| ,.,.,, |
 |
(31.12.2015 9:11:13)
Spravedlivě asi ne, protože každý má jiná kritéria pro spravedlnost (pojímáte ji jen ekonomicky nebo zohledňujete potřeby dětí, které jsou různé?), ale rozumně zcela jistě.
Nejhorší je IMHO případ prodeje rodinného majetku a následného dělení peněz mezi tři děti. Je to snadno ospravedlnitelné, ale nerozumné z pohledu udržení rodinného majetku a rodinné sounáležitosti vůbec. Resp. tohle mohlo fungovat za socialismu, kdy dospělé děti se nakonec nějak ke svému bydlení dostaly a dědictví bylo něco na přilepšenou, u moudrých na podporu další generace.
Dnes je asi na čase se vrátit k původnímu modelu - nejstarší rodinný dům a povinnosti (pokud k tomu není - tak další následující potomek, který chce, tohle se nedá vnutit), a to povinnosti k domu, rodičům, ale i pomoc v nouzi ostatním sourozencům, ostatní děti věno dle možnosti rodičů, rozhodnutí a darování (u domu tedy jen části) v době, kdy děti vstupují do života. Má to tu velkou výhodu, že to těm mladším dětem pomůže v začátcích hlavně k tomu bydlení. Dědí jen ten nejstarší zbytek domu.
Pohledy dětí budou samozřejmě různé, různé v různých dobách, zejména když staří rodiče začnou nárokovat pomoc, ten nejstarší sourozenec, co dostal nejvíc, jaksi zapomene, že on se dostal k bydlení zdarma a jakou pomoc (zejména s dětmi) od rodičů přijal a nepochopí ty ostatní sourozence, že se nepodílí stejným dílem a financemi na péči, když tu pomoc nedostali, s dětmi musí poradit sami, bydlí jinde a peníze jim k bydlení pomohly, ale hypo mají stejně, byť na nižší částku, než kdyby nedostali nic atd.
Ale to se dá překonat, většinou 
|
| Kudla2 | 
|
(31.12.2015 10:06:06)
"Nejhorší je IMHO případ prodeje rodinného majetku a následného dělení peněz mezi tři děti. Je to snadno ospravedlnitelné, ale nerozumné z pohledu udržení rodinného majetku a rodinné sounáležitosti vůbec."
Já mám zas pocit, že je to úplně opačně - prodej a rozdělení lze udělat relativně čistě a spravedlivě, zatímco Tebou popisovaná varianta vede aspoň dle toho, co se lze dočíst tady na Rodině, v převážné většině případů k naprosté destrukci rodinné sounáležitosti.
Také je asi na místě se zeptat - když je nutné volit, co je důležitější - udržet ten majetek nebo tu sounáležitost?
" Resp. tohle mohlo fungovat za socialismu, kdy dospělé děti se nakonec nějak ke svému bydlení dostaly a dědictví bylo něco na přilepšenou, u moudrých na podporu další generace."
No, ono to "nakonec dostaly" za toho socíku bylo MNOHEM složitější než dnes - dnes se ke svému (nebo nájemnímu) bydlení může dostat prakticky každý a vcelku bez problémů, tehdy to problém byl a zatraceně velkej, fakt to nebylo tak, že by byt někdo "dostal jen tak přidělenej".
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 10:41:06)
"prodej a rozdělení lze udělat relativně čistě a spravedlivě"
Ano u lidí bez rodinné sounáležitosti, zaměřenými samy na sebe a svůj prospěch, v rodinách kde nejsou vztahy k majetku a nebydlelo v něm x-generací předků, to jistě jde.
Ale často mi to ve výsledku připomíná pohádku o 3 prasátcích: jednomu stačí stan a všechno profláká, druhý něco mezi a když oběma nateče do bot, skončí u toho nejzodpovědnějšího.
"když je nutné volit, co je důležitější - udržet ten majetek nebo tu sounáležitost"
Buď vše nebo nic. Rodina, co drží pohromadě, nebude mít problémy s dělením majetku. A naopak.
"No, ono to "nakonec dostaly" za toho socíku bylo MNOHEM složitější než dnes, dnes se ke svému (nebo nájemnímu) bydlení může dostat prakticky každý a vcelku bez problémů,"
Ale nebylo, asi jsme žily v jiné zemi.
A jestli je to dnes snadné se zeptej těch, co ty tržní nájmy platí.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 10:43:41)
Jenže co je platné x generací předků, když žijeme TADY a TEĎ (a třeba naše aktuální potřeby jsou úplně jiné)?
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 10:54:17)
"Jenže co je platné x generací předků, když žijeme TADY a TEĎ (a třeba naše aktuální potřeby jsou úplně jiné)?"
