| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Pocit viny u dětí

 Celkem 55 názorů.
 rišulka 


Téma: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 22:12:16)
Můj prcek je úžasný, kouzelný chlapeček. Je bystrý, milý, má velké srdce a je s ním sranda. Takhle si získává lidi a mají ho rádi.
Samozřejmě zlobí. Mluvila jsem dnes s učitelkou ve škole. Má pocit, že si z ní dělá legraci - děti odpovídají na otázku, co roste na stromě, jablka, můj prcek se kroutí a říká furt dokola Evropa2. to dělá i doma, s něčím si hraje a u toho si mumlá, brouká názvy rádií a jejich znělky. Myslela jsem, že je to projev autismu, ale ve škole je to chápáno jako zlobení. Jiné zlobení spočívá spíš v tom, že se nechá strhnout s ostatními, cestou domů mi povídá, že zlobil jeden kluk, druhý a třetí a já se ptám, kdo ještě, tak mluví i o čtvrtém a doma kouknu do deníčku a je tam razítko prasátka - jako poznámka za chování (prňáčci). Když mu třikrát řeknu vem si ty boty, nulová reakce, počtvrté křičím a boty jsou nazuty v cukuletu. Takto skoro všechno. Bez smajlíku, beze srandy; po večerech koukám, jak spí a říkám si, bože, co se to ze mě stalo, uječená histerka.
Na všechno toto je jeho odpověď - to je moje vina, všechno je moje vina, já za to můžu.. K tomu fňukání, mnohdy i pláč. Jinak moc nebrečí, na bolest reaguje minimálně.
Ohledně zlobení - tresty nefungují, prsátko je do sbírky, na telku nekoukáme, pc půlhodinku nahradí svými rádii, sladkosti i pohádku před spaním oželí..
Ohledně pocitu viny - proč to říká, jak to myslí? Panebože jsem tak špatná, zadělávám mu na trauma? Jsou to všechno prkotiny, proč pro něj mají až takový význam? A co v té chvíli? On tak pláče a naříká všechno je moja vina, já za to můžu.. Já ho uklidňuju, objímám a miluju, ale příště je to znova.
Před půl rokem to slyšel od kamaráda ve školce, ale prázdniny a škola nás rozdělili, už se nevídají, ael přesto tyhle pocity viny se stupňují.
Znáte něco podobného od vašich dětí? A vůbec proč děti mají tak silné pocity viny? Malé děti, čisté duše..
 Zazi (1+1+1) 


Re: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 22:25:53)
Rišulko, má tvuj chlapec diagnostikovany autismus? At ano, či ne, hedala bych dobrého psychologa.
Pokud PAS i treba slabé má, nebylo by tohle chování překvapivé. Pak bych zvážila spolupráci s Centrem terapie autismu ~n~(www.cta.cz).
 Zazi (1+1+1) 


Re: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 22:26:26)
Ten smajl tam skočil omylem.
 00 


Re: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 22:42:18)
To, že synovi - 5l., něco říkám opakovaně a někdy tedy houknu důrazně. Ano to se mi stává. To,že v nějakých chvílích začal přehnaně reagovat, jsem hloupej, blbej, je to moje vina, někdy se i sám pohlavkoval, z toho mi dobře nebylo.... Tady doma mu nic takovýho neříkáme.
Jestli s ním ex takhle mluvil, nevím, sám se nepřizná, ale iluze o jeho slovníku si nedělám.
Jinak je prcek v pořádku,jen bych řekla, že se mu mele v hlavě hodně věcí a pak to někdy vypustí ven, najednou. Že je toho na něj někdy moc. Ale autismus v tom nevidím.
 Adda6a 


Re: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 23:11:17)
Mozna by stalo za pokus se trochu uvolnit a neresit vsechno do mrte.
Mozna si syn uvedomuje ze se tvuj zivot a starosti toci totalne kolem nej a jeho specifik ci odlisnosti od normalu; nevim jestli je to uplne nutne. Mozna by mu pomohl pocit ze neni zas az tak strasne "vyjimecny".
Ze se nic nedeje s botama po tretim upozorneni mi prijde zcela bezne, ze se nic nedeje po patem upozorneni se stava taky a to nemam autisty, ale jecet by mne nenapadlo. Podle toho co pises je to ale bezna praxe i ve skole - kdyz porad ucitelka resi kdo zlobi a komu je treba pridat prasatko do sbirky ~d zni to strasne smutne.
 Louisa Z. 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 6:48:58)
Můžu se ze zvědavosti zeptat, jak to jinak řešíš/resp. jak to vyřešíš (aby bylo dosaženo cíle), když tedy dítě nereaguje ani na potřetí a Ty potom nemáš potřebu zvednout hlas? Díky.
 A. 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:02:57)
opakuji to po 4té, 5té, 6 té než to udělá. Znovu mu vysvětlím, že je to kvůli něčemu nutné - čepice kvůli rýmě atd. Zařvu jen když mi "rupnou nervy", protože vím, že máme nějaký termín, který kvůli tomu nestíháme.
 Adda6a 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:23:59)
Premyslim ale mam fakt problem sepsat "jak to resim". Nejak jsem si nevytvorila zadny specialni postup "k reseni" takovehle prkotiny.
Nejspis ty botu nazuju ja kdyz se uz jedna o casovou tisen, to nazuti men stoji rozhodne min energie nez predvadeni pripadne jecive sceny.
 olgaadam 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 18:16:03)
Luiso, taky na své dítě nezvyšuji las, protože to nepochopí a právě se dostává do toho stavu,jak píše zakladatelka.

