| e-Liška | 
 |
(23.11.2009 9:04:35)
Výborně a prakticky zpracovala informace pro to, co dělat při překotném porodu (doma nebo na cestě do nemocnice) Penny Simkin v knize Partner u porodu.
Moc zajímavý příběh, Mab, a díky za komentář k těm instrukcím k překotnému porodu, jen mě trochu zarazil kontrast toho hladce plynoucího porodu s tím, co se dělo, když přijela záchranka - miminko šlo k sestře pod bundu, v nemocnici kapičky do očí...
|
| magggi synáček z léta09 | 
|
(23.11.2009 11:03:47)
A co je na bundě a kapičkách špatně?
|
| Nasuada |
|
(23.11.2009 11:17:57)
Nevím, můj syn kapičky nedostal a nezemřel. Miminko by podle mě mělo jít pod bundu k matce. Mab i její dítě na tom očividně byli po porodu velmi dobře, nebylo třeba s nimi zacházet jako s pacienty a rozdělovat je. Inkubátor po dojezdu do nemocnice mě teda dostal. V podstatě nebylo potřeba vůbec do porodnice jet. Nicméně to je Mabina věc.
Gratuluji Mab
Přiznám se, že rady k porodu jsem ještě nečetla, ale ráda si večer přečtu.
|
| Mab | 
|
(23.11.2009 11:49:25)
Honzík šel k sestře pod bundu jen na cestu po schodech, já měla strach,aby mi nevypadl. Jakmile jsem seděla bezpečně v sanitce, tak mi ho sestřička předala a schovala jsem ho k sobě pod župan.
Do porodnice jsem opravdu jet nemusela, ale měla jsem kapku strach z porodu placenty, kvůli krvácení. Kdybych měla porod plánovaný doma a po ruce porodní asistentku, tak jasně. Ale takhle jsem radši porodila placentu v nemocnici.
A kapičky taky nejsou životně důležité, ale já jsem pro jejich aplikaci.
|
| Nasuada |
|
(23.11.2009 12:47:40)
Mab, je dobře, že jsi to osvětlila i pro mě, děkuji. Když už jsi se tak odhalila jako dětská lékařka, pochopila jsem, že tvůj syn šel do inkubátoru proto, že cestou prochladl a ty jsi mezitím rodila placentu. Nicméně mám všeobecnou otázku, ty věříš jako dětská doktorka, že se dítě v inkubátoru zahřeje lépe než u mámy pod peřinou? Že je mu tam celkově lépe? Mám na mysli i jeho psychický stav. Ptám se proto, že na tvém mínění zřejmě občas závisí rozhodnutí co s dítětem po porodu bude.
|
| Mab |
|
(23.11.2009 13:13:51)
Myslím, že maminka je lepší než inkubátor. A ano, velmi často rozhoduji (resp. před MD rozhodovala) zda miminko půjde do inkubátoru či za maminkou. Bohužel máme zastaralé porodní sály, takže ošetření novorozence probíhá v jiné místnosti, matka tak na novorozence nevidí, má-li doprovod, je přítomen ošetření doprovod. Po ošetření může být miminko u maminky i na porodním sále a pak už stále.
Ne každá matka však chce své miminko hned u sebe. Přiznávám, že jsem se až divila, kolik takových matek je. Možná je to i tím, jaké rady si od svého okolí (a to bohužel včetně zdravotníků) vyslechnou.
|
| Ecim | 
|
(23.11.2009 13:23:42)
Mab,
můžu se zeptat, kolik maminek (dejme tomu z deseti nebo ze sta) miminko chce a kolik nechce mít u sebe? Moc by mě ze zvědavosti zajímal ten poměr.
|
| Veverka | •
|
(23.11.2009 14:23:22)
Tak já se přiznám, že jsem po porodu u sebe děti mít nechtěla. První noc to nešlo, obě se narodily akutním císařem (zdravotní problém byl v obou případech na mé straně) a já byla na JIP a druhou jsem se na to fakt necítila. Vzhledem k tomu, že jsem měla stavy na omdlení a např. na toaletu mne musela doprovázet sestra, neb bych sebou někde švihla, jsem si to netroufla. Kdybych věděla, že sestřička přijde, dítko mi přebalí resp. vykoupe a já ho sice budu mít u sebe, ale nebudu ho muset přenášet a ošetřovat, tak bych ho u sebe chtěla.
