| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Jako strom Podle času

Celkem 192 názorů.

nekázanka
	to je mi líto (25.10.2006 8:57:57) jen na okraj – nezkusili jste navštívit neurologa? je mi jasné, že zkoušíte co se dá, možná by ale ještě stálo za ověření, že malý nemá nějaký bolestivý problém. držím palce, je mi vás líto. naše dneska už velká Maki byla taky hodně dráždivá, naštěstí to po měsíci přešlo. Odpovědět

Re: to je mi líto

(25.10.2006 9:30:16)
Taky bych zkoušela hledat příčinu pláče. Náš malej často plakal a špatně spal (usnul jedině u prsa, po položení se nejpozději do 5 minut vzbudil s pláčem), v noci naštěstí spal o trochu líp. Výrazné zlepšení jsem pozorovala po pátém měsíci věku. Teprve po nějaké době mi došlo, že se to shodovalo s dobou, kdy se nám podařilo rehabilitací napravit zkrácené krční svaly (do té doby mohl hlavičkou otáčet jen na jednu stranu), myslím, že ho to zřejmě bolelo a budilo. uřvaný byl jednoduše proto, že byl nevyspalý.

Přeju hodně štěstí, ať se příčina brzy objeví a nebo sama vymizí.

•

Re: Re: to je mi líto

(31.10.2006 2:48:13)
Rapiti,prosim o radu,nas chlapecek ma stejny problem s krcnim svalstvem,uz si nevim rady,spinka jen na prave strane,levou pouziva velice malo-otaci se jen doprava,pres pravou rucicku,...vecer usne u kojeni-po chvili je vzhuru a place,zjistila jsem,ze se chce pretocit na levou stranu,ale je mu to asi nepohodlne a tak zacne plakat.Zkousela jsem uz vsechno mozne ,ale bez vysledku-doktorka mi tvrdi,ze to bude dobre-uz pet mesicu-malemu je 7m.Jediny cvik ktery mi poradila,byl otacet mu vsede hlavicku doleva.A tak mam uz jenom vycitky,ze jsem neco zanedbala a strach z toho,az maly zacne chodit-aby nenapadal na jednu nozicku,nebo nemel skoliozu patere.Doktorka me nechce vyslyset a nic pro ni neni problem,fakt me to stve-kazda rada mi pomuze diky moc.Muzete mi klidne napsat na muj e-mail DEKUJI!!!! Bara

Hanka

•

Re: Re: Re: to je mi líto

(31.10.2006 23:42:41)
Ahoj, můj první syn měl stejný problém, prostě od narození měl hlavu k jedné straně, na druhou jí vůbec neotočil. Trvala jsem na tom, aby nás poslali na rehabilitaci. Tam mi paní doktorka poradila, abych vzala dětský olej a večer po koupání mu masírovala krk, ten zkrácený sval. A pak také abych mu pomalu ale vlastně násilím tu hlavičku otáčela. Po té masáži. A pak ještě další asi dva cviky - těžko se to popisuje, musela bych to předvést - a asi za měsíc bylo všechno ok, malej hlavu otáčel naprosto v pohodě. Dnes už je mu skoro 15 let a má trochu křivou hlavu - právě následek toho, že měl hlavičku k jedné straně - ale jinak je naprosto v pohodě. Když totéž měl můj druhý syn, hned po narození jsem na nic nečekala a masírovala jako o život a ten nemá ani křivou hlavu. Nechci strašit, ale moje mami mi kdysi říkala, že když ¨dělala v jeslích, ještě za dávné totality, že tam měli chlapečka, který s tímhlš šel asi ve dvou letech na operaci, protože s tou hlavou pak prostě neotočil a ty svaly mu nějak znehybněly.... Tak se nedej odbýt, normální to rozhodně není.

Jolca+J(04/01)+L(08/07)
	Re: to je mi líto (25.10.2006 11:45:41) Ahoj, znám to...můj syn mi dělala to samé, mám pocit, že jsem půl roku nedělala nic jiného než nosila kluka u prsu, to doslova, protože řval co půl hodiny. Vydrž, opravdu se to zlepší, nám tedy pomohly opravdu příkrmy, na noc rýžová kaše apod., pak už byl zlatíčko Odpovědět

Tak vidím, kolik je dětí ukřičených nespavců

(25.10.2006 11:52:19)
A nejsem sama, ač před těmi 10-ti lety, kdy jsem toto prožívala já, jsem si sama připadala. A to dost hodně sama. Manžela mám, ale měl tenkrát co dělat sám se svou psychikou, natož aby mi byl nápomocen. Velice rád chodil tehdy do práce a nijak se tím netajil. Přesto to PŘEŠLO a vše je zase O.K. !

Je třeba si uvědomit, že ač je to jakkoliv hrozné a vysilující, prostě to jednou přejde. Tenkrát jsem se taky utěšovala tím, že do deseti let přece plakat vkuse nebude...a samozřejmě nepláče. :o)

Plačtivé děti, pokud zdánlivě nemají důvod plakat, mnohdy samy důvod neznají. Jsou z nějakého důvodu nešťastné, podrážděné, vzrušivé, neklidné...
Nejsou tu spokojené. Třeba jim jen dlouho trvá, než si zvyknou na ten drsný svět, tolik odlišný od tepla a pohodlí v bříšku...kdo ví.

MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08

Drzim palce...

(25.10.2006 19:35:54)
Obdivuju tebe a vsechny maminky, ktere vydrzi tak dlouho, aniz by se zhroutily. Ja vyhledala pomoc psychologa uz po sestinedeli, sve urvane dite jsem proste nezvladala. Pomohl mi k tomu, abych se sklidnila, i kdyz dite rvalo dal...Vsechny tak ocekavane "predely" (3. mesic, 6. mesic) jsem ocekavala s nadeji a prd. U nas se situace zklidnila az po 1. roce, kdy jsem prestala kojit, Vasek zacal chodit, bylo mozne lepe se s nim domluvit, uz proste nebyl mimino, ale batole. Dnes je mu 2.5, spi dele a lepe nez coby novorozene, vzteka se primerene svemu veku a ja pomalu zapominam na ten ocistec. Taky jsme si poridili domu dalsiho nespavce, v soucasnosti jsme tak na 8mi probuzenich za noc:-)
Preju hodne stesti a more trpelivosti.

Jitka,2 dcery

•

Podpora

(26.10.2006 21:15:26)
Ahoj,
take Ti chci napsat par radek podpory. Mam dve holcicky, 5 a 8. Jeste ted si pamatuju, jak jsem pred osmi lety davala naivne spat sve miminko do postylky - tam se preci spi, ne? Omyl, a totalni. Mala byla ochotna spat pouze v mem/manzelove naruci, pres den jsem neudelala vubec nic. Prvni vanoce, bylo ji sest mesicu, se v noci na Stedry den vzbudila trinactkrat. Myslela jsem, ze se ani nepostavim, natoz abych pripravovala nejakou veceri. Dalsi rok na vanoce uz to bylo lepsi, vzbudila se jen petkrat... Mladsi dcera byla jeste vykonnejsi, budila se mnohem vic a spanek pres den byl pro ni zjevne zbytecnost. Ale je fakt, ze si trochu vyhrala i sama, mohla jsem alespon uvarit. Jeji zachvaty vzteku mi ale doted nahaneji hruzu. A musim rict, ze i ted, v peti letech, je to hodne vztekle dite. Dovol, abych ti tedy poradila, co vsichni ostatni - dej si alespon par hodin v tydnu oddych. Jdi se projit, na kavu, dojdi si zacvicit, ja jsem chtela byt spis sama, nez se schazet s kamaradkami. Citila jsem se uplne na dne, nic me nezajimalo. Byla to hloupost, ale zadna z kamaradek me neopustila, sice jsem jim prisla "divna", ze nedokazu uspat vlastni deti, ale ted uz se vsemu jen smejeme. Paradoxne mi pomohl nejvic muj tata, stale mi opakoval, ze to bude lepsi a "ze to jednou skonci". Byla jsem tak apaticka, ze dny a tydny utikaly, ale najednou mi doslo, ze "uz to skoncilo" a ze muzeme jit ven bez obav z nejaho sileneho revu. Potrva to, ale konec je v dohledu!! Pokud mas velke obavy, asi bych navstivila tvoji detskou pani doktorku, ale uvidis, ze te podpori. Tak ahoj a hodne sil!

Lucie

•

VYDRŽ

(25.10.2006 22:28:44)
Při čtení článku jsem se vrátila o několik let zpátky. Dcera byla přesně takové, přes den sice někdy vydržela spát bez přerušení i hodinu, ale v noci to bylo peklo na zemi. Měla jsem pocit, že skončím v blázinci. A potom se to najednou změnilo. Bylo to někdy po prvních narozeninách. Najednou to všechno bylo skoro normální. Sice byla stále více plačtivá, ale už to nebyl tak propastný rozdíl oproti ostatním dětem. Takže opravdu vydrž, snad se chlapeček také zlepší. Držím palce, aby to tak opravdu bylo!!!

Hanka

•

Re: Soucítím a držím palečky, vydržte a nechte si pomoci!!

(27.10.2006 13:06:17)
Něco obdobného jsem zažila u prvního dítěte. Kluk byl úžasný ale nespala jsem několik let. Po dvou letech se mu narodila sestřička, která byla také kojená a bohužel dost často nemocná a hlavně hyperaktivní, což jí zůstalo. Jediným mým přáním bylo se pořádně vyspat. Neustálé vypětí, nevyspání ztráta kil. Z vlastní zkušenosti - hrůza. Nechte si pomoci. Manžel, babička, hodná teta. jakákoliv pomoc na 2 hodiny je vysvobození. Vyspíte se, najíte a načerpáte sílu. Jinak se to dá zvládnou opravdu těžko.Člověk potřebuje pomoci a má si o pomoc říci. Není to selhání. Já to nedokázela a v nejhorším období vážila necelých 40 kg. Vydržte a nestresujte se zbytečně neudělanou prací.

Martina K., 4 letý syn
•	Re: VYDRŽAŤ!!! (29.10.2006 19:48:10) Myslela jsem si, že mám jen já problém, když byl Ondrášek malinký, ale stále si živě vzpomínám, jaké to bylo. Teď mu v lednu budou 4 roky a je to stále lepší. Kojila jsem ho téměř 2 roky a se spaním to byla hrůza.Budil se často a já měla kruhy po očima. Teď se vše upravilo. Chce to jen čas. Neboj se, Martina Odpovědět

anabella,15-měsíční syn

•

Re: to je mi líto

(29.10.2006 19:35:36)
Já to velmi dobře znám,náš malý nespí ještě ani teď!Během dne vůbec a v noci se tak 3x budí.řval od první minuty po narození.Za celý den s nocí mi naspí 8-9 hodin celkem.Na neurologii jsme byli,vše v pořádku,každý mi na můj dotaz jen odpoví,že každé dítě je jiné.Takže od jeho narození "trpím" a čekám na to,až se to spraví.Také mi všichni předpovídají hyperaktivitu.Přeju hodně sil!!!

anabella,15-měsíční syn

•

Re: to je mi líto

(29.10.2006 19:37:08)
Já to velmi dobře znám,náš malý nespí ještě ani teď!Během dne vůbec a v noci se tak 3x budí.řval od první minuty po narození.Za celý den s nocí mi naspí 8-9 hodin celkem.Na neurologii jsme byli,vše v pořádku,každý mi na můj dotaz jen odpoví,že každé dítě je jiné.Takže od jeho narození "trpím" a čekám na to,až se to spraví.Také mi všichni předpovídají hyperaktivitu.Přeju hodně sil!!!

Mikeš

•

člověk má dělat...

(25.10.2006 9:02:37)
Tak to opravdu nezávidím a i když i já jsem měla hodně ubrečené a hlavně nespavé dítě, to co zažíváš, si neumím představit. Byli jste to řešit s lékaři? Třeba s neurologem?
Jinak bych asi postupovala takto: šok- manžel si na 3 dny vezme dovolenou a postará se o syna sám, ty odjedeš na ty 3 dny pryč. Během tří dnů malý zjistí, že jídlo bude leda z lahve a snad přestane alespoň to noční buzení. A hlavně, ty se aspoň trochu vyspíš a odpočineš si!

Jut+dcera18m

•

Re: člověk má dělat...

(25.10.2006 9:12:06)
Doporučovala bych navštívit dobrého homeopata, který může problém opravdu vyřešit. Tvoje mimi nemusí mít v sobě stres s těhotenství, ale třeba se mu moc nelíbil násilně vyvolaný porod, nebo třeba úplně něco jiného. U dobrého homeopata byste na to měli přijít a vyřešit to. Moje známá řešila podobný problém a po podaném léku se situace změnila. Já jsem se 18m ještě také moc nevyspala, malá jako čerstvé mimino byla třeba schopna celý den nespat, takže se chystám jí dát taky homeop.lék, ale je teď nemocná, tak až se vyzdraví. Spaní zdar.

Hana, lumpik 11m

•

Re: Re: homeopatika...

