| rekla |
 |
(31.1.2024 22:02:58)
Zítra nás čeká dlouhý let a já mám panickou hrůzu z létání. Vlastně mě to hrozně štve, protože pokud má člověk létání rád, už je to taková součást dovolené, takže mě mrzí, že to protrpím.
Přitom létám tak minimálně 2x do roka, mám za sebou i dlouhé lety, ale vždy je to v kombinaci prášků na uklidnění a alkoholu. Když se mi za letu něco nezdá, jsem schopna i chytat cizí (sousedící) lidi za ruku a vyprávět jim, jak moc se bojím... Naštěstí jsem se vždycky setkala s pochopením, myslím, že nejsem nijak nepříjemná, jen se prostě strašně bojím.
Jste na tom někdo podobně a jak to řešíte?
Samozřejmě vím, že řešením je nelétat, ale zase se chci někam podívat, nechci kvůli tomu omezovat rodinu. O děti se odmalinka v letadle stará manžel a myslím, že oceňuje, že do toho jdu i přesto, jak hrozný to pro mě je...
Rozumově všechno vím (nejbezpečnější druh dopravy, letadla i piloti jsou na všechno připravený atd., atd...)
Pomohl třeba někomu nějaký ten kurz na Ruzyni? Kinezologie? Terapie? Nějaká alternativa?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(31.1.2024 22:25:39)
Bojím se.
A řeším to tak, že nelétám.
Informace mi také nechybějí, ale pocit je pocit.
Bojím se i o své blízké, když letí. Mnohahodinové přelety docela trpím tou představou, že můj člověk "visí někde v nějaké skořepině ve vzduchu půl dne" 
Nejsem labilní, panikařící typ, ale trochu klidu mi to bere.
Ale o své lidi mám nakonec starost, i když jedou delší trasu po zemi.
|
| Drypetis | 
|
(31.1.2024 22:36:25)
Létat se bojím, tedy spíš bála jsem se dřív, teď už to pro mě není nějak moc aktuální. Teď bych klidně i letěla, ale sama nepoletím a nějak není s kým a kam. Jako mnohem větší a pravděpodobnější hrozbu než havárii letadla už ve svém věku vidím nějakou hnusnou nemoc, v tom letadle je to aspoň rychle odbyté, když už něco.
Rodina lítá beze mě a já visím na flightradaru a oddechnu si, až když jejich letadlo v pořádku přistane. A jim nic neříkám, když letí za příjemnými zážitky, přece je nebudu otravovat strachy bláznivé báby. On i ten, kdo celý život sedí bezpečně na zadku , nakonec umře, akorát toho míň zažije. 
|
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:42:44)
Obecně je pravděpodobnější, že vás srazí auto, než že spadnete s letadlem. Těch zabezpečení je tam řada. Konče tím, že jsou piloti 2. Všechno důležité je v letadle zálohované 3 a vícekrát. Většina průšvihů spadá do kategorie několikanásobného lidského zanedbání.
|
| Ropucha + 2 |
|
(31.1.2024 22:47:54)
Vážný, tohle já všechno vím, ale prostě mi pocitově vadí představa odpoutání od pevné země. Jakkoliv to může být iracionální.
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:52:19)
V tomhle to mám lepší, že se modlím k Bohu, svěřuju mu sebe, posádku, cestující a letadlo. A vím, že v nejhorším skončím v nebi. V nejhorším, vlastně v nejlepším, že. Z businessového hlediska je to tzv. win-win situace - trochu černej humor, ale je to tak.
Trochu to připomíná vtip o knězi, před kterého u nebeské brány pustí řidiče: "Já ti ale Bože celý život sloužil...", vyčítá kněz. A z hůry se ozve: "Když ty jsi kázal, všichni spali, když on řídil, všichni se modlili..."
|
| Drypetis |
|
(31.1.2024 23:05:30)
Vážný,
vtip dobrý.
Já jsem neveřící, ale spíš si říkám, že spadnout s letadlem cestou na dovolenou, když se člověk někam těší, je asi lepší, než si v bezpečí na zemi počkat na nějakou hnusnou nemoc. Nakonec je X-krát pravděpodobnější bezpečný let tam i zpět a to, že nás ta nemoc stejně dožene.
Ale stejně nelítám, kvůli práci nemusím a rodina lítá už beze mě. A dítě tedy lítá i na taková ta nejnebezpěčnější letiště na světě a tak, zkouší moje nervy, ale mlčím.
|
|
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:54:03)
Začal bych na lodičce, tam to taky s pevnou zemí není nejjistější...
|
| Drypetis |
|
(31.1.2024 22:57:40)
Vážný,
ale plavat umím, lítat ne
I když při potopení lodi taky lidi spíš stáhne nějaký vír a není jim nic platné, že umí plavat.
