| Gabriella | •
 |
(19.1.2007 10:49:44)
Fuj, to je teda hnusný! Tedy, ta situace byla vlastně dobrá, ne-li skvělá, ale stejně, i zpětně, ten strach musí být neskutečně hnusnej.
|
| Katka,kluci 4 a 7 | •
|
(19.1.2007 11:26:31)
Letos v létě na dovolené se náš mladší urazil v lese (nechtěli jsme jít tam,kam on).Odkráčel lesní cestičkou a po 30 metrech si sedl do mechu.Nechali jsme ho a hledali opodál houby - obvykle ho amok po cca 5 minutách trucování přejde.Pak jsem se ohlédla a byl pryč. Volali jsme,lítali.. Pak jsem s hrůzou našla zarostlou požární nádrž plnou kalné vody za houštím asi 200 m odtamtud...Na těch dalších 5 minut, než se prcek objevil (schoval se nám), taky hned tak nezapomenu, fuj, jen si vzpomenu a je mi blbě.
|
| kaculda | 
|
(19.1.2007 12:05:59)
Kdyz jsem to cetla, tak mi naskocila husi kuze, je to asi pul roku, co jsme poprve zacali poustet syna samotneho do skolky..bylo mu sest, mel rocni odklad, skolka je cca.300 metru od naseho domu, zazdna silnice. Parkrat to vyslo, az jednou.....on odchazel , spis odjizdel na kole do skolky, ja jsem mezitim dooblekala dcerku, kterou vodim o trochu pozdeji do stejne skolky, takze mam kontrolu, ze Venda dorazil. No a prijdu ke skolce a kolo nikde...vlitla jsem do skolky...Venda nikde....dcerku vhodila do auta a a zacala objizdet okoli.....uz vim jake to je, ze mozek uplne vypne a je v jakemsi pohotovostnim stavu....kdyz jsem par ulic objela, tak jsem si rekla, ze jedu na policii, ze to neni jeste ani pulhodina a zacne na naleznutijsou velke... s jejich pomoci... a najednou proti mne venda na kolo...ja vystoupila, on se ke mne rozbehl a asi podle meho vyrazu( nervala jsem) zacal plakat... no a ja taky. Nastesti vse dopadlo dobre...dokonce jsme ve skolce zorganizovali navstevu policie, kteri predskolnim detem predvedli, co vse se muze stat:o(.
|
| Milada | •
|
(19.1.2007 12:19:57)
Sory, ale jak může někdo pustit 6 leté dítě samotné do školky, to nepochopím.....
|
| Hana+dve děti | •
|
(19.1.2007 12:37:07)
No teda promiň, ale na kole smějí děti jezdit bez dozoru až od deseti let.
|
| kaculda |
|
(19.1.2007 19:56:40)
Diky Moncaku, bylo mi jasne, ze se tu stavim na pranyr;-), ale za svym si stojim. Spravne jsi napsala, ze uz mel od zari chodit do skoly ( nechodi, jelikoz navstevuje jinou cizojazycnou skolu, pro ty, kteri si mysli, ze by byl zrejme pozadu, tim padem nemohl chodit do skoly), a kdyby chodil, tak by jiz delsi dobu chodil sam. Nicmene, vedle jeho skolky je "nase" hriste, kam bezne uz par let na kole dojede, predjede nas a dojede tam sam ( na hriste sam nechodi), tech 300metru je po chodniku, kolem pet sousednich domu a pres jiz zminene hriste. Je jasny, ze kazde dite je jine... a ja si jsem jista, ze by do skoly sam chodil:o).
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. | 
|
(19.1.2007 21:04:38)
Taky jsem v první chvíli zalapala po dechu, že někdo pouští dítě do školky samotné. Jenže, když jsem si uvědomila, že je to 6ti leté dítko, tak mi to až tak nenormální nepřišlo. Když se nad tím zamyslím, šokující je to spojení školka - dítě samotné do školky (to si hned představím mého 3 letého syna a v tom to asi bude). V těch 6ti letech jsme taky vlastně normálně chodili sami ven do nedalekého parku, nebo u babičky jsme lítali celé dny po vesnici, jen jsme se občas hlásili, že jsme v pořádku. Věřím, že můj syn v těch 6ti letech taky nebude chtít mít maminku pořád za ručičku.
|
|
|
|
| Hana+dve děti | •
|
(19.1.2007 12:38:41)
Promiň, ale na kole smějí děti jezdit bez dozoru až od deseti let!!!!
|
| Moncaka | 
|
(19.1.2007 13:43:25)
Na silnici dítě smí bez dozoru až od 10 let. Toto ale nebylo po silnici. Do školky bych dítě samotné sice asi neposlala (toto byl ale případ rodiče dítěti v patách), ale 6-ti leté dítě na kole 300 m daleko mi přijde normální.
