Názory k článku Je bezdětnost trestná?

Ecim  Ono se to mluví...  (8.1.2010 8:24:26) když člověk do cizí situace nevidí. Děti jsou - aspoň pro mě - dost citlivé téma. Holkám, u kterých se předpokládá, že by se mohly chystat na těhotenství (co jsou třeba čerstvě vdané), proto otázky týkající se dětí zásadně nepokládám. Nikdy nevím, co nehezkého mě v životě může potkat, a tak nechci druhým připravovat takovéto horké chvilky. Jednou mi bylo nevýslovně trapně, když jsem v práci zažila situaci, kdy se jedna kolegyně ptala jiné: "A ty nemáš děti? Proč nemáš děti? Nemůžeš je mít?" Bylo mi té bezdětné kolegyně líto, a když jsem otěhotněla, tak jsem o tom před ní nechtěla mluvit. Naštěstí se situace vyřešila sama - odešla jsem brzy na neschopenku a kolegyni ztratila z dohledu. Když jsme se pak po delší potkaly, měla také děťátko (adoptované). Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 8:27:40) pardon - mělo tam být "když jsme se pak po delší době potkaly" Odpovědět  Liška s banem :)  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 8:36:07) Také jsem zažila takové rorumbrady: "Ona děti nemá, protože si chce užívat." Ve skutečnosti byla ta bezdětná žena po několika samovolných potratech. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 8:43:07) Takovéhle komentátory bych kopla někam. Odpovědět  Ivcaso  Re: Ono se to mluví...  (9.1.2010 12:19:20) Ano, přesně tak, všem takovým nakopat. Bydlím ne vesnici a kolem samá babka. Jedna sestra se s manželem pokouší o dítko 12 let,již mají požádané o adopci (umělé oplodnění se také nepodařilo a má dcera 2 roky vdaná a taky nic obě poslouchají hloupé otázky. A největší třešničku na dort jsem přidala já. Ve svých 41 letech porodila bez rizikového těhotenství svou výškou 151 cm syna který vážil 4,24. Stalo se to velice krátkém soužití s přítelem kterého jsem brzy vykopla, když jsem zjistila co je zač.Antikoncepci jsem měla a na těhotenství se přišlo až ve 3 měsíci tak nacokoliv bylo pozdě (ale teď jsem neskutečně ráda, syn už má rok a je zlatíčko) A zpět k jádru, to měli čarodejnice rej, já stará baba bez chlapa, 2 dospělé děti a dám se na mimčo. Oni mladí a nic. A přitom staré lopaty ani jedna neví kolik bylo probečených nocí, že chcou a nejde to a já že v mé situaci s garsonkou 24 m2 kde jsme jak sardinky nechci a musím. Každý by se měl starat sám o sebe a to by byl krásný život. Všem co chtějí přeji aby se podařilo a hlavně zdravíčko. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (9.1.2010 12:24:17) Ivčo, od té doby, co jsem byla těhotná a jeden ****** mi opakovaně popřál něco neskutečně hnusného, už se nedivím vůbec ničemu. Měli jsme v práci kolegyni, která nemohla mít děti, a tak s manželem jezdili na velmi drahé dovolené. S kamarádkou jsme si říkaly, jak jí ty dovolené přejeme a jak by bylo neskutečně ubohé jí je závidět. Jen ať si aspoň užije jiných radostí. Odpovědět  luckabo  Ale i obráceně.  (10.1.2010 18:03:42) Stála jsem s kočárem a půlročním mimísem v pekařství a snažila se drdant, neboť Kája už měla nakročeno k řevu. Byla jedna fronta a dvě kasy. Když jsem se dostala na řadu, tak byla volná ta vzdálenější a než jsem se tam s kočárem přemístila, předběhla mě holka mého věku a začala objednávat. Ozvala jsem se, přece na řadě já, ale ona si do mě jen opovržlivě kopla slovy: "Nojo, to jsou ty hormóny, co?" Odpovědět  Horama  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 12:51:17) Ona některá děti nemá, protože je mít nemůže, ač by si tisíckrát přála. Ale mně nepřijde fér ani strefovat se do těch, které děti skutečně nemají, protože je nechtějí - ať už zatím nebo nikdy. Jsou holky, co prostě nepotkaly chlapa, se kterým by děti chtěly, a do "samomateřství" se vrhnout nechtějí. Jsou takové, které prostě nevěří, že mají na to, aby z nich byla dobrá máma. (Přesto bývají výborné tetky.) Jsou takové, které se prostě rozhodly, že chtějí v životě prioritně dosáhnout něco jiného a dítě jim s tím neladí (může to být kariéra, ale taky už jsem zažila, že to byla péče o maminku-vdovu s Alzheimerem). Rozhodnutí o tom, jestli mít děti, a o tom, kolik mít dětí, by měla být ryze soukromá věc a snažit se soudit z vnější pozice, je podle mě v každé z těch situací věc přinejmenším nevhodná. Odpovědět  Radka+04/06+12/07    •  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 12:58:14) Hujko, mluvíš mi z duše. Mám kamarádku, 40 let, bezdětná, po vztahu se ženatým, co jen sliboval a žádost nepodal, v 33 jí opustil definitivně. Od té doby nepotkala toho pravého. Do pozice svobodné matky se nehrne i když by si to mohla dovolit i finančně, to i sama ona ví, ale nechce se jí.... chápu i nechápu jí, ale respektuju jí a vážím si jí. Proč? Protože má ráda moje děti, moje děti jí milují, nemají problém se od ní nechat pohlídat, umí je zabavit a umí i mě vnuknout nápad na činnosti a celkově jsou naše setkání kolikrát víc pohodová než setkání s rodinami s dětma. Neradí, jen se zeptá, ale cítím že spíš ze zvědavosti, občas mě na něco upozorní, ale vážím si jí pro její takt. I když mi radila jak zvládat hysteráky mojí dcery, tak jsem se neurazila, naopak její rady použila a světe div se... pomohlo to! Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 16:37:20) Hujko, souhlasím. To si musí každý rozhodnout sám. Je nutné si své rozhodnutí ale správně promyslet. I když si život bez dětí nedokážu představit, tak na druhou stranu umím pochopit, proč někteří lidé děti nechtějí. (To je jako kdyby někdo nutil mě mít zvířata, i když žádná nechci. Neznamená to ale, že zvířata nemám ráda.) Jinak s těmi prioritami - myslím si, že je velmi nešťastné se dětí vzdát kvůli péči o nemocné rodiče, a to už z velmi pragmatického důvodu. Co bude ten člověk dělat, až jeho rodiče zemřou a on už bude příliš starý na to, aby si nějaké děti pořídil? Odpovědět  Horama  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:09:12) Bude dělat tetu mojí holčičce. Smutné to je. Jenže to je jediná dcera, žádní další příbuzní, do nějakého ústavu maminku dát nechce, chlapa aktuálně nemá a s její frekvencí vycházek mít nebude, věk 36, o maminku pečuje už 4 roky. Co s tím? Samozřejmě si člověk může říct "maminka umře a pak to ještě stihneš", jenže to nezní moc jako vhodná slova útěchy. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:12:36) To jo. To by na to člověk musel jít diplomatičtěji. Jako jí třeba říct, že kdyby její maminka vnímala, tak by si určitě moc přála, aby ona - její jediná dcera - nezůstala sama a měla děti. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:14:30) Podobný případ řešili jední známí. Pán se rozhodoval mezi starým nemocným otcem, a manželkou, která měla následkem péče o tchána velké problémy. Pak řekl, že ženu bude mít ještě 30 let, ale otec už má před sebou pár let života, a tak mu najdou nějaký pěkný domov důchodců. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:21:08) Jedno vím jistě. NECHCI!!!!!!!, aby se mi moje děti takhle obětovaly. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:28:42) Přijde mi to jako ještě nešťastnější varianta toho, když se matka upne na děti, vzdá kvůli nim svůj partnerský život a nemyslí na to, že děti jednoho dne odejdou z domova. Ale jen vyjadřuji svůj názor, vím, že se mě nikdo na radu neptal. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:41:17) Je to hodně dané mojí životní filozofií, snažím se nikdy v životě nesázet na jednu kartu, protože se kdykoli cokolimůže pokazit. A potom je rozdíl, jestli přijdeme o jediný smysl života nebo o jeden z několika smyslů života. Odpovědět  Terinka4444  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:02:16) To je jak u nás, na mou malou jsme čekali 7 let, nic nezabíralo, já bych pro mimčo udělala vše, ale nešlo to a za mými zády to bylo, dítě mít nechce, je pohodlná, vyhovuje jim život co mají, radši cestují, než by měli děti. A my tím řešili tu bezmoc. Teď se už zase marně rok snažíme a zase poslouchám, do druhého nejdeš, pohodlnost, ubližuješ malé, když je jedináček. Je mi z toho zle. Lidi jsou ve své neomalené hlouposti až zlí. Odpovědět  Tajtrdlík  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:06:41) Tohle je naprosto ubohá závist a dala bych ruku do ohně za to, že lidé co druhým vyčítají bezdětnost jim prostě závidí a sami jsou velice špatní rodiče. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:10:16) Někteří lidé jsou tak blbí a hnusní, že to dál nejde. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:11:16) Jenom blbí. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:10:47) No to si nemyslím, že by to bylo ze závisti. Nebo jen vyjímečně. Jeden strejček se staral už asi od mých šestnácti, jestli mám nějakého chlapa, mě to dost stresovalo, přiznám se, že jsem se mu i snažila vyhýbat. Ale určitě tyto jeho snahy nebyly motivovány nějak zle. On si rodinný život a své tři syny velice užíval, byl na svou rodinu hrdý a vlastně velmi dobrosrdečně přál ostatním, aby se měli tak dobře jako on. Ale šel na to dost zhurta. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:19:04) Strýčkovi jen asi nedošlo, že si druzí svůj život můžou představovat i jinak, že? Vím, jak mě hrozně iritovalo, když se mě různé staré tetičky v době, kdy jsem byla čerstvě po škole a neměla žádnou praxi ani peníze (a s přítelem jsme spolu byli krátce) vyptávaly, kdy už budu mít děti, že "dá Pán Bůh zajíčka, dá i chlebíčka". Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:23:46) Ale já jsem si život jinak nepředstavovala. Prostě jsem žádnou známost v těch šestnácti neměla. Strejda mě naštval jedině tím, že si klidně umřel měsíc před mojí svatbou. A tím, že jsem se mu nemohla pochlubit dětma. Protože by mu dělaly jistě upřímnou radost. Odpovědět  Ecim  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 22:30:51) Jo tak! Ale chápu Tě, takových otázek jsem si užila dost a dost. A snažila jsem se utěšovat tím, že to ti lidé nemyslí špatně. Odpovědět  vera.zde  Re: Ono se to mluví...  (8.1.2010 19:13:56) Nechápu smysl tohoto článku, diskusi jsem nečetla. Nevím co autorka řekla mamince, která měla potřebu reagovat agresivně(slepiciózně...slova autorky).Já osobně neudílím rady lidem v situacích , které jsem si neprožila, protože už jsem dost stará na to, abych věděla, že každý si sešlapáváme svoje boty a kdyby fungoval mustr na život....tak bychom se uzývali. Já začínám slovy ..."hele a co zkusit tohle...", ale spíš poslouchám a mlčím, ale kdyby někdo začal radit mně způsobem direktivním, tak se budu taky čepýřit. Nedávno jsme měli sraz a jedna naše bezdětná spolužačka(moje hodně nej kamarádka) mi napsala, že přijede dýl, až budeme mít za sebou radostná rodinná fota a úspěchy našich ratolestí, že nemá čím přispět. Tak jsem jí napsala , že to respektuji a očekávám její reportáž o cestě Austrálií a že teda budu závistí bledá. Nakonec přijela i na radostná rodinná fota. Já tu holčinu naprosto respektuji a mám jí ráda, nemůže mít děti a žije tak, aby byla spokojená, samozřejmě když se spolu trochu picnem, tak litujeme , že nejsme jednovaječný dvojčata, že bychom si to na chvilku prohodily. Ještě pro autorku: tak těm slepicím řekni, že ti vadí jejich komentáře a nebo je prostě do svého života nepouštěj, nebo to chce změnit styl komunikace. Odpovědět  Jary    •  Re: Ono se to mluví...  (9.1.2010 21:44:37) Nechápu smysl Tvého příspěvku. Zopakuj si vyjmenvaná slova, pak udílej rady. Odpovědět  Petul.a a Babu  Re: Ono se to mluví...  (10.1.2010 22:09:21) Já to znám z pohledu "té bezdětné". Vždycky, když v práci někdo otěhulkoval, jistá kolegyně se zeptala stylem "A co vy?". Stále jsem naznačovala, naznačovala..., průměrně inteligentnímu tvorovi by to stačilo, jí holt ne. Tak jsem prostě natvrdo řekla, že někdy člověk míní, příroda mění, ale ať se nebojí - že až se to povede, ona se to jistě dozví. Někteří lidé (v tomhle teda zvláště ženy) jsou prostně na tečku. Odpovědět

adelaide k.  To záleží...  (8.1.2010 8:31:10) ... na situaci. Celkem s tebou souhlasím, protože tak trochu stojím na obou stranách "barikády". Na druhou stranu, pokud následuje poznámka o bezdětnosti po sérii nevyžádaných rad jak vychovávat batole/puberťáka/starat se o mimino, tak mám pro to docela pochopení. Odpovědět  Theend  Re: To záleží...  (8.1.2010 9:00:04) Jo, přesně to jsem chtěla dodat, i když jinak se mi člínek líbil. Co bylo impulsem k tomu, že dotyčné matky do autorky takhle rýpaly, se v článku neuvádí. Odpovědět  ALianan  Re: To záleží...  (8.1.2010 9:10:38) Já bych k dítě neplácla, já bych na dítě nikdy nekřičela, musíš vysvětlovat, nejlepší je kojit, používat šátek, hodně chovat, je v blbém věku, bordel v bytě šťastné dítě, měla bys........ Pak své bezdětné znamé ( vlastně každému bezdětnému) odpovím, počkej až budeš mít vlastní dítě. Odpovědět  Theend  Re: To záleží...  (8.1.2010 10:13:23) A i když to dítě už někdo má, ještě to neznamená, že ví všechno nejlíp a do všech se může navážet. Vždyť odborné výchovné teorie se také dost liší - třeba v názoru na používání trestů (tím nemyslím nutně fyzické tresty). A to nemluvím o tom, že kolikrát má v sobě člověk nějaký ideál, jak chce vysvětlovat a nechce křičet, natož dítěti dát přes zadek. A pak prostě přijde nějaká chvíle, kdy to s nervama neustojí a jedná tak, jak vůbec nechtěl. Aspoň já to tak mám. A v téhle chvíli, když mi to je samotné líto, zmítám se ve výčitkách a pochybnostech, nevyžádané a povýšené rady fakt nepomohou, akorát naserou. Odpovědět  janna001  Re: To záleží...  (8.1.2010 11:02:07) Důvodem je často jenom věk - jak se ženská blíží třicítce a nemá dítě, ptá se na to skoro každej, ženský i chlapi. Když se mě ptal asi 30. člověk, už mi to lezlo na nervy, nicméně jsem odpověděla podle pravdy, že chceme napřed poplatit půjčky a potom. Blbý bylo, když to potom nešlo. Bylo mi 27 let, to není tak hrozný, otěhotněla jsem po půl roce, takže žádný dlouhý drámo, ale věděla jsem, že nemám ovulaci, chodila jsem na krevní testy, doktor říkal, že to může trvat i dlouho - nakonec se naštěstí zadařilo na první pokus. Ale v tý době mi ty otázky dost vadily, následovala pak často otázka proč ještě těhotná nejsem, na což jsem odpovídala většinou, že není kam spěchat, protože se mi to nechtělo všem kolegyním, sousedkám atd. vysvětlovat. Načež jsem obvykle bývala poučena, že už mám nejvyšší čas atd. Nic moc příjemnýho. Odpovědět  Zuuuza  Re: To záleží...  (8.1.2010 13:37:48) Janno, přesně z těchto důvodů se svých bezdětných kamarádek/kolegyň/známých fakt na takovou soukromou věc, jako je plánování potomka, neptám. Neměla jsem to sama ráda, když s tím stále někdo "otravoval". A jsem si vědoma, že důvody mohou být různé. Myslím si, že do toho nikomu nic není.. Odpovědět  Ecim  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:40:03) Zuuuzo, souhlas. Dělám to také tak. Stejně jako se nikoho neptám, jesli má partnera, protože v době, kdy jsem ho neměla, mě někteří lidé touto otázkou neuvěřitelně deptali. Odpovědět  Zuuuza  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:41:04) Přesně tak. Odpovědět  Ecim  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:46:01) Zuuuzo, víš, co je paradox? Že právě těm dvěma holkám, které mě tím deptaly nejvíc, se momentálně v soukromí nedaří, a proto se mi vyhýbají. Měla bych z toho asi mít pocit zadostiučinění, ale já ho nemám. Je mi jich líto a moc bych jim partnera a děti přála. Odpovědět  Zuuuza  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:50:38) To je pochopitelné Jen zlý člověk má radost z cizího neštěstí.. Moje dlouholeté kamarádky měly dlouholeté vztahy a já jsem byla stále sama nebo ve vztahu-nevztahu. Bylo to někdy těžké. Pak měla jedna 2 měsíce před svatbou a rozešli se (snad po 7 nebo 8 letech) :-( To už jsem byla se svým současným manželem. Prostě život jde dál a je dost proměnlivý.. Naštěstí. Odpovědět  Ecim  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:48:36) A hlavně si říkám: Takhle blbě se ptá kdekdo. Je tedy nutné, abych se ptala také? Odpovědět  janna001  Re: To záleží...  (8.1.2010 18:57:28) Já už se taky neptám. Odpovědět  Limai  Re: Souhlasím,  (8.1.2010 10:49:57) vždycky když vidím chování jisté holčičky,jejíž matka kdysi,když má dcera byla mnohem menší,jí několikrát neopoměla zdůraznit,že je neposlušná,a teď to má zpátky i s úrokama-absolutně nezvládnutelnou dceru bez hranic v chování která neposlechne,je drzá,zlá,hnusná na všechny kolem,dělá si vyloženě co chce a poslušnost?Takové slovo vůbec nezná.Po nějaké době strávené s tím dítětem jsou všichni psychicky úplně mimo a dítě?Proč by poslouchalo,když ví že ho někdo tak maximálně okřikne?Ale hlavně že jeho matka zřejmě předem věděla,že její dítě bude andílek nad kterým se každý rozplyne,nejposlušnější na světě. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: To záleží...  (8.1.2010 10:09:25) Impulsem mohlo být prostě jen to, že si autorka, která se věnuje pedagogické činnosti, pokud to dobře chápu, dovolila sdělit diplomaticky a kulantně nějaké matince, že má nevycválaného spratka, který nechodí na kroužky pro pobavení, ale aby se ho matka na chvíli zbavila a on se mohl vyřádit????????? Třeba - nevím - to je jedna z možností... Odpovědět  clea.1  Re: To záleží...  (9.1.2010 19:08:46) a není to jedno co jí k tomu vedlo? Mě taky štvaly kecy o tom,že je mi přes 30 a nemám děti.Sakra to je snad moje věc ne. Jsem vdaná a tak se to jaksi ode mě čekalo,sousedky do mě ryly kdykoliv mě viděly a nějak se jim nedařilo pochopit proč nejsem jak ony. Tak mě jednou tak naštvaly,že jsem se s nima pohádala a od té doby mám klid. Dneska se chystám k porodu po IVF ale kdyby to nevyšlo tak mám milujícího manžela a doma zvěřinec. A na hloupý řeči ostatních ženských o tom,že poslání ženy je rodit děti se jen usmívám. A všem kterým vadí,že do nich okolí do nich reje skrz děti doporučuju pošlete je někam,ať se staraj o sebe a ne o to proč nemáte děti,většinou to totiž jsou ženský,který k tomu přišly jak slepý k houslím a smířily se s realitou,že třeba děti budou mít už ve 20ti a nebo ženský co jejich mateřskej pud je tak silnej,že si život bez dětí neumí představit a nechápou proč ty ženský okolo nich děti nemaj.Pane bože i kdyby to bylo protože chci jezdit po výletech a užívat si je to jen a jen moje věc dámy vaše zbytečná starost. Odpovědět  ErikaB  Re: To záleží...  (8.1.2010 10:50:29) Můj brácha s přítelkyní ( oba přes 30, bez dětí ) když jsou u nás na návštěvě a můj malý syn ( 1,5 let) řádí, vždycky říkají: To ten náš dělat nebude, Tohle mu nesmíš dovolit, Tohle bychom tomu našemu nedovolili atd. Ty poznámky mě dost štvou, protože opravdu nemají páru o tom, jaké to je mít dítě a jaké to je být rodič. Brácha si myslí, že když jeho přítelkyně asistovala při výchově své malé sestřenice, že ví o výchově dítěte všechno. On už by dítě chtěl, ale ona ne, až prý bude byt, až bude dobré zaměstnání, až asi najde někoho lepšího, že??? Nejlepší by bylo, kdyby si každý odpustil rádoby rady, ať už se týkají kohokoliv, ale jsme lidi, takže rýpání a vychvalování jsou nám vlastní. Jinak když tu u mě byla má bezdětná kamarádka ( 28, single ) a stěžovala si, že na sebe nemá čas, nezajde si ani ke kadeřnici, nepřečte si knížku atd., tak jsem ji taky řekla, že až bude mít děti, tak teprve zjistí, co to je, nemít na sebe opravdu čas. Nemyslela jsem to zle, ale když je člověk absolutně bez závazků, tak opravdu neví, jaké to je v těhotenství, po porodu, s dítětem doma atd. Odpovědět  Ecim  Re: To záleží...  (8.1.2010 16:43:34) Eriko, to je pravda. Hodně ale záleží na organizačních schopnostech každého člověka. Kdo chce, ten si čas pro sebe najde (i kdyby to měla být chvilka), souhlasím ale s tím, že bez dětí to jde snáze než s nimi. Odpovědět  withep  Re: To záleží...  (8.1.2010 14:00:17) No jo, ale jsou i opačné extrémy. Co když máš podezření, že chování té a té matky k dětem hraničí s týráním a snažíš se ji opatrně upozornit na to, jak asi dítě takové a takové chování vnímá a že tím trpí... protože jít ji rovnou udat na sociálku, to je přece jen dilema... a ona ti odsekne, že ty jako ne-matka tomu nerozumíš a nemáš do toho co mluvit...? Nám říkala máma, když se nad námi rozčilovala, počkejte, až budete mít svoje děcka, to si užijete! Už tehdy jsem věděla, že já si tedy svoje děti užívat budu, jenže bez ironie . Odpovědět  Mia, + 2, 06 a 07    •  To záleží na situaci  (9.1.2010 19:57:41) To záleží na situaci. Bez jakékoliv předchozí zmínky, debaty to je šílené. Taky znám. Nicméně pokud mně bezdětná paní začne něco vyprávět o výchově /tedy nevýchově) mých dětí, tak je to NAPROSTO namístě. Odpovědět  jary    •  Re: To záleží na situaci  (9.1.2010 21:52:13) Jenže bezdětná paní má třeba několik mladších sourozenců a ví o tom dost. Totéž jako vykládat, že kněz nemá co vykládat o rodině, když žádnou nemá - jak kdyby z žádné nepocházel. Některá ta bezdětná paní má sourozence o 10-15-20 let mladší, hodně se nahlídala různých malých dětí, má lecos příbuzného nastudováno i nakoukáno, a když jí dáte jakkoli staré dítě z jakékoli normální rodiny, poradí si. Ví tak o tom víc než nějaká nanynka, která před porodem řešila "co s tím dítětem budu vlastně dělat?" a která se pak chová evidentně blbě (třeba ty vlastnické výchovy, uzavírání dítěte - absence správných sociálních vazeb atp.) Porod nikomu moudrost výchovy nedá, zatímco někteří bezdětní lidé mají zkušeností mnoho a jsou úžasně empatičtí. Ostatně, stačí se podívat na životopis dona Bosca, že. Odpovědět  sovice  Re: To záleží na situaci  (9.1.2010 22:26:44) Ono nevyžádané rady jsou nevyžádané rady i od dětných přátel či dokonce vlastních rodičů. Zajímalo by mě, proč se tolik lidí cítí kompetentní a hlavně jim vůbec nepřijde nevhodné "radit" (a často je to jen forma nadřazené kritiky) právě matkám dětí, obzvlášť v choulostivé situaci. Představte si, že jdete s kamarádkou po ulici a stane se 1) všimnete si, že má zaprané triko. Uděláte jí přednášku, jak správně prát? 2) kamarádka se nerozhlédne na obě strany před přecházením, v půlce vozovky nepřibrzdí a nepodívá se ještě jednou doprava. Budete jí vysvětlovat, jak správně přecházet? 3) utrhne se jí ucho igelitky, taška spadne na zem a rozbije se láhev vína. Vysvětlíte jí, že v igelitce musí nosit těžké věci opatrně? - málokdo se pustí do takového vysvětlování, že. Ale v situaci 4) vejdete s kamarádkou do krámu a její dítě se ve vozíku vztekne, že chce rohlík hned kupodivu kdekdo s radou přispěchá Odpovědět  Ecim  Re: To záleží na situaci  (9.1.2010 22:35:08) Znám lidi, kteří by s nadšením radili ve všech čtyřech výše zmíněných situacích. Shodou okolností je kvůli tomu radílkovství ale řada lidí nemusí. Odpovědět  sovice  Re: To záleží na situaci  (9.1.2010 22:38:58) Ecim, ano, jsou takoví. Tam je pak úplně jedno jestli jsou dětní či bezdětní, jsou prostě k zešílení Odpovědět  Ecim  Re: To záleží na situaci  (9.1.2010 23:57:32) Sovice, a nejlepší je, když radí ve sférách, ve kterých selhali! Když mi člověk nad 30, který nikdy s nikým nechodil, radí v partnerských vztazích, nebo ženská, která 20 let seděla na zadku doma a pak šla dělat podřadnou práci, dává rady, jak skloubit rodinu a kariéru, tak se pěkně vztekám. Odpovědět  sovice  Re: To záleží na situaci  (10.1.2010 0:19:02) No tak, víš jak skvěle musí mít nastudovanou teorii partnerských vztahů člověk, který neztrácel čas chozením s někým a místo toho studoval a studoval? Odpovědět  Ecim  Re: To záleží na situaci  (10.1.2010 18:07:44) Sovice, přesně tak! Sebevětší praxe teorii prostě nenahradí, ani kdybychom se stavěli na hlavu! Odpovědět  genova  Re: To záleží na situaci  (10.1.2010 12:07:11) No říkám, ukamenujme ty matky a jejich děti předejme zástupům bezdětných kteři si s výchovou poradí lépe Odpovědět

&  Terezo   (8.1.2010 8:33:17) Je mi lito jestli nemuzes mit vlastni deto a touzis o nich. jedna vec co nesmasim. Tvuj clanek je bohuzel, taj neurcity ze nevim o jake poznamky presne jde. Co fakt nemam rada je kecat druhyn do zivota, at uz je to rada, ze ti koncne tikaji bio hodiny a mela bys uz konecne mit sladky uzlicek, nebo na druhou stranu,nevyzadane rady bezdetnych nebo i detnych na vychovu o peci o dite. " Ja bych to delala, jinak... " Diky materstvi si prijdu v necem silneksi, v necem zranitelnejsi, ale rozhodne tolerantnejsi... Odpovědět  &  Re: Terezo   (8.1.2010 8:35:17) Pardon ... Ta veta "Jedna vec co nesnasim" mi tam byt nemela Odpovědět

16.5Salám&Lajka14  Zvláštní věc...  (8.1.2010 8:47:54) Nikdy se mne nikdo na nic podobného NEPTAL, protože ani nikdo NEPŘEDPOKLÁDAL, že bych měla mít děti. Mám jednoho syna - neplánovaně - narodil se, když mi bylo 28. Dnes chodí do první třídy a kamarádky, kteří mne znají fakt dlouho, se spíš ptají "ale že jsi ráda, že ho máš?". :o) Odpovědět  Razivia  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 9:08:39) Tak to je fakt dobrá otázka ! Jinak k článku - souhlasím, ale chybí ma tam ta "konkrétní" situace. Mě se taky každý ptá, jsem sice nad věcí, ale když mám takovejch otázek sedm do tejdne, tak je toho tak tak. Nejhorší byla rodinná oslava mých třicátin Odpovědět  Raduna    •  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 9:18:58) Monty, to máš opravdu štěstí. Já pocházím z takové té průměrné rodiny, kde se všecko musí dělat, tak jak to dělají ostatní a poznámek jsem si užila opravdu habaděj, dokud jsem si (zejména rodiče) "nevychovala," že už se o dětech přede mnou raději nezmiňují. Bohužel širší okolí si nevychováš a občas nějaký ten dotaz přijde. Já momentálně odpovídám, že prozatím děti nechci a dál to nerozvádím. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 9:22:30) Raduno, asi jsem z nějaký ujetý rodiny, mně třeba i nebožka babička soucitně říkávala - a to už byl syn na světě - "tys neměla mít děti, to není nic pro tebe". Nevím teda, co ode mne čekali, ale dítě určitě ne. Odpovědět  Raduna    •  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 9:29:00) Monty, šťástná to žena!!! :) Já se vlastně taky divím, že ty děti někdo ode mě vůbec kdy čekal, protože jsem měla odjakživa úplně jiné zájmy. Jestli si je někdy pořídím, tak to bude jenom a pouze z lásky k mému manželovi, kdyby je chtěl. Odpovědět  Ecim  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 16:47:47) Také mám jednu známou, u které jsem si byla téměř jistá, že děti chtít a mít nebude, ale překvapila. Odpovědět  Zuuuza  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 13:49:14) Raduno, nějak mi to připomělo tchýni.. My už jedno dítě máme. Kdežto manželův bratr (jeho dvojče) je stále sám a bezdětný (38 let). A tchýně, ač je jinak celkem v klidu, tak jednu dobu stále mluvila o druhém dítěti.. Po několikáté takové poznámce jsem jí řekla, že má ještě jednoho syna, tak ať si řekne u něj Myslím, že to je stále dokola. Když někdo nemá dítě, vyptává se okolí, kdy ho mít bude. Když už má jedno, padají otázky, kdy bude další. A když už jsou dvě, ale třeba stejného pohlaví, tak zas "otravují" s tím, jestli teda ještě bude holčička/chlapeček.. Člověk se musí obrnit a nebrat si to. A naopak se takhle hloupě nevyptávat ostatních. Z. Odpovědět  Ecim  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 16:51:57) Sama na sobě tohle otravování mám ráda, protože po dvou klukách tu holčičku ještě chci. (Ale druhých se na to raději ptám málokdy.) Když jsem psala sms z porodního sálu, že máme druhého syna, tak se mě bývalý přítel hned ptal (a nebyl sám), kdy bude holčička. Odpovědět  Zuuuza  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 16:53:27) Jojo, my teď čekáme také druhého syna a tak nějak okolí předpokládá, že tím nekončíme.. Já teda vždycky chtěla tři děti, tak musím ještě "ukecat" manžela Je mi jasné, že všichni za tím budou vidět snahu o holčičku. A nezastírám, že by nás moc potěšila. Odpovědět  Ecim  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 16:57:29) Já jsem manžela (snad) definitivně ukecala hned na porodním sále (nezávisle na vtipných sms od bývalého přítele i ostatních kamarádů). Jen máme dohodu, že tím nebudeme dráždit manželovy rodiče, kteří třetí dítě považuji za bláznovství, s čímž se samozřejmě neztotožňuji. Odpovědět  Zuuuza  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 17:00:10) To je fakt ujeté, jak ostatní hodnotí, zda je to nebo ono bláznovství, nezodpovědnost apod. Starat o děti se budete stejně jen vy dva, tak co je komu do toho ? Jinak držím palce, aby se holčička zadařila. A když ne, tak budete jak královský pár, když budete mít tři syny. Manžel je z dvojčat, tak si dělám srandu, že napotřetí to budou rovnou dva kluci A ze 4 bych už teda byla na mašli Odpovědět  Ecim  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 17:03:44) Můj starší syn nedávno prohlásil, že chce ještě 3 ségry. Je maximalista po mně. Odpovědět  Bez vypínače  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 18:45:27) Nj, já mám tři dcery a jednoho syna. Když to někde říkám, každý automaticky reaguje: "aha a chlapeček je nejmladší že?" (je druhý ). Odpovědět  Zuuuza  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 18:51:28) Lidi jsou fakt (s prominutím) prdlí Odpovědět  mamina    •  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 19:56:36) Neztrácej naději, kamarádce se teď narodilo 2 miminko, podle všech ultrazvuků, které měla při docela problémových těhotenstvích habaděj, by se teď měla starat o 2 holčičky, ale má Honzu a Matěje, co ty víš, co na tebe v porodnici vykoukne, oni to doktoři taky nemaj stoprocentně zmáknuté Odpovědět  Zuuuza  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 21:14:55) Dík, ale my to taky viděli Myslím, že je snadnější splést se u holčičky než u kluka. My jsme šťastní za druhého syna. Já jsem si to i myslela, že to bude kluk. Už se těšíme, až tu budou řádit spolu. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Zvláštní věc...  (8.1.2010 16:12:42) no, ale jseš ráda, ne? Odpovědět