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 23:02:11)
Když jsem po letech vlezl na teambuildingu na plachetnici, tak jsem měl taky hrůzu, i když jsem jako kluk na plachetnicích jezdil několik prázdnin. Podobně jako na kanoi mám hrůzu pro její vratkost.
A na trajektu jsem raději seděl někde kolem horní paluby, odkud jsou východy na ochoz.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(31.1.2024 23:02:23)
"Začal bych na lodičce, tam to taky s pevnou zemí není nejjistější..."
Přesně. To také nemám ráda 
Ale pořád vidím jakousi šanci z vody se zachránit. Letadlo je konečná, když se to nepovede.
|
|
|
| sally | 
|
(3.2.2024 20:19:37)
Ropucho,
není to iracionální.... v letadle když se pokazí i jen maličkost, tak jsou všichni mrtví... při srážce autobusu z podobných příčin (třeba defekt kola, únava řidiče atd.) máš přeci jen poměrně velkou šanci, že to přežiješ.Třeba zraněná, ale přežiješ.
Mě teda navíc vadí ta bezmocnost - když na přestupu zmeškáš let, tak jsi zcela v jejich moci - mají tvá zavazadla a teď čumíš na letišti a čumíš na letišti, s miliony dalších lidí, v podstatě nemůžeš ven a čekáš, jestli to teda nějak vyřeší...
Loni na podzim jsem zvolila část cesty vlakem a přestože se Deutsche Bahn vyznamenaly neuvěřitelným způsobem (tisíce lidí uvázlé na Mnichovském nádraží, my, co jsme ještě odjeli, tak jsme cestovali různými vlaky a autobusy - nejlepší byl průvodčí Oberfalzbahn, který nechápal, proč se mu do jeho motoráčku narvalo třicet lidí s kuframa, kteří trvají na tom, že jim řekli, že je odveze do Prahy  ), tak to byla hrozná úleva - že jsem mohla vlastně kdykoliv z vlaku / autobusu vystoupit a rozhodnout se, že chci třeba přespat na hotelu, nebo si vzít taxíka nebo jánevím - jít pěšky... to prostě při transatlantickém letu tuhle možnost nemám...
takže se asi řadím ke skupině lidí, kteří raději nelítají pokud nemusí... já "musím" pokud se chci vidět s rodiči, kteří žijí na jiném kontinentě - stěhování byla moje volba, tak to holt tak je.
Zakladatelce - já nevím, je fakt nutné, abys dvakrát ročně lítala? Spousta míst se dá navštívit právě vlakem, autem... my máme rádi "road trips" - kde sice je nějaký cíl, ale mezi tím jsou "postupové cíle", kdy se člověk zastaví na půl dne, den, dva na nějakém zajímavém místě - že to jen nepřeletí letadlem.... jako ano, jsou destinace, kam se člověk autem nedostane, ale pak je spousta míst, která nakonec tím autem i vyjdou časově lépe (když člověk započítá dopravu na letiště, to, že má být na letišti dvě hodiny před odletem a pak se zase dostává z letiště někam) - a má větší volnost...
|
|
|
|
| Fern |
|
(1.2.2024 9:56:40)
Sok utrpel synuv tchan,kdyz mladi odletali z Dominikany,kde byli na svatebni ceste - sledoval letadlo na flyihtradaru a najednou, kdyz letelo nad morem,tak se zaclo vracet zpet - srdecni indispozice jednoho cestujiciho a tak se osratnim cestujicim protahla zpatecni cesta na dalsi 2-3dny .
|
| Renka + 3 | 
|
(1.2.2024 9:59:18)
Já Flightradar raději nesleduji, když letí moji blízcí. Ono dokud je to OK, je to v pohodě, ale pak se ztratí letadlo z radaru nad mořem - jsou tam oblasti, které nejsou pokryté, takže radši nekoukám. Jsem si vědoma, že špatné zprávy se šíří rychle, tedy o katastrofě se v podstatě okamžitě ví. Takže žádné zprávy jsou dobré zprávy.
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:27:29)
V letadle jsem kdysi zkolaboval, naštěstí jsem se probral na počátku sestupu, takže už neměnili letiště, jen mne odvezla letištní sanitka k doktorovi na letišti. SKončil jsem po prvním segmentu na ARU v Paříži s nějakou arytmií, ale jen dočasnou. Akorát jsem pak pár let nelétal a taky jsem se z té Paříže musel dostat do Prahy vlakem, což byla úloha sama pro sebe.