A když neposlechne na potřetí, tak je mi jasné, že nevnímá a jdu k němu a řeknu mu z očí do očí, co po něm chci, podle situace mu pomůžu..
 Ilca 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(30.10.2014 23:47:55)
Proc to rika? No protoze to na teba tak bezva funguje. Chova se uplne normane ke svemu veku. Kazda mama na sveho prcka obcas zarve (osobne si myslim, ze kdyby resila uplne vsechno v klidu a hlas nezvysila vubec nikdy, tak tomu diteti zpusobi daleko vetsi trauma). To jen ty to vsechno moc rozebiras a resis.
 Silvie03 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:07:15)
Přesně! ~R^
 Yanull & 2 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 0:25:44)
Když mu třikrát řeknu vem si ty boty, nulová reakce, počtvrté křičím a boty jsou nazuty v cukuletu. Takto skoro všechno.

Keby môjmu synovi stačilo 3x povedať a 4. raz zakričať, aby sa obul on by sa v cukuletu obul, skákala by som od radosti...
Svoje darebáctva pohotovo ospravedlňuje slovami "omlouvám se" (skutočne v češtine, myslím, že to má z mimimaxu a asi tak vážne to aj myslí ~Rv), alebo ich zvaľuje na sestru (robia si to obaja), alebo, ak som už s adrenalínom na špičke a vidí, že je fakt zle, vyhráža sa, čo nám všetkým urobí a na vine sme my (každý iný, len nie on).

Tak či to jeho "sebaobviňovanie" nie len okukaná naučená fráza, o ktorej si myslí, že na teba (resp.vo všeobecnosti) platí a v určitých situáciách sa používa.
 Yanull & 2 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 0:57:46)
A malé deti - čisté duše... No, myslela som si, kým sa tie moje čisté duše nezačali prejavovať. Fikaní sú (teraz už) obaja, a najmä dcéra. Tá sa vie zo svojich prúserov dostať mimoriadne rafinovane. Niekedy si hovorím, že by som mala absolvovať kurz reči tela, aby som sa dopátrala, kto z nich hovorí pravdu. Dcéra je v klamaní majster a synátor sa od nej zdarne učí. Ale než som ju prekukla, x-krát to za ňu schytal.
Fakt by ma zaujímalo, či to nie je nejaké špecifikum dvojčiat, ktoré majú od začiatku vnímania svojho ega vedľa seba rovnocenný objekt, na ktorý môžu pohodlne hodiť svoje excesy...
 radka 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:49:09)
není to specifikum dvojčat, mám 2 děti vzdálené 2 a čtvrt roku a je to to samé v bleděmodrém, to ne já, to on (to ona)
 nebeska 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 6:58:17)
Nevím, ale můj 5,5 letý syn poslední mesic na vsechno rika "jsem blbej", obcas se i bouchne. Autista rozhodne neni...
 olgaadam 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 18:19:45)
Tomio, však nikdo nikde nepíše, že by měl být autista, kvůli tomu, co píšeš.,
 Pollyenka 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:25:52)
Mému 12 letému syovi je taky všechno jedno. Z trestu si vybere to lepší. Zákaz telky, PC? Nevadí, přečtu si knížku. Sebereš mi mobil? Nevadí, budu si hrát se stavebnicí. Má to od mala,tresty nefungují jak mají a autista není.
 Epepe 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:47:52)
Úžasná povaha! ~g~
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:53:20)
Na moje děti nefungují žádné tresty, potřebují pozitivní motivaci. Nepřijde mi to divný, naši ze mě šíleli - nenašli vhodný trest a já se nezakrytě bavila tím, co zas vymyslí - to je rozčilovalo ještě víc. Přitom by stačil obrácený přístup - jenže to nikdy nezkusili a časem je přešli i ty tresty, protože to nemělo žádný efekt.
Takže mě tohle chování u dětí absolutně nepřekvapuje a nechápu, že to rodiče ještě nepochopili.
 Kalali 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:12:41)
Jentak, ale jaká je vhodná pozitivní motivace pro to, aby si děti napsaly samy od sebe úkoly a uklidily hračky? Vím, že řada rodičů dělá za plnění povinností puntíky a ty pak odměňuje penězi. To máš na mysli? Protože mě nic jiného nenapadá. Povinnosti jsou povinnosti a plní se proto, aby něco bylo uděláno, ne aby byly puntíky. To je dospělácký zaměstnanecký svět, když někdo udílí pokyny a druhý je za peníze plní. mě je tohle u dětí proti srsti, ani nevím vlastně proč. Spíš jen pocitově.
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:21:09)
