| Monty | 
 |
(1.6.2015 22:45:01)
Asi takhle - nic jsem nečekala; odjakživa jsem věděla, že nic nedostanu.
Nedere mi to žíly, ale tvrdit, že to není v určitém směru handicap taky nemůžu. 
|
| adelaide k. | 
|
(1.6.2015 22:50:32)
Každej má nějaký handicap 
|
| Monty |
|
(1.6.2015 22:52:44)
adelaide,
to je samozřejmě pravda.
|
|
|
| Klarisanek |
|
(1.6.2015 22:53:05)
Monty, jak se rika, co te nezabije, to te posili. Ja mela moznost s drobnou pomoci rodicu ziskat za starych casu byt za 40 tis. Oni ani tu drobnost pro me neudelali, takze jse do 30ti musela mit 2 az 3 zamesnani abych poridila byt za desetinasobek, znicila si zdravi. Ale alepson me to prinutilo mit "tah na branku", starat se sama o sebe a nespolehat nejdriv na rodice, pak na partnera, ve stari na peci od deti. Naopak kamosi/ky co dostali byt ci dum od prarodicu/rodicu az pod nos se dnes leckdy jevi jako nesamostatni jedinci, kteri se krome darovaneho po cely zivot na nic jineho, tedy vlastniho, nezmohli.
|
| Fren |
|
(1.6.2015 23:24:35)
mluvíš mi z duše!
|
|
|
| koa | 
|
(1.6.2015 22:54:08)
Kudlo,
nešťastný ten, kdo se nedočká, když potřebuje.
To, co ty píšeš, jsou pro mě jen řeči. Řeči, které si může dovolit ten, co od rodičů nebo rodiny nic nepotřebuje. Má to zařízeno jinak, třeba ho významně podporuje partner nebo kamarádi nebo si služby zaplatí.
Anebo - promiň, že budu osobní, ale často o tom píšeš - nic potřebovat ani nemůže, když rodiče ani sourozenci nejsou na světě.
Vůbec nemám na mysli to, že bych očekávala, že rodiče koupí dětem byt a auto a zaplatí jim kdejaké zahraniční studium. Ale co je špatného na podpoře v těžkých časech?
Může být finanční nebo hlídání dětí, úklid domácnosti... Jo, nárok na to nemám, to je pravda.
Ale nezakládám si na tom, že se ve všem obejdu sama a po nikom nebudu nic chtít (potažmo po mně pak taky nikdo nemůže nic chtít). Na koho bych se měla spolehnout, když ne na rodinu?
|
| koa |
|
(1.6.2015 22:56:27)
... ehm, nečetla jsem pořádně tvůj úvodní příspěvek, pardon. Máš na mysli především hmotné dary, já jsem to vzala přes pomoc a pozornost.
|
|
| Kudla2 | 
|
(1.6.2015 23:16:23)
koa,
já jsem z toho na začátku už vyjmula případy životních průšvihů, kdy bych jako "nárokové" viděla, že rodiče u sebe to svoje dospělé dítě ( nechají nějakou dobu bydlet a budou ho živit. Tolik k té podpoře v těžkých časech.
Ale ruku na srdce, jak často takové těžké časy v životě jedince nastanou? U někoho nikdy, u jiného jednou, dvakrát, ale pravděpodobně na dobu omezenou, ne?
Nerozumím tomuto, co říkáš "Řeči, které si může dovolit ten, co od rodičů nebo rodiny nic nepotřebuje. Má to zařízeno jinak, třeba ho významně podporuje partner nebo kamarádi nebo si služby zaplatí."
tak už tohle je trochu protimluv - když to má zařízeno jinak, tak asi proto, že si to sám tak zařídil, ne?
Podporu partnera vnímám jako nárokovou, u kamarádů to naopak vnímám podobně jako u rodičů, ale s ještě menší nárokovostí - krom krizových stavů neočekávám, že mi budou pomáhat, a v krizích jen v nejnutnější míře, mají přece taky svůj život. Od kamarádky bych na rozdíl od rodičů nepředpokládala, že mě u sebe ubytuje a bude mě živit, když budu v průšvihu (pokud by to udělala, považovala bych to za příjemný bonus, ale neměla bych pocit, že má ke mně povinnost to udělat).
" promiň, že budu osobní" - klidně buď ,
" nic potřebovat ani nemůže, když rodiče ani sourozenci nejsou na světě."
Tak počkat, to ale skoro vypadá, že si člověk o tom, co potřebuje, rozhoduje sám? Protože pokud by to tak nebylo, tak by přece nešlo říct "můžeš-nemůžeš potřebovat", buďto to potřebuješ nebo ne bez ohledu na to, jestli Ti to má kdo poskytnout. Pokud se můžeš ROZHODNOUT, jestli to potřebuješ nebo ne, tak to znamená, že to ve skutečnosti NEPOTŘEBUJEŠ, ale jen CHCEŠ (a tam je pak samozřejmě možné rozhodnout se to nechtít).
