| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Opožděný psychomotorický vývoj

 Celkem 121 názorů.
 Irena 
  • 

Držím palce 

(21.4.2008 9:50:26)
Držím moc palce. Mám také malého Ríšu, který byl "opožděný", ale všichni mě utvrzovaly že to se poddá. Nakonec ano, je zdravý, čiperný a všechno dohnal. Ale jímá mě hrůza, že to tak být nemuselo. O tom co jste zde napsala sem neměla vůbec tušení!
 *Niki* 


Re: Držím palce 

(21.4.2008 10:06:24)
Ahoj, to jsi mě úplně zaskočila, měla jsem o DMO stejné představy, jako kdysi ty. Že to jde poznat téměř hned a je to zjevné už od narození. Tohle mě překvapilo.
Moc ti držím palce, i všem dalším maminkám, které mají podobné starosti...
 Shayla a 3 kluci 


Re: Držím palce 

(22.4.2008 10:30:44)
Já jsem kdysi asi tady na rodině četla ještě něco o nějaké bodové metodě, nevíte někdo, co je to zač a jak se to přesně jmenuje? Díky moc. Myslím, že by to měla být česká metoda.
 zmije 


Re: Držím palce 

(22.4.2008 13:39:12)
Zkrácený opis staršího článku:
Bodová metoda je originální léčebnou, regenerační a cvičební metodou, která vznikla v roce 1978 v Kamenickém Šenově a je známá pod názvem Bodová cvičební metoda MUDr. Klepalové.
Pro koho je metoda určena-
Děti od kojeneckého věku s dětskou mozkovou obrnou, skoliózou, LMD (lehká mozková dysfunkce - hyperaktivita, hypoaktivita, dyslexie, dysgrafie, porucha řeči) nebo podezření na ní.
Bodová cvičební metoda pomůže dítěti v jakémkoliv věku ke korekci nebo k odstranění již diagnostikovaných školních problémů, nebo možných budoucích školních problémů. Dítěti zdravému pomůže k rychlejšímu rozvoji a uplatnění jeho schopností. Podstatnou nutností je zájem a láska rodiny.
Návštěva odborně vyškoleného lékaře postačí 1x týdně, ten do provádění cviků zacvičí rodiče a ti už se individuálnímu cvičení mohou věnovat v domácím prostředí.

Autorka metody
MUDr. Věra Kleplová je pediatr a lékařka oboru léčebné rehabilitace, homeopatie, EAV, Bodovou cvičební metodu praktikuje od roku 1978. Zatím nebyli proškoleni žádní další pracovníci.

Pro originalitu metody se v minulých letech do léčebny Erben v Teplicích sjíždělo za MUDr. Kleplovou mnoho pacientů z Čech, Moravy a Slovenska. V současné době o Bodovou cvičební metodu MUDr. Kleplové projevili zájem odborníci z Belgie, Anglie a Holandska. Autorka metody MUDr. Věra Kleplová kromě jiného také vystoupila v roce 2005 v sérii pořadů Hyperaktivní dítě v pořadu Sama doma na ČT 1.


Bodová cvičební metoda NENÍ
• METODOU MUDr. Vojty, má zcela odlišné pojetí přístupu k pacientovi
• Jakoukoliv jinou technikou označovanou „cvičím reflexně“
• Technikou akupresury, body mají jiný charakter než body akupunkturní
 Jitka, Julinka a František 
  • 

Cvičení a cvičení 

(9.5.2008 14:58:56)
Dovolte mi abych se s Vámi podělila o o náš příběh. Otěhotněla jsem bez problémů, v 10 t.t. krvácení, 17 t.t. odběr plodové vody, riziko Dauwnova syndromu 1:80 a předčasný porod v 32 t.t., dost věcí na osm měsíců těhotenství a nervů pro celou rodinu. Maly se narodil přirozeně, bez problémů, váha 2 kg, v inkubátoru si pobyl 5 dní. Cvičit Vojtovu metodu jsme začali po 2 týdnech po porodu a cvičili jsme zhruba 7 měsíců, ne proto že by měl nějaké výrazné problémy, ale opožděný byl o tu dobu co by normálně pobyl v bříšku. Chodit jsme začali v roce a dnes by nikdo nepoznal že je to nedonošené miminko. Jsem šťastná že nám to za to úsilí stálo a vydrželi jsme cvičit. Nevím a ani jsem se neptala kdyby jsme necvičili jetli by měl vývoj nějaký opožděný, ale jsem matka která dá na rady a když mi bylo řečeno že je dobré s dětmi co jsou nedonošeňátka cvičit tak to udělám, nevím jak bych si to později vyčítala, kdyby nastal nějaký problém, ale je to od porodnice k porodnici. Já rodila v HK a tam preventivně cvičili se všema miminka na nedonošeneckým, třeba v Praze kde žiju, tam cvičí jen s dětmi které mají problémy. Přeji všem maminám pevné nervy, je to bolestivé vidět plakat to malé zlatíčko, ale věřte za to úsilí to stojí.
 zuzana 
  • 

rehabilitace 

(21.4.2008 10:14:49)
Plne souhlasim, ze je lepsi pri sebemensi nejistote zajit na rehabilitaci, nebo neurologii. Reci typu sak on je jen liny a on to dozene, mohou mit nekdy opravdu fatalni nasledky. Ja vam opravdu drzim peste a doufam, ze Risa svuj malinky handicap vykompenzuje necim jinym. Jedine s cim nesouhlasim je to, ze by se diky rehabilitaci u neho nerozvinula DMO. Tato diagnoza totiz muze vzniknout behem prenatalniho zivota, perinatalniho a taky postnatalniho cca do 1roku a priciny jsou ruzne, nekdy i nezname. Taktez skala postizeni u DMO muze byt ruzna a to od nepatrneho postizeni telesneho, tak po tezke mentalni i fyzicke postizeni. Urcite je chyba, ze fyzioterapeutka ani vase pediatricka nic neresili, protoze tady je opravdu vojtova metoda indikovana co nejdrive a intenzivne a daji se dosahnout velice slusne vysledky. Opakuji ale, ze rehabilitace nemuze zabranit vzniku DMO, jen stav velice zlepsit, nebo alespon dosahnout, aby se nehorsil. Preji ti Zalbabo hodne sily a taky radosti a hlavne si nic nevycitej, myslim, ze si to vse zvladla skvele.
 Zazi (1+1+1) 


Re: rehabilitace 

(21.4.2008 10:38:07)
Souhlasím naprosto se Žlababou. A týká se to nejen psychomotorického vývoje, ale třeba i zraku nebo sluchu. Mnohdy rodiče tuší, že asi někde je nějaký problém, a než se prokoušou k lékaři, který jim to potvrdí, utíkají dlouhé a cenné měsíce, v horším případě roky.

Zuzano,
Žlababa má pravdu, pokud se DMO chytí opravdu na začátku, dá se přecvičit. Do 5. měsíce věku se ta poškozená mapa v hlavě dá prostě "přepsat". Potvrdil to sám Vojta rozsáhlými výzkumy. Pokud jsou všichni novorozenci kvalitně vyšetřeni a ti s rizikem následně cvičí Vojtovku, sníží se výskyt DMO na třetinu! (Tedy ze dvou promile na 0,7 promile.) Vymizí zejména spastické a atetoidní formy. (Cituji z přednášky MuDr. Severy, ketrý se tímto tématem podrobně teoreticky i prakticky zabývá.)
 Zuzana 
  • 

Re: rehabilitace 

(21.4.2008 10:43:05)
Moc se omlouvam Zlababo za chybne napsani:-).
 Zuzana 
  • 

Re: rehabilitace 

(21.4.2008 10:57:10)
http://www.rodina.cz/clanek1058.htm Tady je take par info o DMO.
 Insula 


Re: rehabilitace 

(21.4.2008 10:47:42)
Dětská mozková obrna vyléčit nelze. Je to trvalé poškození mozku. Nemocný je ale zřejmě schopen využívat i jiných systémů a drah než těch, které byly poškozeny. Proto je možno dosáhnout i mnohem většího zlepšení než neurologie předpokládala. Je ale důležité začít rehabilitovat včas. K tomu slouží Vojtova metoda, ale i jiné (je jich poměrně hodně).
 myš 
  • 

Následky DMO nemusí být dokonce žádné. 

(21.4.2008 10:37:44)
Sama jsem DMO měla a mamka se mnou intenzivně cvičila, ne od narození, ale později, když se jí můj vývoj nezdál. Dokonce jsme byla asi měsíc na rehabilitaci v nějakém léčebném ústavu, kde se mnou sestry cvičily. Doktorka mamce tvrdila, že nebudu nikdy chodit.
Nemám žádné následky, fyzické ani mentální, jsem všestranně sportovně nadaná. Takže existují i příběhy s dobrým koncem...
 Radka 
  • 

Re: Následky DMO nemusí být dokonce žádné. 

(26.4.2008 20:58:32)
Moc ti přeji, že jsi zdravá.následky DMo jsou totiž různé.Viděla jsem chlapečka s DMO a ten už chodit nebude.Měj se dobře a užívej života.
 MM, 2 kluci 
  • 

Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 10:52:50)
... a přijde mi škoda, že se málo ví resp. píše o jiných metodách rehabilitačního cvičení.
Např. v Německu je dost rozšířená metoda podle Bobatha, hodně odborníků ji doporučuje, že není tak "drsná" jako Vojtova metoda (při které může hrozit i narušení vztahu mezi matkou a dítětem a další psychické problémy), přitom však prý stejně účinná.

Setkala jsem se s jednou velmi schopnou českou doktorkou-spezialistkou na dětský psychomotorický vývoj, která mi řekla že Bobathovu metodu prý v ČR umí jen málo doktorů a rehab. pracovníků atd., všichni chodí jen na školení,kurzy apod. z "vojtovky" a že je to podle ní velká škoda.

Nevím ale přesně (a myslím že ani jí to nebylo zcela jasné), v čem je příčina toho jednostranného prosazování jen téměř jen "vojtovky" v ČR... Že by nějaká "lobby??? Neví to tu někdo?
 Zuzana 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 11:03:35)
Z osobni zkusenosti profesni i jako matky dvou hypotoniku vim, ze to tak opravdu neni. Bobath se pouziva a dost casto a taky se fyzioterapeuti bobatha uci(na VS vramci studia), nebo vzdelavaji po studiu vramci kurzu. Ja jsem ze svym prvnim synem(6let) cvicila prevazne bobatha a vojtu jenom castecne. U toho dalsiho to bylo zase naopak. Podle me je to tak, ze rodice mozna ani casto nevi, ze bobatha cvici a to bud proto, ze jsou nedostatecne informovani, nebo proto, ze si vetsina rodicu pamatuje hlavne narocnejsi cviceni vojtovkou. Myslim, ze obe metody se indikuji samozrejme na zaklade individualniho pripadu.
 Pole levandulové 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 11:59:09)
S tim musim souhlasit, mam brachu s diagnozou DMO, narodil se v roce 1976 a uz tehdy s nim mama cvicila jak Vojtu, tak Bobatha a v lecebne v Luzi Kosumberku, kam leta jezdil, s nim delali taky oboji. Takze na lobby bych to fakt nevidela.
I kdyz u nej to teda zadne vysledky nemelo, je na vozejku a nijak ho to pry neposunulo kupredu.
 Zazi (1+1+1) 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 11:59:47)
Jen chci podotknout, taky si nemyslím, že by se Vojtovka měla ordinovat plošně, u hypotoníe zřejmě vůbec nepomáhá. Pomáhá však zřejmě opravdu hodně u spastických forem DMO.
No a proč ji doporučují šmahem? Asi proto, že je to málem jediná metoda, kterou spousta rehábek dobře umí a nejvíc o ní vědí.
Navíc jsem se zatím vždycky setkala jen s tím, že Bobath se cvičí až u starších dětí. Jde to i u maloučkých prťousů? Protože jestli ne, prošvihávaly by se ty důležité začátky...
(A na okraj, nám Vojtovku doporučili pro dceru s Downovým syndromem. Osobně si myslím, že neuškodila, ale ani nepomohla, postupně jsme ji cvičit úplně přestali a být ve stejné situaci znovu, necvičím ji vůbec.)
 stanousek 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 12:20:26)
no já holky nevím,ale sestra cvičila se synem Vojtovku,a protože nebyl schopný nějaký cviky vůbec zvládnout,tak jim rehabka řekla,že se napřed musí nacvičit něco z Bobata a tepreve potom,že malý zvládne ten cvik z Vojty. (začali cvičit ve 3 měcících a cvičili do 14 měsíců).
 Zuzana 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 12:49:53)
Cvicila jsem bobatha ze synem od deviti mesicu, prevazne bobatha, trosku vojtu. Vojtovka myslim urcite pomaha i u hypotonie, to muzu potvrdit z vlastni zkusenosti:-). Svalstvo je celkove chabejsi a druhy syn tak mel problem se dostat treba na kolinka. Diky vojtovky si aktivoval vsechny svaly a spevnil je. S tim druhym jsem cvicila hlavne vojtu a trochu i bobatha.
 Renata, 6 a 3 roky drobci 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 12:59:44)
Můj mladší bratr měl DMO - hypotonickou formu v 80.roce a cvičil Vojtovku, jezdil do Motola. Prognóza RHB i neurologa ve 3 letech: mentálně zaostalý, nikdy nebude mluvit, chodit, lézt. Trvali na ústavu a maminka měla problém se sociálními dávkami - doufali, že ji k ústavu dotlačí i tím, že jí dávky 2 roky zadržovali. V 6 letech byl mentálně i pohybově na úrovni populace a dnes je úplně v pořádku. Něco je na konto jeho vlastního nezdolného úsilí, ale hodně musela dokázat i ta Vojtovka.
 zmije 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 20:44:16)
Promiň, ale díky vojtovce a pravidelnému cvičení u sestřičky, která fakt uměla, můj malý hypotonik(těžký!), chodí, běhá, prostě není to jen ležák, jak to vypadalo při původních testech a spoustě odborných vyšetřeních.....jen mimochodem, krom těžké hypotonie, má malý i vrozenou CMV infekci.
 Zazi (1+1+1) 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 22:44:15)
Zmije, (a ostatní)
napsala jsem to dost nešťastně a kategoricky, omlouvám se. Měla jsem spíš na mysli, že pokud hypotonie není projevem DMO, Vojtovka na ni moc neplatí.
No a k tématu jsou zajímavé odkazy tady (autorem je přední slovenský neurolog):
http://www.dieta.sk/index.php?page=1&type=news&id=11&theme=14&method=main&art=712

http://www.dieta.sk/index.php?page=1&type=news&id=11&theme=14&method=main&art=1942

http://www.dieta.sk/index.php?page=1&type=news&id=11&theme=14&method=main&art=315

