| Spatna matka |
 |
(2.6.2010 12:44:51)
Vím, že mě spousta milujících matek po zadání tohoto tématu odsoudí, ale já prostě milující matka nejsem. Mám za sebou problematické dětství, matka neschopná, otec agresivní, matku často byl, hrál na automatech. Matka zemřela, otec je nevím kde a ani vědět nechci. Celý můj osobní život je katastrofa, střídám partnery, zamiluju se, bolavý rozchod - většinou kvůli mé nesnesitelné povaze. A tak pořád dokola. Nyní jsem po rozchodu zjistila, že jsem těhotná. Nejdřív jsem tomu nevěřila, protože užívám antikoncepci, ano, sem tam zapomenu, ale.. Jenže za měsíc to lékař potvrdil. Partner nechce ani mě, ani dítě. Nyní jsem v 7. měsíci, porod se blíží a čím dál tím víc cítím, že svoje dítě nechci. Celý můj život se už teď změnil. Trpěla jsem na strašné nevolnosti, byla jsem 3x hospitalizována, 1 - 2x denně zvracím dodnes. Nyní trpím na příšerné křeče v podbřišku, užívám hořčík, ale v podstatě nemůžu udělat žádný prudší pohyb. Už za měsíc přijdu o svou skvělou práci, o kterou jsem bojovala 2 roky. Už mají za mě náhradu. Když slyším křičící dítě, nejradši bych mu vlepila facku. Neustále vyžadující, přisáté na své matce, neustále nespokojené.. Já na to prostě nemám. Děsím se toho, až ho porodím a on začne řvát a já se ani nevyspím, ani nic jiného. Musím se vzdát přátel, koníčků, celého svého života. A přitom vím, že to tak nechci. Nedej bože, když nebude zdravotně v pořádku.
Ano, jsem sobecká a nelidská, vím to. Chci dát dítě k adopci, ale bojím se reakce okolí. Mám vůbec právo žít v lidské společnosti? Prosím o reakce, potřebuju konfrontovat svou vlastní osobu. Vím, že jsem měla jít na potrat, ale bála jsem se to řešit, tak nějak jsem nezodpovědně čekala, že to přejde samo. Nebo jsem možná doufala, že si to můj ex rozmyslí a budeme šťastná a spokojená rodinka. Nerozmyslel. Nevím, co dál.
|
| Vilíková | 
|
(2.6.2010 12:48:58)
http://www.dd-karlovarsky.cz/utajene_porody.html
|
| Vilíková |
|
(2.6.2010 14:21:45)
Proč myslíš?
V první řadě tu pracují s těhotnou ženou, s cílem pomoci jí k rozhodnutí, aby si své dítě nechala u sebe a dokázala se o ně starat, zpočátku třeba i s pomocí koj. ústavu v místě a s pomocí psychologa, a pokud je pevně rozhodnutá dát dítě k adopci pomohou jí zcela bez odsouzení, naopak s pochopením, udělat všechny potřebné kroky, zvládnout situaci i návrat do života.
|
| Vilíková |
|
(2.6.2010 14:43:54)
Odkaz na odborníky mi přijde rozumější než moje osobní názory.
Nemyslela jsem to rozhodně jako návrh adopce.
|
|
|
|
| Velšice | 
|
(2.6.2010 19:07:12)
Mishaczku, nemyslím si, že by to byla neadekvátní reakce. Naše rodina dala taky miminko do adopce. A kéž by člověk měl co nejvíc informací, které mu moc nikdo nedá. Pisatelka je snad svéprávná a pokud mrně bude chtít, tak si ho prostě nechá, za jakékoli situace. Pokud nebude, každá rada dobrá. Jinak radím, povznést se nad názor okolí, i když je to těžký a dát na svůj instinkt. Po porodu máš ještě 4-6 týdnů na rozmyšlení. Jak píše Aneka, ať to dopadne, jak to dopadne, držím palce!
|
|
|
| drahomila nova | •
|
(16.1.2013 20:35:01)
sem v sedmem mesici,a nechci vazne dite ktere v sobe nosim.prosim poradte co mam delat,mohu ho nechcat po porodu v nemocnici
|
| Dery |
|
(17.1.2013 7:22:41)
Určitě ho v tomto případě dejte k adopci. Vše si ale zařiďte předem. Např. na Seznamu.cz si zadejte "jak dát dítě k adopci" a vyběhne vám spoustu odkazů na diskuse a rady, jak v tomto případě postupovat a co vše předem zařídit.
Krajní varianta je babybox. Ale určitě je lepší mít vše vyřešené předem.
|
|
|
|
| Aneka_ | 
|
(2.6.2010 12:50:25)
Nemyslím si, že jsi špatná matka a to z jednoho důvodu. Vše zlé, vše co děláš špatně, vše, co není úplně echt si uvědomuješ a to si myslím že je cesta, po které se ze všeho vyhrabeš.
Přeji ti, ať se rozhodneš co nejlépe s ohledem na dítě.
|
| Májja | 
|
(2.6.2010 12:52:37)
Co navštívit psychologa? Uvidíš co se stane až porodíš,až své miminko uvidíš. Ano pláčou,ano vyžadují nás,ale je to krásné,budeš mít někoho,kdo tě bude milovat! Držím palce at už se rozhodneš jakkoliv!
|
|
|
| rezi | •
|
(2.6.2010 12:50:56)
Pokud je to takto, tak mi adopce přijde jako poslední možné a docela vhodné řešení. Reakce okolí- no, pokud si dítě necháš a budeš na něj zlá, budou reakce okolí ještě horší.
|
|
| Lassie66 | 
|
(2.6.2010 12:50:58)
Rozumné mi přijde dát dítě k adopci. Pokud nebudeš řešit jen sebe a to, jak se k tobě zachová okolí, ale dítě a jeho budoucí(spokojený) život. Zkus třeba kontaktovat Fond ohrožených dětí, adopce by mohla proběhnout méně komplikovaně.
Nemyslím, že jsi necitelná, nebo že nemáš právo žít v lidské společnosti. Jen nejsi v optimálním stavu a psychické kondici na to být matkou. Uděláš dobrou věc, pokud dítě dáš k adopci, několik lidí můžeš učinit šťastnými.
|
| malostranska | 
|
(2.6.2010 13:55:11)
Souhlasim s Lassie, take bych ve Tve situaci dala dite k adopci! Podle vseho, co pises, oprvadu nejsi v nejlepsim rozpolozeni.
|
|
|
| scarlett | •
|
(2.6.2010 12:50:59)
Pokud to tak cítíš, dej dítě k adopci. Vyhledej kontakt na Fond ohrožených dětí a na reakce okolí se vykašli. Když už se to takhle seběhlo, tak prosím Tě dej dítěti šanci na lásku,tolik lidí se klepe na to, aby se stali rodiči...
|
|
| Čekatel na smazání | 
|
(2.6.2010 12:51:00)
Pokud to takto cítíš co zkusit adopci? Pokud opravdu cítíš že dítě nechceš a že bys ho neměla nikdy ráda, viděl bych to jako jediné řešení.
