| Puma |
 |
(29.4.2015 11:26:46)
Kamisi, jak bys řešila, kdyby na "neposlušnost" některého dítěte doplácel jiný člen rodiny?
Například když dítě nechce jít spát (pokud si lehne, usne), ale druhý den by byl pravděpodobně plný křiku, pláče, protože zrovna to dítě na nedostatek spánku reaguje citlivě v podobě emoční nevyrovnanosti. Matka nebude dělat nic jiného, než rovnat situaci a dítě si to vědomě do souvislosti s nedostatkem spánku nedá. Nebo třeba společný odjezd, kdy nekteré z dětí ignoruje přípravu a hrozí, že se něco nestihne - doma dítě nechat nemůžeš.
Tady se zasekávám a nejčastěji nastávají třecí plochy.
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 11:28:03)
Pumo - to dítě, co večer pláče a křičí - je puboš?
|
| Puma |
|
(29.4.2015 11:31:25)
Není (mladší školní věk), omlouvám se, nepatří to sem.
Svádělo to k využití Kamišiných zkušeností, nabízelo se zeptat se.
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 11:33:49)
Pumo - já u menších dětí postupovala tak, že to, co žuchlo a spalo, jsem dala spát do ložnice a druhý bylo v pokojíku. A byl klid a nikdo nikoho neomezoval.
|
| Puma |
|
(29.4.2015 11:40:49)
Jde spíš o průběh druhého dne. Dítě dokáže zprudit celou rodinu. Není to úmysl, prostě to nedává, a o to my máme víc práce vyrovnávat koráb.
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 11:29:45)
Pumo - a jak ignoruje přípravu? Přece vím, jak k tomu to které dítě přistupuje, tak pokud vím, že na to kašle, tak buď zasáhnu předem a nebo jede v tom, co má. Prostě se nečeká. Nebo jak to myslíš?
|
| Puma |
|
(29.4.2015 11:39:00)
Později vstává, neobléká se, kouká do blba, debatuje o chujovinách, pak se nestíhá najíst, napít...Stát nad ním nemůžu.
Naoblečené už nevytáhnu, už by se nedalo. Najednou začne makat, my čekáme a dostáváme se do skluzu.
Jedná se o předškolní dítě.
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 11:44:04)
Předškolní dítě ale potřebuje pomoc. Proč mu nemůžeš pomoci? Říkáš stát nad ním - to nemyslím. Můj syn je takový mimoň a chaotik. Večer - tak pojď, co si na zítra připravíme, nechci, abys měl stres.
Ráno - pojď se nasnídat, oblékneš se pak, až se ti zlepší nálada. Jo - a vstáváme doteď kvůli ranní pohodě o min. půl hodiny dřív - on se potřebuje "dospat". A nesnáší stres a spěch - to pak nezvládne vůbec nic, ani se obléknout.
|
| Puma |
|
(29.4.2015 11:52:08)
Asi je chyba v tom, že je chci nechat co nejdéle spát a pak mylně očekávám, že ranní rutinu zná a pojede aspoň v nějakém přijatelném tempu. 
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 11:58:34)
Pumo - to je u některých dětí zásadní chyba To u mého syna nefunguje. Pokud chci mít ráno klid, musí se probudit brzy, jak říkám, klidně o půl hodiny dřív, ale i o hodinu, stylem - pojď, už je ráno, vstáváme. A aby znovu tvrdě neusnul, tak - pojď, dole máš deku a polštář, ještě si můžeš poležet. Pouštím mu pak ráno telku, aby se pomalu probudil. Má připravenou malou snídani.
On se pak v klidu probudí a pak je to fičák. Ale potřebuje nutně ten čas před. Jenže já se nedivím, mám to stejně.
Představ si sama sebe - spíš tvrdě, najednou tě někdo vzbudí pomalu hrubě a dělej, dělej, dělej - ale tobě se pořád chce hrozně spát, všechno tě vytáčí. Jsi rozespalá, nevíš, kde máš ty správný věci, nevidíš je, vlastně pomalu nevíš, jak se jmenuješ a rodiče místo aby to pochopili, tak na tebe řvou. A ty chceš, ale nejde to, dostává se dítě do stresu, pak brečí a je konec.
Zkus se vžít do jeho kůže a ono to půjde.
|
| Silvie03 | 
|
(29.4.2015 13:02:50)
 
|
|
|
|
|
|
|
| Kamisi | 
|
(29.4.2015 13:38:45)
No já nemám s tímhle přístupem osobní zkušenost s malými dětmi, protože v tý době jsem to nepraktikovala - a byl to boj. V situacích, které popisuješ, bych zkusila něco jako: "hele Honzíku, mě ta rána, jak spěcháme a děláme všechno na poslední chvíli, hodně vyčerpávají a potřebuju s tím něco udělat, mám pak problém v práci, když přijedu pozdě. Ty se ráno loudáš a pak nestíháme, mohl bys mi pomoct? Mohli bychom to změnit? Co potřebuješ k tomu, abys přípravu zrychlil?"