 Cita 


Re: nemotorné dítě 

(23.4.2008 20:11:12)
no, tohle mě trochu uklidňuje...jako malý měl syn predilekci hlavičky vlevo, potom všechno dělal později (byl líný)a i dnes je nemotorný (ale s velkým usilím jsme ho naučili na kole i lyžích)...

dr se mě tenkrát ptala, jestli nemá nějaké problémy (zdál se jí dráždivý) a já vždycky řekla, že ne..měla sem strach ze škatulky postižené dítě (nevim proč, je to blbost..)

no a později se dostavily výčitky svědomí, protože jeho sestřička je mnohem obratnější a klidnější..

..nevím, jestli neměl nějakou tu vojtovku cvičit...třeba by teď na tom byl líp..
 Tánina 


Re: nemotorné dítě 

(23.4.2008 20:45:16)
Ahoj,na tohle ti neumím přesně odpovědět, ale měli jsme úplně stejný problém. Syn měl také predilekci hlavičky(výraznou) vlevo a k tomu ještě natržený sval na krku z porodu(to objevila až rehabil.sestra skoro ve 3 měsících!)Začal se opožďovat,byl línější,hlavně v poloze na bříšku.Neuroložka hned nařídila cvičení. Vojtovku jsme cvičili asi jen 2,5 - 3 měsíce,( od 2,5 měs. věku do cca 5 měsíců ) protože byl extrémně dráždivý a Vojtovka mu to prý ještě umocňovala.Ale neuroložka říkala,že mu i ty 3 měsíce cvičení ve vývoji dost pomohly a lepší je ho kvůli dráždivosti ukončit. Samozřejmě nemůžu odhadnout,jaké by to bylo u Vás, ale jemu i ta krátká rehabilitace moc pomohla.Teď je mu rok a čtvrt a je moc šikovnej a hlavně úplně v normě. Každopádně si s tím už teď nedělej vrásky a nešpekuluj co by, kdyby....Hlavně že je malej v pořádku. :-)
 fytka 2děti 
  • 

pohled fyzioterapeuta 

(3.5.2008 3:59:38)
jako fyzioterapeut nevidím důvod proč by se Bobath a Vojta nemohli kombinovat. A souhlasím s názorem, že rodiče často ani neví, že Bobatha cvičí, protože to zkrátka nejsou jen "prostocviky" ale je to koncept jak se má s konkrétním prckem "zacházet", tzn, takže tam patří třeba i jak ho držet, zvednout, v jakých polohách si hrát a jak to tělíčko má u toho vypadat....
No, a s dětmi, které jsou zdravé, ale motorické programy které předvádí nejsou úplně ideální jak by mohly být se ani Vojtovka cvičit nemusí. Stačí je trochu pošťouchnout aby se svaly správně lidově řečeno chytly jak maj.
Tak hodně štěstí
 Radka,Tomášek necelé 2 roky 
  • 

Re: pohled fyzioterapeuta 

(4.5.2008 18:00:44)
Já s Tomáškem cvičím Bobatha.Cvičíme už od jeho 10 měsíců.Neseděl a nelezl takže jsme museli začít cvičit.Teď už sedí, leze a chodí kolem nábytku.Do prostoru se nepustí.Chci se vás zeptat jako odborníka.Je špatné když dítě chci vodit za ruce.Doma to nedělám.Obchází si sám nábytek, ale venku mi nechce vydržet v kočárku a tak bych ho nechala chvíli aspoň pochodit.Jeho fyzioterapeutka mi to prozatím nedoporučuje.Mám to prostě venku sním vydržet jen v kočáru - 3 hod.Taky chci se zeptat jestli třeba by nebyla vhodná Vojtova metoda.Má totiž špatné svaly /odpovídají 10 měs. dítěti/ nemohla by Vojtovka třeba pomoct líp než Bobath.Je pravda, že Vojtovku na něm když byl v nemocnici tak tam zkoušeli a on se tomu smál.Je to možné aby dítě u toho neplakalo a smálo se?Děkuji za odpověď
 Cita 


Re: nemotorné dítě 

(23.4.2008 20:18:05)
no, tohle mě trochu uklidňuje...jako malý měl syn predilekci hlavičky vlevo, potom všechno dělal později (byl líný)a i dnes je nemotorný (ale s velkým usilím jsme ho naučili na kole i lyžích)...

dr se mě tenkrát ptala, jestli nemá nějaké problémy (zdál se jí dráždivý) a já vždycky řekla, že ne..měla sem strach ze škatulky postižené dítě (nevim proč, je to blbost..)

no a později se dostavily výčitky svědomí, protože jeho sestřička je mnohem obratnější a klidnější..

..nevím, jestli neměl nějakou tu vojtovku cvičit...třeba by teď na tom byl líp..
 huda 


Pro Zazi 

(25.4.2008 21:03:35)
Dobry den,
ja mam dceru s diagnozou hypotonie. Kdyz mela pul roku ani nezvedla hlavicku, cvicili jsme "jenom" Vojtu tvrde a poctive 3x denne, 7 dni v tydnu a dcera ve 2,5 letech zacala chodit. Dnes (ma 4 roky) chodi absolutne bez problemu. Ja Vojtovce vdecim za vsechno. Takze Vase tvrzeni ze u hypotoniku Vojtovka nepomaha sa v nasem pripade nezaklada na pravde. Preji hezky den
 pekika 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 12:30:06)
Ahoj, chtěla jsem napsat jen k tomu lobby.
Pracuju jako rehabka. 2 roky sem stssrávila v děts. stacionáři pro děti do 7 let. Bobath je koncept,který učí pomocí cviků aby se handikep.člověk naučil pohybu i s postiženou končetinou, Je to o ulehčení soběstačnosti atd - neléčí se tím končetina v pravém slova smyslu. Zatímco " Vojtovka" je metoda na základě cvičení, které, když se provádí správně, tak se při něm stalčují body, které přes CNS navodí ten správný pohybový vzorec. Za další Bobatha se učí už fyzio na škole,nebo kurz trvá 6 měsíců. Zatímco Vojtovka se na škole neučí, můžou si ji Fyzio dodělat až po určité praxi v zaměstnání, trvá asi 1,5 a stojí nemalý peníz. Tak ze zkušenosti znám, že je špitál rád, když má aspoň jednu rehabku, která má na "V" papír. Jelikož spousta lidí si myslí, že Vojtovku umí, ale to by mohla říct i každá mamča, která s dítkem vojtovku pečlivě cvičí třeba 10 let.
Sama Vojtovku nemám, ale kolegyně ( která ji má) mě v práci " zaučila", že jsem ji dětem u nás dělala. Ale pouze na té bázi, že sem věděla které vzorce dítě cvičí a jen sem je s dítkem u nás provozovala. Ona však byla ta, která dítě vyštřila na základě toho určíla, k teré vzorce, kolikrát a jak po sobě cvičit. Nikdy bych si nedovolila říct, že to umím. Opravdu je "vojtařů " málo a podle toho taky někdy léčba vypadá a zdá se pak, že je neúčinná. Závisí také na vůli maminy, jeslti je ochotná cvičit třeba i 6 denně po 15 minutách. Toto jsem řešili neustále i u nás. Mamince se zdálo, že " to nefunguje " a když se vrátila po 6 týdnech s dítkem z lázní, kde se sením cvičilo důsledně, tak najednou výsledek byl. Na 1. pohled vypadá metoda, že je bolestivá. Ale tlak není takový, aby tak strašně bolel. Z větší části jde o to, že stlačením spouštěcích bodů se dítku proti jeho vůli pohne končetina tam, kam on zrovna vědomě nechce. Ale metoda sama o sobě nebolí - až na to stačování. znám děti, které u nás cvičily, třeba 5 let a braly už to samozřejmě. Také roční dítě reaguje jinak, než 5leté. To 1. brečí i když ho vyšetřuje OL ;)Proto je dobré mít dobrou reh. a obrnit se veeeeeeelkooooou trpělivostí. ~k~
 MM, 2 kluci 
  • 

Díky za informace... 

(21.4.2008 13:34:27)
... ohl. toho jak to v ČR s metodami Vojty a Bobatha je. Tak už je mi to snad trochu jasnější :-)! M.
 mm 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 22:55:08)
muzu se zeptat, kde se na ktere VS se fyzioterapeuti uci Bobatha? Ja o nej teda ve skole nezavadila, to spis o "Vojtu". Diky moc
 pekika 


Re: Není jen  

(22.4.2008 7:54:12)
to mm: VOŠ Ostrava;) Ale asi to není v takovém rozsahu jako by sme měli na Bobatha papír - ten nemám. Zavadila jsem na škole i o Vojtu i o Bobatha, ale u Bobatha jsme se učili přímo ty " cviky" o Vojtovi jsme si jen mluvili a viděli to na vl.oči. ( asi těžko by si 20 letí zdraví jedinci na sobě zkoušeli spoušěcí body :-D ) Ale měla jsem pak nožnost v práci udělat si Bobatha skrze sponzorský dar jedné nadace, ale nastoupila jsem na rizik. těh;((
A na Vojtu ooopravdu finance nemám - to je jen pro vyvolené:-D A hlavně se to podle mně vyplatí udělat si " V" těm rehabkám, které ví, že budou pracovat s dětma, a budou ho cvičit denně. Jinak mít Vojtu a nedělat ho,je podle mě drahá hloupost~k~
 mm 
  • 

Re: Není jen  

(22.4.2008 13:59:35)
diky! No s tim zkousemin Vojty, meli jsme nejake praxe u soukrome fyzioterapeutky a ta to na nekterych z nas primo zkousela a snazila se ukazat, co to s telem udela...
 jana , syn 5let a dcerka 1rok 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(22.4.2008 22:43:25)
Vojtova metoda zřejmě skutečně funguje, ale je problém najít rehab. sestru která ji skutečně umí. U mého syna byla diagnostikována hypotonie ve věku jednoho roku (do té doby mi dětská lékařka tvrdila je jeho opožděný vývoj nemusí nic znamenat a že s tím nebudeme nic dělat)a začali jsme chodit na vojtovu metodu. Cvičila jsem ji opravdu poctivě, dle doporučení naší rehab. sestry, nevím už kolikrát denně. Syn plakal, byla jsem z toho psychicky na dně a bohužel v synově vývoji nedocházelo k vůbec žádnému pokroku. Prosila jsem ji aby jsme zkusili jiné cvičení, což ona kategoricky odmítla (švagrová měla obdobný problém a tchýně s ní cvičila něco úplně jiného).
Po šesti měsících cvičení vojtovi metody byl syn na stejném stupni vývoje - cvičení nemělo žádný efekt a já jsem se doslechla o rehab. lékařce která je odpůrce vojtovi metody. Okamžitě jsme k ní začali chodit a k mému překvapení nám doporučila cviky které tchýně před 20-ti lety používala na švagrovou. Cvičení bylo bez pláče a časově mnohem méně náročné než vojtovka. A výsledek? Syn za dva měsíce začal chodit (v 19-ti měsících)!
S odstupem několika let jsem se ze třech zdrojů dozvěděla že ta reh. sestra která s námi cvičila vojtu tu metodu vpodstatě vůbec neumí. Co k tomu dodat?
 pekika 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(23.4.2008 7:53:44)
Jani je to asi to co jsem psala výše. Vojtovku UMÍ a má na ní papír málokterá rehabka. Je to tím, že se " zadarmo" nikde neučí. Většinou na Vojtovku pošle rehabku zaměstnavatel. Ale co znám ze skušeností, tak to není taky pro rehabku " zadara". Musí mít už nějako upraxi, u nás na Karvinsku se upisují třeba na 5 let, že zůstanou v nem. pracovat. A musí být pravděpodobnost, že do nemocnice chodí děti, které V potřebují. Jinak je to pro zaměstnavatele, ztráta peněz. Avšak pro rehabku výhra. Na trhu práce je jich jako šafránu. Není od věci si na rehabilitaci tuto skutečnost zjistit. Když to mám přirovnat, tak i když příjdete k holiči, na kosmetiku atd. tak tam mají na zdi vyvěšený certifikát, který dokazuje jejich vzdělání, atestaci atd. Netýká se to samozřejmě nemocnic. Ale není od věci se na to zeptat. Je to asi nepříjemné a můžeme se setkat s tím, že se rehab urazí. Ale stojí to za to, než aby jste pak chodila 1/2 roku někam , kde to nepomáhá. I mně se rodiče ptali na stacionáři, jestli dělám Vojtu, že ho dělají třeba na doporučení z Corpusu doma a že by chtěli abych ji s jejich dítětem dělala přo pobytu u nás. Takže není na místě se stydět. Jak se říká - líná huba - holé neštěstí. A to zde platí dvojnásob . Hezký den, Petra
 jana , syn 5let a dcerka 1rok 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(25.4.2008 14:19:54)
bohužel máš pravdu, teď už bych byla chytřejší
 paratko 