Tak já se v podstatě smířila s tím, že u dětí téměř nic nejde samo od sebe. Ani úkoly, ani úklid hraček. Ona ta má žádost je v podstatě to samé co zákaz, ale je to jinak formulované. Až si napíšeš úkoly, můžeš.......... až si tohle uklidíš, můžeš............ Můj jeden syn nechce sám psát úkoly, pořád se rozptyluje apod., no tak jo - jdeme spolu, jenže jídlo se zatím samo neudělá, tak já ti pomohla, teď pojď prosím pomoci ty mně. A nějaký - mně se nechce, mě nerozhodí. No jo, to je blbý, mně taky ne, ale musím to udělat, tak pojď. A jsem vcelku obrněná, když je to rychlost šneka, hlavně že jde.
Dneska už jsou navyklí, takže to odsýpá - a to se týká veškerých prací v domácnosti a kolem domu, co po nich chci. Jen si hlídám, aby viděli konec - aby to pro ně nebyla činnost na celý den a stejně není hotovo.
Žádné odměnování za pomoc nebo výsledky ve škole.
 Kalali 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:41:38)
Jentak, tak moje děti (10 a 7,5) zatím dobrý pocit z vykonané práce nezajímá a nemotivuje:-), většinou ani skutečnost, že tráví čas s maminkou a pomáhají. Výjimkou je pečení a vaření, tam mají uspokojení i ze samotného výsledku. Užitečné se cítí velmi rády a já jim ten pocit dopřeju, ale radost z užitečnosti je nenaláká, pokud je užitečná činnost příliš namáhavá nebo neoblíbená. A já rozhodně nejsem u společných činností žádný bavič:-)
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 10:14:07)
Tak to jsme si nerozuměly. U nás nejde o dosažení pocitu z vykonané práce - ale o povinnost ji udělat. Mně osobně není jasný, proč bych třeba měla zakazovat PC a dítě by si dejme tomu četlo případě se jen tak povalovalo - to má být trest za nevykonanou práci? No to skutečně teda ne. Takže já prostě po nich chci nějakou činnost, do které se jim nechce - úklid nebo jinou práci, ležet na posteli mohou, až mají hotovo.
 Kalali 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 10:34:41)
Jentak, a to je pozitivní motivace~:-D. Já vím, co jsi psala, a já šla dál za to tebou napsané, že jedinou pozitivní motivaci tam můžu vidět v těch věcech, co jsem napsala já. Tebou popsaný způsob by u mých dětí způsobil kňourání, smlouvání, odmlouvání, vymlouvání, odkládání, sabotování ... a ve výsledku by zase nastoupil řev, protože oni jsou naprosto neskutečný. U nás tak funguje i pes. Oni prostě pořád zkoušejí, zda nezměním názor, neustoupím, dokud nevycením zuby a nezavrčím. Prostě neukážu, že konec legrace. Jinak pořád vidí prostor pro nějaké vyjednávání.
 Dobra1 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 12:11:43)
No ale to je i o tom, že prostor pro sabotování mají, resp. ty jim ho dáváš.
Např. uklízení - nechcete, neuklízejte, nestihnete to a to. Musím to dělat za vás - prosím, nebudu mít čas dělat večeři. Důležité je najít věci, které děti chtějí dělat, aby měli motivaci dělat to, co je potřeba a tím mít čas na to svoje.
Jinak u nás je součástí motivace i to dělání puntíků a následně možnost získat něco, co by běžně neměli. Je to za určitý soubor denních domácích povinností.
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 12:31:28)
Jo - neboj, to zkouší taky, hlavně ten mladší - ten starší spíš ohluchne. Ale já jsem vytrvalá a hlavně klidná - řev totiž nic neřeší. Kňourání mě nerozhodí, k oddalování nemají prostor, jsem u toho, sabotování - tak zatím si nedovolili nikdy říct NE, jako jo, brambory na jeden oběd jeden z nich loupal asi 5 hodin - no - jeho věc, měl další povinnosti, takže si s prominutím zas.al celý víkend. Neudělila jsem žádný trest, on věděl, že nic nesmí, protože neměl hotovo. Taky pak chodil - mami, tak já to udělám zítra, celý den jsem pracoval, je toho moc. V klidu jsem mu připomněla loupání brambor, co dělal téměř celý den, víc jsem nemusela, pochopil. Znovu to už nezopakoval.Naopak - vědí, že když požadované rychle a pořádně udělají, mají klid. Takže bys koukala, co zvládnou a v jakém čase - sama někdy zírám.
 Kaja222 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:13:57)
to asi proto, ze deti jsou ruzne. na nektere je potreba empatie, na jine pevne hranice a striktne dodrzovat, na dalsi je nejlepsi, aby plne chapaly proc.

