| jeverasek |
 |
(29.11.2015 22:17:20)
Need help, prosím.
Mám patnáctileté dítě, které právě zjistilo, že jeho otec nechce, aby u něj bydlelo. Navíc to zjistilo tak blbě ode mě, protože jeho otec mu to neřekl sám, i když mi to výslovně slíbil. Takže po příjezdu od otce z víkendu na mě vypálilo větu "Jak to bude s bydlením u táty, měli jste přece kvůli tomu ve čtvrtek schůzku?" Fakt jsem nechápala, co říct. Odpověděla jsem nakonec, to, co mi exmanžel řekl, že nechce, aby u něj bydlel. Mému bývalému muži trvalo od září se rozhodnout, takže jsme čekali, že to dopadne takto, ale i tak toto zjištění nebylo příjemné. Mělo to být bydlení na 4 roky po dobu studia.
Takže. Dítě se s obřím prásknutím dveří zavřelo do pokoje (to chápu), na klepání odpovídá "nech mě být" nebo "di pryč" a já nevím, co teď mám dělat. Mluvit? Nemluvit?
Muž mi poradil, abych řekla, že budeme moc rádi, když si najde střední ve městě, kde žijeme, a bude dál s námi, ale zároveň ho podpoříme i v tom, když bude chtít jít na internát do města, kde bydlí jeho otec.
Jenže já nevím, jestli ten rozhovor mám nechat být třeba do zítra, potom nedbat na "jdi pryč" a vlézt do pokoje a popovídat si, nebo dítko někam pozvat a probrat to někde u kafe, nebo napsat dopis nebo počkat, až přijde samo (a nejspíš se nedočkat). Prostě jsem úplně v prd.eli, fakt jo.
Jsem sama na sebe naštvaná, protože celých pět let od rozvodu se snažím kamuflovat, že exmanžel až tak o syna nestojí, takže ve vymýšlení řečí typu "Táta má moc práce, proto Tě nemůže vzít někam na dovolenou.", jsem v dítěti asi probudila nějaké ... naděje? (nevím, jak jinak to vyjádřit)
Nějaké návrhy, prosím, co bych teď mohla udělat?
|
| Mája+kluci 07, 11 | 
|
(29.11.2015 22:49:00)
Napíšu to z pohledu člověka, který si něčím podobným v dospívání prošel. Netvrdím, že můj názor platí univerzálně, jen to, co bych jako dítě v takové situaci ocenila:
Nenarušuj soukromí, nevstupuj proti přání potomka do pokoje. Já bych nestála ani o probírání kdekoliv na veřejnosti, tj. kafe někde fakt ne.
Snaž se dát najevo zájem, že tě mrzí co se stalo, ale ty/vy o něj stojíte. Asi bych být tebou zkusila využít situaci, kdy dítě pokoj samo opustí - kvůli jídlu, na wc, apod. a poprosila o rozhovor. Pokud už bude z nejhoršího šoku venku, mohl by na to přistoupit, pokud nebude chtít mluvit teď, nabídni mu, že třeba do půlnoci počkáš nebo pak ráno nebo kdykoliv jsi mu k dispozici, jakmile se bude cítit na debatu.
Asi bych zkusila i obejmout a tak, pokud to není věc, která mu vadí 
Držím palce, nezájem ze strany rodičů bohužel děsně bolí, i v dospělosti...
|
| jeverasek |
|
(29.11.2015 22:58:48)
Májo, díky, přesně to jsem potřebovala - názor někoho, kdo ví o co se jedná - nebo je aspoň empatický či ví, jak jednat s puberťáky a navíc je nezaujatý.
Dobrá tedy, tlačit na pilu nebudu, do pokoje nepolezu, pravda číhala jsem nenápadně u dveří koupelny s hrnkem čaje, ale neprošlo to. Zkusím tedy zítra.
Ještě jednou moc děkuju za to, cos napsala.