Mimochodem, moje dcera v necelých 7-mi letech šla sama z kroužku 1.2 km pěšky domů. Já byla v té době ve škole na rodičáku.
Tady se nejednalo o 4-leté dítě, ale o 6-ti leté s odkladem - tj. v podstatě prvňáčkem a ti už sami do/z školy chodí celkem běžně (záleží na prostředí).
|
| Sandra | •
|
(19.1.2007 13:50:04)
nedá se to nijak zobecňovat- některé dítě je zodpovědné, jiné ne- některá školka je za silnicí s hustým provozem, jiná cesta do školy je bezpečná. Toto všechno musí rodiče zvážit a na základě toho se rozhodnout- nedá se přeci napsat 6 leté dítě ne, osmileté ano...já například vodila ve druhé třídě svého mladšího bráchu ráno do školky- a v pohodě.
|
| L+2 | •
|
(23.1.2007 12:50:32)
Bydlime v UK a tady deti bez dozoru nesmi chodit sami do skoly az do 10ti let. Pokud by nasli 6ti lete dite samotne na ulici, tak nas socialka taha po soudech a zanedbani pece. Ostatne, ucitelky by je ani ze skoly samotne nepustily.
|
|
|
| Sandra | •
|
(19.1.2007 13:51:57)
nedá se to nijak zobecňovat- některé dítě je zodpovědné, jiné ne- některá školka je za silnicí s hustým provozem, jiná cesta do školy je bezpečná. Toto všechno musí rodiče zvážit a na základě toho se rozhodnout- nedá se přeci napsat 6 leté dítě ne, osmileté ano...já například vodila ve druhé třídě svého mladšího bráchu ráno do školky- a v pohodě.
|
| Pavlína a Brečoun | 
|
(19.1.2007 16:26:00)
já bych asi prcka samotného do školky na kole nepustila...ovšem můj otec, když na něm byla řada dovést mě ráno do školky, tak mě poslal "napřed", já šla sama, on se mezitím ráno oblékl, vysprchoval atd., pak klusem za mnou a ve školce mě jako "předal". Sama jsem 2x přecházela silnici a most....ani vlastně nevím jestli to máti ví:-)
|
| Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. |
|
(19.1.2007 19:28:08)
Chápu ten strašný strach a pocit bezmoci a zoufalství. Jednou jsem šla se synem domů od pískoviště, které máme před domem (20 m). Ondra (bylo mu tak 1,5 roku) čekal před vchodem na takovém tom odstrkovadle a já se jen otočila, řekla holkám nazdárek a vzala kočár. Otočím se zpět a koukám dítě nikde. Nejdelších pár minut v mém životě. Proběhla jsem celé okolí a pak celá zoufalá jsem poprosila nějaké holky na kolečkových bruslích, ať mi pomůžou, že jsou rychlejší. Další chlapeček se běžel mrknout k lesu a já tam lítala jako pošuk. Najednou koukám, motorka před dalším domem a Ondra v baráku a kouká tam jak se instalují nové poštovní schránky. Úleva - hrozná a zároveň jsem byla naštvaná sama na sebe a moc. Teď už vím, že se opravdu jedná o vteřiny. Hned jsem svojí příhodu sdělila manželovi, aby taky věděl, že musí mít oči na šťopkách.
|
| Deja | 
|
(19.1.2007 20:21:49)
Ještě ke školce - ta naše je taky kousek - 5min po chodníku a většina dětí - hlavně když se spojí utíká rodičům napřed. Myslím , že šlo jen o blbou shodu náhod. Ale vím co je to za pocit. Mi se dítě asi tříleté ztratilo večer doma. Mělo spinkat n a posteli - tam nebyl, v ložnici taky ne a dveře od bytu sice zavřené, ale nebyly zamčené. Trvalo to možná minutu či dvě (pro mně hodinu) než manžela napadlo podívat se pod postýlku. Matýsek tam ležel a spinkal úplně přilepený ke zdi. Ale ten prvotní pocit FUJ!
