| Z+2 | 
 |
(1.4.2011 9:25:48)
Doporučuji odejít. Případně jasně nastavit "ultimátum": Pokud se to bude opakovat odcházím. A to dodržet. Dlouhodobě si nedokážu představit, že se dá v podobném vztahu fungovat.
|
| jenny1024 + 2015 + 2017 + 2019 | 
|
(1.4.2011 12:58:27)
Ahoj,
nevím, jestli ti to pomůže, ale pokusím se ti napsat pohled dítěte, které v manželství, kde jeden týrá druhého, vyrůstalo.
Můj táta pil, taky mámu týral, občas jí nějakou vrazil, podváděl ji, křičel na ni, byl hnusnej, zlej, urážel ji... Na mě byl hodný, já jsem ho (jako malé, max sedmileté dítě) měla i přesto ráda, nestěžovala jsem si, nic jiného jsem neznala. Přesto, to dítě to vidí, ví to...
Máma odešla, když mi bylo sedm. Dávala se léta dohromady. Táta mi nechyběl, věděla jsem, že to bylo jediné možné řešení, jak mohla máma přežít (o hodně let později mi řekla, že nad TŘETÍM řešením taky uvažovala...měla na půdě vybraný trám). Není nic horšího, než když dítě vidí svojí mámu, kterou má rádo ze všeho na světě nejvíc, jak stojí před zrcadlem a brečí, že je tlustá (cca 50kg na 173 cm tehdy měla, tuším) a ošklivá, trhá sebou, když slyší zabrzdit v ulici auto, jak se bojí mluvit, pohybovat, vůbec dýchat... jak je přesvědčená, že je totálně k ničemu.
Stojí za to odejít, nejen kvůli tobě, ale i kvůli tvým dětem, není to sranda vyrůstat v něčem takovém, i když je otec na děti hodný a ony ho mají rády a vypadají, že se jim dokonce bude stýskat... Objeví se to později, třeba až budou samy dospělé, psychické problémy, antidepresiva, úzkosti, strach ze tmy, problémy s vrstevníky, o vztazích s muži ani nemluvím, občas mám pocit, že jsem učebnice psychických problémů. Všechno to jde řešit a je mi líp a líp, ale mám občas vztek, že to, co se ostatní naučili docela lehce a samy jako děti od rodičů, já se musím postupně a bolavě učit až teď, jako dospělá. Není to jenom vztahem mých rodičů, jasně, ale přispělo to a já vím, že kdyby máma s tátou zůstala déle, bylo by to všechno ještě horší.
Najdi sílu, prosím, i kvůli svým dětem 
|
| Tylity | 
|
(1.4.2011 14:21:35)
jenny
.. dcerka se mě ptávala - maminko, proč pláčeš? A já se přes slzy snažila usmívat - ne, to se ti jenom něco zdá.. a malá měla úzkst v očích a nevěřila mi, také věděla své.. Ona je přitom snad jediný člověk, který tomu rozumí, proč jsem odešla, proč jsem tak už nemohla žít. Ostatní se diví - vždyť to byl báječný člověk, byli jste spolu tak dlouho?
|
| cris3 | 
|
(1.4.2011 21:20:08)
viděl diskusi, reakce jen ať si stěžuju
řekla jsem, ať se rozejdeme, reakce, že se mnou nechce být, ale ono je to tak vždycky
stále stejné
pak zase já v sobě posunu, že takhle se žít nedá, co děcka v tom dusným tichu, tak se znám a po pár dnech, někdy i hodinách budu vděčná za malý klid a do dalšího humbuku bude ten studenej "klid", občas i záblesk hezka
:-(
|
| Vanda++ | 
|
(1.4.2011 21:57:44)
Chris, viděl diskuzi, a takhle reagoval? Fascinuje mě, jak je těm chlapům jedno, co se ženskou dělají, jak jsou bezcitní. Jak se můžou dívat na její trápení. Na to, že není šťastná, nic pro to neudělat. O čem to svědčí? Je mi z toho smutno. 
|
| cris3 |
|
(1.4.2011 22:02:42)
on má stále pocit,že mu ubližuju já
když jsem se ho ptala, proč teda se mnou je, tak řekne, že to taky nechápe-ironicky
ono naše hovory nemají žádný smysl, nejsou ani málo konstruktivní a vlastně to ticho je lepší:-(, protože u každé věty mám strach, co se zase dozvím o sobě, a ta bolest, že vytáhl další "mé" a špinil - použije i to, že ví, že se cítím málo milovaná mámou (nediví se jí), že jsem nemožná v sexu ( a proto se mnou nespí), ...a v dalších dnech to popře s tím, že lžu...