Pak jsem potřeboval začít létat na projekty. Měl jsem obvykle při startu hrůzu a bylo to hodně psychické. Hodně jsem to taky prožil když nám firma na Family Day zaplatila letenky na okruh Cesnou nad Prahou - pro dětské výherce soutěží a jednoho rodiče. Obě děti něco vyhrály, takže podruhé jsme to pak vyměnili za let Andulou. Při startu Cesny jsem si myslel, že znovu omdlím.
Pak jsem začal létat na zahraniční projekty 1x za týden-dva. Hodně mi pomohlo, že jsem se proletěl v trenažéru, nejprve myslím Airbusu a pak občas létám na trenažéru L410 za domem Václaváku, ani to není tak moc drahý. A taky jsem měl nakoukáno spoustu leteckých pořadů (hlavně o nehodách ).
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:39:41)
Jo a jinak jsem asi zažil vše: V New Yorku jsem se napoprvé ztratil na letišti, naštěstí let byl přeplněný a nějak jsem se dostal na externí check-in. Takže to aerolinky interpretovaly, že mne nestihly včas odbavit, akorát hotel jsem si platil sám. A oni my zajistili letenky na druhý den. Už pak nikdy přes New York.
Několikrát mi ulétl přípoj, kvůli pozdnímu odletu z Prahy apod. Spal jsem Amsterdamu 2 noci, přišla pozdě zavazadla, nebo dokonce mne předběhla (to by se stát nemělo), nouzově jsme přistávali v Calgary místo v Seattle, protože se někomu udělalo na palubě blbě (to jsme zažili asi 3x, ale mimořádné přistání jen jednou). Záchranáři od jízdní policie s klobouky paní vynesli zadním východem a pak se řešilo dotankování, zda budeme muset ven. Taky mi jednou uletělo letadlo, nemocný jsem se vracel z Lisabonu a neuvědomil jsem si, že se změnila brána.
Ve Skopje jsem nechal občanku, mobil, kreditky a doklady v autě taxíkáře, který se s tím vrátil na letiště. Prošel jsem na pas a letenku, co jsem měl stranou, načež mne vyvolali, taxikář se s tím vrátil na letiště. Ještě bylo třeba mu zaplatit, ale já měl jen Kč. A musel jsem proběhnout ven a zase kontrolou dovnitř. Bylo to malé letiště, takže jsem je ukecal, že mne pustili dopředu, věděli o mně - a letadlo do Vídně mi neuletělo.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(31.1.2024 22:27:47)
Ja jsem mela takove obdobi, kdy jsem resila dost stresovou situaci a k tomu jsem letala tak jednou za dva mesice..
Co mi pomahalo, sedela jsem si do ulicky a hrala uplne debilni hry a la tetris atd. aby se odreagovala a cucave bombony.
|
|
| Stará husa |
|
(31.1.2024 22:33:52)
Mám z létání trochu nepříjemný pocit a necítím se v letadle úplně bezpečně, ale že bych vysloveně panikařila, to ne. Spíš je mi nepříjemný ten malý prostor, létám jen charterovými lety na dovolenou a mám pocit, že každým rokem je tam méně místa. Když jsem letěla do USA, tak to bylo velmi pohodlné, velké křeslo, plno místa na nohy, takže i těch 9 hodin se dalo vydržet.
|
|
| Drypetis |
|
(31.1.2024 22:44:15)
Reklo,
já tedy obdivuju, že z něčeho máš panickou hrůzu a přesto to podstoupíš. Mně to připomíná bývalého kolegu, který lítal tedy 1x ročně ale vždycky se klepal od chvíle, kdy tu dovolenou vybral, pak se nacpal prášky a zapil to alkoholem, let prožil prakticky v bezvědomí a pak se po 3 dnech dovolené hrozil zpátečního letu, který prožil podobně, takže se z té intoxikace další 2 dny po návratu vzpamatovával. Akorát, že si ty dovolené sám tak vybíral.
