| Manka+Cipísek | 
 |
(5.3.2015 12:54:12)
Od doby, kdy mi skončil rodičák, bojuji s tím, že jsem hodně byla doma a to mi nesvědčilo. Když jsem pochopila, že s gymplem a bez praxe a dítětem nemám šanci, tak jsem se dala na ekonomku. Přitom jsem si přivydělávala brigádně. Poté jsem si našla další brigádu s příslibem, že pro novém roce (r.2011/2012) mě zaměstná. Nestalo se, místo mě zaměstnal někoho jiného. Za pár týdnů se mi podařilo získat práci v oboru, který jsem studovala. Jenže jsem na začátku dělala chyby, bála se svého šéfa a po půl roce jsme ukončili spolupráci dost nehezkým způsobem. V té době jsem končila studia a věřila, že už nebude problém najít jinou práci. Byl to problém, práci jsem si našla až pro roce a třech měsících. Byla jsem moc ráda, protože to byla skvělá práce, příjemní lidé, rozumný šéf. Pak ale nastaly ve vedení rozpory a já byla nahrazena známou mojí služebně starší kolegyně, která si mohla dovolit diktovat podmínky, protože je ve firmě těžko nahraditelná. Měla jsem smlouvu na rok, tak mi ji nechali doběhnout. Přitom zhruba měsíc před koncem smlouvy mě můj šéf ujišťoval o tom, že je se mnou spokojený a že se mnou dál počítá. Přitom si se mnou hráli jako s kusem hadru. Od ledna jsem nezaměstnaná. Našla jsem si rychle (i se štěstím, přiznávám) jiné místo, ale můj nástup se zatím nějak protahuje. Je to hezké místo, za hezké peníze a vím, že můj nástup je jistý, že to protahování je pouze z organizačních důvodů.
Ale teď k jádru věci.
Odchod z posledního zaměstnání jsem nesla velmi těžce, protože jsem měla kolegy, práci i šéfa ráda, věřila jsem jim a to, co mi provedli jsem vůbec nečekala. Zhruba 2 týdny jsem měla z toho těžké stavy beznaděje, kdy jsem se z toho vůbec neviděla, i jsem měla takové myšlenky, proč mám vůbec žít a k čemu tu jsem když se nedokážu postavit na vlastní nohy a postarat se sama o sebe. Kdybych neměla manžela, tak nevím, kde bych byla. Zhruba po 2 týdnech jsem se z toho vybrečela, teď takové myšlenky už nemám. Dokud jsem studovala, pak odchod z prvního zaměstnání jsem vzala "sportovně", šéf byl opravdu deb*l, jakému nebylo rovno a vrhla se rovnýma nohama zase znovu do boje. Teď mi ale už došly síly. Sice už nebrečím, ale po té depresi mi zůstal strach. Strach o to, co se zase zkazí, co zase přijde. Měla bych teď napnout síly na novou práci, ale právě teď, v době, kdy jsou na obzoru lepší dny, jsem se zasekla na místě a cítím, že mi došla síla síla se zase snažit a prát se se životem. Ještě víc mě bolí to, že mě nikdo nechápe, když se snažím mluvit o svých pocitech s manželem, tak mi vůbec nerozumí a opakuje mi, že život je boj, že člověk musí bojovat a nesmí se hned vzdávat. To mě vždycky jenom zase rozbrečí. Copak jsem málo bojovala? KDe na to mám pořád brát energii? To bude takhle celý život? Je mi 30 a nedovedu si představit, jak to půjde takhle dál. Nemám žádné plány do budoucna, nevím, jak dál. Jenom čekám na to, odkud přijde další rána a to mě strašně vysiluje.
|
| Kukurice29+3. | 
|
(5.3.2015 13:01:55)
Vím jak ti je. Já s tím bojuju už 4roky a nejde to. Vrací se mi to ve vlnách. Jsou týdny, kdy mi je fajn, ale pak přijde něco a jakoby mi to podrazilo nohy a to jde třeba o něco z minulosti. Zrovna teď mám špatné období. Někdy beru persen, ale většinou mi to moc nepomůže a AD brát nechci.
|
| Manka+Cipísek |
|
(5.3.2015 13:04:29)
Já právě ad brát taky nechci. Nejsem zase v tak strašném stavu, abych nebyla schopná normálně fungovat. Jsem "jenom" vyčerpaná ze života, z toho, že na co sáhnu, to zkazím, že nemám před sebou žádné životní vize a naděje.