(25.10.2006 22:22:34)
Homeopatika bych byt vami urcite vyzkousela, sama s nimi mam dobre zkusenosti, hodne mi pomohly po nekolika probdelych tydnech. (Leky pusobi na celkove uklidneni a vyladeni organismu - takze sice se budete s malym budit, ale pak relativne v klidu usnete.....) Jestli bude neco i pro miminko na uklidneni, to nevim, protoze jsme to resit nemuseli, ale verim, ze by sikovny lekar-homeopat neco vymyslel.
A jeste k tomu, ze tento drsny detsky plac prejde: stejne zkusenosti mela i moje kamaradka - jeji syn take pres den i po nocich nespaval, hodne plakal, byl nespokojeny, ale ve chvili, kdy se postavil na vlastni nohy, zacal chodit a objevovat, vetsina potizi zmizela. Dnes je to krasny, sikovny a poslusny kluk. Preji vam hodne trpelivosti.

Kulda a Kulda

•

Re: člověk má dělat...

(25.10.2006 17:18:48)
Chci se připojit k těm maminkám, které MĚLY stejný problém, ale už NEMAJÍ. Fakt to přejde a tohle příšerné období vám bude připadat už jenom jako vzdálená noční můra. Vydržte, držím palce. Vyzkoušela jsem všechno, marně. Syn z toho jednoho krásného dne prostě vyrostl (těsně po prvních narozeninách), začal spát a přestal plakat. Nevím, čím to bylo na začátku, myslím, že časem už jsem na tom měla pochopitelný podíl i já. Jakési očekávání, že to jinak nebude, že se vzbudí, že začne křičet. Neměla jsem fyzické síly na to, abych mohla dělat něco s těmi psychickými. Zařídila jsem proto všechno tak, abychom nic nemuseli. Částečně jsme se tím izolovali od okolí, ale jenom dočasně. Teď je báječný, usměvavý a spavý. Takže ještě jednou: hodně štěstí.

ijka

•

Opravdu bude líp!

(25.10.2006 9:07:52)
Velice mi to připomíná naši situaci. Už v porodnici nejméně spal a doma pak bez přestávky proplakal první noci. na rady, ať si klidně zdřímnu přes den s ním, jsem už byla alergická, protože to, jednoduše řečeno, nešlo. On spal po pěti až dvaceti minutách, takže když už jsem si lehla s ním a náhodou usnula, tak se zrovna probral a pro mě pak bylo doslova mučení zase otevřít oči a pokračovat... Musím přiznat, že jsem se z toho po čase zhroutila a skončila na práškách. Taky jsme na to s partnerem byli sami. Nejvíc mi pomohl VAK. Když byl v něm a pohybovala jsem se u toho, tak NEPLAKAL. Za čas jsem měla bolavá záda a skvělou fyzičku a kila navíc mně ani náhodou nehrozila. V noci jsme se s partnerem střídali v nošení po třech hodinách. Vak jsme s sebou nosili všude, i na kontroly k lékařům. Teď jsou mu tři roky a je z něj úplně normální, šikovné dítě, jen je možná trochu citlivější, než ostatní, a pořád spí o něco méně než jeho vrstevníci.
Tímto jsem Vám chtěla dodat odvahu a odhodlání ještě chvilku vydržet, ono se to opravdu bude po trošičkách zlepšovat, až si najednou uvědomíte, že to nejhorší už máte za sebou. Držím palce!

aja

•

Re: Opravdu bude líp!

(25.10.2006 9:14:52)
Ahoj! MEla jsem podobne dite. naprosto pohodove tehotenstvi, bezproblemovy porod bez jakychkoliv zasahu ..a vysledek-urvane ditko, co pres den vydrzelo v kuse spat max. pul hodiny, v noci i o neco vic, ale nikdy ne dele nez dve hodiny. Spis mene, nekdy jsme vstavali i po hodine. Nevim, proc je problem, ze je dite nelahvove, na to ma v pul roce casu dost a muj syn flasku nepoznal vubec, coz si myslim je ideal. Mam pro takove vycerpani pochopeni, ale nelibi se mi, co pisete o tchyni-vzdyt snad projevila dobrou vuli. Muj otec zkousel podobne, protoze proste mel zkusenost, ze nas jako male uhoupal.ALe jinak-ono to prejde. V nasi rodine mame jeste dva takove nespavce. Ubezpecuji Vas, ze spat zacnou, chce to jen cas. Moje ditko tohle provadelo do dvou let a pak bez jakehokoliv naseho zasahu spat zacalo celou noc.Totez muj synovec ( ve trech letech) a neter, ta zacala spat ve dvou a pul. Podotykam, ze nejsme zadni priznivci "uceni spani".

Pavla(2deti)

•

Re: Opravdu bude líp!

(25.10.2006 12:17:51)
Ahojky,u nas to bylo s prvorozenou dcerou uplne stejne ...jen pro zajimavost poprve spala celou noc(od 22.00do06.00)dva mesice po svych CTVRTYCH narozeninach!!Nikdo ji nechtel hlidat,protoze babi si chtely o vikendu taky odpocinout..Ja uz byla tak zoufala,ze jsem poprosila dr.o nejake leky na spani..co vam budu vypravet.V sedm vecer jsme ji je jako rocni dali a jeste v deset behala totalne cila..pak treba do jedne spala..pak si dve hodiny hrala..a pak zase treba do peti..Ale holky vydrzte:)Ted ji bude dvanact a dostat ji rano z postele je nadlidsky vykon.I proto jsem druhe dite mela az po peti letech a cele druhe tehotenstvi jsem vicemene prolezela a s klukem to uz bylo vcelku normalni, i kdyz jsem taky treba kojila desetkrat za noc.Vydrzte,stridejte se s kym to jen pujde,zkuste treba homeopatika,caje na sklidneni,presunout jinam postylku:)My taky zkouseli i nemozne:)Bude lip..a na radu ostatnich maminek zkuste nejakeho detskeho specialistu nebo poproste treba o par dnu hospitalizace s mrnouskem,at ho sleduji a pak vam poradi.Jinak se z toho brzy zhroutite..Hodne stesti a usmevave ditko:)

seki, 11 měsíční dcera

•

Re: Opravdu bude líp!

(4.11.2006 23:40:30)
My máme holčičku, které bude za 14 dnů 1 rok. Do 11 měsíců jsem kojila. Malá se budila už v porodnici každou hodinu ve dne i v noci, po návratu domů to bylo stejné, ba naopak ještě horší po 14 dnech jsme byly obě strhané. Manžel chodí samozřejmě do práce, navíc velmi náročného povolání, takže mi v noci moc pomáhat nemohl, protože to v práci pak nezvládal... Malá měla reflux jcnu a prdíky a to byl asi zásadní problém. Navíc tu nemáme rodinu, takže jsem na všechno byla sama - vystresovaná z prvního dítěte. pak mi jedna paní psycholožka řekla, že na dítěti se odráží starostlivost matky, že když budu v pohodě, bude to i sní lepší. Tak jsem to zkusila a ejhle změna. Ve 3,5 měsících se malá dala jakž takž dohromady,je z ní veselá, divoká, ale hodná poslušná holčika, ale se spánkem válčíme pořád. Přes den už se naučila spát poctivě 1,5 hod. po obědě, ale v noci se budí přibližně 3 x. Někdy i vícekrát. Mnohdy už si myslím, že to nebudu zvládat, ale pak vidím její zářivý úsměv a říkám si, že to určitě brzy přejde. proto všem maminkám přeju mnoho optimismu a uvíte, bude líp.

seki, 11 měsíční dcera

•

Re: Opravdu bude líp!

(4.11.2006 23:40:39)
My máme holčičku, které bude za 14 dnů 1 rok. Do 11 měsíců jsem kojila. Malá se budila už v porodnici každou hodinu ve dne i v noci, po návratu domů to bylo stejné, ba naopak ještě horší po 14 dnech jsme byly obě strhané. Manžel chodí samozřejmě do práce, navíc velmi náročného povolání, takže mi v noci moc pomáhat nemohl, protože to v práci pak nezvládal... Malá měla reflux jcnu a prdíky a to byl asi zásadní problém. Navíc tu nemáme rodinu, takže jsem na všechno byla sama - vystresovaná z prvního dítěte. pak mi jedna paní psycholožka řekla, že na dítěti se odráží starostlivost matky, že když budu v pohodě, bude to i sní lepší. Tak jsem to zkusila a ejhle změna. Ve 3,5 měsících se malá dala jakž takž dohromady,je z ní veselá, divoká, ale hodná poslušná holčika, ale se spánkem válčíme pořád. Přes den už se naučila spát poctivě 1,5 hod. po obědě, ale v noci se budí přibližně 3 x. Někdy i vícekrát. Mnohdy už si myslím, že to nebudu zvládat, ale pak vidím její zářivý úsměv a říkám si, že to určitě brzy přejde. proto všem maminkám přeju mnoho optimismu a uvíte, bude líp.

Šátek

(25.10.2006 9:24:36)
Mám podobnou zkušenost se synem (dnes 2 a 1/4 roku ) Řval opravdu pořád. Ve dne, v noci, pořád. Jediný co opravdu zabíralo, byl šátek. Tak jsem ho v něm nosila skoro pořád. Vařila, uklízela, žehlila, nakupovala i trávu jsem sekačkou sekala a drobeček si tam spokojeně spinkal. Možná to zkus taky, určitě ještě není pozdě. Hodně štěstí.

Iva, Viki (8/05)

•

Re: Šátek nebo klokanka

(25.10.2006 13:55:37)
ahoj,

taky jsme měli křiklouna - naštěstí jen denního (když pominu prodbědlé a pronošené noci v porodnici). Nám úžasně pomohla klokanka (od 5. týdne), neuvěřitelně se zklidnil a začal pak spávat i v kočárku na procházkách. Taky jsem s klokankou dělala všechno (vařila, prala, žehlila, uklízela, myla nádobí apod. A malý si přitom spokojeně chrněl. Jen jsem se snažila dodržovat pediatrem doporučenou dobu pobytu v klokance (1 a 1/2h, pak hodinu "na rovném" - většinou při kojení nebo v kočárku. Takhle jsem propočítávala a kombinovala asi do 6 měsíců, pak už v klokance neusnul a moc v ní nechtěl být - radši se vrtěl na zemi.
Moc držíme palečky a pusu mimískovi
Iva a Viki

P.s. v noci spí napůl ve své postýlce, napůl s námi. Ve dne do postýlky ani omylem :-)))))))))

Katka,kluci 4 a 7

•

Znám,vydrž,fakt bude pomaličku líp

(25.10.2006 9:36:22)
Moc jsi mi připomněla období po narození prvního synka. Pro veškeré příbuzenstvo jsem byla šťastná maminka,ale já byla ve skutečnosti zoufalá.Přesně jak to popisuješ,rozklepanost,totální vyčerpání,v 5 odpoledne mi v parku padala hlava u kočárku. Děsila jsem se večera,co zas bude v noci.Zkusili jsme také přikrmovat - "určitě řve z hladu", atd..Trochu spal v kočárku venku,doma v postýlce ani náhodou.Pomohlo mi,když jsem rezignovala na pokusy o spaní v postýlce a vzala si ho k sobě,budil se dál,ale vždycky jsem mu v takovém polovědomí dala napít z prsu a hned jsem zase usnula.Jakmile jsem k němu vstávala,nestihla jsem usnout tak rychle,aby se zase hned nevzbudil(jak popisuješ).Byla jsem přesvědčená,že už žádné dítě mít nebudu.Čas je ale milosrdný a po 3 letech jsme si pořídili dalšího kluka. A představ si,to dítě SPALO.Já jsem teprve s ním zjistila,jaká pohoda a krása může být na MD s miminem.Mimochodem starší klučina začal spát v kuse celou noc až po třech letech. Měli jsme doma novorozené mimčo a to se budilo prakticky méně často,než náš tříleťák.
Proč tomu tak bylo,ví bůh.Ale moc na tebe myslím,protože dost přesně vím,co prožíváš.A prosím tě: dej mimčo tchýni nebo někomu do kočárku a pošli je ven.
A´t přijdou za 2 hodiny.ty si lehni a spi.Nebo si uvař kafe a koukni se na nějakou blbost v televizi.Hlavně neuklízej a pod.Malý to 2 hodiny nějak vydrží,i kdyby měl celou dobu brečet.

Katka, dva kluci+bříško

•

Re: Znám,vydrž,fakt bude pomaličku líp

(25.10.2006 15:45:17)
Tak vidím, Katko, že máme nejen stejně staré kluky, ale i jejich projevy byly podobné!:-)) Prvnímu z nich naštěstí to nejhorší "kolikové" období skončilo před čtvrtým měsícem, ale celou noc potom zdaleka nespal a v noci u nás v posteli byl hotový kopčem. A oba kluci nejlíp spali manželovi na břiše!!!
A pro Pavlínu: zkus fakt zapojit maximálně lidi kol sebe, mně to moc nešlo, až na zlatého manžela, ale chce to. A opakuj si, že to není věčné. Koukej já blázen už do toho jdu potřetí:-))!

Opravdu ho může něco bolet

(25.10.2006 9:36:45)
Pavlíno, mám dvě kamarádky, které zažívaly něco podobného, co Ty, u obou bylo asi příčinou pláče bolestivé vrozené stažení svalu na krku (kývače), na to se ale přišlo až když měli nejhorší trápení za sebou. Přešlo to samo kolem jednoho roku, dnes jsou oba kluci šikovní, klidní, spokojení.
Sama mám chlapečka klidného, ale záchvaty řevu míval taky, a taky tehdy nepomohlo nic než nosit v baby-vaku, jak Ti tady mamikny radí. Držím palce. Kiki

Zdenka

•

Taky to známe

(25.10.2006 9:39:22)
Máme doma podobné kvítko (17 měsíců) a vím tedy dobře, o čem celý článek je. Pravděpodobně bude potomek indigové dítě, které je vždycky pro rodiče velmi náročné (blíže na webu http://indigo.mysteria.cz/). Šátek samozřejmě řeší hodně. Na rozhozené spaní bych doporučila homeopatikum Cocculus indicus v potenci 9CH, tři kuličky 1x denně.

