Čekal jsem jiný obsah

Zdravím všechny. Podle názvu jsem čekal naprosto jiný obsah, takže k souhlasu a nesouhlasu s článkem se vyjádřím jen tak, že autorka neumí své mamince říkat ne sama za sebe a začíná to řešit až s příchodem dětí a jen za ně. To, že rodit doma je skutečně zbytečný hazard o tom není pochyb, je to jako lézt na jednoduchou skálu bez jištění s argumentem, že na této skále málo kdo odpadne. Podle názvu jsem ale čekal pojednání o tom, kdo je jak kvalitní babičkou z hlediska vztahu k dětem. My totiž máme tu „Babu“. Prostě egocentrickou, vypočítavou mrchu, kterou vnoučata začala zajímat, až když je mohla použít na práci pro sebe. Stejně tak vychovávala mou ženu, kterou odložila 250 km daleko ke svým rodičům jako malou a ve 14 letech ji odtamtud vytrhla a vzala si jí domů jako lacinou služebnou. Moc se mi název článku líbí a tak navrhuji členění na:
Babulenky – to jsou ty super babičky, které jsou z vnoučátek prostě paf. Dejchaly by za ně. Jsou jimi posedlé a doslova trpí, když je nevidí. Svou lásku občas až přehánějí, ale jejich úděl je být i vnoučátky bezmezně milovány. Přesně takovou jsem měl babičku (i dědečka) já. Ale protože maminka jim právě dost bránila v „kecání do života“, tak to naše vztahy komplikovalo.
Babičky – zjevně vyvážené ženy. Pomohou, kde je třeba. Jejich láska k vnoučátkům je s respektem k rodičům a není bezhlavá. Zatímco ty Babulenky jsou při hraní jako jedno z dětí, tak tyto budou spíše učitelské typy. Jsou velmi užitečné, ale chybí jim ta bezmezná láska.
Baby – no evidentně ta naše. Dělají jen to, z čeho něco mají. Pokud „hlídají“ vnoučata, tak na pískovišti, kde seženou dostatek obdivovatelů a kterým vyprávějí o tom, co by si ti mladí bez ní počali. V našem případě dokonce vnoučata nenávidí, protože berou čas a energii nám, jejímu potencionálnímu služebnictvu.
Takže máte-li babičku, která si vezme vaše mimčo do náručí, pošišlá si s ním. Zaprdí mu na přebalováku na bříško a nechá se cuchtat malými prstíky. Pokud máte babičku, která s čínskou kačenkou v ruce nakrmí vaše dítě hromadou éček z Polska a celej den si s ním u toho brouká, čte, staví, mazlí ho a nechala by si pro něj ruku uříznout – tak ji dejte ode mě velikou pusu.