..a zeptám se - trvalo dlouho, než jsi se s tím smířila? (vím, že u každého to trvá jinak, ale přesto)
|
| Mája+kluci 07, 11 |
|
(29.11.2015 23:16:51)
No, upřímně, s tím smířením je to všelijaký... V hlavě to mám srovnaný asi dlouho, ale občas mě emoce semelou i teď v hluboké dospělosti. Když jsem si letos připustila, že přes veškerou mou mnohaletou snahu už to nikdy dobrý nebude, tak jsem to stejně obrečela. I když vím, že to nemá smysl, stejně to bolí... Možná kdybych ho dokázala úplně odstřihnout, ale to nechci a snažím se dětem zachovat zdání funkčního dědečka. Abych aspoň vůči nim měla čisté svědomí, že jsem udělala maximum.
Ještě jsem ti chtěla napsat, aby ses nenechala odradit odmítavým chováním syna - on vnímá, že o ně stojíš a že se mu snažíš pomoct. Sice tě teď "nechce vidět", protože touží po zájmu otce, ale stejně mu to moc pomáhá. Tak zkus být trpělivá a být mu oporou. On to časem zvládne a pak si v klidu promluvíte 
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(29.11.2015 22:51:15)
Je mi líto syna i tebe. Chápu, že ses syna snažila chránit před zklamáním, ale byla jasné, že se otec jednou odkope. Asi bych syna nechala chvilku vydechnout a potom se s ním o tom snažila mluvit. Musí to pro něho být velká rána, když zjistil jako cenu pro otce opravdu má, spíš nemá. Znovu bych s ním probrala možnosti studia, co se nabízí a dát mu najevo, že vy o něj stojíte. Ex se chová jako slaboch, už bych ho rozhodně nekryla a nesnažila se vylepšovat jeho obraz.
|
| jeverasek |
|
(29.11.2015 23:24:33)
No jo, Vlad, jenže když si představím, že bych se v patnácti dozvěděla, že svému otci nestojím za to, aby mě měl doma, v bytě, kde jsem vyrůstala, asi by to se mnou šlehlo. Je fakt, že já jsem jiná, takže spoustu věcí beru jinak, ale takto jsem to viděla, kdykoliv jsem měla říct, že táta nechce. Říkala jsem tedy, že nemůže.
Nemůžu říct, že by o něj vyloženě nestál, že by se vůbec nevídali nebo na něj úplně kašlal (doufám, že si teď moc neprotiřečím) - oni spolu tráví čas, víkendy, ale to jsou chvíle, kdy ho to nic "nestojí". Takže to, že si syn vybral dobrou školu ve velkém městě a požádal svého báječného tátu, aby u něj mohl bydlet, ve svém starém pokoji a nemusel na internát a jeho táta řekl, že "ho tam nechce" a navíc tři měsíce výmluv, tak to na nás udeřilo.
Navíc je všechno, dle exmanžela, moje vina, protože JÁ se s ním rozvedla a kdybych to neudělala, toto by se nemuselo řešit.
Asi jsem z exmanžela udělala moc velkého padoucha.
|
| vlad. |
|
(29.11.2015 23:28:05)
Jeverasku, neudělala. To je strašně jednoduché, dělat tátu, když to nic nestojí. A jaký myslíš, že je opravdový důvod? Má tam někoho, komu by to vadilo a nedokáže stát za synem? Nebo se mu jen nechce? Nebo tobě natruc? To by bylo zvlášť ubohé. Všechno je to ubohé.
|
| jeverasek |
|
(29.11.2015 23:49:14)
Vlad - důvod fakt netuším. Vlastně tuším, ale nevím, jestli to nebude znít moc nabubřele. Napadlo mě to po tom jeho "Kdybys nechtěla rozvod a neodešla ode mě, toto by se nestalo." Takže jsem si myslela, že malinko pomsta? Ale takový haj.l to být nemůže. (Je, ale fakt tomu nemůžu uvěřit, že kvůli ješitnosti se vybodne na své vlastní dítě.)