Ennywan

Re: Taky to známe

(25.10.2006 10:00:00)
Souhlasím se Zdenkou, jen doplním popis homeopatického léku Cocculus:

Tento lék je vhodný pro naprosto vyčerpané lidi, vysílené zpravidla nedostatkem spánku nebo nepravidelným spánkovým režimem, např. při práci na směny, nočním bdění u nemocných nebo kojení. Tito lidé se třesou únavou, cítí se mnohem hůř na čerstvém vzduch a vyčerpává je jakákoliv fyzická námaha. Celé tělo mají necitlivé a pociťují brnění, někdy jim některé části těla "zdřevění". Jediné, po čem touží, je ležet v klidu v posteli a pokoušet se usnout.

Moje maminka lék nepravidelně používá, když na ni vyjde týden noční. Pomáhá jí líp se se vším vyrovnat a lépe situaci přijmout. Lék koupíš v lékárně a můžeš koupit potenci 9CH nebo 15CH. Neužívat ale dýl jak 10dní v kuse!

Také se připojuji k tomu, abys zkusila s malým navštívit klasického homeopata. Seznamy jsou tady www.homeopatie.cz, http://www.homeopaticka-fakulta.cz/fakulta/seznam.htm

Petra, holčina 4r., klučina 18 měs.

•

DRŽTE SE!!

(29.10.2006 19:51:36)
Normálně komentáře nepíšu, ale Vás je mi opravdu líto! Mám holčinu a klučinu, s oběma byly problémy se spaním - s holčinou menší, s klučinou větší o dost, ne tak jako Vaše, ale také jsem se nevyspala, stala se ze mně pomalu hysterka, která se skoro neovládá. Na řeči o tom, jak je mateřství krásné a jak si ho mám užít, jsem byla opravdu ALERGICKÁ!! Převládal pocit osamocení - s kojeným dítětem Vám ve skutečnosti nemůže nikdo příliš pomoci!!! Ale, přestala jsem s kojením a u holčiny byly problémy pryč okamžitě, u chlapečka jsme byli z nejhoršího venku! podotýkám, že jsem musela přestat kojit úplně!!!! Rozebírala jsem to s dětským lékařem - výsledek - obě děti měli koliky, přestože jsem nejedla nic nadýmavého, neodvažovala jsem se sníst skoro žádné ovoce, jediné mé vitamíny byly tatranky a klučina měl přesto strašlivé problémy!! Problém je prý prostě už ve mně.... Neříkám, že je to Váš případ, uvádím to jen jako zajímavost k zamyšlení. Na Vašem místě bych si opravdu sedla nejdříve s dětským lékařem a opravdu i s homeopatem a problém co nejdříve začala řešit. Vím, že zažíváte peklo a že pro mimi jsou VELICE důležití i klidní a vyrovnaní rodiče!!!! Takže se držte a nedejte se!!!!

Citronove koliesko

Hm...

(25.10.2006 9:40:48)
Pavlína,
tak môj syn bol tiež veľmi nespokojné, uplakané, nervózne a nespiace dieťa. Až kým mu v 6 týždňoch nediagnostikovali GEreflux. Odvtedy pije zahustené mlieko a je kľud. Dovtedy mu totiž mlieko zo žalúdka vybehlo hore a pálilo ho. Vždy ho ukľudnila trocha mlieka lebo mu spláchla tú pálivú chuť ale len na chvíľu, lebo sa to opakovalo. Boli ste s malým u lekára? Napadá ma GASTROENTEROlÓG, NEUROLÓG...

Moje zkušenost

(25.10.2006 9:46:26)
Pavlíno, hluboce s tebou cítím. Dokážu si představit, co prožíváš ... je to fakt peklíčko.
Já měla těhotenství bezproblémové, pohodové, porod sice dlouhý, ale zato v pohodě, všichni na mě byli hodní, dítko se narodilo zdravé a v pořádku ....
No a pak to začalo. Pokud se mi dítě nekojilo nebo nespalo u prsu, tak řvalo, ječelo, kničelo, vztekalo se ... já jsem občas brečela s ním.
Na rozdíl od tebe jsem ale ještě k těhotenským kilům něco přibrala, protože jsem se neměla čas normálně najíst a místo toho jsem se futrovala sušenkami a čokoládou.
Takže já trávila dny pouze kojením, divokým lítáním s kočárkem (dítě spalo pouze 20 minut, a to výhradně za rychlé jízdy), taháním dítka na rukou ...
Můžu tě uklidnit. Dnes je dceři 16 měsíců a je to zlatíčko. Pravda, pořád je ještě netrpělivá, když jí něco nejde, tak se hned vzteká. Pořád je to závislák, který se lepí na mámu. Ale jinak je to fakt úplně normální dítě ... sice zdravě paličaté, ale toho řevu už je u nás minimum :-)
Zlomilo se to v době, kdy se začínala sama pohybovat. Když zjistila, že se umí k tomu, co chce, dostat sama, hrozně jí to zvedlo sebevědomí a od té doby se všechno začalo měnit k lepšímu.
Hlavně se z ničeho neobviňuj, není to tvoje chyba, že je tvůj Brečounek takový, jaký je. Jedna dětská sestřička mě utěšovala (když jsem se v ordinaci rozbrečela, že už fakt nemůžu), že některé děti prostě jsou takové ... a všechny z toho vyrostou.
Vím, že teď ti připadá, že už to nikdy lepší nebude ... ale bude. Za rok touhle dobou už se tomu budeš třeba jen smát, stejně jako já už se dokážu zasmát při vzpomínce na naše uřvané začátky.
Drž se!!!

Iva, Viki (8/05)

•

Re: dotaz pro Bellanu i ostatní maminy

(25.10.2006 14:05:41)
ahoj Bellano,

můžeš mi prosím napsat, jak Agátka v noci spává? Vzpomínám si na tvé články o vašich začátcích, u nás to bylo hodně podobné. Taky by mě zajímalo, zda nemáte problémy s taháním za vlasy (dětí i dospělých).
Viki má teď 14 měsíců a je to docela drak. Momentálně se budí nejméně 4x za noc a dožaduje se mlíka (prso + lahev). Za vlasy tahá na potkání, u "oběti" nezáleží na věku či pohlaví ani délce vlasů. Někdy už jsem z toho docela zoufalá, nechci aby z něj vyrostl nějaký saďour. Zkoušíme různé způsoby, jak ho to odnaučit, ale bez úspěchu. Dnes jsem dokonce koupila vlasatou panenku a budeme na ní trénovat jemnější způsoby.
Poradí někdo? Díky moc
Iva a drakouš Viki.

Insula
	Re: Re: dotaz pro Bellanu i ostatní maminy (25.10.2006 15:08:05) Ivo a co jí to zkusit oplatit, aby věděla, jak to bolí? Odpovědět

Katka.
	Tahání za vlasy (25.10.2006 18:04:36) Daník taky hodně drasticky tahal za vlasy. Nějaký vysvětlování že to bolí nepomohlo - smál se. Tak dostal 2x přes ručku a už to nedělá. Teda teď už jen hladí. Odpovědět

Iva, Viki (8/05)

•

Re: Tahání za vlasy

(26.10.2006 15:23:18)
ahoj,

zkoušela, jednou, asi ne dost silně, ale nechci mu ublížit. I naplácáno přes ručičky už dostal, naposledy, když vykrákal v parku dvě holčičky, které mu nic neudělaly. Nepomohlo to. Pobrečí si, ale příště to udělá znovu.
Koukala jsem do knížek. Dítě PRÝ neví, že tím působí bolest a případný "trest" se míjí účinek, prtože si to ještě není schopno zapamatovat.
Včera jsem kouila panenku s vlásky a zkoušíme na ní trénovat jemnější způsoby. Kámošky mi radí hlavně tpělivost, prý to přejde. Dcerku od kamarádky (o 2 a 1/2 měsíce starší) to skutečně přešlo - jenže místo toho začala kousat. Tam ale alespoň varuje - před "útokem" řekne "Au!", takže člověk znalý věci, ví, co se blíží :-)))

Iva

Petra+Mišák
•	Re: Re: Tahání za vlasy (27.10.2006 14:46:14) Já to z vlastní zkušenosti neznám, synek by mouše neublížil, spíše jsme ho museli učit, jak se bránit, ale moje švagrová na to šla u svých dvou dcer jednoduše - taháš mě? Zatahám Tě taky. Koušeš? Kousnu Tě taky. Bolí Tě to?. Mě taky. Zabralo to velmi rychle Odpovědět

Róza
•	Re: Re: dotaz pro Bellanu i ostatní maminy (25.10.2006 18:32:27) Moje Romanka (14 měs.) zase kouše a štípe. Občas jí to oplatím, ale ona tomu nerozumí. Jen ví, že to moc bolí a pláče. Rozbrečí ji i zvýšení hlasu. Stejně ji to ale neodradí a kouše dál :-((( Odpovědět

Zuzana, 2 děti 5,5 roku, 7týdnů

•

Re: Re: dotaz pro Bellanu i ostatní maminy

(25.10.2006 21:29:14)
Ahoj Ivo,
asi to bude stejné jako s tím spánkem- časem to přejde...Náš synek v období mezi 1-1,5 rokem zase kousal své oběti na potkání - své kamarády i nepřátele,dospělé i děti, maminku, tatínka,tetičky, babičky atd...a my pořád vysvětlovali, že je to fuj a on to příště provedl zas..Naše rodina chodila označkována červenými až modrými kolečky(modřiny po jeho zoubkách)Babička mu odpovídala stejným rafancem-zabulel a příště to zkusil zas, no a pak to prostě odešlo samo.

Iva, Viki (8/05)

•

Re: Re: Re: dotaz pro Bellanu i ostatní maminy

(26.10.2006 15:31:16)
ahoj,

díky za podporu. Sousedovi holčička už se prý během dne občas začne tahat za vlasy a volá "Viktor, Viktor!" Tak jen doufám, že se nám lidé nezačnou vyhýbat, než to skřítka přejde. Jo a modřiny od kousnutí už jsem taky měla - i z 5 zubů to docela bolí. Když je hodně nazlobený, přitáhne si tě za vlasy a pak tě začne kousat. To už ho pak ale i plácnu. Přece jen, nejsem masochista :-)))

Lidka, Zuzanka 9 měs

•

Re: Moje zkušenost

(31.10.2006 13:40:58)
Ahoj, jsem ráda, že v tom nejsem sama, malá je sice přes den trochu hodnější, ale v noci je to peklo, kojím po hodině, naposledy jsem se vyspala noc po porodu, když ji měly u sebe setřičky :-( jsem zničená, pořád přemýšlím, co dělám špatně, nic nezabírá, malá spí se mnou, protože nemám sílu k ní každou hodinu vstávat a zase dávat do postýlky, manžel spí v obýváku. Pořád jsem věřila, že se to nějakým zázrakem zlomí a Zuzka začne spávat, bohužel, na zázraky už nevěřím, cítím se na 60 a když se mě někdo zeptá, jak malá spí, je mi do pláče, nejlepší jsou "kamarádky", které člověka deptají tím, že je malá rozmazlená, protože ji nenechám vyřvat apod., to mi fakt pomůže....teď zkoušíme homeopatika a ZASE NIC!!! Na naši Zuzku neplatí zkrátka vůbec nic, jedinou útěchou je to , že takových miminek je víc....

Jana2

Re: Re: Moje zkušenost

(1.11.2006 20:02:36)
Vzhledem k tomu, ze jsem si neco podobneho prozila u obou dcer, vim o cem mluvite. U obou se to ale zlomilo ve chvili, kdy jsem prestala kojit. U prvni uz jsem to psychicky nevydrzela vstavat kazdou hodinu v noci na kojeni a v jejim jednom roce jsem s kojenim prestala. Od te doby ji stacilo mleko z flasky 1krat za noc a jaka to byla pro me uleva. Druha dcera mela pred tydnem strevni potize, nemohla jsem ji kojit 3 dny (mleko okamzite vyblinkala),a protoze to nesla opravdu spatne, tak jsem si rekla, ze uz v kojeni nebudu pokracovat, abych to nemusela prozivat jeste jednou. Sice jeste nespi celou noc, ale oproti tomu, co provadela je to 100% lepsi. Drzim palce a hlavne preji silnou psychickou odolnost.

