A26 |
|
(27.12.2016 18:26:22) Ahoj, možná to tu už bylo, ale chtěla bych slyšet konkrétní názory. Se současným partnerem jsme spolu dva roky, on má dvě děti (řekněme 8 a 10 let), já jedno dítě (5 let). Je nám spolu moc dobře, děti se mají navzájem moc rády, až nás to oba překvapilo, prostě jedeme jako normální rodina, ale naše názory se rozcházejí v jedné věci. Bohužel pro mě podstatné věci a tou je společné dítě. Děti miluju, jsem vyloženě rodinný typ a nedovedu si představit už další dítě nemít. Poprvé jsem toto téma nadhodila v létě, odpovědí bylo "asi ne", když jsem se zeptala, jestli by chtěl společné miminko. Podruhé jsem to nakousla tak, že jsem prostě jen řekla, že bych si moc přála společné dítě. Nic víc, prostě jen vyřčené přání. Neřekl nic a já ani momentálně žádnou odpověď nečekala. Zkoušela jsem nad tím přemýšlet ze všech stran, vzít v potaz jeho situaci, na jednu stranu ho chápu, ale na stranu druhou nevím, jestli on chápe mě. Touha po dítěti je obrovská, občas z toho chytám depku a přemýšlím až moc. Popravdě, nedovedu si představit, že bychom spolu nebyli, že bych už nikdy neviděla jeho děti, že by moje dítě přišlo o kontakt s ním a jeho dětmi. Ale zároveň vím, že pokud já budu mít jen toho jedináčka, pořád mi bude ke štěstí něco chybět. Nehledě na to, že i tomu mému dítku prostě v týdnu ten parťák chybí. Přemýšlím tím víc, že je na obzoru někdo, kdo by se mnou do té rodiny šel hned, stačilo by jen říct, že už jsem sama. Moc se to ve ně pere a nedovedu si s tím poradit. Kolikrát si řeknu, teď to nechám být, budu žít tak jak to je teď, a druhý den mě přepadne depka, že mi je třicet a že "tohle" mi nestačí. Děkuji za názory, potřebovala jsem se vypovídat.
|
A26 |
|
(27.12.2016 18:45:43) To právě nevím.
|
A26 |
|
(27.12.2016 18:49:02) Když teď do toho nechci šťourat, je to sotva 14 dní, co jsem řekla svoje přání. Ale je mi jasné, že to časem přijde, že budu chtít vědět jasnou odpověď, jestli ano nebo ne. Ne hned, ale do budoucna...
|
Fren |
|
(27.12.2016 19:06:21) zkus napsat ježíškovi
|
neznámá |
|
(27.12.2016 19:13:05) Tak psaní by ten problém asi nevyřešilo.
Já se přiznám, že nechápu ty sáhodlouhé debaty o dětech. Jako ženská si dokážu poradit, zvážím pro a proti a pokud mám podmínky a dítě chci, tak ho mám. Myslím, že kdybych se chlapa ptala, jestli chce dítě a brala jeho názor v potaz, tak jsem bezdětná.
|
|
neznámá |
|
(27.12.2016 20:29:40) Úplně stejně se jí může stát, že zůstane sama s dětma, na kterých se dohodli. Proto píšu, že bych zvážila pro a proti a dle toho bych se rozhodla, slovo chlapa tady beru jen jako poradní hlas neb když ženská začne toužit po dítěti, tak jí nic nezastaví. Aneb jak říká můj otec "pokud se ženská rozrodí, je jak jabloň, rodí každý rok".
Skutečně mě nikdy nenapadlo řešit takové věci s chlapem, protože dopředu znám jeho odpověď, ale vím, že se na všechny naše děti těšil a miluje je. A na druhou stranu on zas ví, že jich ještě pár dětí chci, to před ním netajím.
|
|
|
|
libik |
|
(27.12.2016 19:21:55) Tak víc je případů, kdy ženská nechce dítě za každou cenu, ale dítě v dobrém vztahu vzájemné důvěry.
|
|
Alraune |
|
(27.12.2016 19:22:51) Já zas nechápu, že si nějaká ženská pořídí trikem dítě s někým, kdo ho vysloveně nechce. Pokud by se snažil podobný podraz udělat můj partner, tj. zařídit, abych otěhotněla, už by mým partnerem nebyl. V tomhle nevidím místo pro kompromis.
|
libik |
|
(27.12.2016 19:28:22) A to bys ho blbě usvědčovala,že to udělal schválně
|
Alraune |
|
(27.12.2016 19:40:41) Neuspědčovala bych ho, prostě bych ho vykastrovala :)
|
|
|
|
|
|