousedni zemi) nekdy neni snadny, pokud jde o spolecenske kontakty pro matku v domacnosti, ale myslim, ze vsechno potrebuje svuj cas a verim, ze az nas syn bude trochu vetsi a chodit treba do skolky, najdu si nejakou zajimavou praci, kde si to zase vynahradim. Rozhodne nehodlam zustat doma uz naporad, tady se prece nejedna o nejakou vecnost.
Navic kazda maminka (nebo tatinek), ktera je nonstop doma s ditetem nebo detmi, mi jiste potrvrdi, ze je to skutecne narocne "zamestnani". A to nic nemeni na faktu, ze je to krasna a neopakovatelna a nesdelitelna zkusenost, jakou muze clovek v zivote prozit... Takze jeste jednou diky za dusevni vzpruhu, je to opravdu moc hezky a trefne napsane...
Eliska