No však to těch x generací předků nemělo špatně vymyšlené, potřeby mladých a starých se zas tak nemění, těm, co tu psaly, že by rádi do nějakého zařízení, doporučuji ho navštívit.
|
| Muriel | •
|
(31.12.2015 11:13:11)
No já bych to zas tak nevyzdvihovala jak to "dobře měli generace předků vymyšlené. To je poněkud zidealizovaná představa.
Při dědění "gruntů" současně s povinností péče šlo o to že poskytovaly lidem obživu. Šlo vlastně o něco na způsob "firmy". Stejně tak péče o rodiče znamenala jejich obživu v pravém slova smyslu, což dnes už tak není - rodiče mají obvykle svůj důchod a děti je obvykle neživí výpěstky se zahrad a chovem vlastního zvířectva.
Dělení hospodářství se neprovádělo moc právě proto, že by ho to zničilo, ale zároveň obvykle nemohlo mít vícero "pánů". Bohatší rodiny mohly své další potomky obdarovat jinými usedlosti, což také dělaly. Rodové panství přecházelo na nejstaršího z důvodu zachování rodové linie, což bylo tehdy mnohem podstatnější než je tomu dnes.
Nicméně i k dělení gruntů občas docházelo, ne že ne.
A ještě bych podotkla že ne ve všech zvykových právech přecházelo dědictví na nejstaršího potomka, obvykle ovšem jen na syna. Ženy se často mohly jít pást, nebo být odkázány na milost příbuzného. Třeba taková vdova s jen samými dcerami to měla fakt hodně "veselé".
V některých systémech býval dědicem nejstarší mužský příslušník rodiny, tedy nikoliv vždy syn. Měli to tak třeba staří Přemyslovci a např. Osmanské následnictví na tomto principu fungovalo až do svého konce. Co tento systém způsoboval se obecně snad ví - neustále vyvražďování všech rodinných příslušníků mezi sebou navzájem.
Proč to tak naši předci měli, mělo velkou spoustu především prozaických, praktických a také mocenských důvodů, které dnes už ale opravdu pominuly.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 11:23:30)
"Dělení hospodářství se neprovádělo moc právě proto, že by ho to zničilo, ale zároveň obvykle nemohlo mít vícero "pánů"."
No, já si myslím, že toto platí dodnes.
Pokud dům rozdělíš na třetiny, v další generaci na devítiny, je naprosto bezcennej. Je to cesta do pekel... byť s dobrými úmysly, my budeme ti spravedliví, když naši předci nás tak ošidili. A protože jsme spravedlivě podělili, tak se přece dohodneme.
Houby, lepší je podívat se realitě v tvář. Ale včas. Aby už děti věděly, jaké bude jejich místo v rodině, co asi dostanou... a co chtějí a co nechtějí.
V našem rodě tedy ne vždy platilo na nejstaršího syna, nejčastěji proto, že to prostě nechtěl, odešel jinam, nepotřeboval atd. Ono totiž není zas tak o co bojovat, že jo.
|
| Monty | 
|
(31.12.2015 11:29:11)
Dajo,
tak ono jde taky o to, jakej je to dům a k jakým účelům.
Pokud je to víkendová/prázdninová chalupa, může mít majitelů klidně víc, pokud jsou schopní se dohodnout (což asi většina normálních lidí bude).
U domu na trvalé bydlení už to zavání průserem.
|
|
| Muriel | •
|
(31.12.2015 12:18:02)
Dajo ale to jsi moc nepochopila co jsem tím chtěla říci. Dříve se lpělo na hospodářství proto že bylo zdrojem obživy, v podstatě jediným. Což dnes už v naprosté většině domy po rodičích nejsou. Naopak, obvykle investici peněz vyžadují, než aby ji přinášely.
Dnes máme svá zaměstnání a naopak dům - potažmo ve kterém nebydlím je finanční přítěží.
Považuju za nejrozumnější a také nejférovější dům prodat, a peníze v rámci jaksi celkového obnosu dědictví rozdělit.
Pokud by jeden z dědiců chtěl v domě bydlet, tak je férové ostatní vyplatit, což lze i vzájemnou dohodou. Dne na to existují půjčky a hypotéky, které můžeme splácet ze svého příjmu-zaměstnání. Což také v době feudalismu nebylo.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 12:41:48)
Ale pochopila, jen z toho usuzuji podle své zkušenosti.
"dům - potažmo ve kterém nebydlím je finanční přítěží"
proto je dobré umožnit tam další generaci bydlet.
