jitule+marianka (7/2011) |
|
(6.7.2015 10:45:46) Bydlíme v relativně oddělených bytových jednotkách s manželovými rodiči (podotýkám, že já jsem to tak nikdy nechtěla a jsem tu nešťastná, ale manžel na tom trval a až později se ukázalo, jak moc velká chyba to byla, investovali jsme tu všechny úspory do nezbytných rekonstrukcí a navíc dům není napsaný ani na mě ani na manžela, a to ani zčásti, je tchánův).
Dceři jsou 4 roky, synovi 1 rok. Dceři jsem se odjakživa naplno věnovala, není to tak, že bych si dceru k prarodičům odkládala, naopak oni neměli zájem se o ni starat, jenom se s ní občas pohráli, ani ji nikdy nehlídali, resp. jednou a ukázalo se, že je to pro ně "příliš náročné", tak si ji beru všude s sebou, vždycky jsem si mateřství užívala s tím, že to uteče jako voda. Nejsem ale nijak hyperprotektivní ani nemám potřebu každou minutu života jí naplánovat, má dost možností rozhodovat se sama (a nést důsledky přiměřené jejímu věku). Hrajeme si, "pomáhá" při domácích pracích, jezdíme na výlety, do bazénu, do zoo, na hřiště, hodně si čteme, navštěvujeme se s jejími vrstevníky, které máme v rodině, mladšího brášku přijala dobře, má ho ráda, pomáhá s péčí o něj, hlídá ho, je to "velká sestra" a zároveň si užívá to, že ona je ta starší, víc toho umí, ví atd. a cítí se hrozně důležitě.
Znělo by to jako idylka, kdyby dcera neměla nejradši dědu (mého tchána). Už když se narodila, tak mi v podroušeném stavu na jedné oslavě (= v upřímnosti) řekl, že až bude starší, tak si ji stejně získá. Tak se taky stalo. Koupil si ji za sladkosti, vždycky jí je cpal s tím, že si je má "honem spapat než to uvidí mamka", naučil ji lhát (instruoval ji, že mi má říct, že nic sladkého neměla, přestože má pusu celou od čokolády), u dědy mohla vždycky všechno, dnes jim už začíná "skákat po hlavách", ale jim to nevadí, protože je "ještě malá".
Pořád jenom poslouchám, že dcera chce jít za dědou, jenom ráno otevře oči, už se ptá, jestli může jít za dědou, dnes jsme šly na hřiště a už po cestě tam se ptala, jestli až přijdeme domů, může jít za dědou, vyzvedávám ji ze školky a už v šatně se ptá, jestli může jít za dědou (v "lepším" případě se na to ptá už když ji vedu do školky, jestli po školce může jít za dědou), dokonce i na dovolené říkala, že až přijdeme, tak půjde za dědou. To je otázka, která mi spolehlivě pokazí náladu. Když jí to nedovolím, tak jsem samozřejmě já ta špatná. Už jsem jí řekla, že se za dědou může i odstěhovat, protože jsem z toho fakt nešťastná (odstěhovat se tam zase nechce
Tchán mi co se týče dcery dělá naschvály (tudíž domluva s ním není možná, nerespektuje žádná pravidla ohledně dcery, ani nás nerespektuje jako rodiče, prostě si dělá, co chce) - je kuřák a neustále jí dýmí do obličeje, přestože ví, že to nesnáším a nepřeju si to, učí ji mluvit sprostě (záměrně, nikoliv že by mu před ní nějaké to slovo "uteklo", ale chce po ní, aby vybrané výrazy opakovala) a pak se vítězoslavně usmívá, když přede mnou dané slovo řekne. Upřímně ho nenávidím a nejradši bych byla, kdyby nebyl s mým dítětem vůbec v kontaktu, nejradši bych se odstěhovala, ale to jedině do azylového domu, na jiné bydlení nemám finance. Můžu říct, že jsem upřímně nešťastná a takto jsem si svůj život teda nepředstavovala, kvůli manželovi jsem opustila všechno, žiju v cizím domě, kde se nesmím ničeho chytit, protože to není moje a protože když to tak bylo 40 let, tak to tak bude i dál, jediné, co tady mám, jsou moje děti, a tchán mi je chce ukrást, daří se mu to a má z toho škodolibou radost.