Jeho nová partnerka je skvělá, i když jsem ji nikdy neviděla, informace mám jen tak od syna. Kdysi, když jsem jí volala a tak nějak děkovala za to, že se k synovi chová skvěle a že ji respektuje etc, tak jsme si pak nějakou dobu psaly. V době, kdy jsem byla hodně nemocná, jsem se jí opatrně ptala, jestli si dovede představit, že by syn bydlel u táty, přece jen mě zajímalo, jestli nebude nové ženě na obtíž. Ano, dovedla by si to představit velmi dobře. Jenže to vypadá, že exmanželovi vyhovuje, když se s ní vídá o víkendech a dovolených a víc nic. Ale nežiju s nimi a nevidím do jejich vztahu, třeba se mýlím. Takže jeho novou ženou to nebude. Ta opravdu vypadala, že by to byl důvod k sestěhování se.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(29.11.2015 23:28:49)
to se nedivím, že to se synem zamávalo :(
na druhou stranu jestli tři měsíce čekal, jak se táta rozhodne, asi v něm hlodalo, jestli ho tam chce nebo ne, takže sice asi doufal, ale nějaký hlodání v tom bylo, je zklamaný, ale asi očekávaně. Situace blbá, ale aspoň má jasno, předpokládám, že se ochladí vztah k otci, já osobně bych asi dost dlouho o zájem otce nestála, být v této situaci.
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.11.2015 23:21:10)
předpokládám, že když je dítku 15 a jde o další 4 roky studia, tak je to deváťák a jde na střední, takže přihlášky se vyplňují někdy po Novým roce- TeĎ ho nechej, potřebuje to zpracovat sým v sobě, nechej ho pár dní s tím, že budeš připravená si povídat, ale nevnucuj se, on potřebuje srovnat myšlenky, možná se vyvztekat, možná vybrečet, každopádně teď bude odmtat cokoliv, i dobře míněný.
Pokud už měl rozmyšlenou nějakou školu, tak se dá navázat na to, i v souvislosti s tím, že je ptořeba vyplnit tu přoihlášku, ale to má čas, počkej na lepší náladu o Vánocích, neřeš to hned, musí se s tím napřed srovnat a přesvědčit se, zjistit, že u tebe se nic nemění, je dobře, že to má ještě čas, i když ne moc, nějaký pořád ještě je
jestli má dobrý vztah s třídní ve škole, můžeš se pak domluvit i s ní, vysvětlit jí situaci a ona ho může trochu pomoct natlačit do přemýšlení o škole, i o tom, kde bude bydlet, ale to je n v případě, že by byl ochotný se od ní nechat trochu zpracovat
ve škole se v devítce o přijímačkách mluví hodně, tak třeba by to mohla být cesta, ale nechala bych to až po vánocích
|
| jeverasek |
|
(29.11.2015 23:40:40)
Yuki, jj, jde o střední školu. Tam asi není problém ve výběru školy, má v každém městě, které připadá v úvahu, vybrané dvě. Tj. dvě u otce (bydlení u něj nebo na intru), dvě ve městě, kde bydlime (bydlení doma) a dvě dobré v jiném městě (dojíždění nebo intr).
Já jsem v duši tušila, že bydlení u otce nejspíš neprojde, takže jsem se snažila "nenápadně" naznačovat, že by možná nebylo špatné zůstat doma, že by nebylo od věci jen tak zkusit najít i něco taky v okolí, takže jsou pojištěné všechny varianty.
Nicméně tatínek pořád odkazoval na "Já neříkám, že ho u sebe nechci, ale musím chodit do práce, nebudu mít čas se o něj starat a ať si vybere učňák, protože já nebudu mít kdy se s ním učit." a podobně, takže jsem slibovala i to, že synovi vždycky o víkendech navařím na pár dní dopředu a vyperu a budeme se s ním učit, kdyby měl problémy. Synovi řekl "Myslím, že by bylo lepší, kdybys zůstal u mámy." a očekával, že rozhodně sám syn.