Zajímavé bylo, že u prvního dítěte mi sesttra těžce vynadala, že jsem si neměla pořizovat dítě, když ho ani nechci u sebe a přitom mne chvíli předtím přivezli z JIP na vozíku s tím, že nemám sama chodit, protože jsem jim při vstávání několikrát omdlela.
U druhého dítka mně sestřička sama nabídla, že mi dítě nechá v posteli a kdybych viděla, že potřebuje přebalit, nebo bych už chtěla spát,tak si ho vezme k sobě.
|
| Ecim |
|
(23.11.2009 14:49:39)
Veverko,
já jsem sice u sebe děti mít chtěla, ale měla jsem oba porody lehké (zvlášť ten druhý). Dokážu ale pochopit, že některé maminky u sebe miminko hned mít nechtějí a proč ho u sebe nechtějí. A nijak to neodsuzuji.  Pokud je mamince po porodu špatně, tak mi to přijde naprosto normální a logické. A to, jak se k Tobě po prvním porodu zachovala ta sestra, se mi zdá hrozné.   Já jsem sama sebe po porodu upomínala, že je ty první 2 hodiny miminku lépe se sestřičkami, které jsou ve formě, než by mu bylo se mnou, když se teprve dávám dohromady. Podle mého názoru má mít maminka NA VÝBĚR, jestli u sebe miminko CHCE nebo NE, protože jen ona sama ví, jak se v tu chvíli cítí, a nikdo by ji neměl deptat blbými poznámkami.
Ptala jsem se čistě jen proto, že mě zajímá ten poměr.
|
|
| Ecim |
|
(23.11.2009 15:02:40)
A hlavně je dobře, že jsi to sem takhle otevřeně napsala, protože to určitě pomůže maminkám, které byly nebo budou ve stejné situaci jako Ty. 
|
|
|
| Petra, Kryštof 9 let | •
|
(23.11.2009 17:39:38)
Já jsem rodila u Apolináře se všemi možnými zásahy a zpětně jsem si prožila velký vztek na zdravotníky kvůli "ukradenému porodu", často jsem na Rodinu psala. Ale po porodu jsem skoro byla ráda, že jsem bez dítěte. Připadala jsem si hrozně zničená a pak následovala ještě revize pod narkózou. Zkrátka ten porod byl tak nepřirozený, že jsem se cítila hrozně zničená a celou noc prospala (malý se narodil v 15.10, po revizi mě na oddělení odvezli asi v 18.00, dali mi ho ráno v 6.00). Takže mám "trauma" z toho násilného porodu, ale naštěstí aspoň ne z oddělení od dítěte. (Otázka je, jak je na tom s traumatem chudák Kryštof.) Myslím, že spousta maminek na tom po drastických indukovaných porodech bude podobně.
|
|
|
| Nasuada |
|
(23.11.2009 14:19:17)
Děkuji za odpověď.
|
|
|
|
| marketa | •
|
(23.11.2009 14:30:43)
na mdali vybrat, jestli kapicky chceme a rekli rovnou, ze pokud ani jeden z nas nema a nemel nejakou infekci v pohlavnich organech, tak je spis nedoporucuji, protoze dite casto chytne zanet prave kvuli jejich aplikaci, takze jsme odmitli a vse bylo v pohode.
vitamin K se u nas nastesti dava oralne a nepicha se, coz mi pripada pro novorozne nesrovnatelne vhodnejsi. chudacek se narodi a hned ho pichat, kdyz to neni nutne :-(
|
| Mab |
|
(23.11.2009 15:26:17)
Je to hodně rozdílné. Maminky rodící v noci (nebo spíše nad ránem) nechtějí miminko až v 80%. Maminky rodící přes den nechtějí miminko hned u sebe jen tak v 10%. Přijde mi, že mezi maminkami zůstává názor, že v noci si mohou naposledy odpočinout než jim nastane kolotoč s miminkem. Přes den většinou stejně po porodu nespí a očekávají návštěvy, tak miminka chtějí u sebe.
Do toho nepočítám maminky čerstvě po císařském řezu. Jen maminky po spontánním porodu.