kazdy jsme jiny
proto neexistuje jednoduchy navod
a proto rodice tapou
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:23:31)
To je pravda, to souhlasím. Ale já právě mluvím o tom, že rodiče jak kolovrátky se pořád chovají podle jednoho modelu, o kterém ovšem vědí, že to nefunguje. A proč? Doufají, že se dítě změní, že ho změní, že mu dojde, že to má být a bude se chovat jinak? To je přece blbost. Když něco nefunguje, musím se zamyslet a zkusit jiný postup.
 Kaja222 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:26:55)
ja myslim, ze rodce ve vetsine hledaji a tapaji. A on kazdy zpusob "nejak" funguje.

I rodice maji ruzna omezeni a traumata z detstvi. Nejlip se vychovavaji deti, na ktere funguje totez co na nas samotne. To tapani neni trivialita. Udelat krok stranou, zkusit neco o cem si nejsem jista jestli vychovau zlepsi nebo ji i muze jeste vic zhorsit... to chce i odvahu to risknout.
 Anni&Annika 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 10:00:48)
nechce to zmenit zpusob, nez neco opakovat 100x? Co kdybys rekla...vem si boty, jdeme ven. A sama si je nazula, otevrela dvere a odchazela...ja nevim. Proste jiny pristup. Ted me nic nenapada.
Jinak nase dite zadne pocity viny nema, takze ji ani uklidnovat nemusim. Tudiz bych nerekla, ze je to bezne.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:46:11)
U nás funguje od malička: jednou řeknu normálně - podruhé důrazně, potřetí zařvu: "a počítám do tří JEDNA -DVA ..." a jen jednou sem napočítala do tří a pak dostal jedno plácnutí přes predel. Ano, v tu chvíli koukal jako opařený a nejvíc to stejně bolelo mne, ale od té doby je u nás klid (je to snad 5 let zpátky).
A neustupovala bych. Nikdy!
 x x 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:47:40)
Moje děti jsou taky kouzelné a úžasné, pochopitelně. Jako že něco říkám 4x, než se stane, je celkem normální. S tím rádiem bych tomu nechala volný průběh, náš kluk, druhák, si taky čas od času vymyslí nějaké volovinky a na tom pak nějakou dobu ujíždí. Uvolni se. Má syn sourozence?
 radka 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 7:52:51)
Neber si to všechno tak osobně, máme doma synka, co dělá něco podobného, taky jsme párkrát řekli, že je to černý petr, nějak se mu to asi vrylo, protože taky měl okamžiky, kdy říkal - já vím, že mě nikdo nemá rád, já vím, že za to můžu já...to mi taky zatrnulo, to je asi normální reakce mámy
my jsme se tak nějak smířili s tím, že máme "mimoně" a snažíme se nějak takové situace předcházet (vždycky to nejde a často je to únavné)
potřebuješ taky někde dobít baterky...
 HelenaPa 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:12:10)
Náš osmileťák je taky všude známý jako pohodář a sluníčko. Ale jakmile mu něco vytknu, byť v klidu, hned si začne nadávat. Třeba dneska. Chtěl svačinu do družiny (dopolední mívá v jídelně), tak jsem po něm chtěla krabičku. Ukázalo se, že v ní nechal od minulého týdne banán a krabička je plesnivá. V klidu jsem řekla "Teď jsi mě fakt naštval." A víc jsem to neřešila. No a on začal "No jasně, jsem idiot, já vím. Jsem debil", bouchnul dveřma a odešel.
Vždycky se mu snažím vysvětlit, že tohle určitě není, že si to nemyslím, jen že mě prostě rozzlobil. A že ho mám ráda. Přesto se to příště opakuje znovu. Taky nevím, co s tím.
 JaninkaS. 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 20:24:37)
Heleno,já bych možná zkusila jinou formulaci, nemusíš hned dávat vinu synovi "naštvatl si mě",možná, kdybys řekla "hm, tak to mě hodně mrzí, že je ten banán plesnivej, jednak z důvodu toho, že je potřeba vydrhnout krabičku a druhak,že stojí peníze,které jsme tímto vyhodili...Syna bych nechala umýt krabičku a příště ho nechala, at si svačinu připraví sám. :-)
 HelenaPa 


Re: Pocit viny u dětí 

(1.11.2014 10:52:51)
Krabičku jsem vyhodila, nějak nevěřím, že by se mi z plastu podařilo plíseň úplně odstranit. Vyvařit to nejde a savo bych k potravinám neriskovala. Takže letěla a svačinu dostal do sáčku s tím, že jestli se mu to pomačká, je to jeho problém, protože novou krabičku ještě nemáme.
Naštval jsi mě = to, žes to nechal zplesnivět, mě štve. Je to pravda. Ne že na něj hážu vinu.
Navíc to byl jen jeden z bohužel mnoha případů jako ukázka. Když nabančí mladší ségře, řeknu mu totéž. A podobně. Prostě to tak je. Naštve mě to. On vidí, že jsem naštvaná, tak mu řeknu, že to tak je a proč. Lepší než začít hulákat, ne?
 Epepe 


Re: Pocit viny 

(31.10.2014 8:18:09)
To dělá synek (4,5) taky. Je to běžné.
Děti nechápou, že je rozdíl mezi odsouzením jejich činu a jich jako osoby.
Je třeba jim to trpělivě vysvětlovat, nebo aspoň nevím, co s tím jiného.
 Epepe 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:26:04)
A ty taky evidentně podléháš pocitům viny snadno, tak proč by syn nebyl po tobě?
Můj synek se ke mně vždycky nakloní a pošeptá mi: Mami, jsem blbej, já za to můžu.
Ale já si z toho neodnáším, že jsem špatná matka. Prostě mu v klidu vysvětlím: teď se na tebe zlobím za to, že jsi udělal xxx, ale tebe mám pořád stejně ráda. A víc to neřeším.
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:32:20)
Tak jestli děti ze všech stran slyší jen kritiku a pozitivní věci se přeskakují jako samozřejmé, tak se nedivte. Ono to záleží i na škole - když bude dostávat jen razítka prasátka a neocení se nic, tak se nedivte.
Až se s dítětem bude jednak stylem, že zapomíná každý, protože nikdo není dokonalý, ani maminka, ani učitelka, je to normální a není třeba to zveličovat, protože příště se to určitě nestane, tak se srovná.
Já na zapomenutou svačinu neříkám nic - jen se podívám - syn pak řekne - no jo, já zapomněl, mami promiň. Tak na to řeknu jen, no jo, stane se to občas každýmu, mně i tátovi taky, ale víš, co musíš udělat? A on ví - po příchodu ze školy třeba znečištěné věci vyčistit apod. A jede se dál. Jasně že stejně znovu zapomene - no a? Každý den to není a nedělá to schválně, ale občas se to stane.
 Epepe 


Re: Pocit viny u matek 

(31.10.2014 17:02:07)
Jentak: Tak jestli děti ze všech stran slyší jen kritiku a pozitivní věci se přeskakují jako samozřejmé, tak se nedivte.