Ananta  Názor  (8.1.2010 8:55:54) Taky nemám děti a to už jsem pěkně "stará". Většinou mě tyto otázky nerozhazují, ale stalo se... kolegovi z kanceláře se narodilo miminko, byl u porodu, pak přišel do práce a chvíli tady tím všichni žili, vykládal jaké to bylo... samotnou mě překvapilo jak jsem byla rozhozená, dokonce jsem skoro brečela. Když jsem nad tím pak přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že nikdy nezařídím, aby se mé okolí chovalo nějakým způsobem, který požaduji. Jsem to já, kdo si to musí srovnat a naučit se s tím žít, protože jinak to bude znamenat život v neustálém napětí, kdy zase někdo s něčím příjde... miminka se rodí pořád... po světě nechodí samí empatičtí lidé a já těžko někomu naordinuju aby se neradoval z dětí nebo se nezeptal... Co se týká schopnosti vychovávat, tak si myslím že praxi je super spojit s teorií, ale praxe vůbec nezaručuje správnou výchovu, u hodně lidí je to spíš způsobem pokus-omyl, protože nemají žádné pedagogické, psychologické nebo jiné podobné vzdělání, někteří se ani nezajímají o to jak vychovávat a aplikují rodinné modely z primární rodiny. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 9:04:46) Ananto, máš velmi rozumný přístup, nelze převychovávat široké daleké okolí k tomu, aby se chovalo přesně tak, jak požadujeme my. Chápu, že pro ženu je tohle téma velice citlivá záležitost, ale pokud skutečně nechce každému na potkání vysvětlovat co, jak a proč, je nutné se naučit s tím žít - se svým problémem, nebo jen se svým životním stylem, pokud někdo děti nemá proto, že je jednoduše nechce, ale i s reakcemi okolí. Málokdo z nás se totiž ideálně trefí do standardu, v případě dětí jsou to dvě děti, ideálně samozřejmě holčička a chlapeček, s věkovým rozdílem asi tak dvou let......... Všichni ostatní se musí vypořádat s poznámkami a údivem na jejich adresu, matky více, nebo méně dětí, matky dvojčat, matky chlapečků, nebo naopak dívek......... Nejsem proti, aby dotyčná tohle zpracovala v článku, jednak si utřídí myšlenky, jednak to může alespoň částečně posunout zvědavce a rýpalky k tomu, že určitý postoj je vnímán jako necitlivý, neslušný, nevhodný. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 9:07:54) Ještě k té zmíněné schopnosti vychovávat......trochu legrační domněnka, že s porodem automaticky nastoupí schopnosti. Pro mě legrační, pro někoho to může být bolestivé, nebo neuctivé, pokud se věnuje výchově dětí jinak, než formou rodičovství. Já mám dojem, že mé děti se vychovaly samy, zdá se, že celkem slušně, ale můj vklad byl skoro minimální, jsou úplně jiné, než jak bych je směřovala já a jsou skvělé. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Názor  (8.1.2010 9:17:04) Pro mne je zase legrační automaticky předpokládat, že když má někdo dělohu, musí v ní odchovat nějaké děti. Odpovědět  Bodlík  Re: Názor  (8.1.2010 16:03:21) Náhodou, kdyby tenhle systém začal fungovat...... představ si, že máš doma pěněženku a teď tam automaticky bude dost peněz Odpovědět  aachje skunk a tři holky  Re: Názor  (8.1.2010 9:23:02) pokud bude konverzace s bezdětnou paní milé povídání,ráda si s ní popovídám o dětech,o výchově,o početí i problémech s ním.pokud mi bezdětná paní začne dávat rozzumy,vytahovat statistiky kde rodit,či jak kojit a podobně,pošlu jí kamsi. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 9:26:05) Achje, bezdětná paní ale taky může být učitelka (jako já) a má prostě statisticky mnohem větší zkušenost s dětmi než ty jako matka. A i kdyby učitelka nebyla, tak snad neexistuje jediný dospělý jedinec, který s dětmi má zkušenost prostě nulovou a tím pádem opravdu netuší, o čem mluví. Asi ale záleží na tom, jak jsou takové rady nebo názory prezentovány. Což asi bude ten kámen úrazu. Odpovědět  aachje skunk a tři holky  Re: Názor  (8.1.2010 9:32:02) přesně tak radun,jde o prezentaci.já znám své děti úplně jinak než jejich učitelka. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 9:34:31) Jenže já mám kamarádku, která jakékoli komentáře, ať byly podány sebevíc taktně a byly sebevíc bezelstné či rozumné, odrážela větou: Nemáš svoje děti, tak nemáš právo na žádný názor o nich. Z toho jdu opravdu do kolen. Odpovědět  *Niki*  Re: Názor  (8.1.2010 10:04:31) Raduno, třeba ta tvá kamarádka o žádné komentáře prostě nestála. 99% matek je citlivých na sebemenší kritiku svých dětí a svých mateřských kompetencí, i kdyby jsi to podala sebeněžněji na stříbrném podnose. Sama za sebe se cítím být "odborníkem" pouze na 3 děti a to jsou ty, které nosí stejné příjmení jako já. Na ostatní mám názo, který jsem schopna vyjevit, když se někdo zeptá. Největším odborníkem na děti (zvlášť moje) je můj bezdětný bratr, se kterým se vídám asi 4x ročně, rýpe, no a jednou možnou reakcí na jeho teorie je záchvat smíchu, což ho občas pekelně urazí, takže už raději dal pokoj Těším se na jeho teorie v praxi, za pár měsíců jeho přítelkyně porodí první dítě Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 10:09:30) Mono, To chápu, každý je asi na kritiku či poznámky citlivý jinak, ale ono je někdy těžké vůbec s těmi dětnými mluvit, protože oni o ničem jiném něž o dětech často nemluví (teda někteří a po určitou dobu) a když chcete přispět svojí troškou do mlýna, prostě s nějakým názorem z jiného úhlu, tak nemůžete, protože je to "kritika" a nic o tom jako bezdětní nevíte. Je pak někdy těžké takové kamarádství udržet. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 10:14:41) Raduno, pokud se sejdou dva lidé s diametrálně odlišným životním stylem, v tomto případě s dětmi x bez dětí, vyžaduje to hodně diplomacie a je těžké přátelství udržet. Navíc, jsem sice matka, ale s rodičem, který neumí mluvit o ničem jiném, než o dětech, si taky po pár větách nemám co říct, žiju s tím, že moje děti kromě mě, nejou pro nikoho středobodem vesmíru. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 10:16:19) mně, asi bych měla jít spát, jenže jsem na nesprávné straně zeměkoule. Odpovědět  Zuuuza  Re: Názor  (8.1.2010 14:12:21) Grainne, přesně. Souhlas. Taky to vnímám stejně. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 18:14:45) Také souhlasím. I když je někdy trochu nepříjemné si připustit, že někoho jiného naše děti třeba tolik nezajímají. Odpovědět  Zuuuza  Re: Názor  (8.1.2010 21:16:03) No to je fakt. Ze začátku mi to chvíli trvalo, než jsem si to uvědomila a srovnala v hlavě Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: Názor  (9.1.2010 11:33:14) Mně zas spolužačky (měla jsem neplánovaně děti ještě na VŠ a byla jsem první ze všech) říkaly, že jim vůbec nevyprávim o miminu a ať jim něco řeknu. Tak jsem jim říkala, že buď pije, nebo řve, nebo spí a víc k tomu nic nemám Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (9.1.2010 11:36:39) Já zas mám tendenci o svých dětem mluvit neustále a musím se hlídat, protože pak mi dojde, že bych se druhým lidem mohla jevit jako otravná a to nechci. Odpovědět  Zuuuza  Re: Názor  (9.1.2010 13:22:08) Odpovědět  pavla12345  Re: Názor  (8.1.2010 10:29:18) Raduno, nám jeden moudrý profesor na VŠ říkal, že nejlepší, co můžeme pro svou profesi učitelky udělat, je mít děti. Tehdy jsme se čílily (byly jsme samé holky), že jsme přece studovaly, jsme empatické atd. Děti jsem začala rodit až po třech letech ve škole a dnes bych se mnohým svým žákům i jejich rodičům ráda za pár přešlapů či nedorozumění omluvila. Když mi rodiče na tř. schůzkách povídali, jak se se svým dítětem doma učí, jak mu ráno kontrolují připravenou aktovku, jak ho vedou ke slušnému chování atd., moc jsem tomu nevěřila a myslela si své. Teď mám 3 děti a vidím to úplně jinak. Pokud se ještě někdy do školství vrátím, budu určitě "jiná" učitelka než před dětmi. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 11:09:10) Pavlo, ale já jsem začala učit až ve 30 letech, takže jsem měla mnohem víc životních zkušeností a tím i víc empatie, než bežný absolvent, který s hlavou plnou teorií a ideálů jde učit. Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 11:28:24) Empatie ve výchově dětí není všechno, a vlastní "dětnost" je zkušenost nepřenosná a nenahraditelná. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 14:21:22) To určitě je, ale já právě proto, že nemám děti, jsem vlastně na stejné straně barikády jako děti. Beru je jako sobě rovné a ne jenom jako někoho, kdo mě musí poslouchat, protože mám za něj zodpovědnost. Chci, aby děti učení pokud možno nebrali jako "mučení." Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 16:19:40) jo, zato jako matka bys je mučila na mučících nástrojích teda to je logika, doufám, že nučíš matiku Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 16:29:17) Souhlas s Rachel. Jinak, děti zásadně neberu jako rovné sobě, já jsem matka, a děti jsou děti, nejsme žádní kámoši. A život s dětma se rozhodně neskládá jen z učení a "blbnutí", je tám i spousta jiných dimenzí, které učitelka nevidí a nezažíva. Odpovědět  kopidlno  Re: Názor  (8.1.2010 16:32:49) Anarad a jak děti bereš, když ne jako sobě rovné? Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 16:42:04) Jako svoje dětí, ne jako dospělé snad zodpovědné osoby. Pro "rovnostáře": Dětem například "surově" zakazuju určité věci, ale za ně také položim život. Pokud jde o mně rovné dospělé ani mně nenapadne zakazovat (či pokládat život). Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 17:35:33) přesně tak. děti jsou mi rovné ve smyslu hodnoty osobnosti, to je ale něco jiného. ve smyslu autority si rovni nejsme. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 17:52:57) Ráchel, souhlasím, také to tak vnímám, vyjádřila jsi to hezky. P.S. Mimo téma: Mohu Tě poprosit o odpovědi na mé otázky v diskusi pod článkem o asistované reprodukci? Byla bych nerada, kdyby mezi námi vzniklo nějaké zbytečné napětí a nedorozumění. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 17:57:29) Jde z tebe trochu strach... "surově"? Jak to myslíš? Evokuje mi to že hlavně přikazuješ... Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Názor  (8.1.2010 17:59:53) Já Anadar rozumím. Opravdu, dětem se někdy přikazovat musí, je to nezbytné pro zachování jejich zdraví i života. A krom toho, děti mají rády jasný řád. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 18:06:33) To je jasné, takto napsané, samozřejmě hraje roli taky věk... jinak si myslím, že je celkem dobré vysvětlit proč po něm chci konkrétní věc, aby nebylo jen poslušnou loutkou... zase můžu klidně uvést příklad v co se to může pak vyvinout... ale to je asi zřejmé a dá se to odvodit... je to v rovině teorie, je mi jasné, že v praxi nic ideálního člověk nevykoumá... Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 18:07:19) no, a to je jedna z věcí, které člověk nejlépe (bytostně) pochopí s vlastními dětmi Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 18:16:28) Jak jinak, ach jo ... kamarád říkal, že nejchytřejší člověk na světě je jeho matka a to od jeho narození... je strašně rychlá a vždycky všechno ví nejlíp. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Názor  (8.1.2010 18:21:41) Ale to je přece jasně daný axióm, že maminka ví všechno nejlíp... Aspoň pro menší děti naprosto v pořádku, taky jsem si to v dětství myslela. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 18:39:20) Ale pak ten šok, když člověk zjistí, že to tak vždycky není... Odpovědět  SnowWhite  Re: Názor  (10.1.2010 12:39:36) moje nejstarší si už myslí, že jsem blb Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (10.1.2010 18:06:08) Můj prvorozený už také ví řadu věcí líp než já, třeba to, jak se narodil. Nedávno mě dotčeně poučil: "Ale nééé, jsi mě nevytlačila, vytáhla mě sestřička!" To je vděk. Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 12:46:48) hlavně ať ti to tvoje sebepojetí dlouho vydrží kdyby mi učitelka mého syna řekla, že je empatická, s životními zkušenostmi a radila mi při výchově dětí aniž bych se jí prosila o radu, zcela neempaticky bych projevila ostrý nesouhlas s takovýmto počínáním a paní učitelku poslala do míst, kde ani slunce nesvítí. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 14:30:10) Milá dadlenko, právě kvůli takovým rodičům jako jsi ty totiž nefunguje spolupráce rodiče-škola. Já nikdy rodičům neradím, jak májí svoje děti vychovávat, ale pokud některé dítě soustavně nenosí úkoly, při sebemenším stresu se rozpláče atd., tak asi není v rodině vše úplně OK a většinou doporočuji návštěvu odborníka. Jediné v čem jím radím je, jak můžou zlepšit jejich známky v mém předmětu a kde a jak je na tom potřeba zapracovat. Tvoje reakce přesně odpovídá těm "vševědoucím" matkám zmíněným v článku. Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 16:15:17) milá vševědoucí raduno, je pozoruhodné, jak přesně víš, jaký jsem typ rodiče a jak vycházím s učiteli a jak své děti vychovávám. Nevím, jaká jsi ve skutečnosti, ale svými příspěvky v diskuzi jsi opravdu potvrdila svá slova o empatii a zkušenostech. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 16:39:34) Dadlenko, to, že jsem vševědoucí, jsem nikde netvrdila. Akorát nechodím po světě s klapkami na očích a snažím se vidět věci ze všech pohledů. Například se snažím i do těch dětiček, a dokonce, představ si, i do jejich rodičů vžít. Právě proto nesnáším lidi, kteří mají pravdu, protože jim na to něco dává morální právo. Třeba to, že porodili, že jsou starší, že mají titul, že mají peníze...ne, na pravdu nikdo patent nemá, ani ta dětná učitelka, ani bezdětná a ani ta matka. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 16:40:13) Fuj, když se naštvu, vynechávám slova...sorry. Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 16:45:14) Co pak pravda je jen jedna? Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 17:13:58) vševědoucí jsem napsala jako reakci na tvá slova o přesně takových rodičích... Když potřebuji radu, ráda si ji vyslechnu, ale toho člověka si vybírám já, nestojím o radu kolemprocházející paní (např. když se mi dítě vzteká), nestojím o životní příběh s výkladem dějin (za nás to bylo....) teď to prosím nevztahuj na sebemám ve svém okolí mnoho učitelek, které znám osobně a můžu ti říct, že od většiny z nich bych o radu nestála, je mi úplně jedno, jak to mají všechno vystudované, kolik let již pracují s dětmi a je mi jedno, jestli mají, nebo nemají děti. Synova učitelka je bezdětná, po škole a budeš se divit, vycházíme s ní velmi dobře. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 17:19:40) Tak vidíš, nechápu tedy, proč se tu tolik čílíš. To o té vševědoucnosti si ale psala na mě, tak jsem ti na to odpovídala. Taky si nenechám radit jen tak od někoho a proto to nedělám i jiným. Jenže tohle je diskuze, kde jsem chtěla o svých trochu jiných zkušenostech napsat a ty ses do mě hned obula přesně tím stylem, o kterém píše autorka. Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 17:26:57) no já ale z rozčílení nevynechávám slova.... Odpovědět  Bumbi&05,08,10  Re: Názor  (8.1.2010 17:33:11) dadlenko, sorry, ale podle toho úzkého proužku názorů, který jsi tu předvedla, radunino hodnocení sedí dost přesně... Poslala bys učitelku do míst, kde slunce nesvítí, kdyby ti řekla něco ne-pěkného o tvém drahouškovi... Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 18:02:01) Napadlo mě totéž co Radunu, ale pravda to být nemusí, jen to tak z tvého psaného projevu působí. Asociuješ mi napruženého rodiče, který si to jde do školy s učitelkou vyřídit... což pokud to tak je, je prušvih hlavně pro to dítě... a budu klidně za rozumbradu, dítě potřebuje kontakt s cizí autoritou, protože to tak bude zažívat v práci a různě jinde... Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 18:29:18) jsem opravdu netušila, že tak ten můj kostrbatý psaný projev působí, spíš jsem byla ironická než naštvaná. Přiznávám se bez mučení, že k diskuzi mě podnítil radunin příspěvek o tom, že je empatická se životními zkušenostmi, co se dělo dál.... mám mlhu p.s. učitelky nemlátím, nejím, dětí se většinou nezastávám, ale je to i tím, že pedagogy svých dětí znám a vybírám (i když mezi mé oblíbené písně patří ta od skupiny ZOO kde se zpívá :učitelku zeměpisu, gymnastiky, krasopisu zapálit, tu ropuchu, co učí dětí psát slova krácená jako sekera) Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 18:34:10) Dadlenko, akorát já zase nepochopila, jak tě mohlo naštvat, že někdo o sobě napíš, že je empatický. V mém případě je to téměř diagnóza, protože prostě neumím nemyslet na to, jak nějakou situaci prožívá i ten druhý a snažit se jeho postoj nějak chápat. Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 18:40:23) promiň, neznám tě, ale mě to prostě znělo falešně, ještě ve spojení s těmi životními zkušenostmi... třeba taková prostě jsi a tvoje okolí je úplně uempatizováno k smrti Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 18:51:46) Dadlenko, v pohodě. Mě tahle moje vlastnost docela komplikuje život, proto o ní moc dobře vím. Ale v mém povolání se to zase hodí. Totiž na obrazovce vypadají slova někdy trochu jinak, než jsou myšlena, protože tu hraje roli stručnost. Nemůžu ti psát celý svůj životopis, než prohlásím, že jsem empatická. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 18:48:57) no to ale přece neznamená, že se do toho skutečně vcítíš... o něco se snažit a mít tu schopnost jsou dvě různý věci... to je arugumentace a co na to tetička wikipedie? "Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod." Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 18:58:19) Rachel, co je mi ale na druhou stranu ve vztahu k té mojí kamarádce platný, že přibližně chápu, proč se tak chová (znám jí hodně let a vím, z jaké je rodiny a jaký měla život dřív atd.), když prostě ona si nepřipustí, že nějaký problém má a že ho dokonce lze docela jednoduše řešit a kompenzuje si ho ale tím, že se chce nechat za každou cenu oceňovat a litovat jako matka-hrdinka-trpitelka-obetovatelka atd. od všech kamarádek, sestry, manžela atd..... Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 19:04:32) V tom případě chudáci její děti. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 19:29:43) pokud je to OPRAVDU tak, jak píšeš, tak na to mám můžu akorát říct, že pak je otázka, jestli je to skutečně kamarádka, se kterou bych já chtěla trávit svůj čas Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 19:39:03) Vždyť už se taky moc nestýkáme. Bohužel mám pro svojí slitovnou povahu na takové kamarádky štěstí. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 18:47:58) No fajn písnička, ale dětem bych to radši nezpívala ). Já nestraním ani rodičům ani pedagogům, znám v obou skupinách skvělé lidi, ale i úplně mimo a střílela bych (po dnešním případu v práci, matkou týranej klučina a ještě se jí omlouvá za to že se narodil...) mám emoce na pochodu. Odpovědět  dadlenka  Re: Názor  (8.1.2010 19:01:52) ta písnička je trhlá a zvrhlá jmenuje se Kanibal nemyslím, že by nějak ilustrovala mé vztahy s pedagogickým sborem. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 16:22:06) hmmm. tak moje dítě se při sebemenším stresu taky rozbrečelo... dokud nedostalo novou učitelku. takže ono to asi nebude vždycky problém rodičů, žejo jo a nosit pomůcky má dodnes, kontroly nekontroly. naštěstí má učitelku, která je empatická. má tři děti a jedno z nich je povahově velmi podobné synovi Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 16:58:24) Ráchel, záleží na tom, co si představuješ pod pojmem sebemenší stres. Když se dětem řekne, aby si do sešitu nakreslili malý obrázek maminky, a dítě se rozbrečí až do hysterie, tak to asi nebude doma tak úplně v pořádku. Navíc když se úplně stejně projevuje v hodinách více kantorů, kteří ho učí a určitě mají každý trochu jiný přístup. Když se na někoho huláká kvůli maličkostem jako je papírek na zemi vedle lavice, tak to je podle mě ten typ chování, který děti stresuje úplně zbytečně. (samozřejmě záleží na věku,s puberťáky to jinak někdy opravdu nejde). Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 17:38:27) já vůbec netvrdím, že neexistují děti, které se projevují nestandartně z důvodu špatného vlivu rodičů. jen říkám, že to, že se dítě projevuje nestandratně, nemusí být nutně z důvodu špatného vlivu rodičů, ale že to může mít příčiny různé: ať už je to špatný vliv učitelky, šikana ve třídě, různé biologické příčiny na straně dítěte, temperament atd. Prostě je strašně snadné si dělat rychlé závěry a škatulkovat, ale brát v úvahu, že příčiny problémů dítěte mohou být multifaktorální, už tak snadné není. Odpovědět  Deja  Re: Názor  (9.1.2010 21:22:50) Náš syn se taky rozbrečí kvůli maličkostem a u odborníka jsme byli: naprůměrný intelekt s nerovnoměrným vývojem. Kdo si s tím bohužel neví rady je empatická paní učitelka. Odpovědět  Katka,kluci 7 a 10    •  Re: Názor  (8.1.2010 14:12:09) Já jsem vděčná, že oba mé syny momentálně učí učitelky, které samy mají také po dvou synech. Na schůzce se dozvím, že : "zlobí přiměřeně, nic mimořádného, já si je srovnám. Jsou to normální, živí kluci,mám doma to samé". Prostě balzám na moje nervy.Oproti významně zdviženému obočí předchozí pí. učitelky, když mi sdělovala, že :"honí se po chodbě a na napomenutí reaguje jen někdy !" Holt doma taky reaguje na napomenutí jen někdy....občas nereaguje ani na můj tuří řev :) Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 14:35:11) Katko, a ty si opravdu myslíš, že ten rozdíl je jenom v tom, jestli ta učitelka měla děti nebo ne? To je, promiň, hodně zkreslená představa. Každá učitelka, i ze stejné školy, je prostě jiná. Odpovědět  Katka,kluci 7 a 10    •  Re: Názor  (8.1.2010 15:16:50) Ne, nemyslím. Vždyť jsem sama v předchozím příspěvku psala, jak mě kdysi deptali příbuzní nátlakem na potomstvo.Jen jsem prostě popsala aktuální zkušenost s pí.učitelkou. Mimochodem ta minulá, už starší, je také "dětná", zřejmě ale jak je už ve věku takřka babičkovském, tak už nemá tolik v paměti, že i přes veškerá usměrňování dětí doma se z temperamentního divocha nestane přes noc klidný pozorný chlapec. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 15:27:20) Katko, to beru. Pořád je tu ale to mylné přesvědčení, že bezdětné učitelky jsou na děti přísnější a chtějí je víc usměrňovat. Já je usměrňovat nechci, já je chci jenom provázet a případně jim pomoci vidět, proč je třeba to, co dělají špatné. Ale s respektem k tomu, že to jsou vlastně malí lidé, ne jen nějaké hračky nebo roboti. Respekt vůči svojí osobě cítit potřebují i raubíři. Odpovědět  Katka,kluci 7 a 10    •  Re: Názor  (8.1.2010 15:34:15) To ano, usměrnit potřebují. A já ocením, když si takové prohřešky, jako je honění s kamarády po chodbě,vyřeší a děti usměrní pí.učitelka sama, hned na místě.Já totiž podobné věci z domova moc neovlivním. Ovlivním vnímání světa, názory na to, co je a není správné (nekrade se, nelže, neubližuje se slabším...). Ale živější povahu dítěte už ne a to, že jedná pí. učitelka honění řeší jako problém a druhá nad ním mávne rukou a kluky si srovná, to prostě v mých očích hovoří ve prospěch té druhé. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 15:37:30) Nojo, ale vtip je v tom, že já honění dětí po třídě tolik neřeším jako mnohé moje dětné i mnohodětné kolegyně. Já nejvíc řeším prohřešky ve vztahu k druhým dětem. A když už to honění řeším, tak s tím, že až si milý raubíř rozbije hlavu, bude to bolet jeho a ne mě. Bohužel, kdyby si udělal něco horšího, tak mě sice můžou zavřít, ale to je na jinou diskuzi.... Odpovědět  sovice  Re: Názor  (8.1.2010 15:35:47) Raduno, moje zkušenost říká, že mladá začínající učitelé (ať bezdětní či dětní) jsou - podle své povahy - většinou příliš přísní nebo příliš měkcí. Utřepe se to tak za 3-4 roky. V tom prvním roce jsou ale ti přísní nejpřísnější a ty hodné lze utáhnout na vařené nudli (měla jsem cca 6 úplně čerstvých kantorů během druhého stupně ZŠ a gymnázia, poměr přísní:dobráci byl 4:2) Ti přísní jsou zřejmě ti, co se pustí do poučování rodičů a nechápadě vrtí hlavou nad nesoustředěným sedmiletým klukem. Navíc (a to platí v každé profesi) - čím kratší dobu je kdo v praxi, obvykle tím větší cítí potřebu poučit okolí, jak že má věci činit lépe Odpovědět  sovice  Re: Názor  (8.1.2010 15:37:39) (Omlouvám se za překlepy, v poslední době jich dělám nějak moc :-( ) Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 15:44:21) Sovice, haha, to je přesně ono. Jenže lidé, co všeobecně rádi poučují, jsou úplně všude, ne jenom mezi učiteli, viz. tato diskuze:) Já bych sama sebe ohodnotila jako něco mezi. Když vidím u dětí snahu a slušnost a respekt, jsem k nim taky taková. Když vidím opak, prostě přitvrdím. Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 11:24:02) S dovolením, být učitelkou a věnovat se cizím dětem od-do ani náhodou není totéž jako vlastním 24/7!!! Veškeré rovnice učitel - rodič (pěstoun) jsou mimo mísu. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 18:50:11) Anarad, souhlasím, ale na druhou stranu uznej, že samotná definice 24/7 (brána doslova) je nadsazená. Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 18:53:21) Jak u koho. Máš ale pravdu, 24 mínus těch pár hodin spánku Odpovědět  Želvička plus Petruška    •  Re: Názor  (10.1.2010 12:13:55) Evidentně si neumíš správně zorganizovat den. Nebo ráda ze sebe děláš vytíženou chudinku Odpovědět  genova  Re: Názor  (10.1.2010 12:26:53) Asi jses nevšimla, znamená to, že jsem se svými dětmi ráda. A při 5 dětech to fakt nejde nebít s ními 24/7 (mínus těch pár hodin spánku) Odpovědět  SnowWhite  Re: Názor  (10.1.2010 12:32:22) Anarad, ty máš 5 dětí? Můžu se zeptat jak jsou staré? To už je úctyhodný příspěvek Odpovědět  genova  Re: Názor  (10.1.2010 12:36:19) 8 až rok. Odpovědět  SnowWhite  Re: Názor  (10.1.2010 12:41:57) To je teda síla (pro mě jsi hvězda). Já strašně dlouho čekala aby rozestupy byly velké (mám 3 holky 12, 7, 1rok) a teď je mi to líto, že coby baba asi už dál nepokročím. Čtyři by byli fajn, i když jsem vždy tvrdila, že nechci ani jedno . Pět to už je smečka jak blázen. Máš to nějak namixované? nebo fotbalovou jedenáctku? Promiň, že jsem zvědavá, jen mě to zaujalo Odpovědět  genova  Re: Názor  (10.1.2010 12:46:43) Holka, kluk, holka, kluk, holka, ?... Dělám si legraci, už jsme skončili, tlačí nas věk Odpovědět  SnowWhite  Re: Názor  (10.1.2010 12:50:43) To je super, celkem jsi mě dostala. Kamarádka uvažuje o čtvrtém, a já mám jen splín, že už to nebude. Jsem stará i na tuhle malou nebo se tak aspoň cítím . Takže velká gratulace, žes to takhle nádherně zvládla našvihat a hlavně, žes v pohodě přežila.....ještě přijde puberta, kterou pozoruji u nás nastupovat a myslím, že to bude hukot. Užívej si malochů Odpovědět  Jedůfka / 99,00  Souhlas  (10.1.2010 14:05:13) Člověk může být úžasný pedagog či asisent s profesionálním i lidským přístupem, ale s rodičovstvím a výchovou vlastních dětí se to srovnávat nedá. Já osobně mám velmi špatnou zkušenost s výchovnými radami našich známých a kamarádek a jejich odsuzováním chování našich dětí, někteří nás kvůli našim dětem i přestali navštěvovat. Ono i pohled zvenčí člověka mající dítě - na nezvladatelné děti v jiných rodinách může být velmi zkreslený. Takže - záleží na které "straně barikády" se člověk nachází. Odpovědět  Líza  Re: Názor  (8.1.2010 12:48:24) Raduno, bezdětná učitelka má ovšem zkušenosti s dětmi pouze v roli učitelky, což je něco úplně jiného, než mít vlastní děti, žít s nima a starat se o ně od narození do dospělosti. Takže pokud ta učitelka má, jako ty, pocit, že je zkušenější než všichni rodiče, protože ona má zkušenosti se stovkama dětí, zatímco oni jen se svými několika, pak ji taky pošlu do háje se slovy - až budete mít vlastní, tak si to povíme. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 18:41:45) Ta učitelka nemusí mít vůbec pocit, že má recept na něčí dítě, ale někteří rodiče nesnesou jakoukoliv poznámku na svého potomka, hned se ježí... taky víme jak to vypadá s dnešní mládeží, na to jsou statistiky a výzkumy (drogy, delikvence...) je to docela průšvih. Je nesmysl a na tom si trvám, že dětné učitelky jsou lepší než bezdětné. Plno bezdětných žen zasvětilo život cizím dětem, buď ve škole nebo v děcáku, stacionářích ... a daly do toho mnohem víc než ženy s rodinou, protože tím žily (měla jsem potřebu to napsat). Většina učitelek děti má a žádné zázraky to nejsou, spíš především spěchají domů a cokoliv nad rámec je problém... školíme mimo jiné metodiky prevence na školách a spolupracujeme s nimi, takže trochu vím o čem píšu, kontakt s učitelkami mám. Další příklad je MŠ, učitelky, stará garga středoškolaček (znám jen dětné) a k tomu se už radši nebudu moc vyjadřovat, snad jen že bych měla velký problém jim svěřit dítě (kdybych nějaké měla). Mám sama dvě v rodině... nejfrekventovanější názor je, že když dítě nebude jíst maso, tak skoro umře nebo bude přinejměnším hodně nemocné, neporoste... že vydala Česká pediatrická společnost prohlášení o tom, že vegetariánská strava obohacená o mléčné bílkoviny je plnohodnotná? To by musely vědět že nějaká společnost je... a proto jim ho preventivně cpou dvakrát denně (to maso), naštěstí je už nutí se trochu vzdělávat (sorry za protivnej tón, ale neodpustila jsem si to)... jsou věci kde ti prostě nepomůže mít děti, musíš znát psychologii, různé pedie atp. ... Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 18:55:54) "Je nesmysl a na tom si trvám, že dětné učitelky jsou lepší než bezdětné. Plno bezdětných žen zasvětilo život cizím dětem, buď ve škole nebo v děcáku, stacionářích ... a daly do toho mnohem víc než ženy s rodinou, protože tím žily (měla jsem potřebu to napsat)." nikdy jsem nevtrdila opak. jinak u svých dětí jsem zažila: vcelku dobrou učitelku dětnou 2 celku dobrý, mladý bezdětný učitelku příšernou dětnou učitelku (starou "zkušenou") suprovou dětnou učitelku nejlepší byla č.4 - a sama říkala, že co má děti, tak se např. na některé možnosti domácí přípravy dívá poněkud jinak... Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 19:02:53) Jo, pro mě jsou nejhorší ty "starý, zkušený"... ty ví přesně jak to má vypadat a mají patent na rozum... nejhorší je, že ony tomu fakt věří a myslí to dobře. To jsou ty moje dvě co mám v rodině. Ale zase vychovaly slušné děti (i mého partnera)... tak nevím, asi je to složitější než se zdá Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 19:30:40) jo, taky se občas divím, jak ty příšerně nesnesitelný baby občas vychovají tak príma lidi Odpovědět  Líza  Re: Názor  (8.1.2010 20:20:38) Ananto, taky si nemyslím, že dětné učitelky musí být lepší, to s tím nesouvisí. Nicméně jsem přesvědčená, že ani čtyřicet let za katedrou člověku nedá ty zkušenosti, které získá rodičovstvím. A naopak, ani vychování Klapzubovy jedenáctky z rodiče neudělá učitele. Je to odlišná role, odlišná náplň, odlišný vztahy, odlišná zkušenost, a kdo nezažil, vždycky tam bude mít mezery. Já taky Raduně nenaznačuju, že se v pedagogice vyznám děsně dobře, protože mám dvě děti ;) Odpovědět  Ecim  odlišné role  (8.1.2010 20:28:52) Ráda čtu knihy dětského pediatra Harveye Karpa. Má řadu zajímavých postřehů, na jednu stranu je vidět, že má s dětmi bohaté zkušenosti jako pediatr, ale na druhou stranu je z některých jeho rad patrné, že nikdy nebyl s dítětem několik let na mateřské, protože na takové složitosti by matka nikdy neměla čas. Jenže zase často vymyslí věci, na které by matka třeba nepřišla. Podobné je to i se srovnáním rolí učitelů a rodičů. Co mi tu k tomu kdo řekne? Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 20:51:02) To ano, ale tak jsem to ani nemyslela, jsou to dvě odlišné role a právě proto říkám, že dobrého pedagoga nedělá rodičovství Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 16:17:28) Ale zkušenost učitelky a rodiče je prostě odlišná, vidí dítě z jiného úhlu. Já nemůžu tvrdit, že rozumím práci učitelky, když nejsem učitelka. Učitelka (bezdětná) zase nemůže rozumět "práci" rodiče. To neznamená, že učitelka vždy dělá dobře svou práci, ani že rodič dělá vždy dobře svou práci... Jen, že ta osobní zkušenost, pokud ji člověk dobře zpracuje a využije, je prostě nenahraditelná. Pamatuju si taky dobře ty komentáře "až budeš mít vlastní děti..." - jak já to nesnášela, vždyť jsem byla přece zkušená pracovnice s dětmi, že... Teď to zpětně naprosto chápu a kolikrát se koušu do jazyka, abych neřekla něco podobného. Akorát kamarádkám, u kterých vím, že se neurazí, tak třeba řeknu něco o tom, že to je jiné, když máte už děti starší, a vysvětluju v čem... ale stejně je mi jasné, že to pochopí, až do toho stádia samy dozrají Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (8.1.2010 16:47:12) Rachel, ano, zkušenost učitelky a rodiče třeba s jedním konkrétním dítětem je někdy naprosto jiná. Viz. jedno naše dítě, které doma sedí u počítače, tudíž je hodné, ale ve škole přivádí celý učitelský sbor k šílenství. Taky máš pravdu v tom, že zkušenost s vlastním dítětem tě třeba víc poučí o toleranci a o tom, co je zlobení a co není. Ale nemyslím si, že musíš mít doma nutně mateřskou školku, abys mohl být empatickým pedagogem, který má u dětí respekt a své žáky má rád a cítí se zodpovědný za jejich vzdělání a tím pádem i jejich budoucí šance se v životě nějak uplatnit a být šťastný. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Názor  (8.1.2010 17:50:12) " Ale nemyslím si, že musíš mít doma nutně mateřskou školku, abys mohl být empatickým pedagogem, který má u dětí respekt a své žáky má rád a cítí se zodpovědný za jejich vzdělání a tím pádem i jejich budoucí šance se v životě nějak uplatnit a být šťastný." To si nemyslím ani já. Mám dvě velmi dobré kamarádky, které by obě mohly být věkem moje matky a které jsou bezdětné; jedna z nich je učitelka. Obě dvě mně i mým dětem do života hodně daly a v mnoha věcech mi poradily i co se týče vztahu k dětem, protože jsou to prostě vyzrálé osobnosti. Nicméně některým aspektům prostě porozumět nemohou - a já to od nich ani neočekávám. Zároveň jsou natolik moudré, že když jim řeknu něco ve smyslu "ale když máš tři děti atd.", tak to neberou jako útok na vlastní osobu, ale jako obohacení. (tím samozřejmě netvrdím, že je vhodné toto říkat každému a za každých okolností, a navíc jde o způsob) Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: Názor  (9.1.2010 11:22:15) Raduno, já Ti nevim... Taky jsem úča a když ráno přijde dítě do školy, tak nevim, v kolik šlo spát, zda v noci jeho sourozenec plakal a zvracel a celá rodina byla na nohu, jestli se mu ráno dobře vstávalo a jestli ráno nedostalo na zadek kvůli tomu, že se vztekalo u oblíkání anebo rvalo s bráchou... Jo, někdy mi to děti řeknou, někdy to nestihnou, nebo nemají náladu bavit se s kýmkoli... A nikdy nemám ty děti "na krku" nonstop, vim přesně kdy mám padla, mám prostor pro duševní hygienu. To, jestli cítim zodpovědnost za jejich budoucnost je jen moje věc nikoli povinnost, když bude mít dítě poruchu chování a trávení času s nim bude vyčerpávající, vim, že ho nemám na krku dalších 15 let a o prázdninách nonstop, páč ho nikdo nebude chtít hlídat a kdyby se dítěti něco stalo (třeba by ho cestou ze školy porazilo auto), tak z toho můžu bejt nešťastná, ale nikdy tolik, jako rodič. Ačkoli myslim, že mam "svoje" školní děti hodně ráda a že svou práci dělam snad dobře a neni to pro mě jen práce, tak je to jinej vztah, než rodičovskej. Tak jako většina rodičů nemá představu, jaký to doopravdy je, bejt učitel a že třeba jejich dítě, který se doma nemá před kym předvádět, se ve škole před kupou vrstevníků projevuje úplně jinak... A tak jako oni mi těžko poradí, jak zařídit, aby se jejich dítě nepředvádělo, tak já jim těžko můžu radit, co maj dělat doma. Když cokoli řešíme, tak oni říkají, co se jim osvědčilo, já říkám, co se osvědčuje mně, ale nikde není záruka, že to bude fungovat i napříč. Zkrátka učit a mít děti jsou dle mého názoru různý věci. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (9.1.2010 11:27:05) To určitě ano. Myslím si, že jsem dobrá matka (mé okolí to o mně aspoň tvrdí; resp. se o to velmi snažím), ale učitelku bych nemohla dělat ani za nic - možná nanejvýš v mateřské škole. Odpovědět  Raduna    •  Re: Názor  (9.1.2010 14:07:50) Jeno, ale já neříkám, že to jsou stejný věci. Já jsem akorát říkala, že nutně nemusíš mít děti svoje na to, abys mohl být dobrý učitel. Ale bylo mi předhazováno, že tím pádem nemůžu mít pochopení pro to, jaké jsou limity domácí přípravy atd.... Jenže to pochopení mít klidně můžu, protože vím, že každé dítě je jiné a i každá rodina je jiná. Musím mít prostě individuální přístup, ale nechápu, proč to, že nemám vlastní děti, by mi mělo v tom individuálním přístupu nějak bránit. Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: Názor  (9.1.2010 14:55:47) Tak individuální přístup v zadávání DÚ podle mě znamená, že se nikdy nestane, že by všechny děti měly stejnej DÚ. Odpovědět  Pišpeta  Re: Názor  (8.1.2010 12:28:35) ja se se svym,a bezdetnyma kamaradkama rada poradim. mam jich vic. a jedna je detna, ale relativne nedloho a pred tom jsem se s ni radila 8 let. Podle mne i ten nazor nezatizeny praxi s vlastnimi detmi ma vahu, protoze je to opravdu uplne jiny uhel pohledu. Kdyz se sejdou dve (nedej boze tri a vice) vsechny plne ponorene do kazdodenich vychovnych problemu a starosti s detmi tak se kolikrat akorat konverzacne motaji v kruhu. Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (8.1.2010 16:55:20) Přesně tak. Já to u bezdětných lidí dělám tak, že o dětech nezačínám, raději počkám, až začnou sami. A pak se bych se zařídila podle toho, jak by ta debata vypadala. Odpovědět  aachje skunk a tři holky  Re: Názor  (8.1.2010 9:28:43) ger..k ké zmíněné schopnosti vychovávat...na to nemá patent ani matka ani nematka..jen předpokládám,že máma má určitou ,,ZKUŠENOST,,prošla si denním vývojem dětátka,rozezná většinou druh pláče už od narození,atd..stejně jako automechanik,co když v autě něco zachrastí,už po zvuku pozná,kde hledat problém.můžeš mít naštudováno z knih jak je přesně auto sestrojené,ale tyhle niance tvoje ucho nepozná. Odpovědět  ChristianaC  Re: Názor  (8.1.2010 9:30:30) Achje, jenže tu zkušenost má "pouze" u svého dítěte. Odpovědět  aachje skunk a tři holky  Re: Názor  (8.1.2010 9:35:14) chris,píšu o tom,když mě bezdětná paní začne poučovat ohledně mého miminka. Odpovědět  genova  Re: Názor  (8.1.2010 11:31:29) A na to její dítě ji to bohatě stačí. Netouží vychovávat každé dítě na které narazi (jako leckterá učitelka). Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 9:38:13) achje, když už jsme u těch přirovnání.........svoje auto znám tak, že poznám, že se děje něco nekalého, že je něco "jinak". U cizího auta rozpoznám tak leda píchlou pneumatiku. Jsem totiž naprostý technický antitalent, já říkám" strojař teoretik, kdesi na cestě za vzděláním se mi řízením osudu poštěstilo udělat maturitu ze strojírenství, prakticky ovšem nerozeznám turbínu od vznětového motoru. Jsem vícenásobná matka a jsem dokonce pedagog, ovšem pocitem, že mám v důsledku toho patent na výchovu, fakt netrpím. To je podle mě velikášství. Odpovědět  aachje skunk a tři holky  Re: Názor  (8.1.2010 9:49:02) ger..já taky ne.ani to netvrdím.. Odpovědět  jitucha  druhy pláče  (8.1.2010 10:12:42) jediné dva druhy pláče, které jsem u svých mimin byla schopná rozeznat: děsnej a příšernej jestli je to z hladu nebo z něčeho jiného jsem se snažila domyslet z kontextu. haloooooooo, je tu ještě někdo podobně neschopnej? Odpovědět  Zazi (1+1+1)  Re: druhy pláče  (8.1.2010 10:32:50) Jitucho, já. Naštěstí se naše děti snažily samy vytvořit pravidelný režim, takže se dalo usuzovat, co by to třeba mohlo být (nebo taky ne). Odpovědět  Pišpeta  u me s porodem nastoupila neschopnost   (8.1.2010 12:22:11) cehokoliv. nemohla sem se ani treba hodinu rozhodnout, jak mam dite obliknout, aby mu nebyla ani zima ani horko. od ty doby se ta neschopnost jen prohlubuje - vychovne kkoe how mi z nebe nepristalo spis je to horsi, deti se mnou lehce vorou, a v jakemkoliv zamestbnani sem cim dal vic neupotrebytelna Odpovědět  ChristianaC  Re: Názor  (8.1.2010 9:29:08) Ananto, mám to stejně jako Ty. Já hovor svedu raději jinam, než že se snažím lidi přesvědčit, že jejich názor je vážně mimo. Příliš často se setkávám s komentářem, že něco nemůžu pochopit/komentovat, protože mám holky a ještě navíc bezproblémové, se kterýma se snadno vychází. Maminkám, co patent na rozum získaly porodem chlapečků, už tak maximálně říkám, že znám spoustu maminek kluků, co tento problém nemají (takže jen pohlavím to nebude), ale i to si pořádně rozmyslím. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 9:33:29) Christiano, popravdě, získat tu vytouženou holčičku, tak se trochu děsím, co s tím budu dělat, budu na rozpacích, jestli mám výchovu směřovat stejně, jako u těch tří kluků, nebo jinak............. Já myslím, že je dáno spíš netaktností dotyčné, sama si nejsem jistá, jestli se způsob výchovy má, nebo nemá odvíjet jinak. Pravděpodobně bych vyzpovídala matku nějaké té holčičky Odpovědět  ChristianaC  Re: Názor  (8.1.2010 9:39:12) Graine, taky by mě pindík u dítěte zaskočil, ale sama jsi psala, že se Tvé děti vychovaly v podstatě samy. Já si to o svých dětech myslím taky a na systematickou výchovu typu ovlivňovat určitou vlastnost jsem rezignovala už u té první. Obraz o tom, kým chtějí být, si vytvářejí samy. Je jasné, že zatím dělají téměř vše podle mě, ale tatínka už napodobují v takových těch věcech, co já neumím. Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (8.1.2010 9:52:52) Christiano, jsem toho názoru, že děti nelze vychovávat a příliš se při tom opírat o teorii, přikládám to tomu, že děti žádné odbornosti o výchově nečtou, jak mají vědět, že když já udělám výchovné TOHLE, ony mají jako reakci udělat TAMTO. Obvykle udělají ONO. Jsou děti, které jsou nám patrně tak podobné, že žijeme v dojmu, že vůbec nezlobí, protože je jim dáno to, co máme a chceme my. Už nějak nemám odvahu vychovávat a učit ty cizí, podle tabulek to neumím a jinak.....to skoro nejde. Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: Názor  (9.1.2010 11:47:10) Grainne, "Jsou děti, které jsou nám patrně tak podobné, že žijeme v dojmu, že vůbec nezlobí, protože je jim dáno to, co máme a chceme my." Odpovědět  Ecim  Re: Názor  (9.1.2010 11:54:13) Grainne, tenhle citát mě nadchnul tak, že jsem si ho musela okopírovat. Fakt Odpovědět  Grainne  Re: Názor  (9.1.2010 12:43:53) Ecim, já se červenám, obvykle se citují klasici! To bude tím, že ve snaze přežít dětství a výchovu mých dětí, jsem v sebeobraně odhalila spoustu tajů, o kterých se v knihách nepíše - a že tedy nějakou tu knihu jsem přečetla. Odpovědět  adelaide k.  Re: Názor  (8.1.2010 10:02:35) Christiana, ale nezaskočil (resp možná zaskočil, to mě napoprvé taky ) jinak je to ale stejné jako s holčičkama, aspoň prvního půl roku, a pak si člověk postupně zvykne Odpovědět  Zajdulka  Re: Názor  (8.1.2010 14:11:53) no já nevím. Mám oboje. První kluk se "vychovával téměř sám", s holčičkou je to horší. Na tu jsem si "nezvykla" do teď, a to už jsou jí 3. Je jak neřízená střela. Ukaždého je ta výchova ůplně jiná a popravdě pořád tápu. A to jsou to moje děti. Odpovědět  Carlin  Re: Názor  (8.1.2010 11:37:01) Ale nemusí to být ani mámou. Prostě ať je to kluk nebo holka, je to prostě JINÉ dítě s jiným temperamentem, povahou, nadáním,.... Neříkám, ať mě nekritizuje ten, kdo nevychovává chlapečky,říkám, ať mě nekritizuje ten, kdo nevychovával mého syna (např má tchýně). Narozdíl od prázdné kritiky dobré rady beru všema 10. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 12:11:22) Tchýně ale není odborník. To bych rozlišovala, když bude do výchovy kecat "paní od vedle" je to něco úplně jiného, než když to bude dětský psycholog, který se snaží dítě poznat i očima rodičů (hned při první schůzce). Navíc to, že rodiče znají vždy dokonale své dítě, není tak úplně pravda, protože se často nedokážou podívat na problém nezaujatě - to jen poznámka z vlastní praxe. Je v tom prostě moc emocí a dalších různých faktorů proč těžko nahlédnou, že něco není ok a proč. Dobrá je u řešení problému kombinace zkušeného odborníka a "rozumně" milujícího, laskavého rodiče. Často se třeba setkávám s rodiči, kteří přehnaně ochraňují své děti a trvá dlouho než si to jsou ochotni připustit. Odpovědět  &  Re: Názor  (8.1.2010 12:28:31) Ananto, ani odbornik nemusi mit pravdu a neni dobry ho slepe poslouchat. Ale je fakt, ze obcas rika veci ktere pravda jsou a nechceme je slyset. Nejtezsi pro rodice je to od sebe odlisit. Me se stejne nejvic vyplatilo, jit do toho citem. Odpovědět  Ananta  Re: Názor  (8.1.2010 12:32:47) Dobrý odborník s tebou bude hledat možnosti řešení, nebude chtít abys slepě poslouchala to je také indikátor toho že je dobrý... Odpovědět  rorry,09/05,01/08  Maminky a nemaminky  (9.1.2010 15:06:04) Mě potkaly oba případy.V začátcích jsem se potýkala stále s otázkami proč ještě nemám mimi,pak jsem se snažila a nešlo to a vypadalo to že mít nebudu.Po 3letech se to samo vyřešilo a dnes mám dvě děti, které moc miluji. Ale neznamená to,že jiným bych vyčítala , že je nemají,nebo že je mít nemůžou.Prošla jsem si tím také a proto je to každého věc.Znám hodně bezdětných žen, které děti nechtějí,nebo nemůžou mít a mají k dětem krásný vztah a myslím, že i více trpělivosti a porozumění,než občas uhoněná nevyspaná maminka.Prostě jestliže má někdo děti rád,je to krásné,ať je to vlastní rodič nebo příbuzný, nebo tetička, kterou děti znají. Odpovědět  Ecim  Re: Maminky a nemaminky  (9.1.2010 16:59:29) Silvie, souhlasím! Znám řadu dětí, kteří nějakou takovou tetičku mají a nemohou si ji vynachválit. Odpovědět

