Krokodýlek |
|
(16.1.2009 9:10:19) Moje dcera dostala k narození tuleně a polštářek, Tulínka jí nechápavý otec vyhodil při stěhování cca v 7 letech, byly to scény veliké, jemu se zdál zničený a nechápal dětskou dušičku..Zabila bych ho!!Polštářek s námi putuje dál,je flekatý, mnohokrát zašitý vlastnoručně dceřinou rukou, vypadá děsně, ale v posteli nyní již skoro 16ti letého "miminka" má stále své čestné místo.A já nemám to srdce ho vyhodit
|
Katerina+Matyas 5/04 |
|
(16.1.2009 9:57:00) my zas máme méďu. Dokonce jsem asi před rokem koupila toho samého, v případě, že by se tomu prvnímu něco stalo ( koupila jsem poslední kus a ta řada se již nevyrábí ) , ale už tehdy, ačkoliv nebyl ještě tak zmasakrovaný, poznal rozdíl a nového méďu nechtěl ani vidět. Také s námi chodí čistit zuby, povídá si s ním, vozí ho v autech na dálkáč, jí s námi a praní znám velice dobře. Je celkem kvalitní ( stál nekřesťanský peníze ve Sparkysu ) nicméně ačkoliv má už podobu toho od Mr. Beana , stále drží tvar, nikde se nepáře , jen je notně sepraný, ztratil tu hebkost plyše, ale je to ON :)) takze článek je jakoby bych ho psala sama :))
|
luciana80 |
|
(17.1.2009 14:42:30) Také máme medvídka můj 20měsíčný syn bez něj opravdu neusne je to takový bílo oranžový méda d pickwicku.Dostal ho když měl 3měsíce od známých a neuvěřitelně si ho zamiloval,je problém ho prát v pračce když ho v ní zpozoruje je zle taky jsem byla nucená ho sušit v mikrovlnce když byl čas spanía méda ještě neuschnul.Taky jsme ho všude zháněli aby jsme měli pro tyto případy jeden na výměnu.Jeden hodný pán z firmy Pickwick po náší prozbě nám médˇu poslal byli jsme štěstím bez sebe ale náš synáček né ten se na něj podivně koukl švihl s ním do kouta a vrhl se na toho svého starého,zmuchlance.A my měli po srandě.Zůstává mu věrný.Toho nového jsem párkrát vyprala aby byl trochu ošuntělý ale marně nedá se oblbnout.Jsou to prevíti malí.
|
monika, 2 děti | •
|
(22.1.2009 12:33:08) mé první odrostlé dítě mělo tulící polštářek, dnes jako školák se již bez něho obejde, ale byl originál ušitý vlastnoručně jeho tetou, takže praní byl také problém, u druhé dcery jsem již předešla problémům a ušila jsem jen 2 stejné povlaky na originální polštářek po synovi. Sice se nedalo předpokládat, že si dcera oblíbí stejnou věc jako před lety syn, ale stalo se. Údržba je sice teď jednodušší, ale časté hledání ztraceného mazlíčka a stres, že bez něho neusne a vůbec bez něho nemůže žít je taky někdy dost značný P.S nosíme i ven ale jen do kočárku.
|
|
|
|
Žabi |
|
(16.1.2009 10:23:25) Mám šestiletého syna, ketrý je mírný autista. Autisti jak je všeobecně známo žijí ve svých číslech, ve svém geniálním světě, které (jak mi bylo řečeno panem doktorem) absolutně nezajímají nějací plyšáci. My máme od malinka v postýlce krtečka a spuinkací polštářek, kteří s námi procestovali téměř celý svět. Letí s námi v letadle, jsou u moře, prostě všude, kde se hneme. Divím se, že je malý sebou nenosí do školy.
|
Dani.K, K 05, P 09 |
|
(16.1.2009 15:48:43) Také máme doma autistu, nebo lépe aspíka... A má svého plyšáka, který je něco mezi myší a medvídkem. Dostal ho v 9 měsících pod stromeček spolu s dalšími krásně barevnými plyšákami, ale zaujal ho šedivý nenápadný Míša. A od té doby s ním dělá všechno. A jak psala autorka, také byl problém propašovat ho do pračky a rychle usušit, někdy s ním šel spinkat, když byl Míša ještě vlhký . Před čtrnácti dny Míšu na chvíli nahradila plyšová kytička, která po zmáčknutí listu hraje Happy Birthday (už se těšíme, až se vybije baterka... ), ale Míša musel spinkat aspoň se mnou. Po týdnu se Kubíkovi po Míšovi zastesklo, a už spinkají zas spolu, zas ho všude tahá... však to znáte...
|
Žabi |
|
(16.1.2009 19:55:12) My jsme také aspík.
|
lklasinka |
|
(17.1.2009 7:16:56) co to je? máme se synem nějaké takové problémy, teď nás čekají nějaká vyšetření,
|
Dani.K, K 05, P 09 |
|
(17.1.2009 14:17:07) Aspergerův syndrom, koukni se na diskuzi drbárny - autismus nebo drbárny - děti s poruchou komunikace.
|
lklasinka |
|
(17.1.2009 19:40:41) díky něco si o tom vyhledám,
|
|
|
|
|
|
|
Lenka, Pavel 7, Káča 4m | •
|
(17.1.2009 19:15:47) Deky...2 na střídačku Bez deky ani ránu, natož usnout. Až do svých 6-ti let. Pak přišel den, kdy junior přišel z pokoje. V každé ruce deku (jednu bílou a druhou žlutou)a povídá moudrým hlasem s ještě moudřejším výrazem "Mami já jdu do popelnice, na ty deky se už nedá ani koukat. A když už jsem velkej chlap a půjdu do školy, tak nemůžu bejt jako mimino a tahat za sebou deku a mudlat si s ní nos." To bylo překvapující sdělení. Do té popelnice opravdu došel a obě deky statečně vyhodil. Ještě veselejší bylo když jsem ho ukládala večer do postele a vedle něj spal Matěj...pes...plyšák chlupatej a do naší postele jsme dostali králíka Emila, aby nás měl kdo hlídat Párkrát jsem se ho snažila vrátit do jeho pokoje, ale bohužel s neúspěchem a tak s námi spí Emil a se synkem Mates. Dvě nedotknutelné bytosti naší domácnosti. Jsem zvědavá co bude mít Kačenka až doroste do věku kdy si to začne uvědomovat.
|
|
Katerřina |
|
(29.1.2009 11:56:47) Já mám 26 let a roční dceru ,ale svého medvíkka kterého mám od narození jsem odložila do skříně až po porodu. Asi jsem divná...
|
|
|