člověk má sto chutí už to prostě nevydržet

(31.10.2006 20:07:16)
dobrý den,
mám dvě dcerky, první je totéž co popisujete vy, nyní 3a půl let.Spát se naučila asi tak před rokem.V noci se vstávalo tolikrát, že se to nedalo ani počítat...přes den neustále v náruči, aby neřvala.Stačilo se jen vzdálit a už se natahovalo...První zlepšení v bdělém stavu bylo sezení, ano posazovala jsem ji dřív než jsem měla, aby na mně viděla, abych ji nemusla tahat furt v ruce,ale to nedoporučuju-měla pak bouličku na zádech a musela jsem ji učit lézt aby se to srovnalo a lezení je prý důležitá vývojová etapa...S příchodem sezení přišlo samostatné natahování se pro hračku a snaha si prohlížet věci líp než v leže, takže zaujetí bylo zajímavější než bezdůvodný "vyděračský pláč".Zní to hrozně, dceru miluju, ale na to období nemám šťastné vzpomínky, vaše pocity jestli "to stihnu, jak dlouho ještě vydrží apod" přesně znám.Další období chození byl další krok k lepšímu..sama si došla za mnou..je fakt že byla hodně se mnou a musela mně mít neustále na očích.Druhá dcerka,nyní 6 měsíců: první dva měsíce po porodu spala i 6 hodin v noci v kuse, to bohužel úderem 10 týdne skončilo.Ted vstáváme každou hodinku někdy po dvou hodinách někdy po 5 minutách, ale zase přes den je hodná..sice toho moc nenaspí ale vydrží si hrát v postýlce třeba 15 ¨minut sama aniž bych tam musela být s ní.S večerními příkrmy rýžovou kaší jsem taky začala u obou dcer (člověk se neponaučí, když se chce vyspat)o měsíc dříve než se má, protože jsem doufala, že budou spát třeba aspoň 3 hodiny v kuse, ale kdepak...
Mám alergii na maminky co mi říkaj že jim děti prospí celou noc, to bych vraždila.Spánkový deficit je šílený, motá se vám hlava, člověk je podrážděnej na cokoliv, kolikrát už máte chuť děcko praštit a tak si držíte ruce za zády a počítáte do desíti, pak přejdete v zoufalý pláč a ptáte se proč??Co jsem komu udělala??atd atd...člověk ví že musí vydržet, ale už se dostává pomalu do krajní situace, že NECHCE vydržet.Pak se na svého uzlíčka s láskou podíváte a řeknete si: přece bych ti nikdy neublížila...ale když vás v noci opět probudí po já nevím kolikáté nabíhá vám opět myšlenka na mašli.Když je mi hodně bídně, opakuju si větu jedné maminky: nečekejte na změnu spíš si zvykněte vy.Je to tak.A pak ještě na jednu maminku co tu psala na rodině:problémy s nevyspáním s kojenci, jsou ty nejmenší jaké vám ten mrňous může dát..až mu bude 15 let a přijde domů s marihuanou,cigaretama apod...to budou teprve problémy..a nebudete moci spát.
Možná tenhle článek chvilkama zněl, že své děti nemám ráda, to je omyl.Miluju je, bila bych se za ně k smrti, ale vím co je to nevyspání a s jakými pocity maminky chodí po světě.PS - v článku píšete že vám mimčo pláče hodně i v bdělém stavu a to i když ho zabavíte nebo nosíte, to by ho mohlo opravdu něco bolet.Já když jsem dcerku neustále tahala tak byl relativně klid.

člověk má sto chutí už to prostě nevydržet

(31.10.2006 20:07:38)
dobrý den,
mám dvě dcerky, první je totéž co popisujete vy, nyní 3a půl let.Spát se naučila asi tak před rokem.V noci se vstávalo tolikrát, že se to nedalo ani počítat...přes den neustále v náruči, aby neřvala.Stačilo se jen vzdálit a už se natahovalo...První zlepšení v bdělém stavu bylo sezení, ano posazovala jsem ji dřív než jsem měla, aby na mně viděla, abych ji nemusla tahat furt v ruce,ale to nedoporučuju-měla pak bouličku na zádech a musela jsem ji učit lézt aby se to srovnalo a lezení je prý důležitá vývojová etapa...S příchodem sezení přišlo samostatné natahování se pro hračku a snaha si prohlížet věci líp než v leže, takže zaujetí bylo zajímavější než bezdůvodný "vyděračský pláč".Zní to hrozně, dceru miluju, ale na to období nemám šťastné vzpomínky, vaše pocity jestli "to stihnu, jak dlouho ještě vydrží apod" přesně znám.Další období chození byl další krok k lepšímu..sama si došla za mnou..je fakt že byla hodně se mnou a musela mně mít neustále na očích.Druhá dcerka,nyní 6 měsíců: první dva měsíce po porodu spala i 6 hodin v noci v kuse, to bohužel úderem 10 týdne skončilo.Ted vstáváme každou hodinku někdy po dvou hodinách někdy po 5 minutách, ale zase přes den je hodná..sice toho moc nenaspí ale vydrží si hrát v postýlce třeba 15 ¨minut sama aniž bych tam musela být s ní.S večerními příkrmy rýžovou kaší jsem taky začala u obou dcer (člověk se neponaučí, když se chce vyspat)o měsíc dříve než se má, protože jsem doufala, že budou spát třeba aspoň 3 hodiny v kuse, ale kdepak...
Mám alergii na maminky co mi říkaj že jim děti prospí celou noc, to bych vraždila.Spánkový deficit je šílený, motá se vám hlava, člověk je podrážděnej na cokoliv, kolikrát už máte chuť děcko praštit a tak si držíte ruce za zády a počítáte do desíti, pak přejdete v zoufalý pláč a ptáte se proč??Co jsem komu udělala??atd atd...člověk ví že musí vydržet, ale už se dostává pomalu do krajní situace, že NECHCE vydržet.Pak se na svého uzlíčka s láskou podíváte a řeknete si: přece bych ti nikdy neublížila...ale když vás v noci opět probudí po já nevím kolikáté nabíhá vám opět myšlenka na mašli.Když je mi hodně bídně, opakuju si větu jedné maminky: nečekejte na změnu spíš si zvykněte vy.Je to tak.A pak ještě na jednu maminku co tu psala na rodině:problémy s nevyspáním s kojenci, jsou ty nejmenší jaké vám ten mrňous může dát..až mu bude 15 let a přijde domů s marihuanou,cigaretama apod...to budou teprve problémy..a nebudete moci spát.
Možná tenhle článek chvilkama zněl, že své děti nemám ráda, to je omyl.Miluju je, bila bych se za ně k smrti, ale vím co je to nevyspání a s jakými pocity maminky chodí po světě.PS - v článku píšete že vám mimčo pláče hodně i v bdělém stavu a to i když ho zabavíte nebo nosíte, to by ho mohlo opravdu něco bolet.Já když jsem dcerku neustále tahala tak byl relativně klid.

Jana,dvě dospívající děti

•

Re: Moje zkušenost

(1.11.2006 18:31:22)
Tak jsem si přečetla příspěvky a vrátily se my vzpomínky na mé dětičky v období kojeneckém. Já sama byla dítě spavec a jedlík a tak jsem si myslela, že i má dítka budou po mně.Tedy aspoň jedno.Bohužel. Syn sice přes den byl relativně hodný, ale v noci se měnil v křiklouna.Pediatr mě utěšoval-do půl roku se to srovná...Po půlroční prohlídce-paní, někdy to trvá do roka....Po roce řekl, že jsou i vyjímky -do dvou let. Bože, to nemůžu vydržet!!! vydržela jsem to a ječel opravdu do dvou let. Chronicky nevyspalá jsem už ani nemohla spát, i když bych měla možnost. další dítko jsem zavrhla.Přeci se někdy musím vyspat!! No, ale příroda mi asi pomohla k překvapení. Jsem opět těhotná. A tak se snad dočkám dítěte, které bude v noci spát.Narodila se mi holčička a moje přání se nenaplňovalo. nebudu to natahovat-nespala do tří let!!! To tedy byl ďáblík!!! Při nočních poplaších řvala, až se kroutila, celá rudá, prohnutá vždy do luku. Dudlík nezabíral , až mě to dohnalo k tomu, že jsem ji ho občas namočila do medu, to chvíli dudala, ale jakmile med zmizel, opět řev. babičky se zříkali pomoci, že nemají nervy na takového satánka, muž překvapivě spal vždy a jak dudek. Homeopatika se též minula účinkem a já si říkala-bože, snad se vyspím až v hrobě!- No a nyní -obě děti rády spí,vzpomínám na to , jak jsem to mohla vydržet. Ale protože jsem dnes neustále ospalá, tak si říkám-doháním těch pět let, co jsem tancovala kolem postýlky.
Asi to nezní jak podpora, ale čas plyne hrozně rychle, najednou jsou z dětí teenageři a už se na to jenom vzpomíná.

•

Povzbuzení - prožili jsme stejný horor, teď máme premianta

(7.11.2006 11:53:45)
Ahoj, tohle jsme si před osmi lety prožili taky. Dítě neklidné v jednom kuse,nerado spalo, rodina zralá na blázinec či rozvod, u mne chronický únavový syndrom. Nedivila jsem se lidem, kteří v tomhle stavu v náhlém zkratu kojenci ublíží...No, silou vůle a pomocí všech bližních jsme to přežili.
I v dalším vývoji zaměstnával 10x více než normální děti (ty máme taky), stále byl nespokojený.Našli jsme mu školku, která byla zařízená pro hodně aktivní děti.
Nyní se situace obrátila. Co chodí do školy, nemusíme se s ním vůbec učit, kontrolovat mu úlohy, nic. Exceluje. Na matematiku chodí o třídu výš a je tam nejlepší. Hraje na tři hudební nástroje. Ve fotbale je nejlepší útočník a chodí taky se staršími. Hraje závodně šachy. S počítačem je jedna ruka. Spí dodnes nerad. Místo toho by raději něco dělal. Je prostě takový.
To, co jsme mu museli obětovat, když byl malý, nyní vrací. Teď se zase musíme věnovat těm "normálním" dětem, které nás zase při své školní docházce přece jen zaměstnávají daleko více než on.
Proto: přežít. Agilní dítě může být chytré. Nudí se, chce kontakt, zábavu. Nebo má vevnitř nějaký motor který mu prostě nedovoluje "vypínat mozek". A na toho psychotronika, zmiňovaného v paralelní diskusi, bych možná trochu věřila. Může tam být nějaký problém, který je nad naše síly (a chápání). U svého chlapce jsem občas měla ten pocit. Jednu dobu jsem pochopila, že mívá noční děsy. Zabralo (okamžitě)homeopatikum Stramonium 30 CH. Dostal ho v prvních letech asi třikrát.A dodneška mu u akutních onemocnění zabírává Aconitum (dává se dětem po vyvolávaných porodech, což byl náš případ - po termínu.
Kde však kvalitního a eticky založeného psychotronika nalézt, poradit nedovedu.

Ája, Maty 5/04

Taky jsem to zažila

(25.10.2006 9:46:27)
Ahoj Pavlíno,
Při čtení Tvého článku, jsem se vrátila ve svém životě o skoro 2,5 roku zpět, kdy se mi narodil Matýsek. V porodnici jsem se po 3 neprospaných dnech a nocích málem zhroutila, ostatní miminka si vesele chrupkala, já si málem neměla čas skočit ani na záchod.
Doma to nebylo o moc lepší. Přes den Matěj usnul několikrát tak 10-15 minut, v noci se budil každou chvíli, plakal, stačilo mu jen trochu si cucnout z prsu a byl klid. Na chvíli. J Musela jsem ho na rukou uspávat, vzpomínám si na svou „oblíbenou“ noční trasu – ložnice, chodba, kuchyň a zpět, Matěje v peřince na rukou. Když začalo svítat, vždycky jsem si oddechla, znamenalo to, že další noc hrůzy máme za sebou.
Byla jsem na všechno sama, manžel odešel ještě když jsem byla těhotná, občas mi malého pohlídala ségra nebo neteř (někdy se zadařilo ho uspat v kočárku, ale to se s ním muselo pořád houpat, jinak byl hned vzhůru), to jsem okamžitě upadala do spánku, abych načerpala aspoň nějaké síly. V domácnosti jsem se omezila jen na ty nejdůležitější úkony.
Taky jsem slýchala – vydrž, po 6-ti týdnech…., po půl roce… se to změní. No, žádné zázraky to sice nebyly, ale věř, že časem se to opravdu změní. Od toho půl roku se to trošku začalo lepšit, v 1 roce se budil tak 3x za noc a od 2 let spí celou noc.
Dneska je to pořádně aktivní klučina, mívá „vztekací“ dny, ale není to zas taková hrůza. (Nebo, že bych byla už nějak zocelená? J ) Teda i dneska občas večer sedím zcela bez energie, zatímco Matěj má té své pořád na rozdávání, ale tomu se dnes spíše už jen směju.
Pavli, když jsem na tom byla jako ty, bylo pro mě ohromným povzbuzením, když jsem někde četla, že někdo prožíval totéž, co já a že se to časem změnilo, takže věř, že takhle vřískající a nespavé dítko nebude pořád, možná to bude ještě nějaký ten pátek trvat, ale URČITĚ BUDE LÍP. Když máš chvíli čas, přehlídni kupu prádla nebo neumyté nádobí jako širé rodné lány a lehni si nebo jen tak odpočívej a nabírej síly a energii. Jednou tohle šílené období skončí a odměnou Ti bude zdravý, čilý prcek, který k Tobě v mezičase mezi „demolicí“ nádobí a rozhazováním hraček přiběhne, chytně Tě kolem krku a řekne „mám tě rád maminko“.