barri + cervnova dvojcatka  podobna zkusenost  (8.1.2010 9:35:07) taky mam podobnou zkusenost, jsme s manzelem 7 let a od te doby, co jsme se vzali se nas dost casto nekdo pta, kdy uz konecne budeme mit deti a proc je jeste nemame, na co cekame a ze po 30tce uz to bude jedine tezsi otehotnet apod. Je mi 27 a jelikoz manzel studuje a bude jeste studovat min. 2 roky, hypoteku platim ja a z toho duvodu chci pockat s ditetem aspon ty dva roky a podobne hlasky a otazky me stvou a stresujou.Nedavno jsem se dovedela, ze me okoli lituje, ze pry bych deti chtela, ale muj "sobecky" manzel, ktery studuje, mi to nedopreje..fakt nechapu, ze lidi nemaji nekdy nic jineho na praci nez nas resit:o/ Pritom jsem se dobrovolne rozhodla manzela podporovat, protoze az budeme mit rodinu, bude nas zase zivit on, nejlepsi je to hodit za hlavu, co si okoli mysli, ale je mi fakt lito tech, co deti mit nemuzou a musi to poslouchat porad dokola.. Odpovědět  Katka,kluci 7 a 10    •  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 9:43:43) Nic si z toho nedělej, já jsem řadu let čelila v rodině nablblým poznámkám o "mustru" atd, když švagrová povila své 2 děti a my s manželem, ač starší, stále nic. Studovali jsme do 24, pak jsme bydleli v jednom prťavém kamrlíku a šetřili na byt, resp snažili se, abychom alespoń dostali hypotéku.To, že švagrovci vyfasovali jaksi samovolně byt 3+1 v rodinném domku prarodičů,nikoho nezajímalo. Na každé oslavě atd.se to probíralo, proč a kdy jako se "my dva konečně rozhoupeme". Snášela jsem to fakt blbě,divím se, že jsem je tenkrát všechny neposlala,kam slunce nesvítí. Odpovědět  Iva    •  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 9:59:09) Jejej, to mě rozesmálo. To je jak u nás Mimo téma článku, ale - moji rodiče jsou sami na barák a 4 kůlny. Moje sestra je sama s mužem a mají 2 obrovské baráky. Když se sejdou všichni u nás v bytě velikém 70 m pro 4 lidi, tak nemají na práci nic lepšího než poradit jak si máme vybourat zeď komory a posunout ji o 20 cm, abychom tam měli víc úložného prostoru)) Vytáčelo mě to, ale teď už jim rovnou říkám že s dobrou radou se mají jít bodnout... Odpovědět  barri + cervnova dvojcatka  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 10:33:31) :o) To my jsme zacinali v 17m2 garsonce a ted mame o trochu vetsi 1+1, bydlime v Praze, takze je to tu docela drahy. Kdyz se sejdeme s manzelovou rodinou, jehoz bratranci nestudovali vysokou, ale po stredni zacali pracovat a kazdy z nich si postavil barak a zplodil 2-3 deti, tak se do nas dvou furt navazej, na co potrebujeme skolu a ze je manzel neschopnej, kdyz bydlime v tak malym byte, proc misto studia radeji nezacne pracovat a nepostavi nam taky dum a pak samozrejme prijdou na radu hlasky a otazky ohledne anseho potomstvaNejdriv me tyhle hlasky strasne vytacely, ale manzel to nastesti bere z humorem, tak se ucim se nad to taky povznest.. Odpovědět  withep  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 14:57:16) My s dítkem vydrželi v 1+kk 30m2 až do jeho 15 měsíců, lidi se divili, jak se tam vejdeme . A ještě bychom se i vešli, ale to už byl v plánu sourozenec a bylo fakt na čase najít něco většího. No a platili jsme hypotéku, teď platíme tržní nájem (v Praze). Zatímco sestře s manželem tak nějak mimochodem v jejich sotva 20 letech, když čekali prvního potomka a neměli nic, vyklidili rodiče družstevní 3+1. I když jsem malý byt nikdy nevnímala jako překážku pořízení dětí, zpětně ta otázka po dětech, kterou jsem od sestry určitě několikrát slyšela, vyznívá dost divně . Odpovědět  Ecim  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 17:46:20) Je prima mít vedle sebe někoho s nadhledem, od koho tuto schopnost můžeme odkoukat. V tomhle se snažím napodobovat svého bratra, který v situaci, kdy většina lidí zuří, zůstane klidný a odpoví něco trefného, co sedne - s prominutím - jak zadek na nočník. Odpovědět  withep  Re: podobna zkusenost  (8.1.2010 14:44:41) My to měli podobně, přítel děla doktorát a potom zůstal ve výzkumu, vrhnout se do praxe a začít vydělávat nějaké normální peníze začal až v té době, co já šla na mateřskou, hypotéku bychom neutáhli a 3 krky neuživli. Ale nikdo se mě moc nevyptával, kdy už budou děti, a nebo možná i jo, ale já si to tak nebrala, tak už ani nevím. Myslím, že jsem používala odpověď "čekáme, až přejde ten babyboom a v porodnicích a školkách bude místo" . Což jsme nepočkali, před dvěma lety boom zrovna vrcholil. Ale je pravda, že mi bylo 27, když jsme do toho praštili. Po 30. ty otázky mohou být naléhavější, a chápu, že zvlášť když někdo děti nemá, protože z nejrůznějších důvodů nemůže, mohou dost bolet. Přitom se často pronesou jen tak "aby řeč nestála". Ale to se občas stane asi každému, že třeba jen tak mimochodem vypustí z pusy něco, co ublíží, a pak ho to mrzí. Nejlíp by bylo si to tak nebrat a myslet si své, a pokud to opravdu bolí a stává se to opakovaně, vysvětlit dotyčné(mu), co tropí. Snad se chytne za nos. Odpovědět

koré  Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 9:39:19) Ono by bylo fajn, kdyby lidé nešťourali nejen do bezdětných žen, které za sebou mají několik samovolných potratů nebo jiný zdravotní problém (tedy touží po dítěti a ono nepřichází), ale ani do bezdětných žen, které si zdravotních problémů nejsou vědomy a přesto děti nemají či neplánují (z internetových diskusí jsem nabyla dojmu, že se to často děje). Nejsem si vědoma toho, že by lidé před osamocenými osobami ve věku třeba od dvaceti let výše pronášeli komentáře typu "a ty nemáš přítele? proč nemáš přítele? nejseš nějaká divná, že nemáš přítele? mít přítele je dobrá věc, budeš toho litovat, když si ho neopatříš" atd. Ale ve vztahu k dětem a dětnosti si lidé asi "víc dovolují", nevím proč. Ale jak správně podotkla Ananta, po světě holt nechodí samí empatičtí lidé Jinak souhlasím s autorkou článku. Výchova vlastního dítěte jistě není jediným předpokladem, který člověka kvalifikuje k práci s dětmi a třeba k názorům na výchovu (nejde-li o "přemoudřelé" rady, ty jistě nejsou vítány od dětných ani bezdětných). Odpovědět  Tussi + 3  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 10:06:08) ono asi tak nejde o to, jestli nekdo deti ma nebo nema, ale spis, jak je k detem empaticky, jak to s nima umi. Nechci se chlubit, ale jako mlada au-pairka jsem mela u deti megauspech svymi strestenymi napady. A myslim, ze takovych bezdetnych zen je vic. Co ale nesnasim, je, kdyz nejaka "pi.pka", at uz s detmi nebo bez, ma ten pocit, ze sezrala vsechnu moudrost sveta a snazi se radit, jak spravne se ma s detma zachazet. A nepripousti, ze jsou i jine pristupy, nez ten jeji. Takovou "kravu" {omlouvam se krave} bych s chuti kopla nekam. Odpovědět  Petra Neomi    •  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 11:05:32) Možná jsou to atavismy. V zvířecích společenstvích mají samice bez mláďat nižší postavení, než samice s mláďaty, nejhorší postavení mají kastráti obou pohlaví. Třeba to v lidech někde uvnitř podvědomě trčí. Odpovědět  janna001  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 11:22:20) Přesně, k výchově se rády fundovaně vyjadřují ty dětné a taky dětní muži - mám dost tvrdohlavého syna, takže rad v tomto směru jsem taky obdržela hodně. Odpovědět  Limai  Re: tussi,  (8.1.2010 11:22:53) ona to nemusí být pi.ka,může to být i pi.ák.Jednoho takového jsem poznala,ač již ve vyšším věku,bezdětný,dával mi najevo že jsem nekompetentní vychovávat moji dceru,protože ji odmítám třískat kvůli ničemu,respektuji ji jako člověka a nechovám se k ní podle jeho představ.Jak se to projevovalo konkrétně jsem tady kdysi už v diskusích psala,takže to nebudu rozebírat,ale představa,že tenhle člověk by měl vychovávat dítě mi nahání husí kůži,udělal by z něj duševní trosku,protože dítě je pro něj kus hadru,s kterým je potřeba pořádně zametat,dítě nemá na nic nárok a právo,musí jenom slepě poslouchat a za neposlušnost musí následovat fyzický trest.Jak jsem pochopila,jeho matka ho v dětství zřejmě dost mlátila,takže on má tenhle názor na výchovu taky a udělám všechno pro to,aby tento model výchovy který předváděl,neuplatňoval na svém synovi. Odpovědět  adelaide k.  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 10:06:13) Koré a kromě těch dvou zmíněných případů, by neměli šťourat ani do těch, které už jedno či dvě dítka mají a další se na a ne podařit. Průser je že to už tuplem nikoho nenapadne, že když se podařilo jedno (dvě) tak to dál nejde a znamená to, že dotyční chtějí mít rozmazleného jedináčka atd... Odpovědět  koré  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 10:30:55) Jojo, a taky by neměli šťourat do a) holky, která chce mít ve dvaceti dítě, ač nemá ještě dostudováno (!), b) holky, která chce mít ve dvaceti dítě, ačkoli už má dostudováno, ale právě získala dobře placené místo, které jen tak nezíská (!), c) holky, která chce mít ve čtyřiceti dítě, ačkoli dosud žádné neměla (i když mohla!), d) holky, která chce mít ve čtyřiceti dítě, ačkoli už doma dvě starší má, a navíc holku a kluka (!) a tak dále, doplň dle libosti. No jo, netaktních lidí, kteří se za jiné snaží řešit zcela osobní, ba intimní témata, asi bude vždy dost. Odpovědět  sovice  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 10:17:18) koré, nedělej si iluze, že ty nespárované nepronásleduje okolí kecy "a už někoho máš?" "kdy už si někoho najdeš?" "bude z tebe leda zatrplklá stará panna" "ty nemáš rodinu, takže nemůžeš vědět jaké to je" atd. Odpovědět  koré  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 10:38:06) Sovice, já jsem přece jen měla trochu dojem, že v otázce "chybějící partner" jsou ty komentáře trochu soucitnějšího rázu (jako - byl bych rád, kdyby sis někoho našla, je mi líto, že nikoho nemáš, protože jsi fajn holka) - nikoli "je tvou povinností mít partnera", zatímco v otázce "chybějící dítě" bývají ty komentáře vlezlejší a agresivnější (protože takoví šťourové asi vycházejí z názoru "je tvou povinností mít dítě"). Ten rozdíl spočívá asi v tom, že zatímco u partnerství průměrný (řekněme) příbuzný chápe, že to taky nezáleží jen na tobě - že třeba můžeš být krásná, vtipná, inteligentní, hodnotná osoba, a ono stejně nic - na mateřství má průměrný příbuzný asi takový náhled: "jsi-li hodnotná a plodná osoba, je NEPOCHOPITELNÉ, že děti nemáš". Jako by ti ten fakt tu "hodnotnost" ubíral. Přitom dětnost není ani povinnost ani zásluha - je to prosté vyjádření touhy a potřeby mít děti, kterou třeba nemá každý. Odpovědět  Drima  Re: Tak já bych byla ještě náročnější  (8.1.2010 18:04:48) Možná, že lidé méně kladou takové otázky o partnerství dotyčným osobám - zato jejich rodičům! Já se téměř neustále vyhýbám sousedkám, bývalým spolužačkám, dámám venčícím psy a dokonce i kamarádkám, protože stále dostávám stejný dotaz: "A co dcera? Ještě se nevdala? Ale má někoho? Ne? Taková hezká! To má tedy smůlu! A kolik už jí je? NO to tedy má na čase, aby nezmeškala... A nechybí vám vnoučata? Chybí, že jo..." (Chybí, dost se tím trápím. Ale má dcera prostě skutečně měla smůlu ve vztazích - doufám, že jen zatím... ale je jí už přes třicet. Aby si ale vzala někoho, o koho vlastně nestojí, to bych taky nechtěla. Nicméně nikdo se neptá po její práci - vystudovala dvě vysoké školy, je velice úspěšná, finančně si stojí velice dobře - ale to jakoby nebylo - jen manžel a děti, to všechny zajímá. Začínám se cítit poněkud osaměle, protože všude kolem mě se hovoří přinejmenším o svatbách, partnerství a porodech, úžasných vnoučatech - a já enmám čím přispět do diskuze. A navíc, být v roli politováníhodné nešťastnice taky není moc příjemné... Odpovědět

Iris    •  0 nebo 3 - úplně jedno  (8.1.2010 10:02:37) Je lepší smířit se s tím, že na světě jsou lidé, kteří mají debilní poznámky úplně ke všemu. Jinak by nebyly tolik oblíbené i-netové diskuse :). Bezdětným lze vytknou, že nemají děti. Dětným, že je mají. Když jdu ven se svými třemi dětmi, jen málokdy to někdo neokomentuje. Stejně tak příbuzní. Pokud jde o adopci, doporučila bych nejprve se seznámit s pár rodinami, které se vydaly touto cestou. Odpovědět  Radka+04/06+12/07    •  Re: 0 nebo 3 - úplně jedno  (8.1.2010 12:49:22) Iris, máme dvě děti a rádi bysme za cca 3 až 4 roky ještě jedno, takže já ti k těm 3 dětem fandím. Ale na štědrý den jsme si půjčili na procházku kamaráda starší dcery, jsou stejně staří, takže jako dvojčata, je jim 3 a 3/4 a 3,5 a mladší dceři jsou 2 roky. Asi nikdo z kolemjdoucích nepředpokládal, že na štědrý den budeme sebou mít cizí dítě ( malej brácha a maminka byli nemocní a tatínek dělal přípravy, tak proto šel s náma), ale moc se mi líbily komentáře typu... jé dvojčátka a hned tak brzo třetí... Setkali jsme se spíš s pozitivníma reakcema, tak jsem byla moc překvapená a ty tři děti jsme si s manžou moc užili. Odpovědět  Ecim  Re: 0 nebo 3 - úplně jedno  (8.1.2010 17:13:02) Jedni příbuzní takhle byli kdysi někde s jedním vlastním a třemi půjčenými dětmi a nějaký chlap tam toho našeho příbuzného seřval, jaký je prasák, když tak malé a hubené manželce nasekal čtyři děti takhle rychle po sobě. Odpovědět

magggi synáček z léta09  Souhlasím s Iris  (8.1.2010 10:51:15) Rejpalové jsou a budou a kupodivu vždy mají nejvíc keců ti, kteří mají nebo měli sami nějaký problém. Mám za sebou téměř 11 let učitelské praxe na II., ale i I. stupni ZŠ. Jen 1x jsem se setkala s matkou, která mi vpálila, že když nemám děti, nemám se navážet do jejího syna (11 tiletého, hezkého a chytrého kluka s velikýma modrýma očima a blond vláskama, jsem se snažila zachránit před zbytečným propadáním a jeho matku prosila, aby ho nenechala potloukat se po nocích po Praze, a aby mu občas aspoň řekla - uč se, nejsi blbej...prostě cokoli, protože mi nebylo nic do toho, že se ona živí prostitucí a chlastá, ač přes den normálně pracuje a jeví se slušnou). Jak dopadl tento úžasný kluk, nevím. S ostatními si píšu (jako s mnoha dalšími "mými" dětmi), už mají po maturitě - celá třída bez výjimky a zatím jsou snad spokojeni. O jejich spolužákovi však nevím nic a nějak si netrouám se zeptat... A ohledně mé vlastní osoby - rodina mě naštěstí nikam netlačila, dožadovali se nejprve studií :o) Pak jsem chvíli nechtěla já, protže mě učitelkování nesmírně bavilo, a přestože jsem neměla vlastní děti, ty cizí mě měly rády - mrňata i "voprsklí" pubertálové, rodiče byli v rámci možností v pohodě... Stačí být trochu nad věcí, trochu diplomat, trochu jiná než ostatní kolegyně a myslet hlavou (aby to nebyla samochvála - jsem z učitelské rodiny -učíme od konce 19.. století- kde jsou úči málokdy vážně poznamenané svým povoláním a jistý talent jsem zřejmě zdědila už z dob, kdy se učitelky nesměly vdávat a množit právě proto, aby měly bezvýhradný čas na cizí děti :o))) Tlačit začala až přítelova matka - před 13 lety, když jsme se dali dohromady. Tlačit začalo okolí na vsi, kam jsem se z Prahy přestěhovala (tchýnina rodná chaloupka) Divím se, že je to bavilo i po více než 10 letech, kdy už by i idiotovi docvaklo, že nemusíme být progamově proti vlastním potomkům, ale může něco skřípat... Dnes je to přesně půl roku, co máme vytouženého miminka - díky IVF. Ví to celá moje rodina a nikdo z místního okolí, ani přítelovy rodiny. Díky tomu opět čelíme blbým poznámkám - čí to je dítě, jak se přítel zničehožnic rozhoupal... A ze strany obou našich rodin? - "Počkej, teď si užiješ; i na Tebe došlo; proč kojíš tak dlouho - už od 4 měsíců má papat mrkvičku - vždyŤ jeho tatínek měl 10kg v 5 měsících (Sunar s cukrem); nic mi nevykládej, vím snad, co potřebuje mimino..., doufám, že si nepořídíte další - z toho už jsi vyléčená, co?...." A to jsou jen poznámky obou babiček - našich matek Takže zbývá jen zatnout zuby, zafunět a děkovat Přozřetelnosti, že s nikým z rejpalů blízkých i vzdálených nemusíme žít ;o))) Odpovědět  janna001  Re: Poznámky babiček  (8.1.2010 11:09:09) Tohle mě taky strašně točilo, jen jsem vlezla k mámě mezi dveře,už jsem dostala tři rady a na všechno, co jsem řekla, jsem se dozvěděla, že to má být více či méně jinak. Bohužel nepřeháním. Občas jsem se sama na něco zeptala, ale asi do roka synova věku to bylo hrozný. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Poznámky babiček  (8.1.2010 13:07:21) Jani - tchýně je na rady opatrná, protože má ze mě tak trochu respekt , jelikož už si umím obhájit, co potřebuju (ale trvalo mi to 10let!!), ale to neznamená, že si odpustí nevyžádané rady Horší je moje matka, která respekt nemá a je to přesně jak říkáš - ještě ani nezuju boty a už mám na talíři 3 dobře míněné rady Jsem ráda, že ji mám, potřebuju občas poradit, ale už se s většinou věcí obracím raději na doktorku a kamarádky, protože i dotaz např.o kojení, přinese dvouhodinovou přednášku, která notabene skončí u toho, jak špatně vychovává děti má sestra, a že po sobě můj otec neumí uklízet Odpovědět  karma  Re: Souhlasím s Iris  (8.1.2010 15:49:28) Tvůj životopis je hoodně podobný mýmu (až na to ivf), averze k dobrým radám taktéž. minulá generace byla myslím vedená k tomu, že kojení je skoro životu nebezpečná věc pro všechny zúčastněné...tím, že stále kojím své přes 2roky staré dítě vyvolívám skoro štítivost... Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Souhlasím s Iris  (8.1.2010 17:42:37) a k tomu kojení - ony to ty tchýně, maminky, babičky a tetičky myslí s kojením dobře - jsou vycvičené, že je to zdravé, čím déle tím lépe (míněno do od 0 do 6 měsíců) a pak se to strkalo do jeslí a přecházelo to na sunar s cukrem (někdy i dřív), takže nějaké cucání nepřicházelo v úvahu. Navíc dodnes panuje přesvědčení, že plné kojení po 6. měsíci hrozí dítěti podvýživou a je třeba přikrmovat (nejsem proti, ač o životní nutnosti nemůže být řeč, ale určitě nehodlám uspokojit mateřské rady mé tchýně a začít kluka futrovat umělým mlíkem - to nám hrozilo první dva měsíce, ale naštěstí jsme vše překonali a ustáli) No a k tomu se pojí další kecy - TY JEŠTĚ KOJÍŠ,JO? PROČ KUPUJEŠ TOLIK TOHO FENYKLU? NADÝMÁNÍ? TO MU MUSÍŠ DÁT UMĚLÝ NEBO KAŠI A BUDEŠ MÍT KLID. DEPAK, HOLKA, JÁ ZTRATILA MLÍKO UŽ PO TŘECH MĚSÍCÍCH! A TĚCH PENĚZ, CO TĚ TO UMĚLÝ BUDE STÁT... Odpovědět

malaa  Nekonečný příběh  (8.1.2010 11:08:20) Tehdy v "mládí" jsem se nikdy nechtěla vdávat a mít děti. Dodnes nechápu, co se stalo, že jsem vdaná a děti mám 2 - i když dost po třicítce. Řeči typu, kdy bude svatba, počkej až budeš mít děti, to teprv uvidíš... nebo kdy už budeš mít děti, jsem si užila ažaž. Vdala jsem se, měla dítě a ejhle, přišly řeči - kdy bude druhé, tak co, bude bratříček či - víš prd, páč máš jedno, ale dvě, to už je něco....próóóóč bych měla mít dvě, proboha........mám dvě. Brzy nám bude čtyřicet, nečekala jsem, že přijde řeč na třetí dítě. Přišla, ach jo. Naše stará paní sousedka totiž měla dětí 5 a poslední až po čtyřicítce a jak to zvládla.....kdeže my mladí. Vlastně vím pdlačky o výchově, když mám jenom dvě....... Mi osobně je ukradené, jestli někdo má či nemá děti a proč, vždyť je to každého životní volba a nikdy člověk nezná její pozadí. Odpovědět  malaa  Re: Nekonečný příběh  (8.1.2010 11:16:24) Jo a mimochodem, jedna moje známá nemohla mít děti, vím jak jí tyhle kecy ubližovaly....ale co se stalo. Po čtyřicítce se jí podařilo otěhotnět a kecy přišly znovu......"první dítě a v takovém věku "....... Odpovědět  sovice  Re: Nekonečný příběh  (8.1.2010 11:50:53) Malaa, kdybys měla dětí 5, tak se zase dozvíš, že jsi nezodpovědná, případně že se ti už starají jedny o druhé a ty je nerozvážíš do kroužků, takže si můžeš pískat (nekeám, tyhle kecy zažila má čtyřdětná kamarádka od dvoudětné známé) Odpovědět  Radka+04/06+12/07    •  Re: Nekonečný příběh  (8.1.2010 13:03:05) Blbečkové blbečkama zůstanou a nikdy se jim nezavděčíme, ani kdybysme všechny byly podle jejich ideálního modelu. Odpovědět  Ecim  Re: Nekonečný příběh  (8.1.2010 17:20:12) Radko, jasně, protože jejich ideální model by se operativně měnil tak, abychom se jim do něj nedejbože netrefili! Odpovědět  malaa  Re: Nekonečný příběh  (8.1.2010 14:05:01) Obecně tyhle nevyžádaný rady nebo hodnocení mého stylu života naprosto nenávidím....stejně myslím, že pokud se mi někdo se.e do života a hledá na něm chyby, sám se svým není spokojený a akorát si nějakými blbými kecy zvyšuje sebevědomí..... a ty netaktní dotazy na svatbu a na dítě si asi užil každý, to je bohužel normální lidská zvědavost..... Odpovědět