Záleží i zda mají doprovod k porodu nebo ne. Maminky, které doprovod mají miminko spíše chtějí, alespoň po tu dobu co tam je doprovod a když doprovod odejde, tak se znovu rozmýšlejí zda dát miminko k sestrám nebo s sebou na pokoj.
|
| schamka + krakeni | 
|
(23.11.2009 16:32:33)
az ma mrazi zo slov "maminky u sebe miminko nechteji" ;o(
ja neviem, aj ked som po porode vycerpana, to mimi tak vela nepotrebuje, aby som to nezvladla. a ked naozaj nezvladam, tak az potom zavolam sestricku, ze chcem s nim pomoct. obycajne staci predsa cista plienka, zavinut rucicky a prilozit k prsniku, kde si bud da mliecko, alebo pocuva tlkot mojho srdca. ved pre to malicke som 9 mesiacov cely jeho svet, tak ako ho mozem par minut ci hodin po porode nechat niekde same?
|
| Martyk+Karolínka | •
|
(23.11.2009 20:58:31)
Schamka, to je těžký někdy holt, já rodila třeba 2 dny a 3 noci jsem nespala, takže jsem byla po porodu tak vyřízená, že jsem opravdu nebyla schopná se o dítě postarat velká krevní ztráta (chtěli mi dávat transfuzi), složila jsem se ve sprše. Takže mi to bylo sice moc líto, ale fakt jsem nemohla. 2 hodiny se mnou tedy bylo, dokud tam byl manžel a pak si ho vzaly sestřičky. Doufám, že u druhého dítěte bude porod a můj stav po porodu mnohem lepší a budu se moct o něj postarat hned. A Karolínku miluji od počátku nade všechno na světě, tak věřím, že náš vztah to nepoznamenalo.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(24.11.2009 10:33:04)
Marty, u mě zůstal po porodu muž celou dobu, až do odchodu domů, a pak ještě 2 týdny. S prvním dítětem jsme šli domů po 4 dnech, s druhým jsme odcházeli skoro na minutu přesně po 24 hodinách.
Nechtěla bych zůstat po porodu sama, bez muže v cizím prostředí s rizikem, že budu muset bojovat o svoje dítě...
|
|
|
| Ecim |
|
(23.11.2009 22:30:28)
V porodnici, kde jsem rodila, se to dělalo tak, že miminko zůstalo s maminkou zhruba 2 hodiny na porodním sále. Potom ho sestřička odnesla na novorozenecké oddělení a maminka byla odvezena na pokoj, kam miminko dostala tehdy, když si sama dokázala dojít na WC a do sprchy - nejdříve po 2 hodinách odpočinku. Protože mi bylo po porodu relativně dobře, nechala jsem si miminko přinést co nejdříve.
Když mi při druhém porodu lékařka řekla, že na epidurál je pozdě, tak jsem to přijala bez problémů. Když mi řekla, že kvůli nedostatku místa budu ležet na gynekologii a miminko mi odnesou na novorozenecké, kam ho budu chodit pouze navštěvovat, tak jsem to obrečela. Po druhém porodu jsem se zotavovala ještě o dost rychleji. Je mi líto, že jsem první dva dny nemohla mít svého chlapečka u sebe, ale na druhou stranu jsem šťastná, že to byla v porodnici jediná věc, která mi nevyšla podle mých představ. Personál se jinak velmi snažil a všichni dělali maximum proto, aby mohly být pak maminky co nejdříve se svými miminky. Za to, že byla porodnice přeplněná, nikdo nemohl.
Přesto se ale dovedu vžít do situace maminky, které je po porodu hodně zle a radši se napřed v klidu zotavuje, protože by třeba vůbec nebo skoro vůbec nebyla schopná se ze začátku o své miminko starat.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(24.11.2009 10:37:31)
Ecim, já jsem typ, že kdyby mě po porodu oddělili od mého čerstvého dítěte, velmi těžce bych s ním pak navazovala vztah. I tak ho navazuju těžce, trvá mi to, nejsem "lehký" typ, který miluje své dítě od prvního pohledu. Je to moje mládě, budu ho bránit zuby nehty, ale je spíš pudové. Láska se u mě dostavuje pomalu, v průběhu prvního půl roku, než si k dítěti jsem schopna vybudovat citové pouto.
Byla bych asi dobrá náhradní matka - dítě bych odnosila, porodila a předala 
|
| Ecim |
|
(24.11.2009 13:17:01)
Bumbi, mnohokrát jsem si kladla otázku, jestli jsem ihned po porodu zažila takový ten záchvat lásky, který se často popisuje, ale který většinu maminek nepřepadá a ony jsou z toho špatné. Spíš to byl pocit takového unaveného, ale intenzivního štěstí. Patřím k tomu typu maminek, které se s miminkem sžijí rychle. (Tím ale proboha v žádném případě nechci říct, že si připadám "lepší" než maminky, kterým toto trvá o něco déle.)