No a nejhorší bylo, teď ke konci, kdy to vypadalo, že už tedy padne nějaké rozhodnutí, že se syn bál táty na jeho verdikt zeptat, aby na něj nebyl naštvaný a nepřestal se s ním bavit.
Možná to vypadá, že na bývalého muže jen kydám špínu, ale nemůžu se s tím smířit a nedovedu to pochopit. A nevím, jak mám jednat. Takže díky za názor a další pohled :)
|
| vlad. |
|
(29.11.2015 23:54:03)
No z toho co píšeš, možná buď nakonec ráda, že tam syn nebude  u vás mu bude lépe
|
| Fren |
|
(30.11.2015 14:05:44)
Taky to tak vidím,po tom,jak se otec vyjádřil,že by na syna vlastně neměl vůbec čas - byl by tam kluk sám jako kůl v plotě ponechán sám sobě na pospas a kdoví jak by to ještě mohlo skončit(drogové partičky a tak); než takto,to by mu bylo mnhohem lépe na každém i sebehnusnějím intru
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.11.2015 0:14:39)
nezbývá než říct, že jednou k tomu dojít muselo, syn ví, na čem s otcem je, je to sice nepříjemný, v blbým věku k tomu, ale má jistotu, i to není k zahození
těžký úkol pro tebe - vydržet to. Vydržet se synem, který to bdue zpracovávat těžce, vydržet nebýt aspoň před ním naštvaná na otce tak, abys ho pomlouvala nebo aby to tak vyznělo synovi, a přitom všem zůstat oporou, to bdue těžký
|
| jeverasek |
|
(30.11.2015 0:47:18)
Spíš se bojím toho, co jsem dělala když jsme od manžela odešli - povolovala a ustupovala jsem ze svých požadavků, protože mi bylo líto.
Ale přišla jsem sem kvůli radám jak se k němu chovat a těch se mi dostalo. Díky moc, fakt. 
|
|
|
| radka | •
|
(30.11.2015 11:46:02)
nevypadá to, že na bývalého kydáš špínu, ale spíš se ho nemístně zastáváš
a otec taky - neřekne ani ano, ani ne, rozhodni se syne, ale dělá vše pro to, aby tam syna neměl
no klukovi nezávidím, snažila bych se být oporou a bohužel bude to bolet, ale tatíka asi nepřinutíš, sám si podkopal vztah se synem
|
|
|
|
| janna001 | 
|
(30.11.2015 7:00:59)
Nemyslím si, že zastírání pravdy je dobrá cesta, leda tak k tomu, že tě dítě slavnostně opustí, jestli se tatínek náhodou jednou rozhodne chovat jako tatínek. Podle mě jsi udělala dobře, žes mu to řekla. A že ho bolí, že je jednomu z rodičů ukradenej, to není divu, mě to bolelo ještě v dospělosti. Podle mě potřebuje podpořit, že ho máte rádi, že o něj stojíte, že to není jeho chyba, že ho otec nemá rád. Potřebuje podržet a je fajn, že o něho stojí otčím, i když ho třeba bude nějakou dobu odmítat.
|
| 7kraska | •
|
(30.11.2015 7:51:29)
se zakladatelkou soucitim, ale myslim, ze detem se ma rikat pravda a neprikraslovat zadne obrazy
|
| jeverasek |
|
(30.11.2015 11:05:27)
sedmikraska i Jana001 - jo, pravda se říkat má, to je jasný, ale víte jak, když jsme odcházeli od muže, bylo mu 10, bylo to sice i synovo rozhodnutí, ale po pár měsících začal přece jen vidět jen to hezké, co bylo u táty, zlé bylo zapomenuto, takže samozřejmě lítost nad tím, že s ním táta nechce trávit čas (a taky první rok po rozvodu se skoro nevídali). Takže úzkostná matka (já) jsem se snažila jeho pocit toho, že je pro tátu postradatelný, tlumit právě tím "Táta má moc práce.".
