| Půlka psa | 
 |
(6.9.2016 21:31:25)
Tý jo, za svou letitou kočárkovou kariéru se mi stalo jedinkrát, že mi někdo odmítnul pomoct. Bylo to kdesi na Žižkově, na dohled byla jediná osoba a ta mi řekla, že má zraněný loket. Jinak mi spíš nutí pomoc i v metru, kde je za rohem výtah.
|
| Delete | 
|
(6.9.2016 21:43:16)
Půlko,
mně se to stávalo i s monokočárem, když už jsem čekala dvojčata...třeba na Karláku, tam si pamatuju, že jsem stála hodně dlouho...
Případně mě kvůli jednomu rohlíku, který jsem dala holce v obchodě a nahlásila u pokladny, donutila ochranka po zaplacení a hlavně naskládání celého nákupu dolů do koše zase celý nákup vyskládat a potom na té účtence hledal ten jeden rohlík...a to hned proti pokladnám, před všemi lidmi, navíc mu klidně ta pokladní mohla říct, že jsem ten rohlík hlásila....
Pak nade mnou zase stál, až jsem si ten nákup znovu naskládala zpět...to už jsem byla asi ve 24. týdnu s dvojčaty....
|
| Půlka psa |
|
(6.9.2016 21:51:48)
Zrovna dnes jsem nastupovala s kočárkem do čtyř různých dopravních prostředků a navíc jsem vyhodila bezdětné, kteří obsadili celé dětské kupé ve vlaku a nikdo ani nemuknul v tom smyslu, že mi nechtěl vyhovět. Něco děláš asi špatně, ale co, to nevím.
|
| Delete |
|
(6.9.2016 21:57:58)
Půlko,
taky nevím, co se dá zkazit na "Dobrý den, mohl(a) byste mi, prosím, pomoci s kočárkem?".
Jsem prostě nesympatická a asi něčím prohnilá osoba, která dodaleka vyzařuje nějaké odpudivé vlny  .
Naštěstí kočárkové doby už mám za sebou, teď se maximálně peru s výměnou kola u auta a tam už mám zkušenost, že na uvolnění šroubů nemám dostatečnou sílu ani páku, takže po nezdařeném pokusu s asistenční službou to řešíme s mužem.
|
| Z+2 | 
|
(6.9.2016 21:59:46)
To naprosto nechápu. Jak jsi to udělala?
|
| Delete |
|
(6.9.2016 22:02:05)
Z+2,
co jak jsem udělala?
|
| Z+2 |
|
(6.9.2016 22:07:00)
Přinutila lidi odmítnout pomoci s kočárkem. To nechápu.
|
| . . |
|
(6.9.2016 22:09:50)
Zetko, ale chápeš, že Delete to taky nechápe? Kdyby věděla, jak to dělá (že jí nepomohou), tak by to asi nedělala, že
|
| Z+2 |
|
(6.9.2016 22:13:07)
Slupko, máš pravdu, Delte promiň.
|
|
| . . |
|
(6.9.2016 22:23:00)
Nicméně je to modelový příklad. Někdo problémy s kočárkem (s ochotou lidí pomoci) vnímá, někdo ne.
Jak vlastně vypadá realita nikdo neví.
Je to tak, že matce A i B s kočárkem někdo pomůže v polovině případů sám od sebe, v další čtvrtině na požádání, a ze čtvrtiny je odmítnuta, načež A to vnímá jako "lidi mi většinou nepomáhají", kdežto B jako "většinou mi lidi pomáhají"?
Nebo je to opravdu tak, že matce A pomůže jen menšina lidí, většina ji obchází obloukem a koho se dovolá, ten odmítne? A čím to je? Velikostí kočárku, jeho vzhledem, vzhledem matky, jejím chováním? Je to něco, co může a chce změnit? Je to jejím přednastaveným očekáváním? Místním zvykem?
Je to záhada, která by si zasloužila výzkum více, než spousta kravin, kterým se věnují lidi v bakalářkách a diplomkách...
|
| Kudla2 | 
|
(6.9.2016 22:24:55)
Slupko,
to máš úplnou pravdu, a hodně by mě zajímaly výsledky takové studie.
|
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 22:31:49)
jentakj,
já si taky soukromě myslím, že je to v hlavě.
Dokud jsem si myslela, že se celej svět proti mně spiknul, tak jsem si z reality logicky selektivně vytahovala momenty, který to jakoby potvrzovaly.
