| Vanda | •
 |
(22.2.2007 9:40:46)
Ano, schovávat vzpomínky, ale s mírou.
Dřív maminky a babičky všechno schovávaly... nesmělo se vyhodit rozbité autíčko a panenka po dítěti, ale nesmí se vyhodit mixér který dosloužil před 25 lety, nesmí se vyhodit obrázek který vyhrála babička v roce 1968 v tombole na hasičském plese a který se nikdy nikomu v rodině nelíbil a 39 let zavazí v komoře, nesmí se vyhodit stůl se třema nohama a prolomenou deskou, nesmí se vyhodit nůžky se zlomeným hrotem, nesmí se vyhodit (nebo dát někomu kdo by to využil) 4 kila knoflíků, které babička za život "zachránila" ze starého oblečení, nesmí se vyhodit prababiččin králičí kabát, který už nikdo nikdy nebude nosit a je zaprášený a prožraný od molů, nesmí se vyhodit pytel plyšáků po mamince, jehož obsah byl její maličkostí vydatně oslintáván před xx lety po dobu 2 let a po několikerém navlhnutí při skladování je tak proplesnivělý, že je to dnes spíš biologická zbraň než vzpomínka, nesmí se vyhodit žádný z předmětů, které shánčlivá babička dovezla v posledních 10 letech z reklamních prezentací (nekrájející nože, nehrající rádia, čajové servisy ze kterých nikdo nechce pít), nesmí se vyhodit pytel azbestu, který si děda schoval na půdě, nesmí se vyhodit nic... prarodiče žijí v baráku plném věcí, které za život nahromadili, nemají na nic čas protože neustále přeskupují hromady předmětů, které se na ně sypou při otevření každé skříně a jejich dcery se děsí dne, kdy rodiče opustí tento svět a ony budou muset vyklidit 3 kontejnery harampádí, které pro jejich rodinu nemají a nikdy neměly duševní hodnotu.
Není to tak, že by dnešní maminky všechno prostě vyhodily bez ohledu na potenciální sentimentální hodnotu daného předmětu... myslím, že schovávat ano, je fajn, když máme doma šuplík s "poklady po mámě"... ale když to není šuplík, když jsou toho dvě skříně v každé místnosti, když se člověk ve vlastním domě nemůže pořádně nadechnout protože je v beznadějně plném skladišti všeho co se v posledních 40 letech nesmělo vyhodit, když tráví od dětství každou uklízecí sobotu oprašováním tretek stojících v četných poličkách které jsou "něčí vzpomínkou na něco" místo aby si povídal s rodinou nebo podnikli společný výlet... když je člověk fixovaný na hromadu věcí které možná představují jeho vzpomínky místo toho aby se zaměřil na současné a budoucí vztahy s jeho blízkými, s rodinou... tak si můžete říkat co chcete, ale podle mne je něco špatně.
Člověk potřebuje ukotvení, několik předmětů které jej vážou k minulosti, ale nepotřebuje hromadu artefaktů, která jej tíží a tlačí k zemi a nedovolí mu jít dál.
|
| Lassie | •
|
(22.2.2007 9:44:55)
:-) Souhlas, Vando. Před 2 lety jsme začali rekonstruovat dům po přítelových prarodičích - peklo. Vyklízení byla nejhorší část rekonstrukce, samozřejmě jsme narazili na spoustu krámů - a ty věci, co jsi popisovala tam byly snad všechny :-)Nové podlahy, odpad, okna, rekonstrukce krovu, nová střecha...to vše už byla, oproti vyklízení, procházka růžovým sadem.
|
| Meluzína | •
|
(27.2.2007 9:31:48)
Nejsem zastáncem příšerného haraburdí, bydlíme v maličkém bytě 2+1 a každý kousek místa je dobrý, takže nepotřebné vyhazuju, manžel to pak zachraňuje ... :oD
ALE, před 10 lety mi zemřela babička, člověk, který mi byl nejmilejší, bohužel i mnohem milejší než rodiče, které miluju. Můj žal byl silný, na pár dní mě vyřadil z činnosti, naši se o mě báli a v průběhu doby, kdy jsem byla na koleji, vyklidili její byt. Nedali mi možnost nechat si jedinou vzpomínku (myslím hmotnou, těch ostatním mám moc a ty mi nikdo nevazme). Dodnes je mi do pláče, některé věco by pro mě hodně znamenaly, našim to nedokážu odpustit ...
|
|
|
| Lucienda | 
|
(22.2.2007 9:56:27)
jako kdybys popisovala "vlastnictvi" meho tchana po sobe a jeho rodicich.
taky musite mit doma nefunkcni lednicku 30 let starou? smula je, ze on se tohle vsechno snazi mit ne v domecku, ale v prazskem 2+1.