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:48:07)
Tohle přispělo k mému kolapsu. Kolega měl taky hrůzu a musel v letištním baru dosáhnout letové hladiny 3 fernety. Jenže to už hlásili, že pánové A.B., C.D. a E.F. se musí ihned dostavit na bránu XX, jinak budou vyložena jejich zavazadla. Takže jsme brali celé letiště během a mně se pak v letadle udělalo blbě...
|
|
| rekla |
|
(1.2.2024 8:16:30)
No takhle jsem to mívala dřív, teď si myslím, že už jakž takž umím regulovat alkohol i prášky, abych to dala i po přistání. Ale taky mám pár historek, jak jsem byla po letu nepoužitelná:-(
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:03:29)
Tak zlé to zase se mnou není, kdybych na tom měla být jako tvůj kolega, tak se takových zážitků raději vzdám. Nepotřebuji prášky ani alkohol. Ale je mi jasné, že v okamžiku, kdy nastoupím do letadla, tak to může dopadnout všelijak. Viděla jsem Letecké katastrofy, což je na jednu stranu i uklidňující v tom ohledu, že se každá taková událost analyzuje, aby k ní už nedošlo. Na druhou stranu ty nehody vznikly někdy ze zcela neuvěřitelných příčin. Třeba, že piloti špatně spočítali, kolik mají natankovat paliva. To se totiž v letadlech tankuje vcelku přesně podle určitých parametrů, ne jako u auta, že člověk natankuje plnou nádrž.
No je toho hromada, co se může pokazit. Ale samozřejmě denně létá stovky letů a většinou se nic nestane. V tomto ohledu jsou mnohem horší malá soukromá letadla nebo vyhlídkové lety.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.2.2024 9:09:40)
Mně přijde mnohem nebezpečnější jízda autem. Tam je nehod mnohem víc, každý den.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.2.2024 9:23:56)
jo, vždycky říkám, že na létání letadlem je nejhorší ta cesta z goparkingu na letiště
opravdu špatně snáším jízdu autem pokud neřídím a když ještě jede řidič rychle, jsem na pokraji nervového zhroucení a nesmím sedět vepředu, to nedávám už vůbec...
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:28:34)
Samozřejmě s neznámým řidičem, který ještě navíc jede rychle a člověk vnímá, že nebezpečně, tak se bojím taky. Je fakt, že zrovna autobusy mívají těch nehod víc a někdy člověk žasne, jakým způsobem jezdí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 11:19:35)
"autobusy mívají těch nehod víc a někdy člověk žasne, jakým způsobem jezdí"
Zlatá osmdesátá, devadesátá léta a Karosy v serpentinách na chorvatských útesech bez svodidel Půlka autobusu visící ve vzduchu ve mně vyvolávala stejně traumatické pocity jako letadlo.
|
| Rodinová | 
|
(1.2.2024 11:35:17)
V autobuse, kterym dalkove jezdim jednou rocne, mam strach, kam se hrabe letadlo.
|
|
| apo-lena |
|
(1.2.2024 13:28:41)
Roucho, úplně se mi sevřely vnitřnosti při vzpomínce, jak s námi couval autobus v Alpách.
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 13:55:13)
No je pravda, že autobus taky nic moc. Člověk si nevybere.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.2.2024 14:18:00)
V autobuse se bojím víc než v letadle. To radši i kratší trasu letím než autobusem.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 14:25:32)
v autobuse jsem se bála asi jen v turecku (jezdí tam STRAŠNĚ) a pak ve skotsku - to ježdění na špatné straně silnice mě ničilo, navíc v kombinaci s velkým autobusem a úzkými silnicemi... řidiči byli skvělí, ale stejně to bylo děsivé...
|
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:26:42)
Statisticky je to jasné. Jen v tom letadle je to už v případě problémů takové definitivní, no.
|
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(31.1.2024 22:59:01)
Ještě doporučuju YouTube od MentourPilot.
To nejsou klasické katastrofické příběhy, on je kapitán a instruktor a bere to vždycky jako zdroj poučení a zvýšení bezpečnosti. Analyyzje závěrečné zprávy. Taky řada příběhů dopadne dobře, jen jako mimořádná událost, ne jako nehoda. Nebo se třeba povede extrémně rychle evakuace a vysvětluje, co kdo udělal dobře. A vůbec to má tak anti-senzačně podané.
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:08:59)
"Ještě doporučuju YouTube od MentourPilot."
Jojo, toho sleduju. Já jsem velký fanda a obdivovatel letadel a létání, když zrovna nesedím uvnitř letadla.
|
| Rigel | 
|
(1.2.2024 16:44:42)
já jsem taky velký milovník letadel od útlého dětství, letadlo a traktor byly mé nej hračky už od batolete. Maminku to mrzelo. jezdím na letecké dny, a taky sleduju všechny možné pořady, které se, žel, zabývají hlavně těmi nehodami. Je to super zajímavé, ale určitě ne uklidńující. Když vidíte, že někdy stačí k fatální nehodě jen to, že kapitán je debil, který jedná s druhým pilotem arogantně, sepsuje ho za vše, okřikne, no a pak, když je problém...