Ani to nemá smysl vypisovat, ono to tady bude působit, že mi přeskočilo a sbírám hlouposti, ale takhle to opravdu je.
|
| Vanda++ |
|
(1.4.2011 22:17:41)
On má pocit že mu ubližuješ ty? A má z toho fyzické potíže? Je nešťastný? Hučí mu v uších, bolí ho žaludek? Nechce se mu chodit domů, je zoufalý, že tak nechce žít celý život? Vidíš ty na něm, jak se trápí? Ne, myslím, že ne. Tihle chlapi myslí jen sami na sebe. Nemají empatii. A troufnu si říct, že neví, co je to milovat.
Ale chápu to, můj ex se taky cítil ublížený.
|
| cris3 |
|
(1.4.2011 22:22:59)
myslím, že není šťastný a možná ho i ten žaludek bolí, nevím, jestli už to není jeho stylem řešení zátěžových situací,cholerickou povahu, neštěstím z toho, že nevyjdeme...:-(
nevím
|
| Vanda++ |
|
(1.4.2011 22:35:05)
Nebylo by teda rozumnější jít od sebe? Když jste oba ve vztahu nešťastní? Jsem nějaká marod, jdu si už lehnout.
Mimochodem, tady tě nikdo nenařkne že ti přeskočilo, ani že mluvíš hlouposti.
|
|
| cris3 |
|
(1.4.2011 22:35:45)
je to poznat
včera bezmoc
dnes ho omlouvám
zítra mi ho bude líto
pak se omluvím za vše, co sice nevím co je
pýr dní klid
pak dusno
a dokola
jen jde o intenzitu:-(
|
| cris3 |
|
(1.4.2011 22:38:12)
díky Vando, za vše, včera mi to moc pomohlo, dnes jdu taky spát, musela jsem si vzít prášek
Strašně mě mrzí, že co se tady děje neumím opsat, mám strach abych to nezjednodušila jednostranně, ale asi to jinak nejde.
děkuju a dobrou
|
| mima, 3 deti | •
|
(19.5.2011 13:06:59)
cris, neviem ci sem este chodis, ale precitaj si toto:
http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=251858&kateg=1&nove=0&orderbyide
Aj muz moze byt zraneny, velmi zraneny, zial vtedy sa sprava ako primitivne hovado {v zmysle samcieho "najlepsia obrana je utok"}, poznam to doverne, viem ako to strasne boli, viem to uz 15 rokov. Viem, ze jeho zmenit nemozem, musim zmenit seba, zatial neviem presne ako, neviem, ci mam na to dost sil, ale mam dohodnuty termin u psychologicky. A viem aj to, ze ma ma tym svojim "schizoidnym" sposobom rad. Ked ho vnimam ako cloveka s poruchou, tak tie jeho ublizujuce reci nezasahuju viac moje sebavedomie, hoci boli to rovnako. Aby to nebolelo, musela by som sa citovo odputat, ako sa to vyssie pisalo, a co som uz raz urobila, pred 10 rokmi. Zacal mi byt odporny, ale to som nechcela, tak som sa "vratila spat". Stale som vsak nevedela, co s tym. V piatok som sa docitala prvykrat o schizoidnej poruche osobnosti. Odvtedy je mi mnohe jasne, aj ked som vycerpana a predstavu, ze z jeho strany nemozem s nicim pocitat, som oplakavala niekolko dni. Osobne vidim istu nadej, hoci malo pravdepodobnu. Nespolieham sa na nu, nepocitam s nou, ale myslim, ze je. Vela zdaru vsetkym zenam podobnych partnerov. Aj ked teda ten moj ma neudrel {to by bola posledna kvapka}, zatial, lebo ked ho to kvoli nejakej somarine chyti, tak som ticho a "dekujem" sa. Hoci v afekte kopnut do dveri tak, ze sa rozbili, alebo tresnut WC doskou, az praskla, to poznam tiez. Vraj to uz par razy aj v zamestnani vyviedol :)
|
| Tylity |
|
(19.5.2011 13:56:44)
Mimo,
lidé mívají různé patologické úchylky - nejsem odborník, tedy jestli to jsou manipulátoři, schizoidní osobnosti.. nebo co já vím ještě - to si netroufám odhadnout, ale co vím, tak tito lidé pak moc a moc ubližují lidem okolo sebe. Je to utrpení, žít takový život. Oni nás "milují" (my to někde uvnitř víme), ale současně nám neksonale ubližují.. je to doopravdy láska? Nebo jak vypadá láska?
JE NUTNÉ TRPĚT? je nutné prožít život dobrovolně takto?
Umíš si vůbec představit, že vztah dvou lidí může být o něčem vzájemně hezkém, co oba posiluje a dává jim sílu? Co to je těšit se na toho druhého, nemít uvnitř strach, co a kdy se zase stane..
