Re: to zas někdo objevil ...

Já s nimi kdysi pracovala. Po r. 1989 chtěli na úřadu romského poradce. Jejich představa byla taková, že by to měl být člověk, bílý - tedy majopritní, který jim bude pomáhat. Bude pro ně třeba organizovat kursy vaření (protože mladé ženy to neuměly, jak by mohly, když jejich rodiče kočovali nabo žili v maringotce), kursy péče o děti (totéž, včetně rozvoje řečových dovedností), bude jim pomáhat ve styku s úřady, ale i třeba po návratu z vězení, kde jich bylo taky dost, takže pomoci sehnat práci, ubytování... měli tenkrá snahu se začlenit, ale potřebovali pomoc. V rozsahu, v jakém ji potřebovali, by to asi ani tolik peněz nestálo a myslím, že jejich požadavky byly vcelku rozumné. Co ale zvítězilo? Romským poradcem bude zásadně a pouze Rom a jeho úkolem bude pomáhat Romům získávat sociální dávky.
Takže oni snahu měli, my jako majorita jsme je dokonale zazdili stylem "tady máš stovku, drž hubu a neotravuj". Navíc jsme je připravili o práci tím, že jsme tolerovali (a stále tolerujeme) práci Ukrajinů načerno. O tom bych ti mohla hodně vyprávět. Já jsem třeba hodně kritizovala dost rozšířenou praxi, kdy skupina Ukrajinců založí v.o.s. a rázem se stanou českou firmou s obory činnosti "pomocné práce ve stavebnictví" a "úklidové práce". V.O.S. je tvořena společníky, nejvíc jsem jich svého času napočítala pouhých 220. Co byla ta v.o.s. jiného, než pláštíkem k legalizaci práce jinak načerno? Myslíš, že by tato praxe prošla třeba v Německu? Asi těžko. Jenže našim slovutným politikům jsou lidi dole naprosto šumák.
Takže co jsme si zaseli, to máme. Poděkujme panu Uhlovi a jeho kámošům, oni přece nejlíp vědí, co Romové potřebujou. Jenže za 20 let vývoje se mezitím Romové tak propadli, že pomoc bude daleko a daleko složitější.