Barvičky, barvičky

"Zbývá jen pohrát si s barvami a máme vyhráno."

Viz asi následující záběry...

Čím to je, že návrhy dětských pokojů jsou tak stereotypní, barvy nejlépe pastelové (tj. "veselé" - děti přece mají být veselé) plus sterilní bílá kvůli útulnosti, případně dozdobit dětinsky stylizovanými kytičkami, zvířátky, srdíčky a autíčky - to mají přece děti rády.

Napadá mne, co třeba jednoduché geometrické vzory, když už chceme bohatší barevnou výzdobu?

Nějak mi z těch záběrů na závěr přišly útulné tak dva, tři. A přitom si nemyslím, že by se můj vkus od dětství zásadně měnil, odmala jsem měl rád jednoduchost, dřevo, tlumenější odstíny. Bílou na stěnách, ale ne na podlaze nebo na nábytku. Barevné kombinace spíš s málo barvami, a to takovými, které k sobě mají blíž, jdou k sobě. Ále jděte, děti mají přece rády hodně barev a hlavně veselých, a taky zvířátka, hlavně taková ta polidštěná, to ví každý, že...