Podprahově vnímané násilí

Zajímavý postřeh je, jak často je vv mnoha posledních filmech zobrazeno zabíjení/ničení robotů.
Četl jsem to velmi zajímavě okomentováno v článku, jehož odkaz už bohužel nemám, ale smyslem bylo odlidštění:
ve filmech jako Nevědomí, Na hraně zítřka, atd. je tím zlým mimozemšťan, ale ve formě robotů řízených centrálně. Je to zajímavý trik - takové je možné likvidovat bez soucitu a jakkoliv brutálně - tím se dá porce násilí v jednom snímku efektivně zvednout. Paradoxně, právě země, která tyto filmy produkuje, je tou, která začala masově používat dálkově řízené zbraně a zabíjet s nimi svoje protivníky.

Má to ale jeden háček. Je velmi snadné odlidštit si ty, které nemáme rádi. A potom, když už je nepovažujeme za lidi, je zabít. A potom někdo brutálně zabije bezdomovce, někdo začne střílet ve škole...Domyšleno do důsledků, nemáme před sebou zrovna veselou perspektivu.
Slavoj Žižek ve své knize Násilí říká něco v tom smyslu, že tohle viditelné násilí, které my slušňáci odsuzujeme, je jenom plod všudypřítonmého, podprahově vnímaného násilí v naší kultuře. Říká, že naše kultura už nefunguje, a toto je důsledek.

Mimochodem, nemá cenu srovnávat staré pohádky a nová obrazová media. My jsme evolučně přizpůsobení odlišovat pravdu od ne-pravdy v řeči a psané podobě, ta je ostatně jen znakovou řečí. Neumíme to ale rozlišovat v obrazové podobě. Co vidíme, to si pamatujeme jako pravdivou informaci, bez ohledu na to, že rozumově víme že je to jen příběh. Byl bych móóc opatrný v tom, na co nechám koukat svoje děti. Bohužel, je velmi těžké to řídit. V příbězích pro děti je násilí spousta, a je to oslava násilí, protože v těch příbězích ho dělají ti dobří.