Re: Není jen  

(26.4.2008 21:36:28)
Dobrý den,jsem také zdravotník a něco o Vojt.metodě vím,spíš jen z doslechu,že děti u cvičení hodně pláčoů, a to je ten můj problém, syn měl taky dlouho predilekci hlavičky,ve všem byl pomalejší, pásl koníky později atd, ale vzhledem k tomu,že od narození se neustále potloukáme po nemocnicích,pořád byl nemocný a já taky, do toho onemocněla obvodní dětská lékařka a neustále se na poradně střídaly jiné lékařky ,když jsem upozornila na tu hlavičku tak jen mávla rukou, další lékařka si toho anï nevšimla až jsme jednou naštěstí narazili na paní doktorku v důchodu, která mě vyslechla a odeslala ve 4 měs.věku syna na neurologii, jenomže paní doktorka řekla, že mu musíme odečíst 6 týdnů o kterých se dřív narodil a tak jsme pořád odečítali, syn se nic nového neučil a když se naučil,přišla do toho opět nemoc,kdy vše zapoměl, a nového se mu nic nechtělo dělat, ted na neurologii v 9 něs doporučeno po rekonvalesceni cvičení,pokud zase neonemocní a já se dost bojím jeho pláče,protože opravdu už si vytrpěl dost(odběry, různá vyš, spousta léku-vše co ho rozpláče)a nechtěla jsem přidělávat další důvod k pláči, ale asi opravdu se cvičení nevyhnu a tedy se chci zeptat ,kdo rozhoduje o tom, že bude cvičit tu či onu metodu,už ted je mi ho líto a mám strach že už to psychicky nezvládnu, a bojím se, aby jsme se spolu neodcizili,aby si nemyslel,že mu vlastní máma neubližuje, je mu 10 měsíců,otočí se na břicho,přitáhne kolínka, lehce se pohupuje, ale neleze,neplazí se, nesedne si sám a neotočí se zpět na záda, když je na břiše, chce jít za hračkou natahuje se,a le nejde mu to, a hrozně ho to zlobí.
Jinak je velmi společenský.Tak díky a budu nás muset teda na cvičeni objednat.Hezký den,Katka
 paratko 


Re: Není jen  

(26.4.2008 21:36:52)
Dobrý den,jsem také zdravotník a něco o Vojt.metodě vím,spíš jen z doslechu,že děti u cvičení hodně pláčoů, a to je ten můj problém, syn měl taky dlouho predilekci hlavičky,ve všem byl pomalejší, pásl koníky později atd, ale vzhledem k tomu,že od narození se neustále potloukáme po nemocnicích,pořád byl nemocný a já taky, do toho onemocněla obvodní dětská lékařka a neustále se na poradně střídaly jiné lékařky ,když jsem upozornila na tu hlavičku tak jen mávla rukou, další lékařka si toho anï nevšimla až jsme jednou naštěstí narazili na paní doktorku v důchodu, která mě vyslechla a odeslala ve 4 měs.věku syna na neurologii, jenomže paní doktorka řekla, že mu musíme odečíst 6 týdnů o kterých se dřív narodil a tak jsme pořád odečítali, syn se nic nového neučil a když se naučil,přišla do toho opět nemoc,kdy vše zapoměl, a nového se mu nic nechtělo dělat, ted na neurologii v 9 něs doporučeno po rekonvalesceni cvičení,pokud zase neonemocní a já se dost bojím jeho pláče,protože opravdu už si vytrpěl dost(odběry, různá vyš, spousta léku-vše co ho rozpláče)a nechtěla jsem přidělávat další důvod k pláči, ale asi opravdu se cvičení nevyhnu a tedy se chci zeptat ,kdo rozhoduje o tom, že bude cvičit tu či onu metodu,už ted je mi ho líto a mám strach že už to psychicky nezvládnu, a bojím se, aby jsme se spolu neodcizili,aby si nemyslel,že mu vlastní máma neubližuje, je mu 10 měsíců,otočí se na břicho,přitáhne kolínka, lehce se pohupuje, ale neleze,neplazí se, nesedne si sám a neotočí se zpět na záda, když je na břiše, chce jít za hračkou natahuje se,a le nejde mu to, a hrozně ho to zlobí.
Jinak je velmi společenský.Tak díky a budu nás muset teda na cvičeni objednat.Hezký den,Katka
 Aja, syn 2 roky 
  • 

Re:Je to jednoduché! 

(27.4.2008 21:47:49)
Je to velmi jednoduché, nemusíte se své rehabilitační sestry ptát, zda má na vojtovku papír, pokud je vám to nepříjemné. Seznam certifikovaných rehabilitačních sester najdete na:

http://www.rl-corpus.cz/
 kalamajka2 
  • 

Re: Re:Je to jednoduché! 

(30.4.2008 23:12:57)
nejsou tam uvedeni všichni - alespoň v září 2007 nebyli. Je to moje osobní zkušenost a o certifikaci/vzdělání jsem se dozvěděla přímo na místě u fyzioterapeuta, který mne s tím ochotně seznámil. Jak jsem psala, měla jsem celkem štěstí na lidi.
 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Specialistů je málo 

(25.4.2008 11:10:17)
Hodně z Vás tady poukazuje na smutný fakt, že ne každá rehabka je dost vzdělaná a zkušená, aby dítě dobře diagnostikovala a také vedla rehabilitaci. Nevzhlížím ke každému lékaři jako k autoritě. Jsou to taky jen lidi. A omylní. Jediné, co mohu dělat, je jít k tomu odborníkovi, na kterého mám dobré reference.
K holičce taky nechodím na první roh. Hledám zkušenou, která svou práci umí dobře.
U lidí, co se starají o zdraví naše a našich dětí by to mělo platit dvojnásob.
Dobrá rehabka má certifikaci a praxi na Vojtovku. Pokud nemá dost praxe, konzultuje veškeré své kroky pravidelně s nějakou autoritou. Dobrá rehabka zve opravdu problémové dítě na rehabilitaci i 2x do týdne. Cvik předvede a nechává pak cvičit i maminku, aby se i ona vše naučila. U dobré rehabky nestrávíte v ordinaci deset minut, ale často i hodinu, když je to potřeba.
 arsiela, 


Re: Není jen "vojtovka"... 

(21.4.2008 13:47:29)
Moc prosím můžete mi písnout nějaké info o té druhé metodě.Moc by nám to pomohlo,syn má dost těžké problémy s motorikou a vojtovku kuli vývojové vadě srdce nesnáší.dyžtak i na meil jirava@centrum.cz
 Rony-Bobík01+Saša05+Sam12/09 


Re: Není jen  

(21.4.2008 14:17:24)
Ahojky Arsielo,
informace o Bobath metodě najdeš tady nebo tady.
Rony
 MM, 2 kluci 
  • 

ohl. Bobatha - odkazy 

(22.4.2008 10:44:02)
Ahoj, tady jsou nějaké odkazy (viz níže). Jestli umíš německy, pošlu ještě nějaké v němčině. Zdraví M.

http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=492

http://www.cadbt.cz/vic_o_bobath.htm

http://www.mnof.cz/drs/bobathkoncept.php
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


Re: metoda podle Bobatha na Slovensku 

(22.4.2008 18:08:05)
ahoj, četla jsem asi před rokem v jednom slovenském časopise o rehabilitační metodě podle Bobatha praktokované na Slovensku. Děti prý při ní vůbec nepláčou. Snad by se dalo něco najít na netu, časopis už jsem bohužel vyhodila.
 Iva, Viki (8/05), Áda (1/08) 


Re: metoda podle Bobatha na Slovensku 

(22.4.2008 18:16:21)
tak koukám, že vozím mouku do mlýna :-) no, snaha tu byla :-)
 Katka 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(27.4.2008 0:53:03)
Moje zkušenost - teda spíše zkušenost mé sestry - Bobathova metoda ma lému Míšovi nepomohla. Až začali cvičit Vojtu, výrazně se zlepšil. Je ale pravda, že pro větší děti ( mám tříletou holčičku s DMO )už Vojtova metoda není. To je na řadě Bobatha.
 Aja, syn 2 roky 
  • 

Re: Není jen "vojtovka"... 

(27.4.2008 21:50:28)
No, nevím, jestli vojtova metoda není pro starší děti.. cvičí ji i dospělí lidé.
 katka+katka 
  • 

Hodně štěstí 

(21.4.2008 11:54:12)
Přeju hodně štěstí i trpělivosti!!! Myslím, že je lepší zbytečné vyšetření než žádné, takže pokud se rodičům něco nezdá, měli by lékaře navštívit. Na druhou stranu skutečně existují i děti líné, nemá cenu tvrdit, že všechny děti, které nejdou podle tabulek apod. jsou líné, ale taky že všechny tyto děti jsou postižené. Stejně tak nemohu souhlasit s tím, že vyděšená matka je motivována - kolegyni se narodilo dítě předčasně, museli cvičit vojtovku, ale jí to prostě nešlo, zhroutila se, nemohla, měla pocit, že tím dítěti ubližuje, naštěstí to za ní "odcvičila její matka". Neříkám, že je to správná reakce, ale je to reakce. Strach není úplně nejlepší motivace.
Každopádně vám přeju hodně úspěchů
 stanousek 


Cvičení 

(21.4.2008 12:13:04)
Vidím se jako dnes,když jsme přišli z neurologie (syn měl 3 měsíce)a já doma brečela,že musíme cvičit Vojtovku. Nepřišel mi vůbec "divný" a na neurologii jsme chodili "preventivně" jako dohled po klešťovém porodu. paní doktorka byla hodně pečlivá, naznala,že syn je hypotonický a preferuje více pravou stranu, nechtěla nic podcenit a já jsem jí za to teď nesmírně vděčná. Cvičili jsme 7 měsíců 4x denně (strach,že nebude v pořádku mi opravdu nedovolil to necvičit poctivě) a nakonec jsme dokonce cvičením předběhli všechny ty jejich tabulky. O Vojtově metodě jsem slyšela už před tím, než jsem ji potřebovala,ale nikdy mě nanapadlo, co to vlastně je, jak je náročná fyzicky (když už má dítko sílu a psychicky pro matku). Manžel je slabší povahy a když viděl co s malým dělám, tak řekl,ať se nezlobím,že to on nemůže a bylo to všechno na mě. Starší syn se chodil zavírat do chodby,aby neslyšel jak malý brečí a já kolikrát s ním. Časem si ale malý zvyknul na to že "cvičí" a už ani neplakal.Nic je to pryč, a pro nás naštěstí s dobrým koncem. Všem,které cvičíte přeji hodně síly.
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 12:58:04)
Stanousku, tvuj manzel je opravdu "opora", toho bych chtela mit doma:-(

