Re: Mne nevadi

taky si to myslím - jako ochrana před možnými dluhy.
My ji nemáme, protože když jsme se brali, měli jsme holou p...l oba dva. Manžel dostal byt od babičky ještě před svatbou (ale ona v něm ještě nějakou dobu bydlela). Byl družstevní. Pak když jsme ho odkuopovali do OV, manžel navrhl abychom byli zapsaní oba jako vlastníci - protože jsme ten byt zrekonstruovali za dost peněz od obou. Je pravda, že jsme u toho i jakoby "z legrace" mluvili o tom, že v podstatě se na tom nic nemění, byt je z majetku manželovy rodiny a nevím jestli bych byla schopná si na něj dělat nárok v případě rozchodu. V tomhle jsem si chtěla pomoci sama a pořídit si ještě jeden byt jako investici (že bych ho pronajímala ale byl by můj), no nepovedlo se (šla jsem na mateřskou), což mě kapku mrzí. Je fakt že už když jsem se vdávala mi máma řekla "k nám domů se můžeš kdykoliv vrátit" takže vím kam bych šla v případě že v bytě bych zůstat nemohla. Dál třeba pozemek - je taky z majetku rodiny, ale koupili jsme ho aby nebyly dohady - no a protože se použilo moje stavebko + úvěr který splácí manžel, je taky společný. Opět zde ale vnímám to že to je rodinná záležitost a že bych ho nevymáhala, nechala bych si vyplatit svou výši vkladu (i když pozemek už je zhodnocený). Tak jsme to probrali s mužem - ústně. Nechci se rozvádět, vím že bych se pokoušela zachraňovat co to dá (pokud by se neobjevila nějaká jo drsná charakterová vada o které zatím 10let nevím). Ale zároveň je mi jasné, že rozdíl hodnot tam je. A jsem ráda že mě jeho rodina bere a tohle nijak nekritizuje, i když by mohli (v blízkém příbuzenstvu se jedna zlatokopka vyskytla - vdala se do domu rodičů svého muže, vykňučela si přepsání baráku na něj, potom půlku na sebe - vždyť je přeci manželka - a pak se obrátila proti rodičům a snažila se je ze "svého" vyštvat....