Carlin  Vždyť to zvládnou i kočky  (8.1.2010 11:21:25) Omlouvám se, ale vyvstal mi při čtení článku v hlavě výrok z knihy Terryho Prachetta o Zeměploše Carpe Jugulum, kde mladá čarodějka Anežka Ňulíčková pobouřeně pozoruje, jak její předchůdkyně Magráta (taky skoro mladá čarodějka)po narození potomka nově nabyla velkého sebevědomí téměř v všem s odůvodněním, že je už matka. Anežka to odmítá příjmout s odůvodněním, že rodit přece zvládnou i kočky. A JE TO PŘESNĚ TAK!!! Autorka má pravdu, že porod z nikoho ještě odborníka na děti neudělal. Odpovědět  genova  Re: Vždyť to zvládnou i kočky  (8.1.2010 11:40:09) Stejně jako bezdětnost... Odpovědět  adelaide k.  Re: Vždyť to zvládnou i kočky  (8.1.2010 11:52:50) Aranad asi tak Odpovědět

fisperanda  Souhlasím  (8.1.2010 11:25:57) Dokáže mě totálně rozhodit dotaz sousedky, kdy budem mít druhý dítě. Když odpovím, že nebudem, nastoupí blbá otázka: "A próč?" Co se komu budu svěřovat, moje věc. Neomalenost některých lidí je do nebe volající. Na druhou stranu mě vytáčí když od bezdětné kamarádky slyším něco jako: "Todle co dělá tvoje dcera, si moje dítě teda nikdy nedovolí." Případně "Až budu mít dítě, nebude NIKDY koukat na televizi." Nebo když vykládám, jak se stalo například to, že dcerka omylem slupla prášek, a bezdětná kámoška zavrtí hlavou "Jaktože nedáváš pozor?" Chce se mi dycky udělat výčet všeho, na co se musí dávat pozor, aby bylo jasný, že na jednu věc se dycky zapomene. Ale pak mávnu rukou, je to marný. A zkušenosti nepřenosný. Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Souhlasím  (8.1.2010 12:17:37) trestná ne, ale legrační a až nepříjemné jsou naopak někdy ty teorie. Mám to v rodině - takovou tu paní chytrou, tohle by moje děti nesměly (počítač, párek - dosaďte, co je libo). A hádejte, jak to dopadlo? Takže kousek tolerance všemi směry by nezaškodil. Jinak jako velký "dar" - takový danajský - z dětnosti jsem obdržela strach a ten už mi vydrží až do konce života. Odpovědět  Radka+04/06+12/07    •  Re: Souhlasím  (8.1.2010 13:05:45) Fisperando, mě se paradoxně každý ptal a vlastně i pořád se někdo najde, proč máme v dnešní době děti dvě, tak brzo po sobě. Jediná odpověd byla a je.. "protože jsme to tak chtěli!" Odpovědět  Ecim  Re: Souhlasím  (8.1.2010 17:10:34) Tuhle otázku také dostávám. A řada lidí to nedokáže pochopit. Jedna holka se mě dokonce soucitně ptala, jestli to prý byla nehoda. Odpovědět  Radka+04/06+12/07    •  Re: Souhlasím  (8.1.2010 17:53:01) Ecim, to se mě ptal skoro každý, takže dneska už odpovídám, když se někdo ptá, o kolik jsou od sebe... " 20 měsíců, ale plánovaně!" Odpovědět

bobtail  Problém  (8.1.2010 11:51:29) Problém je, že pro mnoho matek je to, že jsou matkami důvod pro vyvyšování se nad ostatní a pocit mimořádné důležitosti. Nemusí to být jen vůči bezdětným. Mohou se nadřazovat i nad ty, co mají dětí míň nebo jsou malé. Je to spíš k smutnému pousmání se, nervovat se tím nebo to hluboce řešit považuji za ztrátu času. Článek dobrý. Odpovědět  adelaide k.  Re: Problém  (8.1.2010 11:55:24) Bobtail, to ale není věc mateřství, ale povahy. Když je někdo blb, tak je fuk jestli se tak projevuje skrz děti nebo něco jiného Odpovědět  bobtail  Re: Problém  (8.1.2010 11:59:59) Také jsem nikde nenapsala, že je to věc mateřství. Ale že to některé matky tak vnímají - tedy věc povahy. Nehledě na to, že stejně jako může dítěti dobře rozumět někdo bezdětný je bohužel mnoho matek, které mají dětí jak koťat a matkami bych je rozhodně nenazývala. Chyby nejsou jen na jedné straně. Ale ve společnosti je bohužel mnoho předsudků a za pravdu vydávaných nepravd. Odpovědět  genova  Re: Problém  (8.1.2010 12:19:43) Obecně souhlas. Konkrétně: Chápu to ták, že mateřství neděla ještě z nikoho odborníka na výchovu dětí, o to ale nejde... nemyslím si, že děti potřebuji odborníka na výchovu, bohatě postačí "nějaká" matka (otec,...) ač je jaká je. Nemůžeme všichni dospívat za optimálních podmínek. Takže, matka nerovná se odborník (není to ani žádoucí), nematka ale rovná se nedostatek osobní zkušeností a z toho pramenící neúplný pohled na problematiku rodičovství (a´t jde o sebevětšího odborníka). Tím nechci jejích teoretickou"kvalifikaci" schazovat ale jejích nezřídka nemístné umravňování matek je trapné (pro ně) a nasírací (pro matky) Odpovědět  bobtail  Re: Problém  (8.1.2010 12:47:44) Podle mého se jedná o umělé vytváření problémů nebo spíš vytváření umělého problému. Když mi do toho někdo bude mluvit, ať už jako matka nematka matce nematce nejdřív slušně a pak důrazně ho pošlu do háje nebo (opět důrazně) vysvětlím svůj názor. Jsem z těch, kteří mají vlastních starostí dost, takže mi jich kdejaký rádoby chytrý trouba nebude nutit víc. Odpovědět  Bez vypínače  Re: Problém  (8.1.2010 12:13:01) Tak já mám 4 děti a už jsem tady pár rad opráskla i od maminek, co mají první dítě a předpokládám, že budou i mladší. A děkuji za ně. Odpovědět  Pišpeta  Re: Problém  (8.1.2010 12:34:42) souhlasim. kolikrat sem se poucila od prvomatek, novomatek - ktery jeste nepropadly rutine a snazili se u rodicovstvi i myslet - coz uz m,e bohuzel opustilo. Ale stejne tak muzou zafungovat i bezdetní a dokonce i bezdetni chlapi - i takovou zkusenost mam. Ba dokonce kolega - bezdetny chlap gay mi dal peknou zpetnou vazbu ohledne myho decka. Zas enekoho neposlouchat jen proti ze nema vlastni deti je taky hnidopystvi. Odpovědět  genova  Re: Problém  (8.1.2010 12:39:51) Odkoukání, zpětná vazba, vyžádaná rada (i od bezdětných) je něco trochu jiného než nevyžádané rady, popřípadě komentář typu "já to vím líp (i když jsem bezdětná)" Odpovědět  Pišpeta  souhlasim   (8.1.2010 12:43:32) ale to je typ lidi co poradi i kominikovi jak vymetat komin i kdyz bydlej v panelaku. t ose musi braz s velkou rezervou Odpovědět  Bez vypínače  Re: Problém  (8.1.2010 12:43:50) Ano a mám kamarádku, která děti nemá a moje děti jsou z ní u vytržení. Umí to s nimi líp než já. Nejradši bych ji adoptovala Odpovědět  Pišpeta  Re: Problém  (8.1.2010 12:45:16) uzivej si ji dokud je bezdetna jak bude detna bebude mi cas podle mne idealni jsou hodne a sebevedome bezdetne kamaradky s dobrym vzhaem k cizim detem - Odpovědět  Bez vypínače  Re: Problém  (8.1.2010 12:50:54) No asi to takto zůstane, i když dítě by moc chtěla (řekla mi to sama, nijak jsem to z ní nepáčila ). A je mi to upřímně líto, protože z ní by byla skvělá máma. Odpovědět  genova  Re: Problém  (8.1.2010 12:47:06) Asi je to tím, že s dětma nemusí trávit 24/7, být za ně neustále zodpovědná a mít o ně strach... To se pak člověku vychovává jedna radost... Odpovědět

Pišpeta  bojovny ton   (8.1.2010 12:25:06) to zhrosuje. Podle mne mas v zasade pravdu ale ten clanek je moc bojovne nazvany a moc ukrivdene napsany. Bohate by ho vyridila jedna veta: do meho zivota je kazdemu hovno, dokud davam druhym pokoj. Mit deti neni zadna povinost a od ty doby co je mam chapu vic, ze je nekdo nema. uz jen ten neustaly strach aby se jim ndeco nestalo Odpovědět

amy    •  Moje zkušenosti  (8.1.2010 12:35:45) Já bych na tohle téma mohla napsat román. Taky se nám nedařilo. Když se okolí zeptalo, proč nemáme děti, neměla jsem problém odpovědět - snažíme se, ale nedaří se nám. Ovšem ty otázky, které následovaly potom, to byl děs. Ti slušnější lidé vás buď politují, popřejí hodně štěstí, nebo rychle změní téma. Těmto všem děkuji. Nicméně existuje ještě bohužel početná skupina blbečků, kteří buď začnou dávat rady, jak na to (jako by dva lidé snažící se o dítě nevěděli, že je k tomu potřeba sex) nebo mají hloupé a intimní otázky. Asi úplně nejnepříjemnější otázka je - A u koho z vás dvou je problém? Žasla jsem, že mi tuhle otázku může položit někdo, s kým vlastně nemáte žádný bližší vztah. Takto se mě zeptala paní, co má vedle naší chaty tu svou. Když jsem po pravdě odpověděla, že ani u jednoho (jsme ten případ, kdy jsme oba dva naprosto zdraví, nikde žádný problém a stejně se nám nedaří). Paní na to zareagovala, že to nemůže být pravda a problém musí být buď v penisu nebo vagíně (prostě paní je odborník) a zopakovala otázku Tak kdo? Opět pravdivá odpověď - nikdo, já i manžel máme své orgány v pořádku. Pak mi začala povídat něco o seriálu Isabela, kde žena hodila svou neplodnost na manžela a pak to prasklo, pak si vzpomněla, že se to nejmenovalo Isabela, ale jinak a nakonec mi řekla, že jestli to dělám stejně, dělám jen dobře. Mě by teda nikdo nenapadlo zkoumat, proč někdo ještě nemá děti, je to jeho věc. Bohužel lidská blbost je obrovská. A rozhodně si ani nemyslím, že člověk, který má dítě, má patent na výchovu a jednání s dětmi. Naše paní učitelka ve škole děti nemá, přesto je to ta nejlepší učitelka, jakou jsme si mohli přát. Naše slečna na hlídání děti taky nemá, přesto jí syna beze strachu necháváme hlídat a Kuba jí má moc rád. Odpovědět  Pišpeta  Isabelo,   (8.1.2010 12:38:03) nezlob se, vim co s chtela roct, ale ted se Neni ta vase chata neprodejna kdyz mate takovou sousedku ? Odpovědět  sovice  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 12:47:06) amy, já mám pocit, že se člověk musí v takových situacích obrnit a nacvičit si odpověď "nezlobte se, ale o téhle záležitosti se nesvěřuji" nebo tak něco... Sama se občas nechám zaskočit otázkou na svůj příjem a tohle pro mě byla nakonec byla přijatelná cesta. A v duchu si pořád opakovat "nejsem povinna nikomu nic vysvětlovat a sdělovat informace " Odpovědět  Teraza Horáková  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 12:57:38) amy, podobné gynekoložky amatérky fakt miluju. p.s. babičkovské rady jsou taky někdy super. Odpovědět  Jiřka    •  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 14:21:03) Tak kdyby sousedka...ale mně řekl (dnes už bývalý) gynekolog po UTZ vyšetření, že já jsem naprosto vpořádku, nikde žádný problém (jiný test, jako hormonální profil, aj. nedělal) a tak bude problém v manželovi, takže je dobré vyměnit chlapa (pak tedy dodal, že mám jít do IVF se spermiemi dárce). Nebo mám manželovi udělat nějaký dort z bílkového sněhu, protože ho pekla italská babička, aby měla hodně vnoučat. Po takovém vyšetření a radách jsem sebrala spadlou čelist a odešla k jinému doktorovi. Odpovědět  Zuuuza  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 16:02:53) Odpovědět  Zuuuza  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 16:01:45) Teda, Amy, paní z vedlejší chaty je blbka neomalená a netaktní.. Je to k pláči. Odpovědět  Ecim  Re: Moje zkušenosti  (8.1.2010 17:02:49) Amy, lidská blbost je FAKT největším nepřítelem člověka. A bu blbě se ptající paní bych fakt poslala někam. Odpovědět

kreditka  Autorko  (8.1.2010 12:47:26) Na jednu stranu tě chápu, taky jsem něco takového jako bezdětná zažila ze stran mé kamarádky která otěhotněla prakticky náhodou, kdežto já přes úpornou snahu pořád těhotná nebyla.... Na druhou stranu teď jsem dá se říc na druhé straně barikády a věty typu "až budeš mít dítě..." také používám a to vůči jiné kamarádce která děti nemá, ale už ví že bude doma mít vždy naklízíno, dítě bude poslušné na slovo, dítě nebude dělat to či ono apod. Odpovědět  Zuuuza  Re: Autorko  (8.1.2010 16:05:18) Co je to za kamarádku? Já nechápu, jak někdo něco takového může pustit z pusy??? Prostě některé věci člověk neodhadne ani neovlivní Odpovědět  kreditka  Re: Autorko  (8.1.2010 17:38:39) Kamarádka to je, není falešná je přímá, řekne každému do očí co si myslí - za to si ji vážím Odpovědět  Zuuuza  Re: Autorko  (8.1.2010 18:52:28) Odpovědět

Jíťa    •  Děti a jejich počet  (8.1.2010 16:33:19) Kdysi dávno jsem byla jediná, kdo měl v naší rodině dítě. A když byly dceři asi 2 roky, začalo se mě širší příbuzenstvo ptát, kdy bude další. Vzhledem k tomu že z mých deseti bratranců a sestřenic stále ještě nikdo děti neměl jsem s úsměvem odpovídala, že "Zase načnu druhý kolo." PS: Myslím, že otázky ohledně dětí, jejich počtu, pohlaví apod. jsou jen konverzační, protože lidi nevědí o čem jiném by spolu mohli mluvit. Teprve přecitlivělá reakce dotázaného z toho dělá problém. Odpovědět  genova  Re: Děti a jejich počet  (8.1.2010 16:52:13) Konečně Odpovědět  Ecim  Re: Děti a jejich počet  (8.1.2010 16:59:04) Tak to je jako u nás doma! Co neuděláme my s manželem, to není. Odpovědět

Jíťa    •  Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:03:14) Autorko, mám pocit, že důvodem, proč jsi napsala svůj článek bylo to, že jsi se pokusila někomu v dobrém "poradit" jak má vychovávat své děti a byla "možná ne zrovna nejcitlivěji" odkázána do patřičných mezí. Ráda bych opravila jeden tvůj omyl. Porodem skutečně nikdo nezíská patent na výchovu. Je to denodenní praxe, která člověku dá určité zkušenosti ve výchově. A druhá věc: Ani matka poněkud problematického dítěte se nemá potřebu ti svěřovat, jaké všechny osvědčené a zaručené věci vyzkoušela a přesto to selhalo. V tomto směru jsou ty dobře míněné rady taky jen píchnutím do vosího hnízda. A do třetice: Stejně jako se my dospělí nechováme pořád stejně ve společnosti různých lidí, tak ani děti. Mezi dětmi se chovají jinak, než mezi dospělými. Jinak ve škole, jinak u prarodičů a jinak doma... Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:13:19) Jíťo, já jsem se třeba snažila svojí kamarádce, která kolem svého dítěte lítala jako blázen, jen si podezřele zavrnělo, hned byla u něj, a byla z ní tím pádem mátoha a bála jsem se, že se zhroutí, chtěla prostě naznačit, že to třeba s tou péčí moc přehání a že to možná není ani pro to dítě dobře. A to jsem jí to řekla nějak tak,"že jsem někde četla, že...atd., jestli by to náhodou nebylo třeba pro ní lepší" a ona se na mě rozkřičela, že, co je jí do toho, co si myslí v nějakém blbém časopisu, že ona ví nejlépe, jak je to pro ně nejlepší. Za půl roku si mi stěžovala, že je hrozně sama a že k ní nikdo nechce chodit. Co takovému člověku říct? V tomhle případě to opravdu bylo podle přísloví, komu není rady, tomu není pomoci... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:27:38) Ale to je přesně to. Nemůžeš tomu rozumnět protože jsi to nezažila. Jsou to hormony, laktace, instinkty aj... Tvoje kamarádka by stejnou radu od matky dítěte s podobnou vlastní zkušeností nejspíš přijala úplně jinak. Ale možná taky ne. Spíš než dobře míněné rady by takové "vyčerpané" matce pomohla konkrétní pomoc, např. nabídka vzít miminko na procházku. Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:39:10) Jíťo, to je právě ta sranda, ona to dítě nesvěřila vůbec nikomu, ani svojí sestře, která je doktorka. Řekla, že by se o něj určitě neuměla postarat:( Prostě pomoci jí nebylo... Dřív nebyla taky moc otevřená názorům druhých, ale diskutovat s ní aspoň trochu šlo. S jejím porodem, dostala ale patent na rozum úplně na všechno a definitivně. Teď se kamarádí s jenom o hodně mladšíma holkama, které jí to ještě dokážou tolerovat. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:44:01) Také jsem svoje první miminko nechtěla půjčovat, ale ono aspoň přes den (a i část noci) dost spalo, takže jsem si i při něm mohla odpočinout. U druhého miminka už jsem uvolněnější. A není kamarádka takový ten typ, co chce být za každou cenu za chudinku, ale o řešení problémů nestojí? Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 19:53:12) Nevím jak jinak to říct, ale některé věci ve vztahu matka-dítě skutečně nemůžeš pochopit, dokud nemáš vlastní děti. Víš jak jsem se v porodnici bála dát malého manželovi pochovat? Jak jsem nervózně stála celou hodinu za záclonou a vyhlížela z okna, když ho babička poprvé vyvezla na procházku? Jsem přesvědčená, že podobné pocity má většina žen, jenom se liší v tom, jak dlouho to trvá. U některých pár hodin, dny, měsíce, roky, napořád. Nesouhlasím s přístupem tvé přítelkyně, ale chápu ji. I takovou podobu může mít mateřství. PS: Ne že bych ti to přála, ale je také možné, že jestli někdy budeš mít děti, budeš se chovat úplně stejně a na dobře míněné rady budeš reagovat stejně podrážděně, jako teď na "Tomu nerozumíš, protože nemáš děti." Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 19:54:00) Tak tohle třeba nedokážu pochopit, i když vlastní dítě mám. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:24:54) no, taky ne a mateřství bych charakterizovala jinak Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:05:56) Jíťo, já to naprosto nechápu Když jsem dítě vrazila někomu na vožení do kočáru, byla jsem ráda, že od něj mám chvilku pokoj Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:07:20) Haha, ale tomu já přeci nemůžu rozumět, protože nemám děti:)))) Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:33:38) to je pak těžký, když někdo přečte jen půlku příspěvku. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:34:54) Raduno, tak třeba já bych to řekla takhle: Tohle je něco, co si člověk nedokáže naplno představit, dokud se v neocitne přímo v té situaci. Já kolikrát překvapuji sama sebe. PŘÍKLAD Z ÚPLNĚ JINÉHO SOUDKU: Myslela jsem si, že na konci února už budu nutně potřebovat pravidelně chodit dvakrát týdně do jazykovky, abych si vyčistila hlavu. Teď ale zjišťuju, že se mi ZATÍM nechce. Vím, že se mi dřív nebo později začne chtít, ale nevím KDY. Navíc se teď ukázalo, že jeden z těch dvou kursů už je plný. Vzhledem k tomu, že jsem dospěla k závěru, že to bez tohoto kursu ještě půl roku vydržím a jeden kurs jednou týdně mi bohatě postačí, se tam určitě nějaké místo uvolní. Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:14:31) Tak holt ty mateřské pudy máte nějak slabé Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:26:19) Samozřejmě proto mám tolik dětí Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:31:04) A kdo tvrdí, že počet dětí s mateřským pudem MUSÍ mít něco společného? Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:37:21) No právě Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:39:30) Mám velmi silný mateřský pud - cítím se na 3 děti, nebránila bych se případně ani čtvrtému, ale to už z manžela nevyrazím ani náhodou. Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:43:45) Tak koukám, že ruku v ruce se slabím mp jde i slabá logika Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:52:59) Anarad, nemusí tomu tak být! Já mám silný mp, ale občas mám logiku tak slabou a nevyzpytatelnou, že se sama divím. A co pak mají dělat všichni ti chudáci kolem mě? Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:21:20) Co takhle ironie, to ti něco říká? Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:28:28) Jooo, tomu se říká ironie... Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:25:12) Lído a Monty, mně se na vás hrozně líbí, že si na nic nehrajete. Jinak na mě obě děláte dojem, že si víc vychutnáváte starší děti. Ty jsi to, Lído, někde přímo psala, že? Zato já jsem přímo posedlá miminky a batolaty. Už jsem se ale otrkala, občas bez zábran někomu vrazím obě děti, protože to potřebuju jako sůl, jen se hrozně snažím jim nedat najevo, že chci mít svůj klid. Ale ne vždy se mi to daří a pak mám výčitky svědomí. Tak zrovně teď jsem ráda, že starší syn je u babičky a mladší usnul a já budu moci pěkně diskutovat, doufám, že bude o čem a že mi synek nezkazí plány jako včera, když jsem chtěla spát a on měl kolem půlnoci velmi radostnou náladu. Jinak kamarádkám jsem vždycky říkala: Až budeš mít děti, tak kašli na okolí a dej na svou intuici. Když nechceš dítě půjčit, nepůjčuj a peč na to, že Amálka Nováková své dítě půjčuje. Když půjčit chceš, tak půjčuj a nehleď na to, že Boženka Svobodová miminko nepůjčuje. Tohle je prostě ta individuální hranice každé matky. Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:28:17) Ecim, přesně tak. Pokud zrovna puberťáci nemají svoje záchvaty, bavím se s nimi skvěle. Čím jsou starší, tím je to lepší (nejstaršímu bude 21, a už konečně "má rozum"). Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:28:52) Ale já taky, jenom jsem to poprvé víc prožívala. Pak už jsem byla vpohodě. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:31:35) Jak jsem psala, někdo pár hodin, jiný roky. Co třeba v porodnici dát dítě na novorozenecký, to taky klidně, aspoň si odpočinu? Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:17:14) Manžel dostal poprvé staršího syna na procházku, když mu (samozřejmě synovi ) bylo necelých 6 týdnů. Těch cca 40 minut jsem doma slzela a byla dost nesvá. Vždycky jsem ale čekala, že budu jako matka úzkostlivější, než ve skutečnosti jsem. Také jsem si ale vždy umiňovala - a je to jedno z těch předsevzetí, které se mi PODAŘILO splnit a já jsem za to na sebe pyšná - že nechci, aby na mě mé děti byly chorobně závislé, protože v okolí jsem pár takových odstrašujících příkladů pár měla a bylo to na hlavu. Dodnes od matek nesnáším větu: "Když já nikam nemůžu, on(a) by brečel(a)." Má dnešní bilance: Mladšího syna (7 měsíců) půjčuji na pár hodin (mezi kojením), staršího (necelé 3 roky) maximálně na 2 dny a 2 noci, rekordem byl můj pobyt v porodnici s mladším synem (4 dny). Babičkám (hlavně mé mamince, pro kterou brečí, kdykoli se s ní má loučit) ho půjčuji bez problémů. Ještě nikdy nebyl sám mezi cizími lidmi, protože to nebylo třeba, máme všechny příbuzné blízko a fungující. Kdybychom je ale neměli, tak mu určitě seženu nějakou stálou osobu na občasné pohlídání - kvůli sobě i kvůli synovi samotnému, aby měl o blízkého člověka navíc. (Sama jsem jako dítě měla dvě paní na hlídání a byly bezva.) Sami bez dětí jsme s manželem ještě nikdy nikde nebyli (kromě těch 2 zmíněných dnů doma) - ne proto, že bychom nemohli, ale proto, že jsme zatím neměli tu potřebu. V tuto chvíli mi to ještě nechybí, ale věřím, že až druhého syna odstavím, tak si na pár dnů vyjedeme rádi. Syna chci dát do školky až od 4 let. (Tohle všechno jsem tu už jistě mnohokrát psala, ale píšu to zase, protože se to hodí k tématu. A taky nejsem paranoidní a nepředpokládám, že by si tu všichni pamatovali všechno, co tu kdy napíšu. Jen se jistím proti případným rýpalům.) Teď mám trému z toho, že chce tchyně syna v létě vzít na týden k moři, ale na druhou stranu jsem ráda, že má o vnoučka zájem a chce pro něj něco udělat. Odpovědět  cuprdite  Re: Co tím chtěl básník říci...  (9.1.2010 12:17:42) Jito, napsala jsi to krasne, hned bych se pod to podepsala. Ja sama jsem vzdy jako bezdetna jiste vedela, co moje deti urcie nebudou delat, a ted uz se takovym vetam jen vduchu smeju Odpovědět  MM, 2 kluci  ?! No tak to mi přijde dost divné...  (13.1.2010 9:29:41) ... že bezdětná kamarádka má podle Tebe laskavě mlčet a neříkat svůj názor na výchovu atd. - ale ne hlídání miminka je dobrá jo?! To snad ne! Buď beru její názor v potaz a vážně (nemusím souhlasit, ale můžu se s ní normálně bavit a nediskvalifikovatt ji jen proto, že nemá "vlastní" děti), nebo to co mi říká absolutně neberu ani se o tom nechci bavit. Pak ale - když je to z důvodu že ji považuji za nekompetentní přes mimina -, pak jí ale přece těžko budu své miminko svěřovat!!! To mám fakt nejradší - třeba konkrétně jedna moje známá je taková: Ŕíct jí nikdo nic nesmí (a to děti a tudíž "kvalifikaci" mám), diskutivat se nedá, to se hned urazí, tváří se dotčeně a že je to jen její věc a vše dělá dobře, blabla... - ale skákat jak ona chce a pomáhat jí, to by brala. Jen pusu nesmíš otevřít... Tak to teda ne!!! Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:40:57) Tohle mi trochu připomíná situace, když si mi třeba nějaká matka stěžuje, jak její děti nikdy nikdo nehlídal a jak jí nikdy nikdo s ničím nepomůže a jak je na všechno sama a nemůže si dovolit zvolnit / vyspat / vyležet nemoc atd..., a já jí SLUŠNĚ odpovím, jestli by nestálo za to si najít nějakou náhradní babičku / tetu na občasné pohlídání (jako to řada matek dělá), a ona se do mě pustí, že to přeci nejde apod. Nebo jsem měla kolegyni (jinak to byla moc fajn ženská), která si pořád stěžovala, jak je v práci každý den skoro o 2 hodiny déle a jak si nemůže dovolit ani jít na oběd, a když jsem se nabídla, že jí s něčím pomůžu, tak se na mě utrhla, že to není možné. Kdo chce kam... Buď ať lidi svoje problémy řeší nebo ať už mě s nimi neotravují. Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:45:12) Ecim, to je přesně ono. Někdo vlastně pomoc ani nechce, chce jenom, aby je okolí neustále litovalo. A bohužel, u matek (bez urážky, ale moje máma je úplně to stejné) se tohle chování objevuje docela často. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:49:00) Raduno, já jsem ještě navíc ten bezmezně naivní typ člověka, co těm stěžovatelkám a stěžovatelům ty jejich stížnosti dlouho baštil i s navijákem. A pak jsem na sebe měla vztek. A proto to už dělat nebudu. Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:53:55) Haha, to já taky. Naivně si myslím, že přátelům se má pomáhat, když se cítí špatně. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:57:05) A já si ještě jak pitomec dávám záležet, abych pomoc pouze nabízela a nevnucovala a řekla to fakt zdvořile, protože sama nesnáším, když mi někdo něco vnucuje a čeká, že za to budu vděčná. Ale většina lidí mě bere v pohodě, takže jsem v klidu. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:51:29) Nejde vždy o to, že by chtěly, aby je okolí litovalo. Jen chtějí trochu empatie. ale té ty máš přece přehršel, že? Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:58:23) Rachel, a co bys udělala ty? Poraď mi jako zkušená matka:) Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:11:45) na potkání neradím jen vím, že sama mám chvíle, kdy prostě potřebuju jen kousek soucitu a ne zrovna radu, a už ten projevený soucit či účast mě zvednou ze země a já mám sílu jít zase dál. klidně kamarádce řeknu "polituj měěě " nebo manželovi "rady si teď nech, jen mě chvíli obejmi"... a díky Bohu za jejich empatii. A Když chci poradit, tak řeknu: "co bys udělala ty?" nebo "poraď mi" Prostě se snažím být pro své okolí průhledná. Ale je to něco, co se člověk učí, a řada lidí to takhle narovinu neřekne. Pak můžou být zaškatulkovány jako ty, co chtějí uznání a co jsou za chudinky. To vše, co jsem napsala, nevylučuje existenci věčných stěžovatelek, jaké tu popisujete Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:17:28) V pubertě jsem často a z velké části právem toužila po tom, aby mi někdo řekl: "Jo holka, máš to fakt blbý." A když jsem to po letech řekla svojí pubertální neteři, tak jí to ohromně zvedlo náladu. Odpovědět  malaa  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:20:41) ...určitě neříká pravdu ten, kdo tvrdí, že nikdy nechtěl aspoň trošku politovat. Já osobně si to na manželovi někdy přímo vynutím .....a jak si u toho vrním Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:26:38) Souhlasím, také chci někdy politovat. Ale nechci být litována permanentně a ve velkém stylu jako některé obtížně snesitelné osoby, které znám. Odpovědět  Raduna    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:27:30) Rachel, ale ono říkat "to je fakt strašný" a "to určitě bude brzo lepší" atd. na každý návštěvě opravdu omrzí, když problém má z tvého pohledu (i z pohledu všech ostatních, včetně jejího manžela, ale ten se jí to taky neodvážil říct) celkem snadné řešení. Prostě ti to začne připadat jako snaha vynutit si tu lítost od okolí za každou cenu. Vzhledem k tomu, že moje máma je přesně ten stejný typ člověka, tak mám na tohle docela radar. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:32:25) Jo jo. Postěžovat si a být politovaný občas potřebuje každý, ale nesmí to překročit únosnou míru. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:41:17) tenhle radar může bejt dost zrádnej. každej z nás (včerně mě) má totiž tendenci posuzovat lidi kolem sebe optikou svých dosavadních zkušeností a může se dost seknout. chápu, že s takovou matkou můžeš otravné stěžovačky vidět i tam, kde (třeba) nejsou. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:58:24) Ráchel, to bylo na mě nebo na Radunu? Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:00:45) Omyl, nechtějí politování ale uznání. A jak vidno, spousta lidi jejich práci nedocení a pak vznikají ty otravný "fňukalky" které nechtějí nechat pomoct. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:02:04) Jo, to je pravda Anadar. Ale pak tam trošku může být takový slepičí komplex (pozoruju to u sebe) - pocit, že to nikdo neudělá tak dobře jako já, že se nikdo o děti nepostará tak dobře jako já. Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:08:32) O tvé vlastní, určitě ne. A o tom to je. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:05:00) Já znám i fňukalky, které měly uznání až nad hlavu. Ale na tom, co píšeš, něco je. Odpovědět  Líza  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:15:17) Raduno, musím teda říct, že právě kecy na téma, jestli má k dítěti jít, když zakňourá nebo jestli si ho tím rozmazlí, patří pro mě přesně do kategorie - poslat tam kam slunce nesvítí. Do tohohle opravdu nikomu nic není, a matčin hlavní zájem je to mimino, ne to, jestli je u ní návštěvám příjemně. Přečti si tady na rodině pár diskusí o nevyžádaných radách tchýní a maminek, o tom, jak nechovat, neuspávat, nerozmazlit... brrrr... Odpovědět  SnowWhite  Re: Co tím chtěl básník říci...  (10.1.2010 12:29:52) Ale ona víceméně měla pravdu. Je to její věc a žádný "blbý časopis" ani dobře míněná rada nemusí v tu chvíli fungovat. Pokud to tak sama necítí, nemá cenu jí ovlivňvat. I kdyby si sedla, bude z toho nervózní a stejně si neodpočine, tak jak jsi měla v úmyslu . Málokterá přátelství vydrží i děti ) I velké kamarádky se přes své děti totálně neshodnou. A je úplně jedno jak to je - jedna má dítě malé, druhá velké, nebo je mají stejně staré a jedno škodí druhému nebo naopak..... záleží vždy na daném jedinci jak moc se svému dítěti poddá Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (10.1.2010 18:10:00) Taky je blbé, když jsou nerozlučné dlouholeté kamarádky, ale pak se jim narodí děti a ty se nesnášejí. To jde pak i letité kamarádství do háje. Na to, aby takovéto vztahy fungovaly, si musejí rozumět maminky i děti. Odpovědět  malaa  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:25:57) No, za svého bezdětna jsem tohle slyšela i bez toho, že bych otevřela pusu. Kolegyně v práci vedla monolog, stěžovala si na nedostatek času, nevím na co všechno a mezitím byla věta: " tomu ale nemůžeš rozumět, počkej, až budeš mít děti". Jednou týdně určitě. Moje matka to samé. Radši jsem držela pusu a myslela si svoje. Nerada vyvolávám hádky. Lezlo mi to na nervy, ale časem jsem si zvykla. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:32:17) Myslím, že kolegyně se jen potřebovala vypovídat a neměla komu. Tou větou, že to pochopíš až... se ti spíš snažila nešikovně omluvit, že tě s tím otravuje. S tím se dají dělat jen dvě věci: Buď si zvykneš, nebo dáš kolegyni zavčas najevo, že tě to nezajímá. Odpovědět  malaa  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 17:46:04) No, mohla se vypovídat těm ostatním třem, co děti tehdá měly a "pochopily by" , což i dělala, ale i já jsem ji, světe div se, pochopila. Chci tím jenom říct, že by si někdy opravdu tyhle poznámky mohly některé maminy odpustit, někdy opravdu nejsou nutné. Huba by mi musela upadnout, kdybych to někdy na svou bezdětnou kamarádku měla vypustit. To by mě opravdu už musela fest poučovat. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:03:41) Malaa, já jsem tyhle řeči o nedostatku času nenáviděla už jako dítě. Přišlo mi, jako by nám dospělí vyčítali, jaký mají kvůli nám hrozný život, a měla jsem sto chutí je poslat do háje s tím, že jim na jejich obětování házím bobek. A proto jsem někdy "sobecká" a vybojuju si své soukromí (jako třeba teď u diskuse), ale nebudu svoje děti ubíjet trpitelskými kecy. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:04:52) S tím taky musím souhlasit, Ecim. Snažím se dětem absolutně nic nevyčítat a doufám, že se mi to daří. Úplně trpím u školních besídek s básničkami typu: Rozmilá matička, co ta se nastará... Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:08:26) Jano, já jsem u téhle básničky ve třetí dítě bulila jak želva, protože: 1.Můj rozmilý tatíček se tehdy zrovna "nadělával a nastarával" u nové ženušky a nového miminka. 2.Jsem byla ještě malá a blbá a těm kecům jsem věřila. Když jsem obě výše nepříjemné zkušenosti dobře zpracovala, tak se mi velice, ale velice ulevilo. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:12:50) já jsem taky roztomilá! Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:19:51) Roztomilá Ráchel, můžeme tedy už nějak ukončit tu naši včerejší slovní přestřelku? Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:40:14) eee, jakou? Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:46:01) Konečně! Tu pod článkem o asistované reprodukci, název příspěvku "z pohledu nevěřícího". Měla jsem pocit, že jsem Tě vytočila, což jsem neměla v úmyslu. Šlo mi čistě o to vysvětlit moji osobní situaci, jako že nejsem žádná lehká ženština, co chodí cíleně urážet věřící. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:50:28) ne, nevytočila, takový řeči (sorry) mě fakt nevytočej, ani ty následný, co tam pak byly o té strašné tmářské círvi Kdyby mě to vytáčelo, tak bych se musela odstěhovat někam na jižní pól, protože v naší vlasti je tohle naprosto běžný akorát jsem teda neměla potřebu na to všechno reagovat. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:07:26) Tak to jsem ráda, že Tě nevytočily. Snažila jsem se svůj příspěvek napsat neurážlivým způsobem, a proto mě mrzelo, že jsi měla potřebu mě upozornit na to, že moje názory jsou věřícím ukradené. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:13:04) Jako kdybych to nevěděla sama od sebe. Doposud jsem s věřícími problémy neměla. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:21:52) Jenom dotaz: Co to, že zrovna na ten můj příspěvek jsi měla potřebu reagovat? Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:24:04) no však jsem to už psala - byl to tak roztomilej nonsens, že jsem neodolala. to víš, i my pravověrní věřící máme své slabůstky Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:29:11) ještě jednou tvá včerejší věta: "Nesouhlasím s tím, že sex patří až do manželství, ale v krajním případě jsem schopná přijmout, že se k tomu někdo rozhodne." promiň, ale... Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:54:52) Ráchel, uznávám, že jsem se vyjádřila komicky. A toto vyjádření by Ti přišlo lepší? "Nemyslím si, že sex patří až do manželství, ale pokud si ho někdo do manželství chce nechat, ať to udělá (i se všemi riziky), ale nepřesvědčuje mě o tom, že on má pravdu a já ne. Jsem případně na toto téma ochotná slušně diskutovat, ale nehodlám nikoho pro opačné názory napadat a urážet." Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:56:32) P.S.Za své názory se nestydím a jsem ochotná je ve vhodné situace vhodnou formou prezentovat. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:49:56) Jsem ráda, že když už nonsens, tak aspoň roztomilej. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:22:51) hehe, a jak si představuješ ty problémy s věřícíma? jako že ti přijdeme pod okno s transparenty "sex do manželství" nebo "PPR a nikdy jinak"? (mmch my zrovna PPR nepoužíváme ) no a taky bych potřebovala k nějaké skutečné diskusi tvou definici věřícího. "v něco" věří totiž naprosto každej. Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 22:07:30) Ráchel, jsem ráda, že se mi směješ , je to lepší, než kdybys nade mnou brečela. (Mmch, také se teď královsky bavím.) 1.Problémy s věřícími si představuji tak, že mi někdo z nich začne vykládat, že jediný správný způsob je mít sex až po svatbě a jaká jsem neslušná a kdesi cosi. (Pardon, problém už jsem měla, když mě jednou asi jako 12leté děvče zastavila členka nejmenované sekty a valila mi klíny do hlavy a protože jsem ještě byla malá a blbá, tak jsem z té debaty nedokázala vycouvat.) Problém třeba je, když věřící rodiče zakazují svým dospělým dětem sex před svatbou a nutí je, aby se chovaly stejně jako oni. 2.Moje definice věřícího vypadá zhruba takto: "Věřící je někdo, kdo věří v Boha, hlásí se k nějaké církvi, velkou část života tráví v rámci nějakého církevního společenství a chodí do kostela." Tak co, kolik roztomilých nonsensů se mi povedlo teď? Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:20:10) no měla jsem tu potřebu, protože právě způsob, jakým jsi to napsala, vzbudil úsměv na mé roztomilé tváři prostě posuzovat takhle něčí milostný život mi připadá přinejmenším dost zvláštní, zvláště, když se někdo ohání tolerancí. Tobě přirozené metody plánování rodičovství připadají mimo a škodící milostnému životuale to je těm, které je používají, vážně dost fuk, stejně jako tobě je fuk, že si někdo jiný myslí, že sex patří až do manželství Já jsem se svým manželem před svatbou nespala a je mi docela jedno, jestli si kvůli tomu někdo bude klepat na čelo. Jsem ochotná o tom diskutovat s těmi, které skutečně zajímá pohled "z druhé strany", ale většinou nereaguju na nějaký výlevy, akorát ten tvůj mi připadal jako natolik roztomilej nonsens, že jsem neodolala - nic ve zlym Odpovědět  Ecim  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 21:48:15) Ráchel, pokud Ti to, co jsem napsala, připadá jako výlev, tak mě to vážně mrzí. A k tomu roztomilému nonsensu: Co Ti připadá tak zvláštního na tom, že si na něco udělám názor a napíšu: Vidím to tak a tak, ale ať si každý dělá, co chce, ale následky si nese sám? Jak bys to tedy napsala Ty na mém místě? Že jsou "druhé straně barikády" fuk mé názory, je mi naprosto jasné, protože naopak to platí také. Já vědomě nesu svoje rizika, "druhá strana barikády" zase ta svoje. Nedávno jsem několikrát s velkým zájmem pročítala diskusi pod článkem Když si dva nedávají pozor. Myslím tu pasáž o sexu před svatbou a po svatbě. Musím objektivně říct, že řada argumentů, které tam někteří křesťané uváděli, se mi líbila a připadala mi rozumná - pohlavní choroby, nevěra, děti bez otců apod. (Ale nelíbily se mi až natolik, abych zcela změnila svůj názor. Ale vím, že je to všem FUK, takže se nemusíme a nebudeme rozčilovat.) Velmi zajímavé pro mě byly příspěvky typu "před svatbou jsme spolu nespali, ale teď nám sex funguje výborně". Naprosto souhlasím s názorem, že když se dva lidé mají opravdu rádi, tak drtivou většinu problémů v sexuální oblasti dokážou překonat. Na druhou stranu ale sama určitě víš, že se to na Rodince hemží hororovými historkami o nefungujícím sexuálním životě mezi manželi, kdy třeba jeden z partnerů odmítal s tím druhým sexuálně žít, odmítal jít do poradny a jakkoli ten problém řešit. Jeden náš známý - gynekolog mi jednou vyprávěl, že má pacientku, která je několik let po svatbě panna. Jak z toho ven? Odpovědět  malaa  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 18:07:13) tak jest. Odpovědět  Tereza    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:14:56) Milá čtenářko, vidím, že čteš mezi řádky, tedy i to, co jsem neřekla a vkládáš mi svá slova do úst. Zásadně nikomu neradím, do výchovy se nikomu nevkrádám. Nemám důvod. S dětmi pracuji ve formě volnočasových aktivit, které mají svou náplň a od výchovy existují rodiče.-) Pravidelně u nás pobývá partnerova dcera i v jejím případě ponechávám výchovu na rodičích. Čili šlo a jde jen o ty zbytečné a nevkusné poznámky některých maminek vůči ženám, které nemohou mít děti. Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:27:53) Spíš mi příjde, že si neuvědomuješ o čem si článek vlastně napsala. "Až budeš mít vlastní děti tak můžeš něco říkat", asi si říkala něco co se jím nezdálo, příjde mi divné, že by byly sprosté(maminky) jen proto, že nemáš děti... Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (8.1.2010 20:51:25) Ano, to je ta jedna z vět, kde to přímo cítím. Nebo třeba tato: "jen skutečnost, že porodila, jí dala schopnost stát se skvělou vychovatelkou." "než příště té „holce“ od sousedů, která dosud nezakusila ani strasti a radosti těhotenství, odseknete, ať přijde, až se bude sklánět nad kolébkou..." Nemůžu si pomnoct, ale ve mě to vyvolává spoustu otázek, co se asi dělo předtím, než podobné věci někdo vyslovil, nebo dal jinak najevo. Odpovědět  jary    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (9.1.2010 22:12:10) Sorry, ale některé matky dělají věci objektivně špatně. Ať si to dělají jak chtějí, ale těch dětí je mi líto - co to s nima udělá, jak moc jim to ublíží. Dětem chci pomoct, ty matky jsou mi jedno, když nechtějí - nedá se jim říct. Nesnažím se, neudílím rady, ale někdy by to těm dětem hodně pomohlo, kdyby matka něco málo dělala kapku jinak. Odpovědět  genova  Re: Co tím chtěl básník říci...  (10.1.2010 12:21:51) Ty děti nespadly z hrušky, porodila je ta matka... at´ se to líbí nebo ne patří k ní. Nemužou všechny vyrůstát v "objektivně" optimálních podmínkách a o pozadí jejích každodeního života, kolemjdoucí (obzvláštˇ bezdětný) ví houby. Současná romantická pohádka o matce-stohlavé sani a dítěti-andílkovi je přesně to - pohádkou pro ti co mají problém s matkami. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Co tím chtěl básník říci...  (10.1.2010 15:24:21) Nevím, co si představit pod pojmem "objektivně špatně" Před 30-50 lety bylo "objektivně špatně", když matka nedala dítě do jeslí, nebo do školky. Jeden čas se dokonce preferovaly týdení jesle a školky. Přece jen odborný školený pracovník může zajistit dítěti ten jediný správný rozvoj, než nějaká matka-amatérka. Dnes je situace opačná. A za 50 let bude "objektivně špatně" zase něco úplně jiného. Odpovědět

