Re: Uplne normalni

Vážená dámo, nechápu, kam svým příspěvkem míříte. Pracovala jsem nějaký čas ve zvláštní škole, s dětmi, které byly označeny za nevzdělavatelné a obtížně vychovatelné, pokud tedy vůbec vychovatelné. Můžu Vás ubezpečit, že tam ABSOLUTNĚ NEHRÁLO ŽÁDNOU ROLI !!!, jestli je mentálně (a častokrát i tělesně) postižené dítě dítkem diplomata, instalatéra nebo jestli je z romské rodiny, která bydlí na ubytovně. Měli jsme tam děti vysokoškolsky vzdělaných lidí, které se bohužel narodily na hranici debility, další VŠ rodina měla dítě těžce postižené jak mentálně, tak fyzicky. To dítě je nakonec v Ústavu sociální péče, protože je mentálně jak tříleté, absolutně se není samo schopno se o sebe postarat, a to bohužel ani v chráněném bydlení (mám ÚSP za humny a občas tam dítko potkávám. už to teda není dítě, už je dávno dospělé). S některými tehdy dětmi se potkávám ve městě. Budete se divit, ale i tyto děti byly schopny dospět, najít si práci i založit rodiny. Jejich socioekonomický původ v tom prakticky nehrál žádnou roli.

Ano, jako dospělí jsou nesmírně zranitelní. Protože jim prostě Pámbu nenadělil, když se rozdával rozum a IQ. Za to ty děti přece ale nemůžou, ne?