A ještě jedna věc - závěrem - napadlo tě někdy, jak takový vztah s jedincem, co jeho povaha vykazuje nějaké takové negativní patologické prvky, nakonec poškodí tvé děti a jejich další život?
|
|
| s s |
|
(19.5.2011 21:24:56)
Mimo, stavíš se do role jeho matky i dítěte zároveň. Máš "pocit" (jen pocit), že ten popis na něho sedí (kdybys si byla jistá, pomažeš s ním k dr) a "lituješ" ho. Jako maminka, která bere děti takové, jaké jsou a i když zlobí, tak se přeci jen hrají, že? Nemůžou za to..? Jako jeho dítě přijímáš všechno, co kdy od něho dostaneš, protože rodič má na to právo. Pro mě oboje role (všeo dpouštějící matky a bezbranného dítěte) jsou pasivní, měla bys spíš mít tu aktivnější roli. Být partnerem.
|
| Tylity |
|
(24.5.2011 0:21:37)
Ta diskuse je skutečně cenná. Pomáhá idem vyznat se v tom, v čem vlastně žijí.
Z mého pohledu - pokud nás partner vysloveně učbnicově mlátí a zneužívá, máme šanci to, jak nám ubližuje odhalit. Ale pokud jde o člověka, co má určitou charakterovou vadu, kterou nějakým způsobem dovede skrývat a my nechápeme, co se vlastně děje, proč nám je tak zle - tak to je velký problém.
Ano, je problém řešit život, když je všem zřejmé, co je špatně. Ale dostat se do situace, kdy se člověku nechce žít, protože dál už doopravdy nemůže a okolí to nechápe, kolikrát to nechápe ani partner /nebo nechce chápat/ - jak ubližuje, tak to je skutečně vážné. A kde se člověk obejde? Dobrý psycholog? kde je? kde ho mám hledat? Jen tak mezi námi, všem jde o peníze - ukažte mi na toho, komu ne? Já je nakonec chápu, všichni potřebujeme být z něčeho živi. Ale myslím si, že je spousta veřejných prostředků, které by se právě tímto směrem mohly využít a být ku prospěhu potřebným. Ale jaká je praxe??
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(4.4.2011 9:08:30)
Cris, toto já měla doma, to, co ty popisuješ. Děti, ty starší si stále myslí, že jsem se zbláznila - odejít od jejich bezvadného táty. Jsou zmanipulované - dobře pamatuji roky, kdy tehdy dospívající syn pronášel věty typu - jestli se takhle bude chovat, odejdu a nikdy se nevrátím.. dcera - mami, vydrželas to tak dlouho, přeci to vydržíš dál, já vím, že se k tobě choval někdy jako hulvát.. - dnes? Vše zapomenuto, milovaný tatínek a poťapaná máma, co nás nemá ráda a vymejšlí si bejkoviny, že chce žít jinak - jak, jinak, přeci měla skvělou rodinu!!!
NE. Měla jsem odejít před 15ti lety, celé ty roky jsem se trápila. Dostalo se mi to "pod kůži" - sem psychicky stále úplně na dně, vrací se mi to zlé, slyším nenávist v manželově hlase, se kterou ke mně promlouval a chrlil ten jed, ubližoval slovy (jak jsem hrozná, jak mě lidé nemají rádi, jak už nevypadám jako dřív, že to oblíkání se na mě nehodí, pak mi schovával oblečení....) Jen jsem tenkrát mlčela a chtěla umřít. Ne, nebránila jsem se, nechala bych se zabít, když to přešlo někdy do fyzického napadání.
Proč on se mnou zůstával - přeci kvůli majetku.. nesnesl by, aby někdo rozděloval to, co patří jemu.. on se přeci na tom podílel o hodně víc, než já, to je pochopitelné, a ted to dělit? Nepřipadá v úvahu. Jeho dům, jeho firma.. jeho zásluhy.. A pak ještě.. co by tomu řekli lidi? On je přeci Pan Dokonalý a takový nějaký šrám na pověsti? Nepřipadá v úvahu..
A že mě nedovolil jít ani s dítětem na mateřskou? Aby o nic nepřišel? Protože měl strach, jak by to on, podnikatel (já byla jen ten obyčejnej zaměstnanec, nic moc, nic jsem v životě nedokázala) nás uživil? Bylo mi 37.. ptal se mě, to chceš jako z mateřský jít rovnou pak do důchodu? Kdo myslíš, že tě pak zaměstná? Jak si to představuješ? (mít mé dítě..)
Stále se to vrací.. stále to slyším, slyším jeho hlas, tu intonaci..
Já nikoho jiného na světě neměla. Rodiče zemřeli, o přátele jsem díky jeho izolaci přišla.. prostě úplně sama mezi lidma, a s člověkem, co mě neustále zraňoval..