Albeka

•

..hmmm

(25.10.2006 9:56:43)
..ten výše uvedený šátek bych určitě skusila a možná svěřit se dětskému lékaři - myslím si, že neustálý pláč bez důvodu není normální a je třeba hledat příčinu. Také ve výše navrhovaném odpočinku v podobě dovolené manžela,který se o synka postará a vy prostě vypadnete z toho kolotoče alespoň na den, dva je docela dobrý nápad.Dost možná je syn prostě hyperaktivní dítko a pak v nějaké zázračné zlepšení nedoufejte...to přijde až s dospíváním.Zkušenosti mám jen zprostředkované - mé děti byli vždy superspací vždy usměvaví andílci /teď chápu jaké štěstí mne potkalo/. Fakt je,že jsem se synem,když jsem přišla z porodnice řešila problém svíjení a zdánlivě bezdůvodného pláče - snažila jsem se kojit,ale mněla jsem málo mléka a syn zkrátka málo pil - a tak jsem přešla na umělou stravu /sunar/ i když jsem měla z počátku výčitky a pokud to šlo,tak jsem odstříkávala své mléko a přidávala do láhve k sunaru - syn se prakticky po prvním umělé stravě úplně uklidnil a spinkal 2,5-3 hodiny do dalšího krmení - mněl prostě hlad to byla celá ta záhada.A i když mne budou asi některé propagátorky kojení zavrhovat já bych zkusila sunárek a kašičku na noc - třeba má jen hlad. Mám kamarádku,která vydržela neustálý vřískot své ratolesti 14 dní a pak mi plakala do telefonu,že to prostě nezvládá,že je asi špatná máma - a tak jsem popadla lahev /a svého tenkrát 2 letého synka/ - zakoupila sunar ...a světe div se spokojené napapané miminko spalo,a spalo a spalo...chci říci,pokud je kojené miminko spokojené,maminka spokojená pak je to ideální - ale pokud ne - já bych to zkusila...

Irena, mimi + předškolačka

•

Zaměstnat

(25.10.2006 10:03:12)
Ahoj, vidím, že v tom nejsem sama :). Mám tříletou holčičku - brečounka a půlročního chlapečka křiklounka. U obou dětí pomohl baby vak a tak od pěti měsíců šátek (všichni sousedi se mi smějí, jak se nadřu, ale ať...) venku i doma. U holčičky v noci fungovalo, že jsem si ji brala k sobě do postele (k ránu se mi tam stěhuje dodnes). U chlapečka bohužel ne, neb se neumí nakojit vleže, má pak v bříšku bublinky a je to ještě horší, takže k němu v noci tak každou 1.5h vstávám, ale stačí chvilinka pomazlení či přisátí a usne. Ale co pomáhá nejvíc - unavit je: plavání, cvičení, mateřské centrum s programem pro děti, návštevy jiných rodin s dětmi. Hlavně se rozluč s představami babiček o načančaném miminku ležícím v kočárku a podobnými pitomostmi. A pokud se tatínek dovede rozloučit aspoň na rok s teplou večeří, uklizeným bytečkem a načančanou manželkou, tak máte vyhráno a bude líp. Takhle uplakané prý bývají děti s nadprůměrným IQ :). A při všech unavovacích aktivitách, kdy maminka je s dítětem, ale program vymýšlí někdo jiný, se děti naučí hodně nového a maminka trochu zrelaxuje. Stojí to za to, naše holčička je sice citlivá, ale umí spoustu věcí, a věří si v krizových situacích. Přeju hodně sil.

Osminka

Re: Zaměstnat

(26.10.2006 17:57:09)
Jo jo, tak tohle přesně u nás NEFUNGOVALO. Jakékoliv pokusy o jízdu mimo zajeté koleje (plavání, cvičení, návštěvy) moje dráždivé uplakané dítě nenávidělo. Nám naopak pomáhala jistota a režim, pořád dokola stejný řád dne, ve stejnou dobu procházky, ve stejnou dobu pokusy dát spát. Všechny aktivity "mimo" jsem, ač nerada, protože mě to pomáhalo, vzdala. Řval v plavání, řval při cvičení, řval na návštěvách, se kterými jsme se rok neslyšeli. Každé mimi je jiné a dobrá rada je nad zlato. Moje rada je: nezkoušet toho mnoho, dítě je pak ještě vzteklejší, a vydržet. Jednou to skončí.

ana+2 holčiny

•

Re: Zaměstnat

(27.10.2006 12:30:38)
Hmm, mám 12letou dceru, s tím vyšším IQ je to možná pravda, ale u nás k němu patří ještě LMD, hyperaktivita a dysgrafie :-( Se spaním to byla naprostá katastrofa asi tak do 5 let, postupně se to zlepšovalo a jak už tady psala jedna z maminek nade mnou, teď ji dostat z postele je velký problém. Takže spaní máme vyřešeno, ale zase nastaly jiné problémy, proti kterým je nespavost, ačkoliv bych tomu po několika letech nevyspání se nevěřila, úplná maličkost.
Takže se maminky držte a vězte, že bude líp ( anebo hůř ) :-))))
P.S. Druhá dcera (16 měsíců ) spí proti té starší naprosto skvěle, v noci spí i hodinu v kuse :-)

Iva,synek 19 měsíců

•

Homeopatie

(25.10.2006 10:14:51)
Ahoj, já bych zkusila taky homeopati jak tu psalu Jut, Mám s ní vynikající zkušenosti. Je vhodná pro děti ,těhotné i kojící matky.Působí jemně a do hloubky. Někdy podá homeopat lék mamince tím se upraví její nálady a maminka je přenese na své mimi, protože jsou úzce spojeni. To by mohlo vysvětlova tvoji poporodní únavu a spánkový dluh. Já jsem s tím také bojovala. Homeo pomohlo. Přeji vám hodně sil a ať se brzy vyspíte:-)

Zuzka+Terezka 9m

•

Re: Nesnášenlivost laktózy

(25.10.2006 10:40:33)
Mám dojem, že článek byl psán o mě a naší Terezce. Když jí bylo osm měsíců, náš pediatr už to nevydržel a řekl, že mám přestat kojit a dávat Terezce bezlaktózový Nutrilon. Že může mít nesnášenlivost laktózy. Nechtělo se mi, ale byla jsem už tak zoufalá, na dně... No zabralo to na 200 procent. Fakt zázrak. Teď jsme se ještě objednali na homeopatii, abysme odstranili spánkové a psychické potíže z toho vzniklé (u mně i u mimiho). Tak snad to dopadne. Možná se jedné krásné noci "prostě" vyspím :-)

U nás to bylo hodně podobné

(25.10.2006 10:15:15)
Když se narodil mladší syn, dnes 12 let, bylo to u nás hodně podobné s tou vyjímkou, že byl ochotný usnout v kočárku. Narodil se na podzim, tak jsem celou zimu prakticky trávila venku. Nejhorší byly veřery,kdy začal brečet s nástupem tmy a přestal kolem 22-24hod, v noci se budíval a od 5 nespal. Tento režim mu vydržel dodnes, budí se se světlem, tj v létě kolem 4hod ráno. Brečení přestalo na intenzizě kolem 9 měsíce, kdy se začal sám víc pohybovat. Opravdu je dodnes hyperaktivní ale to jsme vyřešili sportem.
Přeji hodně sil a věřte, opravdu to skončí.

Eva

•

Nespavé dítě

(25.10.2006 10:15:21)
Pisatelka neuvedla, jak staré dítko je. Nicméně asi bych doporučila vše prokonzultovat dětskou lékařkou. Také mě dítko pěkně "zahřívalo kštici". Vzpomínám si, jak jsem jednou nebyla schopna uvařit od rána polévku, prostě to byl celodenní maraton. Také jsem se nevyspala, manžel tomu ani nevěří, když mu to dnes povídám. Vzpomínám, jak jsem po nocích brečela vyčerpáním, spala bych třeba na zemi, jen zoufalá únava a křik malýho. Dokud byl kojený, nikdo mi pomoct nemohl. S přibývajícím věkem se to pomalu spravovalo. A dnes není v žádným případě hyperkaktivní dítě. Naopak, je spíš všude zpátky, bázlivej a citlivka.
Mamince radím vydržet. S věkem to přejde. Jinak nějaká odborná vyšetření, zda není nemocné.
Přeju, ať je vše OK.

BellaDonna

•

Re: Nespavé dítě

(25.10.2006 15:31:36)
Milá Evo, musím říct, že mě Váš příspěvek rozesmál. Ač mám klidné dítko, první tři měsíce po porodu jsem byla ráda, když jsem se stihla kolem poledne oblíknout a učesat (nevyšlo to vždycky :-)). Vařit jsem začala kolem 10. měsíce, protože v té době se naší princezně uráčilo papat i "lidskou" stravu, nejen mlíko :-). No a teď, když je jí 19 měsíců, vařím i pro sebe a pro manžela, protože už si umí hrát sama. Takže jednou nestihnout uvařit polívku mi připadá jako skvělý výkon :-). A mimochodem, manžel dobře ví, jestli v noci spím nebo ne, protože i když se snažím, aby se v noci vyspal, tak mu to naservíruju, když přijde z práce, ať ví, co obnáší být matkou :-).

Lavanda

Nevěřila jsem tchýni

(25.10.2006 10:16:34)
Naše první dvě děti byly zlatíčka. Ne, že by se v noci nebudily, dcerka se v noci kojila do dvou let, ale obešlo se to bez pláče, maximálně s nějakým tím zavrněním. Synek nám jednou v noci hodinu plakal, to měl asi rok, byli jsme z toho na větvi. Jinak plakali, jen když byli nemocní. Tchýně mi často vyprávěla, jak byl můj manžel uřvané dítě, nevyspala se do jeho tří let, možná i dýl. Myslela jsem si, že chyba musela být u ní, když moje děti jsou tak klidné. Ale pak přišel náš malý brouček a my jsme pochopili, že se jako jediný potatil. Zkoušíme na něj všecko možné, manžel dokonce několikrát hrál v noci na kytaru a zpíval, zpěv na něj snad nejvíc zabírá. Fyzický kontakt většinou v noci odmítá, dokonce se po nás vztekle ohání a vůbec nekomunikuje, i když mluvit už docela umí, na vánoce mu budou tři roky. Stále se v noci budí a vyžaduje kojení, to je ještě docela v pohodě, ale tak jednou dvakrát týdně se v noci prostě rozeřve. Přiznám se, že kolikrát ho prostě ignoruji a usnu. Kdy z toho vyroste, nevím.

Stana

•

Re: Nevěřila jsem tchýni

(26.10.2006 9:00:03)
holky ani nevite,jak me ten clanek uklidnil.Nas syn je uplne to stejne.Od perinek me vsichni uklidnovali,jak se to po 6 tydnech,pak 3 mesicich upravi(uz v porodnici mu rikali Tarzan)... Dnes mu jsou 2,5 roku pryc a jeste celou noc nespime chce mliko,nebo tatinka nebo misto modryho polstare cerveny...Kdyz ho to chytne,rve od rana s pusou uplne dokoran jak tarzan ze chce jit ven,nebo to nebo ono.Za 2 mesice se nam narodi druhe ditko,uplne se desim toho,jake to bude tentokrat.

sarka

•

nespavci

(25.10.2006 10:17:35)
U nás v rodině byl takto postižený bratr. Mamka vzpomíná, jak pořád v noci křičel a brečel, přes den taky, po půl roce začal přes den usínat, ale v noci řádil pořád. Prostě měl přehozené biorytmy. Mamka to nakonec vzdala, vyčerpáním usínala a klidně spala celou noc, zatím co brácha rejdil po bytě (z toho důvodu patřičně vybaveném pojistkami) Noční pohyb ho unavil a ráno spal. Spravil se až po třetím roce. No a můj kluk ten byl pro změnu andílek do asi půl roku, ale potom začaly šílené problémy, že nechtěl v noci spát, usnul jen u prsu při kojení, jakmile jsem ho však odsunula začal zase křičet. Nakonec jsme spali (?) během kojení. Nevyspání jsem řešila tak, že jakmile přišel manžel domů, dostal nakojené, oblečené dítě, kočár a musel jít ven, aspoň na 2 hod. a já zatím spala. Večer jsem pak jen kojila a o řvoucího prcka se staral tatínek - ne že by chtěl, prostě musel! Dokopala jsem ho k tomu. V té době jsem si uklidila a připravila věci na druhý den. No a po měsíci začal malý usínat i bez maminky a postupně si to srovnal i v noci.

klaraf

•

Tohle neznám a mám trochu strach...

(25.10.2006 10:45:17)
Čekáme třetí mimčo a obě starší holky jsou spavci. Tak mám trochu strach, aby to třetí nebyl takový noční andílek :) To ale není to, proč sem píšu.
Obě holčiny jako malé nesnášely uspávání. Jediná možnost byla pomazlit je, dát do postýlky, pustit klidnou hudbu a opustit místnost. Jakmile to bylo jinak, byl problém. Zjistili jsme to u obou asi kolem druhého nebo třetího měsíce, do té doby jsem coby "pečlivá" maminka u miminka vždycky čekala, až usne. Chyba. Trvalo to hodinu, dvě, dítko bylo neklidné. Jakmile jsem je ale pomazlila, uložila s oblíbeným mazlíkem do postýlky, pustila hudbu a zavřela dveře, do dvaceti minut spaly jak špalek.
Přitom každá má spánek jiný. Ta starší (4,5) se v noci přemisťuje do ložnice a nebo chodí na záchod a neví o tom. Mele se v posteli, kolikrát spadne, dokonce když mě kope a promluvím na ní, ať toho nechá, tak to vnímá. Ta mladší (22m) spí ve své postýlce, ať se děje, co se děje. Ale skoro do roka se vždycky chvilku po půlnoci vzbudila a klidně by si povídala a hrála. Nakonec jsme zjistili, že ji vyrušilo, když jsme přišli do ložnice a ona nás "cítila". Tak jsme ji přestěhovali k Zuzce do pokojíčku a od té doby je úplný klid.
Ale s tím uspáváním to platí do dneška. Jakmile jim jdu do pokojíčku třeba přečíst pohádku, tak se tím tak rozdovádějí, že pak dvě hodiny to tam je jak v ZOO. V létě jsme si na dovolenou vzali kytaru, že budem uspávat zpěvem, do jedenácti v noci jsme hráli, pak byl hodinu a půl řev, že chce ještě (ta menší), a pak neklidný spánek.
Zkusila bych, být Tebou, nejprve důkladné vyšetření, zda je mrňous v pořádku, nenechat se odbýt, že děti řvou, potom třeba ten šátek, potom jiné usínání, a když ani jedno nezabere, tak to určitě nějaký čas potrvá a třeba se to zlepší samo. Držím palce. A na úklid se vykašli, ten počká. Nebo uklízej, když malý řve, ale rozhodně ne v tu jedinou vzácnou chvilku, kdy usne.