Jinak my taky cvicili, v pul roce se syn nepretacel, tak jsem si rehabku vyzadala, i kdyz na tom nebyl nejak viditelne spatne - byl trosku k jedne strane a navic lenoch a tam muzu rict, ze i ty dva cviky, co nam dali, zafungovali velmi dobre. Kdyz jsem sla prvne z rehabky, tak jsem brecela, ze mam syna retarda, ale pak jsem byla rada, ze mi ho kazde dva tydny rehabka zkontroluje a opravdu se plnily jeji prgnozy - proste vsechno delal o mesic pozdeji, nez ostatni.
Ale u deti, ktere maji vyraznejsi potize a cvici od narozeni, jsem se setkala i s tim, ze je Vojtovka tak nakopne, ze pak zacnou chodit o dost driv, nez vrstevnici, takze ucinky to urcite ma.
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 12:59:48)
fuj oprava - cviky zafungovaly
 stanousek 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 13:14:59)
Trochu me mrzi,co pises o mem muzi.On opora je,ale proste je takovy vic citlivy..a kriceni malyho mu fakt delalo moc zle. A ja to cely brala jako takovy muj boj. Je to moje dite, ja jsem ho bohuzel nemohla porodit normalne,ja mu to dluzim,ja to s nim dokazu...nevim jestli mi rozumis.Ale kdyz jsem si po 5 mesicich natahla vazy na ruce,tak cvicit musel.
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 13:44:19)
Muj manzel taky nezvladal cvicit s malym, dokonce se me jednou ptal, jestli moc netlacim a uz byl ohen na strese:-). Ja jsem to cviceni nesla psychicky velice tezce a tak mi tato poznamka nepridala. Jinak si myslim, ze manzel jelikoz chodi z prace pozde, tak cvicit ani nemel kdy. Nevim jestli bych ho to vlastne naucila spravne a tak. Ted mu to uz vubec nemam za zle, dokonce ho i chapu. Je mi ve vsem oporou a vzdy taky byl a verim, ze i bude. Velice mi pomohl u porodu a maximalne se dokaze o kluky postarat ve zdravi i nemoci, jen tohle proste nezvladal a ja to akceptuji. Proto rozumim tomu, co rika stanousek.
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 14:18:57)
Stanousku, omlouvam se, nechtela jsem te urazit, jen pisu,co si myslim, i kdyz chapu, ze se mne nikdo na muj nazor nepta. Proste dite je vzdy dvou a kdyby muj manzel u cviceni prohlasil, ze je slaba povaha a nechal ho jen na mne, uz bych si ho proste nemohla vazit, ztratil by pro mne neco jako ůchlapsky kouzlo". Cviceni neni prijemne pro nikoho, plac ditete taky ne, ale pokud vim, ze to k necemu bude, tak budu proste drson a cvicit budem i s brekem. Navic dite tu nejistotu vyciti a rve o to vic.
Vadi mi pstrosi postoje, asi tim vic, ze vim moc dobre, jak se tatinkove a "tatinkove" v rodine s postizenym ditetem chovaji - vydrzi jich jen opravdu male procento, vetsina z nich je slabe povahy a mizi v dali.Muj tata s mamou zustal a pomaha dodnes, i kdyz bracha uz doma byt nemuze.
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 14:32:30)
Ja si myslim ze nemuzes jen podle jedne situace soudit muze. Ano muj manzel to cviceni nedelal a ani se k tomu nemel a ja jsem ho proste nejak do toho ani nenutila, ono by to mozna nakonec i slo ale proc?? V nekterych vecech je treba "lepsi" manzel nez ja a jsem rada, ze mi to nevycita a netvrdi, ze jsem slaboch. Ty nektere veci, jsem myslela samozrejme co se deti tyce.
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 14:37:33)
Zuzano, jak vidis, Stanouskovi jsem se omluvila a doufam, ze si mohu ponechat svuj nazor, ze PRO MNE je chlap, kterej zdrhne pred placem ditete u potrebneho cviceni, nepouzitelnej. Beru to proste tak, ze nekdy by se neco mohlo stat se mnou a pak by se on, citlive srdicko, co nesnese pohled na plac milovane bytosti, mohl radeji vyparit, aby to nedrasalo jeho city. A takovyho ja pochopitelne nechci. Ocenuji, kdyz se muz postavi celem prave k neprijemnostem zivota, ne, kdyz je mi s nim fajn pouze, pokud se nic nedeje. Tohle uz je sice trosku konstrukce, ale z prvniho prispevku Stanouska nebylo patrne, ze se manzel nakonec do cviceni zapojil, neb nebylo zbyti.
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 14:53:49)
Nevim asi ti zcela nerozumim. Ja ti prece TVUJ nazor neberu, jen se ti snazim vysvetlit, ze proto, ze se chlap hned horlive nehrne do cviceni, nemusi byt jeste neouzitelny. Muj manzel opravdu odmital cvicit a vim, ze kdybych na nej vic slapla, jiste by to slo. Ja se ale ptam proc??? Opakuji, ze treba i kdyz mu cviceni nedelalo dobre, protoze me taky ne, nejsem s nim jen proto, ze mi je s nim fajn!!!! Jsou veci ve kterych je mnohem silnejsi nez ja a opakuji jsem rada, ze me proto nepovazuje za slabocha. Prosli jsme si dost tezkym obdobim a ja vim, ze mi je velkou oporou. Tobe chci jen vysvetlit, ze ne kazdy chlap jen proto, ze odmitne cvicit s ditetem musi byt slaboch tot vse. A je mi jedno komu se omlouvas, protoze snad muzu mit taky svuj nazor:-).
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 14:56:39)
Jeste bych dodala, ze manzel nezdrhal pred placem ditete, ale proste mel pocit, ze by mu ublizoval. To jsem mela casto i ja a to i prez to, ze jsem vedela, ze to tak neni a proste to delat musim. A opakuji, podle jedne jedine situace, lze tezko nekoho definitivne odepsat....
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:13:34)
Zuzano, ja preci nepisu nic o tom, ze by mel cvicit z donuceni. Proste mam-li postizene dite, se kterym je potreba cvicit, tak mi prijde samozrejme, ze cvici oba rodice, dobrovolne, protoze je to urcite neprijemne pro oba, ale udelat se to musi. A muj nazor je ten, ze chci chlapa do nepohody / a taky ho nastesti mam/ a ne chlapa, ktereho bych ke cviceni sice prinutila, ale samotneho by ho to nenapadlo proto, ze je citlivy. Nic vic, nic min. A taky nepisu o tom, ze jina zenska nemuze sveho chlapa milovat, i kdyz pred problemem cviceni s placicim ditetem uhne. To je jen a jen jeji vec, at si miluje koho chce. Howg.
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:44:54)
Ja jsem cvicila treba z donuceni, urcite jsem se do toho nijak aktivne nehrnula. Me se jen nelibi, jak podle jedne jedine situace dokazes hned nekoho odsoudit, protoze to podle tebe neni ten spravny chlap. Ja opakuji, ze ani ja nejsem stoprocentni a nastesti muj manzel je tak inteligentni, ze to respektuje. Pokud vim, ze me podrzi v mnohem dulezitejsich situacich a ve spouste veci je zase ten silny on, proc bych o nem mela tvrdit, ze nestoji za nic a to jen proto, ze se ne zrovna hrnul do cviceni???? Uz si me konecne pochopila???
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:51:03)
Zuzano - nevim, co ti vadi? Kdyz netvrdim, ze tvuj chlap pro mne neni uzasnej, to ti snad muze bejt jedno,ne? Dulezity je, ze staci tobe, mate se radi a jste spokojeny, ja ti to preju. A pro mne by opravdu uz z jednoho takoveho zazitku dobrej nebyl, tak proc bych to nemohla napsat? On by mne taky urcite nechtel, tak proboha o co ti jde? Navic, ja reagovala prvne na uplne jiny prispevek a jako potrefena husa ses zjevila ty, tak nevim...
 Zuzana 
  • 

Re: Cvičení 

(21.4.2008 17:46:28)
To vis potrefena husa:-). Proste nemuzu pochopit, kdyz ma nekdo tak radikalni nazory, tot vse. A taky nechapu jak se muzes nekomu omluvit ale stejne pak dokola porad mlet to svoje... O co mi jde jsem snad uz napsala a myslim, ze neni problem to snad pochopit:-)). Ja tim uz nasi spolecnou konverzaci koncim, protoze evidentne nema smysl.
 Rony-Bobík01+Saša05+Sam12/09 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:00:55)
Skramuško, chtěla jsem Tě poprosit, kdybys měla trochu času a napsala něco na naši diskusi Rodiče dětí s DMO do tématu Život dítěte s DMO
Mám už sedmiletého kombinovaně postiženého syna a docela bych ráda věděla jak se to může vyvíjet dál, jaké jsou možnosti, jak se to dá zvládnout. Taky by mě docela zajímal Tvůj pohled jako sourozence postiženého dítěte - před čím se vyvarovat jako rodič, abych své zdravé dceři neublížila.
Budeš moc hodná, když si najdeš čas a napíšeš pár řádků. Díky.
Rony
PS: Ještě k tomu jak se bavíte o cvičení manželů. Já mám takovou zkušenost, že můj muž se hodně, ale moc hodně bránil tomu cvičit s Bobíkem Vojtovku (nevím teda jaký k tomu měl důvod, ale uváděl, že mu drásá nervy to jeho křičení). Byla jsem kvůli tomu na něj naštvaná - měla jsem pocit, že to všechno visí na mě. Když jsem pak otěhotněla, tak jsme se s rehabkou domluvily a postavily manžela před hotovou věc. Šel se mnou na cvičení a rehabka mu řekla, že teď si to vyzkouší on (cizí ženské nechtěl odporovat) a ta ho vychválila do nebe, jak mu to dobře jde (a nelhala, fakt je hodně šikovný), udělala proslov typu, že mi teď musí pomáhat a že přece nemůžu cvičit s břichem. Do porodu jsme civičili společně a potom si cvičení přebral manžel úplně (cvičili jsme vlastně zároveň - on se synem a já s dcerou). Abych pravdu řekla, tak potom co si přebral cvičení, tak Bobíka už já neudržím, takže mu teď vlastně ani nic jiného nezbývá ...
No a chtěla jsem tím říct to, že se to třeba jednoho dne taky zlomí a chlap začne s dítkem i cvičit... a mimochodem, když cvičí on a já mám poslouchat to kvílení, tak mi to taky hodně vadí (je to daleko horší než když člověk to dítě drží a cvičí s ním, než když jenom slyší ten křik).
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:24:39)
Rony, pokud chces, tak ti spis muzu na meil poslat adresu moji mamy, ta si to vsechno uzila nejvic a nejvic o tom vi. A co se tyka toho sourozenectvi, tak je to asi slozite - bracha je mladsi nez ja o 4,5 roku a i kdyz se nasi snazili, tak jsem proste oproti jinejm detem zazila neco dobryho navic a neco spatnyho navic, tezko se to nejak da zevseobecnet. Dost se mi venovali, abych netrpela nedostatkem pozornosti, chodila jsem na hodne krouzku a podobne, to bylo urcite dobry,ale zase jsem byla min v kolektivu deti treba od znamejch, protoze na to proste nebyl moc cas. Treba na hory jsme nejezdili, takze dodnes neumim lyzovat, ale nijak ustrkovana si tim nepripadam:-) Ale co mne fakt vadilo, bylo v jednom obdobi obtydenni traveni vikendu v USP Horni Poustevna, kde bracha byl u jeptisek a mama co dva tydny osnovala povinnou navstevu na cely vikend. Tam nebylo co delat, je to minivesnicka v pohranici, bylo mi tehdy neco mezi 8-14, takze pro pubertacku fakt mor.
Takze celkove jsem na tom dneska tak, ze brachu mam rada, vidam se s nim a v pripade potreby bych mu pomohla, ale ostatni postizene nevyhledavam a v pripade toho, ze by se mi postizene dite narodilo jsem presvedcena, ze by putovalo do ustavu. Mozna je to drsny, ale kdyz vidim mamu, jak tim ztratila celej zivot a ani ted nema klid, nechtela bych proste nic podobnyho, navic mam jinou povahu, nejsem prvoplanova Matka Tereza. Na rady jak nejlepe pojmout sourozenecke souziti nebudu ta prava, ale s tim cvicenim by ti mama asi rekla dost, tak kdyz budes chtit, nech tady vzkaz.
 Rony-Bobík01+Saša05+Sam12/09 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:50:40)
Díky za upřímná slova Skramuško.
Pokud by teda máma souhlasila, tak budu moc ráda, když mi na ni kontakt dáš (můžeš mi napsat na mail prosím). Nejde mi ani tak o cvičení, ale o ten život co bude dál a tak ... neumím to pořádně popsat.
Díky Rony
 Pole levandulové 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 15:53:15)
Rony, reknu ji o tom a pak ti napisu, ale predpokladam, ze bude souhlasit:-) Za ty roky, co se v tom pohybuje, uz o tom docela dost vi, tak by ti mohla nastinit neco dalsiho. Ale ted dela zkousky ve skole,tak ma min casu, asi nenapise hned.
 huda 


Pro Skramuska 

(25.4.2008 21:14:36)
A co takhle oprava "syna retarda". Stydte se. Nemam slov
 GLT 


Re: Cvičení 

(21.4.2008 21:05:46)
Ani nevíš, jak ti rozumím...Cvičila jsem s dcerou od 6ti týdnů do 15ti měsíců 4krát denně. Nejednou mi při tom tekly slzy, ale vždy jsem si řekla, že musím, že to dělám pro ní. Mimochodem, můj manžel to cvičit taky nechtěl. Ale i kdyby chtěl, nebylo by to možné- u Vojtovky záleží na každé maličkosti, nejde to ,,okoukat" od manželky, i když si člověk myslí, že to dělá stejně, nemusí tomu tak být. Už necvičíme, dcera je v pořádku- HURÁ
 Róza 
  • 

proč se o tom tak málo mluví? 

(21.4.2008 12:13:20)
Proč se o tom tak málo mluví?
Tolik věcí se dá napravit včas započatým cvičením a tak málo matek-laiků je opravdu informováno :-(((.
 Lída+2 


Re: proč se o tom tak málo mluví? 

(21.4.2008 13:24:37)
.....protože doktorky mají maminky za blbky co děti moc pozorují.....a zbytečně stresují sebe a děti....protože moc porovnávají....
Mám kamarádku. Syn chodil s jejich dcerkou na kojenecký plavčo...má něco podobnýho co pisatelka článku... taky ručičku.....kdyby si nezašla na vyšetření jinde než v místě bydliště tak se u své vlastní DR vůbec nedočká.....

TAk si nemyslím, že by byli chyby jen u neinformovanosti rodičů.....myslím, že hodně záleží na Dr....sice jsem v tý době měla jinou,ale pochybuju, že by mi řekla něco jinýho než kamarádce...dokonce ta moje mi do DAna narvala očkování na lžičku 14dní po nešťovicích.....(až tady na Rodině jsem zjistila, že to dělat neměla,ale já to teda opravdu netušila..nejsem DR ....)
a další průšvih...jsem už nenechala být a děti vozím jinam....nemá to cenu...zdraví máme jen jedno.....
 Žabi 


Re: proč se o tom tak málo mluví? 