Tvoje horší já  Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 17:42:30) Za těch X let, co jsem na světě, jsem si učinila jisté povědomí o tom, co je a co není v životě důležité. A mám naprosto jasno v tom, že děti mezi to důležité patří. Takže nemohu dost dobře pochopit, když se někdo možnosti mít děti dobrovolně vzdá. Jinak, Kohnová, promiň, že jsem od tebe trošku opisovala. Odpovědět  DENISA    •  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 18:24:26) Ano, muze to byt pro tebe nepochopitelne, ale na druhe strane je nam do toho prd a ja osobne bych nikdy takoveho cloveka neodsoudila, natoz abych mu neco k tomuto tematu rikala. Ac deti mam, tak se nekterym lidem nedivim, ze je nechteji, proste jsou tak nastaveni, tak co. A jestli nekdy na stara kolena kolena budou litovat, jako dnes herecka Jiraskova, to je taky jen a jen jejich vec, nekdo treba zase lituje, ze ty deti vubec mel. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 18:26:38) Samozřejmě nikomu nemůžu mluvit do života a nikoho neodsuzuju, přesto si dovoluju tady vyjádřit svůj názor, že bezdětnost je pro mě z hlediska životních hodnot nepochopitelná. Odpovědět  Etraska    •  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:29:14) Každý z nás je úplně jiný a pro každého je na prvním místě něco jiného Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:42:04) Tak to nesouhlasím, že pro každého je na prvním místě něco jiného. V podstatě by se lidi dali jednoduše rozdělit do několika málo skupin, co se týká životních preferencí. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 18:36:52) Jano, protože to posuzuješ svou optikou, sama za sebe... Nikdy jsem nechtěla mít děti a paradoxně mne děti vždycky měly rády. Už v pubertě, i těsně před ní, kamarádila jsem se s holkou, co chtěla být učitelka v MŠ a když se někdy někde začala rozplývat nad dítětem, dítě vždy zamířilo ke mně. Jsem totiž v určitém smyslu sama pořád dítě, protože jsem hravej člověk, mám velkou fantazii, navíc nejsem naprosto "autoritativní" typ, kterej zakazuje, ani vychovávat někoho mne nebaví. Přesněji, vyloženě mne to prudí. Dítě nepatřilo do mých plánů proto, že je to závazek, povinnost, omezení. Vždycky jsem milovala chvíle úplný samoty, naprostý svobody... moje vlastní dětství stálo za hovno, jedna z nejsilnějších vzpomínek na dětství je to, že jsem se těšila večer do postele, abych měla sny, protože ty byly daleko lepší než celá realita. A to mi bylo nějakých osm let. Ani z hlediska dědičnosti mi taky nepřipadalo moc chytrý šířit svoje geny dál. To, že mám syna považuju za zásah vyšší moci, on se zřejmě měl narodit, i když netuším, proč chudák zrovna takový matce, jako jsem já. Stejně si ale stojím za tím, že plánovaně bych dítě neměla. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:12:03) Monty - znám lidí, kteří věří na to, že si děti své rodiče vybírají - neztotožňuju se s tím, ale u Tebe mi začíná názor kolísat. Ten kluk se Ti narodil ze stejného důvodu, jako k Tobě lnuly ty děti, na něž šišlala Tvá kamarádka Příspěvek mě zaujal za a) proto, že i mně sice připadá programová bezdětnost nepochopitelná a řada žen toho ve stáří lituje, ale věci, které nechápu, si vždy narazím na příklad mého přítele, který v létě nerad plave a nechce mi lézt do řek a rybníků. Já jsem kachna od batolete a prostě tomu nerozumím, je mi ho líto a pořád ho ukecávám - marně. Dost na tom, když se 2x za dovolenou smočí v moři A tak je to se vším No a za b) - mluvíš mi z duše. Ani s půlročním vymodleným nadělením jsem nepřešaltovala na "Matku", nadále trvám na tom, že mě nijak nezajímá, kolik přibývá capart našich sousedů,a jestli už řekl "čičííí," nevrhám se do kočárků a neprskám a nešišlám na každé žužle v mém okolí. Přestože jevím přinejmenším nesoustředěnost, pokud přede mnou někdo žvatlá o roztomilosti toho kterého děťátka, děti mě mají rády a instinktivně se na mě lepí Odpovědět  genova  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:28:09) Řekla bych, že tady nejde o žádné zázračné vlastnosti, jen o to, že děti obecně nelnou k osobám vnucujícím se. Tak trochu podle formulky čim míň se mně všímáš tím víc se lepím. Být matkou obnáší i být nepopulární, různé tety si mohou dovolit luxus výlučné popularity. Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:29:48) Pro babičky platí totéž. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:37:38) Ecim - ale když se vnucujou, dítě upřednostní i nepopulární matku Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:49:54) Magggi, to věřím. Musím říct, že moje maminka je ta nejúžasnější babička, kterou znám. Má mnoho výborných vlastností, jedna z nich je ta, že ráda pomůže, když o to máme zájem, ale drží se zpátky a nevnucuje se. Když má u sebe mého staršího syna, tak se věnuje jen a jen jemu, zatímco já mám - samozřejmě jako každá matka - na starosti ještě domácnost a miminko, a tak se staršímu synkovi logicky nemůžu věnovat tolik jako babička, která má na starosti jen jeho. Už nepracuje, takže má dost času na to, aby po synkově odjezdu dala u sebe doma všechno do pořádku. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:54:20) Já upřímně doufám, že se tchýně též zklidní a bude z ní fajn babička - momentálně je ale nepříčetná z prvního potomka svého nejmilejšího syna (a to jsem si myslela, že po dvou vnoučatech - jejího druhého syna - už bude vychladlá - myslím klidnější, nikoli mrtvá ) Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:45:36) Mám to podobně, měla jsem období, kdy jsem děti dost nemusela a ony za mnou běhaly, někdy na mě i něco volaly, měly mě za pohádkovou postavičku, nějakého skřítka a doteď, když jsme u sestry přítele, tak se na mě kluci sápou, ale já moc nevím co s nimi, tak je jen hladím po hlavě (3,5 a 7 měsíců). Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:43:21) To určitě - optikou sama sebe se na věci dívá asi každý. Ale myslím to spíš filozoficky - jaký je vůbec smysl naší existence. Odpovědět  amy    •  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:32:16) Já zase nechápu, jak si někdo může pořídit zakrslého králíka, nechápu, jak někdo může chtít klasickou otevřenou operaci, když je možné jí provést laparo a nechápu řadu dalších věcí. Ale nikomu do jeho rozhodnutí nekecám. No, někdo holt děti chce a někdo ne. Jeho věc. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:44:42) A já snad někomu do něčeho kecám? Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 19:40:22) Fungují ti dobře hormony, biochemie, jsi biologicky v pořádku. To je celé vysvětlení toho, proč ti připadá důležité mít děti a čím líp a víc to funguje, tím víc ti to bude připadat nutné a nezbytné pro život. Pro člověka, kterému to takto nefunguje to může vypadat jako šílenost, protože když se na to koukneš objektivně, tak je to celkem dost pakárna a to od fyzického a psychicého vyčerpání až po finance a odpírání si spousty věcí... o tom tady na rodince můžeme číst poměrně často... ale stejně tam působí biochemie, třeba po ohromné zátěži po porodu, kdy se matka cítí často šťastná (kdyby si rozmlátila hlavu nebo jinou část těla asi by tak nejásala) a i nadále ten program běží... . Něvěřím v žádné altruistické důvody a podobné další proč si lidi děti pořizují. Je to tak dokonalé, že hodně z nich vůbec neví co se svým životem pokud ty děti náhodou nemá. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:46:08) Ale to je trošku tristní, převést to jenom na biologické důvody. Myslíš, že naše rozhodnutí řídí jen ta biochemie a my do toho vlastně ani nemůžeme mluvit? Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:54:26) Tak v tomto případě si to skoro troufám tvrdit, když vidím co jsou lidi schopni všechno absolvovat jen aby dítě měli, co jsou schopni obětovat, jako sílu ze sebe vydat... může se ti v životě lecos nepovést, ale tohle bývá u dost lidí fatální. Navíc mi nikdo nedokázal dát nikdy kloudnou odpověď na to proč děti tolik chce, spíš na mě koukali jako na cvoka co to vůbec řeším A taky v jemnější formě něco takového prožívám a snažím se to analyzovat, protože mě to ovlivňje a to "TO" jsem si takto identifikovala, protože nic jiného u mě za tím fakt není. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 21:59:13) Já to beru tak, že už v Bibli stojí: Milujte se a množte se. Že mít děti je jediný způsob, jak může náš život pokračovat. A je to svým způsobem jistý závazek těm minulým generacím, díky kterým jsme vlastně na světě my. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:09:53) Potřebuješ to mít podpořené nějakou hlubší ideou, protože jsi inteligentní nebo i filozoficky založená(?). Já jsem ji hledala a nenašla... to "milute se a množte se" patří do úplně jiné doby dnes je nás příliš moc, víc než je planeta schopna utáhnout... ale to je na jinou debatu. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:11:39) Potřebuju. Odpovědět  adelaide k.  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:16:59) Anato, píšeš... "Navíc mi nikdo nedokázal dát nikdy kloudnou odpověď na to proč děti tolik chce, spíš na mě koukali jako na cvoka co to vůbec řeším " ...řekla bych, že tvoje nepochopení pramení z toho, že děti je možné chtít nebo nechtít a nic mezi tím. Nemůžeš chtít nechtít (=přinutit se/nařídit si/rozhodnout se že nechceš - viz nejoblíbenější rada snažilek "nemysli na to"), ani chtít chtít (když nechceš tak si to rozumově nenařídíš). Až chtít budeš, nebude ti nikdo nic muset vysvětlovat Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:24:48) Jo to určitě, ale my jsme spíš řešili odkud to "chtít" pochází... a ten mezistav je nepříjemný, ale což, kdo má na růžích ustáno že? Odpovědět  adelaide k.  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 22:56:10) Anato, já chápu, jen si prostě myslím, že "nepochází" Prostě přijde a JE (anebo taky ne) Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 23:14:14) No jo, ale nic přece není "jen tak" Odpovědět  Horama  Re: Bezdětnost trestná přece není, ale pro mě je dobrovolná bezdětnost stěží pochopitelná  (8.1.2010 20:22:49) Pokud to nemůžeš pochopit, ale dokážeš to respektovat, tak je všechno v nejlepším pořádku. Odpovědět

Sisi + 2 + bříško  Docela chápu  (8.1.2010 20:17:54) autorku. S dětmi pracuji od 13 let a můžu říct, že za svobodna, bez dětí se mi s dětmi pracovalo líp. Neměla jsem žádné povinnosti, vyblbla jsem se s nima, vymyslela různé hry a bylo to super. Děti mne taky braly jinak. Když jsem se vdala a měla děti, tak je to jiné. Už do toho tolik nedávám, protože zajišťuji navíc program svým dětem a nezbývá mi už tolik času. I přístup dětí se změnil. Už mne neberou jako "jednu z nich". Ale zase na druhou stranu si zase víc rozumím s rodiči, kteří mi o dětech víc řeknou a tím, že mám i své vlastní, tak jim lépe rozumím. A k tématu? Bezdětnost není trestná a protože jsem dlouho sama partnera neměla ani děti, vím, jak to je těžké a upřímně si takových žen vážím! A znám i mnoho těch, které jsou samy, učí na školách, dělají s dětmi besedy a děti je milují. Takže autorko, hlavu vzhůru! Jsi plnohodnotná žena, ať už děti máš nebo nemáš! Odpovědět