Pak jsem si našla nového partnera a syn měl rázem obří vzor a "Mami, až budu velký, budu jako X!" Spolu dělali projekty do školy, spolu se učili, co si nedal říct ode mě, absolutně pobral od muže a tak. Hlavně viděl, že rodinný život není o nervech "Táta už jde" nebo "Tiše, táta se bude zlobit" (jeho slova, ale fakt pravdivá), ale o tom, že se "rodiče" smějí, objímají a prostě jsou rádi, že jsou spolu.
Ale to nic nemění na tom, že svého otce syn má rád, touží po tom, aby ho měl i on rád a bojí se mu říct cokoliv, co by mohlo otce od něj (podle synova názoru) odradit? Co by tátu urazilo a pak by se se synem přestal bavit.
"Mami, já od táty nebudu nic chtít, nebudu mu to říkat, protože nechci dopadnout jako Ty, že se s Tebou nebaví a zlobí se na Tebe." - to bývala věta, kdy ode mě syn něco chtěl a já to odmítala, ale nabízela alternativu, ať si řekne tátovi.
Co jsem tím ale chtěla vlastně říct, to fakt netuším :) Asi to, že jsem přikrašlovala pravdu a vůbec ničemu tím nepomohla, spíš ublížila? Jo, to bude ono.
|
| 7kraska | •
|
(30.11.2015 11:32:20)
zakladatelko, ja Te naprosto chapu, ale stejne si myslim, ze detem se ma rikat pravda...tady zjevne milosrdne lzi selhaly :-(
|
| 7kraska | •
|
(30.11.2015 11:32:59)
ovsem po bitve je kazdy generalem, to je zase na mne
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(30.11.2015 13:53:51)
" bylo to sice i synovo rozhodnutí,"
tomu moc nerozumím, jak se prosím tě desetiletý kluk rozhoduje o tom, že odejde od táty?
|
| janna001 |
|
(30.11.2015 16:02:51)
Já tomu rozumím. Naši se rozvedli, když mi bylo 11 a předtím jsem mámě několikrát říkala, ať se rozvede, ať už máme klid.
|
|
| jeverasek |
|
(30.11.2015 19:54:00)
Ráchel - nu, desetiletý kluk se rozhoduje tak, že je nervní, když bouchnou dveře od bytu a táta se vrací, když dostane vynadáno, že se u filmu směje nahlas, že dostane facku, když je neposedný u stolní hry nebo nechápe dost rychle vysvětlovaný předmět, že s ním táta nechce trávit čas a když už jsou "donuceni" někam jít, stojí to za prd, že jeho matka občas nějakou slízne - tak potom, když se ho matka zeptá, že by chtěla od otce odejít, jestli to vidí podobně a ustojí to, tak on řekne "ano".
|
|
|
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(30.11.2015 8:57:56)
Syna to přejde - myslím tím to aktuální naštvání ... že si ponese nezájem otce v sobě je věc jiná. Ale i s tím se dá žít a myslím si, že si vcelku časem vyrovnat. Normálně syna nech, až bude v klidu a promluvte si o výběru školy až on bude mít chuť se o tom bavit, to přijde, z toho bych neměla obavu, teď je to moc čerstvé.
Sama mám syna v tomtéž věku, teď bude končit devítku. S jeho otcem žijeme v jednom městě a oni dva se vídají tak 1 x v měsíci a vůbec u něj např. nespí, prostě spolu nic moc vztah nemají. U nás by např. byla úplně super střídavá péče, kdyby byl zájem, ale není. Někdy se p to prostě stane, že to takto dopadne. Podotýkám, že dítě chtěl otec, on dělal psí kusy, abychom spolu dítě měli
Syn to tak bere, že prostě otce má, ale jakákoliv pomoc z jeho strany prostě není a vedu ho k tomu, že takto se správný muž nechová, aby on jednou toho svým dětem neudělal - snad se mi to povede.
