Šíšovi |
|
(18.4.2008 10:46:09) V podstatě si autorka odpověděla sama. Bydlí v malé vesničce...
My co bydlíme ve velkém městě, jako například Brno, takové štěstí na ohleduplné lidi nemáme. Prvních pár týdnů to člověk ignoruje, ale i sebetrpělivějšího člověka už to jednoduše po nějaké době omzí a nebaví. Př.: Když přijede "šalina" a všichni, kterých se zeptám, jestli by mi pomohli s kočárkem, se rozejdou všude jinde jen aby mi nemuseli pomáhat a mohli si sednout, popř. zastoupit místo pro kočárky, abych se nevešla. (takhle mi jednou ujeli tři a přesto, že jsem ženská-tvrďák, rozbrečela jsem se)
Články, které jsem četla nejsou ani trochu o tom, že prostě někdo nemá rád důchodce, články jsou hlavně o tom, že lidská neohleduplnost začíná být do nebe volající...
|
Judy | •
|
(18.4.2008 10:54:04) Já bych taky neřekla, že ty články byly tak nesnášenlivé. Neohleduplní lidé jsou všude a ve všech generacích. Autorka má štěstí, že se s nikým takovým po dobu svého mateřství nesetkala. Spíš mi připadá, že autorka tohoto článku se tak trochu povyšuje a sama sebe chválí, jak ona je milá, takže tím působí i na své okolí. Nemyslím si, že by vina byla na straně maminek, kterým řidič zavřel dveře před nosem, nebo kterým někdo cizí (jedno jakého věku) sahá na miminko (i když jistě v dobrém úmyslu).
|
Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(18.4.2008 11:19:22) Já nemám nic proti důchodcům,ani jsem nečetla tu diskuzi,jen pár článků k němu...takže nemůžu moc zasahovat,ale mě se stalo,když byl prcek tak kolem roka,tak v kráme brečel a přišla k němu jedna babička,vytáhla z kapsy příšernej ušmudlanej a já nevim co ještě kapesník a začla mu utírat slzy..no to jsem fakt ale vyjela,myslela to sice dobře,ale už jí nedocházelo,že od ní prcek může něco chytit.....a k mhd....snažila jsem se nastupovat s kočárem jako první,ale nikdy se mi to kvůlu "starším lidem"nepodařilo,protože tam stáli už v řadě,hlavně abych jim kočárem nezbarala místo,chápu je,ale měoi by chápat i mámy s kočárem,co prostě do mhd musí taky,když jedou někam dál.Časem jsem se naučila si o pomoc říkat hned jak jsem došla na zastávku,protože jinak jsem se při příjezdu stávala neviditelnoua pomáhali sami od sebe hlavně mladý kluci,chlapi koukali schválně jinam(nechápu proč,co by jim to udělalo),ženský se asi nechtěj od kočáru ušpinit...ale bhyly i vyjímky to jo....jak byl prcek starší a mohl jezdit v golfkách to byla úleva,když jsem se mohla spolehnout sama na sebe,protože golfky unesu.Ale to jsem odbočila,proti důchodcům nic nemám,jen to co jsem napsala výše....nakukování do kočárku a zvědavé otázky mi taky nevadí,dokonce jsme takhle našli babí a dědu,co tu bydlí kousek v pečovatelském domě a dodnes se rádi vidíme
|
Xantipa. |
|
(18.4.2008 11:27:11) Kamilo - a co by malá mohla chytit? Snad lepru? Nestačilo by třeba říct - ne prosím Vás, já mám svůj, děkuji /myslím ten kapesník/. Někdy mám pocit, že maminky dětí jsou přesvědčeny, že všichni ostatní z okolí /obzvlášť staří lidé/ - mají neštovice, svrab, vši a blechy - nejlépe všechno dohromady a hrnou se na jejich děti ve snaze je něčím nakazit.
|
Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(18.4.2008 11:34:49) Xantipo ty by jsi si svoje dítě nechala šmudlat použitým kapesníkem cizí paní????než jsem stihla zareagovat,zareagoval prcek,zaječel NEEE!naštěstí a já jí v ůžasu řekla,ať se nezlobí,ale že tohle si nepřeju.Co jsem podle tebe udělala špatně?!měla jsem jí nechat,aby ho "ošmrdlala" tím hnusem co vytáhla a poděkovat?
|
Xantipa. |
|
(18.4.2008 11:36:57) Kamilo - jasně že nenechala, ale teď to vysvětluješ jinak, před tím jsi psala, že jsi vyjela. To jsem si vyložela tak, že ses na ni utrhla, kdežto adekvátnější by bylo slušně odmítnout a slušně zabránit.
|
Kamila B+ Honzík10/04 |
|
(18.4.2008 11:42:06) no pro mě vyjela=negativní rekace,ale neznamená,že neslušná,sprostá.já se takhle ke starším lidem ani chovat neumim,mám k nim úctu
|
Xantipa. |
|
(18.4.2008 11:44:51) Vyjela - taky nemyslím neslušná a sprostá. Myslím tím - přehnaná reakce, což protějšek může vnímat jako projev nepřátelství, obzvlášť, pokud se snažil pomoci a chtěl být milý. To na vysvětlenou.
|
|
|
|
|
|
|
|
Krucipísek |
|
(18.4.2008 11:17:43) Tady Praha.