Nelétám tedy. Vlastně jsem letěla jen na vyhlídkové lety, ve stíhačce, a s parašutisty v andule ), tam se ten strach přebil jinými emocemi.
|
|
|
|
| Len | 
|
(31.1.2024 23:04:12)
Nebojim se letat, ale bojim se spousty jinych veci, treba lanovky Resim to tak, ze na ni nelezu. Obdivuju, ze se prekonas. Moje svagrova se takhle bala, neprekonavala se, na zaoceanske dovolene jezdil sam svagr s detmi. Poradit neumim, ja se svou fobii nebojuju, na to uz nemam nervy.
|
|
| Anadar | 
|
(1.2.2024 8:25:15)
Bojím se létat od té doby,co jsem se dozvěděla,že tatínek mé kamarádky se zabil při leteckém neštěstí a my měli letět druhý den na dovolenou.Bylo mi čtrnáct,takže to nikoho valně nedojalo,posadili mě do letadla a letěli jsme.Do Rumunska,je to fakt dávno.
Pak jsem už lety odmítala natolik zběsile,že jsme jezdili do Jugoslávie vlakem,abych dala pokoj.
Do Anglie to ale jinak než letadlem nešlo,tak jsem seděla do uličky a luštila křížovky(moc mě pobavilo obdobné řešení s tetrisem předchozí přispěvatelky),akorát že všichni účastnící zájezdu sledovali bílé útesy Doverské a na mě se dívali jako na cvoka.
Pak jsem měla zhruba desetiletí,kdy jsem létala po Evropě a dvakrát za oceán. Co se mi narodily děti,neletěla jsem.Je to víc jak třicet let.
Byla jsem u nás na hřbitově.Hned u kostela první hrob je tatínka mé kamarádky.Vedle leží jeho syn,také letecké neštěstí o mnoho let později. A říkejte mi něco o statistikách,tedy spíš staré paní,kterou občas potkávám. Přišla o muže i o syna ve dvou leteckýcn neštěstích.
|
| holkamodroočka |
|
(13.2.2024 8:40:32)
Do Anglie jsem kvůli strachu z létání jezdila výhradně autobusem, trajektem přes Dover a dál. Hrozná cesta tam, a pak ještě přes celou ČR. Jednou jsem se vracela před Vánocemi do ČR, a na moři byly takové vlny, že začali rozdávat záchranné vesty. A to houpání bez kinedrylu taky nic moc.
Teď už se bojím autobusem obecně, i z města do města, natož do jiného státu. Nejhorší to bylo v Indii, kde se jezdí vlevo, a viděla jsem autobus typu naše karosa v horách viset předními koly ze srázu v horách. Probíhala vyprošťovací akce.
Takže lítám, třeba na služebku, ale mám v sobě kinedryl, a ten mě spolehlivě uspí.
Ale mít vedle sebe cestujícího, co se taky bojí, kdo mě vezme za ruku a začne se mi se svými obavami z létání svěřovat, jako to dělá zakladatelka, tak raději skáču s padáken.
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(1.2.2024 8:39:30)
Nebojím se, krátký let beru i jako zážitek. Dlouhý let je holt dlouhá cesta, úmorné a nudné. No, já si čtu, pospávám a když je k dispozici, využívám tu obrazovku se zábavou, co mám před sebou. takže to s nudou není tak hrozné.
Racionálně víme všichni, že létání není nebezpečnější než jiné formy dopravy, ale na strach rozum stačí, co s tím neporadím.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 8:40:39)
já mám teda létání ráda, mám ráda ten pocit při vzletu i při sestupu
ale při jiných, mně nepříjemných situacích, mi pomáhá vypnout mozek - ideální je pro mne nějaká nablblá hra na mobilu - candy crush, tetris, sudoku, balónky... čím primitivnější, tím lepší, než se naděješ, jsi ve vzduchu... a pak na samotný let jsou dobré stažené filmy, seriály, případně sitcom... něco, co tě pohltí a přestaneš vnímat čas (kupodivu jak ráda čtu, tak to mi v takových chvílích nepomáhá, tam ten mozek na pozadí pracuje pořád)
a upřímně já sama bych si naopak ten alkohol nedala vůbec, mám dojem, že (u mne) pak zbytečně umocňuje některé nežádoucí pocity... ale je pravda, že já osobně mám hrůzu ze ztráty sebekontroly, takže alkohol piju spíš když jsem v pohodě...
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.2.2024 8:47:47)
Nebojím, považuju to za součást dovolený. To je horší ta pruda na letišti, hlavně, když je zpoždění.