|
| sedamyska | 
|
(19.1.2007 20:36:26)
Taky si pridam, jak se okamzite naplavi materska panika. pred par lety nejstarsi dcera chodila do skolky (asi 4 roky) a behavala domu napred s kamaradkou a cekala doma u dveri. vedlejsi silnice tak 20m, skryta za zivym plotem, takze nikde nic. Tak jednou se tahnu za ni a kecam s kamoskou, prijdu k baraku a holka nikde, prvnich par sekund jsem myslel, ze se schovala za roh, coz ale nikdy nedelala. Tak jsem ji zacala volat a panika se mne zmocnila obrovska. Trvalo asi dve pro mne dlouhatanske minuty, nez vystrcil hlavu ven manzel, co se deje. Mala pribehla domu, zkusila za kliku, bylo otevreno, tak sla dovnitr a za sebou zavrela. Ale protoze manzel byl doma uplne nepl;anovane, vubec mne tato varianta nenapadla a cele odpoledne jsem se jeste klepala...
|
| Jahůdka, tři děti | •
|
(19.1.2007 23:31:15)
Jsem poněkud starší matka - na krku mám 39 let a 3leté dítě.
Všechny maminky bych chtěla ubezpečit, že stačí 10m nebo chcete-li to v čase 5 sekund. Na takové malé dítě je vzdálenost 300m poměrně dost dlouhá, řekla bych. Jistě, i prvňáci chodí sami. Ale jak to dopadá ... někdy. Ono úplně stačí, když na toho vašeho drobečka někdo přes silnici zavolá, nějaký kamarád. A neštěstí je na světě. Ve třetí třídě mi tímto způsobem auto usmrtilo spolužačku. Byla vzdušnou čarou asi 50 m od baráku, kde bydlela, jiná spolužačka na ni zavolala přes ulici a Andrejka se rozběhla, aniž by se rozhlédla. Bylo jí 9 let. Určitě jí doma vštěpovali, že se má rozhlížet apod. Potíž je v tom, že malé dítě neuvažuje jako dospělý člověk.
Já mám s prvními dvěma dětmi taky historky, jak se ztratily. Děti jsou necelé tři roky od sebe, syn měl necelé 4 roky, dcera byla v kočárku. Vraceli jsme se z nákupu, bydleli v přízemí. Syn chtěl být ještě venku s kamarády na písku, tak jsem řekla ať počká, že mu přinesu kbelíček a tak. Záležitost na 5 sekund. Když jsem se vrátila, syn nikde. Já s kočárem lítala jak pitomá kolem baráku. On za tu chvilku stačil oběhnout dvůr a přejít poměrně frekventovanou silnici u autobusového nádraží. Strachy jsem se málem pos.... Ulevilo se mi, když jsem na protějším chodníku viděla starší paní, jak drží za ruku mého syna a neví, co má dělat. Myslela si, že mu maminka ujela autobusem. Můj syn byl vůbec koumák, to si jednou vyčíhl, kdy jsme se vraceli z krámu zase, odemkla jsem byt (v přízemí), on vešel dovnitř, já se vrátila na chodbu pro dceru v kočárku a nákup a než jsem se otočila, zabouchl mi dveře před nosem a ještě otočil klíčem v zámku. Tudíž byl zamčený sám doma, klíče uvnitř a já na chodbě s miminem a nákupem. Riskla jsem to a přes dveře mu řekla, ať otočí klíčem. Bylo to 50:50, jestli zamkne na 2. západ nebo odemkne. Naštěstí se podařilo a otočil na správnou stranu. (Druhý den jsme namontovali na dveře zvenku kliku místo knoflíku.) Mám historku i s dcerou, bylo jí 6,5, bylo to o prázdninách, měla jít do 1.třídy. Byli jsme v Itálii na pláži u moře. Já se synem jsme zůstali na dece a manžel s dcerou odběhli přes cestu do kempu pro něco. Musím předeslat, že dcera je "beran", takže zásadně dělá co chce ona, ne co jí říkají druzí. Čili otci u stanu řekla, že dojde na deku sama horní cestou, on chtěl jít spodní cestou. Samozřejmě, že cestu znala, ale potíž byla v tom, že jak se vracela, tak já byla se synkem zrovna ve vodě a znáte to - na pláži jeden ručník vedle druhého, slunečník vedle slunečníku, zkrátka nás z té horní cestičky neviděla a jaksi nás přešla. Sice nás hledala, ale zrovna jsme byli v tom moři a tak nás na dece neviděla. Já najednou vidím přicházet manžela samotného, lezu z vody a ptám se, kde je dcera a on na to, že už šla, že tu musí být někde ... Následujících cca 10-15 minut bylo skutečně smrtelných. Rozdělili jsme se a každý běžel hledat na jinou stranu, já se synem podél moře každý na opačnou stranu a manžel běžel zpátky do kempu ke stanu. NIC. Brečela jsem a nevěděla co mám dělat. Tak ještě jednou jsme se rozběhli na všechny strany. Šla jsem pořád dál a dál a dál, lidí ubývalo, blížil se konec pláže. Byla jsem šílená strachy. A najednou ji vidím, jde proti mě, sandálky v ruce a brečí ... Dopadlo to dobře. Ale nemuselo. Ani v jednom případě.