Přepadala mě beznaděj a já si říkávala, snad si sednu u cesty, na krk si dám ceduli "CHCETE MĚ?" - jako jsem viděla v krabici se štěňaty v jednom zapomenutém obchodě a budu čekat, jestli si mě někdo nevezme domů..
A pak.. pocity, jestli je vůbec možné, aby mě měl někdo normálně rád.. a.. vzomínky na dětství a na rodiče, stále jsem se v myšlenkách vracela do doby, kdy mi bývalo dobře... a z toho zase hrozné smutno..
Nemělo to řešení.
Vlastně mělo - odejít.
Hm..
|
| darinanina | 
|
(25.5.2011 13:22:13)
Pročetla jsem celou diskuzi. Tito muži jsou psychopati. Je jich mnoho druhů, pokud ženu mlátí tak jsou to agresivní psychopati. Ale nejhorší je psychické týrání. Jenž tito muži jsou mazaní. Vždy si vyhlédnou submisivní /poddajné/ ženy a ženy s malým sebevědomím, které ještě svým chováním o tu trochu sebevědomí co mají připraví. Oni dobře tyto ženy poznají. Já jsem neměla na žádného psychopata v životě "štěstí". Protože okamžitě vyhodnotil, nemusí ani s Tebou mluvit, stačí jen když poslouchá co říkáš ty a už se dekuje pryč, jsou mazaní a poznají, že zde by jim pšenka nekvetla. Je potřeba sama sebe dokopat k psychoterapeutovi na rodinné problémy a nechat si zvednout sebevědomí. Teprve potom budeš moci čelit jeho chování. To znamená začít u sebe a každé ráno tzv. autogenní trening, kdy si řekneš jsem nejlepší, nejkrásnější a on je ten špatný. Já mám pravdu a ne on. Když to dokážeš v práci tak doma také. Prostě musíš. Musí to fungovat, musíš být tvrdá a jeho sebevědomí bude za chvíli na nule. Jsou totiž zakomplexovaní a strašní zbabělci. Pracovala jsem 30 let na psychiatrii vím o čem mluvím. Pro okolí bývají úžasní, dovedou předstírat a ještě jsou litováni, že žijí s tak příšernou ženskou. Chce to tvrdou ruku na ně a kašlat na reakce okolí. Ty žiješ ten život a ne tví rodiče, sousedé a známí. Tak asi tak.
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 13:41:31)
darinanina
pracovalas na psychiatrii.. můj muž má psychickou úchlku - nechci tomu říkat nemoc, myslím, že to je vrozené a podpořené výchovou - ale jak to prokázat? On se vždy dovede chovat perfektně - celý život to bylo tak, že on se všeho vyšel jako úžasňák a ze mě udělal nesnesitelnou potvoru.. celý život jsem nechápala, jak je to možné, jak to tak může být, když celý můj život byl jen o péči o rodinu, o děti, o vydělávání prostředků pro ně.. stále jsem ustupovala, myslela, že se to změní a přitom jsem jen stále byla horší a horší v očích sna všech. Jediné, kde mě brali dobře - tak to bylo tam, kde jsem byla sama, sama za sebe a bez manžela. Tam mě lidé měli rádi a nikdy jsem za potvoru nebyla.
pochopila jsem to, až když jsem odešla a začala se probírat způsoby manipulace, co to znamená a jak to funguje - najednou jsem v tom objevila celý svůj život a divila se.. stále se divím.
Ale jak prokázat, že to tak je? Když to nepozná ani psychiatr?
On se snaží maipulovat i dětmi - u těch starších se mu to povedlo a nyní má v práci tu nejmladší a já se cítím naprosto bezmocná..
|
| darinanina |
|
(25.5.2011 14:25:51)
Vidíš a to je ten rozdíl. Když jsi někde sama tak tě lidé berou a když jsi vedle něho máš okamžitě pocit, že jsi blbá atd. Psychiatr psychopata nepozná, musel by ležet na psychiatrii na vyšetření alespoň měsíc, ale pokud píšeš, že to nepozná, tak byl určitě pokud vůbec byl tak jen ambulantně. Protože za krátkou dobu se to nedá poznat. Musí se totiž přestat přetvařovat a to chvíli vydrží. Také při lůžkové péči se dávají testy je mezi ostatními pacienty a tam už to je vidět. Také je lepší si najít ženu psychiatra a ne muže. Ač by měl být psychoterapeut nestranný, tak aniž chce je při muži. Pokud ty jsi tozhozená, jako že jsi po tak dlouhé době soužití s ním, tak tě otestuje jako hysterku a je to. Každá žena kdyby měla žít s psychopatem bude hysterická po čase. Tam je jediné odejít a zavčas. Mít s ním 3 děti a pak jít pryč to je čím dál tím těžší, protože jsi na tom psychicky špatně. To znamená čím déle s psychopatem žiješ, tím hůře jsi na tom psychicky. Rada pro všechny, zachová se poprvé ke mě nehezky, okamžitě mu řeknu a ještě jednou a jedeš. A taky by jel. Nečekat na nic. Chvíli se chová hezky uvěříš a jde to s Tebou z kopce. Tak rychle pry a co nejdál. Děti časem prozřou a když ne tak mají smůlu ony ne Ty, protože až spolu nebudete bude se to obracet proti nim. Všechno pusť z hlavy. Nejdůležitější jsi Ty a Tvé duševní zdraví. Ať si to s ním zkusí jiná. Dokud si nějakou nenajde, bude Tě stále otravovat a pomlouvat. Nesmíš se nechat vyvést z klidu do kterého se dostaneš, až s ním nebudeš.