Tereza    •  díky za názory  (8.1.2010 20:37:21) Všem děkuji za názory. V mém případě opravdu nehrozí, že bych děti měla. Nechci tady říkat, co mi je, ale je to spíše za léta horší, než lepší. Já to beru jak to je. Každý máme nějakou úlohu v životě. Já jsem se vším smířená. Ten článek jsem napsala hlavně kvůli ženám, které nejsou smířené a výše uvedené nechutné poznámky je pokaždé dostanou do nepříjemné situace. Měla jsem kdysi kolegyni, která si léčila neplodnost a velmi špatně to snášela. Některé dny trávila hlavou v záchodě. Dokáži si představit, jak jí asi muselo být, když jí některá maminka řekla, že uvidí, až bude mít děti. A jiné podobně trapné poznámky. Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (8.1.2010 20:41:40) Terezo, to je těžký. Mám pocit, že bereš úkorně to, co ti jiní říkají bez jakkoli zlého úmyslu. A je-li to skutečně tak, že některé věci člověk jako nerodič prostě chápat nemůže (a ono to tak je), tak nezbývá než se vystříhat situací, kdy si o takovou poznámku něčím řekneš (třeba nevhodnými radami), a ten zbytek situací, kdy jde skutečně o neoprávněné a vzteklé rýpnutí podrážděné matky, prostě přejít a mávnout nad tím rukou... Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 20:42:17) Terezo, obdivuji Tvoji statečnost, já bych to takhle snášet neuměla. Přeju Ti, abys byla šťastná. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 20:50:00) Přiznám se Ti, že mám zase drobný problém opačného charakteru. Při komunikaci s lidmi ve Tvé situaci se pořád dost fanaticky hlídám, abych neřekla něco ošklivého. A pak se často ukáže, že z toho mám až zbytečně velké křeče. Odpovědět  genova  Re: díky za názory  (8.1.2010 20:47:07) Ukamenujme ty matky (slepice jedny!)... Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:10:28) Slepici ze sebe dělá každý sám... Odpovědět  genova  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:29:53) To máš recht... Odpovědět  stará Marie  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:07:03) Terezo, ovšem věta " však uvidíš, až budeš mít vlastní děti..." nutně následuje po nějaké radě, jak děti vychovávat, nebo že by člověk měl vždy přijít včas, dodržet smluvenou kavárnu a podobně. Takovou trapnou poznámku přeci neřekne nikdo jen tak "z voleje". Mám kamarádku, je o 20 let starší, celý život pracuje s dětmi (zájmová činnost), je bezdětná. Občas své názory na výchovu dětí někomu řekne, amusím říct, že mi to připadá stejně neomalené, jako ta odpověď (které jsem se nikdy nedopustila). Skutečně je zkušenost výchovy a soužití s VLASTNÍMI dětmi nepřenosná, a kdo nezažil, nepochopí, proč ta slepice na toho andílka tak řve... Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:31:52) tak to já jsem zase zažila i dobré, ve vhodný čas a vhodným způsobem řečené rady od bezdětných. ale žel ty nevhodné jsou častější. záleží spíš na osobní zralosti dotyčného Odpovědět  Jíťa    •  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:11:11) Terezo, Můžeš mi věřit, že to všechno chápu víc, než si dovedeš představit. 5 let jsme chodili do CARu než se mi povedlo otěhotnět. 3x za tu dobu potrat v 8. týdnu. Ten první byl nejhorší nejen kvůli tomu, že byl první, ale nějak se "nepovedl" měla jsem po něm stále vysokou hladinu HCG a musela přijít na nový odběr a potom do poradny pro výsledky. Pokud si to nezažila, nedovedeš si představit co žena prožívá, když sedíš v čekárně a z ordinace vychází jedna žena za druhou a mává průkazkou. V tu chvíli jsem měla chuť jim všem pěkně namlátit. Přes to všechno jsem napsala příspěvky výše, protože to tak cítím. Otázek kolem toho, kdy budeme mít děti, jsem dostala nepočítaně a bolelo to. Možná by však bolelo daleko víc, kdyby mě okolí litovalo. "odpusť jim, neboť nevědí, co činí" Odpovědět  Katka tři děti  moc si to bereš!  (8.1.2010 21:26:16) Myslím, že jsi přecitlivělá na téma "mateřství". Poznámky některých žen (matek) ve tvém okolí nejsou určitě myšleny, aby ti ublížily! Je to jenom konstatování, nebo někdy i jenom povzdech. Být matkou je vyčerpávající a někdy i dost psychicky náročné! Je pravdou, že jsem se ve svém okolí setkala i s případy, kdy kamarádka měla kritické připomínky k výchově dětí(sama je ještě neměla) a když se jí narodily děti(dnes má dvě) tak radikálně změnila svůj názor!!!Má dva kluky, kteří mají dost problematickou povahu(až je mi jí někdy líto). Odpovědět  genova  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:33:36) A ještě jednou Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 21:21:50) Vždycky si vzpomenu na jednu dávnou historku, bylo nám kolem 22 let... kamarádka nechtěně otěhotněla a měla dítě. Chodili k nám tak jako dřív když byli bezdětní a její miláček (asi rok a půl) nám (mimo dalších plno jiných chuťovek) začal rozebírat kazeťák a vyrval dvířka. Kamarádka se na něj zasněně podívala a prohlásila "on bude inženýr, je technický typ po tatínkovi" ...tenkrát jsem zůstala zírat s otevřenou pusou a uvědomila jsem si, že za to fakt asi nemůže... takže tak, jsou opravdu věci nepřenosné a i silně racionální typ ženy, jako byla moje kamarádka, mateřstvím někdy dokonale zlbnou a jsou ti schopny tvrdit různé věci... patent na rozum je bohužel hodně častý příznak dětnosti. Je potřeba se s tím srovnat, protože jak už jsem psala s okolím nic nenaděláš... Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:28:50) To mi připomnělo historku s opačnou pointou. Vyprávěli jsme jedné příbuzné (dobrovolně bezdětné), jak se hyperaktivní rok a půl stará holčička jedněch známých doma vyšplhala do výšky ke gramofonu a ukousla kus desky. Ta příbuzná řekla: "No to bych ji zabila, kdyby mi zničila gramofonovou desku." I když jsem hodně natřepaná mamina, tak svým dětem nedovoluji rozebírat kazeťáky doma ani na návštěvách. Nedávno mi tříletá dcerka mé kamarádky naházela stříbrné příbory do záchoda a mně to přišlo šíleně vtipné. Dalo mi velkou práci se nesmát, protože 1.jsem kamarádce nechtěla kazit výchovu 2.kdyby můj syn viděl, jak se směju, tak do toho záchoda bude házet věčně něco. Mně by to ale nejspíš přišlo srandovní i v době, kdy jsem děti ještě neměla. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:35:09) Zapomněla jsem dodat, že upřímně nesnáším takové to nekritické rozplývání se nad dětmi, ať udělají naprosto cokoli. Jednou jsme byli u příbuzných na návštěvě a přišla tam nějaká sousedka a půl hodiny tam nadšeně slintala a chlubila se tím, koho kdy její roztomiloučký a kouzelňoučký vnouček kdy zmlátil, pokopal a pokousal. Musela jsem se hodně držet, abych neřekla něco pádného. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:38:49) Proč ses, uvšechvšudy, držela? Sejmout jsi ji mohla i diplomaticky - to mě baví Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:44:07) Držela jsem se, protože to byla kamarádka mé tchyně a tehdy jsme spolu s manželem chodili jen krátce, a tak jsem si nechtěla moc vyskakovat. Ona ta ženská ty historky nevykládala přímo mně, a tak jsem do toho nechtěla přímo vstupovat. Diplomatické "snímání" mám také moc ráda a snažím se v něm zdokonalovat - čeká mě ale ještě spousta práce. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:49:41) Je stále co zdokonalovat a to je na tom to zábavné Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:51:34) Souhlasím! Panebože, jak já bych se musela nudit, kdybych byla dokonalá? Ještěže to nehrozí. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:40:06) Já si popravdě myslím, že ty matky mají často svatozář. Bezdětní často dost špatně nesou tyto návštěvy, protože na to nemají nervy mě teď terorizuje kamarádka, která si místo dítěte pořídila štěně a má ho fakt jako dítě, mluví s ním jako s dítětem, moc ho nevychovává a Barunka (štěně) mi tu demoluje byt... co myslíš že dělám? Seřvávám ji ať ho okamžitě začne vychovávat nebo ji vyhodím i se psem Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:49:19) hehe, kdo nemá rád psy, nemá rád lidi tohle úsloví nesnáším, a to mám psy faaakt ráda Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:50:35) Na to já většinou odpovídám - a kdo říká, že bych měla mít ráda lidi ? Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:55:03) Tak to já říkám, že mám ráda pouze některé děti, některé lidi a případně některé psy. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:09:34) jo, to můj manžel rovnou říká, že lidi rád nemá já jsem výjimka Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:12:39) No toto! A co "miluj bližního svého"? Já zas říkám, že mám ráda pouze děti a ne nevycválané spratky. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:20:14) no, aspoň není pokrytec Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:42:46) Já si svého manžela také moc vážím za to, jaký není pokrytec a jaké věci mi někdy dokáže do očí říct. Pokrytce bych si nevzala. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:03:44) Já je mám taky ráda, ale ne moc ve chvíli kdy mi rvou sedačku nebo kalhoty a někdo je u toho zamilovaně sleduje Odpovědět  jary    •  Re: díky za názory  (9.1.2010 22:27:45) Hm, ale je to pravda. Já si dle chování lidí k našemu psovi vyčtu 99% jejich povahy a toho, co bude. Podotýkám, že pes je vychovaný. Všichni křiváci a lidé nepřímých úmyslů se ho bojí/nemají ho rádi (i když s ním mají minimální kontakt). Odpovědět  sovice  Re: díky za názory  (9.1.2010 22:30:44) Takže má sestřenka, kterou v dětství pokousal pes, takže se dodnes bojí i ratlíků, by byla nejspíš za křiváka? Odpovědět  sovice  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:11:13) Taky svým dětem nedovoluji demolovat cizí elektroniku (tedy teď už se toho, vzhledem k jejich věku, snad nemusím bát). Na druhou stranu navštěvovat s malým dítětem bezdětné lidi je o ústa, protože mnozí si prostě nedají vysvětlit, že když má 1,5 roku staré zkoumavé batole po ruce v obývacím pokoji na cca 3 m čtverečných koberce v dosahu krásnou skleněnou vázu s pískem a maličkými kamínky, dvd přehrávač, mobil, ovladač od televize (a televizi), dva hrnečky s horkou kávou, cukřenku, manikúrové nůžky, nezajištěnou zásuvku, prodlužovačku a sbírku angličáků, nelze zabránit průšvihu, leda že by ho matka držela celou návštěvu v zápasnickém chvatu na klíně a kávu upíjela dvoumetrovou hadičkou. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:13:45) Odpovědět  jary    •  Re: díky za názory  (9.1.2010 22:29:42) Jsou ale lidi, kteří si - na čem jim záleží dají mimo dosah - na čem tak nezáleží dají k dispozici pro objevování světa - nechodim tam, kde vím, že pochopení nebude - jdu tam, kde mě chtějí - a přeptám se, zda jim fakt nevadí když bude to či ono nebo je připravím, když vím, že nemají tak úplně zkušenosti co čekat - oni to pak čekají horší, než to je, nenechám jim nic ničit, ale někdy to holt není 100%, že Odpovědět  sovice  Re: díky za názory  (9.1.2010 22:37:00) Jistě, ale každého jednou navštívíš s dítětem poprvé, že ano (mě jednou ujistil velmi dobrý kamarád, že k nim můžu klidně s batoletem přijít, a když otevřel dveře, celá - doslova celá - podlaha byla pokrytá účetními doklady, protože se rozhodl dát si do pořádku účetnictví. Děsně se divil, že s dítětem nejdu dál, když kvůli němu uložil nože nahoru k talířům ) Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:48:25) Tak tohle přesně vystihuje mou klidnou, pohodovou, důslednou a nekompromisní sestru. Tedy...tyto vlastnosti měla, než si opatřila 2 děti, nyní ve věku 3roky a 1,5roku. Letos o vánocích se strašně divila, že nedostala od mámy staré dětské knížky, některé i po babičce a dostala jsem je všechny já, protože ona nechává svoje dětičky knížky trhat a cupovat. Stejně tak je nechává ničit svoje staré hračky, které schovávala donedávna jako památku a vůbec je dětem dávat nemusela, poněvadž jsou hračkami zavaleny. Stejně tak zasněně, až hrdě, hledí na své batole, jak čmárá fixou po stěnách mého bytu... Tohle prostě nepochopím, stejně tak jako - Ecim promiň - lžičky v záchodě. Moje mrně už by dostalo přes pazouru! Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 22:59:47) Ještě mi to připomnělo podzimní příhodu - byli jsme s miminem pryč a neohlášeně -jako vždy-dorazila příbuzná se dvěma nevycválanýma spratkama. Ujala se jí tchýně a zatímco žvanily u kafe pod pergolou a příbuzná se naprosto nevzrušovala, že jí 4 a 2 letý kluk zmizeli z očí, pustil za barákem ten starší hadici, poléval vodou naši králici ve výběhu a otevřeným koupelnovým oknem vytopil koupelnu a kuchyni. Tchýně uklidnila králíka, usušila byt a přiznala to až po pár týdnech. Můžu upozornit, že měl ten chlapeček kliku, že jsem u toho nebyla. Ač není můj, asi bych ruku neudržela... Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:09:41) )... teď mě napadl ten vyšší smysl proč si pořídit děti, je to asi slušná cesta jak se odpoutat od materiálních statků a různých představ o tom co má jak správně být a vypadat... vlastně je to taková forma budhistického cvičení... Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:16:19) Než se mi narodily děti, měla jsem plno ideálů stran pořádku. Dnes jsem toho názoru, že se mi zatím stále daří se svých ideálů nevzdávat. Moje maminka se naproti tomu domnívá, že jsem se parádně uvolnila a už ten pořádek tolik nežeru. Tak kde je pravda? Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:20:20) Těžko říct ... osobně jsem trochu uklízecí neurotik, nejsem schopna si třeba číst, když je ve dřezu nádobí... a už jdu spát, už usínám...dobrou noc, všem.... Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:06:33) Oni to ty děti takto zkoumají a pak už u toho zkoumají i hranice těch rodičů, ale co pak chudáci majitelé těch věcí Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:11:11) Mně vadí rodiče, kteří v momentě, kdy přijdou na návštěvu, si svých dětí přestanou všímat a nechají je dělat cokoli. Mé děti mají více volnosti doma než na návštěvách. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:08:04) Magggi, v pohodě, kdyby lžičky do záchoda naházelo moje dítě, tak mu klidně a slušně vysvětlím, že to nemá dělat. Přesně to udělala kamarádka své dcerce. Já jsem kamarádce jen s výrazem hráče pokeru řekla: "Královsky se bavím, ale z pedagogických důvodů to nebudu dávat najevo." Když pak obě děti odešly do dětského pokojíčku a já jsem měla jistotu, že mě neslyší, tak jsem se rozchechtala na celé kolo. Slušným vysvětlením u nás skončila i ilustrace předsíně. Celou dobu jsem synka sledovala při mytí z koupelny a povídala si s ním, ale protože jsem neměla na nose brýle (a navíc mi bylo těhotensky blbě), tak jsem neviděla, že maluje na zeď. Když to uviděla moje maminka, tak řekla, že chce mít doma na zdi stejné malůvky. To jsem zas nemohla já. Podstatně hůř to dopadlo, když syn během zlomku vteřiny popadl plnou krabici s mlíkem, obrátil ji dnem vzhůru a pozoroval, jak mlíko krásně teče na linku. To jsem neustála (také pod vlivem těhotenských hormonů) a řvala jsem jak pavián. Pak jsme z toho byli se synem několik týdnů celí špatní oba dva. Můj syn je velmi "mazací" - indulonu a bepanthen nám po koberci a nábytku rozpatlal snad tisíckrát, jednou málem namazal i počítač, ale stihli jsme ho včas zarazit a jednou bratříčkovi popatlal hlavičku rybilkou. Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (8.1.2010 23:53:47) Ecim - dobře, že jen Rybilkou. Mně dnes psala máma, že uklízela po návštěvě sestřiných dětí a tříletá neteř prohodila v koupelně krém na obličej a ruce a Opilcu na nohy Napsala jsem mámě, že aspoň nebude mít vousy a obočí dokreslí Odpovědět  karma  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:08:34) Je zajímavý, jak člověku děti posunujou hranice...taky mi od dětí (nejen mého, i cizích) nevadí skoro nic...zato když jsme byli před týdnem na návštěvě u starších příbuzných-bezdětných-naše přítomnost stále stáčela debatu k dobře vychované generaci starší, kontra špatné výchově dnes. A to se dcera chovala extrémně klidně. Napřed jsem se snažila vysvětlit, že 2-leté dítě prostě nebaví hodinu sedět a konverzovat, pak jsem se na to vykašlala. (no, možná spláču nad výdělkem, ale fakt mi nevadí, když si třeba doma vyleze na stůl. moje matka, když to vidí, šílí. Bez diskuze ale je, že totéž bych nedovolila na návštěvě. U hostitele prostě nutno respektovat jeho teritorium. o tom žádná. Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 5:56:24) maggi, a nechává, nebo prostě není moci, která by jim v tom zabránila? Moje starší dcera ležela v knihách od kojeneckého věku a přitom s nima vždycky zacházela fakt hezky, leporela po ní, v kterých jsme si listovaly desetkrát denně, vypadala sice ne jako nová, ale jen jako velmi málo opotřebovaná. Druhá, temperamentově úplně jinak vybavená dcera, prostě všechny dětské knihy zničila a dorvala, žádná neměla životnost déle jak měsíc od chvíle, kdy se jí poprvé dostala do ruky. A pokud bych nechtěla celej den za ní chodit a ty knížky jí brát z ruky, případně jí zabavit všechny hračky, které taky ničila, a zavřít ji do vypolštářované cely, tak nezbývalo než se s tím smířit. Prostě ta druhá byla orientovaná na to, jak používat svoji sílu. Tím neříkám, že bych ji nechala čmárat po zdech někomu jinému, já se snažila, aby nečmárala po zdech ani doma - s nevalným úspěchem - ale tohle je prostě temperamentem dítěte, ne špatnou výchovou. Odpovědět  Bez vypínače  Re: díky za názory  (9.1.2010 10:19:16) Jé, Lízo, díky, díky! Moje první dítě bylo zlaté, neničilo, nevztekalo se, bylo milé a poddajné jako beránek. Pak už přicházelo jedno překvapení za druhým . A tohle poslední, to je tornádo! Na návštěvy s dětmi nechodím, jen tu a tam navštívíme mou maminku, která je maniak na pořádek. Tuhle mému dítku (necelé 3 roky)rozbalila čokoládu v obýváku s upozorněním : "hlavně ať to není na koberci!". Mno, čokoládu jsem zase zabalila, načež dítko dostalo hysterák, takže jsem pobalila i dítko a rozloučila se. Neměla jem na to nervy . Ono někdy by i dospělí měli trochu přemýšlet. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 10:28:32) Tak to jeden náš kamarád přinesl mému rok a půl starému synovi čokoládu a chtěl po něm, aby nám ji rozpatlal po koberci. Synek lehce zklamal, protože si popatlal jen šlapací autíčko. Kamarád ale ocenil i částečný úspěch té škodolibé akce, kterou proti nám naplánoval. Odpovědět  Bez vypínače  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:06:52) Moje nejstarší dcera zase koupila té mladší (je mezi nimi 14 let rozdíl) plastelínu. Jistě s dobrými úmysly . Už má svoje dítě a já ji v žertu straším, že mu také koupím plastelínu, jen co trochu povyroste . Odpovědět  Lassie66  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:11:32) Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:21:08) Lízo - já chápu, že je každé dítě jiné, ale pokud je prostě divočejší, dám mu věci, které nehci, aby se mu dostaly do pařátků, z cesty. Takže jestliže nemáš knihy naskládané a zemi, nebo jinak v dosahu, nemůže je dítě ničit. Pokud je škube, znamená to, že mu někdo knihu dal a nechal bez dozoru... Tak i má sestra. A její staré hračky? Proč jim je dává? Proč je vůbec mají mrňata v dohledu? A kdyby jen její. Půjčila jsem v dobré víře neteři panenku-miminko (panenky všeho druhu sbírám), že se na ní bude "učit", jak se starat o malého bratříčka a po dvou týdnech jsem panenku zabavila poté, co jsem ji našla rozlámanou, počmáranou a jednotlivé části mokré, plavající v bazénku - a ségra na dcerku hrdě kouká, jak si ráda hraje s vodou... Když panenku seberu, hledí na mě jako na magora, co zbytečně lpí na věcech... Tohle postě nechápu - stejně tak nepochopím, jak je možné, že knížky rve a čmárá do nich a hračky ničí i tříletá holčička(chytrá, úžasná, zná písmenka, ráda kreslí...), které se už dá vše vysvětlit... Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:30:07) Mně přijde normální a v pořádku, že někteří lidé před mými dětmi některé svoje oblíbené věci schovávají. Zabrání se tím zbytečným mrzutostem. Své neteři jsem jednou sama řekla, ať si před mými dětmi schová svého milovaného medvídka, na kterém hodně lpí. Není lakomá, ostatní hračky půjčila ráda. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:32:25) Nechci, aby moje děti ničily věci jiným lidem. Od jiných lidí ale očekávám tutéž slušnost vůči nám. Odpovědět  Bez vypínače  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:48:46) Tohle už několik měsíců řeším, vše, co nechci, aby malá zničila, putuje do vyšších sfér. Ovšem teď se naučila přistavit si židli a vylézt si kam "potřebuje". Museli bychom mít zařízení domácnosti zavěšené u stropu, abych si v klidu došla aspoň na záchod . Máme posvazovaná dvířka u skříněk, neboť několikrát za den pořídila vyházet oblečení (už umím skládat prádlo na čas), všechny nebezpečné předměty v kuchyni mám v nejhořejších poličkách, sama nejsem zrovna vysoká, takže také věčně lezu po židlích (připadám si jak opice). Potřebovala bych mít oči i vzadu na hlavě nebo bych nad dítětem musela celý den stát a to také nejde. Já jsem vcelku flegmatik a zpoustu věcí jsem se naučila brát s humorem, ale někdy i já už nemůžu, jsem vyčerpaná a cítím jen bezmoc. Kdyby mi někdo přišel ještě radit (teď nemyslím tebe, kdokoli ) asi bych střílela . Odpovědět  Lassie66  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:54:16) Posvazováno máme taky - bohužel svázat nejde všechno Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:56:38) Posvazovat děti? Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: díky za názory  (9.1.2010 12:26:23) Lízo, takhle? Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 12:29:37) Jeno, něco takovýho, ale nůžky uklidit z dosahu... a ty provazy by mohly bejt trochu tlustší Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: díky za názory  (9.1.2010 12:42:50) Nevíš, jak dlouho tam byli bez nůžek Ale teď už doma žádnej kmen nemáme.. dali by se přivázat leda k rouře od kamen, a to by bylo přecijen trošku drsný... Odpovědět  Bez vypínače  Re: díky za názory  (9.1.2010 14:02:41) Holky, vy se smějete, ale když mně dítě opakovaně vylézá z postýlky a škodí, zatímco si myslím, že spí, tak přemýšlím, kde by se dala koupit klec! Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:57:33) To tedy opravdu nejde. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 11:56:42) Tak tohle znám! Taky máme všude posvazovaná dvířka, urputně schovávám všechny igelitky a cokoli, na čem by se děti eventuálně mohly oběsit... Chtělo by to vysokou školu bezpečnostních opatření... Naštěstí jsem vysoká, a tak bez větších problému vlezu skoro kamkoli. Ale i tak je to velmi náročné. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 13:57:29) Lízo a myslíš že z toho temperamentu vyroste a nebo ho musíš naučit ten temperament zvládat? Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 14:04:20) Nedávno jsem někde četla, že temperament se nedá měnit a že se s ním dá jen pracovat. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 14:20:59) Tak nějak to je... proto se ptám.... trochu mi to připadalo, že to Líza nechává spíš plynout... zajímal by mě experiment, co by se dělo, kdyby to plynout nechala... v Indii se prý u nějakých náboženských skupin, konkrétně to vychází z védské filozofie, nechávají děti do 5 let být tak jak jsou... Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 14:36:14) Ananto, já jsem si mockrát říkala, jak by bylo zajímavé zkusit na dítě nějakou výchovnou metodu, podívat se, co to s ním udělá, a pak vrátit čas a zkusit třeba něco jiného. Jenomže to nejde. Odpovědět  Lída,3 kluci a holka  Re: díky za názory  (9.1.2010 15:10:35) Ananto, trochu znám Lízu i zmiňované dítě... ta holčička je skutečně živel , přitom je skvělá, šikovná a nadaná. Trochu mi připomíná mého nejstaršího syna v podobném věku, ten z toho částečně vyrostl, částečně to vědomě zvládl. Já spíš Lízu obdivuju, že to obě přežívají ve zdraví Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 15:13:22) Ananto, ano? Kdes k tomu prosím tě přišla? Znáš mě, píšeš si se mnou, byla jsi někdy u nás doma, četla jsi někde, jakým způsobem jsem vychovávala svoji mladší dceru v batolecím věku? Akorát, a to opravdu bezdětným nevysvětlíš, dokud nemají svoje děti - sorry, ale prostě musím tohle použít - některé věci člověk vzdá, protože by byly možné jen za předpokladu, že místo vztahu rodič dítě by byl nastolen vztah bachař a vězeň. Ostatně, kdekdo z mého okolí by ti řekl, že já nejsem zrovna měkká matka. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 16:42:37) Asi jsi mě špatně pochopila Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 15:10:44) Ananto, ten temperament se časem naučila aspoň trochu ovládat, respektive vyrostla z věku, kdy se ovládat neuměla, což nic nemění na tom, že vždycky bude daleko víc ničit věci než její ségra, která je od přírody jinak založená. Ale od malýho batolete fakt nemůžeš čekat, že se bude ovládat Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 16:47:10) Od batolete to neočekávám, je zajímavé, že si dětné ženy myslí, že tak jasné věci, jako je období vzdoru ty bezdětné neznají, já znám teorii poměrně dobře a se dvěma malýma dětma se občas setkávám. Ten předpoklad, že ty nedětné nic nechápu je bohužel asi nerozbitný Odpovědět  sovice  Re: díky za názory  (9.1.2010 19:04:58) Ananto, nic ve zlém, ale většina těch bezdětných, co udílejí dětným nevyžádané rady, teorii znají a občas se s batolaty setkávají. Jen jaksi nemohou pochopit, že třeba ta dětná matka také zná lecjakou teorii, mnohé zkusila v praxi a výsledek pořád ne a ne ten pravý. Někteří lidé mají opravdu potíže pochopit, že to je možné - přece když znáš správný postup a aplikuješ ho, dostaví se výsledek, že jo. (Netvrdím, že ty k těmto osobám patříš.) To u dětí obecně nefunguje zdaleka tak přímočaře a rady poskytované matkám vztekajícího se batolete či plačtivého kojence patří (často velmi oprávněně) k těm nejhůře snesitelným. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 21:07:32) Nepatřím a ani jsem nikdy nic takového neudělala, kromě rady jedné klientce, která zatahovala čtyřleťáka do problémů se svým partnerem, vysvětlovala mu, že tatínek chlastá. Některé zkušenosti jsou nepřenosné a některé se při troše inteligence prostě dají pochopit a už vůbec pokud máš v tomto směru nějaké vzdělání... když použiju tvrdší kalibr, tak napíšu, že mám pocit, že ty dětné si občas myslí, že jsou jediné, které opravdu ví zač je toho v životě loket... považuju to za příznak slepičí - jsem matka a kdo je víc. Odpovědět  Grainne  Re: díky za názory  (9.1.2010 22:54:30) Ananto, to už drsně zevšeobecňuješ. Znám dost lidí, kteří své sebevědomí staví na ještě méně záslužné činnosti, než je rodičovství a chovají se úplně stejně - strkají druhým nos do života a radí a radí a hluboce přemýšlejí, oč je ten druhý horší, když nedělá přesně to, co on, když je to přece tak úžasné. Obvykle to úžasné není a málokdo by o ten úžas stál. Můžeme začít otázkou zdravé výživy a skončit třeba u praní v nevhodném pracím prášku a botiček pro dítě od Vietnamců. Takovým je lépe se vyhnout bez ohledu na to, jestli jsou rodiče, nebo ne. Na tom jejich nutkavá touha obracet svět "na víru pravou" podle sebe nestojí. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:20:05) nevím jestli jsi pochopila kontext, nějak mě unavuje když mi někdo vysvětluje, že dítě ne vždy reaguje podle nějakých pouček a podobná moudra (není to v této diskuzi poprvé)... to mi opravdu pak připadá, že si matky myslí, že jsou ostatní úplně natvrdlí... Odpovědět  sovice  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:30:13) Ananto, na druhou stranu matky méně standardních dětí unavuje poslouchat stále dokola tatáž moudra na téma, co mají se svým dítětem dělat. Jinak si myslím, že a) na nepřenositelnosti zkušenosti opravdu něco je b) i bezdětní můžou dát matce velmi dobrou radu. Jen by to neměli dělat (ostatně bezdětní ani dětní by to neměli dělat) s kritickým a nadřazeným pohledem v situaci akutní krize. A mimo krizi s jistým rozumem a taktem, když už jsou opravdu tak přesvědčení, že jejich radu dotyčná už neslyšela 30x a že jí to pomůže. Jinak bezpochyby existuje spousta pitomých matek a spousta empatických bezdětných. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:41:07) A v tom nadřazeném tónu bude asi hlavní problém Odpovědět  Grainne  Re: díky za názory  (10.1.2010 0:21:25) Ananto, tohle používám, když mám dojem, že nějaká matka je úplně natvrdlá a myslí si, že určitým, neměnným postupem vychová bezchybné dítě. Dítě prostě je, dítě nefunguje. Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:21:56) Ananto, sice těžko říct, jak to probíhalo konkrétně, ale říct čtyřletému dítěti, které se například stalo opakovaně svědkem příchodu otce domů v opilosti a jeho agresivního chování nebo toho, že blábolil, zvracel a neuměl si sundat ani boty, že tatínek pije, považuju za normální vyústění situace, nedělat z dítěte blbce. Možná to, o čem píšeš, bylo trochu něco jiného a skutečně matka sdělovala, co nemusela, popřípadě způsobem, který dítě poškozoval, ale samotné sdělení může i v tomhle věku být v přiměřené formě zcela na místě. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:25:58) Nebylo na místě. Jednak to bylo v jiné situaci a pak taky nejsem přesvědčená o tom zda bych do toho čtyřleťáka zatahovala i v té situaci kteoru popisuješ. Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:30:44) Ananto, já rozhodně ano, protože v té situaci, kterou popisuju, by v ní už zatažen jednoznačně byl. Něco podobného jsem zažila, nechci zacházet do detailů, ale stála jsem před nutností vysvětlit nějak dítěti školkového věku, proč se jedna z jeho poměrně blízkých osob najednou chová, jako by to dítě ani nás, jeho rodiče, ani další lidi z rodiny, neměla ráda, proč dokonce ubližuje, a proč navrch to my všichni tolerujeme, plus tedy jaksi, že tohle nicméně není normální chování, které by mělo být mezi lidmi standardem. Úměrně věku dítěte a složitosti situace vysvětleno a pochopeno. Kdybych se tvářila, že je všecko v pořádku, dítě by si odneslo v hlavě guláš, ze kterého by vyplývaly dost zvláštní vzory chování, které by mu nezbylo než považovat za normální, a nepochopení toho, proč si ostatní nechají ubližovat a nebrání se. Když dojde k něčemu takovému, to nejmenší, co lze pro dítě udělat, je pomoct mu tomu rozumět. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:39:19) Možná jo... jen nevím jak bych vysvětlila opilost. Tady šlo o to, že tatínek nechodí za synkem když to slíbí... ale když s ním byl, tak to bylo fajn a synek je na něho dost fixovaný i když pije. A ta otázka. Jen by mě zajímalo jestli má nějaký vliv na spermie dlouhodobé užívání (cca 10 let) třičtvrtky leponexu denně a jak moc se dědí schizofrenie (F23 nediferencovaná)... kdybys to věděla, tak děkuju moc za odpověď Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:43:37) Schíza se dědí, pokud ji má jen jeden rodič, cca v 10%. O tom, že by měl leponex vliv na spermie, nevím nic, ale neznamená to, že to není možný - jen se ke mně žádná taková informace nedostala; dávka 75 mg nicméně není nijak vysoká. Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:45:04) Jo, takhle jak to popisuješ, si taky říkám, že by bylo rozumnější se tématu pití jako důvodu otcovy nespolehlivosti vyhnout... že si ta matka ulevila, ale pro dítě nešťastným způsobem, když mu to řekla. Já myslela vysloveně situaci, kdy v tom dítě fakt zatažené je, protože je osobně svědkem. Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:45:20) Tak to není F23 a nevím která to je... jsem to zapomněla... ale vím že je u toho "nediferencovaná"... přítel měl v období 16-19 tři ataky a teď už asi 13 let nic a ten leponex pořád bere... Odpovědět  Líza  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:47:04) F20.3 ;) Odpovědět  Ananta  Re: díky za názory  (9.1.2010 23:48:21) Aha )... a děkuju moc za odpověď Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 17:05:05) Lízo, tohle přesně je důvod, proč u svého batolete rozlišuji dovolené a nedovolené druhy vztekání (nebudu mu vykládat takové blbosti, že děti se nevztekají) a snažím se ho směrovat k tomu, aby se uchylovalo k těm dovoleným - že si zakřičí, zadupe, zatřepe pěstičkou, praští pěstičkou do země apod. Nesmí nikomu ubližovat, mlátit hlavou do země a ničit věci. A to mám dost nevýbušné batole (ale jinak velmi živé). Výsledek by ten, že mě moje batole svého času opakovaně nutilo, ať mu ty správné vztekací techniky ukazuji, fascinovaně mě při nich sledovalo a ptalo se mě, jestli už je mi líp. Odpovědět  Ecim  Re: díky za názory  (9.1.2010 17:06:16) P.S.To bylo pro pobavení a ne rada. Odpovědět  jurodiva +3  odpověď na nevhodný otázky  (16.1.2010 14:37:16) Vlezlým lidem jde odpovídat podobně. Zeptají-li se: "a kdy budete mít děťátko?", můžete jim odpověďet "a jaký je váš muž v posteli?" anebo jen prostě "nechci se o tom bavit." jinak - pomáhat se dá jen těm, kteří chtějí .. ze článku jsem pochopila, že jste nabízela radu někde, kde ji nechtěli - tak se neivestujte někam, kde to neocení ..ale naopak jen tam, kde to bude přijato. jinak něž pokusem se to zjistit nedá. a pokusy přinášejí rizika. snášíte to, co Vás postihlo, statečně, je to obdivuhodné. Odpovědět

Arwen1  Zkušenosti  (9.1.2010 8:10:33) Já sice děti mám,ale že jsem nej vychovatel na světe to také netvrdím. Docela chápu pocity žen,které děti mít nemohou a někdo jim to pořád "otlouká o hlavu" Je pravda,že pouze prací z dětmi ať je to výchova v rodině nebo v zájmovém kroužku,ve škole apod. se získávají zkušenosti. JE tedy jedno zda má žena vlastní děti nebo ne. Kdo z dětmi nepracuje nemůže mít ani žádné zkušenosti s jejich výchovou. Být tebou tak je odpálkuji tímto směrem. Odpovědět

JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Mno já nevím  (9.1.2010 10:43:58) "Až budeš mít vlastní děti, tak můžeš něco říkat." je obvykle reakcí na nějakou nevyžádanou radu. Takže by pro větší objektivitu asi bylo vhodný napsat taky, co říkáš Ty před touhle reakcí... Neříkám, že kdo má dítě, je automaticky dobrej rodič, ale často se stává, že někdo, kdo děti nemá (nebo má děti malé a neví, co z nich vyroste, nebo má děti velké a z dob batolecích už to horší zapomněl) udílí rady, který jsou zcela mimo. A stejně jeko ten, kdo Tobě odpovídal, neví nic o Tobě, tak Ty zřejmě nevíš nic moc o něm a jeho důvodech. Mně kdysi ségra (tehdy bez dětí) taky ochotně udílela rady. Od tý doby, co děti má, už jsem od ní radu neslyšela ani jednu ;-) Čili chce to oboustranně nekecat do života někomu, v jehož botách nechodíme. Leda by o to sám stál. Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 10:45:23) MMCH ani ten, kdo má stejnej počet stejně starých dětí, nemá stejné děti... Odpovědět  Bez vypínače  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 10:58:36) A ani děti v rámci jedné rodiny nejsou všechny stejné. V době, kdy moje dvě starší děti byly školou povinné, měla moje kamarádka jedno, s kterým psaní domácích úkolů byl hotový očistec a já jsem nad tím užasle kroutila hlavou. Až teď, kdy ona kamarádka má druhé dítko, u kterého někdy ani nepostřehne, kdy a jak si stihlo úkol udělat (a vzorně), mi přiznala, že si tehdy připadala hodně nepochopená. Je to o té zkušenosti, člověk se pořád učí. Odpovědět  Ecim  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 11:05:51) A hlavně každé dítě je jiné. S jednou kamarádkou občas probíráme výchovné otázky a už opakovaně jsem od ní slyšla větu: "Já to se svým dítětem dělám tak a tak, ale vím, že s tím tvým by to takhle nešlo, takže ti to nemůžu poradit." Odpovědět  Bez vypínače  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 11:20:40) Kamarádka to má v hlavě správně srovnané . Odpovědět  Ecim  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 11:34:08) Také si to myslím, a proto se s ní kamarádím. Když vidím kolem sebe zlobící děti (hlavně ty hodně problémové), tak si často říkám, že kdo ví, jak bych se chovala na místě jejich rodičů. Odpovědět  Ecim  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 11:49:45) On problém nastává v momentě, kdy se nás to zlobení cizích dětí začne nějakým způsobem týkat - když děti ničí naše věci nebo ubližují našim dětem, tam se to občas bez nevyžádané rady neobejde. Byla jsem kdysi v takové situaci, kdy se kamarádčina dcerka nechovala hezky k mému synkovi a on byl v té době ještě takový troubínek a nakopnutí nebo ránu si nechal líbit. Řekla jsem kamarádce něco ve stylu: "Neber to nijak ve zlém, ale jak je Maruška taková rozhozená, tak když se můj syn někdy chová podobně, tak velmi pomohlo to a to." Kamarádka to vzala, uznala, že na tom, co jí říkám, něco je, a bylo už všechno v pohodě. Odpovědět  Bez vypínače  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 12:00:41) Jo, já se snažím svoje dítka ohlídat a usměrňovat, aby druhým dětem neubližovaly a totéž očekávám u druhých. Aby neničily cizí věci,to je fakt nejlepší jim to odklidit z dosahu. Taky se už vyloženě rizikovým situacím vyhýbám, takže na návštěvy s dětmi fakt ne. Však to není na doživotí. Odpovědět  Ecim  Re: Mno já nevím  (9.1.2010 12:05:11) "Jo, já se snažím svoje dítka ohlídat a usměrňovat, aby druhým dětem neubližovaly a totéž očekávám u druhých." Tak tohle mám stejně. Ona se ta kamarádka snažila, ale já bych na jejím místě byla radikálnější. S těmi odklizenými věcmi souhlasím a děti beru na návštěvy jen tehdy, když je pro ně ta návštěva zábavná. Jinak jdu na návštěvu raději sama nebo si návštěvu pozvu k sobě. (Tohle je stejné jako s nakupováním. Neberu děti do nákupních center, protože by je to nebavilo a já bych z toho nakupování také nic neměla.) Odpovědět