"Ale co je špatného na podpoře v těžkých časech? "
Vůbec nic, o tom jsem už psala nahoře, jen že je na
"Může být finanční nebo hlídání dětí, úklid domácnosti... Jo, nárok na to nemám, to je pravda." Ano, přesně to jsem měla na mysli - nárok na to nemáš a pokud si budeš myslet, že jo, tak si zakládáš na frustraci, když Ti to, na co máš nárok, nebude dle Tvého názoru poskytnuto v dostatečné míře.
"Na koho bych se měla spolehnout, když ne na rodinu?"
No, ale to záleží na tom V ČEM spolehnout? V tom, co opravdu potřebuješ, nebo v tom, co jen CHCEŠ? A kde je ta hranice jejich povinnosti Ti pomáhat?
Myslím si (a proto jsem i založila toto téma), že právě v tom spočívá základ té frustrace - že Ty si myslíš v podstatě, že oni Ti něco takového dluží a máš na to od nich nárok, ale oni si mohou myslet, že nedluží nebo že ten nárok není v takové míře - a už je zaděláno na nedorozumění a problémy.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 22:57:02)
Co je na tom handicapovitýho?
Já myslím, že je fajn moct říct - o to, co mám, jsem se zasloužil sám a jsem hrdej na to, že jsem to dokázal bez cizí pomoci. A různý dary a odkazy by tenhle prima pocit akorát zničily.
A nezanedbatelný bonus je, že si o tom může dotyčný rozhodovat sám a nikdo mu do toho nekecá - jaká výhra by třeba bylo sice dostat barák, ale mít to celý život na talíři, případně ještě s podmínkama typu ..a nesmíš ho nikdy prodat (což by znamenalo třeba doživotně se uvázat k poloshnilé barabizně a veškeré síly a finanční prostředky věnovat na to, aby byla aspoň jakž takž obyvatelná).
|
| Monty |
|
(1.6.2015 23:02:55)
Kudlo,
hrdosti se nenažereš.
Nevím, proč bych měla být hrdá na to, že od patnácti chodím po brigádách, od osmnácti pracuju na full time bez mateřský, rodičáku nebo nějakých nemocenských a mám v prdeli vši, jak by řekla nebožka babička. Já to spíš beru jako selhání. A nevím, co je špatně na tom konstatovat, že ti, co mají pomoc od rodičů jsou na tom materiálně obvykle lépe.
|
| Fren |
|
(1.6.2015 23:29:09)
jsou na tom materiálně lépe - takových je hafol,ale jejich faktický život stojí mnohdy za vyližnohu,at už samotný jejich osobní,partnerský,problémy s dětmi a vše to má většinou ten původ v té "skvělé a dostatečné"materiální výpomoci.Závěr: ty vši si radši hýčkej!
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:31:26)
Fren "jsou na tom materiálně lépe - takových je hafol,ale jejich faktický život stojí mnohdy za vyližnohu,at už samotný jejich osobní,partnerský,problémy s dětmi a vše to má většinou ten původ v té "skvělé a dostatečné"materiální výpomoci.Závěr: ty vši si radši hýčkej!"
 
a "hýčkej si vši" mě pobavilo  a zcela s tím souhlasím.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(2.6.2015 9:18:53)
Fren, já si bohužel myslím, že takhle pohádkově to nefunguje.
Nerovnosti na startovní čáře prostě existují a bohužel to není vždycky tak, že ten s výhodou to v budoucnu zaplatí a ten s nevýhodou dostane od života kompenzaci.
Ne, někdo se prostě má dobře, protože měl štěstí a ani se nemusel moc snažit, a jiný se moc dobře nemá, i když dělá maximum.
Jak se s tím člověk vyrovná a jak šťastný nebo nešťastný se bude subjektivně cítit, to už je samozřejmě jeho volba.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:29:58)
Monty,
tak já hrdost považuju za důležitější než nažrání (navíc si troufám předpokládat, že ani u mě, ani u Tebe nikdy nešlo o to, že bychom na tom byly tak špatně, že bychom neměly ani na jídlo.)
A to, že "od patnácti chodím po brigádách, od osmnácti pracuju na full time" - já to mám podobně, akorát teda posunutý o pár let vejšky, kdy jsem taky chodila po brigádách a ještě před promocí jsem šla do práce, máme to tak s mužem oba a jsem na to pyšná úplně neskutečně, i na to, že jsme to bez problémů oba dali, a nejsme sice bohatí, ale určitě bych neřekla, že máme v pr.. vši. To by mi žádnej darovanej barák nevynahradil, já bych měla pocit selhání spíš z toho, že jsem to nedokázala sama, ale že jsem k tomu přišla bez práce.
