| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(2.4.2007 11:00:15)
Vždyť jsou tak křehké a bezbranné. Když už došly síly mě, několikrát jsem hodně zvedla hlas - nepomohlo to a jen jsem se styděla sama za sebe. Snažím se být asertivní, ale snad každý, kdo má dvě děti ví, že ne vždy to je jednoduché. Ale ani tak mě v životě nenapadlo dávat jim co proto fyzickým způsobem.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(2.4.2007 11:09:19)
No, mě by nikdy nenapadlo, že se to dá udělat - a přesto jsem zůstala v šoku, když jsem někdy druhou noc po porodu, totálně nevyspala, napůl v bezvědomí, s dítětem nesmyslně ječícím už druhou hodinu, prostě zatřásla a hodila ho na postel ... A to jsem normálně celkem vyrovnaná osoba ... Naštěstí to bylo poprvé a naposledy, ale od té doby vím, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci a nemusí to být schválně.
|
| Haluška | 
|
(5.4.2007 14:54:25)
Marketo, taky uz jsem to udelala. Mam tri krasne, diky Bohu zdrave deti, a taky se priznam, ze jsem se uz nechala vytocit tak, ze jsem ditetem zatrasla. Nastesti bez nasledku. Znova se mi dela spatne, kdyz ted tady o tom ctu... Clovek, kdyz je opravdu hodne frustrovany, nekdy proste bohuzel fakt nevi, co dela. Proto je nesmirne dulezite si nektere veci zafixovat tak, abychom je meli v podvedomi, protoze jedine tak se opravdu vyhneme podobne reakci.
|
|
|
| Zuzana+Terezka | 
|
(2.4.2007 12:48:07)
Omlouvám se, ale věty "Ani by mě to nenapadlo" a "vždyť jsou tak bezbranné" mně akorát šíleně vytáčí. Copak do háje nechápete o čem ten článek byl? Byl o třesení s miminky a to je věc, která si myslím, vůbec není výjimečná. A přitom je výjimečně nebezpečná. A věřte, že mámě, které dítě řve už několik měsíců v kuse, nespí, nejí, nechodí na záchod, se ani omylem to mimi nezdá bezbranné. Jak tu někdo napsal, člověk se musí fakt držet, aby mimčo nevyhodil z okna, nebo mu jinak neublížil. Já jsem například musela mlátit pěstí do zdi se vší silou, co jsem měla, abych vyplavila ten vztek a tu bezmoc, kterou jsem zažívala. A dělala jsem to i proto, že jsem věděla jak, hrozně nebezpečné může být zatřesení s miminkem. A v záchvatu zoufalství se člověk nekontroluje a opravdu dělá zoufalé věci. Proto by si každá maminka měla velkými písmeny nad postýlku napsat motto článku : NETŘESTE S MIMINKEM !!! Já za článek děkuji, může určitě pomoci nejedné zoufalé mamince a jejímu děťátku.
|
|
| Zuzana+Terezka |
|
(2.4.2007 12:55:00)
Omlouvám se, ale věty "Ani by mě to nenapadlo" a "vždyť jsou tak bezbranné" mně akorát šíleně vytáčí. Copak do háje nechápete o čem ten článek byl? Byl o třesení s miminky a to je věc, která si myslím, vůbec není výjimečná. A přitom je výjimečně nebezpečná. A věřte, že mámě, které dítě řve už několik měsíců v kuse, nespí, nejí, nechodí na záchod, se ani omylem to mimi nezdá bezbranné. Jak tu někdo napsal, člověk se musí fakt držet, aby mimčo nevyhodil z okna, nebo mu jinak neublížil. Já jsem například musela mlátit pěstí do zdi se vší silou, co jsem měla, abych vyplavila ten vztek a tu bezmoc, kterou jsem zažívala. A dělala jsem to i proto, že jsem věděla jak, hrozně nebezpečné může být zatřesení s miminkem. A v záchvatu zoufalství se člověk nekontroluje a opravdu dělá zoufalé věci. Proto by si každá maminka měla velkými písmeny nad postýlku napsat motto článku : NETŘESTE S MIMINKEM !!! Já za článek děkuji, může určitě pomoci nejedné zoufalé mamince a jejímu děťátku.
|
| adela a terezi | 
|
(2.4.2007 13:03:39)
no každá z nás se občas naštve na své ukřičené mrně, ale tvůj příspěvek je skoro strašidelný....
