Názory k článku Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny

Ahoj Markét,

já řešila podobnou situaci v září - stěhování do nového domu a zároveň také nástup do školky, bohužel se nám to sešlo do jednoho měsíce (a o měsíc později jsem nastupovala do práce...). Jak jsi sama psala, nejdůležitější mi přišlo, aby měl syn svůj pokoj a své hračky víceméně tak, jak na to byl zvyklý ve svém pokojíčku v bytě. Takže jeho pokoj jsme zařídili hned a myslím, že to zvládl velmi dobře. Také myslím, že trochu pomohlo, že jsme ho občas vzali do domu ještě dřív, než jsme se nastěhovali a ukazovali mu jeho pokojíček, takže on pak nešel do úplně nového prostředí, "jen" se přesunuly jeho věci. Ale náš syn byl o rok starší než váš, tak už to asi víc chápal.

Tak držím palce, abyste to zvládli bez potíží.

Markéta

myslím že jsi nepochopila o čem ten článek je

Zdravím všechny,

co se týče schovávání, taky schovávám, ale s mírou, kromě fotek, těch už spoustu. A navíc i digitálních, které naštěstí zase tolik prostoru nezabírají.

I přesto však teď začínám s hrůzou sledovat, koho věcí doma máme, a to jsme s manželem 2,5 roku. V létě totiž chceme koupit domeček a přestěhovat se. Je nám trochu líto, že náš malý syn se už nikdy nebude moci vrátit na místo (myslím do bytu), kde začal lézt, chodit, smát se.

A pak z toho mám taky trochu strach - nemáte někdo zkušenosti s přestěhováním a reakcí takto malého dítěte? V létě mu budou 2 roky, ale už teď si velmi ochraňuje své hračky, fňuká, když nějakou nemůže najít, ví, co kde doma máme a co třeba dělám s věcmi, když uklízím apod. Máme trochu strach, aby tím přestěhováním nebyl nějak moc zneklidněný, bude kolem toho hodně práce. Samozřejmě mu nejdřív uděláme jeho koutek, kde bude mít všechno jako teď - hračky, postýlku, obrázky, knížky - snad mu to trochu pomůže to překonat.

Díky za radu.

:-))jak jsem ráda, že v tom nejedu sama, tedy moje mamka...nemoc zvanou shromažďování bych zařadila mezi rizikové...má to jednu výhodu, stala se ze mě minimalistka...dík za vtipné příspěvky!

Když byly naše holky malé (od narození tak do 3 let), zavedla jsem jim notýsky, kam jsem psala takové ty "běžné" věci jako kdy se usmály, otočily, posadily, postavily. Kdy měly nějakou neoc a jako braly léky. Tyto záznamy nám později i pomohly při dalších onemocněních....
ale kromě tohoto jsem jim tam nalepila i pramínek vlasů, když jsme "zkracovaly", mají tam vlepený první vypadlý zub a pár fotografií - zejména z narozenin a jiných "významných" dní.
Později si začaly vést svoje sešity samy. Tam už nebylo zajímavé kolik měří a váží, ale vlepují si tam lístky z kina nebo divadla (dnes si už i napíší, jak se jim tento kulturní zážitek líbil), když jedeme na výlet přidají vstupenku, nechají si dát razítko a připíší, kolik jsme ušli kilometrů.... Je to takový "wanderbůch", jaký si vedou turisté, ale kombinovaný i s kulturními prožitky nebo fotografií třídy ze závěru školního roku. Listováním těmito sešity si vybavují spoustu zážitků.
Co se místa týká - žijeme 4 lidi ve 2+1, takžře zbytečného místa moc není. Každá má jednu zásuvku, ve které má kromě těchto sešitů uložené i své fotoalbum a složku s obrázky a výkresy už od mala (vždy, když nám je na konci šk. roku paní učitelka poslala, prošli jsme je a z každého roku nechaly 3 - 5 "nejdůležitějších" obrázků).
Vzhledem k tomu, že babičku máme skoro 300 km. Když k nám někdy zavítá, tak většinou dojde k tomu, že jedna či druhá holka začne mluvit o něčem, co během cca 1/4 roku, kdy se neviděly, prožila. Pak vystartuje, doběhne pro sešit a už babičku provádí zážitky, na kterých se pro velkou vzdálenost nemohla přímo podílet..... Holky si tak tvoří už "vlastní dějiny", kterými jednou budou provádět svoje děti....
Simča