Takže shrnuto - v patnácti už to nejsou malé děti, dá se s nimi jednat jako s rozumným člověkem, jen je potřeba vyčíhnout chvíli, kdy zrovna mají tu rozumnou chvilku
|
| jeverasek |
|
(30.11.2015 11:13:07)
Jaaana - to mi, prosím, řekni, jak Tvůj syn bral zezačátku, hned po vašem rozchodu a rozstěhování, to, že ho jeho táta až tak nechce? Jak jsi to vysvětlovala?
Já totiž můžu pořád říkat, že ho má táta rád a musí být na něm pyšný, ale nedokážu pojmenovat, jakým způsobem ho má táta rád. Jakože "mám Tě rád, když mě to nestojí moc námahy" nebo "mám Tě rád, ale chci, aby se o Tebe starala jen máma" nebo "nevadí mi, že Tvoje problémy řeší cizí chlap, já musím chodit do práce" - to není věc, kterou bych mu chtěla říct. Vyjadřuju se jak křovák teda...
|
| Jaana2 |
|
(30.11.2015 12:15:52)
Jeverasku syn byl hodně malý, když jsem od jeho otce odešla . Bylo to vcelku jednoduché, nebyli jsme manželé a syn byl od počátku papírově v mé péči - byla to moje podmínka, aby to bylo úředně sepsané vzhledem k tomu, co jsem prožila za soudy kvůli prvnímu dítěti, takže ještě než se syn narodil jsme měli připravené doklady a po jeho narození nám to jen soud potvrdil a ani jsme neměli společný majetek. Mělo to totiž být tak, že jsme spolu kvůli tomu, že se máme rádi a chceme spolu být ... no otec syna mi nějak zapomněl říct, že chce jen toho syna, o ženu stojí jen do míry hospodyně a pečovatelky ....
takže i zhruba tak ( bez detailů) to od počátku ví syn že prostě vznikl z lásky, ale že jeho rodiče spolu nemohou žít z x důvodů a že je otec rád, že syn je, ale že péče o něj je moje záležitost, protože otec toho není schopný. Vycházíme spolu všichni v rámci možností slušně, nenadáváme na sebe, asi kdyby bylo fakt potřeba tak si i vzájemně pomůžeme, přeci jen syna máme rádi oba.
Takže to mám o něco jednodušší, že syn nemá zájem u otce pobývat, trávit s ním čas a ani s ním třeba někam jet na prázdniny, ale mohu posoudit spíš to, že v patnácti letech už dítě má rozum z toho, aby dokázalo přijmout věci tak, jak jsou a vždycky je lepší mluvit na rovinu ( pravda bez zbytečných detailů)
|
| 7kraska | •
|
(30.11.2015 13:05:38)
Jaano, ale mela jsem dojem, ze otec Tveho syna je velky sportovec nebo cestovatel...nema snahu syna k tomu privest?
|
| Jaana2 |
|
(30.11.2015 14:03:47)
7mi, jj, otec syna dodnes leze po skalách, jezdí na vandry v létě v zimě, jezdí na kole .... nic z toho syna nezajímá, otec nemá ani snahu ho k tomu dostat, syn řekne nechci a otec místo toho, aby ho alespoň zkusil přemluvit, že by se mu to MOHLO líbit, kdyby to ( třeba to kolo) zkusil, tak řekne dobře a jde si sám po svém, je to pro něj jednodušší  . Nemusí se o syna starat, resp. teď v těhle letech jde jen o zajištění jídla a dozor, aby nepřišel k úrazu, patnáctiletý člověk už se stará o sebe tak nějak už sám. No a taky za něj nemusí platit jízdenky, vstupenky a tak, že jo
Syn po otci zdědil hudební nadání, muzice se věnuje, teď chce dělat zkoušky na konzervatoř. Ani zde otec nějak neřeší, ale všude se chlubí, jaký že to syn je PO NĚM borec. Ale že by třeba toto bylo nějaké společné téma otec - syn mi také nepřijde, škoda.