A materiálně lépe...no, když vidím, jaké psí kusy musí dělat kamarádi, co ten barák získali, aby si ho udrželi (vlastní práce a spousta prachů), tak mám pocit, že materiálně (jako z hlediska toho, co si můžou dovolit koupit) jsou na tom materiálně nesrovnatelně hůř - třeba si nemůžou dovolit vůbec cestovat, protože všechny prachy vrážejí do baráku, na kterým to stejně není moc vidět.
(Jo a na okraj - bez mateřský a rodičáku jsi pravděpodobně nebyla a když, tak vlastní vinou, a nemocenskou jsi nepobírala proto, že jsi nebyla nemocná, což není žádná zásluha, protože kdybys byla, tak bys ji pravděpodobně dostala) .
|
| Monty |
|
(1.6.2015 23:36:46)
Kudlo,
kdo mluví o darovaným baráku?
Už jsem ti tu několikrát psala, že dostat od rodičů/prarodičů BYT V PRAZE je výhra v loterii. O BARÁCÍCH nebyla řeč.
Já to přece nepíšu proto, že bych se užírala závistí a okusovala si klouby na rukou vzteky, že jsem ho nedostala a "voni" jo, jen píšu, že to je hodně velký bonus a ti, co tento bonus od života získali jsou na tom líp než já. To je celé.
A k MD/RD - syn je ročník 2003 a tehdy nešlo při RD pracovat. Minimálně do roku 2005 existoval nějaký limit na přivýdělek. A nemocenskou jako OSVČ si nebereš ne proto, že nejsi nemocná, ale že kvůli třiceti korunám na den se fakt nevyplatí se připojišťovat.
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:42:25)
Monty,
mé starší dítě je taky ročník 2003 a pokud vím, v té době žádné limity na výdělek nebyly - pokud si vzpomínám, pracovala jsem bez jakýchkoli omezení.
Nepamatuju si dobře, jestli jsem tím nepřicházela o nějaké příspěvky v řádu cca 3 tisíc za měsíc, ale ty jsem klidně oželela, nebylo by se mi vyplatilo se na to ohlížet.
|
| Monty |
|
(1.6.2015 23:45:36)
Kudlo,
na 100% jistá si nejsem, ale řekla bych, že to omezené opravdu bylo a poměrně dost.
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:48:37)
Monty,
já si to už taky nepamatuju úplně do detailů, ale pamatuju, jak jsem se radovala, že nějaký to omezení padlo právě v době, kdy to pro mě bylo relevantní.
A už si nepamatuju, kolik byla mateřská, vím, že u druhýho dítěte, který je o 2 roky mladší, už to bylo nějakých 7 a půl tisíce, ale v tom roce 2003 to bylo tuším míň, a to bych za ten neomezenej výdělek v klidu obětovala (a bylo by se mi zlatě vyplatilo obětovat i těch 7, ale to už nebylo nutný).
|
| Monty |
|
(1.6.2015 23:50:38)
Kudlo,
to je možný, protože to podle mne padlo v roce 2005 - 2006.
Takže ses možná radovala u toho druhého dítěte.
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:53:34)
Monty,
ale to, že jsem pracovala na plnej plyn prakticky po šestinedělí od toho roku 2003, si pamatuju dobře. Takže pokud jsem tehdy přišla o pár tisíc měsíčně na rodičovský, tak to pro mě nebylo nijak relevantní.
|
|
|
| adelaide k. |
|
(2.6.2015 7:04:57)
Kudlo, to teda nebylo, v roce 2005 byl rodičák 3600,-. Na 7 000 to zvedli v roce 2007.
|
| Kudla2 |
|
(2.6.2015 7:23:37)
adelaide, to je možný, v každým případě mě ztráta těch 3 500 nijak nepálila, vlastně si ani nepamatuju, jestli jsem je dostávala (pracovala jsem celou dobu bez omezení).
Těch 7 000 jsem dostávala určitě, to vím, protože tam bylo omezení, že dítě nesmí do školky na déle než 1 den v týdnu nebo 4 h denně, což jsme hladce splňovali.
|
| jak | 
|
(2.6.2015 7:25:35)
moje dite je 2002, pracovala jsem 2005, ale tak, ze hlidala babicka. rodicak byl 3600.
|
|
| adelaide k. |
|
(2.6.2015 7:30:25)
Já to vím přesně, neb se nám narozením druhého dítka začátkem roku 2007 vtipně přesně zdvojnásobil.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(1.6.2015 23:45:33)
tak barák nebo byt, to je vcelku jedno (je teda fakt, že s bytem je míň práce)
Co teda ale pak zbude dokázat tomu dotyčnýmu, co všechno dostal? Za co bude utrácet těch 20 tisíc (mimochodem, fakt si musí nastavovat takhle vysoký splátky)?