Ale proč vám to, holky, píšu. Proto, že fakt stačí vteřina, okamžik, nějaká blbá náhoda, cokoli ... Jsem poučená po zbytek života a tu svoji malou tříletou budu chránit jak budu umět. Proto se , my starší matky, zdáme takové úzkostlivé a starostlivé. Protože zkrátka už VÍME. Už máme něco za sebou, už jsme se třeba setkali s obtěžováním dětí, se smrtí apod.
|
| Anna + Honzík6 + Verunka2,5 | •
|
(20.1.2007 16:17:48)
Musím s Vámi souhlasit, třebaže jsem mladší matka. Mám dvě děti, kluka 6 a půl a holku 3 roky. Oba jsou divocí mají svoji hlavu a svůj svět. Jdou po ulici a jsou z nich koně, nevnímají nic kolem sebe klušou jako koně, řehtají, potřásají hřívou - no prostě naprosté vžití do role. Z tohoto důvodu mám strach pouštět kluka samotného i jen ke kamarádovi, který od nás bydlí pouhých padesát metrů a s jeho maminkou máme domluvený signál, že dorazil v pořádku. Nevím, jak dlouho dětem vydrží tenhle svět fantazie, na jednu stranu je to krásné a na druhou nebezpečné. Obávám se, že jsem natolik úzkostlivá, že jej budu vodit do školy a ze školy přinejmenším do devíti let a ztrapňovat ho tak před kamarády, právě proto, že vím, jak je důvěřivý a ochotný každému pomoci. Spíš něž trénink, jak se má chovat on, bych jej potřebovala já - jak naučit děti samostatnosti a nepřijít o nervy a jak jim vysvětlit, že ne každý, kdo hezky vypadá a usmívá se a hezky mluví
je opravdu hodný. Když ve všech pohádkách je krásná princezna hodná a škaredá ježibaba zlá. A co se týká pouštění dětí samotných, ať už pěšky nebo na kole, každá maminka ví, jaké její dítě je a zda mu může důvěřovat či ne.Takže nikoho nemůžu posuzovat, jak má dítě vést k samostatnosti. Vždy je to sázka do loterie a jen doufám, že všechny příběhy, kterak se nám naše dítko ztratilo, budou i nadále končit dobře a my si budeme léčit jen rozklepaná kolínka. Za to, že se dětem nic nestalo, a že jsou zase o krůček moudřejší to stojí!
|
|
| Kaca | •
|
(21.1.2007 12:41:49)
No jo, ti jsou nejlepsi, ti, kteri VEDI.¨A nejlepe vsechno a za vsechny
|
|
| Malíci | •
|
(21.1.2007 23:27:56)
tak s tímhle musím souhlasit...poslední dcera se mi narodila ve čtyřicxeti letech,v červenci,proto jsem ji taky dala do školy o rok později,chodí už do druhé třídy,v létě jí bude děvět,ale já ji stále vozím do školy.Myslím si,vzhledem k jejím psychickým i fyzickým schopnostem,že prozatím budeme trénovat cestu do školy a pak až jí bude deset ji snad začnu pouště samotnou.Ono jde taky o to,že máme školu skoro na druhém konci města a i když může sednout na autobus,který ji doveze přímo ke škole tak si na to prostě ještě netroufám i když dcera má odvahy až dost...no a právě proto..