Kritiku slyší hlavně zakladatelka. Tedy čte. A myslím, že je to úplně zbytečné a nepomáhá jí to. To, co říká její chlapec je naprosto běžný vývojový stupeň. Ne její chyba.
 Kalali 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 8:59:30)
Nemám autistky, ale salámistky. Můžu mluvit donekonečna a reagují jen na řev nebo výhružku řevu. Stačí říct, že jestli to neudělají, tak začnu řvát. Pak začnou kmitat, protože já fakt umím řvát dost děsivě (to se nechlubím, nic pozitivního na tom není, ale ony jsou schopny mít na podlaze vstvu hraček, papírů, tužek, a překrýt to oblečením a další vrstvou krámů, jsou neuvěřitelné bordelářky, jejich stůl není občas vidět). Když to přeženu, tak obě začnou mít řeči, že jsou úplně blbé, že nic neudělají dobře, a všechno zkazí. Když mají slabší náladu, jsou unavené, přetažené nebo jinak rozhozené, tak ani nemusím křičet, a prostě se začnou taky obviňovat a nadávat si. Podle mě je to tím řevem a vyhrocenými emocemi, které na ně přenáším. Už jsem se zklidnila a prostě s tím bordelem udělám to, co jim vadí. Hromadu uprostřed pokoje. V té už nemůžou najít nic ani ony. Pak začnou jednat. A to už ve chvíli, kdy se chystám hromadu udělat. My rodiče si myslíme, že je vychováváme. Oni ale slyší jen kritiku a vidí naši nespokojenost s tím, co oni dělají = s nimi samotnými.
 zu 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 9:39:19)
Kdybys myslela, že to pro tebe může být zajímavé, zkus si poslechnout tohle video z Nevýchovy: http://vychovanevychovou.cz/zive/ (po zadání mailu bys měla dostat na mail to video, ve kterém to je - původní odkaz přímo na video už asi nefunguje).
...Dost lidí dostává při slově Nevýchova osypky, ale myslím, že to může být odpověd na tvou otázku, jakto že děti mají takový pocit viny. Když jsem si já poprvé poslouchala ty 3 typy rodičů, tak mě teda dost překvapilo, jak (hnusně) jsem se cítila u některých běžných rodičovských hlášek. Pocity viny u člověka, na kterého je takhle mluveno, mě vůbec nepřekvapují. Snad ti video pomůže ve vztahu s tvým dítětem :-)
 Jarmilka. 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 10:22:28)
Můj 4leták má jakési neurčité znaky autismu a taky pomůže občas zakřičet a tky znám ty momenty, kdy večer oddechuje jako andílek a tulí se ke mě a já se nenávidím za to, že po něm řvu. Na člověka je toho občas moc, už neví, co by, je zahnaný do kouta, dítě ho nechápe, on nechápe dítě, potřebuje, aby fungovalo, má pocit, že mi exploduje mozek... Zvlášť když je s ním pořád. Knihou Respektovat a být respektován bych v takových chvílích nejradši někoho majzla po palici, protože tam autoři s dětmi vedou ROZUMNÝ dialog a to fakt na botníku s botou letící vzduchem, opocenými zády nervama v kýblu s děckem, který se zahledí ne stěnu a má vás v paži nějak nefunguje ~t~ řeším to aspoň tak, že i když zařvu, tak až si ty boty obuje, tak ho pochválím. Ale stejně ze sebe mám občas pěknou koco-vinu. ~6~
 withep 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 10:50:15)
Nemám vůbec ráda to pojmosloví "zlobení". Bohužel proniklo i k nám, protože já sice "být hodný" a "zlobit" nepoužívám, ale školka, škola, příbuzenstvo atd. ano. No budiž, tak si to pro sebe překládám jako "nechová se správně". No a to je co? Nechová se podle našich představ? Nebo podle pravidel? A my se podle nich chováme? Vždycky? A dále - proč se tak nechová? Děti často "zlobí", protože se necítí dobře. Nemají optimální podmínky (fyzické, psychické, sociální,...). Ale to by bylo na knihu, spousty knih (a mnoho jich už bylo napsáno, i přečteno, i pochopeno, a i tam praxe vázne, je to nadlidský úkol :)

Ale k tvému konkrétnímu příkladu. Já bych to, že dítě neodpoví na otázku, nebo záměrně odpoví nesmyslně, asi nenazývala nesprávným chováním, a už vůbec ne u dítěte s PAS. Nejdřív bych se zajímala, proč to dělá (nudí se, je to moc lehká nebo moc těžká otázka, nerozumí jí,...). Preferuje svůj zájem před výukou? To je u PAS celkem pochopitelné, a je na učitelce speciální školy, která by měla umět s těmito dětmi pracovat, aby zájmy a povinnosti propojila, využila onen zájem k motivaci, nebo vymezila domu pro jedno, aby zbyl čas i pro to druhé. Tím, že to nazve zlobením, které nesouvisí (!) s autismem, a postěžuje si rodiči, fakt nic nevyřeší (a rodič taky ne - když u toho v tu chvíli není).

