Re: no...

Něco ve stylu, někdy to jde. Někdy ne. Trošku mě deptá ta naivní představa autorky a ekologických aktivistů, jak to jde vždy a jak je to současně skvělé.

"Stejně tak je samozřejmě pohodlnější když jede každý vlastním autem, než když se dva-čtyři kolegové z práce domluví a sváží se. Pak se samozřejmě musí na někoho čekat, někdo musí odejít dřív "

Jednak někdo prostě nemůže odejít z práce dřív, tak ten druhý prostě vždycky čeká a teda den co den, rok za rokem denně čekat hodinku na kolegu, místo hned domů za rodinou je fakt neskutečná otrava, zvláště v zimě.

Ono nejde o 20 minut, ale často to jsou delší časy a když je to denně, v zimě v létě, několik let, tak se to potom projevuje na nedostaku času jinde. Já vím, jak mi s časem zahýbalo, když nám v práci změnili pracovní dobu z osmi hodin na osm a půl. je to blbá půlhodina, ale za týden je to 2,5 hodiny a fakt to chybělo, najednou jinak sedlo MHD a bylo to zase o trochu víc, a pokud člověk pak nesedí jen doma, ale chodí třeba na určitou hodinu cvičit, tak je tam hned problém.

Nemám ráda idealismus a optimismus ekologických aktivistů.