Názory k článku Jak jsem se ztratila

Jak to tady čtu, musím se i já podělit se svou zkušeností...
Předloni v létě (malému byly 2 a kousek) jsme jeli na koupaliště, poté co jsme se usadili na dece a trochu vykoupali manžel někam odběhl (u mého muže typické) a malý chtěl na skákací hrad (cca 100m od deky). Vzala jsem ho za ruku, došla jsem k hradu u kterého nikdo nebyl. Snažila jsem se najít někoho kdo hrad obsluhuje, malého jsem pustila za ruku na cca 20 sekund a četla si ceník... Otočím se a on nikde!!! V tu chvíli jsem samozřejmě propadla panice, běžela nejdřív k bazénu (10m daleko), koukala jestli tam není nějaké dítě samotné nebo jestli se některé netopí, prošla jsem tam i zpět trasu od hradu k dece a mohla si hlavu vykroutit a hlasivky vyřvat, ale malý nikde. Myslela jsem, že někde viděl manžela a šel k němu, tak jsem koukala i po dospělých - musela jsem vypadat jak úchyl... No trvalo to snad 10 minut (pro mě hodiny), když najednou vidím synka sedět na bobečku u nějakého malého stromku a šťourat do hlíny... Vůbec jsem ho předtím neviděla a to jsem kolem něj musela jít!!! Teď už vím, že ho prostě nepustím z dohledu ani na sekundu a jsem šťastná že se tenkrát fakt nešel vykoupat, kdoví jak by to dopadlo...

moje dcerka je takovej "cestovatel":o)), vim, ze i kdyz nekde trucuje, tak se nesmim vzdalit...jinak se ona vzdali na druhou stranu:oOO. Pred dvema lety, jsem uvazovala , ze na dovolenou koupim takove ty ksiry ( popruhy), ktere maji voditko....nekoupila jsem, ale na letisti by se mi hodilo:o))), litala sem a tam jak splasena:o))). Vim, ze dite je jak pes na voditku, ALE.....sichrovka je sichrovka:o))))

Jardo,
ty vrahu!
Na silnici pro motorová vozidla, označenou značkou "Silnice pro motorová vozidla (IP 15a)", v žádném případě žádné kolo nesmí!

No, cekam pranyrovani, ale tak, jak to tady popisujes, mi to prijde trochu ujety.
Chapu, ze ma mam o svoje dite strach, ale tohle mi prijde uz spis jako prehnana uzkost - velka nocni mura rok po tom, co vsechno dobre dopadlo, nic se nestalo a vsechno je v poradku ?

Přesně na tohle sázím i já. Dcera umí říct celé své jméno i jméno nás, rodičů. Ovšem s adresou to nějak nejde. Když už jsme jí rozmluvili, že se neříká, že bydlí doma, ale Bezručova 3, Jihlava, tak zase tvrdí, že bydlí Jihlava 3. Ulici úplně vynechává:-( Naštěstí zatím není aktuální, že by někam chodila sama, ale ráda bych, aby to co nejdřív uměla. Náhoda je blbec! Každopádně jí vtloukám do palice, že kdyby se ztratila, má najít nejbližší paní s kočárkem a říct jí co se jí stalo. Kéž by to nikdy nepotřebovala...