Alkohol před ani při cestě nepiju, působí močopudně. Radši nepiju nic. Nerada tam chodím na záchod.
|
|
| Rodinová |
|
(1.2.2024 8:47:58)
Miluju to 
Pokud vim, jak resi lide kolem me, co s tim maji problem, neni to nic objevneho, jak pises - prasky na uklidneni a alkohol
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 8:53:31)
Údajně se bojí každý třetí člověk, který sedí v ledadle. Já se bojím, protože vím, co se vše může pokazit, od faktoru pilota (zdravotní stav či nějaké záměrný čin), technické potíže anebo náhodný vliv čehokoliv kolem.
Na druhou stranu vím, že ta bezpečnost letecké dopravy je velká, oproti pozemní přepravě jasně vítězí.
Létám, ale strašně nerada, ten stres v letadle mám.
|
|
| Girili | 
|
(1.2.2024 9:09:46)
Jsem na tom podobně od posledního těhotenství. Do té doby úplně bez problémů, v těhotenství jsem si myslela, že se zblázním, ale doufala jsem, že to je jen pod vlivem hormonů a přejde to. X let po porodu a nepřešlo. Taky jsem se posledně držela s cizí ženou za ruku.  
|
|
| P.T. Cruiser | 
|
(1.2.2024 9:23:10)
Já to mám s létáním ještě složitější: vyzkoušela jsem, že mi nevadí vyhlídkový let malým letadélkem, ale mám pocit naprosté paniky při letu velkým letadlem, takže už nelétám.
|
| Rodinová |
|
(1.2.2024 9:31:24)
Zajimavy, velka dopravni letadla jsou nejspis bezpecnejsi nez mala startujici z letiste v Horni Dolni.
Dostala jsem onehda darem vyhlidkovy let z Klatov nad Sumavou, coz bylo moc krasny teda.
Nicmene pri nastupu do letadla prvni, co jsem si vsimla, byla cast budiku prelepena napisem Mimo provoz
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:33:11)
Ti piloti mají mnohem víc nalétáno, víc zkoušek a pak velké letadlo ve vzduchu jen tak nerozhodí nějaká turbulence, je tam spousta bezpečnostních systémů. Do toho vyhlídkového nebo malého soukromého bych nevlezla, to rozhodí i špatně umístěný kufr.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 11:25:18)
Dopravní letadlo řídí z velké části elektronika. Malé letadélko, které je čistě v rukou člověka, je něco jiného.
Mně vadí samotný princip pohybu ve vzduchu, takže nevyhledávám ani jedno.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 11:30:44)
"Do toho vyhlídkového nebo malého soukromého bych nevlezla, to rozhodí i špatně umístěný kufr."
Největší nervy jsem měla z letů svých blízkých právě takovými podezřelými malými stroji v Africe nebo v Rusku.
To se bál i můj bližní, který je sám pilot (možná právě proto).
|
|
|
| P.T. Cruiser |
|
(1.2.2024 9:55:24)
Já vím že je to v podstatě nesmysl, ale tak to mám.
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(1.2.2024 9:28:35)
Nebojím, miluju létání. Za covidu jsem měla větší absťák z nelétání než z "bez moře".
Už na letišti se mi vnitřek začne tetelit a při usazení do letadla cítím regulérní pocit štěstí a při rozjezdu mám chuť jásat, po odpoutání nadšeně hledím (přes dítě-děti) z okýnka a ukazuju jim prstíkem - hele dálnice - hele fotbalový stadion - hele na tu řeku... Během letu si fotím "krásné mraky pod náma"
Jenom teď, když to píšu, mě vstávají vlasy na hlavě a usmívám se...
Je to pro mě podobné blaho, jako za mládí nějaký divoký kolotoč... Teď už kolotoče nesnesu, nedělají mi dobře, ale ta euforie se vrací v letadle.
Je to přece absolutní nádhera, že člověk může se pohybovat tak vysoko takovou rychlostí a za pár hodin být na jiném kontinentu, v jiné kultuře, u moře, v teple ...
To, že je to nejbezpečnější způsob dopravy, je už jen třešnička na dortu.
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 9:30:41)
Dari, to ti závidím, moje dcera to má taky tak. Navíc lítá v jednom kuse, takže to je pro ni dobře. Jen my doma jako rodiče trneme. V pondělí přistávali v Praze v husté mlze, u nás bylo sluníčko, ještěže tak, že jsem nic netušila.
|
|
| Rodinová |
|
(1.2.2024 9:32:43)
Dari, mam uplne stejne blazene pocity, odpoutam se od zeme a starosti a plavu si vzduchem
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 11:20:51)
"Je to přece absolutní nádhera, že člověk může se pohybovat tak vysoko takovou rychlostí a za pár hodin být na jiném kontinentu, v jiné kultuře, u moře, v teple ..."