|
| markéta, 2 kluci | •
|
(2.4.2007 13:58:01)
Víc takových článků. Přidávám se k těm, kteří doma měli neustále řvoucí miminino, které spalo minimálně a plakalo neustále, i při kojení. Přiznávám, že jsem na to nebyla připravená a že jsem navštívila i psychologa - nezvládala jsem to. A jednou v noci, když jsem už asi po patnácté vstávala k postýlce, po týdnech naprosto stejných únavných nocí, jsem svým synkem zatřásla. Křičela jsem na něj a on přestal plakat. V tu chvíli jsem se probrala a došlo mi, co jsem provedla. Tohle zatřesení zůstalo bez následků, ale co já bych tehdy dala za blikající a houkající nápis Netřeste miminkem! Nikomu nepřeju ten pocit, který má máma, když si uvědomí, že milované dítě mohla zabít ze vzteku! A všem, které píšou "nikdy bych tohle neudělala", ze srdce přeju, aby to tak skutečně bylo.
|
| adela a terezi |
|
(2.4.2007 15:03:51)
Ale já takové pocity zažila taky, jednou jsem taky byla zlejší, vzteklá, prostě jsem jí dala do postýlky a odešla pryč, reakce byla daleko horší, myslím, že se musela malá cítit daleko hůř, zoufalejš než já, po pár minutách jsem k ní šla a trvalo 20 minut, než se malinká uklidnila a usnula, ještě škytala z breku ze spaní. A bylo mi jí zkrátka líto. Miminka takhle brečí, protože jim bud něco chybí a nebo se naučí, že když brečí, máma hned přijde, někdy brečí i proto, že je maminka nenechá vybrečet, oni potřebují brečet. takže je dobré zkusit je nechat párkrát třeba čtvrt hodiny brečet, a ne k nim hned běhat po každým kníkání.......
mně je třeba taky bezbranných miminek někdy líto
zjistila jsem, že když nejsem v pojodě, je lepší u křičícího miminka chvíli nebýt vůbec, nebo ho pevně držet tak, že přestane - opravdu to v našem případě hodně pomáhá a záchvatů křiku je mín a mín
možná opravdu děláte něco ,co miminku vadí , nebo mu zkrátka něco vadí....žádné mimino do roku nebrečí jen tak, prostě je to jeho způsob komunikace, hlavně ze začátkuje to těžké,
každé mimi je jiné
na druhou stranu pochopte, že i každá máma je jina a má jinou povahu a jinak jedná, takže co jednu může pekelně rozčílit do nepříčetnosti, může druhou dojmout a přimět k lítosti, proč jeho cvrček takhle vyvádí a jak mu pomoc nebo ulehčit, každá jsme jiná, tak se nerozčilujte nad těmi, které jednají jinak než tím, že mlátí pěstmi nebo hlavou do zdi apod.
|
|
| Hanka** |
|
(2.4.2007 16:16:53)
Pro to mám jednu poměrně účinnou radu - když mi malej řve tak, že už se přestávám ovládat, na chvilku odejdu, počítám do deseti, uklidním se a pak se teprve vrátím. Myslím, že pár minut bez mámy mu ublíží míň, než kdybych na něj řvala a třásla s ním. A přiznám se, že taky nejsem žádnej kliďas a když podvacátý podávám spadlej dudlík klepající se rukou a s nervy v kýblu, vím, že je čas odejít za roh, jinak vybouchnu.
|
|
|
| Gabča, Adélka 12/02 | 
|
(2.4.2007 21:12:02)
ale tááák pravdivý a upřímný. Žádná přetvářka a faleš, hraní si na supermatku, která by nikdy ...
|
|
| lara+Ondra 3,5r a Martínek 5 týdnů | •
|
(3.4.2007 8:51:11)
Mě by teda nenapadlo, že třesení může být tak nebezpečné. Ne že bych svými dětmi třásla, že se hlavička musí podpírat, to samozřejmě vím.
Ale s Ondrou jsem se taky musela hodně ovládat, ne že by vyloženě prořval noc, ale nedal se "odložit", chodila jsem s ním třeba do dvou, tří ráno, pak mě kolikrát ještě střídal muž.