Mně babičky a dědové všeobecně nevadí, nepříjemné lidi které jsem potkala spadali do různých věkových kategorií. Myslím, že to s těma důchodcema a saháním do kočárku tu bylo zmiňováno stran hygieny a je pravda, že babičky rády nahlížejí do kočárku, protože, jak bylo řečeno, některé jsou osamělé, navíc taky měly děti a prostě je to rozněžňuje. Mně milé babičky nevadí, taky si s nima ráda popovídám, jsem naopak takový magnet, do řeči se se mnou cizí lidé dávají téměř denně, ať už jsem s dcerou, nebo sama. Mně nikdo do kočáru na malou dceru nesahal a je fakt, že pokud by sahal, že by mi to milé být nemuselo. To už je ovšem ne otázka toho, zda je někdo důchodce, ale o lidských hranicích.
Nerudné důchodce ovšem nesnáším. Ne proto, že to jsou důchodci, ale proto, že jsou nerudní. Jela jsem tramvají přes Václavák, dcera, tehdy na golfkách, plakala, protože byla unavená, potřebovala usnou a nedařilo se, každý zná, moc se s tím nenadělá. Tramvaj se blížila do stanice, kde jsem vystupovala, brala jsem věci, dávala znamení řidiči, chystala se na vzpěračský výkon, samozřejmě mi nebylo příjemné, že dítě řve na celou tramvaj, ale holt neporučíš. Dědek starej nerudnej na mě přes celou tramvaj zahulákal: "uklidněte si to dítě!! Kdo to má poslouchat". No tak takovéhle formulace, panovačný tón, to mě teda dokáže vytočit. Chytrá babka mi začala s průpovídkou jak pracovala s dětma povýšeně radit a kritizovat, že by to chtělo pochovat. Říkám že vystupuju, oni furt na mě řvali, tak jsem je poslala kamsi! Nejsem na to pyšná, ale při tom všem stresu se mi to holt povedlo. Důstojný důležitý pan důchodce byl rušen! Prostě debyl v první řadě, náhodou taky důchodce.
Hromadná doprava, tak to holt fakt žiješ jinde. Bydlím v Praze. Nastoupit mezi prvními bych si bývala taky přála, abych je pak nemusela žádat, aby mi nechali místo na plošině. Há há há. Všichni se natlačí před kočár, kdy mě postuli lidi dovnitř bez toho, aby se přede mě rvali, to bych za celé kočárkování na prstech spočítala! Ať důchodci (které bych pochopila, protože když se jim blbě chodí, jsou nervózní aby je řidič nepřivřel, aby včas dosedli než to cukne atd.) nebo jinak staří lidé. Lidi, který z plošiny nevstanu, ač je všude jinde místo jsem taky poznala, to bylo na dlouho.
Už jsem to tu kdysi psala. Jednou se takhle všichni nacpali přede mě při nastupování do metra a jedna odbarvená rádoby-čupr padesátnice, když jsem se tedy konečně do těch dveří dostala, se na mě osopila "co se sem cpete, si počkejte na další metro" a stála mi v cestě. Tak jsem na ni jemně, pomalu, plynule a neústupně dál najížděla se slovy "a proč si nepočkáte na další metro sama?" Narvala se předtím přede mě. K smíchu a ke vzteku. Mám další milión historek o tom, jak na mě řidič sprostě řval že jsem kráva, jak kamarádce chlápek poté, co ho požádala o pomoc s kočárem řekl ať jí pomůže ten, kdo jí to dítě udělal... Lidé jsou různé. Jsem ráda, že už ten kočár nemusím vozit. Šátek býval můj velký kamarád.
|
Marie,1 dcera | •
|
(18.4.2008 12:54:17) V Praze ( a předpokládám i v jiných velkých městech) to přesně takhle v MHD chodí. Nezáleží na tom, jak se kdo tváří, není v tom nic osobního...jen je nás tu prostě moc. Těch pár let s dítětem v kočárku se dá v MHD přežít - já lituju spíš invalidů, kteří to mají napořád :-(
|
|
.Žaba |
|
(18.4.2008 14:26:51) Janice, myslím, že by bolo spravodlivé si uvedomiť, že rev dieťaťa v MHD je stresom nielen pre matku, ale skutočne aj pre tých cestujúcich. Oni ešte na rozdiel od matky dieťaťa majú pocit, že tá matka by mala niečo urobiť, kdežto oni sami nemožu fakt nič, len ticho trpieť. Takže neadekvátne zo stresu reagujú nielen matky, ale aj spolucestujúci.