Teď si to nemyslím a vytahuju si zas jiný.
V tom prvním případě si to odmítnutí vztáhneš osobně a jsi z toho nešťastná třeba několik dní a pořád o tom uvažuješ, kdes udělala chybu a proč zrovna Ty.
V tom druhým už o tom za pět minut nevíš (pokud to odmítnutí nebylo poslání do pr.le, což by Tě v tom druhým případě rozhodilo třeba na hodinu nebo i pár hodin, ale v tom prvním třeba na půl roku i déle).
|
|
| Delete |
|
(6.9.2016 22:44:13)
Kudlo,
já si sice taky myslím, že ten pohled na poloplnou/poloprázdnou sklenici má vliv, ale i z toho přesvědčení bývám sem tam vyvedena  .
Můj muž si taky myslel, že si to jen namlouvám, pak si se mnou párkrát zahrál frisbee golf na wiičku a najednou si to nemyslí  . A to to byla jen hra, kde fakt o nic nejde, proti mně stál "bezcitný" stroj a ne člověk...
Nejde o to, že prohrávám, to je v pohodě, vlastně jen hrajeme spolu každý na své úrovni....ale když máme stejné vstupní podmínky, oběma se nám hod stejně (ne)povede, tak když jemu dopadne talíř do autu, zaručeně se zakutálí do pole. Když ho zachytí strom, tak odhazuje z té strany, které je blíž k jamce. Když se trefí do vody, skočí talíř žabku ven a i když třeba nedoskočí, sklouzne zpět, tak odhazuje z druhé strany. No a u mě je to přesně naopak. Poprvé to byla náhoda, podruhé velká náhoda, potřetí neskutečná náhoda....časem se z toho stal zvyk .
Člověk si zvykne na všechno  .
Jen když se ti to děje ve hře, tak buď se prostě jen bavíš a kašleš na to, nebo prostě tu hru přestaneš hrát. V životě na to taky třeba většinou kašleš a bereš to, jak to je, ale smůla je, že tuhle "hru" přestat hrát nejde . Tak je z toho někdy smutno....ne vždycky, ne pořád, ale občas jo.
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 22:46:48)
hele, Delete, ale zrovna tohle bych považovala za jasnej důkaz toho, že je to čistě o Tvým vnímání.
Přece si nemůžeš myslet, že by Tě neměl rád nějakej blbej stroj, nebo že bys na něj mohla jakkoli působit.
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 22:52:39)
jentakj,
co jsem kdy hrála wii, tak je to docela dost o praxi. Když s tím člověk začíná, tak mu to nejde, ale opakování dělá mistra.
|
|
|
| Delete |
|
(6.9.2016 23:08:36)
jentakj,
není to v té víře, na některé věci jsem šikovnější, věřím si...a pak stejně dopadnu hůř...ale to jsem psala, v té hře on je lepší o třídu, nesoupeříme spolu, jen u toho spolu jsme a každý si hází to svoje...a jde klidně jen o první odhoození, kdy se nikam netrefuješ (teda jo, chce to trefit tu dráhu)...já hodím lépe, trefím dráhu, ale talíř se po dopadu rozkutálí a skončí mimo...on hodí ven, talíř se rozkutálí a hezky na dráhu...To neznamená, že někdy taky nedám "hole in one", ale pak si to zase dělá, co chce .
Docela bych si zase někdy zahrála .
|
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 23:13:37)
Delete, no vidíš, sice nevím, co je to "hole atd.", ale pochopila jsem, že to znamená úspěch.
A jsem přesvědčená, že tohle je o té poloprázdné a poloplné sklenici - protože úspěchy evidentně máš taky, ale vnímáš to "samozřejmě se mi něco sem tam povede, ale jinak mám smůlu", kdežto někdo jinej by to vnímal třeba "občas se mi moc nevede, ale posledně se mi povedla teda úplně krásná trefa".
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 23:33:48)
jentakj, já myslím, že přesně o tom to je (a kdybys hrála bowling s Delete, že byste měly třeba stejné výsledky, ale úplně odlišné vnímání)
|
| Delete |
|
(7.9.2016 0:58:33)
Kudlo,
nemyslím . V bowlingu se raduju z každé shozené kuželky a když je víc jiných čísel, než nul, považuju to za úspěšnou hru.
To je totiž o té šikovnosti, tréninku, znám své možnosti.
