Taky jsem se učila za poslechu muziky

Taky jsem se učila za poslechu muziky. Nesmělo to řvát a nesmělo to mluvit, to mne rušilo. Naučila jsem se u toho tak dokonale soustředit, že jsem nevnímala nic jiného, než práci, kterou jsem dělala, tu uziku jsem nevnímala vůbec. Pak mi to vadilo v práci: dělala jsem cosi na stole, k mému stolu přišel náměstek, cosi povídal a já ho neviděla ani nevnímala, až do mne kolegové drbli. Pak jsem se tomu pekelnému soustředění na práci začala zase vědomě odnaučovat. Někdy mi to zůstává na ulici. Jdu po ulici, vypnu mozek a nikoho nevidím. Taky se to odnaučuju, protože jsem několikrát slyšela, že jsem nějaká nafoukaná, když ani známé nepozdravím (ale já je na ulici nevnímám).