Re: ...pořád lepší, než naopak...

Taky si myslím, že máš štěstí, že babička se na vnouče těší a užívá si to. Že se v babičku proměnila.
Moje matka zatím asi ještě nestihla zaregistrovat, že už je dvojnásobnou babičkou, za vnoučaty ji nenapdadne se přijít podívat, jak je měsíc dlouhý, domů si je brát nechce, má přece moc práce, když jsem tam tuhle syna na hodinu nechala, abych zavezla dceru vyspat domů (při oslavě babiččiných narozenin, na které nás všechny pozvali a ví, že po obědě má spát - postýlku jsme tam sice dovezli, ale nějak se nepočítalo s tím, že by tam malá spala, postýlka byla zastlaná až po vrch), tak jsem ještě ani neodešla za barák a už jsem slyšela, jak na syna ječí, aby jí nešlapal po sněženkách - rostou volně v trávníku, kde měl asi tak chodit. Na návštěvu tam ani děti už neberu, když se stavuju v týdnu, protože stejně matka jen vypráví, co jí zase vyvedli v práci, co ji kde píchá, jak ji vytočil táta a podobně a dětí si nevšimne, jen na ně skáče jejich nevychovaný pes a malá se ho bojí a brečí. A ještě mi vypráví, co kdo v práci a co jejich vnoučata :o(
K nám babička zpravidla jezdí, když něco potřebuje, jako třeba půjčit peníze a podobně. Ještě nikdy sama neřekla, že příjde děti třeba vzít na procházku, nedejbože na výlet.
Spaly tam jednou a malá pak měsíc chtěla dudlík i přes den, což už víc než půl roku nechtěla. Od psa měla prokousnutý hrneček, nechala jí ho válet po zemi a jestli z něho malá i pila, radši nechci ani vědět, ještě že tak moc v tu dobu pít nechtěla.
Když byly synovi necelé tři roky a já čekala malou, tak mi řekla, že bych ho měla dát do školky, že na mně bude strašně závislej, když je jen se mnou. Aby řekla, že si ho třeba na víkend vezme, aby teda byl i s někým jiným, to ji nenapadlo :o(
No a takhle bych mohla pokračovat, ani se mi už nechce, protože mi to je hrozně líto, zvášť, když si vzpomenu, jaká byla moje babička, její maminka. Trávila jsem s ní všechny prázdniny, jezdila tam na víkendy. Nevím, proč si moje matka nedokáže vzpomenout, jak jí to pomohlo, jak třeba byla ona sama ráda, že jsem s babičkou a že máme hezký vztah. Ale asi neví, co to je nehnout se od dítěte na krok, nemít ani chvíli čas jen sama pro sebe. Mě, když jsem byla malá, vozila sousedčina dcera, bráchu jsem pak zase měla skoro až do dospělosti na starosti já, když se šlo ven, je o osm a půl roku mladší. To jsem už koukala po klukách a musela jsem ho brát s sebou.
Jen se bojím, co bude, až třeba jednou bude neschopná se o sebe postarat, jestli bude očekávat, že tady budu čekat, povinná se starat??? Bavila jsem se o tom jendou s kamarádkou, její máti je ještě lepší než moje (když jí bylo 13, dala ji k babičce a odstěhovala se za přítelem), tak říkala, že takovíhle rodiče si koledují o to, aby je děti šouply do domovů důchodců a taky se na ně vykašlaly.
No nic, nechci to tady zamořovat svým pesimistickým příspěvkem, ale chtěla jsem jen pisatelce říct, že si má vážit toho, že má babičku babičku, která se vnoučatům věnuje, co já bych za to dala, kdyby se už tak i moje matka začala chovat. Jen se ´bojím, že se tak už nestane. Dřív jsem si říkala, že budu teda naštvaná, když se bude o bráchovy budoucí děti starat a o moje že se nestará, ale mám strach, že to spíš je čím dál horší a že se nebude starat ani o jeho.