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 14:58:59)
Nevím, jesti děti nekdy prozřou, když mě to trvalo tak dlouho - a posledních cca 15 let jse přemýšlela, proč mi je tak zle, skoro mu začínala věřit, že jsem blázen..
Poslední roky jsem měla poruchy spánku, padaly mi vlasy - nyní spím jako mimino a vlasy jsou OK - dokonce se objevuji nove male kratke mezi temi dlouhymi.. neuveritelne - naprosto hmatatelné, jak když se odstraní příčina, tak se objeví následek...
Ano, bylo to stále dokola - ty bludné kruhy, sinusovky nahoru a dolů.. Děti by musely trvale žít vedle něj, jako já - pokud jsou s ním nárazově, on se dokáže po tu dobu chovat ukázkově a navíc si na své chování dává pozor..
Navíc dcera např. odítá vysvětlení - nechce o svém otci nic negativního slyšet, manipulátorství je podle ní výmysl, manipulátoři jsme přeci všichni..
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 15:05:48)
darinanina
Nekdy, kdyz jsem váhala, jestli mu neublizuji, ze bych to treba jeste vydrzela - tak jsem si vzpomnela na prispevky v tehle diskusi a moc mi to pomáhalo a pomáhá, díky moc..
|
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 15:22:27)
Eleonor
řeším nyní svěření dítěte do péče a tatínek vyžaduje střídavou péči - není problém, že by se nedovedl postarat (různé drobnosti jsem schopná přehlédnout - nebudu malicherně vyžadovat, že dítě musí mít teplou večeři a nebo všechno perfektně ukizené, chodit včas spát a netrajdat do noci po restauracích, když tatínek nevaří.. atd.) - ale já nechci, aby to dítě zmanipuloval. On jí nebude vykládat, jak je maminka hrozná - on se bude naopak předvádět jako dokonalost sama, dělat věci, co nikdy nedělal -jen aby dítě dostal na svou stranu. Klidně ji nepošle do školy, aby si odpočinula - ale toto já nikdy dělat nebudu, tak budu vždy v nevýhodě, jak člověk v zájmu dítěte dělá i nepopulární věci, tak prostě v té nevýhodě je, děti nechápou, že to dělám pro jejich dobro. Je mi prostě úzko jak to dopadne, postavit se proti takovému soupeři - proto hledám kde jakou pomoc.. třeba jak vysvětlit, jaký doopravdy je a jak to jeho chováí funguje? Proto to tady řeším, víš?
|
| marika1020 |
|
(25.5.2011 15:59:18)
Tylity, já myslím, že když se o tohle přestaneš snažit, uděláš nejlépe. Vím, zní to hrozně, ale myslím, že nemáš moc šancí a je to boj s větrnými mlýny. Navíc dcera už není tak malá, bohužel se blíží tomu problematickému období. Myslím, že tebe potřebuje jako vzor ženy. Jaký vzor muže jí bude dávat tvůj ještě manžel, podle mě neovlivníš. Tobě jde o to, aby nebyla ve střídavé péči, že? Pak snad ještě nějaký psychologický posudek - dcery. Jestli v tom nějak neuspěješ, moc šancí nemáš, bohužel. Soustředila bych se na čas, který prožíváš s dcerou, ten bych využila co nejvíce. Jedině normálním přístupem k ní můžeš něčeho docílit. Pokud se to bude vymykat, budou s ní nějaké potíže ve škole, tvoje vedení nebude chtít respektovat a bylo to už neúnosné, pak bych dceři klidně navrhla, jestli se jí tatínek zdá lepší než ty, ať jde k němu do plné péče a k tobě chodí na víkend. Vidělo by se, jak by to pokračovalo. Zní to asi drsně, ale ty děláš, co můžeš a jde především o TEBE. Nikoho, ani děti, nemůžeš zlomit k něčemu, co nebudou chtít. A když ano, tak to ve finále taky není dobře a může se to obrátit proti tobě. Zkušenost je nepřenosná, bohužel.