Je dobrý dítě vyzvat k aktivnímu přemýšlení o řešení, diskutovat o tom. A nebejt zklamanej, když se to nepovede napoprvý, má to svůj vývoj, každá situace je jeden krok, někdy se povede skok nebo běh (když se dítě učí chodit, taky neujde hned kilometr).
I s tím spaním - i když je dítě malé, ono chápe víc, než si myslíme. Popsala bych, co potřebuju, jak se cítím nevyspale (nebo někdo jiný z rodiny) a vyzvala bych dítě k hledání řešení.
Je to ale fakt proces, mě to nešlo ze dne na den, protože jednak jsem ze začátku pořád vsouvala do rozhovoru nátlak a povely a svoje naštvání a jednak i děti byly zvyklý na nátlak a reagovaly popudivě jen při náznaku.
Jako není všechno růžový ani teď, ale když se zaměřuju na řešení a ne na problém a snažím se k tomu vést i děti, tak se po malých krůčcích posouváme a když vidím, že to jde, tak se už tolik z problémů nehroutím a i při nich dokážu být v klidu a někdy i prožívat radost.
|
| jentak | •
|
(29.4.2015 13:48:34)
Já tohle musela začít praktikovat od školky - to nešlo. Zkoušela jsem a hledala možnosti, jak to pořešit, až jsem přišla na to, co píšu. A najednou byl klid. Malé děti neumějí najít podobné řešení - ony prostě chtějí spát. A když se o tom s nimi bavíš večer, slíbí všechno, ony to i chtějí splnit, ano maminko, já si to připravím, já se budu snažit, já to zvládnu. A druhý den ráno je to zase stejný. Pochopitelně - ony by to chtěly splnit, ale je to nad jejich možnosti a síly, nejde to. Je na rodiči, aby našel vhodný model - ale nervozita a řvaní a popohánění to teda není.
|
| Puma |
|
(30.4.2015 9:26:15)
Jentak, Kamisi, pomohly jste mi se hodit do klidu.
Vždycky mám různě dlouhé období, kdy upadnu do období temna a v napjatějších situacích je to jeden befel za druhým. Samozřejmě to neefunguje, ale v tu dobu mám tak málo nadhledu, že si to ani nepojmenuju a trvá mi, než z toho vystoupím.
|
| jentak | •
|
(30.4.2015 9:50:20)
Pumo - jediný, na čem stále pracuju u svých dětí je to, že podělat se může leccos, ale není řešení na to ještě vršit a doufat, že to zmizí. Dá se řešit všechno, ale hned a já budu vždycky po jejich boku ať se stane cokoli.
Bojím se o ně proto, že psychologové říkají, že děti jsou mezi sebou nebývale kruté, jejich nervová soustava na ten stres není připravena a tak je riziko sebevraždy a sebepoškozování oproti dřívějšku obrovské.
Však se na to podívej - co když se nedostane támhle, co když ........
A možná bych to tak neřešila, kdybych nevěděla, že mladší syn je tak citlivý a možná i přecitlivělý.
U něj utužujeme jeho nervovou soustavu skutečně opatrně. A dáváme si pozor na to, co říkáme a nikdy nevyslovujeme - jestli se potento tohle, kruci, co budeme dělat, pak bude všechno špatný.
Ne - jestli nevyjde tohle, vyjde něco jinýho a těžko říct, jestli to třeba zrovna nebude lepší cesta. Všechno se dá vyřešit.
Zkratovité jednání dětí kvůli "blbostem" mě skutečně děsí. Děti se sebevraždí kvůli šikaně místo aby se někomu svěřily, sebevraždí a vraždí kvůli tzv. zklamání v lásce, kvůli horšímu vysvědčení skáčou z oken...........
|
| Kamisi |
|
(30.4.2015 10:01:21)
Jentak, já mám dojem, že tyhle věci jsou důsledkem toho, že se lidi zaměřují na problémy, místo na jejich řešení. Pěstuje se poslušnost místo sebedůvěry a hledání řešení. Pak člověk nemá pevnej základ a je hrozně snadný se sesypat.
|
| jentak | •
|
(30.4.2015 10:03:55)
Kamisi - to ano, ale ta práce začíná prostě od malička, je pozdě chtít s tím začít v době, kdy je dítě v pubertě a mlátí s ním hormony. V té době už v sobě musí mít určité návyky.
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(30.4.2015 10:15:45)
no a když dítě bylo zodpovědný, ale pak na něj přišla puberta a fláká to, tak jak ho přimět zase k zodpovědnosti?