"Pokud by jeden z dědiců chtěl v domě bydlet, tak je férové ostatní vyplatit"
mi přijde, že si mnohé z vás myslíte, že ten, kdo tam zůstane, by měl vyplácet podíl ve výši: hodnota domu/počet sourozenců. Pokud by to tak bylo, tak ten, kdo by zůstal, by dost tratil, či spíš by tam logicky nikdo nezůstal, pak mohu jen souhlasit, že zchátralý dům lépe prodat, to něco málo rozdělit a rodinný majetek je pryč a nikdo se nemá o koho kde starat ani se kam vracet.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:23:05)
"proto je dobré umožnit tam další generaci bydlet."
no ale co když o to nikdo z té další generace nestojí
"mi přijde, že si mnohé z vás myslíte, že ten, kdo tam zůstane, by měl vyplácet podíl ve výši: hodnota domu/počet sourozenců. Pokud by to tak bylo, tak ten, kdo by zůstal, by dost tratil, či spíš by tam logicky nikdo nezůstal, pak mohu jen souhlasit, že zchátralý dům lépe prodat, to něco málo rozdělit a rodinný majetek je pryč a nikdo se nemá o koho kde starat ani se kam vracet. "
já nechápu, proč a jak by ten dotyčný tratil - akorát si myslím, že ten podíl by měl vyplácet pouze z hodnoty toho domu před tím, než on sám tam něco investoval, a ne z toho "zhodnoceného"?
"O koho se kde starat" - tak snad jediná možnost není starat se v domě rodičů, a kolikrát to ani technicky nejde. A "kam se vracet" - pokud se ta rodina do krve rozhádá, tak PAK se nemaj kam vracet, protože "kam se vracet" je aspoň pro mě K LIDEM, byť by bydleli kdekoli, než do BARÁKU, kterej bude prázdnej, protože všichni sourozenci spolu kvůli němu už do smrti nepromluvěj.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:53:46)
"no ale co když o to nikdo z té další generace nestojí"
Většinou stojí, když ne tak ne, nutit to samozřejmě nikomu nejde...
"já nechápu, proč a jak by ten dotyčný tratil"
on by pak neměl z čeho investovat a barák by chátral ať už by tam byl nebo ne...
"O koho se kde starat" - tak snad jediná možnost není starat se v domě rodičů, a kolikrát to ani technicky nejde."
To by mě zajímalo, kde to jde lépe, než v dvougeneračním domě, nechci být ironická tak že by v důchoďáku, LDNce, nemocnici?
Ten zbytek nechápu, celou dobu píšu, že by domy měly žít, ne zůstávat opuštěné a chátrat... ale někteří jsou tak krátkozrací sobci, že to tak daleko dovedou, hlavně aby někdo nedostal víc.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:55:15)
proč sobci?
dům je rodičů a chápu, že tam mají domov a nechtějí se odtud hnout, ale pak je třeba cenou za to fakt, že už to finančně nezvládají a žádné z dětí taky ne.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:59:58)
Ale to tu rodinu moc neposílí, že?
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:56:38)
"on by pak neměl z čeho investovat a barák by chátral ať už by tam byl nebo ne..."
no ale on by přece byl ve stejné situaci jako ti ostatní - "dostal" by dejme tomu milión stejně tak jako ostatní sourozenci, a i oni by byli v situaci, kdy by k tomu miliónu museli něco přidat, aby měli takové bydlení, jako ten, co v domě zůstal?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 11:25:36)
Dajo, to predpoklada, ze ti zustanou bydlet v miste, kde bydli jejich rodice.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 11:31:51)
Kdo?
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 11:35:26)
Nekdo z deti musi zustat bydlet v miste, kde bydli jeho rodice.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 11:43:17)
Ano ten na koho přejde dům. A pak zase jedno z jeho dětí...
Stejně pokud se chceš o svoje rodiče postarat, tak budou jednou bydlet s tebou. Tito jsou na to zařízení.
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 11:49:01)
Takze maji deti uz od malda prizpusobovat svuj zivot tomu, ze se jednou postaraji o rodice? To nastesti po mne ani po segre nikdo nikdy nechtel.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 11:58:38)
Od mlada? Hele můj sourozenec těžce profitoval z toho, že zůstal žít s rodiči, jak jsem psala, měl servis s dětmi, vodění a vyzvedávání do/ze škol, školek, postaráno o prázdninách, služebkách, nemocech, často i navařeno, no věř mi, že když jsem toto neměla, tak moje cena na trhu práce značně klesla .
A prostě se přepokládá, že když jsou rodiče starší, že se neodstěhuje a nenechá je napospas.
Jinak jsem psala, toto musí být dohodou všech, má to své výhody a své nevýhody a nelze to nikomu vnutit.
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 12:14:18)
Dajo, no jo. MM by hodnota na trhu prace velmi vyrazne klesla, kdybychom zustali bydlet u mojich nebo jeho rodicu a segra to ma to same. ja bych bylla nejradeji, kdyby rodice dum prodali, koupili si mensi byt.
|
|
|
|
| Monty |
|
(31.12.2015 11:51:17)
Dajo,
no, to je ideální situace - když dítě chce, rodič chce... a v rámci toho soužití má dítě šanci podílet se na údržbě domu.