Držím ti moc palce
|
| marika1020 |
|
(25.5.2011 16:05:47)
Tylity, manipulaci nevysvětlíš. Možná naopak, čím víc se o to budeš snažit, tím hůře. Určitě jí dávej různé podněty, můžeš jí časem nabídnout i přečíst knížku, ale zkus se od toho trochu oprostit. Jinak z toho budeš víc a víc zoufalá a nebudeš moct fungovat, bude tě ubíjet, že tvoje snaha je marná. Myslím, že nejdůležitější je, že TY víš, jak manipulace funguje. Obávám se, že dcera sama musí zjistit, co je jí nepříjemné a pak jsi tu ty, abys jí s tím pomohla. Některé věci se moc ovlivnit nedají. Vím, zní to krutě. A třeba se mýlím. Je to jen můj názor.
|
| Vanda++ |
|
(25.5.2011 16:23:27)
Mariko, já ti potom napíšu mailík, dneska nevím, možná večer, protože shodou okolností jsem se dneska dozvěděla další věci, a jsem fakt vyděšená, co tohle rafinované jednání dokáže, ten člověk dokáže partnera, který opustil, totálně rozložit, prakticky ho společensky zabít, sebrat mu úplně, úplně všechno. A pořád mu to nestačí.
|
| marika1020 |
|
(25.5.2011 16:36:36)
No jo Vando, ale co s tím? Tady by snad mohl poradit jen odborník, jaké jsou páky na prokázání tak devastujícího vlivu. Já to nevím. Proto odkazuji Tylity do nějaké poradny. Sama to zvládnout nemůže. Musí k soudu mít někoho, kdo za ní a za její dcerou bude stát. Protože moc dobře vím, jak se soud dívá na zájem dítěte. Pokud otec nebyl trestaný, či prokazatelně před dítětem nebil jeho matku a podobné chuťovky, soud už to moc nezkoumá, protože na tu chvíli se dotyčný ovládne a ještě bude vypadat velmi seriózně. Bohužel.
|
| Vanda++ |
|
(25.5.2011 16:51:39)
Já jsem ani tak neměla na mysli prokazování, to opravdu nejde, soud to nezajímá, ale spíše o vlivu na to menší dítě. To velké, tam se musí počkat, tam se nic nezmůže. Já jsem se spíše sama ptala co s tím, protože to je děsná bezmoc, přesto aspoň nějakou snahu o záchranu vyvinout, víš.
|
|
|
|
|
| Vanda++ |
|
(25.5.2011 16:12:27)
Ne Mariko, dneska s tebou nesouhlasím. Protože pokud necháš dítě v delším časovém úseku s takovýmhle člověkem, tak to napáchá už nenapravitelné škody. My dvě se spolu bavíme o mnohem mírnější formě, ale to, co má Tylity, znám já z trochu jiného úhlu a věř mi, že to nejde nechat být. Přijdeš o dítě, přijdeš o svou původní rodinu, přijdeš o všechno, co máš ráda, kvůli manipulaci psychicky narušené osoby. Je to beznadějný boj, ale aspon pro svůj pocit žes udělala všechno musíš vynaložit nějaké úsilí na svou sebeobranu.
|
| marika1020 |
|
(25.5.2011 16:27:49)
Vando, já si právě myslím, že tohle je to lépe nasměrované úsilí. Možná se pletu. Jen vím, jak problematické a zdlouhavé je dokazování něčeho u soudu. Tam potom musí jít opravdu o psychologické posudky a ty také často neukážou pravý stav věcí. Ale netvrdím, že nemá bojovat. Navíc dcera jí jde do puberty, je to všechno těžší, čím víc jí bude vysvětlovat co a jak, pokud to ona nebude chtít chápat, spíš si tím uškodí. Ale v každém případě bych se pokoušela, aby střídavá péče nebyla. Jen je velmi těžké dokázat, že není v zájmu dítěte. Myslela jsem to spíš tak, aby se na to přespříliš neupínala a soustředila se více na dobu strávenou s dcerou.
Hlavně bych se obrátila opravdu na nějakou poradnu.
|
|
| Tylity |
|
(25.5.2011 16:41:23)
Vando, Marika má pravdu - ona jen mluví o té starší dceři, ta si doopravdy nechce nechat nic vysvětlit a pak o té malinké - tam je to o tom společně prožitém čase.