Myslím si že je lepší když sis to přiznala že svoje dítě nechceš, než si něco nalhávat a nedávat mu lásku.
|
|
| Cimbur | 
|
(2.6.2010 12:51:47)
Rodičovství je nálož i pro ženu, která miminko po všech stránkách očekává. Pokud se na to skutečně necítíš, je určitě předání dítěte k adopci řešením. Neodsuzuju Tě. Přeju Ti, aby ses rozhodla co nejlépe. Navštívilas psychologa?
|
|
| Wiking | 
|
(2.6.2010 12:52:36)
Jasně, není to optimální. Na druhou stranu je podle mě fajn, že si to uvědomuješ a přemýšlíš, jak to řešit. V tvém konkrétním případě se úplně vykašli na to, co tomu řekne okolí. Pokud dítě nechceš, tak jiní ho určitě chtít budou a bude mu líp, než kdyby jsi ho ty třeba "jen" citově zanedbávala. Dát dítko k adopci určitě půjde. Nevím, jestli by třeba rychlejší nebyl babybox a nebo mimi nechat rovnou v porodnici.
Přeji hodně síly 
|
| Termix | 
|
(2.6.2010 13:01:20)
Je otázka, jestli tě adopce nebude nakonec trápit víc. Víš, teď je toho na tebe moc, věřím, že situace není optimální, ale co takhle chvilku vydržet, miminko porodíš a třeba nakonec zjistíš, že jej chceš. Adopce je vždycky řešení, ale jseš si jistá, že nikdy nechceš být maminkou? Kolik je ti let?
Já bych asi za prvé navštívila nějakou psychologickou poradnu, probrala to třeba i s nějakýma kamarádkama, vůbec neznamená, že s dítětem se všeho vzdáš. Prostě jen bude součást toho všeho. nemáš nějakou kamarádku, která by ti třeba hlavně na začátku pomohla?
Upřímně cizí řvoucí děti mi lezou na nervy i dnes, a to jsem matkou dvou dětí. Dělá tohle ze mě špatnou matku?
Adopce mi přijde opravdu radikální, nicméně neodsuzuju, nakonec je to každého věc. Jen třeba mít dítě je cesta jak ze všeho ven. Můžeš být lepším rodičem, než jsi měla ty sama, můžeš si spoustu věcí skrz dětí zažít znovu a jinak ...
|
| Winky | •
|
(2.6.2010 14:04:23)
souhlasím, i mě jdou řvoucí děti na nervy (někdy i ty vlastní  ), rozhodně nejsem typ "kvočna", ale pláč vlastního miminka, to je něco jiného. Když to vezmeš tak, že to miminko nepláče aby tě naštvalo, aby tě vytočilo nebo aby ti ubližovalo, ale jen a jen proto že spoléhá na tebe, že mu pomůžeš..... dá se to zvládnout. Hlavně se přestaň užírat negativními pocity (v tom ten psycholog může pomoci), protože to je pak spouštěč agrese a je hrozně snadné si ji vybít na někom kdo se nemůže bránit. Takže místo abys v miminku vnímala něco jako "překážku" nebo "brzdu" nebo "konec mého skvělého života", snaž se myslet na to zpočátku neutrálně (miminka jsou malinká a je potřeba se o ně starat protože to sama nezvládnou) a pak třeba i pozitivně (tak malé a přesto tak dokonalé ) (škoda že jsi se v té své negativitě udržela až doteď, asi sis to opravdu nechtěla připouštět, viď).
Je fakt, že v těhotenství jsem si myslela taky něco v tom smyslu "kolik jsem toho já chudák zkusila" ve smyslu bolesti, zvracení, nepříjemná vyšetření atd.... ale to už je zapomenuté. Tak nějak mě to posílilo aniž jsem chtěla nebo o to stála.
Za mě - zkus to, dej tomu svému mimču šanci být s tebou, jeho mámou kterou už zná z bříška.
|
|
|
|
| remus | 
|
(2.6.2010 12:52:53)
Špatná matka by jsi byla, kdyby sis dítě nechala i přes zjevnou nechuť, tvoje miminko může udělat spoustu radost němkomu, kdo ho mít nemůže a moc by chtěl, na adopci nevidím nic špatného, nevím, proč by jsi neměla právo ít dál v této společnosti , naopak mi to přijde jako věcné konstatování situace, kže si to umíš takhle předem přiznat.
|
|
| Martina a holky 02,08 | 
|
(2.6.2010 12:53:12)
Tohle se může po porodu změnit až uvidíš a uslyšíš své dítě a budeš ho chovat v náručí. Budeš pak třeba ráda a šťastná, že máš své miminko. Je to kousek tebe. A je hodně maminek co je přítel opustil a zvládají to dobře.
Mám známou, která čekala svoje první dítě a po porodu ho dala hned k adopci. Dostala léky na zastavení laktace a mimčo převezli do kojeneckého ústavu. Asi za 3 týdny si pro mimčo přijela. Vše si v hlavě probrala a zjistila, že vlastně to miminko chce, že je její.
Přeju hodně štěstí, uvidíš bude to dobrý.
|
| Elois | 
|
(2.6.2010 12:55:52)
Adopci neodsuzuji... pokud se po porodu tvé pocity nezmění tak bych hlasovala pro
Ale psycholog by tady asi měl co dělat....
|
|
| holka anonymka | 
|
(2.6.2010 12:57:28)
může se to změnit, ale často se to nestává. Navíc sama nemá příklad ze své rodiny, nezná ty "správné" vztahy... A moc si cením toho, že si to dokáže přiznat a zvládne miminko dát k adopci, než by se ho zbavovala nějakým hrůzným činem!
|
|
|
| holka anonymka |
|
(2.6.2010 12:54:50)
já myslím, že ve tvé situaci je pro tvé dítě nejlepší, když ho dáš k adopci. Není na tom nic k zavržení! Nemáš na to zřejmě ani psychicky - sama, dítě by nemělo ani otce a ty oporu v rodině.. Už se stalo - jsi těhotná - a nemá smysl jít "proti tomu".. Buď bych dítě nechala v porodnici - už před porodem se musí nahlásit, že o něj nemáš zájem a nebudou ti ho ani ukazovat.. snad baby box.. nevím, jaké jsou možnosti. Ale tím uděláš pro své dítko hodně. (můj přítel je také adoptovaný, a je tomu rád. Své rodiče miluje, biologické nezná a znát nechce, ale nemá vůči nim averzi).
|
|
| Inka+Viki | •
|
(2.6.2010 12:55:06)
I velmi nešťastní lidé patří do společnosti a ty jsi velmi velmi nešťastná. Přeju ti, aby ses v sobě zorientovala a našla cestu k sobě.Pak budeš schopná najít i tu nejlepší volbu pro tvé dítě.
|
|
| Bertina | 
|
(2.6.2010 12:55:16)
Jdi do Klokánka, řekni, že chceš dát dítě k adopci a oni už mu najdou rodiče. Kdybys dítě nechala v porodnici, bude muset projít celou šílenou státní administrativní mašinérií a zbytečně stráví půl roku v ústavu. FOD dělá přímé adopce - dítě se po narození dostane rovnou do rodiny. Jestli ho chceš dát k adopci, bylo by od tebe pěkné, kdybys to udělala takto a miminko by nemuselo plakat opuštěné v kojeňáku, kde je evidováno prostě jen jako "kus".
|
| Jája | •
|
(2.6.2010 13:00:36)
Přesně.