(21.4.2008 13:58:05)
Já patřím také mezi hodně ustrašené matky. Můj syn pořád spinkal s hlavou otočenou na jednu stranu. Tak jsem ve třech měsících na to upozornila dr. a ta mne hned poslala na neurologii a začali jsme cvičit. Sice syn to celé prořval (necvičili jsme Vojtovku), tak nás po pár neúspěšných cvičeních vyřadili s tím, že mu máme vedle hlavičky dávat kilo cukru, aby neměl sílu to odtlačit a že se to spraví. Naštěstí to pomohlo a je po této stránce v pohodě.
 GLT 


rehabilitace 

(21.4.2008 13:28:10)
S dcerou jsem také cvičila Vojtovu metodu, ale již od 6ti týdnů. Jsem ráda, že máme tak skvělou pediatričku, která nás k odborníkovi poslala tak brzo a nic nenechala náhodě. Nevím, jestli by se v našem případě při zanedbání také jednalo o větší postižení, ale na mou připomínku, že se mi něco nezdá, reagovala doporučením na rehabilitaci. Často mám pocit, že dceru příliš sleduji a ptám se Mudry na každou blbost, ale někdy se to fakt vyplatí...
 GLT 


Re: rehabilitace 

(21.4.2008 13:33:12)
Ještě bych dodala, že jsme cvičily poctivě 4krát denně do 18ti měsíců. Bylo to strašný, ale výsledek je dobrý. Maminky, nepodceňujte to a cvičte, dokud je čas...
 Kousek dál 


dcera 

(21.4.2008 15:12:57)
Dcera od narození (v 37. týdnu) vůbec neprojevovala úchopový reflex. Pravou ruku takřka nepoužívala, navíc ji nemívala zaťatou v pěst, naopak otevřenou. Měla jsem z toho obavy, když jsem se ale ve čtrnácti dnech ptala lékařky, řekla mi, že reflex už mohl vymizet. Pravou rukou začala uchopovat hračky až o měsíc později než levou. Obracet na záda se začala až v šesti a půl měsících. Pak ale nastal vývojový skok, před prvními narozeninami už běhala. Je ale levačka a velmi vyhraněná. Vůbec nevím, co měl ten nepravidelný vývoj znamenat, jestli jí snad hrozila DMO, vůbec nijak jsme necvičili.
 jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 


Re: dcera 

(21.4.2008 15:59:38)
Ahojky, bohužel nemám čas dočítat a četla jsem jen hlavní článek.

Já jsem měla pro svého syna velmi dobrou doktorku. Velmi pečlivě jeho vývoj sledovala a ukazovala, jak dítě motivovat, aby např. včas a dobře lezlo atd. Jsem ji za to moc vděčná, protože vím, jak moc je to důležité.

Nikoho nechci odsuzovat, ale vždy mi vstanou vlasy hrůzou na hlavě, když slyším, on to dožene. Nakonec přece každé dítě dříve nebo později chodí. Ve většině případů je to asi pravda. Ale že dítě chodí špatně, má ploché nohy a jiné na první pohled nerozpoznané "poruchy" už nikdo nevidí. Sama totiž ploché nohy mám a mám s tím veliké problémy.

Je to také velmi často vina i lékařů, kteří na to fakt kašlou.
 Marcela, syn 9 měsíců 
  • 

DMO 

(21.4.2008 15:58:26)
Všechny Vás zdravím a děkuji Žlababě za článek.
Mám syna, kterému bude brzy 10 měsíců, neleze, nesedí, otáčet ze zad na bříško se začal až 7 měsících a opačně v 8 měsících.
Když jsem se ptala doktorky, jestli je v pořádku, jestli nemáme cvičit, tak mi řekla, že je v pohodě, že není opožděný, raději jsem si zařídila rehabilitace, zítra jdeme podruhé, cvičíme Bobatha. Rehabilitační sestra mi řekla, že v poloze na bříšku moc zakláněl hlavičku dozadu a že je zablokovaný. Nemáte s tím někdo zkušenosti?
Musím vám říct, že se tolik bojím DMO!!!! Na neurologii jdeme až koncem května, dříve nemají termín!
Mám hrozný strach, že mu něco zjistí!!!! Vím, že je to možná zbytečný strach.
Mějte se všichni fajn.
Marcela
 Vilma 
  • 

Re: DMO 

(21.4.2008 18:28:13)
Malý v osmi měsících (ale bylo by mu 7, je předčasně narozený ) také zaklání hlavičku.Neleze, nesedí.... Cvičíme Vojtovu metodu asi od 4 měsíců, kvůli natáčení hlavičky na jednu stranu a svalové hipotonii (malý začal držet hlavičku až v 5 měsících). Nevím, jestli je to cvičením (malý se naučil ležet jako pekáč a odmítá na cvičení reagovat, ani neřve ), ale teď během týdne se to rapidně zlepšilo. Chodila jsem ke 2 neurologům, první říkal, že je vše OK, ať vůbec necvičíme a tak jsem si vyžádala jiného, specialistku z Nového Města na Moravě a tam najednou bum...všechno je špatné, cvičit, cvičit, cvičit. Dost mě šokuje, že jsou určené nějaké takové termíny návštěvy. Když se mi něco nelíbilo, doktor mě vzal do 3 dnů. Teď máme další kontroly třeba po 6 týdnech, rehabilitace po 1-2 týdnech, ale v případě potřeby nás vezmou hned. Zkuste to třeba jinde...čas letí...
 arsiela, 


Re: DMO 

(21.4.2008 19:13:58)
Jé Vilmo taky jezdíme do Nového Města na Moravě na neurologii,je to vedle lékárny.Jezdíte taky tam?Dostali jsme ještě nějaký preparát na podporu mozkové činnosti,no nevím jestli to pomáhá zatím mi to nepřijde.Chodíme cvičit jednou týdně vždycky nám jen ukáže rehabka reflexní body co mám mačkat a pošle nás domů,představovala jsem si to cvičení kapku jinak.Ale snad to je v pořádku.Malej má těžkou svalovou hypotonii,podle neurologa se snad kolem třetího roku postaví,zatím ani nedrží halvičku nahoře,padá mu na stranu.Jemnou motoriku má OK ,ale hrubá je děsná.Je mi ho líto,když vidím jak by chtěl přetáčet se a tak a tělíčko ho neposlouchá.
 Vilma 
  • 

Re: DMO 

(22.4.2008 8:18:35)
No, je to vedle lékárny. Pokud mohu srovnat lékaře z jiné nejmenované nemocnice a "naši" paní doktorku, tak v NMNM :) dělají vyšetření úplně jinak. Mnohem poctivěji. Právě na malém našli tolik odchylek, až jsem to minule obrečela. Ale prý se na tyto vady specializují. Jinde se zdál doktorovi OK, i když nemohl otočit hlavu do roviny, natož doleva. A další a další...vybrala jsem si rehabilitační sestřičku ze Žďáru nad Sázavou a také se pokaždé podivuji, jakých detailů je schopná si na malém všimnout...Je skvělá. Co znám maminky, tak každá máme cvičení úplně jiné, na míru. Já třeba zrovna malému na žádné body nemačkám :) Spíš ho musím vždycky zalomit do nějaké pozice a on se má snažit z ní vymanit a tím posilovat.
 Rony-Bobík01+Saša05+Sam12/09 


Re: DMO 

(21.4.2008 18:57:02)
Marcelo, jestli chceš radu a podporu maminek s podobným problémem mrkni na diskusi rodičů dětí s DMO. Je tam dost maminek, jejichž děti diagnozu DMO nemají a řeší podobné problémy.
Já mám třeba neurologa, který nás je schopný vzít za týden po zavolání, takže kdybys byla z Brna nebo okolí, tak napiš na mail a můžu Ti dát na něj kontakt.
Jinak bych asi v Tvým případě raději cvičila Vojtovku a samozřejmě s rehabkou která má Vojtovku v Corpusu. My jsme bohužel takovou rehabku našli až v synových 13-ti měsících ...
Tak se drž.
Rony
 Marcela 
  • 

Re: DMO 

(21.4.2008 19:46:51)
Ahoj Rony, děkuji za informaci, bohužel z Brna nejsem, jsem z Plzně. Také mi připadne čekací doba neskutečně dlouhá, co když synovi vážně něco bude a díky tomu, že nemají na neurologii volný termín něco prošvihneme, dále mě fascinuje, že moje mudr mi doporučení nedala sama, nějak to prostě neřešila.
To čekání na konec května bude hrozné, už jsem zkoušela i volat jinam, ale bylo mi řečeno, že musím do fakultky. Jsem zvědavá, co mi řekne zítra rehabka, jestli uvidí nějaký zlepšení.
Ještě jednou díky.
 zmije 


Re: DMO 

(21.4.2008 21:26:34)
Jsem z Plzně a vyšetření ve fakultce jsem v Plzni na neurologii absolvovala s malým celkem 3x, tak jen abys nebyla zklamaná. Já mám velmi negativní zkušenosti a byla jsem rozhodnutá, že pokud budou ještě další vyšetření potřebná, domluvím si vyšetření v Domažlicích. Tam je prý dobrá dětská neuroložka.
 kalamajka2 
  • 

Re: DMO 

(21.4.2008 23:52:04)
Marcelo,
mám zkušenosti s vojtovkou u své dcery - byla hypertonická a neskutečně řvavá od narození => hláška Dr "některé děti prostě víc křičí". Její pláč jsem slyšela cca až po 1.měsíci, do té doby jen řev nebo spánek nebo kojení, nic mezi. Pak záklon hlavy, prohýbání do luku, pod hrazdičkou cca ve 2,5měs. vydávala divné zvuky a ne a ne sáhnout na hračku (jak autorka píše, ona chtěla, ale nešlo to).Pátrala jsem, kde to šlo a nakonec, ikdyž jsem u neuroložky byla docela brzo, ve 3 měsících, tak ona příliš nechtěla vyřknout žádnou prognózu. Prostě velká nejistota. Objednala jsem se tedy do Corpusu v Olomouci, kde jsem si zaplatila vyšetření - polohové testy(neuroložka je prováděla taky) a hlavně jsem sázela na to, že jim tam skutečně projde kopec dětí s nejrůznější škálou poruch motor.vývoje a už to mají dost v oku/ruce.
Moje doporučení je, pokud se tak moc bojíš, tak absolvuj klidně i dlouhou cestu na vyšetření v corpusu - centru, kde se zaškolují fyzioterapeuti na vojtovku z celé republiky.
My vpjtovku ještě stále cvičíme (konzultujeme přímo v corpusu - máme to jen 80km), ale snad už za pár týdnů bude konec. Moc nám to pomohlo. Nedám na to dopustit, ale současně to cvičení nenávidím.
Držím pěsti
 pekika 


Re: DMO 

(22.4.2008 12:32:35)
Rozhodně souhlasím s Kalamajkou R^ Jsem z Karvinska a děti za našeho stacionáře, taky navštěvovali Corpus v Olomouci a s velkými úspěchy. Je to sice KUS CESTY, ale za výsledek to stojí. Opravdu jim projde pod rukama nesčetné množství dětiček tak či onak postižených , takže jsou zkušení. Byli ochotní telefonicky skonzultovat cvičení u dítka, které k nám chodilo. Takže jsem cvičili a i my potom s dítkem stejně. OPRAVDU TO ZA POKUS STOJÍ ~k~
 smetule,T06/06,L02/08,M04/10 


Re: DMO 

(22.4.2008 20:57:36)
marcelkok tomu dr, jak jsem psala jezdí lidé z celé republiky.a je jim celkem šumák,že mís do Prahy, hlavně že jim pomůže.
 sextánka 


Re: DMO 

(21.4.2008 22:19:02)
Marcelo, zkusím tě uklidnit. Moje třetí dcera do 9,5 let víceméně jenom ležela na zádech, jen sporadicky se otočila občas na bříško, kde se jí vůbec nelíbilo. Děsila jsem se 10měsíční prohlídky, aby nás dětská něposlala na rehabilitaci, ale dcera během jednoho týdne začala sedět a stoupla si. Prostě až dozrála, jenom se nevešla do tabulek. Kdybychom šli na prohlídku o týden dříve, asi by nás cvičení neminulo. Už si nepamatuji, kdy se začala přetáčet na bříško, ale bylo to hodně po 6 měsících. Teď jí jsou 3 roky a je moc šikovná.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: DMO 

(22.4.2008 9:57:53)
Marcelo,

možná máte něco podobného jako naše dcera. V 10 měsících nelezla a neseděla, jediný rozdíl je v tom, že otáčet se začala celkem brzy a koně pásla taky normálně. Zvláštnosti ve vývoji nastaly někdy kolem 6. měsíce, kdy si jakoby připravovala lezení, ale vždycky žuchla zpátky na bříško (a také byla například často zakuckaná). Dětská doktorka to podcenila, na vlastní žádost jsem šla na rehabilitaci a dozvěděli jsme se, že máme extenzi šíje (zakloněná hlava zapadlá mezi rameny). Cvičili jsme Vojtu od 10 do 18 měsíců. Kdybychom začali alespoň v půl roce (ideálně ve 3 měsících), všechno by bylo mnohem jednodušší. Neuroložka si taky myslí, že došlo k určitému zanedbání u dětské lékařky. Žlababa tu velmi dobře nabádá matky, aby si to pozorně hlídaly a při nějakých pochybnostech se nenechaly uchlácholit, že "on to dožene, jenom je trochu línější" ha ha ha.