Jsem pořád podrážděná, otrávená, znechucená z tady toho celého, takže se ve výsledku ani nedivím, že se mnou nechce trávit čas, je to začarovaný kruh. Asi bych měla zapracovat na svojí vnitřní pohodě a tchána si nevšímat, protože takto to dál nejde.
|
Ropucha + 2 |
|
(6.7.2015 10:55:08) Jitule, to zní hrozně Dvougenerační bydlení byla hrozná chyba, to funguje málokdy, ale to už sama vidíš, chytila ses do nezáviděníhodné pasti Co tvůj manžel, jak se k vašim vztahům staví? Stojí na tvé straně, šel by s tebou bydlet jinam, kdyby ses chtěla osamostatnit jako rodina? Tchána nezměníš, to je dětinský člověk s nějakým mindrákem, který si na tobě léčí, od toho se dá jedině utéct.
|
|
jitule+marianka (7/2011) |
|
(6.7.2015 11:00:16) Ještě mě napadá, že dědova enormní oblíbenost spočívá v tom, že já mám pořád nějaké nudné požadavky typu umýt ruce, vyčistit zuby, jít spát, zatímco děda nevyžaduje nic a klidně jí dá před snídaní brambůrky nebo čokoládu.
|
|
Monty |
|
(6.7.2015 11:05:25) jitule, to jistě souvisí. Jako malá jsem také měla nejradši dědu. Byla s ním totiž největší zábava. Přijde mi naprosto přirozené, že dítě v tomhle věku tíhne k tomu, s kým je zábava.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(6.7.2015 11:09:45) Jitule, do určité míry je to normální stav - rodiče vychovávají, prarodiče rozmazlují, tak to má být. Prarodič má být shovívavý člověk, který s moudrostí a trpělivostí zahrnuje dítě láskou. Tak vidím ideální prarodičovství. ALE: prarodič musí respektovat rodiče jako hlavní autoritu, nepodrážet ho a nedělat mu hloupé naschvály. Má to být člověk v pozadí, nikoliv člověk, který diriguje celou rodinu včetně rodičů dítěte po svém nebo s nimi soupeří. Denní kontakt bohužel tomu vymezení hranic a pozic příliš nenahrává. Když dítě pobývá u prarodičů jednou do měsíce, lze přehlédnout, že dostane před snídaní brambůrky a nemyje si ruce. Na to se neumírá a klidně to může patřit k nevšedním zážitkům s prarodiči. Když se z toho stane denní rutina, která zasahuje do běžného každodenního režimu nastaveného rodiči, je to podle mě špatně.
|
jitule+marianka (7/2011) |
|
(6.7.2015 11:15:48) Přesně tak, mluvíš mi z duše, kdyby to nebylo desetkrát denně, tak to neřeším.
|
|
Hanka36 |
|
(6.7.2015 11:52:07) Myslíš, že to že rodič vychovává a prarodiče rozmazlují platí ikdyž jsou děti s prarodiči častěji než s rodiči? Máme taky tento problém (ikdyž ne až tak závažný - naštěstí) - že u babi nejsou žádná pravidla a my je chceme.
Já si právě myslím, pokud je situace taková, že prarodiče hlídání často a jsou v týdnu s dětmi celý den, tak by měli vychovávat ve stejné duchu jako to dělají rodiče. Protože takto nám jakoukoli naši snahu jenom hatí.
|
Lassiesevrací |
|
(6.7.2015 12:02:25) "Já si právě myslím, pokud je situace taková, že prarodiče hlídání často a jsou v týdnu s dětmi celý den, tak by měli vychovávat ve stejné duchu jako to dělají rodiče. Protože takto nám jakoukoli naši snahu jenom hatí."
Souhlas. Hlavně pak vznikají situace, kdy si prarodiče začnou na děti stěžovat, že zlobí a chtějí, abys ty, jako rodič, s tím něco udělala.