Jak píšou holky nahoře, prostě nejsi v té správné kondici. Měla bych problémy s obživou. Ona je to darda i v úplné rodině a rozvedené samoživitelky by mohly vyprávět romány.
když se na to psychicky a ani finančně a jinak necítíš, dej dítě k adopci. Neboj, okolí tě neodsoudí, maximálně se o tom bude pár dnů povídat, ale pak to překryjí ostatní události. Zase uděláš někomu radost, někomu, kdo nemůže mít svoje dítě.
Pořád lepší, než dva neštěstní lidé - ty a dítě.
A jednou určitě budeš mít normální rodinu i další děti. Já bych se na tvém místě adopce nebála.
|
|
|
| xypetulka | 
|
(2.6.2010 12:55:33)
On přece není jediný chlap na světě.Za dětsví nemůžeš! To,že ti vztahy nevychází,taky nemusí znamenat,že je to tvá chyba.přijde mi,že ti jen chybí sebevědomí.Naopak si myslím,že to miminko,co nosíš pod srdcem ti může dát to,co potřebuješ.Opravdovou lásku...pocit,že tě někdo potřebuje.Nejsou tyhle tvoje pocity jen hormony?Když se miminka vzdáš,můžeš se přestěhovat a žít dál,ale nebudeš se cítit prázdně a časem toho litovat??Já se přimlouvám za to,abys to ustála....mateřství je strašně krásný a když máš miminko v náruči a ono se usměje-lepší pocit neznám... Mám doma holčičku 8 týdnů....když se na ni podívám,nikdy bych ji nedala.To miminko,co čekáš-je TVOJE.Ty ho můžeš vychovat,ovlivnovat ho a učit,aby nedělalo chyby,aby si věřilo.Můžeš být díky němu pyšná i na sebe...Přeju ti,aby jsi se rozhodla správně...
|
| cyann |
|
(2.6.2010 13:41:14)
Já jsem měla takovýhle pocity dokud byl malý miminko taky - jak se někdo může vzdát něčeho tak krásného, jak může někdo jít na potrat... teď jsou mu 4 a když vidím, jak SAKRA těžký to může být, tak už vůbec nejsem tak kategorická. Ne každý na to musí mít...
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(2.6.2010 13:45:24)
cyann věk mých dětí:2 měsíce, tři roky a skorem pět, někdy bych ty dva větší zabila :-D
|
|
|
|
| hrúda |
|
(2.6.2010 12:55:43)
Zkoušela jsi psychologa? Psychiatra? Nějaké krizové centrum. Možná by ti někdo mohl pomoci najít cestu k dítěti a teprve pokud by toto selhalo... Držím pěsti.
|
|
| Hana | •
|
(2.6.2010 12:56:36)
kdybys byla špatná matka, tak tohle neřešíš. Lepší dát dítě k adopci než ho týrat nebo mu nedávat lásku. Je dost děsné, že tato společnost bez problémů přijme ženu, která svoje dítě zabije - jde na potrat, než ženu, která ho donosí a dá k adopci. Držím ti palce ať se rozhodneš jakkoli.
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(2.6.2010 12:58:43)
I já si myslím že pokud to tak cítíš a jsi rozhodnutá dát dítě k adopci, tak to udělej. KOntaktuj někoho kdo ti poradí a pomůže aby adopce proběhla bez problémů a novým rodičů i miminku jsi děťátko předala s co nejmenšími komplikacemi.
Mateřství je záhul i pro ženu co si dítě přála a ma podporu a pomoc manžela a okolí.
Mám pocit že je lepěí svému dítěti dopřát milující rodiče něž s ním žít a koukat na něja jako na tvora "co mi zničil život."
A nakonec jedna malá poznámka. Pokud se rozhodněš k adopci držím ti palce ale taky si uvědom že o tom musíš být skálopevně! rozhodnutá protože po porodu budeš pod mnohým tlakem. Talkem okolí, hormonů i celé situace.
A za mě já tvoje rozhodnutí neodsuzuju a myslím že je to 1000x lepší (ale taky 1000x náročnější) rozhodnutí než potrat.
Hodně štěstí a odvahy.
Kač.
|
|
| Eri | •
|
(2.6.2010 12:59:00)
Obdivuju zeny, ktere se rozhodnou nechtenemu diteti dat sanci na zivot v nahradni rodine. Jit v nasi spolecnosti na potrat je jednodussi a vice tolerovane. Ty to mas mnohem tezsi a to je nefer, protoze muzes nejake rodice ucinit moc stastnymi. Na druhou stranu mne pripada, ze s trochou pomoci (ale asi i lasky nejake blizke osoby, kterou ted podle vseho nemas) bys na sobe byla schopna zapracovat a zmenit se. Drzim Ti palce, at to ustojis, at uz si vyberes cokoli.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(2.6.2010 13:04:36)
pochybuju,že se ti zatemnil mozek až ted,měla jsi jít na přerušení včas.
nicméně bych počkala do porodu a pár dní potom...mateřská láska potom přichází s takovým nájezdem,že se nestačíš divit.třeba pak změníš názor..
|
| aachje skunk a tři holky |
|
(2.6.2010 13:05:36)
přálam bych ti,abys ho změnila..nebo budeš celý život prázdná..reakce okolí,bude proti tomu jen maličkost.