Spíš je to divné
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(1.2.2024 9:38:15)
Me letani strašně baví, vyslovene si ho uzivam 🙂
Líbí se mi pozorovat z okénka krajinu z výšky.
Mám za sebou i dlouhé lety (do Činy). Zatim jsem jetleg neměla.
Beru to tak, že pokud to má spadnout, tak to spadne. Tak proč se nervovat.
Letos letím do Neapole a na Krétu. Do Neapole se ségrou, každá ale asi budeme sedět jinde. Ségra se bojí, asi si vezme nějaký prášek 😀
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 9:57:36)
já to beru tak, že jestli to letadlo spadne, bude to rychle za mnou... u autonehody je větší riziko dlouhého "konce"... trochu mě teda vždycky rozhodí takové ty filmy o přeživších z leteckých katastrof
|
|
|
| Monika |
|
(1.2.2024 9:52:29)
Nemám ráda vzlet (mám pokaždé problém uvěřit, že se ten velký stroj fakt vznese a nespadne) a přistání (ale to je lepší, protože už se těším, že bude konec a jsem spíš optimistická). Mezitím to zase tolik neřeším, jestli sedím v letadle nebo v autobuse, vadí mi jen, když to trvá dlouho, což platí v případě všech dopravních přestředků. Jsem velká a sedět na sedačce víc než dvě hodiny v kuse (bez alespoň krátké pauzy na záchod a protažení) už je pro mě diskomfort i v pohodlném autě. Jinak pokud jde o "strachy", tak v autě tedy bývám jako spolujezdec mnohem nervóznější, že se něco stane, než v letadle. Žádné velké turbulence ani jiné potíže jsem v letadle zatím nezažila, létám tedy málo.
|
|
| Mortadela | 
|
(1.2.2024 10:00:14)
Já se spíš bojím takových těch "věcí kolem" - že se mi nepodaří začekovat, že mi neprojde velikost příručního zavazadla, že při bezpečnostní kontrole najdou něco, co se jim nebude líbit, že mi ztratí zavazadlo apod. Létání samotného se nebojím vůbec, většinu letu pokojně prospím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.2.2024 10:56:14)
Nejvíc se bojím, že mi ztratí kufr. Představa, že ztratím den dovolený nakupem oblečení od spoďár po svršky.
|
| Kaipa |
|
(1.2.2024 14:42:49)
Inko, já mám vždycky v příručním zavazadle plavky, rezervní spodní prádlo, tričko, kartáček na zuby, reklamní minipastu, miniparfém, vzorek opalovacího krému, hřeben a ponožky. Takže bych takové 3 dny vydržela.
|
|
|
| sovice | 
|
(10.2.2024 7:43:09)
Jo taky létám ráda, lehoulince se bojím, což tomu dodá adrenalin a je to super. Akorát čím dál víc nesnáším letiště, Stansted loni v létě byl fakt hrozný.
|
|
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 10:11:01)
tak létání mám strašně ráda, nebojím se, miluju pocit vznesení se do vzduchu :)
Létám teda málo, ale hlavně z jiných důvodů - částečně finančních, letenky něco stojí, a částečně ekologických, uvědomuju si spoluzodpovědnost za snižování své ekostopy. No ale když se mi poštěstí letět důvodně, tedy obvykle pracovně - to jásám a rezervuju si místo u okýnka na straně s očekávatelně lepším výhledem :D
Ale samozřejmě strachy a úzkosti zažívám v různých jiných situacích, jsem pěknej angsthase. A to, co mně (byť teda nejde o létání, ale může to fungovat podobně) pomáhá asi nejvíc, je tak nějak přijetí toho, že se bojím. Že se můžu bát a je to normální a neznamená to nic jinýho, než že se bojím. A že můžu dělat cokoli, co jsem měla v úmyslu dělat, a můžu se u toho bát. A když tak nějak pokračuju v tom, co jsem chtěla, a beru, že strach je u toho prostě spolupřítomnej jako spolucestujíc, tak - se pak nějak začnu bát míň :) Nevím, jeslti to takhle může fungovat pokaždý, ale mně to fakt pomáhá. A pomáhá mi u toho benegesseritská Litanie proti strachu z Herbertovy Duny, kdy si hlavně její druhou část fakt zkusím představit, tak mi strach mizí.