Bohužel svět není vždycky ideální. Můj strýc si třeba vzal dceru kulaka, kterého v padesátých letech samozřejmě "rozkulačili", ale dům jako kráva v té vesnici jim nechali, sebrali jen živý inventář a pozemky vč. studny, kterou ovšem zničila STS tím, že tam léta prosakovala nafta do spodní vody. Ten barák prakticky od těch padesátých let chátrá, protože tchán byl o hodně starší než tchyně, která myslím ještě žije, ale nedovolí na baráku žádné opravy a sama na ně ani nemá. Strýc na to samozřejmě taky nemá, jen opravu střechy mu odhadli na dva miliony. V domě je obyvatelná jediná místnost a to ještě jen s přivřenejma očima. Není tam voda. Zavést vodu - další pálka. Strýci bude brzo 70 let a vůbec netuším, co si s tím počne. Jeho děti to určitě chtít nebudou, co by s tím dělaly. Prodat to není moc komu, kdo by to asi tak koupil? V tomhle stavu? Za prachy na rekonstrukci si koupíš pozemek a postavíš nový barák. Takže ten barák nejspíš spadne. Fakt dědictví za všechny peníze. A přitom je to škoda, protože to byl pěkný dům a kdyby 60 let nechátral, tak to je majetek, ne koule na noze.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 12:03:04)
Otázka je, jestli strýc nabídl (včas) některému dítěti tam zůstat. Dost možná by to přijalo.
Jinak - v tomto případě to jinak dopadnout nemohlo, ale třeba strýc žil radši sám za cenu, že mu barák spadne na hlavu. Tak tam nejspíš sám dožije. Jeho volba, ne?
|
| Monty |
|
(31.12.2015 12:08:35)
Dajo,
on tam strýc nežije, žije tam jeho tchyně. A ta tam nikoho ani nepustila, natož aby mu nabídla bydlení. Když přijela vnoučata, musela si hrát na dvoře a jídlo jim podávala oknem. Ona je taková zvláštní. Strýc - resp. jeho manželka - ten barák zdědí.
Navíc by tam nikdo ani bydlet nechtěl, protože v baráku bez vody, kde se musí topit - a vytopit takovou obrovskou budovu není prdel - lidi zhýčkaný městem obvykle žít netouží.
Jo, kdyby se průběžně opravoval, tak by to bylo něco jiného.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 10:09:45)
A jsem jediná, komu přijde SMUTNÝ, když se vztahy redukujou tímto způsobem jen na prachy - dostal jsi barák, takže já už necítím žádnou povinnost starat se o starý rodiče? 
|
| aky | 
|
(31.12.2015 10:42:50)
...A jsem jediná, komu přijde SMUTNÝ, když se vztahy redukujou tímto způsobem jen na prachy - dostal jsi barák, takže já už necítím žádnou povinnost starat se o starý rodiče?
Ano, si jedina. Preto sa museli urobit v ramci moznosti spravodlive zakony o dedeni, lebo zvysok je chamtivy a nedosahuje Tvojich kvalit. Uprav si svatoziaru, mas ju nakrivo a nechaj ostatnych mysliet, citit a prezivat udalosti a mat motivacie ako chcu. Ja viem, ze bez citoveho zainteresovania sa v diskusii o majetku inych da uzasne predviest peniazmi nepokazeny charakter ( obzvlast, ked niekto z diskutujucich moze byt ten, ktoremu rodicia darovali vsetko), netreba to ale prehanat, zacne to posobit nedoveryhodne a krcovito.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 10:58:39)
Já jen, že fakt nejsem ten, komu rodiče darovali všechno...
|
|
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 10:51:56)
"A jsem jediná, komu přijde SMUTNÝ, když se vztahy redukujou tímto způsobem jen na prachy - dostal jsi barák, takže já už necítím žádnou povinnost starat se o starý rodiče?"
To jsem nepsala. Jde o to, že ti, co z toho rodinného domu odešli, mají povinnosti zase jiné (třeba platit nájemné či hypotéky a starat se samy o své děti...) a bydlí jinde, takže ta každodenní starost dopadne na ty, co tam zůstali.
A hlavně, ono to není až tak o těch penězích, ale o času. Prarodiče jsou skvělí, pokud je třeba vyzvedávat děti, dělat s nimi úkoly, takže tito rodiče ani netuší, jak se žije a vydělává, když školka, škola je od - do. Naopak čím jsou prarodiče starší, tím víc chtějí, aby někdo s nimi ten čas trávil. to tady přesně popsala Delete.
Ti odešlí sourozenci třeba rádi i často přijdou na návštěvu, nakoupí, obstarají (i zafinancují) opravy, zařídí doktory atd., ale večer se vrátí domů. To ale ty, co zůstali, prostě nevytrhne... tu péči oddře vždycky ten, kdo zůstal, proto by měl dostat víc (a o dost).
|
|
| Muriel | •
|
(31.12.2015 12:29:15)
Já s tebou Kudlo souhlasím.
Taky považuju za mnohem důležitější rodinnou sounáležitost než za každou cenu neprodat barák po rodičích.