|
| Mišyčka a Minimišyčka | 
|
(2.6.2010 15:19:47)
Moc bych ti přála, aby se tvůj názor nebo názory na děti změnily. Když jsem čekala od devíti do pěti hodin na konec operace naší holčičky, tak mi hlavou běžely všechny možné myšlenky, ty ošklivé jsem zaháněla. Pak čekat měsíc na výsledky histologie bylo taky strašný, další čekání každého čtvrt roku na výsledky magnetické rezonance. V tu chvíli si říkám, jak můžou ženské (záměrně nepíšu mámy, protože to mámy nejsou, nezaslouží si to pojmenování) takovým bezbranným tvorečkům ublížit. To opravdu nikdy nepochopím, věřím, že až své mimi poprvé uvidíš, tak se v tobě něco změní, a to tak, že budeš chtít se o něj starat, opečovávat ho, bát se o něj, když bude nemocné, čekat na první úsměv, první slova, první krůčky. Já se v roce a čtvrt malé hrozně bála, že bych o spoustu věcí z tohohle přišla. Operace naštěstí dopadla dobře, i když jsme pak ještě museli na další, ale ta už byla kratší a i pobyt v nemocnici byl na kratší dobu. Teď už jen jezdíme na kontroly na onkologii, zatím vše dobré, klep klep klep. Asi bych zešílela, kdyby se bobískovi maličkýmu něco stalo. Věřím, že i ty začneš svoje mimi milovat. V dětech je kus nás, naše pokračování, přece nechceš o kousek sebe přijít???
|
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(2.6.2010 13:00:17)
tak adopce určitě není špatné řešení. Dáš život dítěti a to není málo. Nevím a neporadím, zda to řešit dopředu nebo až porodíš. Třeba se to porodem změní. U druhého těhotenství jsem se vůbec netěšila, že zase bude malé mimi, kojení, brečení, znova plínky.... a porodila jsem a hrozně si to užívala. Vím, ty jsi v jiné situaci.
Můžeš zkusit psychologa. Zkus vnímat miminko jako nový život, který ty dáváš a chval se za to. Představuj si, že buď dáš miminko k adopci a to určitě dostane dobré rodiče a nebo, že si ho nakonec necháš a o své zájmy třeba nepřijdeš. Pokud trochu uvažuješ, že si ho necháš, tak promysli, jak budete žít - zda máte byt, co finance. Jestli máš něco našetřeno, můžeš někoho zaplatit třeba na jeden večer či odpoledne a můžeš se věnovat zálibám.
A vypovídat se, to je taky moc důležité.
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(2.6.2010 13:02:45)
Špatná matka to určitě nejsi. až ti bude řvát tvoje dítě, budeš to brát úplně jinak než ty cizí. Všechno pro tebe bude jinak. Místo první myšlenky mu vlepit začneš přemýšlet co mu chybí, co asi potřebuje. Je škoda, že na to budeš sama, ale pokud budeš chtít tak to zvládneš. Ber to tak, že ti život nabízí možnost jak si udělat svoji, lepší, rodinu, než to co jsi měla...
|
|
| Hilly. |
|
(2.6.2010 13:07:02)
Na reakce okolí se vykašli.Zašla bych za nějakým odborníkem(pychologem, psychiatrem), aby sis ujistila, že dítě opravdu nechceš, že nejsi jenom ovlivněna hormony a tím, že ti není dobře.
Pokud dítě poskytneš k adopci, uděláš někoho moc šťastným...a to dítě tím pádem také...
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(2.6.2010 13:07:41)
Jestli to cítíš takto, tak se toho dítěte vzdej, dej ho k adopci. Už pro bezpečí toho dítěte. Prostě nejsi na mateřství připravená. K těm odsudkům okolí - řekni, že dítě umřelo a že o tom nechceš mluvit. Musíš ale samozřejmě porodit někde dál od svého rodného města.
Myslím si, že je lepší se dítěte vzdát, než si hrát na vzornou matku, jak to společnost vyžaduje a dítě třeba týrat, ať už fyzicky či nedostatkem mateřské lásky.
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(2.6.2010 13:11:37)
Adopce? Není to to nejhorší řešení, dává dítěti šanci na fajn život, když ho nechceš a netěšíš se na něj.
|
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(2.6.2010 13:12:21)
Adopce se definitivně podepisuje až po šestinedělí, v porodnici řekni ,že mimčo nechceš a chceš ho dát k adopci, převezou ho do kojeňáku a budeš mít šest týdnů na to, aby sis ujasnila, jak to chceš....moc držím palečky, ať je Ti líp...btw děvčata pravdu dí, vlastního uřvaného haranta bereš jinak než cizí uřvané haranty :-D
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(2.6.2010 13:14:16)
jo a ještě něco, jestli máš obavy z reakcí okolí, prostě si vymysli, že dítě umřelo při porodu......jestli ho opravdu chceš dát pryč...upřímně, jeho potenciální adoptivní rodiče ho budou určitě moc milovat..kdybys chtěla pokecat, písni na fidinek@email.cz, nebo icq 135187962....držím všechny pěsti...
|
|
|
| KudlankaBezbožná |
|
(2.6.2010 13:13:23)
Mateřská láska nepřichází automaticky a toto mám potvrzeno z více stran. Mám tři děti a u prvních dvou jsem musela k mateřské lásce tak nějak dospět. Ne že bych se o ně nebála nebo je nechtěla, ale byly to takový zvláštní pocity, který měly k lásce na první pohled hodně daleko. U třetího dítěte ta láska přišla hned, jak jsem ho v porodnici dostala k sobě a jak já si ty pocity vychutnávala. A přitom naše třetí dítě přišlo tak jaksi navíc, ne s radostným očekáváním, ale naopak se strachem a z mojí strany ze začátku s vnitřním odmítáním. A naopak první dvě děti byly vyloženě chtěný a plánovaný. No příroda je někdy divná, jak to s námi zařídí.
Nevím, co Ti poradit. Na jednu stranu se dokážu i do Tvých pocitů vcítit a rozumím jim, na druhou stranu si říkám, že třeba ten radikální krok by byl předčasný a mohla by jsi později litovat.Možná bys měla zkusit psychologa, třeba by Ti s ohledem na Tvé špatné dětství a poměry v rodině, pomohl vysvětlit, proč máš takový postoj, jaký máš a už tudy by vedla cesta.
|
|
| AneJa | 
|
(2.6.2010 13:14:56)
Já myslím, že dát dítě k adopci je správná volba, nemáš se zač stydět. Pokud to tahle opravdu cítíš.
|
|
| x x |
|
(2.6.2010 13:16:19)
Ahoj, myslím, že podobné pocity mívá víc matek. Nikdo Ti to sice nezaručí, ale myslí, že až se malé narodi, začneš to vnímat jinak. Já jsem po druhém porodu k malému okamžitě taky nic necítila, přišlo to až za den, dva, když mu zjistili vrozenou vadu močové trubice a cévkovali ho a on hrozně plakal, to se to ve mně zlomilo a od té doby ho miluji celým srdce. On je velký rozdíl mezi svým vlastním a cizím dítětem. Já jsem nikdy nebyla celá nadšená z cizích dětí, některé ve mně vyvolávají agresivní pocity ještě teď, do kočárků moc nenakukuju atd. Prostě to v sobě nemám. Ale své děti miluji nade vše a to je nejdůležitější. Zkus si to vzít z druhé strany, to maličké Tě bude milovat bezvýhradně za všech okolností. Mateřská láska je krásná, dává bez výhrad a dítě když Ti řekne, maminko, mám Tě rád, tak to je to nejhejčí, co může být. Budeš mít někoho, kdo dá Tvému životu smysl. Držím palce, ať najdeš pro sebe a své dítě tu nejlepší cestu. Myslím, že nikdo nemá právo Tě odsoudit za Tvé pocity, ale rozhodně si dobře rozmysli, co uděláš, ať neuděláš nějakou blbost, které bys pak litovala. Děti jsou opravdu dar, i když se to tak nemusí vždy jevit.