8.5Yettynkaa12  Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:03:02) Kamarádka, je jí 31, dítě nechce už od svých 17ti let, má v tom celou dobu jasno. Důvody častým tazatelům už uvádí v bodech, protože se jí pořád někdo ptá. Takto to objasňuje důvěrným kamarádkám, kde to může říct tak, jak to je. 1. děti jí odjakživa nic neříkají 2. baví ji chodit pařit - není ochotná se toho vzdát 3. baví ji dlouho spát, válí se po akcích v posteli třeba do jedné - není ochotná se toho vzdát 4. ráda čte - je vášnivá čtenářka - ráda čte třeba pět hodin v kuse - s dítětem nereálné 5. je silnější a v rodině všichni po dětech ještě více přibrali - to nechce 6. je kuřačka a nechce s tím přestávat Neustále musí poslouchat řeči typu: jednou budeš litovat, zůstaneš sama, jednou budeš chtít a ono to už nepůjde...Zajímaly by mne vaše názory, podle mne, když už jí toto někdo řekne, tak by se neměl opakovat a říkat jí totéž pořád dokola...Je to její rozhodnutí. Někteří lidi ji dokonce hodnotí jako sobeckou. Ale copak život není o tom, že děláme to, co nám vyhovuje? Jí vyhovuje toto. Někomu vyhovuje mít velkou rodinu. Já sama mám děti dvě a neměnila bych. Kamarádku stále tytéž řeči už obtěžují. Nejhorší jsou babičky, tetičky, které se jí ptají při každé příležitosti. Samozřejmě těm to takto na rovinu neříká, své důvody, proč děti nechce. Těm argumentuje tím, že se na děti prostě necítí, nemá tu potřebu. Už si ale připadá málem jako nějaký zločinec, tím, že děti nemá - viz reakce okolí. Sama si uvědomuje, že naopak nezodpovědné by bylo je mít - není si jistá, zda by dokázala se vždy ovládnout, aby děti nepocítily, že ji vlastně obtěžují. Jak vy sami(y) hodnotíte holky, co si bezdětnost vyberou? Setkali(y) jste se s podobnými reakcemi okolí? Já její rozhodnutí respektuju, sama mám odlišné názory, ale to je každého věc. Je sobeckost špatná vlastnost? Já jsem přesvědčená, že určitá míra sobeckosti je naopak zdravá. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:12:18) Milko, díky za zajímavý příspěvek. 1.Ano, souhlasím, určitá míra sobeckosti je skutečně zdravá, protože nemít ji v sobě je jistá cesta do řiti. 2.I když mám diametrálně jiné životní hodnoty, tak kamarádku chápu, že pokud je taková, jak ji popisuješ, tak skutečně dělá dobře, že si děti nepořizuje. 3.Měli jsme v rodině podobnou tetičku. Nechtěla děti ani manžela, ale jeden čas vedla zájmový kroužek a děti ji měly rády. Také musela čelit podobným řečem. 4.Bylo by dobré, kdyby svému okolí jednou pro vždy řekla, že to je její život a jen ona sama musí rozhodnout o tom, jak s ním naloží. Reakce jejích příbuzných na jednu stranu chápu, na druhou stranu ale není dobré jí opakovat pořád totéž. (Kdyby třeba mě někdo podobným způsobem nutil mít zvířata, budu také pěkně prskat.) Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:13:31) Zkrátka je to život Tvé kamarádky a ne jejích příbuzných. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:17:51) Ještě: 1.S podobnými reakcemi okolí jsem se setkala. 2.Holky, co si dobrovolně vybraly bezdětnost, nehodnotím špatně, ale hodnotím je tak, že jsou sice v něčem diametrálně jiné než já, ale že je dobře, když si uvědomují, co v životě chtějí a co ne, a umějí se podle toho zařídit. Když ony mně neberou moji dobrovolnou dětnost, tak já jim zas nebudu brát jejich bezdětnost a všichni budeme spokojení. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:20:02) On dobrovolně bezdětný člověk může být v životě mnohem šťastnější a úspěšnější než nedobrovolně dětný člověk. Odpovědět  Hilly.  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:26:47) Ecim, ono je otázka, zda ten "výběr bezdětnosti" byl opravdu tak dobrovolný jak tvrdí. Prostě je dost často k tomuto rozhodnutí život nějak dostrkal. Buď neměly toho správného partnera v tu správnou dobu, měly nějaké zdravotní problémy, nebo čekaly moc dlouho a potom to už nešlo.Těch, co se pro toto opravdu chladnokrevně rozhodnou, bude zřejmě jen zlomek. Soudím tak podle některých bezdětných ve svém okolí. Jak je to ve skutečnosti, do toho nikomu nic není, proto se jich nikdy neptám, dokud nezačnou samy. Život se dá prožít hodnotně a plně i bez dětí, pokud ho vezmeme za správný konec. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:33:34) Hilly, to s Tebou plně souhlasím, dělám to také tak. Pokud to mohu posoudit podle sebe, tak znám jednu bezdětnou, která děti skutečně nechtěla, a pár takových, které rodinu nezaložily, protože byly zbytečně pasivní - třeba neměly odvahu hledat si partnera, i když o to na jednu stranu stály. Prostě takový blok - na jednu stranu partnera a rodinu chtěly a na druhou nebyly schopné a ochotné pro to něco udělat. (Setkání s těmito lidmi na mě působilo jako neskutečná motivace. On člověk o své štěstí někdy musí zatraceně tvrdě bojovat. Takže jsem si v jednu dobu začala partnera velmi intenzivně hledat, chvíli to nešlo, a tak jsem si dala pár týdnů pauzu a v té se zadařilo. ) Odpovědět  Líza  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:27:27) Milko, přijde mi, že ty babičky a tetičky o ni mají docela normální starost. A protože mají trochu víc životních zkušeností než ona, tak asi trochu líp vidí do životů svých vrstevnic nebo vrstevnic svých matek, které jsou na prahu stáří a nemají děti. Protože tyhle důvody, které kamarádka má, jsou ve skutečnosti takové, že polovina z nich vyprchá právě s tím elánem mladého nebo mladšího středního věku. Chápu ty starší ženy, než je ona, že se ji snaží varovat - taky bych to zkoušela, protože já se s dobrovolně bezdětnými, a náhle po odchodu partnera naprosto na světě osamělými ženami na prahu stáří, setkávala poměrně často díky své práci, a bylo pro ně hrozně těžké hledat nějakej smysl v tom všem, tím spíš, když po nich opravdu neštěkl ani pes. Neříkám, že pokud nemá ani špetku mateřskýho pudu, tak si má jenom kvůli tomuhle děti pořídit, to ne. Ale možná by mohla mít víc pochopení pro lidi, kteří zkoušejí, jestli by si to přece jen nerozmyslela, nedělají to ze zlé vůle. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:38:46) Přiznám se, že jsem se také ocitla v roli takovéto upozorňovatelky, ale věděla jsem, že kamarádka je přesně ten případ, který popisuji o pár řádek výše - chtěla, ale neměla odvahu. Strašně jsem si tehdy lámala hlavu, co a jak jí říci, abych jí neublížila, věděla jsem, že mi do toho na jednu stranu nic není, ale na druhou jsem jí chtěla pomoci, protože vím, že včas řečená věta (nebo pár vět) může mít velký efekt... Jinak ty babičky a tetičky také chápu, ale asi by bylo lepší, kdyby už to tak často neříkaly. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:41:28) Ale dopadlo to dobře - kamarádka si výborně poradila i beze mě. A já z toho mám radost jako malé dítě. Tam byl totiž ten problém, že kamarádka našla ženicha v době, kdy to vzdala a usoudila, že i když zůstane svobodná a bezdětná, tak může prožít hezký život. Zato já jsem byla pevně rozhodnutá, že budu hledat a hledat, dokud nenajdu. Odpovědět  Ananta  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 17:47:43) Mohla bych se tě na něco zeptat jako psychiatra? Odpovědět  Líza  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 23:26:44) Na co? Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 12:46:59) Milko - je to, jako bys vyjmenovala všechny mé vlastnosti tohoto typu, a proto se kamarádce, když je jí "teprve" 31 nedivím. Já se od těch 31 snažila o mimino, které se podařilo až před půl rokem, tedy ve 35 letech. Ovšem absolutně mi to nebránilo ve vyjmenovaných "koníčcích", včetně karet a kulečníku No a teď? Chybí mi to, proč to nepřiznat a už se nikdy nevrátí ta bezstarostnost..., ale já měla už dříve než v 17ti ujasněno, že děti chci, ač to byla jen součást výchovy (jako mít maturitu, vejšku...) a netušila jsem, co to obnáší . Určitě ale nelituju!!! A Tvá kamarádka? Ona do toho buď dozraje (a dnes není pozdě ani ve 40 - jen bude trochu "votahanější" matka rozmazlence ), nebo nedozraje - ale ty důvody, jak se obávám, postupně vymizí - já mám sice poměrně hodně dobrých přátel, z nichž je většina starých mládenců a několik "starých panen" , takže je vždy s kým pařit, ovšem časem se taky ztratí a nebudou vždy k dispozici. Pokud ne z důvodu svateb a křtin, pak tedy z důvodu stáří. Tvá kamarádka se taky může probrat těsně po 40tce s tím, že neví, co dál... Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 13:15:24) Také jsem si tímhle obdobím prošla a jsem ráda, že jsem tu možnost měla. Pak mé "pařící" potřeby (velmi nadsazuji) rapidně poklesly. A dneska jsem ráda, že nemám pocit, že bych něco promeškala. Na někoho přijdou mateřské touhy dřív a na někoho později. Vždycky jsem věděla, že děti chci, ale chtěla jsem do toho rozhodnutí dozrát. I kdybych měla děti dřív, tak bych se o ně určitě dokázala postarat, ale teď si mateřství mnohem líp užívám, protože vím, že na "pařby" bez dětí bude času dost. "Pařby" s dětmi mě momentálně baví mnohem víc, i když ty akce bez dětí nemůžou plnohodnotně nahradit. Odpovědět  Etraska    •  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 13:45:31) Tak já tedy také napíšu své důvody. V první řadě též nechápu, že může někdo napsat, že nechtít děti je sobecké, vůči komu proboha? Ve skutečnosti je to úplně naopak, rodiče si pořizujou děti hlavně kvůli sobě, chtějí z nich mít radost, když někdo děti ale nemá, nikomu tím přece neubližuje. 1. Život neni zas tak skvělej. Můžeme zažít hezké věci, ale taky nemusíme. Když jsem přemýšlela, jestli bych si mohla vybrat, zdali se narodit, nebo né, nakonec sem dospěla k názoru, že snad ani ne. Proto taky nechci mít děti. 2. Na prvím místě je pro mě svoboda. A tu mít děti nemůžou. Když jsem byla dítě vadilo mi, že mě naši všechno zakazovali, ale taky je mi jasné, že kdybych měla dítě, dělala bych to úplně stejně, protože bych se o něj bála, jako každá matka. 3. To že nemá člověk děti, skutečně neznamená, že by se o ně nemohl starat, anebo se k nim dokonce choval špatně. Každý může vědět, jak se chovat k dětem, nebot byl jednou taky dítětem. Děti mám moc ráda a vážim si jich. 4. V životě jsou pro mě zkrátka důležitější jiné věci. Chtěla bych si užívat, ale taky třeba pomáhat lidem, co to maj v životě těžký. 5. Porod by byl určitě taky strašnej. 6. Vůbec nejsem rodinej typ, už v dětství mě hraní na takové věci moc nebavilo. Na světě jsem proto, abych dokázala jiné ale taky důležité věci. 7. Stejně je lidí na světě moc a spousta z nich nemá kvalitní život. V dnešní době se lidé honí za úzpěchem a na děti nemaj čas ani peníze. Jak můžete vydět, moje důvody jsou rozumné, nebot to nedělám jenom kvůli sobě, ale i kvůli jiným lidem i tomu nenarozenýmu, protože dítě má být především chtěné a má se narodit zdravé a prožít celkem štastný život. To jsou tedy mé hlavní důvody. Odpovědět  Ananta  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 14:16:05) Tak kromě paření a tloušťky to mám velmi podobně. Akorát teď, když už mi teče do bot (35 let) tak mám obavy, abych si s těmi body vystačila celý život. Navíc něco vě mě (asi ty hormony) pudí to dítě mít. Docela mě pobavilo to spaní, protože si několikrát přes pracovní týden ráno když vstávám, říkám, že jsem úplný magor, protože kdybych do toho měla ještě vypravovat dítě někam do školky, tak bych se asi zbláznila - nesnáším vstáváni. Sedí i to čtení, to je velkej důvod a vůbec osobní čas, který si maximálně užívám sama se sebou. Pozdravuj kamarádku a jestli je s tím fakt srovnaná, tak by jí občasné dotazy snad neměly tolik vadit ono to tak za 10 let ustane, nebo ať si pořídí tričko "child free" Odpovědět  Etraska    •  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 14:40:49) Odpovědět  magggi synáček z léta09  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 14:43:38) To spaní je úplně nejšílenější, ale díky permanentní únavě si zas nedovedu představit ty pařby, takže mi sice chybí sociální kontakty, ovšem představa, že se někam vypravím a budu spát - možná - 2h a ještě ne v kuse, mě tužeb urychleně zbaví Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 14:54:41) Souhlas! Moje spaní je teď fakt kapitola sama pro sebe, ale až se sama divím, jak mi řada věcí, o kterých jsem si myslela, že mi budou chybět, zatím vůbec nechybí. Vím, že se k nim jednou ráda vrátím, ale nedokážu odhadnout, kdy to bude. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 15:26:00) Zajímavý, baví mě celkem totéž, co tvoji kámošku a celkem bez problémuů sebou vleču k ohromné spokojenosti 3 děti. Pařbičky si asi nemohu dopřát obden, nicméně o to víc jsem se na ně těšívala, poslední dobou mi berou energii a přestávají mi připadat tak kór moc zábavný.(tím chci říct, že věkem se ti koníčky malinko měněj) Myslím si, že pokud je někdo opravdu vnitřně rozhodnut, že děcka nechce, tak ho babičky nezajímají, nevnímá je rp. vnímá jejich rady asi tak, jako když doporučujou jíst jíškové polévky. Kdo se v tom patlá, asi bude mít někde hluboko v mozku malinkatý ale... Odpovědět  bobtail  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 15:56:48) Je to její život. Uvedu opačný případ - mohu nesouhlasit s tím, že si někdo naseká 7 dětí s tím, že je neuživí, mohu mu na to říct svůj názor, ale to je to jediné, co s tím asi udělám. Každý svého života strůjce. Pravdou je, že některé reakce jsou extrémní, ale to je o povahách těch, kteří se vyjadřují. Chce to klid, nadhled, nohy v teple. K čemuž člověk dospívá časem. Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 16:05:25) Milko, píšeš: "Ale copak život není o tom, že děláme to, co nám vyhovuje? " To jsi mě teda dostala, asi mám jinou výchovu, ale vždycky jsem myslela, že v životě máme dělat, to co je potřeba a ne to, co nám vyhovuje. I když občas si dát oraz nezaškodí. Odpovědět  Lassie66  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 23:23:20) Valkýro, dokonalým rodičem nebudeš nikdy - když ti dítě nevyčte, že se staráš málo, tak ti vyčte, že se staráš moc, dala jsi mu blbý jméno, nevedla ho ke sportu, ke hře na klavír, nekoupila mu to, co už mají "všichni ve třídě" atd. Včera, tuším, zde byla diskuze, kde se popisovaly zkušenosti s dospívajícími dětmi, někteří psali, co vše řekly v pubertě rodičům do očí, případně jak toho dnes litují. Myslím, že pokud někdo přemýšlí tak, jako ty, pak to nemůže být špatný člověk(rodič). Nejhorší jsou ti, co o svém jednání nikdy nepochybují, co dělají vše správně a ještě o tom ujišťují všechny kolem. Líbí se mi, jak to dělá Monty - ta si dokázala některé věci přiznat, nedělá si z toho hlavu, že není "klasická matka" - ale tak nějak si myslím, že ona bude pro svého syna vždy dobrá parťačka a že k sobě budou mít se synem vždy blízko. Taky to vypadá, že s ní není nuda, což s náma "klasickejma" matkama prostě často je.... Odpovědět  10.5Libik12  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 19:04:09) I altruismus je rovina toho "co nám vyhovuje", i při vymývání hnisajících ran raněného člověk víceméně naplňuje sebe a své potřeby. Takže pokud někdo na rovinku hlásí, že člověk je k tomu, aby žil, jak mu vyhovuje, může mluvit o mnohanásobné pěstounské matce i o zlaté mládeži. Je tedy fajn, pokud někdo ke svému uspokojení potřebuje být slušný a ohleduplný, patažmo pomáhající. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 19:04:20) I altruismus je rovina toho "co nám vyhovuje", i při vymývání hnisajících ran raněného člověk víceméně naplňuje sebe a své potřeby. Takže pokud někdo na rovinku hlásí, že člověk je k tomu, aby žil, jak mu vyhovuje, může mluvit o mnohanásobné pěstounské matce i o zlaté mládeži. Je tedy fajn, pokud někdo ke svému uspokojení potřebuje být slušný a ohleduplný, potažmo pomáhající. Odpovědět  Etraska    •  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 23:04:50) Držte mě, nebo jí zabiju Odpovědět  Tvoje horší já  Re: Dobrovolná bezdětnost  (10.1.2010 17:16:38) Etrasko, a proč mě jako chceš zabíjet? Za vyjádření názoru? Odpovědět  Horama  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 15:34:48) Proč? Její bezdětnost z důvodů, které pro tebe nejsou důvodem, ti nějak brání, abys žila, jak chceš? Nechápu, nijak ti přeci neškodí. Odpovědět  Horama  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 15:58:32) Jeee, koukám, že jsem se špatně podívala, na cos v diskusi reagovala. Ovšem ani Janu Budilku bych nezabíjela, někdo, kdo pro nás udělá, co je třeba, se bude vždycky hodit. Odpovědět  Horama  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 15:40:47) V životě se máme postarat o sebe a svoje blízké, nikomu neškodit a snažit se, abychom žili, jak nám to vyhovuje. To je zase moje výchova. Zúžení na konstatování, že budu dělat, "co je třeba", mi přijde hodně přehnané. Navíc: ty sis pořídila dítě, protože "to bylo třeba"? Já tedy ne. Já si ho pořídila, protože jsem ho chtěla - což mnohem víc připomíná žití, "jak mi to vyhovuje", i když mi nevyhovuje permanentní noční vstávání, boj o krmení a sociální nesvoboda. Až tyhle věci dělám, protože jsou třeba, abych mohla mít to, co mi vyhovuje. Odpovědět  Ecim  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 19:36:58) Tak tak. Já říkám, že jsem chtěla dvě děti rychle po sobě a starat se o ně a že se mi to splnilo, takže si de facto permanentně dělám, co chci. Odpovědět

Bez vypínače  Re: Dobrovolná bezdětnost  (9.1.2010 16:29:28) Kdesi jsem četla, že mateřství je přirozeným životním naplněním většiny žen. Nebylo tam VŠECH žen. Z čehož usuzuji, že i ty dobrovolně bezdětné jsou normální a jejich životním naplněním může být cokoli jiného a respektuji to. Odpovědět  Horama  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 15:43:44) Odpovědět

Avital  Re: Dobrovolná bezdětnost  (10.1.2010 15:36:59) Milko, měla jsem to podobně jako tvoje kamarádka. Měla jsem pocit, že jsem tady, abych si užívala a ne se o někoho musela starat atd... Pak, celkem rychle, mě přestávalo bavit chodit na pařby, prospaný čas jsem začala považovat za promarněný, ale pořád jsem neřešila děti, začala jsem si ovšem uvědomovat, že jsou v životě i jiné priority než vlastní pohodlí. A pak, v mých 35-ti letech, jsem zcela neplánovaně otěhotněla. Ani na okamžik jsem neváhala, jak s novou živostní situací naložit. Otec mého dítěte nebyl zrovna dvakrát ten nejvhodnější a nejspolehlivější partner, i přesto jsem měla okamžitě jasno. Dne jsem štastná (svobodná) matka nádherného tříletého chlapečka, který je mi vším. Jednoduše řečeno. Tato zkušenost je nepřenosná. Prostě nelze nikdy pochopit pochopit pocity matky, pokud se jí nestaneš! Podotýkám - neměnila bych a je mi celkem líto, že asi další dítě mít už nebudu. C´est la vie. Odpovědět

Jíťa    •  Re: Dobrovolná bezdětnost  (10.1.2010 20:05:16) Uvedené důvody pro dobrovolnou bezdětnost mi připadají dost hloupé. To se ani nedivím, že ji furt někdo přesvědčuje. Spíš bych kamarádce poradila, ať každýho rychle a stručně odkáže do patřičných míst. Je to její věc a není nikomu povinna to vysvětlovat. Už je dost stará na to, aby se nechala takhle vyprovokovat k diskuzi, která stejně nikam nevede a jen jí trápí. Odpovědět

Horama  Re: Dobrovolná bezdětnost  (11.1.2010 15:23:15) Proč sobecká? Já si teda dítě z altruismu nepořizovala. Pokud se opravdu nechce vzdát věcí, které jmenovala, nebo se některých věcí bojí, jsou to pro ni legitimní důvody si dítě nepořizovat, ať si ty důvody okolí považuje za jakkoli povrchní. Naopak pořídit si dítě v situaci, kdy s tím není duševně srovnaná, by bylo nezodpovědné a nefér k tomu dítěti. To jako že by si ho měla pořídit jako životní pojistku, aby jednou nebyla sama a opuštěná? (= Dítě pro zahnání strachu ze samoty.) Jednou se někoho zeptat, jestli si nemyslí, že mu dítě může jednou chybět a bude litovat (plus říct důvody, proč si to myslím) je ok. Opakovat to do aleluja je neschopnost slyšet odpověď. Odpovědět

Hilly.  Taky mě to štvalo jako bezdětnou  (9.1.2010 12:19:17) Taky mě to štvalo jako bezdětnou. Pořád říkali, no počkej až budeš mít dítě! Tak jsem počkala a nic tak hrozného se nekoná. Spíš mám ještě výčitky, že čas více efektivně nevyužívám a spustu ho pročtu, nebo proplkám s kamarádkama na netu.Teď mi zase říkají, počkej až budeš mít dvě! No tak jsem zvědavá. Tyhle "soutěživé" řečičky také nemusím. Nemám zapotřebí nikomu nic dokazovat. Odpovědět  Ecim  Re: Taky mě to štvalo jako bezdětnou  (9.1.2010 12:27:58) Chi chi, tak tohle znám taky. Teď je ještě dobré, že když se některé děsivé prognózy těch škarohlídů nenaplnily, tak oni mi říkají, že to není moje zásluha, protože mám prostě štěstí a lepší podmínky, to že oni se měli mnohem hůř než já dnes. Už to raději nekomentuji. Odpovědět  Hilly.  Re: Taky mě to štvalo jako bezdětnou  (9.1.2010 12:54:18) Přesně, páč oni měli vířivou pračku u které se muselo stát, prali plíny, dítě museli dávat do jeslí a "bóchat", děti měli věkově více u sebe atd. atd.. Sice bych s nimi neměnila, ale nevím, co by pomohlo, aby sklapli, snad jen mít paterčata. Odpovědět  Ecim  Re: Taky mě to štvalo jako bezdětnou  (9.1.2010 13:19:53) Pomůže jedině vypnout poslech. Potíž je v tom, že já to moc neumím. Naprosto mě odrovnala jedna osoba prohlášením, že ona si nemohla dovolit mít děti tak rychle od sebe jako já, protože měla s dětmi MOC PRÁCE! (Byla na můj vkus až nezdravě dlouho v domácnosti.) To zíráš, co? Tedy nevím jak Ty, ale od té doby, co mám děti, tak vůbec, ale vůbec nic nedělám. Odpovědět  Hilly.  Re: Taky mě to štvalo jako bezdětnou  (9.1.2010 14:39:43) To teda zírám Já se taky doma pořád jenom válím. Jídlo se uvaří samo, vypere se samo, nádobí se taky umyje samo, vyluxuje se samo, nákup se sám donese,hračky batolete se vždy telekineticky přemístí zpět na své místo, na výlety a hřiště cape moje batole zásadně samo, zatímco já se doma válím před telkou Někdy mi ale přijde, že si to některý ženský dělají samy(tu zaneprázdněnost), prostě si to hrozně ztěžují. Když srovnám mé dvě babičky, tam je to evidentní čím to je. Jedna pořád nestíhala, se vším se hrozně nimrala a žehlila i ponožky. Druhá měla zase pořád naklizeno jako v muzeu, ale zase moc nevařila a ani nádobí pořádně neutřela, věčně jí v něm stála voda, ale vypadala tak nějak v pohodě a spokojeně. Odpovědět

Bertina  Autorko Terezo  (9.1.2010 14:13:03) a co předcházelo tomu, než ti nějaká matka řekla „Až budeš mít vlastní děti, tak můžeš něco říkat.“ ? Jestli jsi měla připomínky ke vzteklému a z tvého hlediska nevychovanému dítku, byla podle mne její reakce naprosto v pořádku. Nesnáším kecy bezdětných(např. když můj syn řve v obchodě, že mu něco nekoupím) typu "tak to by si zkusil jednou" apod. Dokud se to člověku samo nestane, nenarodí, tak nepochopí, že takovéhle děti se "stávají" i v nejlepších rodinách a vyrostou z toho. Odpovědět  moravanka93  Haha...  (10.1.2010 5:40:58) Tak to pouzivam...kdyz vidim vztekle ditko v obchodnaku a rodice nejsou schopni jej uklidnit...."no to by si zkusil jen jednou"....a kdyby mi na to nekdo odpovedel, ze neznam, dokud nezkusim, tak bych je jen litovala, ze si neumi poradit a ventiluji si to na druhych...chudacci Odpovědět  Mirka99  Re: Haha...  (10.1.2010 8:41:32) Oni by si nic neventilovali, to ty tím svým "haha" dáváš najevo svou "chytrost". Mohu ti říci z vlastní zkušenosti s prvním klidným a zvladatelným dítětem, že když se mi narodila druhá "saň", v duchu jsem odprošovala všechny rodiče, jejichž výchovnými schopnostmi jsem pohrdala do té doby, než jsem sama poznala, zač je toho loket. Nikdy bych si ale nedovolila dát najevo něco nahlas, nestrkám totiž nos do cizích věcí, narozdíl od tebe. Myslela jsem, že to dělají důchodci a teď teda vím, že i ty. Osobně bych se nedivila, kdyby proti tobě v takové situaci někdo použil fyzické násilí Odpovědět  SnowWhite  Re: Haha...  (10.1.2010 12:12:22) Tvůj příspěvek jsem přečetla až se zpožděním. Napsalas to kulantněji Odpovědět  SnowWhite  Re: Haha...  (10.1.2010 12:10:39) To je fajn vědět, že venku po světě běhají takový ubožáci, kteří se rovnou připravují, jak se zapojit do situace, do které jim nich není . Vůbec bych se nedivila kdyby ti dal milámoravanko někdo přes hubu Odpovědět  Jíťa    •  Re: Haha...  (10.1.2010 22:17:15) Nevím, jaké máš dítě, ale já to považuju za celkem normální výchovnou metodu. Klidně nechám dítko se vztekat a nevšímám si ho (jen ho tahám sebou). Přece nebudu skákat jak ono kvikne a nechávat se takto vydírat. Není umění ho uklidnit, to je dokonce velmi snadné - dát mu to kvůli čemu se tak vzteká. Ale podle mě je to horší než ho nechat se vztekat. A kolemjdoucí s dobře míněnými radami posílám do prrr..vního patra. :-D Odpovědět  Ungold  Re: Haha...  (11.1.2010 22:03:13) Moravanko, ty posměváčku.Tyhle řeči fakt miluju. Odpovědět  Hilly.  Re: Autorko Terezo  (10.1.2010 19:25:58) Bertino,nemyslím, že by autorka musela zákonitě dávat nějaké nevyžádané rady. Stačí, aby se zmínila, jak třeba byla v Norsku tři týdny na kole , nebo cestovala s bandou přátel po Číně, válela se do oběda v posteli, prohýřila léto po hospodách a už to jede:"Počkej až budeš mít děti", "Vůbec nevíš co to je","jsi sobecká". Věřte mi, nikdy jsem nikomu žádné rady ohledně dětí nedávala a stejně některé ty nespokojené maminy na mateřské, nebo i ty vysloužilé(třeba kolegyně), plivají síru, jak ucítí příležitost.Prostě si tím zvyšují sebevědomí.Já síru neplivu, protože jsem na mateřské vesměs spokojená. Odpovědět  Bertina  Re: Autorko Terezo  (10.1.2010 20:29:47) Jasně, ale pokud autorka neuvedla na co se jí dostalo reakce "počkej až budeš mít děti", je dost těžké něco hodnotit a její článek v podstatě nemá žádný smysl, chybí mu začátek, resp. začíná větou vytrženou z kontextu a člověk se může jen dohadovat. Samozřejmě není správné dávat bezdětným jejich bezdětnost "sežrat", obzvláště když je celkem značná pravděpodobnost, že je tam nějaký problém. Ale když se cítí ukřivděná až tak, že o tom píše, měla by začít od začátku a ne od prostředka. Odpovědět  smutna  Re: Autorko Terezo  (10.1.2010 20:39:44) Myslím, že Vás dobře chápu, jak se jako bezdětná cítíte mezi těmi, co děti mají a mnohdy např. mohou jen v důsledku reakce dítěte, či v důsledku jistoty ve své roli matky -odvětit tak, že se to může ženy dotknout. Nejhorší je vždy jakási bezradnost, či bezmoc-což zde může mít na Vás citový dopad.Chci Vás podpořit v tom, abyste se držela svého přesvědčení, že děti máte ráda, i když je sama přímo ve své výchově nemáte. Prostě -opřít se JEN o SVÉ dobré a platné přesvědčení.Napsala jsem Vám i svůj delší názor- viz dnešní datum a stejný čas.Může i možná nemůže Vám něco říci, ale jsem na Vaší straně. Věřte, že jsem mnohdy, již ve svém mládí ,uvažovala o tom, co bych dělala, kdybych děti neměla. V jednom máte výhodu. Děti Vám mohou i mnohou těžkou starost vytvořit,vztah s mužem narušit, dočkáte se radostí, ale též zklamání. Oč jste na tom hůře?? I k pláči Vás mnohdy dovedou a někdy nepochopí ani to, že vlastně z lásky k nim vše děláte. Výchova je i obě´t, bolest, zklamání,překvapení největší, a též radost,, požitek nejhezčí, a štěstí. Jak kdy a jak u koho. Myslím,uvažujte jen o tom, když potřebujete, co pro některé děti, či dítě udělat, jedno, zda je Vaše, či cizí. Odpovědět  smutna  Re: Autorko Terezo  (10.1.2010 20:39:47) Myslím, že Vás dobře chápu, jak se jako bezdětná cítíte mezi těmi, co děti mají a mnohdy např. mohou jen v důsledku reakce dítěte, či v důsledku jistoty ve své roli matky -odvětit tak, že se to může ženy dotknout. Nejhorší je vždy jakási bezradnost, či bezmoc-což zde může mít na Vás citový dopad.Chci Vás podpořit v tom, abyste se držela svého přesvědčení, že děti máte ráda, i když je sama přímo ve své výchově nemáte. Prostě -opřít se JEN o SVÉ dobré a platné přesvědčení.Napsala jsem Vám i svůj delší názor- viz dnešní datum a stejný čas.Může i možná nemůže Vám něco říci, ale jsem na Vaší straně. Věřte, že jsem mnohdy, již ve svém mládí ,uvažovala o tom, co bych dělala, kdybych děti neměla. V jednom máte výhodu. Děti Vám mohou i mnohou těžkou starost vytvořit,vztah s mužem narušit, dočkáte se radostí, ale též zklamání. Oč jste na tom hůře?? I k pláči Vás mnohdy dovedou a někdy nepochopí ani to, že vlastně z lásky k nim vše děláte. Výchova je i obě´t, bolest, zklamání,překvapení největší, a též radost,, požitek nejhezčí, a štěstí. Jak kdy a jak u koho. Myslím,uvažujte jen o tom, když potřebujete, co pro některé děti, či dítě udělat, jedno, zda je Vaše, či cizí. Odpovědět

Kočanská    •  Terezko  (9.1.2010 14:13:51) Terezko, nějak jsem Vás úplně nepochopila. O co Vám vlastně běží? Kdo Vás zase naštval? Je ubohé, když někdo odsuzuje lidi, kteří nemají děti. Prostě tak to někdy je ať už z vlastního rozhodnutí nebo ze zdravotních důvodů nebo prostě, že to tak v životě vyšlo. Znám takové ženy a nepřijdou mi ničím divné nebo poznamenané. Zdá se, že asi máte smůlu na své okolí, protože do Vás všichni šijou, ale to snad není důvod si myslet, že většina žen s dětmi se na bezdětné dívá zkr prsty. Musí to být určitě otravné, ale nenechte si tím kazit život Odpovědět

annah-2  Tak nějak mi chybí konkrétní příklad  (10.1.2010 8:38:09) nemám moc ráda zevšeobecňování. jasně zažilajsem to i ono: byla jsem v pozici poučované i poučující - ale to vždy záleží na siutaci jestli je to správně nebo ne. Krásný den. Odpovědět

OlgaZV  je bezdětnost trestná? k příspěvku Terezy :-)  (10.1.2010 9:45:03) Naprosto s Vámi souhlasím, nikdo nemá právo Vám říkat, že když nemáte vlastní děti, že s nima nesmíte pracovat a pod. je spousta žen, které děti mít ani nemohou, i když by chtěly. Já sama jsem do svých 32 let děti mít také nechtěla, ale to proto, že jsem vedle sebe měla chlapa idiota, který děti se mnou mít nechtěl a zapoměl mi to říct. Naštěstí jsem později potkala mého současného manžela, jsem těhotná a za měsíc mě čeká porod mého prvního dítěte a to mi bude skoro 38 let. Bohužel tomu předcházely dva nechtěné potraty a málem jsem ztratila naději, že budu mít děti. Ale kdo mi zaručí, že budu dobrá matka a vychovám své děti tak aby byly prospěšné společnosti a nestaly se z nich kriminálníci? A budou vůbec šťastné a nebudou mi vyčítat že jsem je přivedla na svět? Nikdo mi nic nezaručí, můžu se jenom snažit, abych z nich vychovala slušné lidi. Takže až nějaká "slepice" jak je nazvala paní Tereza, bude mít nevhodné poznámky na bezdětné ženy, měla by si nejdřív zjistit důvody, proč se tyto ženy rozhodly děti nemít. přeju hezký den Olga Odpovědět

SnowWhite  Nějak nevím jestli to není příliš vyhrocené  (10.1.2010 12:01:18) Já naprosto nesnáším, když má někdo debilní kecy a snaží se mi vměšovat do života....na druhou stranu téma dětí je tak vděčné, že v podstatě málokdy urazí, takže o něm všichni melou. Pokud se jedná o víceméně cizí lidi, asi by to po mě "steklo". V článku mě ovšem zarazila věta" Až budeš mít vlastní děti, pak něco říkej" - ta mi evokuje, že autorka "něco" říkala a nesouhlas byl projevem touto větou. Musím říct z vlastní zkušenosti, že mít a nemít děti je nebe a dudy. Prostě mnou proklamovaná dogmata a pravdy, když jsem byla bezdětná, vzaly rychle za své, když děti přišly....neříkám, že porod je automaticky předurčující pro to stát se mistrem ve výchově, ale zkušenost s ním spojená a dále pobyt s dítětem a vynucená situace starat se o něj těch zkušeností přináší tolik, že bych s větou "počkej až budeč mít svoje dítě" souhlasila. Moje nejstarší dcera měla učitelku, která sama pocházela z velké rodiny a rozhodla se se svým mužem dítě nemít (ne že by nemohla, ale rozhodla se). lepšího pedagoga a vůbec člověka schopného vcítit se do dětské duše jsem nepoznala, tudíž si nemyslím, že mít vlastní = moci pracovat s dětmi a mít na to patent, ale jistou zkušenost to prostě přináší ať se autorka čílí jak chce. Odpovědět  Lusika, 2děti    •  Re: Nějak nevím jestli to není příliš vyhrocené  (10.1.2010 16:48:49) Ahoj, popravdě mívám chuť tuhle větu říci na některé "chytré rady" od dosud bezdětných. Těm s dětmi to na "chytré rady" říci nemohu). Mít doma dvě děti 24 hodin denně je skutečně nenahraditelná a jedinečná zkušenost. Porod je nenahraditelná a jedinečná zkušenost. Ale rozhodně mi to nedává pocit supermatky. Psycholog taky nemusí mít rodinu a je poradce v této oblasti. Své okolí nezměníme, změnit můžeme jen sebe. Autorka se asi cítí velmi nešťastná. Eva Odpovědět