MMCH, tie horové príbehy z Prahy ma vedia dostať, tiež som tam s dieťaťom jazdila v kočíku v MHD, (golfky som nikdy nemala, takže som na pomoc bola dosť odkázaná) a skutočne sa mi nič z toho, čo popisuješ, nestalo. Netvdím, že nemohlo, len mi napadá, či to nejako k sebe nepriťahuješ...
|
Xantipa. |
|
(18.4.2008 14:34:01) Žabo, sice chápu, že řev dítěte v MHD je stresující pro všechny, jenže nejvíc to rozčiluje ty, kteří s dětmi už zkušenosti mají. Puberťákům řev dítěte kupodivu nevadí. Takže ti ostatní by měli vědět, že někdy se prostě nedá dělat nic, protože cokoli rodič dítěte udělá, vyvolá ještě větší řev. Tak si myslím, že řev dítěte by tolerovat mohli. Co má rodič udělat? Řvát na dítě, aby ztichlo, nařezat mu? Možná zacpat pusu ...... A nenapadlo nikoho, že dítě raguje řevem na ten věčný stres a nervozitu - obzvlášť v MDH? Zapracovat by na sobě měli hlavně dospělí a ne být vzteklý, podrážděný a nerudný a pak se divit, že dítě je vyděšené a vystresované a není schopné se uklidnit
|
.Žaba |
|
(18.4.2008 18:04:40) Ano, máš pravdu, puberťáka okrikujúceho matku kričiaceho dieťaťa som ešte nevidela... Dieťa v MHD je fakt náročná situácia. Deti v kočíku už nemám, ale zase sa mi rozliezajú po autobuse, z jednej volnej sedačky na druhú... tiež pekný stres
|
|
|
slovenka3 |
|
(22.4.2008 11:15:22) Žábo, moje skúsenosti sú také, že čím väčšie mesto, tým je to v MHD náročnejšie. Vznikajú aj popisované situácie, aj tie vulgárnosti. Ľudia sa anonymnejšie viac rútia za svojim a v tom veľkom dave sa skryjú aj všelijakí nepodarení. S takými situáciami mám skúsenosti v Bratislave, Praha úplne kričí, že to tam nebude žiadnou vzácnosťou, tiež Ostrava je v takejto oblasti tvorivá. Musím chváliť Olomouc, kde som ani jednu takú situáciu nezažila (a bývam tu). Ja som stále tá istá. Do akej miery je to priťahovanie takých situácií či aj obvyklé fungovanie konkrétneho mesta?
|
|
Krucipísek |
|
(22.4.2008 17:16:38) Žábo, co víc jsem proboha mohla dělat než to, snažit se vystoupit, což jsem dělala? Nejdřív jsem dceru uklidňovala, pak brala tašky, mačkala tlačítko znamení řidiči, odbržďovala kočár a najela ke dveřím? Já chápu že to čílí i ostatní. Taky jsem dělala všechno pro to, aby je to už dál nečílilo. Vystupovala jsem. To jsem měla skákat za jízdy z okna??
|
Krucipísek |
|
(22.4.2008 17:37:43) Přidám jednu další špatnou a další dobrou.
Špatná, avšak vtipná. Tmavovlasá padesátnice - dáma - nakráčí do metra s nosem vzhůru, prohodí k nejbližšímu cestujícímu: Jede to tam a tam. Nebyla to ani otázka, ani prosba, jen taková napůl odplivnutá věta. Bylo to na trase B, jely jsme snad přes dvě třetiny trasy, takže dítě taky lezlo ze sedačky na sedačku. Ovšem odmala jí cepuju v tom, aby nelezla tak, aby botkama ušpinila sedadlo a dává si na to pozor. Jinak nic nedělala, nikoho neobtěžovala, míst k sezení bylo dost, naše lavice pro 6 prázdná, jen obletovala mě a kamarádku. Dáma dosedla a vzápětí se otočila na mé dítě, tehdy dvouleté, a autoritativně mu řekla, aby nelezlo na sedačku, že to se nedělá. Poté se labužnicky zakousla do banánu. Tak jsem si šla pro dceru a paní jsem mile poučila o tom, že pojídat banán v metru se taky nedělá. Ostatní lidi nejdřív laply po dechu, pak se začali smát. Paní další stanici vystoupila.