Já mám tchyni a tchána bezva, ale než se obrousily hrany, tak to trvalo. Tchyně mi opravdu moc pomohla, když jsem se synem byla v nemocnici, byla bych bez ní úplně v ...., ale bez nějakých pravidel to fungovat nemůže. Když švagrovci na 2/3 léta ke tchyni odložili synovce, bylo to pro nás taky peklo. Hned ráno nám stepoval u dveří, když jsme byli pryč, čekal na nás u branky, děti nechtěly jet na výlet, kam se předtím těšily, nechtěly oběd, protože synovec měl u babičky něco jiného....takto to bylo několik prázdnin po sobě, takže jsem, stejně jako zakladatelka, jezdila s dětmi často pryč. Což bylo fajn, ale zase dost únavné. A hlavně nikde jsem nebyla doma. Nebydlíme spolu v domě, ale vedle sebe. V jednom domě to musí být na mašli. Pro obě strany. Pro prarodiče to je stejně náročné.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(6.7.2015 12:06:45) Hanko, psala jsem, že prarodič musí respektovat rodiče jako hlavní autoritu. Ale převzít jeho úlohu nemůže, ani když dítě pravidelně hlídá. Takže dává-li rodič dítě na hlídání prarodičům, ti by měli respektovat výchovné zásady, na nichž rodič trvá, ale rodič zase musí počítat s tím, že prarodiče nejsou najatá chůva, která bude postupovat striktně podle jejich pokynů. Prarodič si potřebuje budovat s dítětem vlastní vztah podle své nátury, jeho úloha je jiná, než úloha rodičů nebo citově neangažovaných vychovatelů.
|
Ropucha + 2 |
|
(6.7.2015 12:16:49) Ještě bych to doplnila takhle - nechtěla bych jednou být v roli babičky, která dostává vnouče denně na starost, ale nesmí s ním podniknout nic podle vlastního uvážení a musí stále postupovat podle pravidel dcery nebo snachy, se kterou ale třeba nesouhlasí. V takovém případě bych nechtěla tu roli chůvy přijmout a chtěla bych, ať si rodiče dítěte vyřeší jeho hlídání jinak. A protože si toto uvědomuji, ale na druhou stranu jsem i v roli matky, která chce, aby její děti byly vedené podle jejích představ, nejsem pro dvougenerační soužití ani pro příliš blízké soužití s prarodiči, neboť jak se pravidelně ukazuje i tady v diskuzích, málokdy to funguje k všestranné spokojenosti.
|
|
|
Z+2 |
|
(6.7.2015 15:06:05) Vůbec si to nemyslím. Děti nejsou hlopupé a dokáží rozlišit prostředí a dle něj se chovat. Pravidla u prarodičů mohou být úplně jiná než u rodičů a ničemu to nevadí. Vnucovat prarodičům, kteří buď vychovali Tebe nebo tvého partnera, tak, že jste príma lidé, mi přijde, svá pravidla mi přijde neadekvátní a zbytečné.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(6.7.2015 15:09:32) děti pochopí rozdílná pravidla, pokud nepřechází několikrát za den mezi dvěma prostředími, poud přechází, pochopí to taky, ale vyberou si to, kde je jim pohodlněji, a pak to opravdu nevede k dobré výchově
můj bratranec jezdil místo domů k babičce, asi 10 km, prootže tam nemusel poslouchat, teta to nechala a z kluka vyrostl neschoný hospodský povaleč, který byl nespolehlivý, nikdo nikdy nevěděl, co právě kde dělá a nakonec se doslova uchlastal, o to já s svými dětmi nestojím
|
|
|
Fren |
|
(6.7.2015 21:42:16) Tak pokud nejste v situaci jako zakladatelka a nelíbí se vám,jak vaši hlídají,tak to můžete změnit - starat se sami nebo najmout cizí osobu.
|
|
|
Z+2 |
|
(6.7.2015 15:02:54) Nemusí. I prarodič má samozřejmě právo na svůj pohled na věc.
|
|
|
Dana |
|
(6.7.2015 14:13:09) Brambůrky a čokoláda i sladké jsou návykové a děda ti z dcery udělal narkomanku. Proto za ním chce chodit, potřebuje další přísun sladkostí a brambůrků. Já bych postavila manžela před dvě možnosti, buď ať se odstěhujete jinam, to by bylo nejlepší. Nebo alespoň bych se od tchánovců skoro úplně odsekla, ať manžel zařídí zvláštní vchod do vašeho bytu, /byť v jejich domě/ a dceru bych k nim nepouštěla vůbec. Odůvodnila bych to právě těmi naschvály tchána, dávání sladkostí, učení sprostých slov a vůbec nerespektování tvých výchovných přání. Pokud manžel obojí odmítne, tak bych asi uvažovala o rozvodu. Takto žít stejně dlouho nevydržíš, leda že tchán brzy umře a v manželovi nemáš žádnou oporu.
|
|
|