Mně osobně takovej člověk připadá tak trochu jako trubec - ve věku, kdy může sám něco vytvořit, tak jen tráví něco, co mu někdo jinej připravil. Ten byt/barák pro něj vytvořily předchozí generace, co předá on těm dalším?
|
| Monty |
|
(1.6.2015 23:47:05)
Kudlo,
jak "musí nastavovat tak vysoký splátky"?
V Ústí nad Orlicí asi ne, ale v Praze jsou trochu jiné ceny bytů.
A upřímně, i když to není 20, ale třeba "jen" deset, znát je to stejně.
|
|
| Zdislava | •
|
(1.6.2015 23:54:05)
...Ten byt/barák pro něj vytvořily předchozí generace, co předá on těm dalším?...
Tak naštěstí barák nebo byt nejsou jediné hodnoty, které se dají dětem předat.
|
|
| arsiela, | 
|
(2.6.2015 0:03:27)
Kudlo třeba za to,že si nebude muset brát tři zaměstnání a manželka bude moct bejt s dětma 4 roky na rodičáku.Ber to jen jako příklad .
|
| Kudla2 |
|
(2.6.2015 0:09:30)
Arsi,
chápu, že v některých případech to asi jinak nejde, ale myslím, že část tohoto problému se dá vyřešit tím, že ti lidi se uskromní a počítají (což tu část osazenstva nerada slyší)
|
|
|
| Lexi. |
|
(2.6.2015 8:43:52)
"Ten byt/barák pro něj vytvořily předchozí generace, co předá on těm dalším? "
1) nespadlý barák
2) čas, pozornost a peníze, které nemusí věnovat splácení hypotéky
|
|
| Alena | •
|
(2.6.2015 8:59:04)
"Mně osobně takovej člověk připadá tak trochu jako trubec - ve věku, kdy může sám něco vytvořit, tak jen tráví něco, co mu někdo jinej připravil. Ten byt/barák pro něj vytvořily předchozí generace, co předá on těm dalším?"
NEzlob se, to jsou strasny klise a pozy. Proc by mel byt ten kdo zdedi, kdo ma sikovne rodice trubec? Co je na tom tak strasne "k hrdosti" drit se do zemdleni, abych pak mohla rikat "sama jsem to dokazala"? Zdedeni dum ci byt pomaha od existencnich problemu (v kolika manzelstvi dojde k odcizeni kvuli drine a stresu ) a ty lidi si pak mohou dovolit takove zamestnani jako treba ucitelstvi ci praci v socialni sfere. NEbo jak tady nekdo spravne podotknul, byt s ctyrmi detmi doma nebo nasetrit na jejich vzdelani.
Vsichni majetni, co znam, prenechavaji sve nemovite majetky detem ( casto to i pro ne delali, je prirozene chtit, aby se meli me deti lepe) a nevsimla jsem si, ze by je tim nejak prehnane zavazovali, maji normalni vztahy asi jako nemajetni. Vazne nechapu, proc by melo byt dedeni bytu po babicce kriveni charakteru a proc, kdyz tady takovy byt je, pri normalnich vztazich neocekavat, ze ho zdedim.A predam ve slusnem stavu dalsi generaci.
|
| Monty |
|
(2.6.2015 9:17:55)
Juliett,
já nenabývám, není jak, proto se snažím své dítě vést k tomu, aby si v životě našlo aspoň potenciálně slušné uplatnění a nemuselo živořit od výplaty k výplatě. I když pochopitelně nikdo neví, co bude za 20 let, stejně si myslím, že mít za 20 let "vlastní bydlení" nebude pro žádné dítě k zahození. Bohužel, tohle já svému dítěti zajistit nemůžu. Pokud se o něj v tomhle směru "nepostará" rodina jeho otce, tak bude taky celý život platit tržní nájemný nebo splácet hypotéku.
|
| Kafe | 
|
(2.6.2015 9:24:41)
Snažíme se každé dítě vypravit do světa alespoň s garsonkou, aby měly střechu nad hlavou a více svobody. Od rodičů jsem nedostala nic, ale měla jsem štěstí na práci, takže jsem se zabezpečila sama. Dětem to chci trochu ulehčit.
|
|
|
|
|
|
|
|
. Šmarjá kdyby nic neříkala, fakt to neřeším, ale pak po vsi slyším, jak babi furt hlídá... a houby. Taková "zenová babička"
. Ale materialista taky ne. Pro mě byl docela průšvih, když se mi začalo dařit v podnikání a najednou jsem měla peníze. Teda nemluvím o horentních sumách, ale mohla jsem přestat řešit, jestli si koupím boty a nebo jídlo, klidně si boty koupím rovnou troje. Měla jsem děsné výčitky peníze utratit a ještě větší výčitky si svým klientům o peníze říct. A s tímhle bojuju dodnes. 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)