Teď ta dobrá: V nízkopodlažním autobuse, který jezdí pravidelně solidně zaplněný taktéž důchodci a maminkami s kočárky (trasa vede kolem městského úřadu). Na plošině 2 kočárky a na zastávce vozíčkář, který se chystá nastoupit. Řidič vybíhá aby pomohl vozíčkáři nastoupit, vidí dva kočáry na plošině, zbývající místo nedostatečně velké. Jedna maminka se svým kočárkem je ale v tu chvíli už na cestě ven z autobusu s tím, že vystoupí, že to má stejně už jen jednu stanici. Vozíčkář na to že ne, ať nevystupuje, že on si počká na další. Řidič pomáhá vozíčkáři na palubu, otáčí se a pátrá po mamince s kočárkem, která vozíčkáři uvolnila místo na plošině, ta už ale mizí v dáli. Řidič se skroušeně až téměř provinile otočí na lidi a říká: Tak ona opravdu šla :-( no nějak bychom to tu uskládali. Všichni cestující včetně mě se usmívali, neboť tohle bylo vskutku nevídané.
Na nebohé invalidy jsem taky často myslela a myslím. Poměrně hodně jsem se pohybovala mezi ať už zrakově nebo tělesně postiženými lidmi, oba moji rodiče jsou tělesně postižení, ač tedy ne na vozíku, táta býval jednatelem svazu invalidů, sousedka kámoška předsedkyně, schůzovávalo se tenkrát za totáče často i u nás v kuchyni. Moje máma je malinká, lidé si často pokládají na její hlavu lokty, když se drží tyče, případně když si nadhazují tašku na rameni, dostane to máma do obličeje. Ale jsou i srandovní situace, třeba jak v cukrárně nějaký táta během objednávání u pultu chňapal po ruce své malé dcery a čapnul mamčinu, to se chudák lek
Žábo, pokuds jedzdila pražskou MHD téměř denně po dobu nejméně jednoho roku a vždycky to byla procházka růžovou zahradou, tak to jsi teda žena štěstěny. Možná to fakt přitahuju, protože když mám pocit, že se děje nějaká nepravost, tak se ozvu. A nemusí jít jen o nepravost vůči mně.
|
|
|
|
Deja |
|
(18.4.2008 15:18:47) No jo, ale ona padesátnice má do seniora tak 15let hihi
|
|
|
JBB | •
|
(19.4.2008 21:26:14) Přesně tak, souhlas. Dost jsem se pobavila, když autorka napsala, že do MHD nastupuje vždy mezi prvními. To jde asi opravdu jen na malém městě, v těch větších totiž se všichni tak vehementně hrnou do přijíždějícího autobusu či tramvaje, že by je člověk musel kočárem přejet, kdyby chtěl nastoupit první
|
|
Pudicitia |
|
(20.4.2008 10:48:46) ale z mé zkušenosti právě důchodci (bezdomovci, Romové...) mi nejčastěji uvolňují místo na sezení a pomáhají. Nejhorší jsou mladí lidé mého věku, kteří děti nemají. Za článek opravdu moc děkuji, chtěla jsem něco podobného napsat. Jo a jsem z velkého města.
|
|
Eva (2 děti - 4 a 2 roky) | •
|
(28.4.2008 13:00:48) Tak teda nevím kudy jezdíte, ale já po Brně jezdím s kočárkem už skoro 4 roky a za tu dobu jsem se setkala jen párkrát s někým protivným. Snažím se být nezávislá a proto vyhledávám nejenom nízkopodlažní spoje, ale i jednodušší trasy. Ne vždy to samozřejmě jde. Ale jsem od ostatních lidí spíš zvyklá na to, že nabízejí pomoc než že bych se musela někoho doprošovat. Když už někoho o pomoc s kočárkem poprosím, tak bez problémů pomůže. Když jsou lidi v místě vyhrazeném kočárku, tak je poprosím, aby si šli stoupnout jinam, že si tam potřebuju zajet. Jezdím v různých časech. Jak ve špičkách tak mimo špičku. V podstatě po celém Brně a opravdu musím říct, že se ohleduplnost a angažovanost lidí zvyšuje. Jak říká moje maminka, tak "líná huba, holý neštěstí" a já ještě říkám, že "úsměv nikoho nic nestojí". Takže pokud se někdo umí ozvat a usmát se u toho, tak by cesta nejenom MHD měla být bez větších problémů.
|
|
|