Druhý syn se narodil po deváté hodině večer, zhruba o dvě hodiny později mi ho sestřička odnesla. Ráno v šest hodin jsem se za synem běžela podívat na novorozenecké oddělení. Sestřička, které jsem si o synka říkala, přeslechla moje příjmení a přivezla mi jiného chlapečka téhož křesního jména. A mně to NEDOŠLO na první pohled, ale až po pár vteřinách, když jsem si přečetla jmenovku. Byl to DOST NEPŘÍJEMNÝ pocit. A ta sestra se na mě ještě utrhla, že jsem se měla představit, i když jsem se představila. Takže by se bývalo klidně mohlo stát, že by mi miminko teoreticky mohli zaměnit a já bych to nepoznala - aspoň ne hned.
Naštěstí mi kdysi moje maminka vyprávěla, jak jí kdysi v porodnici na kojení přinesli místo mě jinou holčičku a ona si toho nevšimla a málem ji nakojila. Ale opakuji, příjemné to nebylo.
|
|
|
|
| Dana S. | •
|
(24.11.2009 20:27:02)
vlastní zkušenost: po prvním porodu proběhlém v noci jsem dceru u sebe si nechala i poté co odešel doprovod. Chtěla jsem prostě začít se vším všudy (a cítila jsem že se to tak má). A po druhém také nočním porodu jsem syna po odchodu doprovodu a několikerém přiložení k prsu svěřila sestřičkám. Chtěla jsem si víc odpočinout, po zkušenostech s unavou po 1. porodu (a už mě tak nebralo, co se "má dělat")
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(29.11.2009 0:05:20)
Já jsem si taky myslela, že když mi dítě pohlídají, tak se naposledy vyspím. Ale chyba!!! nemohla jsem vzrušením a pocity štěstí usnout, tak jsem půlku noci zírala do stromu a myslela na mimčo.
Druhé mimi jsem si odvést nenechala. Vyspala jsem se líp.
|
|
|
| Mab |
|
(23.11.2009 15:35:03)
Markéto, to s těmi kapičkami se mi nezdá, že by byli příčinou nějakého zánětu z jejich aplikace. No, ale žádnou studii na toto téma jsem nečetla, tak nebudu polemizovat. souhlasím s tím, že jsou-li oba rodiče zdraví není nutné kapičky paušálně dávat.
Kanavit jsou jak kapičky, tak injekce. tohle byla jediná věc, kde jsem opravdu váhala (teda rozmýšlela ještě před porodem), nakonec jsem se rozhodla pro tu injekní formu (v naší porodnici standart). u ní je jistota, že ten vitamin dostal, kapičky mohou z pusinky vytéct, častěji je však miminko vyzvrací se zbytky plodové vody a tak. ale vím, že každý se na to dívá jinak a ve spoustě porodnic se podávají jen kapičkya je to dostatečné.
|
|
|
| e-Liška |
|
(23.11.2009 20:50:52)
Mab, asi bych si taky netroufla miminko nést po schodech těsně po porodu, ale co tatínek? No, i když v retrospektivě se to mluví, mně se taky vylíhlo jedno dítko už cestou do porodnice, taky úchvatný zážitek, a byla jsem po tom tak zkoprnělá, že jsem byla ráda, že se o nás někdo postaral... v tu chvíli prostě není prostor řešit věci, které předtím neplánuješ.
Tak hlavně ať se Vám daří!
|
| Mab |
|
(23.11.2009 23:53:27)
Tatínek a řidič sanitky mne nesli na křesle po těch schodech dolů, sestřička by mne asi neunesla. Kdybych byla doma sama bez manžela, tak nevím, jak by mne snesli, asi bych šla po svých. Já teda chtěla po svých, ale to mi zakázali
Navíc tatínek byl taky pěkne vyjukanej, u porodu být nechtěl a já ho takhle překvapila.
Ne jasně po bitvě je každý generál, taky dnes vím, co všechno šlo udělat líp a jinak. Ale proběhlo to takhle.
Honzík je zlaté miminko a s tátou jsou jedna ruka.
|
|
|
|
|
|
|
).
pořád dokola - Jakoubka!!!
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)