Jana

•

Chápu

(25.10.2006 11:04:29)
Já po narození prvního dítěte jsem měla pocity úplně stejné. Mimi snad stále plakalo,nic jsem nestíhala,byla jsem šíleně unavená. Stále jsem studovala odbornou literaturu,jak na to, co dělám asi špatně, zkoušela vše možné a nic. Dítě bylo zaopatřené, najezené,přebalené a stále řev. Postupem času se to ale zlepšovalo, později se mimi již dokázalo samo zabavit i tím unavit.Takže moc držím palečky, přeji hodně sil, vydržet!Bude líp!

Jana+klučina 2 roky

•

Vzpomínám se

(25.10.2006 11:08:42)
Ahoj, při tvém příspěvku si velice živě vzpomínám, jak to bylo po narození našeho syna. V porodnici, kde jsem strávila 4 dny, pátý nás pustili, jsem se vyspala všeho všudy 13 hodin. Malý brečel, brečel, brečel, postýlka pro nás neexistovala, sestry mi sami doporučily si ho vzít k sobě do postele. Hrůza. Naše cestování po nemocniční chodbě ve dvě hodiny ráno bylo naprosto normální, pokud jsem nechtěla budit sousedku na pokoji a jejího spavého syna. Myslela jsem si, že je reakcí na mléko, které jsem pila a částečně také ano, ale po příchodu domů jsem prostě vzala nutrilon a dala napít, mé mléko mu prostě nestačilo, tak jsem si myslela, máme vyhráno. Omyl. Malý brečel dále, chtěl se jen nosit, v postýlce ani v koši nespal, jen na ruce, maximálně venku v kočárku, a to jen někdy. Nestíhala jsem se najíst, vyčistit si zuby, uvařit,uklidit, nic. Prvních šest měsíců vařil manžel, na úklid (větší - okna atd.), jsem rezignovala. Putoval k nám do postele, kde je doteď. Vstávání po dvou hodinách bylo u nás do jednoho roku. Mnoho maminek se na mě bude zlobit, ale já jsem si začala užívat miminka asi až ve třech měsících, do té doby ne. Pravidelně jsme malého nosily do půl jedné v noci na ruce, jinak plakal, do dvou měsíců spal zásadně u nás na bříšku.Od šestého měsíce se to potom zlepšilo, od sedmého to bylo ještě lepší. I když se to nemá, začaly jsme prostě malého dávat po chviličkách do chodítka a bylo vyhráno. Můžu však říci, že život se mi vrátil do stejných kolejí až nyní skoro ve dvou letech, kdy je samostatný. Se spaním je to již také dobré, až nyní, kdy mu rostou pětky stoličky. Vůbec nemám chuť zatím něco měnit, pokojíček má, ale nechci ho tam zatím stěhovat, chci si alespoň trochu užít pomyslného klidu. Za malého jsem strašně šťastná, čekali jsme na něj dlouho, ale zatím nemám odvahu jít třeba do druhého dítěte z důvodu strachu, že se vše bude opakovat. Nemám radu, motoricky, fyzicky byl náš malý také v pořádku, nyní už kecá, až nám jde hlava kolem, ale vzpomínky zůstávají. Snad jen ti přeji vydržet, vydržet a hlavně ať se to už brzy spraví. Říkám si také, zaplaťpánbů za to, protože je zdravý, a to vše pomine.

Andula + 2

•

To, co popisuješ, důvěrně znám,

(25.10.2006 11:30:35)
u nás bylo ještě komplikované atopickým ekzémem. Bydleli jsme v garsonce, spali v jedné místnosti, manžel vždy přes víkend na posteli u postýlky, abych nemusela vstávat, ale ..... já jsem vstávala asi už ve spánku, probudila jsem se až u postýlky, to manžel neohl pochopit, proč vstávám.. :-). Rada naší dětské lékařky mě vyděsila: rohypnol (!), zděsila jsem se: a její reakce byla - ne pro dítě, ale pro vás! Na tuhle radu jsem nedala a dost jsem byla naštvaná, ale po letech jsem ji ocenila a litovala, že jsem se třeba i takovýmto brutálním způsobem nedonutila ke spánku - to když se ozvaly choroby, které měly společný důvod - sníženou imunitu. Další dítě jsem dolooouho nechtěl, dneska ho máme a je to moje spací sluníčko, starší dcerenka má dodnes menší potřebu spánku než já. Myslím si, že hodně je to o našem přísupu k dítěti (nevědomém postoji), pokud bych tenkrát volila nějaké "brutální" řešení (jako rohypnol apod., dovolená nebo placená hlídačka, která by jezdila venku s kočárkem a řvoucím dítětem, zatímco já bych hodinku spala), získaly bycho obě- uklidnily bychom se obě. Ale jinak vypadá situace z nadhledu a časového odstupu a jinak, pokud v ní vězíte teď a tady. Přeju hooodně síly, jednou to bude "lepší", nenechte si sama sebou (nevyspalou a vynervovanou) ovlivnit svůj postoj k dítěti(myslím, aby nebyl negativní, to by potom z toho ani "vyrůst" nemuselo..........).

Kristain

Re: To, co popisuješ, důvěrně znám,

(25.10.2006 12:31:18)
Ahoj, jdu Tě taky potěšit:)
bylo to u nás totéž v bledě modrém, i ten porod byl přirozený, bez léků a zásahů... a už v porodnici jsem se z toho řevu zhroutila. Naštěstí mám super manžela a ten se chopil svých povinností, dokonce mi celé 6tinedělí denně večer vařil jídlo na druhý den! Nebudu to rozepisovat, ani rozpitvávat, že např. náš sex. život stál dlouho za prd, atakdále. Překonali jsme to.
Pomohla nám : nejprve klokanka-není to moc zdravé, ale Vítek nechtěl být nošen čelem ke mě, nýbrž mít rozhled. Takže v klokance jsem ho nosili svisle čelem ve. Postupně jsme přešli na baby vak a později kolem 5 měsíců na šátek-tam už v té době byl normálně čelem ke mě. Naprosto spokojený-nejprve jsem musela furt chodit a to rázně rytmicky a rychle, pak už usnul i když jsem zrovna stála.
Zima byla katastrofální-jak se v tech mrazech nedalo moc jít ven a brzo byla tma, celou dobu jsem od 4 odpoledne ho nosila po bytě, skákala na baloně atd. To fakt bylo peklíčko.
Ale začlo se to zlepšovat kolem 7.měsíců, kdy se začal plazit-máme plovoučky, tak mu to šlo. V 8.si poprvé stoupl a začla obcházet nábytek. Tím sice začalo nekonečné hlídání, ale on přestal brečet a bavilo ho to!! a úplná pohoda nastala kolem roku, co začal chodit. Od té doby je klid.
Tvůj synek asi taky bude hodně citlivý, ale věř, že za půl roku to bude úplně jiné.
Jinak-vydržela jsem kojit 15 měsíců, od 9.paralelně ho naučila na UM-když nechce flašku, zkoušej nekapající hrnky. Ale chce to trpělivost, on začne. A spát celou noc začal ve 13 měsících, kdy jsem se naštvala a už mu v noci nedala. Trvalo to 3 noci a ani neřval. Měla jsem to udělat už dřív. Pokud ti dělá to, že se vzbudí, cucne si z prsa a zas spí, tak už pít v noci nepotřebuje.
Takže holka drž se, neboj, z mého syna je normální spáč, spí celou noc a 2-3 hodiny v kuse po obědě!!! takže vydrž do jara a bude klid:)
K.

Christianna + 3 kulíšci

Neboj

(25.10.2006 13:54:14)
To, co milá Pavli popisuješ, znám velmi, ale opravdu velmi dobře. Mám tři děti a všechny tři měly stejný vzorec chování, dokonce moje třetí dítě, kterému je teď osm měsíců, se v noci budí po 1 -2 hod. na pití, brečí a nechce usnout ani při chování. Navíc odmítá jakýkoliv příkrm, dudlík, flašku, prostě je jen kojený.
Ale jednu velkou útěchu mám, že podle dvou předchozích vím, že z toho VYROSTE!
Z celého srdce ti přeji hooooooodně sil

Hanča

•

Nespavec

(25.10.2006 11:39:51)
Mojemu klukovi jsou 3roky a něco ,článek jako by byl o nás, miminkovství jsem si neužila protože jsem už byla tak na dně že jsem spala pomalu i ve stoje, k tomu se přidaly zdravotní problémy špatné trávení celková nervozita vše skončilo až ve dvou letech kdy pomalu ze dne na den začal normálně spát a nebudil se 5x za noc trvalo mi půl roku než jsem se dala aspon nějak dohromady za 3 měsíce čekáme přírůstek takže doufám že nás to znovu nepostihne.

Lucie, klouček 03, holčička 07
	Poradna pro rodiče neklidných kojenců (25.10.2006 11:55:01) Přednedávnem jsem na netu, myslím že dokonce tady na Rodině, četla o poradně pro rodiče neklidných kojenců, bylo to v nějaké pražské nemocnici, napadá mě Motol nebo Krč, ale už si to fakt nepamatuju. Nevzpomínáte si někdo? Odpovědět

Lucie, klouček 03, holčička 07

Re: Poradna pro rodiče neklidných kojenců

(25.10.2006 12:15:27)
Už jsem to našla, tato poradna je na dětské klinice FN Motol, toto o ní píší na jejich webu:

Ambulance pro nadměrně plačící kojence (excesivní pláč) je zaměřena na řešení problému neklidných, nadměrně plačících novorozenců a kojenců, rodinám se věnuje psycholožka s výcvikem v dané problematice i za pomoci video-analýzy interakce.

Možná, že pro autorku z Moravy je to daleko, ale možná by pomohla telefonická konzultace nebo by vám tam mohli poradit podobné zařízení poblíž vašeho bydliště.

Katarina,Radovanek

pevne nervy

(25.10.2006 12:30:11)
Presne vim o cem pisete.Syn sice mel neustale problemy s bolavym briskem,tak se v noci budil prevazne proto,ale jinak taky cele dny prorval a profnukal.Na prochazkach rval a rval,lidi se na nas divali jako bysme mu ublizovali,kroutili hlavama a my s manzelem zoufali nevedeli uz co si pocit.Vsichni nas utesovali,ze cim bude starsi,tim to bude lepsi.HA HA. Kdyz ho prestalo bolet brisko,zacali se mu prorezavat zuby a vydrzel rvat i 4 hodiny vkuse bez prestani:o(Ja i manzel jsme byli hodne ditka,ale nas syn uz oslavi skoro 3 narozeniny a porad si hleda duvody ke vztekani a kriku.My vymyslime nejruznejsi aktivity,vylety, ale celkem marne.Mame pocit,ze uz nevychovavme my,ale nas syn nas.Abych neprehanela,obcas ma i lepsi den:o)a je hodny.V noci uz spi v pohode,ale jeste donedavna tomu tak nebylo,takze vim jak se citite unavena a vycerpana.Kdyz byl maly,tak usinal treba az po 22 hodine,ac mel pravidelny rezim.Babicky u nas nefunguji,za skoro cele 3 roky byl od nas pryc jen 2 noci a pres den nam syna take nikdo nepohlida:o(.Tak vam preji pevne nervy i nadale manzela,ktery van je oporou,protoze to je hodne dulezite.Mluvim z vlastni zkusenosti...

Bara
•	Re: pevne nervy (25.10.2006 12:52:17) Katarinko, a nepises nahodou o nas?? Na naseho vzteklika platila az skolka, uplne se zmenil..... Odpovědět

ditaon
	ženská je víc než člověk (25.10.2006 12:43:56) Každá z nás měla v sobě zlost na to malé uřvané a říkala si, že už nemůže. Ale ona musí, protože to malé je moje. Odpovědět

Barca

•

Posílám alespoň psychickou podporu...

(25.10.2006 12:49:31)
... protože jsem na tom byla podobně, nakonec jsem svého KVÍKOŠE svěřovala kde komu - kámošky, babičky, hlídací tety... byla to jedna hrůza, ale dneska je už ten můj uřvanec téměř ok, chodí do školky a ta ho tak vyčerpává, že (většinou) prospí celou noc, jsou mu 4 roky... ale fakt to trvalo dlouho, než jsme se z toho dostali. Ovšem jeho pláč NEBYL bez příčiny, měl několik nemocí, z některých vyrostl a některé jsme dokázali "zrušit". Až teď zpětně vidím, co jsme měli dělat, ale hlavně že už jsme OK, vždyť jinak tenkrát.. Jsem ráda, že máš oporu ve svém mužském, ten můj byl opora jenom proto, že musel, a náš vztah prošel těžkou zkouškou a už nikdy to nebude jako dřív. Držím palce, ať z toho mrňousek vyroste. A co na to říká doktorka? Ta moje mi celé první dva měsíce tvrdila, že to je OK, že má prcek jenom náturu po mě a nakonec z toho bylo cvičení Vojty, úprava stravy, velké problémy...