A o své rodiče se jednou postarám proto že jsou to rodiče, a mám je ráda. A ne proto že něco zdědím, nebo jestli a kolik. Stejně tak bych se postarala o svého sourozence, pokud by nastala situace že by to potřeboval, protože je tam vztah. Také o děti svých sourozenců, když by nedejbože na něco takového přišlo.
Notabene se mi příčí řešit za života rodičů co a kolik čeho dostanu. A také vzhledem k tomu kolik se v dnešní době dožívají lidi let je řešení a využití případného dědictví spíš ob generaci či až dvě.
Moji rodiče spokojeně žijí a doufám že ještě dlouho budou, zatím jsou soběstační a ani žádnou spešl péči nepotřebují. Pokud něco jednou eventuelně zdědím, budu už dost možná sama v důchodu, takže nějaký hypotetický přínos to bude mít možná pro moje vnoučata.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 12:47:26)
"Notabene se mi příčí řešit za života rodičů co a kolik čeho dostanu."
To chápu, oni by s tím rodiče měli přijít sami. S dospělostí dětí se totiž mění podmínky a potřeby všech zúčastněných. Celkem často vídám (a vy mi to potvrzujete), jak staří lidí žijí sami v baráku, na jehož údržbu nemají peníze. Nebo ve velkém bytě ve čtvrtém patře bez výtahu, zatímco mladí jsou v menším s výtahem. Přitom vzájemná výměna by prospěla všem.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(31.12.2015 12:56:16)
moje matka mi nedávno líčila, jak začala dělat soupis svých věcí (šperky, obrazy) a komu má co připadnout. jelikož jde často i o věci, ke kterým máme emocionální vztah, tak jsem moc ráda, že bude jasné, komu co máma odkázala, a nebudou žádné spory.
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:18:05)
"celkem často vídám (a vy mi to potvrzujete), jak staří lidí žijí sami v baráku, na jehož údržbu nemají peníze. " - no ale to je přece JEJICH věc, jsou DOSPĚLÍ a svéprávní, mají možnost dům prodat a jít do bytu a z doplatku žít, nechtějí-li to udělat (a to často nechtějí), tak nemohou po dětech chtít, aby se jim na baráku lopotily, pokud to nechtějí samy ty děti - ty mají svých starostí dost a já to vnímám tak, že je moje povinnost postarat se o ty LIDI, nikoli o veškeré jejich latifundie, leda že bych já sama o zachování těch latifundií stála.
|
|
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 12:57:28)
"se jednou postarám proto že jsou to rodiče, a mám je ráda"
Budu tak drzá, že se zeptám, máš k tomu podmínky, vytváříš si je? Už jsi se na nějaké péči třeba o prarodiče podílela? Já jen že tady každou chvíli čtu, kam s babčou.
Už jsem to tu psala - tím postaráním se - nemyslím zařídit nákupy, obědy, doktory, to se všechno dá nebo se to dá zaplatit. Myslím tím mít nemobilního seniora/seniory u sebe, u sebe v bytě, uspokojit nejen materiální potřeby, ale i ty duchovní, s ním mluvit, dávat mu podněty, jezdit po návštěvách a přijímat je atd., ne ho posadit k televizi, a v případě potřeby se na čas, i delší čas, vzdát zaměstnání, přitom tato potřeba bude čím dál častější, jak se prodlužují odchody do důchodu, si uvědom, co ve skutečnosti znamená se postarat.
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 13:08:54)
Dajo, o ty mas z brachou hlavne se svagrovou jasnou umluvu, ze oni budou tohle vsechno jednou delat nebo si to jenom myslis?
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:28:58)
No ono to ani jinak nejde, protože oni to budou dělat hlavně z toho titulu, že tam bydlí, hlavně tedy tu sociální část, to mají na hrbu už teď. Pomohu ráda, ale já se večer zvednu a vrátím se domů.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:32:59)
Dajo, a Tys už se někdy o někoho starala?
Ono už to, že jsi ochotna někdy toho sourozence "vystřídat", a vzít si toho seniora třeba na 14 dní k sobě, aby mohl jet na dovolenou, je OBROVSKÁ pomoc, stejně tak jako ho občas zavézt k doktoru, aby si nemusel brát volno pořád ten druhej.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:46:25)
"je OBROVSKÁ pomoc"
Obrovská proto, žes ji poskytovala ty? Neee Kudlo, to je velmi malá pomoc ve srovnání s tím hlavním pečujícím.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:52:14)
Ne, beru to z pohledu toho hlavního pečujícího - BYLA BY to obrovská pomoc, KDYBY mi ji byl někdo schopen/ochoten poskytnout  .
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:56:18)
A čím to že nebyl? To asi jako rodina moc nefungujete.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:57:47)
Byl to manželův příbuzný, který jinou rodinu mimo nás neměl.
Koho bys oslovila ty v takovém případě, aby ti pomáhal? 