A svůj přetlak jsem řešila tím, že jsem si odskočila "zařvat" do koupelny :-)
Chuť mlátit pěstí do zdi jsem měla taky, ale všechny jsme měli ze sádrokartonu, neodvážila jsem se. Stejně jako být hrubá na miminko. Doteď je nejhorším trestem pro Ondru být poslán do kouta, i když sem tam plácnutí přes zadek taky dostane. (nebolí, tak si z něj až tolik zas nedělá)
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(2.4.2007 16:10:45)
ale mi moje děti bezbranné připadaly. A pokud jsem byla šílená, tak jedině na sebe, že je nedokážu utišit, že si nevím rady.... A věř mi, že ta mladší mi v podstatě prvních sedm týdnů prořvala. A při péči o tu starší to byla docela zabíračka. Selhala mi imunita, šla jsem z horečky do horečky, ale přesto!!!!!!!!!!!!! jsem na manipulaci s miminem dávala sakra pozor, protože všichni víme, jak křehké jsou a jak je snadné jim ublížit. Každý jsme jiný, mi stačí se prostě vybít verbálně - fyzicky, to doopravdy ne. Neříkám jednou dvakrát rychleji třepnout, ale ne tak, aby to mělo tak drastické následky.
|
| Zuzana+Terezka |
|
(2.4.2007 19:16:30)
Já jsem to nemyslela přímo na vás, akorát jsem se chytla těch vět. Já si troufám tvrdit, že článek byl určen spíše maminám, jejichž děti pláčou déle, než šest či sedm týdnů. Třeba tři, čtyři, šest i více měsíců. A to už je pak zcela jiný level sebeovládání. Taky se omlouvám mamče, kterou jsem "postrašila", já u toho psaní vzpomínala na moje začátky s mimi a bylo to fakt víc než strašidelné. Já do té doby zvládala téměř všechny situace s nadhledem a v klidu. Jsem hodně klidná a trpělivá. Ale na to, co čekalo s malou mě, se nedá připravit a ani se o tom v žádné knize nikdo moc nezmiňuje. Já jsem se naštěstí "vybila" fyzicky, když už jsem byla na dně, ale já se umím sakra ovládat. A tak si myslím, že se prostě stává, že vznětlivější maminky opravdu můžou svému děťátku po probrečených měsících ublížit. Například tím třesením. A třeba se to může stát oddaným milujícím maminkám. Prostě je třeba o těchto věcech psát. Tady zase platí to "kdo nezažil, nepochopí".
P.S. S námi to dopadlo nakonec dobře, ale až v 8 měsících. Osm měsíců prořvaných NONSTOP ! Nikdy déle než hodina a půl spánku vcelku. Nikdy déle než 30 minut bez řevu. Tak pro tyhle situace myslím vznikl tento článek.
|
| Zuzana+Terezka |
|
(3.4.2007 8:14:29)
Ještě dodatek pro upřesnění : bydlíme v garsonce, není kam odejít, není kam se zavřít.
|
| ivaru | •
|
(10.4.2007 13:18:58)
...maminky...z hrůzou čtu článek, vůbec jsem to netušila, přesto mi samozřejmě bylo jasné že "třesení" pro miminko není určitě nic dobrého...ale já to jednou nevydržela a zatřásla....ted tu bulím a proklínám se...už tenkráte jsem se proklela, ale to jsem nečetla tento článek, což je opravdu škoda,protože jsem si jistá, že bych se tenkráte udržela...i když to bylo opravdu zoufalství...jak jedna maminka píše že mlátila pěstičku do stěny...asi jsem to měla vyřešit takto...já doufám, že se mému chlapečkovi (tenkráte 5měsíčnímu) kvůli mé nezvladatelnosti mého já nic nestalo, nikdy si to nepřestanu vyčítat a jdu všem maminkám co znám poslat tento článek...
|
|
|
| blabla | •
|
(3.4.2007 18:24:59)
ano - ja te naprosto chapu... ja to mela to samy co ty 9 mesicu... plakala treba 2 hodiny v kuse, pak 15 minut kojeni a zase na novo.... neustale dokola... kdyz byla trochu starsi, tak jsem mela stesti, ze spala obcas i 3 hodky v kuse a ja mohla nabrat trochu sil... nastesti jsem netrasla s miminkem, ale s postylkou... ale take jsem silhala po okne, jestli by nebylo lepsi z neho vyskocit... zoufalstvi udela z milujici mamy litou san... jak stastne maminky, ktere toto nikdy nepocitily a nepociti...
a i kdyz o tomto pise tym americanu, co nemaji nic na praci, je dobre, ze se jejich tupe vyroky tisknou, pac nekterym detem zachrani zivot a maminky, ktere by to jinak dusevne nevydrzely, nemusi jit do basy... tento priblbly americky clanek prelozeny do cestiny (a urcite jinych reci) muze byt alsepon motivaci pro zoufale, nebo i nevedome maminky, ktere nevedi co je MUZE (i kdyz nemusi - to zalezi individualne od miminka) CEKAT....
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)