Gretchen

•

opravdu se to zlepší:-)

(25.10.2006 12:53:44)
Nesázela bych na hyperaktivitu, máme doma úplně totéž, ale syn už má přes dva roky.
Nejprve bych vám chtěla říct, že opravdu chápu, jak mooooc na dně fyzických, ale i psychických sil jste...je to docela zklamání, když si rodiče uvědomí, že se mohou přetrhnout, ale dítě se zdá stále nespokojené.
Nám taky říkali, až mu bude 6 týdnů, až mu bude 3 měsíce adt., ale doopravdy se to zlepšilo, když malý začal stát a následně chodit(8 měsíců a 10 měsíců)...ovšem neustálý pláč přešel ve skuhrání a kňourání, na které jsme si již zvykli; z neustálého křiku a rudnutí přešel malý na nespokojené kvokání jako slepička a nyní se jeho neustálému kňourání už smějeme.
Pokud jsme mimo domov, je malý k sežrání hodný, dospělí z něj tajou, jak říká děkuji, prosím(a to ho k tomu nijak doma nevedeme, jenom mu vždy poděkuji, když mi něco podá a řeknu mu prosím, když mu dávám něco já), hezky sedí, není roztěkaný, ale doma je to úplně naopak, řekla bych, že je to jeho způsob komunikace s rodiči, tím kňourání na sebe samozřejmě poutá pozornost, které se mu dostává a tak bych řekla, že je naprosto spokojený a vyrovnaný :-))).
Naše první pedistrička mi v poradně ve třech týdnech řekla, že tyhle děti, jsou velice inteligentní, že ona měla oba syny úplně stejné, já si v tu chvíli řekla, že je mi to k ničemu, ať mu to IQ někdo klidně odsaje, hlavně, když si trošičku odpočinu, ale teď jsme na syna vážně hrdá a věřím, že vy jednou budete taky a to i sami na sebe :-))).

Jana, 2 děti

•

Re: opravdu se to zlepší:-)

(25.10.2006 13:02:31)
Gretchen, to je dobrý :-).
My to měli ještě ozvláštněné tím, že synek trpí též několika chorobama, těch dg měl svého času tak asi 8. Nějaký ještě zbývají, ale zklidňuje se to. No a jedním z projevů byl fakt, že jakmile začal víc křičet, okamžitě se vyzvracel. Třikrát mězi. 3.-5. měsícem skončil na infuzích... Ale teď už se začíná domáhat vědomě, tak už trochu vychováváme. Ne "nene", důrazný hlas a vytažené obočí občas poslechne. Já si nechala tím kňouráním vydírat u staršího synečka a musím říct, že ještě za 2-3 roky jsem si to sklízela. Ono odnaučit děti (ty starší, ne kojence) že se domůžou něčeho řevem je moooc těžký.

Janinka
•	Re: opravdu se to zlepší:-) (25.10.2006 20:13:59) Ahoj Gretchen, tak ty ses tu nakonec přece jen ukázala? Tak jak to dopadlo s tou tvou ztížností na mateřskou školku? Odpovědět

Gretchen

•

Re: Re: opravdu se to zlepší:-)

(25.10.2006 21:30:20)
Ahoj,
zatím to nijak nedopadlo, je ticho, ale pokud se nic nebude dít do konce listopadu, otisknu článek v tisku(místním i regionálním). Tady trvá vše déle, tak nechci nic uspěchat, byla bych nejraději, kdyby se celá záležitost vyřešila jen v budově MŠ.

Tímto se všem omlouvám, tato reakce nepatří do této diskuse, ale přišlo mi slušné zareagovat. :-)

G

Janinka
•	Re: Re: Re: opravdu se to zlepší:-) (25.10.2006 21:40:57) Teď už to asi nepůjde vyřešit jen v MŠ, když jsi to tak rozmázla, ne? Pak dej vědět, jak byla učitelka potrestána za své chování. Ať to tedy dopadne spravedlivě !!! :-) Odpovědět

Janinka
•	Re: Re: Re: opravdu se to zlepší:-) (30.10.2006 21:52:57) Ahoj Gretchen, teĎ jsem si všimla, že tady někdo uveřejnil tvé jméno i s adresou. Co na to říkáš? Neměla jsi to být první ty, kdo uveřejní své jméno a přihlásí se k článku, který pošpinil školku? Možná i bezdůvodně? Jana H. Odpovědět

anonym
•	zkus hořčík (25.10.2006 13:07:40) Milá maminko, já jen malou radu pro tebe - kojící matky často trpí nedostatkem hořčíku, který mj. zhoršuje úzkost, třes, atd. Kup si ho v lékárně a dlouhodobě užívej! Nevzdávej to, určitě bude líp tobě i miminku. Odpovědět

Zuzana + kluk04 + holka06

Re: zkus hořčík

(25.10.2006 14:13:51)
Zaujal mě tento příspěvek. Mám tříměsíční holčičku a spí téměř neustále. Když je vzhůru a kdokoli se přiblíží (včetně plyšových šašků), začne se chechtat. Pláče jen když má hlad. Je sice trochu chudokrevná – snad ne moc, ale fakt je ten, že po nocích piju minerálku Magnesia s vysokým obsahem hořčíku. Takže možná na tom hořčíku něco bude, i když jsem to taky nevěděla ...

jutta

•

pomůže to?

(25.10.2006 13:20:35)
Tak tohle jsem taky až tak nezažila. Náš syn se v noci sice taky budil, ale nebylo to tak zlé. Kdykoliv ale byl nějaký problém, tak jsem ho udundala mlíkem z prsu. Také pomohlo, když usínal u mě a vlastně spal a dodnes spí s námi v posteli. Moje kamarádka měla stejné problémy. Malej pořád brečel a nic nepomáhalo. Zkoušela vše možné, ale nic nezabralo a zlepšilo se to až časem. Dneska je jejímu synkovi 20m a už asi půl roku je to v pořádku. Přestalo to samo o sobě. Jednou jí ale pomohl bylinkový čaj pro uklidnění a tak by bylo asi dobré ho taky zkusit. Je pro děti od půl roku a kdyby ho nechtěl z lahve, tak injekční stříkačkou. Rozhodně bych ale apelovala na pediatra, aby udělal vyšetření(třeba mozečku), protože někdy to může mít i jiné příčiny než jen povahu. Hodně štěstí.

Renyk

taky to známe

(25.10.2006 13:36:58)
Mám podobnou skušenost s dnes už 22.měs.synem.Těhotenství jsem měla rizikové a i porod byl těžký.První tři měsíce jsem si o spánku mohla leda tak nechat zdát. Kojila jsem co 2 hod. a malý spinkal max.1/2hod.V té době jsem domácnost doslova "flákala".Nic jsem nestíhala a nebýt mého manžela,nevím jak bych toto období zvládla.Pak se to kapku zlepšilo.Zlom nastal až měl malý 10 měsíců,to už jsem se v noci trochu vyspala.Mrňouskovi nastali další problémy se zoubky.Do dneška prcek prospí celou noc jen občas,je zvyklý i v noci na mlíko a tak během noci se i 2x vzbudí. Oproti začátkum je to ale už pohoda.Chci vás povzbudit a tímto říct abyste vydržela,pokud máte jinak zdravé dítě,určitě se to zlepší.Za nějaký čas budete vzpomínat jakého jste měla malého křiklouna.Hlavně si nenechte ujít ani v tomto období ani jednu sekundu jeho života a vychutnávejte si malého nezbedu.

Daniela+Nithi

Re: taky to známe

(25.10.2006 13:42:36)
Ahoj, muj syn nebyl sice uplakane miminko- prvnich sest tydnu...- ale pak nam zacalo peklicko. Ne jen ze byl nekocarkovy, neflaskovy, nedudlilkovy, ale bohuzel do dvou let take neprikrmovy, samo neusinaci a ke vsemu jeste tvrdohlavy, ambiciozni, soutezivy a nasledne frustrovany.
O nejakem sverovani na hlidani nekomu jinemu nemohla byt rec, ani manzel s nim sam byt nemohl, pac by absolutne nezvladal. Ale muzu ti rict, ze se to eventualne zlepsilo, kolem 2,5 let uz byl vcelku v pohode. Zacal vcelku normalne jist ( postupne), ja prestala mit "tres v zaludku" a ted uz je vcelku normalni. Sice miva sklony k placi, ale nic s cim by se clovek nevyrovnal. Vydrz, nic jineho ti stejne nezbyva. Ja kdyz by byla znovu v teto situaci, asi bych to prestala resit a doufat, ze se to brzo zmeni. Poridila bych si klokanku ci jinou kapsu pro dite a snazila bych se mu co nejvic vyhovet. U nas prave treba to noseni, drzeni pomahalo. Vlastne ho vcelku bezne nosim do dnes (3,5 roku..). Nejspis bych vsechny ostatni povinnosti presunula na tatinka ( coz jsem neudelala doufajic, ze je to jen pomijiva situace.. che, che) a venovala bych se pouze diteti. Jen tak si muzes zachranit zbytek zdraveho rozumu. Treba ja mam pocit, ze me tenhle zazitek v podstate "okradl" o miminko a do dalsiho se mi diky tomu nechce z jasnych obav...

Kami

•

Re: Re: taky to známe

(25.10.2006 14:19:13)
Jen abych Te trosku utesila... Jako mala jsem rvala od rana do vecera, vsichni mamu litovali, ale nebylo to nic platne. Pomoct ji nemohli, protoze se me nikdo jiny nez mama nemohl ani dotknout. Okamzite jsem spustila. A neprestala... Nikdo nevi, proc jsem tak strasne a porad brecela... Placem jsem si udelala brisni kylu. Tu mi ale odoperovali jeste pred nastupem do skoly a tudiz veskere vzpominky na muj plac mohli vsichni hodit za hlavu.
Dnes je ze me neuveritelnej klidas, flegmous a pracuju s detmi. Zajimave je, ze jejich krik mi vubec nevadi. Zatimco ostatni lide je okrikuji, jsou zli, unaveni a protivni, mne je fajn :-)
Ani jako dite jsem nebyla hyperaktivni. Naopak, klidna, rozumna, ticha holcicka, o ktere se nevedelo.
Takze neves hlavu, moje mama ma ty nejhorsi vzpominky na dobu, nez mi byl rok :-) pak uz to byla prochazka ruzovym sadem. Treba se ten Tvuj drobecek potrebuje jen trochu vykricet... Drzim pesti!

Macerno, Ája 2/05

•

Když si člověk myslí, že už nemůže, je teprve v polovině svých sil.

(25.10.2006 14:10:20)
Naše malá byla úplně stejný uřvánek a taky jsem měla pocit, že už nemám sílu. Kolikrát za noc jsem usnula vedle neustále řvoucího dítěte v postýlce nebo v houpající se autosedačce v naprosto neuvěřitelných polohách. Většinu nocí a dne tak do půl roku jsem proběhala s dítětem ve vaku nebo v náruči po bytě, městě a přilehlém okolí s jedinou myšlenkou - chtěla jsem dítě a mám ho, a přesvědčím ho, že se mu na světě něco bude líbit, aspoň máma. Přešlo to! Dneska mám úžasné dítě, které je trochu víc ukňourané, ale hodně vnímavé, chytré a svéhlavé. Spí celou noc tak od 10 měsíců (konec kojení) a přes den i dvě hodiny. Ze své zkušenosti můžu říct, že daleko horší než fyzické vyčerpání, byl pocit, že něco určitě dělám špatně. Osvědčil se mi postup, že jsem vyzkoušela, jestli malá nemá hlad, jestli jí něco nevadí, chce nebo nechce společnost a zábavu a pak už jsem se soustředila jen na to, aby mě ten řev nerozhodil. Po určité době řevu jsem postup opakovala. Pokud je dítě zdravé, musí se naučit přizpůsobit se drobnému nepohodlí a žít se svými pocity.