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:58:53)
Širší rodinu.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 14:02:08)
A když žádná není?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:10:33)
Dajo,
a právě proto to "postarání" NENÍ úkol pro JEDNOHO člověka, takže moc nechápu uvažování "rodiče daj barák jednomu a pak to bude viset na něm a sourozenci budou oficiálně z obliga.
Jo a docela dost vím, o čem to je, už jsem to několikrát absolvovala v různých rolích, těch pomáhajících i toho výhradně pečujícího.
A považuji za MNOHEM lepší řešení začínat sama od píky, než dostat nějakej danajskej dar v podobě baráku - a to, že si člověk musí všechno zařizovat sám, považuju za PŘIROZENÝ, nemyslím si, že by byla nějaká děsivá křivda, že si někdo, ó hrůzo, musí zařizovat hlídání úplně sám a babička mu nehlídá od rána do večera.
Myslím, že DOSPĚLEJ člověk by si měl vlastní život pořešit především SÁM, pokud někdo čeká na dědictví od rodičů, aby mu vytrhlo trn z pr.le, a není nemocnej nebo postiženej, tak je prostě DIVNEJ.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:43:21)
"NENÍ úkol pro JEDNOHO člověka"
není, ale jen na jednom místě můžou ti staří lidé bydlet, ti ostatní mohou a měli by pomáhat a to s láskou.
I když už jsem byla svědkem i stěhování babiček, nesli to dost různě...
považuji za MNOHEM lepší řešení začínat sama od píky, než dostat nějakej danajskej dar v podobě baráku
někdo čeká na dědictví od rodičů, aby mu vytrhlo trn z pr.le, a není nemocnej nebo postiženej
To asi má každý jinak, každý má jiné možnosti a jiné cíle, já celkem lituji lidi, kteří nic do začátku nedostali, pak se často nedopracují k vlastnímu bydlení vůbec, protože ani na hypotéku nedosáhnou, platí drahé tržní nájmy a kam jednou půjdou? A nejsou ani nemocní ani postižení, divní asi jak pro koho . Vlastně znám jen málo lidí, kteří se dopracovali k bytu v Praze (ale i jinde) jen a jen vlastními prostředky.
A z mého okolí, pokud byly rodiče normální a nabízeli dítěti zůstat v domě, který tomu byl uzpůsobený, tak to dítě přijalo a neříká tomu danajský dar, protože by se staralo stejně...
|
|
| Monty |
|
(31.12.2015 13:55:49)
Počkej, Kudlo, ty ale bereš v potaz jen jednu možnost - dítě dostane nemovitost, ve které musí žít s rodiči, poslouchat jejich kecy (tzn. nebýt "samostatné") a ještě se starat jak o nemovitost, tak o ty rodiče. Takové případy samozřejmě jsou, a shodneme se na tom, že není moc o co stát - i když někomu to může vyhovovat - nicméně pokud budeme mluvit o případech, kdy dítě dostane nemovitost BEZ rodiče, tak to výhoda je a zatraceně velká. To už jsme tu přece řešily mockrát.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:58:17)
No zatraceně velká výhoda je dostat cokoliv, samozřejmě někteří jako Kudla jsou lepší a s chutí začnou bez ničeho, přece nic nechtějí, a dosáhnou všeho, co chtějí 
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 14:01:43)
tak ono "dostat něco" je často něčím podmíněné, není to úplně zadarmo - a já si radši svoje podmínky nastavuji sama (přičemž do nich patří i to, že se postarám v tom rozsahu, ve kterém mohu).
O svoje pěstouny  , budou-li to jednou potřebovat, jsem ochotna a schopna se postarat bez jakéhokoli nároku na cokoli, a považuju to za naprostou samozřejmost - oni mi de fakto zachránili život ve slušné podobě, a to je věc, kterou ani tímhle nikdy nesplatím - ale cítím to tak JÁ SAMA, nikdo to po mně nechce ani nevymáhá.
|
| Monty |
|
(31.12.2015 14:07:19)
Kudlo,
ale to je tvoje utkvělá představa, že je to něčím podmíněno. Může být, ale vůbec nemusí. Prostě pokud např. prarodič zanechal dům nebo privatizovaný byt a dostane ho jeho vnouče, má jen bonus a podmínky veškerý žádný, protože kdo by mu je asi tak dával? Ten zemřelý prarodič? Nebo myslíš, že rodiče denně stepujou u dveří a připomínají, aby nezapomnělo dítě být vděčný za to, že mu obstarali tak hodnou babičku?