|
|
| Ocicko |
|
(2.6.2010 13:20:29)
Konicky a dobre pratele urcite neztratis a jeste urcite dalsi ti pribudou.... taky si myslim ze az miminko uvidis neco se v tobe zlomi a zmenis vse co tu pises....
|
|
| Spatna matka |
|
(2.6.2010 13:23:31)
Díky za povzbudivé reakce. Věk neprozradím, jen že na mateřství mám nejvyšší čas. Takže vize, že budu mít jednou normální rodinu, je nereálná. Finančně bych to utáhla, ale tak tak. K psychiatrovi chodím už asi 7 let, bohužel mi to kromě promluvení si s někým blízkým nic moc nedává. Jednou za rok mi vždycky napíše i psychologa. Jsem už asi holt ztracený případ. Emoce vydávám těm, kdo oně nestojí a naopak. Díky za odkaz na utajené porody. Věřím, že by se určitě našla rodina, které by moje dítě milovala. Oba s partnerem jsme zdraví, sportovci, s vysokoškolským vzděláním, bez zátěže genetických chorob v rodině. Nikdy jsem nekouřila ani nepila, žiju zdravě. Přála bych si, aby měl moje dítě někdo rád a aby mělo úplnou rodinu. Nechci mu ublížit, ale nejsem na žádný závazek připravená.
|
| helena | •
|
(2.6.2010 13:35:44)
diskusi som nečítala, ale rada by som ťa podporila v myšlienke o adopcii.
sama mám tri bilogické a potom aj dve adoptované deti a ich biologické matky si vážim za to, že svoje deti nedali potratiť, ale mali odvahu ich porodiť a dať na adopciu.
verím, že v situácii, ktorú popisuješ, je adopcia dobrá voľba, za ktorú sa nemusíš hanbiť.
odporúčala by som ti kontaktovať fond ohrozených detí, myslím, že práve oni zabezpečujú priamu adopciu, teda rovno z porodnice, aby dieťa nemusela tráviť začiatok života v kojeneckom ústave.
aj keby si narazila na nepríjemné reakcie okolia, ty sama môžeš vedieť, že si pre svoje dieťa spravila to, čo si považovala za najsprávnejšie
|
| Lassie66 |
|
(2.6.2010 18:00:57)
|
|
|
| Liška s banem :) |
|
(2.6.2010 13:40:49)
Špatná matko, držím ti palečky, ať jsi šťastná. Vím, jak se špatné dětství dokáže podepsat na duši - mne z toho vytáhl manžel, ale ty se nemáš o koho opřít.
|
|
| hrúda |
|
(2.6.2010 13:40:50)
Ještě ti napíšu jednu věc- Ty nejsi tvá matka, nejsi tvůj otec. Potýkám se s podobnými stavy při výchově svých synů. Neměla jsem nikdy pocit, že by mi rodiče dali normální základ, takový, abych mohla zvládnout rodičovství. Pořád mám strach, že to nějak po*eru a zničím tak klukům život. Pravda, mám svého muže, ale nejtěžší hlavolam je ve mně. Myslíš, že by nedokázal pomoci někdo z tvého okolí?
|
|
| Velšice |
|
(2.6.2010 19:15:09)
Za taková miminka lidi trhají ruce.Věř mi. My každý rok za to "ono" miminko při narozeninách zapalujeme svíčku, kupujeme dort, i si přiťuknem na jeho zdraví. A bez slz
Je to sice hořký úsměv, ale jde to. Přeji šťastné rozhodnutí.
|
|
| Meta | 
|
(2.6.2010 23:14:08)
Nejsi připravená? A to jako myslíš, že život tě na něco připraví? Ani náhodou, mrskne s tebou do vody a plav a klidně polykej andělíčky...Asi bych tě chápala, kdyby ti bylo sedmnáct. Ale teď? Nejspíš je to mimi tvoje šance, podaná ruka... Dostalas dar a chceš ho zahodit, aniž by ses podívala na obsah??? Roky letí jak voda, bude ti 40, 50, ani se nenaděješ. Kamarádi se vytratí a budeš sama. (Zapšklá závistivá jedubaba  .) Taky se v mrňousech moc nevyžívám...že mám kluky v pubertě nevnímám jako jiné matky jakožto příšerné období, naopak, konečně mám pocit, že si s nimi můžu povídat jako rovný s rovným a děsně mě to baví. Když jsem loni zjistila, že že čekám po patnácti letech dalšího potomka, málem mě skolila mrtvice. Po porodu jsem bezmála umřela a stejně bych to malý stvoření nedala za nic na světě. A nechtěj vědět, co za kecy měli ti mý puberťáci a dneska, hahá - první co udělají, jak se ráno probudí, jdou se s malou přivítat a pomazlit. JE to totiž úžasné stvoření. Se totiž dočista zapomene, jak jsou miminka nádherná a podmaňující. Někdo třeba ani nedostane šanci se to dozvědět. Já si nemyslím, že se chceš mimča zbavit. Hledáš odvahu do té vody skočit a chceš argumenty pro. Nevíš, do prčic, že strach má velké oči? Přestaň už fňukat nad svým dětstvím, přestaň se ohlížet a zkoumat "co kdyby" a svádět své nezdary na jiné, konečně pochop, že když utečeš před každou výzvou života, bude stát, ten tvůj život, za velký PRD. Budeš se stále rýt ve svém nitru a dopadneš jak ten chirurg - operuji, operuji a najednou vidím - já pitvám, já pitvám. Život ti uteče, aniž si všimneš...Přeju ti (a hlavně miminku  ), abys dostala rozum včas. Neb tvé IQ je ti, momentálně, spíš na škodu, než k užitku .
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(2.6.2010 23:38:29)
|
|
|
|
| lenkalienka | 
|
(2.6.2010 13:23:44)
Pokud ho nesnášíš a nechceš už teď, dej ho k adopci. Pokusy typu že se to třeba po porodu spraví, by mu mohli ublížit.
Já vidím problém hlouběji, ty nemáš příliš ráda asi ani sebe. Zkoušela jsi promluvit s odborníkem? Někdy stačí, když tě někdo vyslechne a pomůže ti utřídit myšlenky.
O práci přijít nemusíš. Tu ti zaměstnavatel musí ze zákona držet. Druhá věc je, jak udržíš krok s oborem.