|
| Manka+Cipísek |
|
(5.3.2015 13:19:20)
Ono je toho víc, to není bohužel jenom o práci. Třeba téma druhé dítě je u nás achilova pata... Já nechci druhé jenom kvůli tomu, že potřebuji mít jistotu, že jsem schopná se v případě nouze o dvě děti postarat sama. A to i finančně. A to nejsem. Manžel nechce druhé, že si připadá už starý. Pak si ale říkám, že toho budu určitě jednou litovat. Už teď mě vadí, jak jsem psychicky slabá, v praktickém životě jsem neobstála. Když je Vám třicet a vidíte, jaká je to bída... Stálá práce není, děti také ne, synovi je už 10... tak co mě má na tom životě těšit, kam se ubírat
|
|
|
| Kukurice29+3. |
|
(5.3.2015 13:20:14)
Taky se mi nic nedaří ani v práci a ani doma. Nedokážu si užit vztah ať se manžel snaží, tak mě to nedokáže rozveselit ani nedokážu mít z toho radost. Nejvíce mě srazilo, že člověk kvůli kterému jsem riskovala manželství před pár lety, tak ten mě totálně ignoruje a já se přes to nedokážu jen tak přenést a nechápu proč, ale bere mi to veškerou energii, sílu, nedokážu se soustředit, kolikrát mám problém se v noci zvednout, abych šla k synovi, když brečí. Manžel je v týdnu pořád pryč, jezdí kamionem a já jsem pořád sama a prostě to na mě padá.
|
| Manka+Cipísek |
|
(5.3.2015 13:25:19)
Taky jsem se tak cítila na rodičáku. Strašně sama. Během rodičáku jsme měli velkou krizi, nakonec jí ustáli, ale řekla bych, že i to je jeden z důvodů, proč se manžel vůči dalším dětem zatvrdil. I proto jsem se ták těšila do práce, mezi lidi, ale ouha. Proti své vůli jsem okolnostmi byla doma víc než je zdrávo a dost se to na mě podepsalo.
|
| Kukurice29+3. |
|
(5.3.2015 13:28:57)
Já pracuju z domu na PC, ale jinak jsem doma se 3 dětma. Nejstarší má skoro 6 a nemladší 11měsíců a celé dny kolikrát nepromluvím s nikým jiným, než s dětma nebo mužem.
|
|
| Manka+Cipísek |
|
(5.3.2015 13:31:08)
O co mi jde. Jde mi hlavně o to, kdy už se jedná o stav vyžadující léky a kdy to ještě jde zvládnout sám. Já nejsem fanda toho, cpát do sebe hned chemii. Když tu někdo napíše, že není schopen ráno vstát z postele a venku se složil, tak je odpověď jasná. Ale co s námi, kteří tak nějak fungujeme, ale v pořádku nejsme? Taky si někdy říkám, jestli nejsem prostě jenom rozmazlený fracek, neschopný slevit ze svých nároků na život? Nevím.
|
| Kukurice29+3. |
|
(5.3.2015 13:33:42)
Já se to snažím řešit přírodně, ale pro mě je ta hranice, kdy to dál nepůjde, když to budou odnášet děti nebo práce nebo domácnost. Ale myslím, že dělat hrdinku a snažit se to zvládnout sama nebude úplně to pravé.
|
| Manka+Cipísek |
|
(5.3.2015 13:48:31)
Já jsem vyhledala psychologa zatím celkem 2x. Poprvé ještě na rodičáku. Tehdy jsem se dozvěděla, že když mám ve 23 tříleté dítě, že to lecos vypovídá o mé inteligenci a že se nemůžu divit tomu, že se na mě lidi dívají, tak jak se dívají. Podruhé už jsem narazila na slušného psychologa, hezky jsem se vypovídala, uvědomila jsem si pár věcí, co bych asi mohla dělat jinak, a tím to skončilo. Že by nastal nějaký výrazný obrat, to ne.
|
| Maťa. | 
|
(5.3.2015 13:56:09)
Jednorazová návšteva psychologa naozaj nič nevyrieši. Od toho je tá psychoterapia, dlhodobejšie návštevy a tam by si už nejaký posun videla za predpokladu, že ste si s psychologom sadli.
|
|
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(5.3.2015 13:35:48)
No to buď v klidu, to určitě nejsi!!!
Hele, jak nezabere čas, víno, čokoláda nebo partner, není ostuda dojít si pro dočasnou pomoc. Nikde není psáno, že skončíš jako feťák někde v kaluži. Já brala AD asi 5 let (Lexaurin)...ale měla jsem osšklivé první manželství, které i když brzy skončilo, následky jsem si nesla dlouho....