|
| Vanda | •
|
(22.2.2007 10:04:20)
:o)
můj tchán byl progresivní a při koupi nové ledničky tu starou nechal odvézt... ale zato schovával staré už nesvítící zářivky, nashromáždil asi 2 tuny různých rezavých a pokroucených šroubů a hřebíků, co by se daly jednou znovu použít, měl schované prochozené boty co za celý život nosil, i ty co mu maminka/manželka koupila a jemu nebyly, takže je nikdy nenosil. Vzhledem k tomu, že žil v rodinném domě, tak měl dost skladovacího prostoru (sklep, půda, neouužívané pokoje) a nashromáždil toho solidní množství... ale oproti své manželce byl v hromadění stejně ještě amatér :o)
|
|
|
| Malenka | •
|
(22.2.2007 10:24:54)
Přesně! K tomu ještě hromady pidipracholapů jako dárečků (keramická těžítka, plyšáčci, ....) Cítím se hrozně, když to po čase vyhazuju, ale co s tím? Děsím se už předem, když dostanu takový jednoúčelový dáreček. Přesně vím, jak skončí.
A s tím harampádím úplně chápu. Takhle to má babička na chaloupce taky. Dědit z děda na otce a syna krásný poctivý stůl v chalupě je moc hezké. Ale mýt nádobí stále jedněmi převálečnými kalhotkami je prostě eklhaft...:o)))
|
|
| Lefff | 
|
(22.2.2007 19:55:42)
Souhlasím bezezbytku.
Před pár lety jsme vyklízeli půdu a chlívky - spižírny v domku pratety a nestíhali jsme se divit. Našli jsme mimo jiné: do balíků svázané 30 let staré časopisy, na které nikdo právě těch 30 let nesáhl, natož aby jimi listoval, 30-60 let staré nehezké vzorníčky vyšívání (prateta byla učitelka a mj. vyučovala i ruční práce), staré peřiny plné peří v těžko popsatelném stavu (nikdo je léta nečistil a navíc do nich chodily kočky), kompoty z roku 1981, léky prošlé před 20 lety. Perličkou byly podvazkový pás a podprsenka padesátých let, které patřily tetě mé pratety. Prateta si je nechala, protože "to se může hodit". I kdybychom připustili, že můžeme nosit prádlo po někom..., teta pratety měla cca o 30 kg víc než prateta sama :-)
V obýváku měla teta schovaný popelník s posledními nedopalky cigaret svého zesnulého manžela. Opatrovala je 17 let jako svátost.
Doufám, že mi ve stáří (dožiju-li se jej) taková shánčlivost a lpění na nesmyslných věcech vyhne. Myslím, že krabice s výkresy, diplomy, vysvědčeními, prvními milostnými dopisy, talismany z táborů, deníkem s ustřiženými vlasy a vypadnutými prvními zoubky úplně stačí :-)
Pozn.: Včera jsem v čekárně své pediatričky viděla dvě leporela, u nichž jsem zjihla. Kdysi jsem je měla. Jedno z nich bylo Broučci na pouti - a opravdu se mi vybavila jedna z veršovánek v ní obsažená :)
|
| Lucka, Aja a brisko | •
|
(23.2.2007 8:05:48)
Je, to jste me vsechny docela potesily, mysela jsem si, ze je to mene casta uchylka. Nas tchan ji ma v neuveritelne podobe, ac je vysokoskolak a ekonom a vydelava vic, nez vetsina normalnich lidi. Presto doma hromadi neuveritelne hrozne veci, od 20 let proslych konzerv po nenosene tesilove kalhoty... Doma uz maji ve vetsine pokoju jenom ulicky mezi silenyma hromadama veci, za kteryma plesnivi steny. K tomu zasadne chodi v roztrhanych takrka bezdomoveckych vecech a jezdi rozkladajici se skodou 120 (kazdy rok dostava nejakou novou kosili ci svetr, ktere peclive uklada). No, aspon ho nikdo nepodezriva z milionarstvi, i kdyz on se porad boji, ze je vykradou, vsude same zamky (20 let stare petlice, samozerjme). A k tomu vsude vlezly naftalinovy smrad a moli. V tom ani nelze detske hracky najit, i kdyz jich je tam pry spousta. A to nejhorsi - stejne zabordelena je i obrovska chalupa na Sumave, uz tam nikdo krom nej neni schopen ani jezdit. No, nedokazu si predstavit, az se to jednou bude vyklizet.