|
|
| picidada | 
|
(1.2.2024 10:49:42)
Ano, bojím se létat. Dvacet let jsem proto neletěla. Předtím jen jednou. Jenže přesně, když chce člověk něco vidět dál, kam se nedostane vlakem/autem, musí to překonat. Překonala jsem to a párkrát v posledních třech letech někam letěla. Ale v letadle se klepu, zavírám oči, modlím se, koukám, co dělají ostatní, co letušky, jak se tváří, jestli jsou v pohodě. Vím, že můj strach je iracionální, protože si oddechnu přesně v momentě, kdy letadlo začne klesat (sleduju GPS), v tu chvíli si to najednou začnu užívat. Jako kdyby byl rozdíl, že spadneme z pěti místo 10 km Proto jsem si jistá, že to je jen o psychice. Když přistaneme, mám hrozně zvláštní pocit - jakoby euforie, oddechnutí, neumím to popsat, míchá se "už nikdy" (bože jsem tady, ale jak se dostanu domů, do letadla už nevlezu) a "to bylo boží" (kam poletíme příště?) Je v tom určitě i to, že jsem sebe překonala.
|
| Renka + 3 |
|
(1.2.2024 11:14:20)
To je dobrý, přistání je naopak (spolu se startem) nejrizkovější moment  . Nejbezpečnější je to, když je pěkně usazené ve své letové výšce.
|
|
|
| Termix | 
|
(1.2.2024 12:18:52)
Nebojím se. Lítám ráda a poměrně hodně a zažila jsem i nouzové přistání. Beru to tak, že když se něco semele, bude to aspoň rychlý konec. A jednu dobu jsem raději s celou rodinou lítala, než jela autem. Bála jsem se, co by bylo s dětmi, kdybychom s manželem třeba při nehodě oba umřeli. Synovi bylo nedávno 18 a sice nás ještě potřebuji, ale aspoň už je aspoň jedno dítě plnoleté.
|
|
| apo-lena |
|
(1.2.2024 13:25:26)
Vždycky si připomenu, jak zatuhnu při delší jízdě v autě. Stejně se bojím. Zatím jsem letěla jen párkrát a jen po Evropě. Alkohol při úzkosti nemůžu.
|
|
| Velšice | 
|
(1.2.2024 14:16:18)
Strašně. Dokonce jsem lítání na pár let přerušila s tím, že už nikdy, ale touha po cestování byla silnější. Nejhorší byl asi let do Dubaje a přistání na Madeiře. A přesně za týden letím zas
|
|
| 77kraska |
|
(1.2.2024 14:39:57)
zamlada jsem litala i daleko, Rusko, Stredni Asie, USA
ted litam jen po Evrope a myslim, ze mi to bohate staci....delsi let bych uz spatne snasela (je mi 55+)
|
|
| Hadice a hadi |
|
(3.2.2024 18:44:48)
To znám... Rozumově všechno vím (bezpečnost a tak,), baví mě pořady i dokumenty o létání, ale stejně se strašně bojím. Je to něco v podvědomí, naprosto iracionální, asi fobie. Po každém letu jsem přesvědčená, že už nikdy. Když přiletíme na místo určení, vždycky hledám cestu zpět lodí , vlakem, busem (z čehož nakonec nic není, páč cena a čas). Strašně mi to vadí, protože cestování miluju...
|
|
| Pole levandulové | 
|
(3.2.2024 20:32:03)
Nebojím se lítat, ale cíleně vybíráme lety, kde letadlo sestupuje plynule a ne ve skocích, to nemám ráda. Daleko víc jsem se bála jezdit dálkovým autobusem, když jsem tak jezdívala na výstavy. Vidět řidiče popíjet pivo a pak řídit, to nebyl dobrý pocit.
|
| rekla |
|
(10.2.2024 5:35:59)
Pole, tohle mě zaujalo, jak poznáš, že letadlo bude plynule klesat a ne ve skocích, že si podle toho dokážeš vybrat let?
|
|
|
| rekla |
|
(10.2.2024 5:34:21)
Ahoj všichni, ještě se vracím k tématu, abych vám poděkovala za názory. Hodně mi pomohlo, že v tom nejsem sama, dost jsem na to při cestě tam myslela.
Jinak jsme tedy zpět, lety byly v pohodě (pár otřesů, ale nic strašného). Samozřejmě neuroly, bílé víno a prášky na spaní částečně pomohly.
A jak psala Monika, mám problém umyslet, jak se tak velký krávy můžou vznést a letět,
takže letadla si taky předem neprohlížím...
A definitivně jsem se rozhodla, že si budu přát k narozeninám jednodenní kurz Létání beze strachu na Ruzyni
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)