Ať se rozhodneš jakkoliv, přeju ti ať si pak už dál spokojená a daří se ti.
|
|
| DENISA |
|
(2.6.2010 13:39:07)
Spatna matko, co ten otaznik na konci? Co ma znamenat? Kdyz pises, ze opravdu to dite nechces. Nebo preci jen hloda cervik pochybnosti? Nevim proc by ses mela ohlizet na reakce okoli a ze te nekdo odsoudi za dani ditete k adopci. Je to jen a jen tvoje vec a tohle neres, jsou daleko dulezitejsi otazky k reseni, hlavne ta, jestli jednou nebudes sveho kroku litovat. Ale pokud to vnimas tak jak popisujes, tak asi ne. Rozhodne bych doporucovala misto anonymniho porodu normalni proces, abys mela par tydnu na rozmyslenou, sama uvidis jak se tvuj vztah k diteti bude vyvijet. Hlavne se neobvinuj, pokud zadny vztah nenastane, tak jsi rozumna zenska, ktera udela pro sve dite to nejlepsi, protoze ho nechce vystavit takovemu detstvi, jako jsi mela ty sama. Takze za dani ditete k adopci zaslouzis obdiv, ne odsouzeni.
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(2.6.2010 13:44:07)
deniso taky mě ten otazník zarazil
milá zakladatelko, připrav se na to, že i když si myslíš, že to dítě nechceš, vzdát se ho bude ta nejtěžší věc, jakou v životě uděláš..asi to neucítíš hned, ale časem to dolehne, fakt moc držím palečky...
|
|
|
| Marťa11 |
|
(2.6.2010 13:41:23)
pokud dítě opravud nechceš, myslím, že dát ho k adopci je to nejlepší co ůžeše udělat...
osobně si nedovedu představit, vzdát se dítěte... na druhou stranu je to asi možné... a pokud jsi si jistá, tak pro něho to bude nejlepší
odsuzovat tě nebudu, naopak, je bezva, že jsi nešla na potrat tak jak tak ti přeju, ať ti dítě změní život k lepšímu... ať už se rozhodneš pro adopci či nikoli
|
|
| Tenna /2 | 
|
(2.6.2010 14:03:03)
Nečtu, co psali jiní, tak možná budu něco opakovat - ale aspoň kdyžtak uvidíš, jakých názorů je více Takže: nejsi špatná. Jsi jen v těžké situaci, na kterou jsi nebyla připravená a kterou zatím neumíš uspokojivě řešit. Nemusíš se stydět za své pocity. Naopak, je dobře, když si je otevřeně přiznáš. Je to lepší, než si něco nalhávat a být pak nešťastná matka nešťastného dítěte. Pokud se tvé pocity nezmění ani po porodu, dej dítě bez výčitek k adopci. Je spousta bezdětných lidí, kteří na takové miminko čekají. Pokud bude zdravé, má velkou šanci dostat se rychle do rodiny a prožít úplně normální život. Co si o tom pomyslí okolí, to vůbec neřeš - je to tvůj život, nikdo z nich ho za tebe žít nebude, starat se o tvé dítě také nebude. Může se ale stát, že až porodíš, máma se v tobě objeví a tvé pocity se změní - nech tedy konečné rozhodnutí až na potom a dobře ho zvaž. Třeba ještě budeš nakonec ráda, že miminko máš. Ať se rozhodneš jakkoliv, rozhoduj se hlavně jen a jen podle sebe
|
|
| marketa | •
|
(2.6.2010 14:25:43)
hodne lidi ti tu radi jit do te adopce. nemyslim, ze je to nejlepsi reseni. pokud mas pocit, ze se o dite nedokazes postarat, ale nejsi si jista, tak bych navrhovala radsi pestounskou peci. v takovem pripade mas moznost dite dostat zpatky, kdybys se pozdeji rozhodla, ze o nej stojis. nebo dite muzes navstevovat apod. take, neuraz se, ze o tom mluvim, dite po tobe bude dedit, coz bys mozna chtela, prestoze se o nej nechces starat.
kazdopadne te moc obdivuju, zes nesla na potrat a dala tomu nenarazenemu sanci na zivot. preju ti, at se rozhodnes co nejlepe.
|
| marketa | •
|
(2.6.2010 14:30:55)
taky se primlouvam k tomuzarizeni v asi, co ti na nej dala link vilikova hne na zacatku. mela bys tam moznost nejaky cas zustat a tjistit, jestli o dite chces, nechces (dokazes) pecovat a nemusela by ses rozhodnout hned nebo dkonce pred porodem.
rozhodne bys mela konecne rozhodnuti nechat az na dobu po porodu, az dite uvidis.
co to udelat tak, ze si stanovis sama pro sebe, ze konecne rozhodnuti udelas, az diteti budou treba tri mesice. to je jen 90 dni, to se da vydrzet, zvlast pokud bys byla treba v te asi, kde by ti pomohli.
|
|
| Májja |
|
(2.6.2010 14:34:41)
No nevím,pokud jsi na mateřství už věkově jakoby starší,tak to hodně zvažuj,myslím tu adopci.
Počkej po porodu! Jsi si jistá,že uneseš to,že tvoje miminko chová a mazlí někdo jiný??
Nemusíš mít předci štastnou rodinu pouze s chlapem,třeba si jí utvoříš se svým děťátkem?! Nechala bych rozhdnutí až pár dní po porodu,opravdu je něco jiného,když pláče cizí dítě nebo tvé vlastní!!!
Zkus dát svému miminku to,co tobě v dětství chybělo!
Já mám z tebe pocit,že miminko chceš,ALE nevěříš si,mělas špatné dětství,taks e bojíš,že i ty budeš špatná matka,ale tak to není,můžeš být skvělá matka!!!!
|
|
| Žžena |
|
(2.6.2010 14:51:29)
Já tedy z pohledu dítěte pěstounskou péči jako dobré řešení nevidím.
Dítě potřebuje svoji jistotu, svého člověka. Čím dřív bude mít novorozenec svou mámu (ať už biologickou nebo adoptivní), tím líp pro něj. Tři měsíce jsou po sakrech dlouho.
Pro pěstouny to taky musí být náročné, dávat lásku dítěti, které je u nich jen "jestli si to biomatka náhodou nerozmyslí".
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.6.2010 16:37:24)
Mám dítě v pěstounské péči. Ano, sice může přijít jeho biologická matka, ale to měla přijít trochu dřív než v jeho 3 letech...
Známe ji, setkali jsme se, nebráníme tomu, aby se se synem znali. Ale onea o něj nestojí, ona ví, že se o něj nedokáže postarat, že tohoto chlapečka sice porodila, ale není její. Ví, kde je, on bude vědět, kde je jeho biologická maminka, budou se znát. Ale aby přišla řekla "jdu si pro něj" to opravdu nehrozí.