Zkusila jsi mu někdy neříkat, aby si vzal boty? On asi ví, že si má vzít boty, když jde ven. Nebo myslíš, že by šel bos, kdybys mu to neřekla? Říkáme toho dětem až moc, a stěžujeme si, že nedělají věci sami od sebe. Ony ale pak už nemají příležitost. Jednou se zamyslí, místo aby si oblékly, ponožku, a pak už je popoháníme až do konce. Já jsem se taky mrkla na nějaké video od Katky Králové (jak psala zu), moc jsem si od toho neslibovala, protože teoreticky už toho vím až až, vázne praxe. Ale vždy je se čemu učit :-). Bylo to o pěti principech "nevýchovy", jeden z nich "výstup, ne postup". Měli jsme skoro každé ráno problém s vypravením se do školy, neskutečné loudání, a potom fofr, sem tam i křik, no nepříjemné to bylo pro všechny (mám kromě prvňáka ještě školkačku a batole, a škola u nás začíná v 7:30). Tak jsem to zkusila, zafungovalo geniálně ~R^. Takže syn má ráno hodinu na to, aby se vypravil. Má 4 základní úkoly: vstát, nasnídat se, provést hygienu a obléknout. Vesměs má na to čtyři čtvrthodiny, ale je na něm, když si to rozloží jinak, pokud to stihne. Já od něj očekávám, že bude v sedm připraven k odchodu. Světe div se, on stojí v sedm u branky a čeká na mě s batoletem ~:-D. Jen to chce mu věřit, a skutečně nekontrolovat, nepopohánět, nesekýrovat, nechat to na něm. Teoreticky se může válet v posteli do 3/4 na sedm, a pak to fofrem stihne (třeba bez snídaně, ale to je jeho volba).

Že nefungují tresty, je dobře ~;). Mnohem lepší a pro všechny důstojnější je pozitivní motivace, jak píše jentak.

Co se týče toho pocitu viny. Děti jsou takové emocionální hromosvody. Určitě jsi někdy slyšela o tom, že třeba v rodinách, kde se rodiče hádají a rozvádějí, vidí dítě vinu u sebe. Menší děti ještě nerozlišují sebe od okolního světa, jsou s ním spojeny, prostoupeny. U dětí s PAS to může být ještě mnohem silnější, i když je to určitě individuální, jiné se zase mohou od emocí druhých zcela izolovat. Myslíš, že tu vinu skutečně cítí, nebo to jen říká (jako by ptá se, říká to jako požadavek, abys mu to vyvrátila)? U nás je to přesně opačné - všechno je vina těch druhých. A když už (syn) neví, jak by to kauzálně propojil, vyhrkne "je to tvoje chyba, protože ty jsi mě porodila" ~t~. Mě zajímá spíš AS, tak nevím, jestli to platí pro PAS obecně, nicméně mohlo by - ty děti mají mylné, ehm... jak se tomu říká... no takové ty sebeobrazy. A nemají škálu, mají jen extrémy. A to se třeba dva protichůdné mylné sebeobrazy mohou projevovat tím stejným způsobem. Třeba neschopnost prohrát (záchvat vzteku) může být projevem sebeobrazu "jsem dokonalý" (bolestivě ho narušuje) stejně jako sebeobrazu "jsem k ničemu" (potvrzuje bolestný pocit, a tím je také bolestivý). Možná jsem odbočila víc, než jsem chtěla, omlouvám se.