Já už přišla na to, že manipulátorství nevysvětlím. Oni to totiž nechtějí vysvětlovat. Musím počkat..
|
|
|
|
| Vanda++ |
|
(25.5.2011 20:54:30)
Eleonor, já jsem asi špatně pochopila příspěvky, četla jsem to nahonem v práci, já jsem vůbec nemluvila o soudech a sociálce, ale o tom blízkém okolí. Vím, že to nejde prokázat. MOc dobře to sama vím. Ale třeba já konkrétně se aspoň snažím třeba svým holkám otvírat ten pohled z mojí strany, i když je to boj, tak doufám, že časem pochopí. Jak jsem psala, je to hrozná bezmoc.
|
| Tylity |
|
(26.5.2011 9:22:48)
Vanda
Pochopila jsem to tak, že argumentací o manipulátorovi a jeho manipulaci neuspějí u soudu a na sociálce - tak chápu Eleonor a souhlasím s ní. Já také nic na manipulaci nezakládám - nikde se jí neobhajuji, protože by mi to bylo k ničemu (a toto poznání je hrozná bezmoc).
|
| Vanda++ |
|
(26.5.2011 15:21:04)
Jasně Tylity, s tím souhlasím, už jsem psala, že jsem nemyslela na soudy a sociálku.
Včera jsem tady naťukla že to škodění v okolí není můj případ, tak dneska už to není zase pravda, během včerejška jsem se dozvěděla že po roce začala škodit bývalá tchyně, a je mi z toho dneska zase smutno. Vždycky jsem se snažila žít tak, abych nikomu vědomě neubližovala, raději jsem se trápila sama, a jakmile jsem si dovolila odejít od toho nejhodnějšího chlapa na světě, tak se na mě snáší jen zlo, pomluvy, nesmyslné dedukce, nenávist... Tchyně dokáže tak přesvědčivě lhát, vymýšlet totálně nepravdivé báchorky včetně přesných slov, které si vymyslí, i když jí dáš důkazy, že lže, tak si stojí za svým a do očí klidně lže dál, pak když neví kudy kam tak začne brečet, že ona to má v životě těžké, že nikomu nic neudělala, jaká je chudinka, no mazec... nějak to na mě dolehlo, proč jsou lidi kolem tak zlí. Přece není možné, aby jim to procházelo donekonečna? Dneska mám uplakanou.
|
| avokádo | 
|
(26.5.2011 20:57:32)
Wando
Dneska je vůbec divný den, něco je ve vzduchu, všichni jsou podráždeni,protivní.
Wando možná je dobře že se můžeš vyplakat ono to obvykle uleví. Je to všechno běh na dlouhou trat. Budeme si ty naše pochroumané dušičky léčit hodně dlouho. No ale my jsme statečné holky a všechno to zvládneme Přece nás nezničí pár záškodníků.
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(26.5.2011 9:20:08)
Eleonor
Na holčičku jsem byla sama tak do 3 let, pak se tatinek začal zapojovat a ja ji roky vysvětlovala, že tatinek je prima a že ji ma rad - zpočatku se ho bala, pak to pomalu začalo roztavat. Tatinek si uvědomil, že to dítě i mě má rád..
Je tu ještě jeden prvek - nyní na ní pusobí i jeji bratr a manipuluje ji i on.. a tatinek je přimo vzor lasky ke sve dceri.
Ja si bohužel myslím, že mi ji vzít dokáže - já se totiž nedovedu pitvořit jako on a předvádět nekonečnou lásku. Já jí prostě vypnu televizi a mazej se umýt, je nejvyšší čas jít spát. A podobně. Sleduji změny v jejím chování - vím, že mi ji jednou vezme, stejně, jako ty starší - nakonec mi to již několikrát i řekl.. vyhrožuje mi tím.. chce mě ovládat přes mé děti.
|
| Kudla2 | 
|
(26.5.2011 9:59:31)
Tylity,
je vidět, jak moc jsi ještě pod "jeho" vlivem, když věříš řečem "vezmu ti ji".
Řeknu Ti, jak to může vypadat z pozice toho dítěte, na kterém se někdo pokusí o manipulaci, i když to není není úplně přesný příklad pro Tvou situaci, protože se nejednalo o rodiče a také ta manipulace byla trochu "hrubozrnnější" a snáze rozpoznatelná, a další věc - kontakt s tím manipulujícím nebyl nepřetržitý.
Ta manipulující osoba (blízce příbuzná, ale nikoli maminka) silně neměla ráda mého tatínka, ale mě milovala.Projevovalo se to takovou "opičí láskou" o které možná trochu mluvíš - všechno povolit, rozmazlovat dárky. K mému tatínkovi se ovšem chovala ošklivě a nefér.
Přístup mého tatínka byl takový, že mi nic neskrýval (tj. když ta osoba napsala utrhačný dopis, tak mi ho dal přečíst), ale také ji nepomlouval a nebránil mi ve styku s ní.
A přestože táta po mně vyžadoval plnění povinností a dodržování určitého řádu a ta osoba by byla spíš ochotná povolit, tak jsem z táty cítila integritu a z té osoby faleš. A to už v podstatě odmalička, a v dospívání (cca do 15 let) se mi to jen potvrdilo.