Je to lepší než adopce. Adoptivní rodiče neznají totožnost a adresu biologických rodičů a dítě se dozví (nejpozději v tom nejmíň vhodným okamžiku), že je adoptované a bude chtít znát své rodiče, vědět, kdo to je, jak vypadají, co dělají a proč ho odložili. A to se pak hodně těžko zjišťuje. Pěstouňata to mají jednodušší.
Ale neříkám, že tak pohodový vztah s biologickými rodiči mají všichni pěstouni, je to o náhodě, o štěstí ale i o tom, co pro to oni sami udělají a co pokazí sociální pracovnice
|
| marketa | •
|
(2.6.2010 18:07:56)
jsem rada, ze takhle mluvis a jsi pestounka. myslim, ze je lepsi, kdyz dite ma moznost poznat sve biologicke rodice nebo aspon matku. a taky se mi libi prave ta moznost toho navstevovani, alespon nejakeho kontaktu.
pripadalo by mi hodne divne a sobecke, kdyby pestouni meli mit dite sverene do pece meneradi, kdyz se toto snazi o kontakt se svou matkou nebo kdyby nedejboze na biologockou metku zarlili, ze dite obcas navstivi.
ze takove navstevovani take nemusi byt az tak jednoduche pro vsechny zucastnene strany moc dobre vim od znamych, kteri dite v pestounske peci maji, ale presto myslim, ze je dobre, ze tam ten kontakt je. clovek potrebuje znat sve koreny.
pestounska pece take po dohode muze prejit v adopci.
|
|
|
|
|
| foxyna | 
|
(2.6.2010 14:29:14)
Špatná matko (pomíjím, že tě za špatnou ani omylem nepovažuji), není důvod se považovat za ztracený případ. To, že ti tvůj psychiatr či občasný psycholog za celé ty roky nedokázali pomoct, abys sama se sebou něco udělala, aby ses posunula někam dál, to mnohem spíš vypovídá o jejich profesní nedostatečnosti, ne o tobě jakožto (nevím už přesně jak jsi to psala) o lidské zrůdě (nebo jak jsi se to pojmenovala).
Aktuálně jsi ve velmi obtížné situaci, zůstat těhotná bez partnera je opravdu hukot, znám z vlastní zkušenosti, takže ti nebudu mazat med kolem pusy. Je to děsně náročný, i když se na dítě těšíš, miluješ ho od okamžiku, kdy své těhotenství zjistíš, stejně to je náročné.
Ale. Já prostě nevěřím tomu, že by pro tebe poskytnutí dítěte k adopci bylo tak jednoduché - kdyby ano, tak tady řešíš maximálně praktickou stránku věci, kdy, kde a jak to zařídit - a nepíšeš tady to, co jsi v úvodním příspěvku napsala.
Jsou různé možnosti, které můžeš ještě vyzkoušet, než se nadobro rozhodneš dítěte se vzdát. Na úvod bych na tvém místě zašla za jiným psychiatrem či psychologem, asi bych tedy spíš volila ženy než muže, ale celkem to je jedno. Potom bych zkusila některou z "alternativních" metod, jako je kineziologie, rodinné konstelace.
Zároveň bych se na chvíli přestala zabývat myšlenkami na adopci a zkusila si představit (a jakoby připravit) svůj život jakožto život svobodné mámy s dítětem.
Nevěřím, že bys nutně musela přijít o všechny své kamarády a kamarádky, není mezi nimi nikdo, kdo má děti?? Koníčky asi půjdou na chvíli stranou, ale až se s dítětem zaběhneš, tak ho (jak už tu někdo psal) prostě zahrneš do svého světa. Něco mu přizpůsobíš, něčemu se přizpůsobí dítě. Dále finance, máš VŠ, můžeš nějakým způsobem pracovat z domova? Ne třeba hned, ale po pár měsících? Máš něco ušetřeno? Budeš si moct platit třeba na den v týdnu chůvu? A mezitím jít do práce? Tvůj patrner, i když nemá o dítě zájem, bude ti muset na něj platit výživné, stejně tak i na tebe (po dobu dvou let), to ti taky trochu pomůže.
No, třeba to fakt nepůjde. Ale každopádně si myslím, že vlastní dítě stojí za to, aby ses o něco kvůli němu pokusila. A když to fakt nepůjde, tak holt tu adopci provedeš. Jen bych to nehlásila v porodnici dopředu, protože potom ti dítě hned odnesou a nebudeš mít šanci ho poznat. Nedáš tu šanci ani jemu ani sobě. Víš, to dítě tě bude bezvýhradně milovat. Takhle tě ještě nikdy nikdo nemiloval, jako by to dokázalo tvé dítě, kdybys mu dala šanci. A možná, až ho uvidíš, tak tu bezvýhradnou lásku k druhému najdeš i sama v sobě a ono to najednou půjde.
|
| DENISA |
|
(2.6.2010 14:41:18)
Foxyno, hezky jsi to napsala . Doufam, ze nam autorka da za par tydnu vedet, jak se rozhodla, protoze tu muze videt, ze ji nikdo neodsuzuje a vsichni ji podporuji, at se rozhodne jakkoliv.
|
|
| Tenna /2 |
|
(2.6.2010 15:23:29)
Foxyno, moc hezky napsáno, ALE: docela mne zamrazilo při zmínce o bezvýhradné lásce dítěte. Neumím si totiž představit nic tragičtějšího, než dítě, milující bezvýhradně maminku, která nemiluje jeho  Vzpomněla jsem si na ty různé hrozné případy, ke kterým až to může v krajnosti vést ... Neodsuzuji žádnou ženu za to, že z jakýchkoliv důvodů neumí být matkou - ale kéž si to dokáže včas poctivě přiznat a zachová se vůči dítěti fér a dá mu šanci na lásku od někoho jiného!
|
| foxyna |
|
(2.6.2010 15:36:19)
Já tě naprosto chápu.
Ale mám pocit, že tady právě řešíme jednu zmatenou nešťastnou těhotnou holku, ženu, která tak úplně neví coby. To, že může dítě dát bezproblému k adopci, to, že tím pro něj udělá "dobrou" věc, protože se dítě dostane k lidem, kteří ho narozdíl od ní moc moc přejí, to, že to není nic opovrženíhodného, to už jí tady napsalo mnoho z nás.
Já jí chtěla nabídnout pohled z druhé strany, jinou variantu.
Upřímně, jsem přesvědčena o tom, že kdyby dítě vnitřně tak moc nechtěla, jednoznačně nechtěla, tak šla na potrat. Hned, bez ohledu na svého partnera. Ale to neudělala, což ve mne vzbuzuje pocit, že její současná situace je jen jedním z mnoha obrazů "těhotenstké paniky", kterou si čas od času některá těhotná projde. A děje se to i holkám, která si dítě přáli, žijí s milujícím partnerem, jsou finančně zabezepečené, najednou mají pocit, že to nezvládnou, že to není ono, že to dítě vlastně až tak úplně nechtěly a bojí se, co bude dál.