K čistým duším, no. Dospívám teď k obtížnému zjištění, že děti nejsou čisté duše ~k~. Nejsou výsledkem kombinace genů a výchovy, je toho víc. Určitá evoluční nastavení. Určitá rodová historie. Nedědí se jen barva očí, ale také zkušenosti lidstva jako celku. Musím se smířit s tím, že agrese je přirozená a je třeba ji nějak usměrnit, že vymýtit nebo předejít jí tak docela nelze (i když kladu si otázku - moji potomci jsou agresivní především vůči sobě navzájem - jestli by třeba nebyli agresivní vůbec, kdyby byli jedináčci...).
 Yanull & 2 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 11:23:36)
Withep, a koľko má syn rokov? Môj sa napr. už od cca 4-5 rokov obhajuje tým, že na vine je dotyčný, ktorý na neho nedal dostatočný pozor, alebo: "Ja som nevedel, mala si mi to povedať" (pri tom to počul už x-krát) a pod.
 Kalali 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 11:27:13)
Withep, já můžu očekávat jak chci, a prd. Typický příklad příprava do školy. Od počátku jsem to nastavila, že to je jejich starost. Po pátém zapomínáku v jednom měsíci a pětce za domácí přípravu jsem to vzdala a kontroluji (což jsem ve čtvrté třídě dítěte už dělat nechtěla). Možná mám teda specifické děti, ale já od nich samostatnost očekávám vždy, a s důvěrou a vysvětlováním vydržím dlouho, ale odměnou je mi aktovka na zemi, rozsypané učení pomíchané se svačinou a oblečením. Když dítěti na něčem nezáleží, tak můžeš očekávat, co chceš a ono to očekávání prostě nesplní. Vidím to na manželovi, taky jsem očekávala, že určité věci týkající se pořádku si navykne dělat, protože to prostě všem usnadňuje život, mě to systematicky neničí náladu a ono nic. Moje děti, když pohodí aktovku, tak se jim to nijak nepropojí s předchozími proslovy o tom, kam patří, co se udělá nejdříve apod. To se jim propojí až ve chvíli, kdy vidí můj rozčílený výraz a cítí závan vzduchu z mého mohutného nádechu na řev. Nebudu rezignovat jako u muže, který dodnes nechápe, co mě tak rozloží, když hodí své oblečení na psí boudu a postaví na ně pytel s granulema pro psa. A příští den přihodí na ty granule další vrstvu oblečení a věci, co posbíral cestou po domě, jako obsah schránky na dopisy, letáky...
 zu 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 12:08:37)
Tak dětem (i dosplělým :-) ) je někdy dobré nějak pomoct. Whitep taky psala, že to synek má pro orientaci rozdělené do čtvrthodinek. Dětem by mohlo pomoct já nevím, třeba udělat obrázky, co kontrolovat při přípravě do školy. Nebo se s ním zkrátka pobavit, co si myslí, že by mu pomohlo. Hodně může pomoci, abyses ty sama zamyslela nad tím: představ si, že jsi tvoje dítě a nejde ti příprava do školy, stejně jako tvým dětem. A zkus si představit, co by ti od tvého rodiče pomohlo slyšet, abys dokázala společně přijít na to, jak to udělat, aby ses do školy dokázala připravit sama a dobře. Co by ti od rodiče pomohlo slyšet, abys měla pocit, že to zvládneš nějak vymyslet a že i zvládneš pak tu přípravu. No a to co vymyslíš, zkus tím způsobem probrat s dětmi....
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 12:36:58)
Kalali - tak můj mladší syn potřebuje pomoci s přípravou do školy a s úkoly ještě teď - je v šestce. Tak to prostě je. Sice jsem si taky myslela, že by to už měl zvládat sám. Dle psycholožky prostě ne, je nastavený takhle, má přítomnost mu dává pocit klidu a jistoty. No jo, ale nemůžu to s ním dělat pořád. Takže to tedy dělám stylem - no dobře, co myslíš, zkusil bys ten úkol udělat sám, co myslíš? Připravíš si učení sám - pak se na to podíváme...... apod. A ještě vloni si nebyl schopen vůbec napsat sám úkol než jsem přišla domů - dneska už hlásí - já už ho mám - někdy řekne - a nekontroluj mi ho, už jsem velký, není to třeba. A někdy - raději se na to podívej, přece jen budu pak jistější. Prostě každý dozraje jindy a nemá smysl ho nutit dřív, než sám přijde na to, že už je ten správný čas.
 withep 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 14:49:24)
Kalali, nepředkládám to jako univerzální návod na všechny děti a všechny možné situace. Jen říkám, že nám to pomáhá zvládat to ráno. Přípravu do školy trochu hlídám, někdy si syn udělá úkoly sám, někdy chce pomoct. Ale stále máme každodenní problém s logopedií, dokopat ho, aby si s námi k tomu sednul a čtvrt hodinky se na to soustředil. V tomto ohledu je to přesně, jak říkáš - pokud dítěti na dané věci nezáleží, je náročné ho k ní přimět. Náš syn nechce přijít pozdě do školy, nechce mít v nepořádku úkoly, ale že si šlape na jazyk a ráčkuje, je mu jedno.
 Jarmilka. 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 11:53:51)
Withep, můj by bos nešel, ale seděl by na sedačce a brečel, že nemá boty ~d~
 jentak 
  • 

Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 12:51:51)
Jinak - můj starší syn je AS. Ale projevuje se jinak, než píšeš. On nikdy neodpoví tak, že by hádal - buď si je jistý a odpoví a když neví, mlčí - hádat nebude, nechápe, proč by to měl zkoušet, když neví.
O test je pomalu schopen se s učitelem poprat - on tedy přesně ví a chápe, že je na to či ono časový rámec, takže když je test a učitel řekne - konec, položte tužky, disciplinovaně tužku položí a test odevzdá a rozhodně nebude zkoušet tam cokoli ještě narychlo dopsat. Ale pokud by mu učitel chtěl vzít test před koncem doby s tím, že vidí, že už má hotovo a že se podívá - ani náhodou, to nikdy, pokud si syn nebude 100% jistý, že má vše hotové. Nebo je schopen odevzat test s velkým předstihem, i když nebude mít vše hotové. Učitel ho nepřesvědčí, že si má test nechat. Ne, on mu řekne, že co věděl, tam je a co nevěděl, z hlavy nevydoluje - jednou odevzdaný test už si zpátky nikdy nevezme. Tak se rozhodl a tak je to správně - podle něj.
Ad oblečení a boty - nikdy se neoblékl jen proto, že jsem to řekla a chtěla - musí znát přesný důvod a sám zhodnotit, že to není pitomost. Nikdy se na sebe nevzal určité oblečení, protože já to chci - pokud se rozhodl, že tyto kalhoty si nevezme, protože chce jiné, musela jsem přijít s pádným argumentem, proč zrovna tyhle, aby uznal oprávněnost mého požadavku a přizpůsobil se.
Že by na jasnou otázku schválně odpověděl pitomost, to nikdy, dost často ale třeba v matematice přeskakoval postup výpočtů a pokud se ho učitel zeptal třeba na mezisoučet a zeptal se ho stylem - víš, kolik to je /a nepřesnil, co přesně chce/, syn odpověděl konečný výsledek. Pokud by ho nutil se vracet ve výpočtu, byl by syn velmi zpruzený a odmítal by odpovídat - bere to jako zbytečnost a že z něj učitel dělá pitomce. To je pak syn nepříčetný - pokud z něj někdo dělá blbce a nebo se tak k němu chová. Učitelka mat. mi říkala, že přišla na to, jak s ním mluvit a jak ho "donutit" k tomu, aby na tabuli nepřeskakoval výpočty a dělal celé postupy. Řekla mu, že by potřebovala, aby to psal komplet celé, protože ona ví, že on to ví, ale ostatní to mohou pochopit jen tak, že to napíše v nezkrácené verzi. Poprvé se prý zamyslel a pak řekl - hmmmm, to jo - a bylo. Kdykoli ho pak vyvolala, aby cosi psal na tabuli, tak prý říkal - chcete vědět, jestli já sám vím výsledek a nebo to je pro ostatní.
Ale projevů AS je hodně, takže to není nic vypovídajícího.
 Kachidlo 