Po čase jsem konečně přibrala nad 45 kilo a zjistila, že už prášky brát zapomínám, takže už je asi nepotřebuju. Mám je, ale už roky jsem si bevzala ani jeden. Jen mám ráda ten pocit, že když bude nejhůř, jsou tam, v krabičce, v trezůrku.... a můžu. 
|
| Maťa. |
|
(5.3.2015 13:52:55)
Janka, len doležitá poznámka - Lexaurin nie je antidepresívum a rozhodne sa má brať len krátkodobo.
K tématu, myslím, že to na AD nie je (jako keď to tak cítiš, že ešte ne a nehrúti sa Ti všetko a máš "len" úzkostné pocity), myslím, že si MANKA + CIPÍSEK silnejšia, než si myslíš. Len si proste empatický človek, ktorý doveroval a doveru mu sklamali. Teraz sa musíš naučiť pozerať dopredu. Opatrná budeš, jak sa vraví, život Ťa naučil, že v práci sú často aj Tí príjemní "kámoši" nakoniec svine (zažívame to mnohí a nič s tým nespravíš, ale pomože už len fakt, že vieš, že sa to deje a tak nejak si viac kryješ v rámci možností záda, ak to ide samozrejme).
Keď už, tak by som pohľadala psychologa na psychoterapiu, aj to by Ti mohlo zabrať bez AD a ak by boli naozaj treba, psycholog Ťa doporučí.
Je pekné, že máš novú prácu a neboj sa toho, nakoniec budeš možno spokojnejšia, než si myslíš teraz. A dopredu nenariešiš nič, ani keď budeš riešiť, ani keď to necháš plynúť.
P. S. Chápem Tvoje pocity, som podobne nastavený človek a celý život aj s takýmito pocitmi bojujem. Drž sa, bude to fajn, uvidíš, jak sa zabehneš
|
| Kalamity YANKA |
|
(5.3.2015 13:54:24)
Fakt?
aha... napsala mi ho psychiatrička, já myslela, že to je Ad.... tak to čučim teda. Může se zeptat? Co je teda Lexaurin, když ne AD?
|
| Maťa. |
|
(5.3.2015 14:00:13)
To je podobný liek (myslím bromazepam?) ako napr. Neurol, či Xanax.
Nasadzuje sa krátkodobo a aj pri začiatku liečby antidepresívami, ktoré nezaberajú ihneď a tak na prechodné obdobie doktor napr. nasadí toto, pretože toto má okamžitý účinok, ale krátkodobý ale nerieši príčiny depresie. Zaberie na momentálnu nervozitu či úzkosť alebo podobné stavy, ale nerieši to, čo to spúšťa (takže ak človek má depresiu naozaj, len toto mu nepomože, musí mať AD - a to je často beh na dlhú trať, páč aj AD nemusia človeku zabrať hneď prvé a niekedy sa hľadá dlhšie ten správny liek). Alebo sa trebárs nasadzujú na panické ataky a podobne, ale taktiež krátkodobo do doby, než zaberú nasadené AD.
Moj doktor by nikdy nepredpisoval dlhodobo Lexauriny a podobne, je to tu primár psychiatrickej kliniky a liečila som sa u neho z posttraumatického depresívneho syndromu + panická úzkostná porucha...
Laicky napísané.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(5.3.2015 14:38:30)
Lexaurinu apod. já říkám "SOS" prášky - brát se dají jako nárazovka, nikoliv dlouhodobě, natož roky, to je od dr. velice nezodpovědné
|
| Kalamity YANKA |
|
(5.3.2015 14:48:47)
No je tu ž pár let, možná se medicína od té doby posunula. Tak já k ní chodila tak jednou za půl roku, nebo dle potřeby.
Dnbeska už je mi to fuk
|
| Jarmilka. | 
|
(5.3.2015 14:56:18)
Neposunula. 5 let Lexaurin je jízda. Zvlášť když si dáš tu tam pivo.
|
| Kalamity YANKA |
|
(5.3.2015 14:59:18)
ale neee, nemíchám pivo a lexaurin. na to pivojsem se dala poslední dobou. AD neberu od 2008
|
|
| Alraune | 
|
(5.3.2015 15:16:01)
Zas ten Lexáč... Co je to za idioty, proboha?
|
| Kalamity YANKA |
|
(5.3.2015 15:18:18)
kdo, my co ho berem (brali) nebo ten co ho píše?
