Nešikovný podnikatel.

Pracovala jsem ve 2 restauračních zařízeních (lepší hospoda a běžná kavárna) a hned první, co se nový personál učil bylo, jak usměrnit hosty, kteří se vymykají vhodnému chování. Normálně to lze komunikačně zvládnout. Nikdy nebyl problém, jen jednou u duševně nemocného člověka, kterého po atace odvezla sanitka.
Někde chtějí mít ticho, jinde to ševelí, někde mají v koutě piano či kytaru na zdi k volnému použití. Není třeba tisíc cedulí a zákazů, domluvit se je normální schopnost. Hosté mohou mít různé požadavky, ale je na personálu, aby požadované prostředí zajistil. Mám pocit, že dneska je třeba šermovat cedulemi, zákazy a příkazy. To jsme sociálně imbecilní? Spíš mám pocit, že dnes podnikat v pohostinství chce každý, bere to jako zlatý důl a diví se, že je třeba nějaká sociálni interakce, aby se zajistila vhodná atmosféra, když se v lokále míchají různí lidé. Že nejde jen o přinesení jídla a pití. Jenže na to už se asi zapomnělo.

Takže: kdo chce dělat restauraci, ať ji dělá v souladu se zákony. Kdo ne, ať si založí soukromý klub, kam smí pouštět jen vyvolené. I takové hospody znám.