Re: Pocit viny u dětí 

(31.10.2014 22:40:44)
I když bych řekla, že jsem dost trpělivá, dost situací nakonec končí mým a synovým křikem.Dítě je nervák a já vydržím celkem dost. Teprve bude mít 4, ale vždy jsem mu dost vysvětlovala a když už řvu, tak mu pak řeknu proč. Třeba, že jsem unavená, je mi zle a nemám momentálně tolik energie dělat okamžitě to co zrovna chce on.
Nebo když jsem vybuchla jak pomaloval stěnu.On měl radost z díla a já šílela. Jít k psychologovi, není na škodu.V naší školce rodičům ředitelka nabídla možnost využít školního psychologa.
 KoproFka 


Re: Pocit viny u dětí 

(1.11.2014 0:14:32)
Risulko, taky mam doma malyho ypsilona (jak rika jedna moje kamaradka klukum-chlapum~;)) a vzhledem k tomu, ze mam i mladsiho bráchu, tak spoustu treba to s tema botama ja prisuzuju tomu chlapskymu mozku - oni to proste neslysej, pac kdyz neco delaj, vypinaj.... chlap telefonuje a uz neni schopen u toho delat nic dalsiho, narocnejsiho....proste funguje vzdy jen 1 hemisfera... takze pokud ja chci od synka cokoli, tak se predem ujistim, ze me slysi, tedy oslovim ho, pockam az mi odpovi a pak mu reknu, co po nem chci a on mi jeste zareaguje, ze slysel.... tedy treba takhle: Kubi...
No...
Jdi si obout boty
Jo... a ted hned?
Jasne, ted hned.

A takhle se to delam se vsim uz automaticky...
Kupodivu u mrnavky to takhle neni, a to je ji jen 1,5roku... holt ma xx, stiha vsechno...~;)

Co se tyce toho obvinovani, taky mel a na ty sklony, ale na to mu razne a durazne rikam, ze tohe uz nechci nikdy slyset (kdyz si treba nadava, ze je blbej, nebo ze neco nedokaze) protoze to neni vubec pravda a ze zadnej ucenej z nebe nespadl... on ma zas to specifikum, ze chce byt ve vsem jeden z nejlepsich a tezko snasi, kdyz mu neco hned na prvni dobrou nejde....
Kdyz byl malej, bylo to daleko horsi, vsechno musel mit vysvetlene, protoze jinak odmital fungovat, to ted uz nastesti neni-je mu 9let.... neslo rict jen treba: neskakej v tom vytahu, muselo se rict proc... a to nechapal jak manzel, tak treba nasi - podle nich ma dite bez otazek fungovat na slovo a bez otazek, jenze to s nim proste nejak neslo...

on je hodne chytrej, vsestranne nadanej, k tomu dost puntickar a extrovert-cholerik, coz se sebou nese jak pozitiva, tak samozrejme negativa

A nemysli si, taky vyjedu, a on obcas neposloucha, ale vzdycky mu to potom vysvetlim- proc se to stalo a ze ho mam strasne rada i kdyz obcas vysumim...
nastesti chape asi i skrzeva tu svoji ohnivou povahu....

Momentalne mi prijde, ze na nej leze snad uz puberta, nebo co.. mame neustaly debaty o tom, ze se ma vic oblict a co si ma vzit na sebe... a ty jeho oci v sloup a pohrdlivy frkani ve stylu "zase jsi me donutila" me rozpalujou do bela...
Jsem teda cekala, ze to prijde později~7~...

a neboj jsi moc dobra maminka,jinak by si te nevybral...~;)
 rišulka 


Re: Pocit viny u dětí 

(1.11.2014 0:54:03)
Děkuju všem, co napsaly. Dobrá maminka (Koprofko) budu, až on bude mít třicet a ještě budu pro něj existovat, jako partner.. :)
Podívala jsem se na doporučované stránky, pročetla všechno. Občas mám taky nadhled, někdy mě to zasáhne. Ano, chlapec je pas-as, dysfatik, epileptik atd. Měla jsem to uvést hned, jako danou věc? Ano, prasátka a jejich ne-efekt mě překvapují, čekala jsem od školy víc, vzhledem k praxi, metodě FIE (Zufi) a vůbec spec. zaměření, ale snad to chce více času. Některá zjištění jsou skutečně obtížně stravitelná, více však ta o vlastní osobě (děkuji withep za podrobný rozbor), ale učíme se spolu žít a snášet všechny změny dané vývojem a okolnostmi. Celkem funguje upozorňování s předstihem - za čtvrt hodiny budeme odcházet / za chcilku půjdeme / pojď se obout, jdeme - budu dodržovat nadále plus to, co jsem se zde dověděla.

Nakonec chci podotknout - otázkou, tématem, zde něco ventiluji, ptám se, když nevím, nebo na něco myslím; zdaleka to neznamená, že něco extrémně řeším a nebo se dokonce hroutím. Tohle, myslím, je zbytečné připomínat, přesto jsou v poslední době příspěvky v tomto duchu, nejen k mé osobě, ale i k různým jiným. Píšu proto málo a budu psát ještě míň.
 adelaide k. 


Re: Pocit viny u dětí 

(1.11.2014 6:29:43)
Tak v chromozomech to fakt není, anebo je nejstarší zakuklený kluk :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.