Jo, já nezpochybňuju, že takoví jsou. Ale není to ani zdaleka pravidlo. Podívej, moji bývalí tcháni pořídili oběma dětem bydlení (vlastní, nemuseli bydlet s nimi pohromadě), starali se o všechna vnoučata, teď babička pomáhá i s péčí o pravnoučata a chce za to max. to, aby rodina dodržovala nějaké rituály ve smyslu "pojede se na chalupu na pouť". Ale když to z nějakého důvodu nejde, tak je proto nevydědí. A to jen jeden příklad z mnoha. Oni tedy naštěstí byli spravedliví, často je to tak, že tu smetanu slízne jen jedno dítě a druhé ostrouhá.
|
| Monty |
|
(31.12.2015 14:22:04)
...a třeba moje matka nárokuje furt a nedává nic.
Lidé jsou různí.
|
| Monty |
|
(31.12.2015 14:37:57)
kopretinko,
nejsme jediné, je nás tu s podobnými matkami víc. Člověka aspoň potěší, že v tom není sám.
Já z toho tedy mám už dneska jenom srandu, mladší ségra to ještě prožívá a často mi volá, že se na to už musí vykašlat jako já, protože se jinak zblázní. Ona má totiž ještě navíc toho nemocnýho nerudnýho otce.
Pár klasických příkladů. Před lety jsem koupila domeček. V mizerným stavu, ale obyvatelný a dal by se nějak opravit. Pak jsem otěhotněla a dala matce klíče, ať tam jezdí, protože pořád fňukala, jak by chtěla domeček a jak je krásný mít domeček. Byla tam jednou a to ještě musel přemluvit svého bratra, aby jel s ní. Bylo to totiž DALEKO. Ona by chtěla domeček, ale někde BLÍZKO.
Ke třiatřicetinám se mi kamarádi složili na starý auto. Matka neustále fňukala, že chce lepší auto (měla po svém otci Škodovku z roku 1979). Volám jí, že si může odvézt to moje, že s ním jezdit nebudu. Bylo o patnáct let "novější". To ne, protože ona by chtěla auto, ale NOVÝ a ČESKÝ, ne nějakýho Fiata.
Matka píše a fňuká, že k ní se sestrou nejezdíme. Napíšeme jí, že tedy přijedeme, ale sestra se psem a já s manželem. To ne, protože ona nebude luxovat po psovi a nebude obskakovat mého manžela (podotýkám, že to od ní nikdo nechce a nečeká, nejméně pak můj manžel). Naposledy její narozeniny - jedeme tam, abychom jí teda udělali radost. Manžel a já. Ona nás tam nenechá přespat, protože by musela "povlíkat peřiny" a i když ví, že se druhý den musíme vracet pro syna, který tam byl u kamaráda, tak prostě NE a my jedeme sto kiláků zpátky do Prahy.
To nevymyslíš.
|
| Pavla | •
|
(31.12.2015 15:30:20)
Monty, ja tohle nemam matkou nebo s tchyni, ale s manzelovymi sestrami. Posledne nas jedna pozvala na oslavu narozenim k nim domu na 15.30 v nedeli. Mame to k nim 170 km, mame dve skolni deti.Byl konec listopadu.
Pak pry ja se jich stranim.. Akorat oni si nic od nas nic nenarokuji spis jsem jim uplne jedno..
|
|
|
|
|
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 14:28:32)
Tak to zkusím ještě jednou: žádné dítě nelze nutit bydlet s rodiči. Máme v rodu případ, kdy tuto možnost přijal až třetí v pořadí. Ještě se nestalo, že by ji nikdo nepřijal. Až se to stane, tak to budeme řešit, ale nespějeme k tomu. Já jsem ta, co odešla, ale mohu se tam vrátit. Místo se najde. Ano péče o ty staré dopadá ponejvíce na ty, co tam bydlí. A to nejen přímo na děti, třeba i na vnoučata a pravnoučata (bež si popovídat s babičkou) a je to tak dobře, naučí se žít se starými lidmi a mít k nim úctu.
Ano může být pohodlnější žít sama, ale velmi snadno se na to dojede. Stačí v životě trochu zaškobrtnout.
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 14:43:42)
Já mám jedno, a ani to jedno nezajistím tak, jak mě rodiče...
S dětmi se ti to vykrystalizuje, i když u mně bylo jasný odmalička, že budu bydlet ve městě a venkov a práce na domě pro mě není...
a podle diskutujících zde, třeba nebude zájem
|
|
| neznámá |
|
(31.12.2015 16:17:39)
Ono to není o tom rozsoudit kdo zůstane doma. On ten barák většinou na někoho zbyde. Často se starší průběžně zakládají rodiny a nové domovy a nejmladší zůstává doma nebo třeba naopak jeden ze starších bude potřebovat bydlení a mladší odejdou.
Ono se to nějak vyvrbí samo, určitě nehodlám už teď přemýšlet, kdo co dostane, prostě jak se v průběhu času bude hodit, tak to vyjde.
A určitě to nebude spravedlivé.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(1.1.2016 2:30:13)
"Ano může být pohodlnější žít sama, ale velmi snadno se na to dojede. Stačí v životě trochu zaškobrtnout."