|
|
| Malíci | •
|
(21.1.2007 23:28:08)
tak s tímhle musím souhlasit...poslední dcera se mi narodila ve čtyřicxeti letech,v červenci,proto jsem ji taky dala do školy o rok později,chodí už do druhé třídy,v létě jí bude děvět,ale já ji stále vozím do školy.Myslím si,vzhledem k jejím psychickým i fyzickým schopnostem,že prozatím budeme trénovat cestu do školy a pak až jí bude deset ji snad začnu pouště samotnou.Ono jde taky o to,že máme školu skoro na druhém konci města a i když může sednout na autobus,který ji doveze přímo ke škole tak si na to prostě ještě netroufám i když dcera má odvahy až dost...no a právě proto..
|
| Monqa | 
|
(22.1.2007 10:24:23)
Myslím, že to není o věku, ten strach o naše miláčky.Je mi 33 a když se moje starší 13letá dcera nevrátí na čas z venku a přijde o 10min. později, tak už také lítám od okna k oknu, jestli se v pořádku vrací.Mé zlatíčko nejmenší 17měsíců dokáže během 20vteřin zmizet z kuchyně a vylézt přes židli až na stůl k počítači- nemusí ani chodit ven, aby se jí nedej bože něco stalo.Venku dokáže za 5 vteřin urazit vzdálenost "od Země ke Slunci". Takže pevné nervy a pohodovou dovolenou všem maminkám - i tatínkům. Pac Moňa
|
|
|
|
|
|
|
|
| majdina | •
|
(22.1.2007 15:35:10)
Tak tak, je to individuální. Jasně, že doba se změnila, ale já jako dítě taky kolikrát šla do školky sama - a to mi 6 nebylo....Jenže na vesnici, kde rodiče i starší sourozenci museli odjet časným autobusem do práce a do "velké" školy to nijakjinak nešlo. Jen mě ráno probudili a zkontrolovali, abych vůbec vstala, a pak už jsem se musela postarat sama:-)A rozhodně jsem toho byla schopná...
Takže vy všichni moralisti, nejdřív si pečlivě přečtěte příspěvek uvedené paní, kde jdou veškeré detaily uvedené - jak bylo dítě staré, kudy jelo, že trasu znalo apod. a pak teprve pište:-))))
|
|
|
| Karin80 | 
|
(22.1.2007 18:10:24)
Já chodila v 6 letech taky sama (do školy), taky asi 300 m, přecházela jsem přitom 1x silnici. Naši dělali od šesti a od sedmi, takže mě nemohli vodit za ručičku, tak jsem holt musela být samostatná... Sice jsem se přitom dost dlouho bála, že mě přejede auto, ale bylo to bez problémů.
|
|
| Karin80 |
|
(22.1.2007 18:10:45)
Já chodila v 6 letech taky sama (do školy), taky asi 300 m, přecházela jsem přitom 1x silnici. Naši dělali od šesti a od sedmi, takže mě nemohli vodit za ručičku, tak jsem holt musela být samostatná... Sice jsem se přitom dost dlouho bála, že mě přejede auto, ale bylo to bez problémů.
|
|
|
|
|
|
| Kolia | •
|
(21.1.2007 22:00:24)
To bych se tedy bála pouštět dítě samotné do školky - já vím že je mu šest a mohl by už chodit do školy, ale stejně - neumím si to představit, zvlášť, když tam po chvíli vedu další dítě.
|
| kaculda |
|
(22.1.2007 16:23:15)
No prave proto, ze tam vedu druhe dite:o)), mam kontrolu:o))).....jestli jsi to nepochopila. Je mi jasne, ze za tech deset minut je hroozne dlouha doba, aby se neco mohlo semlit, ale ja na mem synovi vidim, ze uz ho muzu pustit, a on v tom, ze tam prijdu s dcerou nevidi zadnou kontrolu, ale citi se jak skolak:o)).
Jeste bych chtela uvest, ze neprechazi ani sebemensi silnici....projde jednu ulici, kolem par domku....kolem hriste a je tam.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)