Neodvažuju se posuzovat váš problém, ale je možné, že máte něco podobného. Naší Mandy bude 21 měsíců, běhá nám již 3 měsíce, mentální vývoj je úplně v pořádku. Oblast kolem krční páteře vypadá jako by měla trochu kratší krček, ale kdo to neví, ani si nevšimne. Baletku mít asi nebudeme, ale ráda chodí cvičit mezi děti, pěkně nám mluví, a je v pohodě. Takže nepodceňuj, ale buď v klidu :-D
 kalamajka2 
  • 

Re: DMO 

(22.4.2008 22:02:50)
ano, záklon hlavy - kámoška mi v období, kdy jsem pátrala, našla a poslala info, že při záklonu hlavy se tlačí na nějaké nervy a dítko je pak neklidné. To u nás dost sedělo. A ten kratší krček to taky - dcera měla vesměs hlavu jakoby zapadlou mezi ramena, jako když se přikrčíte, když se něčeho obáváte. Teď se dokáže víc uvolnit, takže krk se jí mírně "prodlužuje" , tj. svalstvo se pomalu uvolňuje a ona konečně začíná "mít krk". V těch cca 3měsících hodně zakláněla hlavu (v poloze na břichu ukázkový luk, tj. hlava i nohy nahoře a pomalu byste mohli houpat). Cvičení nebylo jednoduché, dcera má asi i celkem paličatou povahu, tak jsme nakonec skončili v corpusu i na rehabilitaci, kde ji dokázali zvládnout a mne zaučit. Taky mi pomohlo, že mne tam uklidnili - měla jsem strach nejen o to, zda (a taky jak kvalitně) bude chodit, ale i o její psychiku.
S tou kvalitou chůze a držení těla vůbec si myslím, že je hodně lidí na štíru. Někdo se víc "hrbí", někdo "zvláštně našlapuje", ... nikdy jsem za tím nic víc neviděla. Až teď mi docvaklo, kolik známých něco z pohybového aparátu pobolívá a současně mají vadné držení těla a nakolik je to omezuje. To jsou ale už ty "mouchy", které se projeví třeba až po 20-30ti letech života. Určitě tím nechci říct, aby se cvičilo i při každé "prkotině", jen jsem trochu popsala své prohlédnutí z naprostého laika na velmi mírně obeznámeného člověka.
Ještě jsem chtěla napsat, že kdybych ani ne tak o správném PMV vývoji, ale naopak o příznacích, co je vyloženě špatně (záklon hlavy či její úklon na jednu stranu, luk, hlava mezi rameny, ...), věděla před jejím narozením, tak bychom cvičili mnohem dřív a dcera si ušetřila pár měsíců bolesti/řevu - po cca 2týdnech cvičení její řvaní výrazně ustoupilo. A možná by teď neměla ani ty "mouchy" ..., které těžko říct, zda ještě zvládnem.

Držím pěsti, ať mrňata mohou mít i později radost z bezproblémového pohybu.

 smetule,T06/06,L02/08,M04/10 


Re: DMO 

(22.4.2008 20:54:24)
Marcelko, už jsem to tu psala, zkuste www.neurocentrum.cz,tam si na vás udělají čas kdykoliv, ted apokud kousnete , že půjdete s dítkem k dr třeba v 19.30.primář Živný je opravdu super člověk a musí se s dítkem začít co nejdříve, pokud je nějkaý trabl, tak to zkuste!!!!na těch webovkách najdete kontakty,tlf, adresy
 Radka 
  • 

Re: DMO 

(26.4.2008 21:03:33)
Ahojky, já mám syna Tomáše a máme podobný problém.Otáčet se začal sice normálně, ale už se nepostavil a nelezl po čtyřech.Tak jsem cvičila Bobata.Po pár cvičení se dostal na čtyři a po měsíci si sedl.Tak pevné nervy a hlavně cvičit.Uvidíš budeto dobré.
 Blanka+Kačkam 
  • 

Takový článek byl potřeba 

(21.4.2008 17:30:34)
Díky za cenné informace,také jsem toho spoustu nevěděla.Dcera se mírně opožďuje a byla jsem na vážkách,jak moc tomu mám věnovat pozornost. Z vlastní zkušenosti z jiné oblasti (atop.ekzém x očkování) vím, že se vyplatí být o krok napřed a o dané problematice toho vědět co nejvíc, jinak se může lecos pokazit i natrvalo. A najít si co nejlepšího pediatra ( v našem i se znalostí homeopatie).
Zpět k DMO - podle příbuzenstva malou moc pozoruji a hrdá babička prohlásila, že by poznala, kdyby s malou něco nebylo v pořádku (přestože si plete plazení s lezením). Někdy je právě tahle "hrdost" na potomka kamenem úrazu. Lepší je udělat něco pro mot. vývoj třeba i navíc z vlastní iniciativy (existuje např. knížka cvičení Našemu Sluníčku od MUDr. Kleplové).
 Amelie a králíci 


děkuji 

(25.4.2008 12:53:13)
Moc děkuji Žlababě za krásný článek...plně s ní souhlasím,nikdy bych to však tak hezky nenapsala.
Jinak se mi líbí i tento článek:
http://www.baby web.cz/Clanky/a568-Podezreni-na-poruchu-aneb-maminka-ma-skoro-vzdy-pravdu.aspx?s=142 (smazat mezeru mezi baby a web...nechce mi to vzít...)
 Káťa+2 Škubánci 


také jsme cvičili vojtovku.. 

(21.4.2008 17:34:41)
Syn se narodil s výraznou asymetrií poloviny těla, asymetrie byla výrazná i v obličeji. Byl nedonošený, z dvojčat. Asymetrie prý vznikla jeho nedobrým uložením v děloze.. byl namačkaný polovinou těla na mé pánevní kosti.
Prognoza byla, že nejspíš zůstane ochrnutý.
Cvičit jsme začali až ve 2,5 měsících.
Pokroky byly neuvěřitelné. V 8 měsících (korig. 7 měs) sám seděl a plazil se, ve 12 (korig 11) měsících první samostatné krůčky.. asymetrie v obličeji přestávala být patrná kolem jednoho roku, od dvou let to pozná jen zubařka.
S holkou jsem cvičila kvůli hypotonii. V 6 měsících (korig.5 měs) začla sama sedět a lézt, ve 13 měsících začla chodit.
Narodila se po 18 minutách dušení bez akce srdeční, kleštěma, byla resuscitována.
Obě děti jsou zdravé.
Díkybohu.
Vůbec jsem nevěděla, že kdybychom nezačli cvičit (na mou žádost, dr to nepovažovala za nutné!!!!!!!!) nemusely děti tak dobře dopadnout!
 severanka 


Re: Zbytečně se neplašit 

(21.4.2008 22:02:03)
je těžké poznat kdy je to vážné a kdy o nic nejde. Manželovi přišli na to že prodělal DMO až v 5 letech čistě náhodou na bazéně když šel okolo lékař. Začal se pídit čí že je to dítě které má tak zničenou nohu...a už nepomohly žádné cviky a operace. Bohužel se nemůžeme vždy spolehnout na naše dětské doktory a je lepší pokud se nám rodičům něco nezdá absolvovat nějaké vyšetření na víc, než pak litovat.
 Betina 


Re: Zbytečně se neplašit 

(22.4.2008 20:26:28)
dovolila bych si přidat ze svého soudku :-)
synka jsme si přivezli domů z kojeneckého ústavu týden před jeho 6 měsíci, byl to naducaný 9-kilový cvalík, ale skoro nic nedělal, dokonce když jsme ho vzali na ruku, tak se mu ještě tak nejistě kinklala hlavička, neseděl, neotáčel se, jen trochu na bok. shodou okolností měla moje kamarádka stejně starou holčičku a když se nás přišly podívat, tak mi spadla brada - Adélka lezla jako dráček. no a pak se začal dít krásný zázrak - teda pro nás - prcek se začal rozvíjet jako kytička. otáčel se během týdne, pak si dal načas se sezením, ale po sedmém měsíci už seděl, pak zase delší dobu nic, když mu bylo devět měsíců, tak jsem si tak pro sebe řekla - no už by mohl lézt nebo stát- asi za 14 začal tak nejistě lézt no a pak jako když střelí stál, chodil podle nábytku a v necelých 11 měsicích se prostě pustil a šel přes celý byt - až jsem přestala dýchat. dneska (7 let) lítá, hraje fotbal, jezdí bikros, lyžuje a chodí na judo, pohybově absolutní šikula. takže nepochybně hraje velkou roli i prostředí a vztahy, ale nepochybuju, že vy všechny dáváte svým dětem láskyplnou péči. já podle svých zkušeností (a mám jich taky celkem dost) si myslím, že dobrý pediatr ví hned, zda bude prcek v pořádku a nebo, zda se mu něco nezdá, ale podle mě je rok zlomový a jestliže se dítě do té doby nehýbe a nesnaží hýbat, byť neohrabaně, není to v pořádku a rozhodně nemá cenu čekat, až se to vyvrbí, protože už se to nevyvrbí. cvičení pak může udělat divy a hodně pomoct. a pokud máte někdo divný pocit nebo tušení, netrápit se s tím, a hned vystartovat k doktorům, a nenechat se odbýt a otravovat a prověřit si to u více doktorů, ale nenechat to být. i to je bohužel moje hořká zkušenost, že jsem se nechala uchlácholit, že se to dožene a že je vlastně všechno v pořádku. byla jsem mladá a nezkušená, ale v duchu jsem stejně tušila, že to není dobré - a nebylo. moje dcerka není na tomhle světě už 9 let a já si stále ještě v koutku duše nemůžu odpustit, že jsem to tak trochu nechala být, i když vím, že to bylo neodvratné, ale ten pocit, že jsem neudělala maximum, ten tam pořád je a bude...
 Ilona 
  • 

Znám podobný problém u své kamarádky 

(21.4.2008 20:34:45)
Moje kamarádka měla úplně zdravou holčičku která se v 9 měsících obracela lezla a seděla jako jiné děti. Bohužel patřila k tomu velmi malému procentu dětí, které začaly mít po očkovaní problémy, čímž rozhodně nechci zatracovat očkování. Druhý den už jen ležela na zádech jako novorozenec - dětská mozková obrna. Strašně moc s ní maminka roky denně pracovala a cvičila, byla úžasná, nyní chodí mluví a běhá i když prognóza zněla že chodit nikdy nebude, nevzdaly to. Od ostatních dětí se liší, pohyby nemá zcela uvolněné ale je to báječná holky s moc milou povahou. Držím palce.
 Lenys 


A taky díky Tobě, Žlababo 

(21.4.2008 22:33:05)
Milá Žlababo,
píšete, že Ríša "udělal velký pokrok a stále se zlepšuje. To vše díky Vojtově metodě a hlavně naší trpělivé rehabilitační sestře.". Jen bych chtěla dodat, že také (a možná především) díky své skvělé mamince, díky Vám.
A ještě se přidávám k názoru, že je lépe jít na vyšetření "zbytečně" než pozdě. A to si myslím, že nepatřím mezi "hysterické" matky. Prostě jsme se svými dětmi každý den (většinou) 24h a vidíme je jinak než lékař pět minut v ordinaci. A hlavně si myslím, že maminky na to mají nějaký svůj další smysl, že to většinou tuší, že je něco trochu jinak než má být.