Zakladatelka je na tom objektivně mnohonásobně hůř (špatný základ z dětství, současná situace, atd. ..), takže se ani není čemu divit, že píše tak, jak píše.
Jenže to podle mne ještě pořád nemusí znamenat, že je definitivně neschopna cítit lásku ke svému dítěti, postarat se o něj a že se ho tedy má jednoznačně vzdát.
Sakra, je moc hezké psát jí tady, jaká je úžasná, že chce své dítě poskytnout jiné ženě, která po dítěti moc touží, ale já si pořád myslím, že primární by mělo být pomoct jí zkusit tu situaci uchopit jinak a dát jí i dítěti šanci, aby zůstali spolu. Je to její dítě, ne nějaké zboží, takže by se mělo udělat vše proto, aby také jejím zůstalo. A už jsem napsala, když to nepůjde, tak to nepůjde, ta možnost adopce tady je.
|
| Tenna /2 |
|
(2.6.2010 15:55:04)
Myslíš to moc dobře, rozumím tomu. A kdyby se to podařilo, bylo by to skvělé. Sama jsem to zakladatelce ostatně psala, aby nechala rozhodování až po porodu. Ale vzpomněla jsem si v té souvislosti zkrátka na ty případy, kdy se to hodně nepovedlo
|
|
|
|
|
| jitucha | 
|
(2.6.2010 14:38:35)
mně to skoro připadá, že nejhorší pro tebe je, že bys na všechno měla být sama. babička nepohlídá, dědeček nepovozí, muž nepomůže, nepodpoří ... o práci snad přijít nemusíš, náhrada se bere většinou na dobu mateřské, i když tedy neznám tvůj obor, možná je to jiné. to, že je ti fyzicky špatně, taky nepřidá. chlap tě odmítá, odmítá tvoje dítě - to by mě sebralo, ať už bych měla dětství jakékoli. a na okolí kašli. jestli ho dáš k adopci, klidně se smutným pohledem říkej "už se mnou není", případně "miminko odnesli a už jsem ho nikdy neviděla", to je zvlášť drsné a ostatně je to pravda. uvidíš, jak rychle se přestanou ptát. jakkoli se rozhodneš, rozhodneš se správně, protože se rozhoduješ ty sama v podmínkách, jaké máš. ale na tvém místě bych s rozhodováním počkala, až drobek vykoukne na svět. hodně štěstí!
|
|
| janna001 |
|
(2.6.2010 14:39:30)
Myslím, že jsi velmi zodpovědná osoba a tvoje volba adopce mi nepřijde šokující ani strašná. Na okolí se vykašli, kde bylo okolí během tvého neradostného dětství? Případně můžeš tvrdit, že dítě nepřežilo. Je to sice krutá lež, ale lidi jsou kolikrát děsně zvědaví pijavice a tohle by je mohlo odradit. Držím ti palce a přeju hodně sil.
|
|
| Lůca+2 | 
|
(2.6.2010 14:49:12)
Ahoj....nemyslím si, že by jsi byla špatná matka. Zatím ne. Na tvém místě bych opravdu byla pro adopci, pokud to tak cítíš...na adopci není nic špatného. Moje sestra dala dítě k adopci, kdybych byla starší, vzala bych si ho možná k sobě já, ale bylo mi málo, nebyla jsem zajištěná. Nicméně to řekla dopředu, dítě k adopci skutečně dala a nedá se říct, že by litovala. Dítě by se narodilo matce, která na něj nebyla připravená, narodilo by se do moc špatné situace a ona pro něj chtěla lásku, péči a bezpečí a to dítě většinou u adoptovaných rodičů dostává....
No a rozhodně jsme jí nikdo neodsuzoval. Naopak, po tom, co se dnes rojí za případy, zabité děti, udušené, pohozené ve křoví, ve sněhu...to je odsouzení hodné, ano. Ne adopce!
Takže nejsi špatná matka, jsi inteligentní žena, která chce pro své dítě to nejlepší. Jen tě proboha prosím, ať ti nerupne v hlavě a neporodíš malou někde doma a nepohodíš jako některé zrůdy, dnes jdou utajené porody, jsou babyboxy...dítě lze odložit v nemocnici, v porodnicic odejít a není to trestný čin....
Nicméně nejlepší je dát dítě k adopci rovnou, vše sepsat, jít na utajený porod, dítě má pak rychlejší cestu k budoucím rodičům....
A co okolí? Na to se můžeš vykašlat, ale chápu, že tě to trápí....tak, je to hnusné, ale když už to ví...nejde říct, že jsi o mimi přišla? Vím, je to hnusné, snad mě za to nikdo neodsoudí, ale co jiného? Prostě, toto se bohužel také stává...že maminka o mimi přijde, pár dnů před porodem, během porodu, po něm, v šestinedělí...je to hrozné, ale je to tak...
Hlavně ti přeju hodně štěstí do života, jsem máma dvou dětí, třetí si přejeme, ale přesto tě neodsuzuji a chápu. A mysli především na to malé, ať je v pořádku...a dávej si příště větší pozor...
Jo a pozor také na otce. Buď dítě chce, nebo ne. Probrala jsi to s ním dostatečně? Aby jsi se nerozhodla, nedala mimi úpryč a on pak nezačal pátrat a tak...nedělal dodatečně problémy...
Ví, že jsi tak daleko v těhu? každopádně se svým okolím to neprobírej, mohlo by se to obrátit proti tobě, lidi umějí být zlý, víme všichni...
Tak ještě jednou, tobě i malému hodně štěstí v životě, i kdyby každému zvlášť
|
|
| ..maya.. | 
|
(2.6.2010 15:07:27)
No coment..
|
|
| espr | 
|
(2.6.2010 15:12:42)
no asi nejsi matka století, ale už jenom tím, že se trápíš asi tak a špatná matka nebudeš....dle mého bych udělal toto...připravila si výbavičku pro mimčo do cca 3 měsíců a KONTAKTOVALA fond ohrožených dětí či psychologa nebo jinou podpůrnou skupinu, která má zkušenosti s adopcemi a v KLIDU vyčkala na porod. Po porodu budeš cca pět dní v porodnici a když fakt to dítě chtít nebudeš můžeš ho dát k adopci.....nebo i pak taky......třeba do baby boxu nebo přes ten fond. Jediné co musíš udělat je vykašlat se na reakce okolí....nikdo za tebe nebude dítě vychovávat..kdo tě opravdu zná ten to pochopí a nikomu jinému nemusíš nic vykládat...je to čistě jenom tvoje rozhodnutí. At už se rozhodneš jakkoliv uděláš pro své dítě to nejlepší......drž se
|
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(2.6.2010 15:13:49)
Pokud cítíš že dítě nechceš, tak ho dej k adopci na tom není nic pro co by jsi byla špatná matka. Toto rozhodnutí je jen a jen na tobě.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)