Když mi pak umřela máma a za pár let i táta, tak mě tahle osoba chtěla do své péče. Moje rozhodnutí (bylo mi 15) bylo jednoznačné - radši bych šla do dětského domova než k ní. Ona se pak o mě soudila, ale soud naštěstí vyhráli moji pěstouni  , kteří jsou mi teď druhými rodiči. 
Co tím chci říct je, že děti vnímají přetvářku a faleš podstatně víc, než si dospělí myslí. Nevím, nakolik se to dá "vybalancovat" v případě rodič - druhý rodič, aby člověk toho druhého zbytečně nepomlouval a nenasazoval na něho (což děti mohou nést úkorně) a zároveň před nimi určité věci netajil, protože je to třeba klíčový důvod, proč od toho druhého rodiče odešel.
Myslím, že v tomhle by Ti nejlépe poradili v nějaké poradně. Držím Ti palce a věř mi, že to, že tvrdí, že Ti děti vezme, může být hodně daleko od pravdy. Nikdo se nevydrží přetvařovat věčně. Myslím, že to, co můžeš udělat Ty určitě, je zachovat si vnitřní integritu a nechat děti, aby ji z Tebe cítily.
Hodně štěstí
|
| Tylity |
|
(26.5.2011 10:15:25)
Kudla
.. jeden známý mi řekl, že někteří lidé se z manipulace nevzpamatují celý život.. já to vnímám, že jsem stále jiná, že se nestalo, abych mávnutím proutku to byla zase já, jak jsem bývala - snažím se, ale prostě to nejde.. aspoň ne hned a rychle..
Malá má tátu ráda, vidím to - on jí teď slibuje zahraniční dovolené, výlety a kde co.. někoikrát denně telefonuje (on i bratr) - zajímá se, co malá dělá a prostě je "vzorný" - mě řekl, že bude dělat všechno, i s ní chodit k doktorovi.. i prvně v životě si vzal o jarních prázdninách 2-3 dny dovolené a jel s malou na hory, já zírala - to jsem nikdy nezažila.. a malá sama mi řekla - tatínek už nekřičí..
Já vnímám Kudlo bezmoc. On to vydrží dlouho.. on totiž nikoho nemá, než tu malou - nedokáže mít blízkého člověka, prostě on se kvli ní teď postaví na hlavu a bude držet ušima - ale "mně" alimenty platit nebude (jako by to byly peníze fakt pro "mně" - a to mám malé vyprávět, jak mi pro ni tatínek nechce dávat peníze? Jak mi do telefonu nadává? ne.. to nemuzu.. )
|
|
| Tylity |
|
(26.5.2011 10:19:56)
Kudla
jo, a ještě chvíli budu sledovat, jak se perfektně chová a budu se sama sobě divit, že jsem od tak perfektního člověka odešla, dokonce 2x...
Ne, to nehrozí - ale takhle by to klidně mohlo s tím jeho současným chováním nakonec vyznít. Ne, já moc dobře vím, jak mi bylo zle a z čeho .. jak dokázal proti mě postavit mé vlastní děti a jak to dělá dál.. ne.. kdybych měla být do konce života sama tak ne... změnil mi naprosto myšlení, vnímání světa, jakoby zotročil mé myšlenky a pocity.. nemůžu se od toho stále oprostit a být svobodným člověkem..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vanda++ |
|
(25.5.2011 16:00:23)
No, Eleonor, ono je sice hezké říct vykašli se na prokazování manipulátorství a psychických poruch. Jenže pokud ti ten člověk škodí např. v pracovních kontaktech nebo v tvojí pokrevní rodině, nebo když škodí na tvých dětech, už to s takovým nadhledem nejde. A škodí tak, že to ti lidi neprohlídnou. Pomaličku, polehoučku jim vždycky ťuk! nějakou kravinu. Jen tak mezi řečí. Nebo z legrace. Jen tak ďobnou. Oni nic, oni jsou oběti parnerova odchodu.
Vykašlat se? Odstěhovat se? Když tady tě to živí? Každý nemůže utnout své pracovní vazby jen proto, že se rozhodl odejít od partnera.
Tak co teda? Nechat ho, ať škodí?
Tohle teda není můj případ, ale samotnou mě zajímá co s takovýma magorama dělat. Nevím odpověď.
Nestýkat se, odstěhovat, to je jediná možnost. Ale když jsou na tobě závislí další lidé, tak to prostě nejde. Tak jak se s tím porvat.
|
|
|
|
|
|
. Když se ti to ani nechce popisovat, je to fakt vážné... Jestli na něm nejsi finančně závislá, odejdi hned, dokud jsi vůbec ještě schopná vnímat, že ty za jeho magorství skutečně nemůžeš...
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)