Přeji Vám a Vašim dětem vše dobré a držím pěsti.
Lenka
 Ivka(kluci 2 a 7let) 
  • 

Re: A taky díky Tobě, Žlababo 

(21.4.2008 23:00:03)
Naprosto souhlasím. Bohužel některé maminky mají kromě zmiňovaného "šestého smyslu" ještě jakousi schopnost idealizovat si svoje děti, a neunesou skutečnost(nebo se jí podvědomě brání), že může mít jejich poklad třeba i nějaký problém. To by je "stresovalo", proto raději strkají hlavu do písku a dají přednost sladké nevědomosti před racionalitou a možností věc ovlivnit.Což je velká škoda pro všechny zúčastněné. Věřím, že tento článek pomůže těmto maminkám pochopit a přijmout, že testy, tabulky a lékaři nejsou od toho, aby je trápili a stresovali, ale aby jim a jejich dětem pomohli.
 macerno 


Hodně "pomalé" dítě 

(22.4.2008 12:59:57)
Moje dcera měla na všechno vlastní tempo a názor. Co se týká pohybu byla opravdu hooodně za tabulkama (v řeči zase o dost vpředu). Na rehabilitaci jí nebyla zjištěna žádná vada, na Vojtovku to nebylo, ale cca 2 měsíce se rehabilitační sestra (a já taky) pokoušela dceru přimět všemi metodami alespoň k něčemu (začalo to nepasením koníků). Výsledek byl po nekonečném řevu a nespolupráci takový, že dítě úpně "vypnulo" jakoukoliv svalovou činnost a byla v jejím náručí jako mrtvolka, hadrová panenka. Jakmile se na ni navlekl první kousek oblečení, zase zapnula. Dle rehabky dcera vše s určitým zpožděním uměla, ale nehodlala používat. Prostě "placka" placatá věčně ležící. Dnes je to tříletá divoška, běhá, skáče, plave, potápí se, jezdí na kole, na koni. Ale když nechce, tak nechce.
 Ivana Houdková, syn Mikuláš 8měsíců 
  • 

Re: Hodně "pomalé" dítě 

(29.4.2008 14:08:15)
Pořád čtu všemožné články o "opožděných" dětech aby se uklidnila, že u nás je vše v pořádku. Náš Mikuláš se poprvé otočil na bříško v necelých 7 měsících, pak to dělal týden a zase přestal. Z bříška na záda se nepřetočí sám vůbec, musím ho nalákat na hračku aby zvedl ruku a pak se překulí. Náš pediatr mi říká ať prý tomu nechám volný průběh, že vše dožene. Věřím mu a doufám, že dělám dobře. Byla bych ráda za každou radu maminky, která má podobnou zkušenost. Díky.
 Katka+3 
  • 

Re: Hodně "pomalé" dítě 

(29.4.2008 14:37:13)
Už jsem sem psala, také nechávám vývoji své dcery volný průběh. Vím, že nejsem odborník, ale věřím, že máma, která vidí své dítě 24h. denně, vidí, jestli se vývoj alespoň trochu posunuje, jestli mimi používá třeba jen jednu ručku nebo má asymetrické držení těla, což bych okamžitě konzultovala. My jsme se také otáčely jen za hračkou a důležité je, že to jde. Některé maminky tu psaly, že dítě chtělo, ale nešlo to a to už je určitě důvod to řešit. Jinak my "už" si ve 14m stoupnem s oporou a za ruce už to snad taky brzy půjde - prostě dlouho nic a teď během týdne velký skok...a za měsíc za dva už možná nikdo nepozná, že jsme si poprvé sedly až dva měsíce po prvních narozeninách:-)
 Radka 
  • 

Re: Hodně "pomalé" dítě 

(29.4.2008 22:40:48)
Četla jsem váš článek a zřejmě bych si vyžádala cvičení.Můj syn se sice přetáčel, ale už si nesedl.Lékařka mě ujišťovala, že je to normální, že to chce jen čas.Ale bohužel se mýlila.Na rehabilitaci jsem začala chodit v jeho 10 měs.Ale reh. pracovnice mi řekla, že už jsem měla přijít dřív.Takže nenechte nic náhodě a radši si zajděte k rehabilitačnímu lékaři.Oni ho vyšetří a řeknou vám zda cvičit nebo necvičit.Nenechala bych nic náhodě.Přeji rychlé pokroky ve vývoji.
 Lexa 
  • 

vojtovka 

(22.4.2008 14:59:17)
Ahoj všem,
syn má diagnózu - poporodní paréza brachiálního plexu, tzn. po porodu absolutně "mrtvá" levá ručka, vůbec s ní nehybal, jen mu visela na rameni :(. Od narození cvičíme Vojtu. JE to zázračná metoda. Synovi je 5,5 měsíce a ručku má z 90 % zdravou!!! Sice nám to dalo hoooodně práce, breku atd., ale rozhodně to stálo za to. A proto vzkazuji všem maminkám: Ať cvičíte vojtovku kvůli DMO, paréze či opožděnému vývoji svého dítka nebo třeba kvůli úplně něčemu jinému, CVIČTE, CVIČTE A ZASE JENOM CVIČTE. Fakt to stojí za to a výsledky jsou ve většině případů vidět!! Vím, že je důležité, jak vás váš rehabilitační prac. či fyzioterapeut zacvičí. Takže pokud si s ním nejste jisti, obraťte se pro pomoc jinam jako jsem to udělala já. Co do svého dítka nasypete do půl roku, maximálně jednoho roku, to se vám bohatě vrátí!!! Přeji hezký den, i když dnes trochu uplakaný
 severanka 
  • 

jak se dostat ke specialistce?  

(22.4.2008 21:12:47)
můžete mi napsat jak se vlastně maminka s dítětem, pokud se ji na něm něco nezdá, dostane k těm rehabilitačním sestrám? Musí nejdřív k odborné doktorce a ta ji napíše doporučení? Mám pocit že má dcera nemá úplně v pořádku nožičky, například když si klekne, sedí zadkem na zemi a nohy má vyvrácené, v kolenou má pravý úhel, nevím jak to popsat, ale normálně se takto nohy vyvrátit nedají. Když chodí, má nohy do Y. Manžel v dětství měl DMO, vím, není to dědičné, ale i on má jednu nohu poznamenanou.
 kalamajka2 
  • 

Re: jak se dostat ke specialistce?  

(22.4.2008 22:26:11)
nevím, jak je to u batolat, já jsem s dcerou v jejím cca 2,5měsíci došla k dětské/praktické lékařce, ta vypsala žádost k neuroložce. Neuroložka provedla vyšetření a svůj názor, zda je problém v "centrále" (centrální nervová soustava, tj. díkto si vytváří samo své vlastní pohybové vzory - u nás špatné/nevhodné - nebo funguje dle těch "přirozených", lidsvu vývojem daných). Nebo zda je problém v periferii, tj. v periferních nervech. Neumím to nijak dobře popsat, lehkost odborníka mi rozhodně schází ;-)
Neuroložka pak rozhodla o rehabilitaci vojtovkou a vysala žádanku.
Pokud vím, je toto obvyklý postup, tj. obvoďák, neurolog a pak rehabilitační.
Mi strohý komentář neuroložky nestačil (stále ještě vylekaná, co vše by mohlo nastat) a zajela jsem do corpusu v olomouci na vyšetření, které jsem si zaplatila (stejně jako několik dalších konzultací, než jsme tam oficiálně přešli "na pojišťovnu";). Těch pár stovek mi za to rozhodně stálo a zaplatila bych i víc.
Přeji brzké ujasnění, v čem je problém, zda vůbec v něčem.
 severanka 


Re: jak se dostat ke specialistce?  

(22.4.2008 22:37:05)
díky. I já si klidně připlatím, jen když pak budu vědět na čem jsem. Ono se říká, jedno dítě žádné dítě a možná tak akorát vymýšlím blbiny. Ale ty nohy mi v poslední době nedají spát. Už když měla malá půl roku se tchýně vždy divila jak si ta malá s nohama divné kroutí a co s něma dovede, fotili jsem si to jako raritu, ale až teď když začala chodit mi připadá že tam není něco v pořádku. A když vím že tchýně přehlédla některé viditelné známky DMO u svého syna, mého manžela, tak doufám že nakonec nebudu stejná...fuj fuj
 kalamajka2 
  • 

Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 11:44:34)
ještě mne napadlo -docela užitečné je na případné vyšetření vzít s sebou fotky nebo ještě lépe video (i foťáky dnes běžně umí dostatečnou kvalitu), aby dr měla šanci vidět to, co se vám nezdá a taky více spontánního pohybu děcka, než dokáže předvést při vyšetření. Spontánní pohyb nejlépe nahatého dítka byl u nás problém předvést, pač dcera se mne obvykle držela jak klíště a sama uvolněně si pohrát v krátkém čase v cizím prostředí ne vždy zvládá. A buď mít možnost to přehrát na foťáku nebo třeba to mít na flashce, aby se to dalo přehrát na pc u dr.
Doufám, že moje zkušenosti aspoň někomu pomohou - já jsem po takových před časem v zoufalství prahla a zachránila mne kámoška, která si cvičením s dítkem taky prošla.
 pekika 


Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 8:14:24)
severanko : tak jak píše kalamajka níže. Postu p je VĚTŠINOU takový - OL - Nerurolog - rehab . Ale není to vždy tak lehké, jak jsem si mohla přečíst od jiných mamin. Né každá dětskařka je ochotná a schopná zjistit závažnost věci a odeslat vás ihned k neur. Ale opravdu se vyplatí stát si za svým požadavkem. I kdyby mě měli z neu. nebo rehabky po vyšetření vypoklonkovat, že sem z komára dělala vola, tak to zkusím. Ono i mě 2x vy..... z pohotovosti , když sem přišla s dcerkou po ošklivém kousanci klíštětem, že kdyby jim tak s píchancem chodil každý tak nedělají nic jiného a i přesto jsem přišla po 3. a ejhle bylo to za 5/12 a pak jsem si poleželi s podezřením na borelku a špatným krevním obrazem. Takže kdybych se nechala odradit, tak bůhví, jak by to dopadlo. Ať si myslí co chtějí, já sem měla podezření tak co , ted bych si to vyčítala, kdyby se tenkrát něco stalo. V životě budeme za naše děti třeba " bojovat" ve škole na koberečku a taky nám to nebude příjemné, takže takový nějaký pošklebek a blbé připomínky lékařů či sester mě nemůžou rozhodit ~j~
 kalamajka2 
  • 

Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 11:34:55)
ano, je to hodně o tom nenechat se odradit houpýma řečma. Já si taky zkusila páru připomínek u dětské a dost si myslím, že jsem taky měla na čele razítko "starší" matka první dítě. Nemám ve zvyku zveličovat, což na druhé straně doktoři nemohou vědět, ale řeči o úzkostlivých matkách jsem taky slyšela. Raději budu úzkostlivá, než abych dítku zadělala na celoživotní problém. Ona ta dětská ignorovala, co jsem jí říkala, že se mi nezdá, včetně toho prohýbání se, neustálého řevu, že i v porodnici ji neradi pohlídali, pač nešla utišit, ... Prostě hromada indícií a doktorka prostě nic (teda spíše obecné hlášky, že to děti dělávají). Pak jsem dostala další info od kámošek a znovu vystartovala za dětskou, abych požádala aspoň o nějaké uvolňovací cvičení,aby dcera nebyla stále napjatá. Ta naše dr měla zrovna dovolenou a její zástup nás ihned objednal k neuroložce s "extrémně neklidným dítětem". Vědět tehdy to, co teď, nezdržovala bych se žádáním o radu, ale rovnou bych se k té neuroložce snažila dostat. A pravděpodobně bych ještě dřív jela do corpusu.
Taky si myslím, že k neuroložce lze určitě jet i bez doporučení - přinejmenším ta naše má ráno vyhrazený čas ala jako u zubaře pro "bolestivé"/akutní případy.
Hodně je to o tom se prostě k danému doktorovi "vetřít", nenechat se odradit řečma sester, ..., pokud to nejde jinak. Stát si za svým. On když ten dr je dobrý a dítko má skutečně problém, tak na způsob návštěvy rychle zapomene a začne jednat ve prospěch děcka. A když problém není, tak raději budu za blbce, ale s větší jistotou, že je vše ok.
Nezbývá mi, než držet pěsti, aby vše dopadlo dobře i přes případné trable.
 myš 
  • 

Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 10:07:48)
My jsme vynechali pediatra (zdálo se mu vše ok) a objednali jsme se přímo na neurologii, šlo to i bez doporučení.
 arsiela, 


Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 13:02:14)
taky jsem vynechala pediatra protože to k ničemu nevedlo,malej byl prohnutej jak luk,hlavu na stranu no děs,v půl roce ji neodlepil od podložky.Tak jsem sehnala přes kámošku neurologa a ten mě objednal hned,když jsem mu brečela do telefonu. A bylo to ne za 5min.12 ,ale dost po té dvanácté jak se říká.Upřímně se zděsil,že jsme měli být na neuro už dávno.
A to mi ortoped řekl,že to vidí že se malej prohýbá,ale že se to do tří let neřeší.No ránu bych mu dala a to bylo ve fakultce,kde jsou specialisti co se týče ortopky.
takže občas to chce jít přes mrtvoly.Já se taky dostala skoro všude bez doporučení,prostě jsem to nějak ukecala.Jak u malýho tak u sebe,zatím se nám to vyplatilo.
 Káča, Monča roky  
  • 

Re: jak se dostat ke specialistce?  

(23.4.2008 13:45:04)
Naše Monička se hned po narození začala prohýbat jako luk a pořád pokládala hlavu na stranu. Mimčo v peřince do luku. Ptala jsem se ještě v porodnici a vedoucí dětská lékařka mi řekla, že její holka dělala jako miminko to samý, a je zdravá. Že na ní nic špatnýho nevidí. Lehala tak pořád, naše dětská na to nic neříkala, jen že máme polohovat na druhou stranu, ale to nešlo, protože se vždycky vší silou stočila na tu svou stranu. Věřila jsem jim, když začala na břiše držet hlavičku, měla jí pořád přitaženou ke straně a neuměla s ní otočit, doktorka říkala, že má zkrácené svaly. Ale rychle to zmizelo, rozhýbala to, chodit začala až v 16 měsících, ale od té doby se nezastavila a je úplně zdravá. Nikdy nás neposlali na neuro ani na cvičení, tak nevím.
 Heja, holčička 2 r. 


klek s nohama do W 

(27.4.2008 23:39:59)
Jestli si to správně představuju, tak Vaše holčička provozuje "sed do W" - při klečení má špičky vytočené ven. Často je to projev hypotonie a je to velmi nezdravé pro kolena. I než se někam dostanete na cvičení, zkuste ji přeučovat, aby klečela tak, že u toho bude sedět zadečkem na patách se špičkami vtočenými dovnitř. Moje dcera to pochopila docela rychle, stačilo jí pak jen říct "patičky" a hned je srovnala. (cvičila jsem s ní pro mírnou hypotonii asi 9 měsíců do zvládnutí samostatné chůze v 15 měs).
 severanka 
  • 

jak se dostat ke specialistce?  