Já píšu o situacích, kdy já hodí, celou dráhu koule projede po hraně kanálu a nakonec sklouzne do něj, a ona (nebo můj muž hodí), koule jede celou dobu po hraně kanálu, a v závěru nejen, že sklouzne do dráhy, ale ještě je z toho klidně desítka....to není jako když jeden hodí kanál a druhý střed dráhy...
A už vůbec to není o tom, že bych se neradovala z každé desítky (akorát jsem introvert, takže to na mně není vidět, ale později jsem schopná to rozebírat pořád dokola, což je můj způsob odžívání prožité emoce....).
Jsem schopná i rozlišovat svoje možnosti v různých odvětvích, takže zatímco v bowlingu se raduju z každého bodu, tak ve vzduchovce co jde pod osm, to mě pěkně dere, protože vím, že to umím lépe a je čistě moje blbost, když to lepší není.
Smůla nebo štěstí je to jen tehdy, když se děje něco, co nemůžeš ovlivnit. Takové to, že "na pos..ného i hajzl spadně". Ale i s tím se dá naučit žít, prostě s tím počítáš, nespoléháš se na to, že budeš mít štěstí tam, kde na něm záleží výsledek.
Jiné je právě to odmítání při prosbě, neposkytnutí pomoci, když ji potřebuješ, nechápání, proč tě někdo podrazí, jde cíleně proti tobě, když jsi mu nikdy nic zlého neudělala, naopak mu kdykoliv pomohla, navíc z očí do očí se na tebe směje jak sluníčko, případně se snaží tvářit účastně, když jsi na dně, a ty pak zjistíš, že příčinou toho všeho byl on....to tě prostě občas semele.....
|
| Z+2 |
|
(7.9.2016 6:44:03)
Delete, co znamená, že jde někdo cíleně proti Tobě? To jako ti opravdu na slušnou prosbu o pomoc lidi říkají ne? Mně se tohle asi neděje nebo to nevnímám.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(6.9.2016 22:55:44)
Kudlo,
a píšu snad, že si to myslím?
Já si nemyslím nic ve smyslu "nikdo mě nemá rád" (a jo, měla jsem i taková období, v pubertě obzvlášť), ale prostě se mi kumulují smůlu. A věř tomu nebo ne, ty povedené věci si zatraceně dobře pamatuju a hýčkám v sobě....pomáhají mi pak v těch chvílích, kdy se fakt nedaří....
To s tou hrou byl příklad právě toho, že někdy fakt vůbec o nic nejde, člověk se chce prostě jen bavit, ale jsou věci, kterých si nejde nevšimnout...a že můj muž je extra nevšímavý (o to lépe funguje "na ovládání" ), toho v té hře si taky všimnul .
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.9.2016 22:50:44)
jentakj,
já na žádný blbý karty v tomhle směru nevěřím.
Jasně že má někdo větší kliku v tom, že se mu nedějou tragický události v takový míře, jako někomu jinýmu, v tomhle je možný mít "blbě rozdáno", ale v těch každodenních maličkostech prostě není možný, aby měl někdo "blbě rozdáno" trvale.
Ale je možný, že je nastavenej tak, že si ze všech svejch her pamatuje hlavně to, jak dostal černýho Petra (přičemž ho jistě nedostal v každý hře), případně jak ho vyhodil soupeř v člověče (přičemž x-krát vyhodil i on soupeře, ale to "vytěsní").
|
|
|
| Delete |
|
(6.9.2016 23:00:23)
jentakj,
jenže já nebývám naštvaná...mohu tak působit, nejsem žádné sluníčko (bez pejorativního nádechu, prostě musím být hodně hodně v pohodě, abych se usmívala, ale zase se ani nemračím), ale pokud jde o emoce, bývám spíš zoufalá...a to rozhodně ne hned a jen tak z něčeho...
Se smůlou jsem se naučila trochu počítat...a od doby, co jsem se vdala, má občas můj muž větší štěstí, než já smůlu, takže ve výsledku společně uhrajeme pozitivní výsledek .
|
| Delete |
|
(6.9.2016 23:12:37)
jentakj,
já právě taky funguju na záložních plánech, ale to pak zase nahrává té teorii, že když myslíš na to, že by se ti něco mohlo stát, tak se to určitě stane .
Proto taky nepíšu o životních situacích, ale o zcela bezvýznamné hře, kde navíc záložní plány nejsou...leda bych se pak snažila hrát na co nejhorší výsledek, ale to zase nemám v povaze .
|
|
|
|
|
|
|
|
Zvládlas to na jedničku. 
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)