|
| nada,2 děti v pěst. péči | •
|
(25.2.2007 17:30:31)
taky jsem potěšena, že moje matka není v hromadění věcí sama. Jsem ráda, že se uchovaly knížky (i když mnohé zmizely a nikdo neví kam), tak např. Broučky, Ferdu mravence a jiné čte můj syn. Ferdu mravence čtou ve škole, já jsem byla hrdá, že jen dvě děti měli stejně staré vydání, ostatní děti se divily, že jsou ty knihy staré přes 30 let. Ale jinak... loni jsem pomáhala bratrovi trochu zlikvidovat skladiště.Matka nebyla delší dobu doma. Dovolila jsem si vyhodit roztrhané ponožky, šaty z roku jedna - navíc na někoho kdo má tak o 50kg víc než moje matka. Ze skříně jsme vyhodili věci po otci (oblečení, které nikdo nosit nechce - otec je 12 let mrtvý), tunu sáčků, tácku - vše se může hodit, i boty s rozbitou podrážkou. Najednou se objevili hračky, které se nedaly najít, pastelky, a jiné věci, které opravdu mohou sloužit. Nepřejte si vidět a hlavně slyšet co všechno nám matka řekla. (ve spíži měla pudinky, které prošly před 15 lety)zásoby cukru (malém jako malý supermaket, a to nezavařuje), paprika - ta už neměla ani barvu a cena ještě udaná v Kčs. V pokoji zmizely igelitky, dalo se tam pozvat návštěvu a nyní.... zase se pečlivě schovají tácky od zeleniny a malé jednorázové sáčky od rohlíků. Ale když se můj syn zeptá a chce vidět fotky (prababičky, dědečka, kterého nepoznal apod.) matka řekne - no víš já teď nevím, kde to je, snad jindy....Já už bohužel vím, že jindy bude až tady jednou moje matka nebude a my opravdu důkladně probereme tuny věcí. Což je škoda.
|
| Dagmi | 
|
(27.2.2007 7:20:40)
:-))jak jsem ráda, že v tom nejedu sama, tedy moje mamka...nemoc zvanou shromažďování bych zařadila mezi rizikové...má to jednu výhodu, stala se ze mě minimalistka...dík za vtipné příspěvky!
|
|
|
|
| Ludmila | •
|
(23.2.2007 20:07:21)
Také máme broučky na pouti z dětství.
|
| Lavanda | 
|
(24.2.2007 10:00:43)
Broučci na pouti vyšli docela nedávno, máme je doma. Jsem sentimentální a stará lepolera, která se už z mého dětství nedochovala, se snažím kupovat znova.
|
|
|
|
| Karolína - Aninka | •
|
(23.2.2007 8:55:27)
Jistě máte pravdu, ale o tom ten článek není.
Pan doktor Mertin chtěl jen poukázat na důležitost povědomí o kontinuitě života dětí.My jsme zase rodina, která se hodně stěhuje za prací. Naše 4 letá dcera se s námi za její život 3x stěhovala, a to nejen v rámci Čech.
Po přečtení článku zítra konečně zarámuju ty tři fotky z dovolené u moře a náš nový byt dceři tak trochu zabydlím vzpomínkami.
Nechci se vás dotknout, ale váš výčet krámů v domě vašich prarodičů svědčí spíš o nějakém vašem osobním problému s prarodiči. Tak to vypusťte, nebo se taky zkuste přestěhovat. Asi to nebude tak jednoduché, že. Budu vám držet palce, .... Karolína.
|
| Vanda | •
|
(23.2.2007 9:31:44)
Karolíno,
já jsem pouze reagovala na věty o tom, jak dřív maminky schovávaly takové poklady a "dneska by všechno vyhazovaly". Na někoho to může působit dojmem, že autor vzpomíná na staré dobré časy, kdy si člověk vážil věcí a všechno hned nevyhodil.
A také jsem napsala, že rodinné ukotvení je důležité. Pouze jsem poznamenala, že jsou lidé (a je jich hodně), kteří nemají rozumnou hranici mezi schováváním rodinných pokladů a iracionálním hromaděním odpadků, které ve svém důsledku mohou hrát naopak pro lidskou psychiku negativní roli.
Na mé stěně jsou obrázky mých dětí, mám zarámované svatební oznámení, ráda se dívám do svého alba s fotkami ze svatby, mám hrneček po prababičce a mrzelo by mne, kdyby moje maminka vyhodila 5 výkresů, které jsem nakreslila kdysi ve školce. Ale to je úplně jiná kapitola než předměty, o kterých jsem hovořila v předchozích příspěvcích.
Se svými rodiči a prarodiči osobní problém nemám (nebo zavtipkovat na téma rodinného skladiště je znakem nějaké poruchy osobnosti? Měla bych navštívit odborníka?), mimo jejich dům žiji od svých 19 let (už dlouho).
|
|
| Lucienda |
|
(23.2.2007 10:39:15)
prestehovat se v podstate jednoduche je, pokud te nevazi vzpominky a povinnosti k urcitemu mistu.
a rekla bych, ze lide, co takto hromadi kramy maji spis problem sami se sebou.
nebo je to opacne? nakonec je pravda, ze kramy vadi mne, manzelovi, tchyni (manzelce kramariciho), tedy okoli, ale tomu cloveku ne.
ja uz tu nekdo psal- toto hromadeni uz je kontraproduktivni. pro same kramy uz nic, co chces videt (treba fotky a vzpominky z detstvi) nenajdes!
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)