(22.4.2008 21:13:54)
můžete mi napsat jak se vlastně maminka s dítětem, pokud se ji na něm něco nezdá, dostane k těm rehabilitačním sestrám? Musí nejdřív k odborné doktorce a ta ji napíše doporučení? Mám pocit že má dcera nemá úplně v pořádku nožičky, například když si klekne, sedí zadkem na zemi a nohy má vyvrácené, v kolenou má pravý úhel, nevím jak to popsat, ale normálně se takto nohy vyvrátit nedají. Když chodí, má nohy do Y. Manžel v dětství měl DMO, vím, není to dědičné, ale i on má jednu nohu poznamenanou.
 kalamajka2 
  • 

kvalita 

(23.4.2008 12:24:30)
Žlababo,
díky moc za článek. Pěkně napsaný a v mnohém vystihuje, bohužel, běžnou realitu přístupu dětských doktorů. My jsme měli docela štěstí (snad skutečně ano - dcera se odborníkům zdá už dost v pohodě, ikdyž ještě nemá rok a chůze samotná prý ještě příp. naznačí), ale musím říct, že to bylo hodně o mojí paličatosti a neustálému hledání informací.
Taky ses zmínila o rehab. sestře, která sice vojtovku cvičila, ale neuměla ji. My jsme měli opět štěstí - narazili jsme na fyzioterapeuta, který si nedělal patent na rozum a sám iniciativně konzultoval s corpusem. Klobouk dolů a víc takových odborníků, co se nebojí zeptat jiného, když si nejsou jistí a taky se to nebojí přiznat. Nakonec jsme skončili v corpusu hlavně dík mé umanutosti dceři zajistit nejlepší max.možnou péči, ...a kde mne zvládli více cepovat, abych si byla jistá, že to dělám aspoň trochu dobře. Tolik pochybností, zda mačkám tam, kde mám, zda dostatečně, zda to nebolí, zda ... . Moc jsem se o ni bála.
Ještě jednou musím zdůraznit, že jsem měla hodně štěstí na lidi a jsem (jim) za to vděčná.

Chtěla bych ale napsat i o případech, kdy (v jiném regionu) odeslali dítko na vojtovku a tam po první rehab.návštěvě měli další termín až za cca 2-3 týdny. Nemluvě o tom, že na tu návštěvu čekali skoro měsíc od odeslání na neurologii. V případě skutečného problému jde hodně o čas a měsíc sem či tam je dost důležitý a nikoli zanedbatelný. Já si nebyla jistá po několika cvičeních doma a mazala jsem k fyzioterapeutovi, který nejen, že nabídl toto, ale i rady po telefonu a mailu - prostě balzám pro vystrašené/nejisté lidičky. Taky si nás zpočátku zval 2-3xtýdně, abychom byli pod kontrolou, že to cvičíme dobře. Od kámošky vím, že to je jediná rozumná praxe - ona se cítila naprosto stejně nejistá při prvních cvičeních doma. Taky jsem z různých příspěvků i ke starším článkům pochopila, že vojtovka nepomohla - nejsem na ni odborník, ale jak jsem začala potkávat více lidí s vojtovkou, tak jsem zjistila, že kvalita zacvičení od rehab.sester není zrovna samozřejmostí. Pak skutečně vojtovka nemůže pomoci, když se neděla dobře (naopak, může v některých případech i uškodit).

Další případ je mamina, co cvičí jen 1xdenně, protože se jí zdá, že musí moc tlačit a drobek u toho moc křičí, že to ona psychicky nezvládá. Škoda, že jí nevysvětlili, že to je v podstatě jako by necvičila vůbec. Pak by se třeba aspoň pokusila najít někoho, kdo s drobkem cvičit zvládne.

Určitě nejsem zastáncem vojtovky za každou cenu a v rámci prevence. Spíše bych uvítala více znalých/kvalitních obvoďáků a kvalitních fyzioterapeutů.

Když jsem přemýšlela, jaké info mi nejvíce chyběly, pak to nebyly info z tabulek o PMV, které má každá literatura poněkud jinak a které celkem rozumné jsem našla až v corpusu (o několik měsíců do budoucna posunuty hranice). Potřebovala jsem vědět, jak vypadá špatná motorika, špatné projevy, prostě nějaké i laikem viditelné příznaky. PMV "tabulky" jsou na každém druhém rohu, ale co by dítko dělat nemělo, to už se hledá výrazně hůř. Např. u nás záklon i malý úklon hlavy, prohyb do luku, neustálé napětí - málokdy uvolněná, příliš brzké držení hlavy, ... . Myslím, že tyto info by se taky do literatury měly dostat. V našich podmínkách totiž stále ještě, bohužel, člověk musí být "půl doktor", aby se mohl postarat o své zdraví.

A taky k Bobatově metodě - ptala jsem se rehab.sestry, která cvičí i bobata i vojtu. Prý je lépe začít vojtou u úplných mrňat a pokud to později nezvládají, tak přejít na bobata, kde je nutná spolupráce dítka při motivacích. Já na to názor nemám, nedokážu posoudit, jen prodávám, jak jsem koupila. Tato sestra mne mj. učila, jak správně manipulovat s dítkem, abych nepodporovala to, čeho se chceme zbavit a naopak podporovala přirozený pohyb. To je dle mne záležitost primárně do porodnic, kde se na to, bohužel, asi moc nenarazí a sekundárně k dětskému lékaři, který by měl být tím hlavním rádcem.

Držím pěsti, ať se stav zlepší co nejlépe.
 Radka 
  • 

Vím o čem mluvíte 

(26.4.2008 20:50:29)
Nepíše se mi to lehce, ale bohužel je to tak.Mám syna Tomáše, který se narodil jako zdravé miminko.Narodil se 9 dní po termínu s krásnou váhou 3300g.Velikost hlavičky odpovídala tabulkám podle kterých se lékaři řídí.
Byla jsem moc šťastná, že ke zdravé dceři přibyl bráška.Jsou o dva roky od sebe a tak jsem si už představovala jak si spolu budou hrát.Ale to jsem ještě netušila co život nám přichystal.
Bylo to krásné miminko, pásl koníky tak jak se má, první úsměvy v měsíci,bral hračky do ručičky, přetáčení ze strany na stranu, ale to už bohužel bylo vše.Nedokázal se posadit, dostat na čyři.Bylo mu 8 měs. kdy nelezl a ani se neposadil.Při pravidelných kontrolách u lékařky jsem na to poukazovala, ale říkala, že nemůžu děti srovnávat.Že jestli dcera už dávno seděla tak on může sedět později.Tak sem si říkala, že se snad brzy posadí.Při pravidelné prohlídce v 10 měs. jsem znovu poukazovala na to, že stále nesedí a tak mi lékařka nabídla ať sním chodím plavat.To jsem ale odmítla.Ještě, že jsem tenkrát to plavání odmítla.Jen díky tomu jsem se teda dostala do rehabilitačního stacionáře.Tam po důkladném vyšetření lékařka stanovila opožděný vývoj.Po měsíčním cvičení se Tomík dostal na čtyři a za pár měsíců si sedl.Teď bojujem s chůzí.Obchází sice nábytek, ale do prostoru se nepustí.Nevydrží moc dlouho stát na nožičkách.Má totiž špatné svaly.Lék na to neexistuje.Jen pravidelná rehabilitace.Zažádala jsem si o lázně tak doufám, že mu pomůžou.
Chci jenom tím říct.Když se vám fakt na dítěti něco nezdá vemte ho hned k nějakému specialistovi nebo neurologovi.Kdyby Tomík začal cvičit mnohem dřív bylo by to teď jiné.Dětská lékařka prostě nepoznala opožděný vývoj.
Teď jen čekáme jak se bude vyvýjet dál.Budou mu dva roky takže snad vývojově půjde dopředu.Má totiž taky mikrocefalii.Buď zdědil malou hlavičku po mě nebo je to vývojová porucha.To mi lékaři prozatím nemůžou říct.
Vám držím moc palce ať se Ríša cvičením pohybuje jen a jen k lepším výsledkům
 Brebina, E+M 


Re: Vím o čem mluvíte 

(27.4.2008 10:29:59)
Také vím o čem mluvíte.
Mám dvojčátka, narodila se v 33+1tt s váhami 1,48 a 1,92 kg. Zdravá miminka, všechna vyšetření v pořádku, jen u synka byl problém s dýcháním. Vše ale dohlnali a po 6 týdnech v nemocnici jsme šli domů.
Byli jsme a ještě pořád nás sledují v neurologické poradně. Když ani v 5 měsících od porodu Elinka nezdvihala hlavičku a byla zkroucená na jednu stranu, začali jsme s rehabilitacemi Vojtovou metodou. Matýsek cvičil jen tak, aby se protáhl, žádný problém ovšem neměl. Cvičili jsme a já musím říct, že jsem to dost podceňovala a říkala si, vždyť to doženou. Jenže ejhle, Elinka byla v pořádku, vyřazená z rehabilitace a u Matýska se vyvinul Hemisyndrom - nechtěl používat levou stranu těla. Cvičili jsme jen občas, já to vážně podceňoavala, není to omluva, ale kvůli stavbě našeho domu jsem ani tolik času na cvičení 3x denně neměla a cvičila sotva jednou denně. Dům je hotový a hemisyndrom se během jednoho měsíce přehodnotil na hemiparézu - levá ručka stále sevřená v pěsti, moc ji nepoužívala a levá nožka se nám stavěla na špičku a kolínko stáčelo k pravé nožičce. Začali jsme usilovně cvičit 4x denně poctivě a vše se začalo měnit k dobrému. Matýsek ručku používá více, při hraní vše podávám levé ručce, aby ji cvičil, levá nožka se nám vyrovnala, není to stále ještě ono, ale nedáme tomu pokoje. Už se nejenom staví k nábydku (20 měsíců) a začal chodit za ruce a má z toho obrovskou radost a my s ním. Je moc šikovný.
Některé názory, nemít dítě pod drobnohledem a moc ho sledovat, mi připadají až moc známé. Také jsem to tak nedělala, ale měla jsem, ono to dítě lenivé být může, ale co když ho něco v mozečku brzdí a ono ho to prostě používat tělo nedovolí???
 Lenny + 3 


Re: Vím o čem mluvíte 

(28.4.2008 0:10:41)
Mě při čtení článku teda taky běhal mráz po zádech a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí. Starší syn, nyní tři roky, se narodil kleštěmi po komplikovaném porodu a byl proto sledován od začátku. V šesti měsících nás lékařka v poradně pro rizikové děti vyděsila, že je syn opožděný, má patologické pohybové vzorce, byli jsme s manželem v šoku. Ale začali jsem intenzivně rehabilitovat Vojtu 3-4Xdenně, kontrolován u neuroložky, ta zjistila naštěstí jen silnou hypotonii. Vše dělal pomaleji, sedl si a začal lézt. ve 14. měsících, chůze v 16 měsících. A je naštěstí úplně normální.
Dcera se narodila v pohodě, ale taky pomalý PS vývoj, o rehabilitaci jsem si sama řekla, ale RS sestra usoudila, že u ní to není tak potřeba, že je oprvdu jen pomalá. Takže jsme cvičili spíš jen takové ty motivační cviky. Je jí 1,5 roku a je na stejné úrovni jako všechny ostatní děti toho věku.A chodit začala stejně jako syn v 16. měsících. Takže opravdu děti mohou být pomalejší ve vývoji i bez jakýchkoli diagnóz, ale určitě je třeba je pak víc kontrolovat.A je možné, že ten pomalý vývoj holt mají v genech po nás rodičích:-)
 Marcela 
  • 

Nepodceňovat!!!!!! 

(30.4.2008 13:31:22)
Všechny zdravím,

můj názor je nepodceňovat nic, jakmile máte jakoukoliv pochybnost, je lepší vyhledat odbornou pomoc, může se stát, že bude vše v pořádku, ale jistota je jistota. Dle příspěvků se mi zdá, že někteří /možná většina/ dětský lékaři zanedbají varovné příznaky!!!!!!
 Jaroslav Skalička 
  • 

Diagnostika je důležitá 

(14.5.2008 11:17:26)
Náhodou jsem narazil na Váš článek. Rád bych se s Vámi i dalšími čtenáři podělil o důležitou informaci, která je málo známá. Mimo neurologického vyšetření, je ještě i psychologické vyšetření, které dokáže hodnotit a sledovat vývoj dítěte od velmi ranného věku (od 1 měsíce). Psychologové používají vývojové škály a jsou schopni odhalit nejrůznější odchylky vývoje - nejen DMO. Ani dětský neurolog nemusí odhalit možné mentální postižení v tomto věku (nemá na to metody). Nebojet se proto obrátit se i na psychologa.
 Andy90 


Hrozné 

(26.9.2011 10:11:45)
Oooo, můj bože. Z podobných článků vždy histerčím! Člověk si myslí, že žijeme v době, kdy se na všechno dá přijít všemi těmi přístroji a různými testy, a že se dneska dá všechno vyléčit. Pak si přečte něco podobného a zjistí, že žil v obrovském omylu. Jen doufám, že pokud se nám něco podobného taky přihodí budu tak silná jako vy. Moc vás obdivuji!~s~

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.