| Briggita | 
 |
(23.4.2014 13:20:25)
Ahoj, asi před rokem jsem tu psala o svém problému s ´mými chlapy´. Zapoměla jsem ale heslo k původní přezdívce tak jsem udělala novou. 
Během roku se situace vyvinula tak, že jsme začali s přítelem trvale žít ve společné domácnosti. Syn je někdy u nás, někdy u otce, tak půl měsíce u nás a půl u něj, víkendy podle potřeby a podle toho, jak se mu chce. Na společné bydlení se těšil, i na to, že bude mít zase ´normální rodinu´.
Ten komunikační problém se bohužel nezměnil. Když jsou spolu sami, tak skoro nekomunikují (vím od syna). Na synovy pokusy o rozhovor odpovídá jednoslovně - ano, ne. Přitom tvrdí, že ho má rád, snaží se vymýšlet program který by syna bavil, když něco plánuje tak s ohledem na něj, ale přímo s ním prostě neumí mluvit.
Co s tím? Syna to trápí. Myslela jsem se že se to samo zlepší, když budou távit víc času společně, ale je to pořád tak jak dřív. Je ještě šance na změnu? Prožil jste někdo něco podobného a dopadlo to dobře?
|
| Fren |
|
(23.4.2014 13:27:14)
víš,ono nejde nic přes sílu a kor teda tady v tom.Třeba tvůj přítel moc na komunikaci není-to nakonec můžeš posudit i ty sama,jak to máte vy dva mezi sebou,nebo neumí mluvit s dětma anebo prostě když nechce-jsme zas na začátku-nutit nelze.
Itak bych řekla,že je u vás situace víc než ideální ve srovnání s tím,co píšou ostatní-s těmi jejich horory moje,tvoje,naše děti.
I tak to je víc než dobrý,když se snaží přizpůsobit program i klukovi a kdo ví,až bude tvůj syn dospělejší,třeba si budou mít víc o čem taky povídat.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(23.4.2014 13:33:05)
nemohli by si najít nějakého společného koníčka? Sport a zábava stmeluje a přináší zážitky.
Můj syn a můj přítel mají potápění ( i když jen okrajově, jelikož syn dělá závodně jiný sport). Ale i tak dobrý 
|
|
| Epepe | 
|
(23.4.2014 13:54:58)
Má přítel děti? Umí to s jinými dětmi, nebo mu to drhne jen se synem?
A jak se k němu choval jeho otec?
|
| Briggita |
|
(23.4.2014 14:02:09)
Děti nemá a ani nemáme nikdo žádné další děti v rodině; kamarádi mají děti, ale s těmi se moc nevídáme.
Jak se k němu choval otec nevím.
|
| Epepe |
|
(23.4.2014 16:27:07)
Tak si to zjisti. 
To není informace pro mně, důležité je to pro tebe.
|
|
|
|
| Kamisi | 
|
(23.4.2014 16:44:58)
Zažila jsem to jako dítě s máminým přítelem. Byla jsem silný introvert, mámin přítel v podstatě taky, ani jeden z nás nedokázal navázat konverzaci, vlastně jsme spolu vůbec nemluvili, jen "dobrý den" a "nashledanou", jinak jsme se navzájem vyhýbali. Já byla navíc ve věku (právě těch 12-14), kdy jsem si připadala trapně i úplně bez důvodu.
Máma s tím nemohla nic dělat. Z pohledu toho dítěte bych asi uvítala, kdybych si o tom mohla povídat aspoň s tou mámou, o svých pocitech, ale nesnášela jsem, když mě tlačila do nějaké konverzace nebo aktivity s ním.
Myslím si, že to chce nechat tomu volnej průběh, vyslechnout oba, jestli s tím mají problém (možná ho máš jen ty) a nechat to jinak na nich, buď tu cestu k sobě najdou nebo ne.
|
|
| magrata1 | 
|
(23.4.2014 19:52:33)
Když jsem začala chodit s manželem a viděli nás kamarádi spolu, divili se, že se mnou mluví. Já jsem celkem ukecaná, on introvert. Mysleli si, že když jsme spolu, mluvím jen já. S většinou lidí sám nekonverzuje, musí ho druhá strana "rozkecat". Třeba je to i váš případ.
|
|
| libik | 
|
(23.4.2014 21:22:19)
Můj muž si mě bral "se závazky", vztah syna a manžela se vytvářel strašně dlouho a strašně těžce, nicméně zrodil se. Ale až tak kolem synových dvaceti, jestli je to pro tebe dostatečný hepáč.
Netlač řeku, zřejmě jsou jiné povahy. Netrap se pozorováním, jestli "už" a "jak".Buď to přijde nebo ne, svět se nezboří.Tvůj syn se stejně pozvolna osamostatní a bude dávat přednost vrstevníkům před rodiči.
A ono to i bývá tak, že i v tradičních rodinách mívá synek k mamince blíž. Tak spíš pracuj na tom, ať jste spolu v pohodě a neřeš přítele.
|
|
| NovákováM |
|
(23.4.2014 21:32:44)
My jsme rodiče našich dětí od prvopočátku - tj. jsme manželé a děti jsou společné a ačkoliv jsme - oba, coby rodiče - velmi komunikativní /manžel tolik ne, ale jak kdy/...
máme divný děti :-D.
Smajlík proto, že jsme to asi nějak geneticky pomíchali, že děti si povídat chtějí, ale tak nějak, kdy se chce jim, už dávno jsme vzdali snahy o trávení času u her, u společného budování,.. na to měli kamarády, nebo nenáladu.
Ano, jsme z generace, kdy rodiče budovali, my taky budujeme... ale čas si vyhraníme, ale oni o to nestojí. A násilím rvát nikoho nebudeme. Už ne, zkoušíme to 15 let.
|
|
| ruže červena | 
|
(24.4.2014 12:50:28)
Mám své děti a i už vnuky se kterýma vycházím výborně,ale s cizíma dětima mi to nejde a to se dá říct ,že jsem ukecaná,ale i ke kamarádčiným dětem mám pocit ,že je to povídání takové nevím jak to napsat asi neupřimné a to je znám od narození prostě k nim nic necítím.Možná to má taky tak.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)