No já nevím, to zní skoro výhrůžně, jako by se člověk měl bát žít jinde než pohromadě s širší rodinou .
Nevím, co myslíš tím zaškobrtnutím a tím "velmi snadno", já si myslím, že to vcelku bezproblémově zvládá převážná většina populace, a když se někdo opravdu dostane do průšvihu a má nějaké blízké, kteří mu chtějí pomoct, tak to přece můžou udělat, i když nebydlej v jednom domě.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:28:35)
A taky by mě zajímalo, co se stane, když rodiče umřou rychle a nebude třeba se o nikoho dlouho starat? Bude to vnímáno tak, že ten, co v baráku zůstal bydlet, "vyhrál v loterii", nebo se těm druhým rozleží, že to vlastně dostal bezpracně, tudíž je na tom líp a chtělo by to, aby ještě pustil chlup?
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:45:05)
"A taky by mě zajímalo, co se stane, když rodiče umřou rychle"
Ty jo s tebou bych nechtěla mít nic společnýho. Představ si, že oni takhle neuvažují... nikdo z nich... a přejí jim co nejdelší život.
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:50:48)
Dajo,
ale já tak neuvažuju za sebe - už jsem se ve svém životě starala o pár lidí, z toho o jednoho jako hlavní pečovatel, a nikdy to nebylo podmíněno tím, zda a co od toho člověka dostanu.
Mám ale pocit, že takto uvažují sourozenci z Tvého příkladu - dostal většinu, ale za to, že se "jednou postará", my jsme z obliga, takže mě logicky napadlo, co se stane, když nastane situace, že se starat nebude nutné - zda to lidé, kteří úzkostlivě přepočítávají, jestli někdo nedostal víc, nebudou vnímat úkorně, protože on dostal větší hodnotu ale nemusel za ni vynaložit žádné značné úsilí (a k tomu mu navíc ještě rodiče hlídali, což mu řada lidí taky neopomene započítat k tíži)
|
| ,.,.,, |
|
(31.12.2015 13:55:47)
Hele žijí i takoví lidé, kteří si z principu nenárokují nic. Všechno co dostanou je tak nějak "navíc".
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(31.12.2015 13:14:24)
kopretinko,
ale je dost fuk, co si ona myslí, důležitý je, co si myslíš, chceš a MUŽEŠ Ty.
Proč bych měla takové matce přispívat na živobytí, když neumí hospodařit? Přispěla bych jí na domov důchodců, kdyby to potřebovala a kdybych na to měla, ale domů bych si ji nenastěhovala, ne kvůli dědictví, ale kvůli tomu, že je to tak náročný, že bych to pro člověka, se kterým nemám dobrý vztahy, prostě neudělala.
|
|
| Muriel | •
|
(31.12.2015 18:00:56)
kopretino ano máme hezké vztahy s rodiči. A to je to co jsem tím chtěla říct, je pro mně důležitý ten vztah, ne starat se podle toho kdo dostane dědictví (i když ani to mi není vlastně jasně jak je to kolikrát myšleno, páč když dojde na dědictví už není jaksi o koho se starat že, takže asi jsou tím myšleny ty dary za života, či jakési "předplacené dědictví).
Nicméně asi ano, i takové matky jako máš ty (špatné, bohužel) existují a nikdy bych si netroufla soudit někoho jak se o ně jednu postará. Nevím jak jsi přišla z mého příspěvku na to že by ses měla postarat o špatnou matku.
Osobně bych s tím asi měla dost velký problém, už z vícero příspěvku v minulosti, pokud si tě nepletu bych řekla že pro matku děláš až moc, vzhledem k tomu jaká je.
I když samozřejmě je to jen z mé strany jen úvaha, nechodím v tvých botách a nevím jaké to je mít takovou matku, ale chápu že i k takovým mají děti nějaký vztah, jinou prostě nemají.
Pokud bych měla takového rodiče ke kterému vztah nemám, asi bych se postarala nanejvýš nějak finančně, tedy pokud by vlastní příjem neměl a hrozilo by mu zhynout bídou pod mostem, tak bych asi nanejvýš zaplatila či přispěla na nějaké zařízení. S osobou jak popisuješ svou matku bych bydlet nechtěla, a ani si nedovedu představit nějakou osobní angažovanost. Na to mám názor že vlastní život je jen jeden, a když už z něj něco obětovat, tak jen pro ty které mám ráda a oni mně.
|
| Kudla2 |
|
(1.1.2016 2:26:05)
Muriel,
mám na to přesně stejnej názor 
|
|
|
|
.
.
. To spíš věřím tomu, že dokážeme získat ještě 3 další, aby fakt měla každá něco 
.
.
a pak si pustíš na mobilu Spotify
Nepřijde mi to, jak maminka se svou mamkou rozhodly spravedlivé a žel moje maminka celé ty roky jen napláká, jak se jí tam nežije se švagrem dobře... Žel zpátky to vrátit nejde 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)