Já se vždycky chlácholím, syn bývalé kolegyně se dostal z 9. třídy s pěkným prospěchem na srojárnu. Jenže už během prváku druháku začaly problémy s flákáním, záškoláctvím, propadáním. Nakonec ho poslední rok nechali opakovat a ani po tom nebyl v květnu puštěn k maturitě, ale až v září, nakonec tedy odmaturoval.Jedna známá mi říká, že její brácha na gymplu taky ve čtvrťáku propadl, v klídku a pohodě sobě vlastní tu maturitu udělal.
Prostě jiní řeší obdobné problémy, pokud to není nic horšího...
|
| jentak | •
|
(30.4.2015 10:18:29)
Margotko - nepřiměješ ho k zodpovědnosti, protože v tomto věku se nenechá. On se srovná, až to s ním přestane mlátit a ujasní si, co chce a že to sám chce. Nedá se s tím nic dělat - to už musí on. Rodič může tak leda jedno - nenápadně zkoušet tlačit na jeho zodpovědnost, aby i aspoň občas zapnul mozek a doufat, že to brzy přejde.
|
| Rodinová | 
|
(30.4.2015 10:47:21)
Rodic muze doufat, ze alespon nejake vychovne metody se ujaly jeste pred pubertou a doufat, ze to brzy prejde
|
|
|
| Kamisi |
|
(30.4.2015 10:40:32)
Margotko, otázka je, jestli to před tím u těch dětí byla zodpovědnost, nebo poslušnost.
Naše dítě je v pubertě od pěti let bez přestávky do skoro patnácti. Má za sebou dva vyhazovy ze školy, třetí školu opustil těsně před vyhazovem. A to byly teprve základky. Tak mám možnost se z toho hroutit a sypat (tyto etapy mám za sebou, schůzky ve škole, řešení průšvihů, probrečený noce, zofalost, deprese, málem jsme se rozvedli s manželem), mám možnost ho odsuzovat a vidět v kriminále.
Nebo mám možnost přemýšlet, proč se to děje, snažit se pochopit jeho a ty situace, podpořit ho, aby pochopil a ideálně sám přišel na to, proč se to děje, co vlastně chce a co chce udělat pro to, aby dosáhl toho, co si přeje, naučil se překonávat překážky. Zaměřit se na řešení, ne na problém. Ale řešit jeho problém nemůžu já, jak jsem si naivně myslela a snažila se. To může jenom on, moje role je podporovat ho, aby to řešení našel.
Odsuzování nepomáhá, to všechno ještě zhoršuje.
A já třeba nevím, jak střední školu bude zvládat. Třeba jí nedodělá. No tak jí nedodělá, tak se bude muset životem prokličkovat jinak, celej život se učíme žít, já se to taky stále učím.
Ale udělal posun v myšlení. Vyzkoušel si, že není snadný být doma sám, potřebuje lidi, je extrovert, ale zase aby s lidmi vydržel a oni s ním, tak pro to musí něco udělat, teď to pochopil. Super, první krok k tomu, aby něco změnil.
Taky si vyzkoušel na domškole, že není snadný převzít zodpovědnost za svoje vzdělávání. Vlastně se do školy už těší - poprvý v životě (asi i proto, že si vybral poprvý školu podle svých představ), přestože má strach, jak to zvládne.
|
|
|
| Kamisi |
|
(30.4.2015 10:45:48)
Jentak, myslím si, že nikdy není pozdě. Kdybych si to myslela, tak už tu nejsem.
|
| jentak | •
|
(30.4.2015 11:53:13)
Tak samozřejmě - nikdy není pozdě, ale čím dřív, tím líp a čím později, tím hůř.
Jinak vyhazovy ze školy na základce apod. - to teda naštěstí řešit nemusím. U syna ve škole je takový chlapec - říkám si - chudáci rodiče. On je ten chlapec velmi impulsivní a poté nezvládatelný - v případě zuřivosti. Je zajímavý, jak děti vidí celou situaci kolem něj. Byla jsem u toho, když se o něm mluvilo - a musím říct, že některé děti o něm mluvily hezky. A zajímavý pro mne bylo, že kluci vesměs s ním problém neměli a poukazovali na dvě dívky, které kluka záměrně provokují a pak si hrají na chudinky a já se bojím. Kluci došli k závěru, že chlapec je komplikovaný, ale stačí ho nechat v klidu a není problém, ale že ty dvě holky.......
Skončilo to tak, že holky jsou takový a on se má ovládat. Hrozný. Ale on je prostě problémový, holky vlezdoprdelistky a dobře se učí - tak je nasnadě, kdo má problém.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(30.4.2015 9:18:33)
Děkuju všem na tomto vlákně za odpovědi.
Včera už jsem se nedostala k počítači.
|
|
|
Naštěstí máme moc hodnou psychiatričku, která mě vždy ubezpečí, že to se svými třemi dětmi nemá jinak..( nebo podobně).
Takze hledam motivaci, kde se jen da a youtuberi pomahaji
A navíc si uvědomovat, že jsem vlastní slabostí zkazila dítě, které mohlo vstřebat lepší model, kdybych nebyla blb 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)