Re: Porody ve slepičárně

No, nepochybně si do dovedu představit, letos v srpnu jsem v devátém měsíci čekala v čekárně v Podolí. Přesto prostě nemám pocit, že mě tam personál prodnice držel pro své sadistické potěšení:)))
Prostě mi sestry řekly, že porodnice je narvaná až po střechu a v Krči se maluje. Beru to stejně, jako když mi tiskaři před koncem roku řeknou, že nemají dodací lhůtu týden, jako obvykle, ale tři, protože teď všichni tisknou... Prostě buď počkám, nebo jdu do jiné tiskárny :)) A protože jsou narvané všechny, tak spíš počkám.

Zkrátka, všechno je o přístupu a ten mám já a Jana evidentně diametrálně odlišný :))) Já zvolila osvědčený produkční způsob: padesátrát jim to řekni, čtyřicetkrát telefonicky ověř a ono to nejspíš klapne a klaplo to :) Vzhledem k nějakým anomáliím na kostře pánve jsem chtěla rodit císařem a císařem jsem taky odrodila. Výsledek mémo snažení je zdravé normální dítě, co víc si přát.

No a nakonec ta nonverbální komunikace ... Nemyslím, že ona lékařka by chtěla mezi pacietkou a svou osobou nastolit jakési D/s, prostě jen příliš nepřemýšlí a člověka s normálním sebevědomím by to rozhodit nemělo. Může, jistě, ale prezentovat to celé stylem "zde peklo porodnice, zde ráj porodu doma" mi připomíná nějaký podivný apoštolát.

Mimochodem, stejný problém mám i se způsobem prezentace domácích a přirozených porodů. Většina knih, které je propagují, má typickou nectnost "New Age" hnutí. Chce se vracet k zčásti neexistujícím a z části idealizovaným kořenům.
Nevím, jestli jste někdy zkoumali historické zmínky o porodech, lidové recepty a podobně, já ano, vzhledem k tomu, že se zabývám přirodní magií a léčitelstvím a něco jsem o tomhle "porodním" tématu nedávno publikovala. Našla jsem spoustu rad a návodů, od bizarních, jako přivázat si k lýtku supí pero, přes dryjáky, které obsahovaly menstruační krev a krev dudka samičky, až po poměrně pragmatický odvar z makovic. Upřímně řečeno, pokud se ty ženské byly ochotny prolévat dudčí krví a to i přes výstrahu církve, že kdo si magickými prostředky uleví při porodu od bolesti (což je proti bibli, že), porodí lykantropa, nebo jinou zrůdu z pekel, myslím, že civilizovanější medikaci by se taky nebránily.
Žádný z receptů ani žádná z dobových básní, které se o porodech zmiňují,nenasvědčují tomu, že by ženy očekávaly nějaký obzvlášť povznášející zážitek. Především se modlily a obětovaly, aby jim bylo dopřáno porod přežít. (V jednom z pastýřských antických zpěvů je hádání milenců a milenka se brání sexu právě s odkazem na fakt, že "bolí to strašlivě, když bohyně porodu zraní", v Iliadě se mluví o porody zchvácených bocích trojské královny, atd.)
Celkově to vypadá, že porod braly spíše prakticky, i prvorodičky už většinou viděly někoho rodit a dost často také osobně znaly nějakou ženu, která při porodu umřela. Vzhledem k tomu, že úmrtnost byla obecně vyšší, přijímaly to spíše fatalisticky, ostatně, nějak se to dítě ven dostat muselo. O tom, jak se k nim porodní báby chovaly, nikde moc zmínek není, ovšem asi jak která. Některé věci totiž běh času nemění :))))

Pokud by někdo tu dudčí krev, případně supí pero chtěl vyzkoušet, na možádání dodám příslušný návod. Ale říkám vám na rovinu, podle mého názoru křišťál pomáhá, ale anestezi a skalpel je třeba mít v záloze :))))