|
| janna001 |
|
(30.11.2015 16:19:44)
Oni to tak bohužel často mají i otcové společně žijící s rodinnou. Jsou asi vážně jiný živočišný druh.
|
|
| 7kraska | •
|
(30.11.2015 21:23:25)
Jaano, ja myslim, ze takovej chlap by mel byt za syna vdecny, ze ma komu predavat sve zkusenosti a nazory :-( skoda pro oba :-(
|
|
|
|
|
| Tragika | 
|
(30.11.2015 13:41:31)
Je celkem logické, že 5 let rozvedený chlap, který bydlí sám, na tom nechce nic měnit. Nechce plnit ledničku, mít doma non stop puberťáka, ztratit své soukromí, převzít zodpovědnost..... Syn by mu viděl pod pokličku a tím pádem i ty. My fakt nevíme, jestli se mu doma střídají dámské návštěvy, jí v restauracích, sám nepřihřeje ani párek, má v bytě bordel, či naopak uklizeno a nechce aby mu tam úřadoval kdokoliv jiný. On nechce bydlet s nikým a současný styl života mu vyhovuje. Tak bych to taky synovi řekla.
|
| Tragika |
|
(30.11.2015 13:51:38)
Anebo to může být ještě jinak. Otec je lakomý. Platí na syna málo, sám si ovšem neodříká a najednou vidí, že peníze, které dává matce na měsíc, by dítko prožralo za týden. A třeba by chtělo stejné věci, jako má on.... Nu, znám i takové otce.
|
| jeverasek |
|
(30.11.2015 20:22:58)
Tragiko, otec platí na syna velmi nadprůměrně, navíc naše dohoda o výživném platí do ukončení 9. ročníku, pak budu žádat více peněz, myslím, že v tomto to není. Je to nejspíš o pohodlí, jak říkáš. I když syn je schopen uvařit, uklidit, přece jen je to rušivý element.
Já ale nedokážu na rovinu říct to, co Ty píšeš "On nechce bydlet s nikým a současný styl života mu vyhovuje.". Nedovedu mu to říct, protože si nedovedu představit, že může být vůči vlastnímu děcku tak lhostejný a sobecký.
Ale jak tu kdysi kdosi napsal - muži by udělali skoro cokoliv pro své ženy a ženy zase pro své děti. Není to tak, jak jsem to tady četla, ale veeeeelmi volně řečeno. A to bude nejspíš pravda.
|
| Jaana2 |
|
(30.11.2015 20:40:53)
jeverasku když to přijmeš, že může být tak sobecký a lhostejný ke svému dítěti, tak se zklidníš hlavně Ty a budeš větší podporou synovi. U nás je to také tak, že syn ví, že pro něj jsem ochotná udělat hodně a může se spolehnout, že u mne je prostě doma. Že má po otci i dobré vlastnosti, že jsem mu otce vybrala na to jak to dopadlo ještě relativně dobře a to je taky důležitý. Jeho otec není nějaká patologická osoba, na tom se dá hodně stavět, pokud to synovi takto podáš.
|
|
|
|
|
|
|
|
. Víc volnosti a důvěry. Ne že by si mě nevšímal a nic po mně nechtěl, naopak, jezdila jsem za ním na víkendy a prázdniny a makala jak šroub. Ale nestál mi za zadkem, nekoukal pod ruce, netrval na detailech, a taky neměl potřebu mluvit o ničem, všechno vědět, všechno komentovat.
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)