Petra 77  Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 14:58:54) jaké to je mít doma skutečné dítě 24 hodin denně 7 dní v týdnu a 365 dnů v roce. To není nic proti bezdětným. A hlavně tady vůbec nejde o to jestli to dítě porodíte nebo adoptujete. Jde o tu soustavnost - nemáte už čas na nic ani nespíte, jak by vaše tělo potřebovalo. A ve dne zas pořád někdo něco potřebuje a nikdy to nekončí. Není to na pár hodin týdně, měsíc - ani tři jsou to roky, které péče o děti a jejich výchova zabere. To si nemůžete nastudovat, představit ani vyzkoušet nebo co - to se musí zažít. Odpovědět  Reeby    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 19:05:46) Když je to tak hrozný, tak si to dítě nepořizuj Odpovědět  kili    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 19:37:10) To je, jako ostatně všechno, takový odvěký problém. Valerium Maximus (1.stol.) píše : Ke Cornelii, matce Gracchů, přišla na návštěvu kampánská žena, a jak to ženy dělají, ukazovala jí své šperky, které byly na tehdejší dobu velmi vzácné. Cornelie protahovala rozhovor a až se vrátili její synové ze školy, ukázala je návštěvě a řekla : "Toto jsou zas mé šperky ". Odpovědět  Horama  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 15:31:37) Petra 77 neříkala, že je to hrozné, jen že je to tak. A že dokud to nezažiješ osobně, představivost na to nestačí. To ani není výpad vůči bezdětným (ať už z jakéhokoli důvodu), jen konstatování, že zkušenost je nesdělitelná, což platí analogicky i pro mnoho jiných životních situací. Přitom ale odmítám tezi, že bezdětní neví, jak zacházet s dětmi. Řekněme, že nemohou naprosto průkazně doložit, jak by se oni chovali k vlastním dětem v situacích, kterými procházejí ti "dětní", ale jejich rady, jak by se "dětní" v těch situacích správně chovat měli, mohou být naprosto trefné. (A ty "dětné" kolikrát vytočí právě proto, že i oni vědí, jak by to asi mělo být lépe, jen jim v tu chvíli prostě nervy neumožnily realizaci. Doporučovaná teorie a emocemi zatížená praxe se prostě ne vždy potkají.) Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 20:24:04) Kdyby to bylo tak hrozný, tak už jsme dávno vymřeli. Odpovědět  Lassie66  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 20:33:15) No, a my nevymíráme? Odpovědět  Hilly.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 19:40:13) Petro, ty jsi ten typ matek, o kterých Tereza píše. Pokud má ženská oporu v manželovi, který případně pohlídá a vydělá peníze, takže může být doma a jsou všichni relativně zdraví, tak je to s jedním dítětem laláč. Já byla vždycky zvyklá makat nonstop v tahu několik dní, ponocovat, studovat přes noc, takže nějaké dítě mě nezaskočilo.Není to horší, to je můj názor, ale každá to má asi jinak Odpovědět  Beruška syn 7,5,dcera 3 a 17tt+2    •  reebo a hilly  (10.1.2010 19:50:54) holky, ona tím nemyslela, že to je hrozné, nebo že si stěžuje. Ale že těžko se to dá hodnotit, když to člověk opravdu nezažije. Můj bratr je po třetí ženatý. Má třetího syna, nyní necelé 2 roky. Syna z druhého manželství měli ve střídavé péči. Nyní jsou mu 4 a kousek a teď čerstvě ho mají ve své plné péči. Současná manželka byla nejprve ze syna z předešlého manželství nadšená, brali si ho od jeho 1,5 roku, roztomilé ač zanedbané miminko, které ale v noci spalo bezproblému celou noc. Hrozně ho žrala, protože sama o jedno dítě přišla a tak se prostě rozhodli, že si pořídí svoje vlastní. Zadařilo se velice brzy. Ještě v podstatě celé těhu nebyly skoro žádné problémy, protože švagrová byla na rizikovém a nevlastnímu synovi se hodně věnovala, na což on si velice rychle zvykl. Páč na to zvyklý nebyl. Jenže začali zdravotní komplikace a do toho miminko. Nevlastní syn se začal v noci budit, protože špatně snášel neustále přesuny, začal odcházet v noci. A přesně, švagrová si to nedovedla představit, dycky ho měli jen na víkend, posléze týden ano a týden ne. Až teď v podstatě po dvou letech střídání - natažené te´d po měsíci, kdy ho mají natrvalo zjistila, jaká to je fuška mít dvě děti pořád. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, nemocné, zdravé, s náladami, nočním vstáváváním. Holky nemyslím tím nic špatně pro nikoho, mě zase všichni litujou, protože neplánovaně čekám třetí mimi a naše tříletá slečna stále v noci stává i 8x. Jsem vyhublá, strhaná, protože neustále zvracím a i když manžel pomáhá seč může, tak to na mě prostě je vidět. Ale i tak je miminko chtěné a všichni se na něj moc těšíme. Takže ale jak tu už někdo napsal.. nemůžete naprogramovat okolí, aby se chovala tak, jak vám to vyhovuje. Tak je lepší, buď prostě vymyslet nějakou odpověď, kterou používáte stále nebo si to prostě nebrat. Je to každého věc, kolik dětí má, případně nemá a proč. A nikomu do toho nic není. Já mám to štěstí, že mám rozumného šéfa a i přesto, že jsem se už v listopadu loňského roku měla vracet do práce, tak mě nevyhodí a chce mě zpět i za další skoro čtyři roky, s pěnezma se to taky nějak udělá, místa v bytě máme dost a jeden hladoví krček se taky uživí. Takže kašlu na okolí a budu se těšit na miminko, protože už bude v mém životě poslední, abysme si to všichni pořádně užili. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 19:51:21) a jestli se můžu zeptat, jak staré je tvoje dítě, případně děti? Odpovědět  štěpánka    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 20:03:39) Hilli, nejde o to, jestli je to lepší nebo horší. Je to jiné. Je to tak moc jiné, že je to prostě nepřenosná zkušenost. Děti jsem chtěla, plánovala, těšila se na ně, miluju je. Když se mě někdo zeptá, co mě na mateřství nejvíce zaskočilo, tak je to přesně tohle. 24 hodinový zápřah. Neustále myslet na to, kdy kam, kdo má jít, řešit nemoci,.... Ne ten čas a práce, ale to, že už nikdy se nerozhoduju jen sama za sebe. To jsem si teda dopředu představit neuměla... (proti bezdětnosti, kdy mi v pátek ve 2 zavolal kamarád - hele, máme volnou chtu na horách, už jede 5 lidí, nechceš taky? Bus odjíždí ve 4 a já jela. S dětmi nemyslitelné.) P.S. Od té doby co mám děti, tak nevyžádané rady nedávám. Za bezdětna se už tak nějak nepamatuju... Odpovědět  Jedůfka / 99,00  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 20:07:08) Hilly, ale Petra si nestěžovala, ani nepsala, že by svoje děti nezvládala. Ale mít dítě, natož dvě nebo víc, nebo nemít děti je přece nesrovnatelné, to snad uznáš. A dovolila bych si tvrdit, že s jakýmkoli dítětem by se nedalo studovat, pracovat a užívat si - jak ty píšeš, protože není dítě jako dítě. S mým prvorozeným jsem nezvládala ani uvařit, o spánku jsem tři roky nevěděla, co to je - budil se do tří let minimálně 5x za noc - a nemyslím si, že bych dělala něco výrazně špatně. Ještěže druhorozený (kluci jsou 13 měsíců od sebe), byl v té době zlatíčko. Tři roky jsem si připadala jak vyždímaný citrón a to jsem nedělala nic jiného, než se starala o děti. Pravda - sama, manžel "jen" živil rodinu a doma byl minimálně. Generalizovat jako ty může jen člověk s málo zkušenostmi, sorry. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 22:45:36) Když už píšeš o těch generalizacích, tak v podstatě není nic náročnějšího než mít dítě, všichni ostatní se jen flákají v práci či jinde... Odpovědět  Hilly.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (10.1.2010 23:44:30) Tak nějak Odpovědět  Jíťa    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 0:12:34) :-D Dobrý pokus. Zkus dítěti vysvětlit, že už sis dneska svých 8 hodin péče o ně odpracovala a ať teda dá pokoj, protože máš volno. PS: Myslím, že se to nedá srovnávat. Práci si můžeš vybrat, můžeš ji změnit. Dítě si nemůžeš ani vybrat ani vyměnit za jiné. Můžeš si jenom vybrat jestli ho chceš mít, nebo nechceš. Ale to si můžeš u práce taky, prácovat už dnes není povinnost. Odpovědět  Ráchel, 3 děti  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 0:23:32) pochybuju, že má někdo práci 24 hodin 7 dnů v týdnu... jestli jo, tak je magor, asi tak jako já, když mám takový úvazky hned tři Prostě to se vůbec nedá srovnávat. Dítě si tě neustále nárokuje. A není to tak, že čím je větší, tím je to jednodušší. Sice už mu nemusíš utírat zadek, ale zase řešíš třídní důtky, zklamaná přátelství či lásky, puberťácké hysterické výlevy, hádky mezi sourozenci... dohaduješ se s učitelama, organizuješ kroužky, pořád "někam" vodíš/vozíš... řešíš první menstruaci a taky ty následné (je fajn, když na mě nějaká ta vložka doma zbyde...), strachuješ se, když nedorazí domů... Je to teda záhul. Ale dělám to ráda a stojí mi to za to. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 9:31:21) Nepopírám to, ale dost mě to dráždí... pro většinu žen je mnohem větší záhul ty děti nemít a pro dost žen je mnohem víc naplňující péče o děti než práce do které chodí jen protože musí. Tady to fňukání o nejnáročnější profesi na světě mi nějak brnká na nervy. Co se týká starších dětí, tak tam mi připadá 24/7 dost přitažené za vlasy a spíš potřeba rodičů než dětí, které snaží rodičů aspoň na chvíli zbavit což jde obvykle hodně těžko. Mimochodem si mí klienti dost často stěžují na to, jak je matka nahání, pořád jim telefonuje, něco chce, na něco se ptá a je to nesnesitelné. Dost mladých taky odmítá bydlet v blízkosti rodičů, asi ví proč. Odpovědět  adelaide k.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:06:28) Anato, ale že je to uspokojující a naplňující, ještě neznamená, že to není "dřina" nemít děti je náročné v emocionální rovině. Asi je těžké se s tím vyrovnat, ale časově, energeticky, nebo "fyzicky", to příliš náročné není, ne? Odpovědět  Lusika    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:24:30) Ahoj, obecně se náročnost práce a mateřství dá dle mého názoru porovnat jen velmi těžko - porovnáváme neporovnatelné. Děti "pustit" - uznat dospělost je prý vrchol rodičovské dovednosti. Já chodila 10 let do práce a teď jsem čtvrtý rok doma se dvěma dětmi. Moje zaměstnání bylo brnkačka proti dvěma malým dětem. Děti daly mému životu více radosti než zaměstnání, takže holt musí i zabrat více času. Někdo to může mít jinak. Lusika Odpovědět  SnowWhite  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:31:51) Chápu, že Ti to brnká na nervy, jak říkáš...mám tyto pocity často, když se něco tlačí směrem, který se mi nelíbí, ALE v tomto případě má Ráchel pravdu i v 24/7 funguje i u velkých dětí. Není to o tom, že by mohly bydlet dále od rodičů - mluvíme o dětech, tedy nikoliv o mladých dospělých. Ale třeba v mém případě 12 - 7 - 1. 12 se chová samostatně co se týče odjezdu a příjezdu ze školy, ale dále - existují třeba kroužky na druhém konci města, tudíž taxikář (já) nebo alespon organizace jiných "taxikářů" či alespoň kontrola zda už dojela a zda se jí nic nestalo. Pořád koukáš na hodinky, jestli už je tam, už ti mohla reálně poslat zprávu nebo zavolat nebo jí máš ještě dát pár minut, kdyby měla doprava zpoždění, někde se zapomněla atd. protože nechceš narušit její pocit, že je velká a že jí někdo kontroluje. Zároveň ovšem těch 20 minut, kdy víš, že už se ozvat měla a neozvala, bleješ hrůzou a zmítáš se mezi tím zda zavolat nebo ještě ne.... to ta velká. Malá 7 let - škola stále řeším já, vozím, kroužky vozím, doma péče je na hraně - chvíli sama,chvíli se mnou....no a 1 rok - co dodat? Já to řeším chůvou, ale proto, že jsem stará a líná....ale řeči o tom, že to není záhul jsou minimálně stejně na nervy brnkající. Navíc já se dobrovolně nerozhodla - všechny děti chtěl můj muž, já vždycky chtěla být v práci I to je osud Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 13:09:50) Ale já netvrdím že to není záhul a ani si to nemyslím. Jen jaksi celý život je 24/7/(?). Rodičovství je role, kterou si tam v rámci 24/7 prostě zvolíš a nebo nezvolíš. Je to relativní, pro někoho může být mnohem větší záhul, jak už jsem psala, ty děti nemít. Psychiku zatěžuje podle mě ještě hůře nedobrovolná bezdětnost. Tak nějak předpokládám, že když si tu dětnost člověk oddře, tak se mu to vrací jinak, je to jeden ze způsobů sebeuspokojení, proč by ty děti jinak měl... když polezu na Mount Everest, tak to bude taky mazec, ale asi od toho něco očekávám, proč bych tam jinak lezla? Lidi obvykle neví co sami se sebou, když nemají spoustu ponětů a proto si je vytváří, děti je zabezpečují ve velké míře. Odpovědět  adelaide k.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 13:44:20) Anato, njn, ale když takovýmu pokořiteli Mnt. Everestu někdo řekne "to je toho aby ses nezbláznil, já makám 3x týdně v posilovně, tak taky vím co je to makačka..." tak si o něm dotyčný bude myslet svoje že??? Mmch, tady se dostváme do bodu kdy se prostě nabízí (jakkoliv laskavě a nejedovatě/neironicky myšlené) "nemlžeš tomu rozumět protože nemáš děti" A jsme tam kde jsme byli Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 13:54:04) "nemlžeš tomu rozumět protože nemáš děti" Ale jo, nežiju ve vakuu, představuju si to velmi barvitě, mám to kolem sebe, proto mám taky milion obav Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 20:18:59) Ananto, opravdu to není celý život 24/7/?. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:17:08) Co? Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:32:33) Práce kolem dětí. A to mám dvě mrňavé a náročné (hlavně to starší). Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:36:42) Já jsem tam psala, že celý život je 24/7 ... ale jasně, dvě malé děti to musí být mazec, ale já jsem si něco tak šíleného nikdy ani nepředstavovala mě stačí představa jednoho malého, hodného, po mě... ) Odpovědět  Lassie66  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:38:19) S tím nepočítej - mně nevyšel ani druhý pokus. A to jsem dneska potkala známou, co se chlubila druhým miminkem, jak jí od 2 měsíců spí celou noc? Žunky dalky - a co jááááá? Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:46:33) Ananto, Lassie, moje dětičky jsou po mně, a tudíž naprosto úžasné. Vedu teď naprosto úchvatný noční život. Trpím nespavostí. Obě děti spí s námi v ložnici, obě se v noci budí, v lepším případě mají záchvaty smíchu, v horším řvou. Mladší zařadil do repertoáru ještě záchvaty prskání, hýkání a jódlování. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:50:57) Já nevím, asi bych spala kdykoliv by spalo to dítě nebo taky přítel říkal, že by byl klidně doma... ale to by byl všude strašnej bordel a podle mě by to stejně brzy odnesl na zdraví... Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 22:02:10) Moje děti dělají většinou takový bordel, který jde snadno a rychle uklidit. Tedy pokud pominu takové ty situace, kdy prvorozený během zlomku vteřiny převrátí všechny nádoby s potravinami v kuchyni nebo tak něco. Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 22:03:12) V noci toho sice moc nenaspím, ale ráno to většinou s dětmi doženeme nebo si staršího syna vezme tatínek. Vstávám o dost později, než když jsem chodila do práce. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:47:53) nestraš Odpovědět  Kočanská    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 15:50:05) Já jen zírám co je to tu za některé perly. Já bych ráda zmínila, že mě konkrétně moje děti dávají než něco berou. Každý den ráno se probudím a jsem šťastná, protože první co uvidím je většinou jejich úsměv a první co uslyším je jejich hlásek. Je to takový druh absolutního štěstí, který se moc nedá popsat. O nějakém omezování a práci na 24 hodin denně - to jsou podle mě takové bláboly těch, kdo prostě nepochopili, co pro člověka děti vlastně znamenají. Jinak aby se do mě zase někdo nepustil jaký jsem magor, že mám jen děti. Tak pro vás: já krom toho také pracuji a také mám přátele se kterými se scházím. To také dělám ráda. Odpovědět  Ecim  24/7  (11.1.2010 20:11:30) Kočanská, souhlas, mně také děti víc dávají než berou. Jinak se přiznám, že řeči na téma 24 hodin 7 dnů v týdnu 365 dnů v roce nemám ráda. I když jsem z mateřství úplně odvázaná a jsem na MD s kojencem a batoletem, tak prohlašuji, že i když jsem s dětmi třeba celý den sama, tak se o ně nestarám 24 hodin denně. Někdy děti spí, někdy si hrají samy. A to nemluvím o tom, že mají přeci také otce. Odpovědět  Horama  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 16:28:36) Chápu, ale já třeba do práce nechodila je proto, že jsem musela. Když chci teď aspoň nějakou vzdáleně s miminem udělat, je to záhul. Uznávám přitom, že na tom můžu být ve srovnání s někým jiným ještě úplně fantasticky. A konečně: já se budu taky jednou do práce vracet, ale jednou pořízené děti nikam zahazovat nebudu, takže se budu "flákat v práci" a pak budu ještě provozovat "tu nejnáročnější profesi na světě". Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 20:05:05) Hujko, moje maminka říkala, jak byla po návratu z MD překvapená, že je po práci unavená mnohem méně než po celém dni doma s dětmi. Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 20:06:39) Hujko, moje maminka říkala, jak byla po návratu z MD překvapená, že je po práci unavená mnohem méně než po celém dni doma s dětmi. Ale myslím si, že i tak je to relativní - jsou různě náročné profese a různě náročné děti. Odpovědět  Horama  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (13.1.2010 20:34:53) Moje mamka je učitelka - návratem do práce si moc nepomohla. Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (13.1.2010 20:38:54) Znám pár učitelek, které spěchaly do práce hodně brzy - třeba od půlročního nebo ročního dítěte. Přiznám se, že jsem se jim docela divila. Odpovědět  Horama  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (14.1.2010 13:51:02) Přesně případ mé matky a mě. Od půl roku jsem vyrostla s prababičkou. (Jak to bylo u ségry, si moc nepamatuju, to už asi byla máma doma.) Ono docela podstatné bylo, že táta byl taky učitel a byli hned po škole. Kdyby máma nenastoupila, místo v městě bydliště by zaplnili jinou ženskou a ona by pak vymýšlela, kam bude dojíždět. A taky by jim to poněkud nevycházelo finančně. To je ten rozdíl, kdy si vybíráš podle toho, co považuješ za ideální, nebo podle toho, co si vůbec můžeš dovolit. Odpovědět  Myšutka*  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (14.1.2010 14:13:50) U nás je to tak, že škola končí v půl jedné. Balet beru jako druh pohybu, ten být musí a pro ni je to skutečně ideální. Kytara je zase hudební vzdělání a turisťák ji vede k "praktickému životu". Já ji sice dokážu naučit to samé jako v turisťáku, ale zase pak má tři týdny v létě tábor (les, stany, vyření vkotlíku...) a dvakrát do měsíce výlet o víkendu, je na ní vidět, že jí to prospívá, když je od maminky a musí se o sebe postarat sama. S angličtinou je to jiná kapitola, mají ji ve škole od první třídy, chodí do jazykové třídy. Jde jí to moc dobře, ostatně se učila už ve školce a dneska se docela slušně domluví. Právě proto má hodinu navíc, je to hodina čisté konverzace a pokud nerozumí něčemu ze školy, tak se může zeptat. Já jí přestala stačit už v první třídě Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (14.1.2010 18:59:08) Já jsem tím myslela učitelky, které nic netlačilo. (Pár jich znám.) A nebylo to myšleno ve zlém. Tak u nás doma to bylo podobně, i když maminka není učitelka a nastoupila do práce, když mi byly necelé dva. Do práce se jí nechtělo, což chápu, protože staršímu synovi budou 3 a nedovedu si představit, že bych ho teď měla dávat do nějakého kolektivního zařízení. Babičky byly daleko a pracovaly, ale naštěstí se jí podařilo najít skvělé hlídání, které sice bylo na tu dobu velmi drahé, ale byly to skvěle investované peníze. Dělala bych to stejně, i mně by šťastné dva roky života dítěte stály za to, abych vynakládala skoro třetinu celkového rozpočtu. S bráchou pak byla doma 3 roky a pak se jí podařilo sehnat místo na částečný úvazek. A dál už to nejspíš znáš... Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:27:45) Upozornění: Toto není narážka na Ráchel, ale postřeh k příspěvku Ananty. Díky za příspěvek, Ananto. Mě třeba zlobí, když se často mluví o tom, jak je hrozné, když rodiče mají na děti málo času, ale málo o tom, že když rodiče toho času na děti mají nezdravě mnoho, tak je to stejný průšvih a může to mít srovnatelně katastrofálním důsledkům. Bohužel mám ve svém okolí takových ženských docela dost a je to opravdu krize. Pár příkladů: Matka 15 let v domácnosti, celých těch 15 let důsledně dbala na to, aby její sportovně nadaná dcera neměla nedejbože trochu volna a všude ji doprovázela - na tréninky, závody atd.. Matka vlastní vinou nedokončila VŠ, 17 let zůstala v domácnosti, neúměrné nároky na děti - řev a scény kvůli každé známce horší než čistá jednička. Dnes vztahy s dětmi mizerné. V obou výše zmíněných případech děti vypadly z domova při první příležitosti. Jsem velkým příznivcem částečných úvazků. Je to skvělá věc, ale jen cca do 10 let věku zdravého dítěte. Pak už to podle mého názoru nadělá víc škody než užitku. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:34:03) To určitě, děti potřebují být taky samy, já si nedovedu představit, že bych měla nonstop někoho za zadkem, byla jsem vždycky ráda, když jsem přišla domů ze školy a ještě tak 3-4 hodiny tam nikdo nebyl, nekybicoval, na nic se neptal, nic nechtěl... max. ségra ) Odpovědět  Ecim  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 21:41:34) Pro mě bylo nesmírně náročné období, když moje maminka vážně stonala a byla pořád doma. Jenomže to byla prostě smůla. Ale znám ženskou, která s téměř dospělými dětmi zůstala sama dobrovolně, protože pocítila potřebu dohnat to, že je v pár měsících dala do jeslí. Žádný div, že ty děti co nejdříve zdrhly. Odpovědět  Hilly.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:20:13) Ráchel, ale těch 24 hodin platí spíš pro kojence, ne? Manžel děti nehlídá, aby si si mohla zajít do fitka, s kámoškou do kina? Děti nedáváte třeba na letní tábor? Nechodí do školky, do školy? U kojence těch 24 hodin chápu, ale u starších dětí? S náma se rodiče učili tak do třetí třídy, dál už jsme byly víceméně samostatné, do školy jsme chodily samy, samy zvládli být doma, do kroužků také samy. Nemám toto nadávání ráda, pokud je žena na mateřské, je to prostě její job. To jako kdybych vystudovala práva, dělala advokátku, a nadávala na to, že musím číst paragrafy.Nějakou dobu jsem dělala v mužské profesi a zkusila si, jak je náročné živit rodinu, chodit do práce 12 hodin dennně a často i o víkendech. Nemyslím si, že by mateřská byla tou nejnáročnější profesí na světě, náročná sice je, ale pokud jsou všichni zúčastnění zdraví, a trochu přemýšlí, tak je snad možné toto absolvovat vesměs ve spokojenosti?Zvláště pokud můžeš být s dětmi doma a tvůj manžel není totální zabedněnec, který doma alespoň někdy pomáhá, aby sis mohla odfrknout. Něco jiného je, pokud manžel neyvdělává a i ta finanční tíha leží na ženě. Odpovědět  adelaide k.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:29:03) Hily, nemůžu mluvit za Ráchel, ale myslím, že tím nechtěla říct, že ta péče skutečně probíhá 24/7/365. Spíš že rodič je prostě rodičem 24/7 a nemá dovolenou ani padla. Např. větší děti v noci většinou spí a péči nevyžadují, ale když jim začne být blbě tak noc nenoc, vstáváš a funguješ, nikoho nezajímá že máš v sedm přejímku zboží, nebo v děvet poradu Odpovědět  Jíťa    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:39:22) I když pomůže manžel tak je to pořád jen 16 hodin. Navíc manžel obvykle těch svých 8 odpracuje někde jinde. Zkusila sis někdy dělat 12-tky? Je to pohoda, nebo záhul? A teď si představ, že mezi jednotlivýma směnama nemáš ani den volna - nejsou lidi. Odpovědět  Lassie66  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 10:54:58) Jíťo, já dělala dvanáctky i noční - a mateřská je asi největší zátěž, kterou jsem kdy prošla. Jdu z noční na denní a z denní na noční, děti nespí, budí se hlavně syn, ale sem tam i dcera. A to mám babičku, takže mám v těch pauzách breaky na sváču, oběd, žehlení a úklid Odpovědět  Hilly.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 11:01:17) Jíťo, já za největší opruz na mateřské považuji to, když je žena nemocná, nemůže se vyležet a musí makat, nebo když jsou nemocní všichni, i děti...tohle je fakt mazec. Nejvíc se bojím nemocí. Vím, že když budu zdravá a budou zdravé i moje děti s manželem, tak se nemáme čeho bát. O určitých omezeních, nedostatku spánku v prvních měsících a únavě nepochybuju. Vadí mi ty řeči, jako kdyby bylo mateřství něco, pro co bychom měli "matky" litovat a stavět je na nějaký piedestal moudrosti a houževnatosti nad ty, které jsou bezdětné. Kdybych něco takového jen vypustila z úst před kamarádkama, které léta nemohou otěhotnět, musela bych si jich pár vrazit.Co ty by daly za ty probdělé noci, psaní úkolů, únavu, jen kdyby jim v postýlce leželo malé buclaté miminko. Mateřství je dar a obrovské štěstí, ne nějaký opruz, který jen omezuje, samozřejmě, že je vždy něco za něco. Odpovědět  Jedůfka / 99,00  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 12:17:55) Hilly, ale tady nikdo nenadává, ani nepovažuje starání se o děti za opruz. Taky je rozdíl mít jedno relativně hodné dítě, nebo mít dětí víc, nebo jedno z dětí s poruchou chování, či postižené. Ale že by si tady někdo stěžoval, jsem si nevšimla. Je to jen konstatování stavu. Odpovědět  Hilly.  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 14:17:42) Reaguji hlavně na článek, na kritiku veobecně rozšířeného nesmyslného názoru mezi matkami, že pokud žena není matkou, nemůže rozumět dětem a výchově a neví co to je "dřina". .. Žádná matka se nestává dobrou matkou jen tím, že porodí dítě a ani jejich počtem. Nedávno mi jedna bezdětná kamarádka řekla, že se jí zdá, že na dítě příliš křičím. Mít náturu jako některé matky, co popisuje autorka v článku, tak bych jí soucitně a dostatečně nadřazeně řekla:"Počkej až budeš mít vlastní dítě, vždyť o tom nic nemůžeš vědět". Neudělala jsem to, uvědomila jsem si že má pravdu. Na dítě opravdu křičím, když volá, protože dělá hrozný rámus, aby na sebe upozornilo.Hezky mi vysvětlila v čem to není dobré a já úplně koukala, jak se dokáže do toho dítěte vcítit.Taky kdysi byla dítě, je citlivá a hodně čte, tak věděla. Říct si:"nerozumí tomu, protože nemá děti" je samozřejmě blbost, to je jako říct psychiatrovi, že nemůže léčit schizofrenika, protože tuto nemoc nikdy neměl. Odpovědět  Ananta  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 15:03:29) tak nějak Odpovědět  SnowWhite  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 16:11:18) Ale vždyť to nikdo nezpochybňuje, drtivá většina má své děti ráda nadevše a je pro ně štěstí, že je mají. Na druhou stranu je péče spojená s dětmi a domácností prostě pro někoho více vyčerpávající - je to kus od kusu a taky dítě od dítěte. Já například měla svoji práci ráda a byla jsem v ní sama za sebe, teď jsem nucena se pořád na někoho ohlížet a je to větší pakárna. Ale to neznamená, že mito nic nedává nebo že si stěžuju - dostaly jsme se dost daleko od původního článku, kde nebylo jasně stanovano na co si autorka vlastně stěžuje: buď na to, že nemůže přijt do jiného stavu a naráží na neustálé tlaky okolí - to je opruz, pak to chápu a navíc lidé, kteří se nalézají v této situaci bývají znatelně přecitlivělí a berou si i nevinné poznámky osobně. Mám kamarádku, s kterou se nedalo téměř mluvit - teď má dvě děti a je zase v pohodě nebo měla poznámky ona a byla usazena - ať už citlivě nebo nikoliv - osobně mě kecy těch, co nemají děti a mají jasné názory na výchovu těch mých taky dost se..u Nemyslím si, že tím, že má ženská dítě se stává uznávanou autoritou (je takových pár slepic, co to tak cítí, ale většina je normální), ale zároveň tou změnou stavu prostě získá zkušenosti a tudíž se jí rozšiřuje obzor tam, kde opravdu do té doby tápala. Odpovědět  Jíťa    •  Re: Bezdětné ženy si nemůžou představit...  (11.1.2010 18:48:23) Mě vlastně taky vadí to soupeření, co je náročnější a lituju, že jsem se do toho nechala zatáhnout. V této diskuzi si s tím však nezačala matka nějakých dětí. Mám dojem, že to vyprovokovalo někaké prohlášení bezdětné ženy, že "ona zase chodí do práce". Od začátku spíš šlo o to, že co člověk nepoznal, to nemůže posuzovat. Pokud je tu bezdětná učitelka, vedoucí nějakého kroužku, kurátorka, teta v DD... Jistěže jí nikdo neupírá určité zkušenosti. Ale odpracuje si svých 8 hodin a má volno. To matka prostě nemá a na tom mnoho nezmění ani to, že děti už jsou větší. Navíc matka musí v sobě nějak zkombinovat všechny ty profese a ještě k tomu přidat zdravotníka, psychologa a k tomu by měla být asertivní, stále chápající a jánevím co ještě. A pokud taková není, vždycky se najde nějaká profi-kráva, která sežrala všechnu moudrost světa a ví, jak na toho dosáhout. Rodiče (ne učitelka, nebo vedoucí) musí řešit, pokud se dítě dostane do nějakých problémů. A pokud někdo pracujete s dětmi, tak asi víte, jaké všelijaké problémy můžou děti mít. Teorie je krásná věc, ale to dítě ty vaše psychologický příručky nečetlo a i kdyby, tak se jimi odmítá řídit, protože si chce všechno vyzkoušet na vlastní kůži. Odpovědět  Ecim  Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 19:55:00) Hilly, v jedné věci s Tebou ZÁSADNĚ NESOUHLASÍM. Když je někdo nemocný, tak nemoc MUSÍ vyležet - hlavně matka od dětí, protože děti potřebují FUNGUJÍCÍ matku. Vím, že to není jednoduché, také jsem jako každá matka byla v situaci, kdy by nebylo dobře, měla jsem třeba horečku nebo housera a byla s dětmi sama. Samozřejmě jsem nemohla jenom ležet, ale v této kritické situaci jsem udělala jen NEZBYTNÉ MINIMUM kolem dětí a na zbytek se vybodla a nechala ho na manželovi, kterému v tu chvíli bylo lépe. A naopak, když stonal manžel, tak jsem ho zahnala do postele, tancovala kolem něj a nic po něm nechtěla. KAŽDÝ někdy onemocní a nefunguje, KAŽDÝ někdy potřebuje pomoc druhých. Je velká chyba stavět se do role velehrdiny, kterému nikdy nic není a za všech okolností funguje na sto procent. Je to velmi špatný příklad pro děti. Moji maminku (mj.) i tento postoj málem stál život. Nikomu bych tohle nepřála zažít. A díky tomu zuřím, když kolem sebe vidím ženské, které s horečkami masochisticky opečovávají celou domácnost, než by požádaly o pomoc děti (mají-li už na to věk), manžela, kterému je v tu chvíli lépe, popř. někoho z přátel nebo známých. Odpovědět  sovice  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 20:23:16) Ecim, při čtení tvých řádků jsem si vybavila svůj nejhorší "chorobový zážitek". Tehdy dostaly zánět průdušek mé dvě děti, pak manžel a sestra, která s námi bydlela ve společné domácnosti - to v průběhu dvou dnů. Další den jsem lehla já, pak přijela moje teta na výpomoc (60 km) a po příjezdu během 2 hodin lehla. Měla jsem doma lazaret, cítila jsem se na chcípnutí, ale jako jediná dospělá osoba jsem byla schopná aspoň trajdat bytem, vařit čaje, chystat pohádky na CD, zapínat pohádky v TV, dávkovat léky a podávat je hlavně dětem v určených (i nočních) hodinách, krmit kočku, nachystat něco jednoduchého k jídlu a mýt nádobí. Na nákup mi došel první den soused. Že se nemoc MUSÍ vyležet mi bylo platné jak mrtvému zimník. Naštěstí jsem se zprovoznila během dvou dnů, mám vcelku slušný organismus. Děti se vzpamatovaly tak den dva po mně, zbytek dospělých cca po dalších 3 dnech. Odpovědět  Ecim  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 20:34:53) Sovice, neprotiřečíme si, naopak. To, co popisuješ, že jsi udělala, bylo přesně to nezbytné minimum, které udělá ten člověk, kterému je nejméně blbě. Přidám své nemocné historky: Jednou jsem měla housera a o svého čtrnáctiměsíčního synka jsem se musela starat tím stylem, že jsem lezla po bytě po kolenou a loktech. Synek se docela bavil, já nikoli. Syn měl po očkování teplotu. Naměřila jsem mu 38,4 a začala hrozně brečet, což normálně nedělám. Abych zjistila, zda teploměr funguje, změřila jsem si také teplotu a naměřila 38,6. Původně jsem myslela, že je teploměr rozbitý. Nebyl. Nedávno jsem také stonala. Naštěstí jsm měla horečku zrovna v neděli, takže děti převzal manžel. Druhý den už jsem s nimi byla sama, už mi ale naštěstí bylo podstatně líp. Odpovědět  Ecim  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 20:38:22) Na vysvětlenou - nejsem hypochondr, spíše naopak. Pár dnů po obou porodech jsem vygruntovala celý byt. Ne proto, abych všem ukázala, že jaká jsem trpitelka, ale protože mi bylo celkem slušně. Odpovědět  Ecim  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 20:41:43) Když mi bylo v těhotenství zle, tak jsem byla na jednu stranu ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají, ale na druhou mě hrozně štvalo, že jsem odkázaná na cizí pomoc, ležím na gauči a diriguju. Po 2 měsících mi manžel řekl, že se těší, až se jednou o víkendu bude moci vyspat. Odpověděla jsem mu, že se dokonale shodneme, protože já se zase těším, až budu schopná někdy o víkendu vstát, starat se o dítě a nechat ho vyspat. Odpovědět  Lassie66  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 21:28:30) Ecim, řekni mi na sebe něco negativního, prosím, prosím Odpovědět  Ecim  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 21:35:06) Příliš moc času vysedávám u Rodinky a občas se dokážu neadekvátně vytočit kvůli věcem, které se staly už dávno v minulosti. Stačí nebo mám ještě pokračovat? Odpovědět  Lassie66  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 21:35:46) No to teda ještě přitlač Odpovědět  Ecim  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 21:48:55) Skoro celé první těhotenství jsem si válela šunky doma a okrádala stát o nemocenskou! To si některé jiné ženy v mém okolí nemohly dovolit! Nikdy v životě jsem neudělala hvězdu - neumím to. Stačí? Odpovědět  sovice  Re: Děti potřebují zdravou matku!  (11.1.2010 20:39:07) Taky drsné Odpovědět

smutna  kdyby děti byly smyslem života, život by už dávno nebyl  (10.1.2010 20:14:47) Láska k dětem vůbec není pomíněna tím, že je mám. určitě je stejně-jako rtodič -jednou stratím tím, že odejdou z domova a možná založí další vztah -vztahy, či rodinu. \jelikož ale v duši člověka existuje i láska k dětem, je možno se věnovat jim mnohonásobně třeba více prací pro ně, či tvorbou pro ně, či výukou dětí, či jen tak, že nějak se k té povinnosti,či radosti --v jiné roli dostanu, tedy k práci a péči o ně. Mnoho rodičů ani nemá dostatečně rozvinuté výchovné schopnosti, přesto, že děti mají. Bezdětnost je jistě velký problém pro ty lidi, či páry, kteří po dítěti touží. Může se ale toto zvládnout a individuelně pro každého jinak, a to velmi dobře. Např. pamatuji se na příklady, že se věnovali tito manželé dětem z příbuzenstva, vlastně lépe než jejich rodiče, nebo zase -velmi významně, a to tak, že jim poskytli citově i materiálně tolik,jako jejich učitelé, strýcové, tety,příbuzní, známí, že ani rodiče toho nebyli v té době schopni. 1. jednak je možno bezdětnost, jinak kompenzovat a velice účinně 2. jednak je možno žít velmi kvalitně v páru, či sám i bez dětí, nebo s dětmi získanými adopcí, či j. Možno pro děti či lidi -tvořit, pracovat, lze využít život kvalitně v jeho mnohotvárnosti --jinak. 3. jak reagovat na nepatřičné názory na bezdětnost od matek, které tím, že porodily mají ve své duši již pocit, že jsou oprávněny hodnotit druhé,bezdětné ženy a páry a např. i neodborně a velmi razantně to dávat jim najevo?(doporučuji nevěnovat jim mnoho pozornosti, jelikož nemají empatii ani pro ty své děti asi, natož pro problémy dospělých žen a mužů, kterými jejich děti jednou budou). Prostě si pozornost nezasluhují. Odpovědět

Jíťa    •  citlivé téma  (10.1.2010 20:27:56) Každý má nějaké téma na něž reaguje přecitlivěle. Většina lidí si chce jen tak popovídat. Nikdo nemá na čele napsáno na jaká témata se s ním nemáme bavit. Člověku nezbyde nic jiného, než se s tím naučit žít. A nenechávat se vtáhnout do diskuze na to své citlivé téma. A při zmínce si jen pomyslet, že to dotyčný tak nemyslel. Vždyť vlastně vůbec nic neví. Odpovědět