no, hele, mě tehdy pohl, já si poslední čtyři tabletky střežim jak oko v hlavě. Jen jim za půl roku končí exp. takse bojim, jestli nedostanu nějaký těžký deprese, že jsem ho šetřila zbytečně (i když to je asi taky výhra, že jo)
|
| Alraune |
|
(5.3.2015 15:37:55)
Ne vy, ti, co vám to píšou. Oni moc dobře vědí, že je to návykové po třech týdnech pravidelného užívání. To ti rovnou můžou dávat koks a bude to zdravější.
|
| Kalamity YANKA |
|
(5.3.2015 15:42:49)
no, koks bych i zkusila
jen jsem špatněj feťák, omdlím, jak vidim injekcia stavy rauše si zatím umím přivodit i bez koksu, tak nevim, jestli by mi pomohl asi je ze zvědavosti. Je to prej podobný jako perník, ten jsem svého časupárkrát zkusila, ale následky mě nenadchly
|
| Vitrix | 
|
(5.3.2015 15:48:37)
koks se tuším hlavně šňupe 
|
| Alraune |
|
(5.3.2015 15:58:30)
Tak dá se i píchat... ale obvykle se šňupe.
Ovšem nechtěla jsem propagovat kokain, spíš upozornit, že Lexaurin opravdu není dlouhodobé řešení a nechápu, jak ho mohou obvoďáci dlouhodobě psát.
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.3.2015 8:13:37)
Holky, dík za teorii o koksu
Ten Lexáč bvoďačka, ale legální psychiatrička. Chodila jsem k ní tak jednou za půl roku, pak už za rok a pak jsem se na to vykašlala.
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.3.2015 8:14:30)
...Lexáč mi nepsala obvoďačka, ale psychiatrička.... mě nějak vynechává klávesnice
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| erika,2 děti | 
|
(6.3.2015 12:52:46)
Prosímtě jsem z toho v šoku. Lexaurin je silně návykový a předepisuje se v nouzi nejvyšší jako první pomoc a nebo než zaberou předepsaná AD - tj. asi 3 týdny. Rozhodně se nemá brát dlouhodobě!
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alraune |
|
(5.3.2015 14:25:07)
To je, jako by se člověk ploužil s horečkami a nevzal si antibiotika, protože ještě neumírá na sepsi. Až ti bude tak zle, že už bez léků nezvládneš vstát, bude už pozdě.
|
| Jarmilka. |
|
(5.3.2015 14:54:50)
Naprostý souhlas....
|
| Ananta | 
|
(5.3.2015 15:07:20)
No, na druhé straně dnes bere AD půl republiky místo aby se naučili řešit problémy. Paušálně bych to nedoporučovala na každou krizi, spíš bych učila rybařit.
|
| Alraune |
|
(5.3.2015 15:11:01)
AD možná bere půlka republiky, ale ne ta, co je potřebuje :)
A co si budeme povídat, psychoterapii si spousta lidí nemůže dovolit ani z časových, ani z finančních důvodů.
|
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(5.3.2015 22:49:36)
Dá.. ale dáte-li příležitost sami sobě, ale je třeba něco změnit nebo zpracovat to, co to vyvolalo.
Ona úzkost je důsledek něčeho, co nefunguje nebo něčeho, co se na Vás podepsalo
(podotýkám, že jsem laik a pacient, popisuji jen zkušenosti, takže vlastní názor)
Ale setrvat a říkat si "budu silnější, zvládnu to bez léků" a neumět zpracovat nějakou krizi nebo neumět ovlivnit to, co ten problém vyvolává - je pro mne stejně výhledově cesta pro ty odmítané léky.
Vlastně stále přetížená psychika... antidepresiva to také nevyřeší, ale potlačí příznaky, abych měla sílu to řešit. Alespoň tak to vnímám já.
|
|
|
|
.
No před tím jsem tam dělala 3/4 roku. a problém s tím neměl, nevím, o co mu šlo, ale uplně mě to zastavilo. Hajlz jeden. Přitom ve všem ostatním (časový harmonogram, nemoci náhle vzetí dítěte do práce) nikdy nebyl problém.... Myslím, že jsem toho po něm zas tak nic moc nesplnitelného nechtěla, ale vola mu tam dělat nebudu.
... no taky to mám ještě čerstvý, no
. 
Ale musí to být jenom výjimečně, bo by se to mohlo vymknout. Já, když mám tyhle stavy beznaděje, tak mám potřebu utrácet. "udělat si radost". Abych neustále neřešila blbej život, tak to přebíjím tím, že řeším kabelky. Manžel to nechápe, ale toleruje. 
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)