Marei Sáhová, 2 dospělé dcery
•	Re: Když si člověk myslí, že už nemůže, je teprve v polovině svých sil. (25.10.2006 15:02:26) Nezoufej maminko, taky jsem měla podobné problémy, ale od 2 let se to uklidnilo - dnes je to usměvavá slečna a dělá nám jen radost a na púodobné chvilky jen s úsměvem vzpomínáme Přejí hodně sil a pevné nervy Odpovědět

Radka

•

pro posilu

(25.10.2006 14:34:18)
My jsme taky měli příšerku. Do 3 měsíců řvala, jedla a minimálně spala. Večer jedla od 18 - do 03 poku ne, řvala. Byla jsme vyčerpaná, mrtvá, žádné babičky na dosah.
Ve třech měsích řvaní přešlo, ale zrušila jakýkoli denní spánek a zkrátka chodila spát o půlnoci a vstávala v 5. V kočárku a v postýlce řvala :((
ALE ve třech letech už dobrý :)) Chodí spát ve 21 a vstává v 6:30!!! (Jo, těhotenství bylo super, jak fyzicky, tak psychicky)
Tak abys vydržela doporučuji, pokud je manžel prima - jak píšeš. Zkusit to aspoň o víkendu na střídačku. Buď bude jednu noc konejšit on - a aspoň jednou týdně se vyspíš, nebo přes den vyveze mimčo ve chvíli, kdy se budeš cítit zralá spát a ty si lehneš (nebudeš žehlit atp.) a on bude vozit řvoucí dítě a dělat, že není jeho :))

Těžké

(25.10.2006 15:03:41)
Milá Pavlíno, je mi tě opravdu moc líto. Je to hrozně těžké a sama si to neumím představit. Dcera byla vyloženě spavé dítě (pohodové těhotenství). Kluk už takový není (prožívali jsme těžké období), ale přesto si nemůžu stěžovat. Teď je mu 7 měsíců a už začal trochu přes den spát. Jinak v noci se budil dvakrát, vyjímečně třikrát. Jen se najedl a spal. Teď se budí už tak jednou. Jinak si ale začínám myslet, že nervy v těhotenství s tím moc nesouvisejí. To by musel řvát a řvát.
Nechci tě utěšovat, že to bude lepší, protože manžel má sestřenici a její kluk je totální nespavec. A to mu budou v únoru už tři roky. Vyzkoušeli všechno, nic nepomohlo. Dneska říká, že už vstává v noci tak 5x. Dřív to bylo 15x. Ani přes den toho moc nenaspal, max 30 minut a to už byl úspěch. Ona chudák spala i ve stoje. Taky je jak lunt.
Přeji ti, aby se to zlepšilo, ale některé děti prostě jsou takové. Doufej, že až bude chodit, tak se unaví a bude spát alespoň v noci.

Marie
•	Alergie (25.10.2006 15:44:27) Nemůže být mimčo alergické např. na mléko? Přeji hodně sil. Odpovědět

Monika dvě 10let po sobě děti

•

ono se to spraví

(25.10.2006 15:52:51)
Můj druhorozený syn, byl věrnou kopií Vašeho dítěte. Celé dny jsem ho řvoucího nosila na rukou. Každý den jsem vítala manžela ubrečená a v náručí mi plakal Honzík.
Dnes je Honzíkovi 7 let, chodí do první třídy a je to nejbáječnější a nejmilejší dítě jaké znám. Ale to, co si prožíváte teď, jsme my prožívaly celé 4 roky. Tenkrát mi to přišlo nekonečné a dnes už to je jen hrozná vzpomínka.
Držím Vám palce a přeji hodně štěsti.
Monika

Věra a Šárka

•

Re: ono se to spraví

(26.10.2006 17:31:27)
... přesně vidím naše zlatíčko od narození - když přes den vůbec nějakým zázrakem usnula, tak na pár minut, maximálně půl hoďky, jinak celé dny řev, nošení... Také jsem pořád v něco doufala - prý tříměsíční kolika, v 6 měsících se to zlepší, v 10 měsících - to jsou mrňata rozhozená, protože se staví, zkouší chodit, v roce až třech letech období vzdoru... a teď ve čtyřech a půl? Prý náznak hyperaktivity a vyšší psychická citlivost. (Dospěli jsme k závěru, že ten věčný řev miminka asi bylo už tehdy vztekání, protože ve vzteklých scénkách je mistr dodnes, ale nechci strašit, snad jsou i jiné důvody.)Půjčovat si naše dítko nějak nikdo nechce.
Pořád ještě jsme na konci dne hrozně vyčerpaní, ale v noci už se většinou - asi od dvou a půl roku - nebudí a občas si určitou dobu dokáže hrát sama nebo vydrží u pohádek a ve školce se jí od začátku moc líbí a vůbec je dost společenská i šikovná. To by mohlo být pro Vás povzbuzení. A co u nás docela dobře zabíralo byla jízda autem (pro usnutí) a návštěvy obchodů apod. (nenudila se); sice to není moc nápadité, ale lepší než jezdit se "řvoucím kočárem" nebo celý den nosit. Tak držím všechny palce, ono se to fakt postupně trochu lepší. A když si mimíse natočíte na kameru v jeho občasných chvilkách pohody, můžete se po pár letech podívat na videu, jak byl roztomilý:))

Dana

•

buzení až do 1 třídy

(25.10.2006 16:32:47)
Vím, že je Vám asi těžko, ale měla jsem podobný problém se synem. Již po 1 návštěve u paní doktorky mi pro něho dala Hysteps, ale bylo to stejné a tak jsem mu již víc lék nepodávala. Budil se pravidelně každé dvě hodiny ve dne i v noci na kojení až do 3 měsíců. Pak to bylo tak 4x za noc do 3 let. Do 7 let se ale budil alespoň 1x až 2x za noc. Pevné nervy Vám přeje Dana

Míša 13tt

•

ubrečené dítě

(25.10.2006 16:34:14)
Mila Pavli,
tak presne s timhle jsem se setkala u sve kamaradky. Pohodove tehotenstvi, pohodovi rodice a priserne uplakane mimco. Uz zoufalstvim nevedeli, co maji delat. Dokonce byli u nekolika lekaru, ale vysledek byl vzdycky stejny: dite prospiva, zadny problem neni, proste breci, protoze se mu chce...
Zhruba po roce se to zmenilo. Najednou. Temer z niceho nic. Dnes je to nesmirne usmevavy 2lety klucina, ktery ma moc rad spolecnost a je moc fajn. Jen dodnes se v noci obcas vzbudi s placem. Nekdy i 2x za noc. Pres den ale spi v pohode a vetsina noci je uz take klidna.
Bohuzel z toho vyplyva, ze pokud neni zadny zdravotni problem, tak musis zatnout zuby a zkusit to prezit. BUDE LIP.
Drzim palce, aby to bylo co nedriv!!!

Eva

určitě šátek

(25.10.2006 16:43:21)
Ahoj. Mám pětiměsíční holčičku a bez šátku by ze mě už byla troska.V noci naštěstí spí (s námi v posteli), ale přes den jenom řvala, takže jsem se šátek naučila velice rychle používat a dnes se nám na kočárek jenom práší. V šátku se malá pěkně prospí, já mezitím udělám co potřebuji a pak alespoň chvíli si vydrží hrát sama na dece.
Určitě to zkus,uvidíš, že se chlapeček za chvíli zklidní a nakonec zjistíš, že nosit miminko je hrozně příjemné a je to mnohem šikovnější než kočárek. Jenom musíš vydržet reči typu: každé normální dítě jezdí v kočárku a jenom vy jí tak strašně rozmazlujete.
Eva a Majdalenka

Anuška a 2♥
	Zachránil mě šátek (31.10.2006 9:34:37) Madlenka mi také celé dny proplakala, chtěla (a často i teď) se stále chovat, nebo být přisoslá. Zachránil mě šátek. Tam byla do 10-ti minut tuhá a já mohla uvařit, poklidit... Ale jen co jsem ho sundala, byla zase, potvůrka, vzhůru:-) Tak zlom vaz! Odpovědět

Luckaaa

jak tu tak čtu

(25.10.2006 16:51:31)
dávám si to vše dohromady:
má ndes dvouletá dcerka byla také stále nespokojené miminko.spala jen v mé náruči a u prsa. nejpravděpodobnější důvod nespokojenosti (i když ta vlastně pak nebyla neb jsem stále dělala to co zabíralo...prso,náruč nebo blízkost ve spánku)byl Ger jak už tu někdo psal. prsem si stále to pálení zapíjela. to byl začarovaný kruh ale jinak to nešlo.dudlík nechtěla.přestat kojit jsem zase nechtěla já. chvíli jsme to zvládali s nutritonem. mám pocit že časem si na to blinkání tak zvykla že jí to ani nevyvádělo z míry. respektive se to lepšilo, ale to se těžko posuzuje neb všechny gery nejdou přímo ven,ale třeba jen do jícnu a zpět. nejsou vidět, ale obtěžují. v noci se budila vlastně až do doby co jsem ukončila kojení(no ukončila si ho sama) v jejím roce a půl. v té době mi už ani nebylo proti mysli nespat v kuse. nějak jsem si na to zvykla. jak byla dcerka stále nošená byla také klidné a spokojené dítě. dnes s ní cloumá vzdor atd to je jiná kapitola :-).
narodil se jí bráška. blinká míň, ale blinká, spí dvakrát tak dlouho (druhé dítko může být za odměnu)jenže dcerka ve svých dvou letech už přes den nespí vůbec tak mi to je kničemu. stejně mám doma bordel atd. však to mnohé z nás znají. mám úžasného manžela který je ochoten probdít noc houpáním synka, abych se já vyspala. trochu je totiž svazující i ten fakt že jsme nezastupitelné pokud jsme se rozhodly kojit...přesto že má porce spánku je nesrovnatelně větší než u dcery cítím se víc deprivovaná.patrně jsem si ještě neodpočinula a už je to tu nanovo. dnes si říkám jak jsem to mohla vydržet, když te´d neustojím jedno synkovo zakńourání.
z toho plyne že každá také jsme jinak nastavená a záleží na spoustě jiných okolností co vše jse schopny zkousnout. já píšu jak je synek hodný,ale když to srovnám se synkem kamarádky tak ani náhodou. ale naštěstí si to v tom frmolu uvědomuji jen na té návštěvě a nijak se v tom nepatlám. on je spokojený protože je nošen a zase je mu děláno vše ku spokojenosti.pokud je odhaleno co je příčinou.

začala jsem psát jako že budu reagovat na přadchozí čánky, tak tomu
je tu dost podobných zkušeností
moje dítka mají ger , oba cvičí/li vojtu (motorický problém) ,u obou se mi vyplatilo vynechat ze svého jídelníčku mlíko(nebo ho alespoń převařovat)před měsícem jsem si koupila pangamin se zmińovaným vit-B což mě nějak povzneslo
ještě zkusím ten hořčík, třeba bystačilo pár banánů
také mám výborného manžela a začala jsem pracovat na jednom projektu což mé myšlenky zavedlo také jinam z toho pečovatelského kolotoče

není to vždy jednoduché nechci nic zjednodušovat,před 14 dny jsem se viděla už na nějaké terapii a te´d je to mnohem lepčí- hepčí to samé přeji všem L

Eva a Miki

•

pohodář

(25.10.2006 21:13:53)
Milá Pavlínko, možná Vám moje rady nepomohou, ale moc bych Vám to přála. Nevyspala jsem se 8. měsíců. Vstávala jsem ke kojení každou 1-2 hodiny. Druhý den jsem byla jako mátoha, taky mi bylo zle. Byla jsem naštvaná na manžela, že se odstěhoval do jiné ložnice / dojíždí do práce, vrací se večer - takže žádná pomoc/, na babičky, že jsou jen na ozdobu. Počítala jsem dny, týdny a měsíce a věřila, že se určitě už zítra vyspím. Zlomilo se to tak, že jsme z legrace našemu klučíkovi začali říkat pohodář. Ne žádný křikloun, brečoun...Dost jsme se u toho nasmáli.Dneska je synovi 15. měsíců a opravdu si to všichni užíváme. Říkám si, že ze mne cítil stres. Představovala jsem si to prostě jinak. Myslela jsem,že všechny děti jsou jako dítě mé sestry, které pořád jen spalo. Ale každé dítě je opravdu jiné. Važte si ho, už brzy Vám to vrátí. Poběží k Vám, dá Vám velkou pusu a bude Vás objímat. Nikdy jsem neslyšela, že by měl být hyperaktivní a vzteklý. Naopak jsem četla, že jsou ubrečené děti chytřejší a schopnější, víc toho v životě dokáže. Nemyslím si, že dítě, které prosedí půl dne na místě je hodnější, ale hloupější - jedno takové znám a nic neumí, ale určitě to dožene. Je to Vaše mláďátko a jste tu pro něj. Přeju moc a moc sil. Už brzy bude líp. Mrňous se utahá a bude chrupat jako medvěd. Párkrát se vyspíte a nebudete věřit, jak jste to mohla dokázat... Držím palce. Eva.

Dasa,2 holky- 1 a 4roky

•

NERESIT

(25.10.2006 17:02:21)
Jen se chci pripojit,ze opravdu bude lip! Ja osobne jsem byla taky dost frustrovana,ze moje prvni holka byla dost ubrecena,a proto dost hyckana,ale jednou me to proste prestalo bavit. Najedena,napita byla,prebalena taky,tak jsem proste pustila vsechny starosti z hlavy,a dala jsem ji casto hlidat tatkovi,ktery si s ni hral.Ja jsem si udelala kafe,a koukla na film, a najednou byl klid.Jednak zmena,ze hrani bylo s tatou,a ne se mnou a ja aspon prisla na chvili na jiny myslenky. Pak jsem to zacla vice opakovat,ja si delala svoji praci,tatka byl s malou,a mala najednou prestala knourat,a vyzadovat moji pozornost.Taky se mi osvedcilo,kdyz opravdu diteti nic neschazi... proste slovo NERESIT. Cim vice sjem se zabyvala problemem,tim jsem na tom byla hur,ze jsem spatna mama,nic nezvladam atd.. V te dobe,jsem to proste pustila z hlavy,udelala jsem maximum co jsem mohla a proste jsem se naucila to NERESIT ,a nejakym zahadnym zpusobem, mi proste prestalo vadit to breceni nasi male,knourani, nespani...Smirila jsem se s tim,ze pofnukava,a asi po 14 dnech,jakoby ten problem se vyresil sam.Ja osobne to prisuzuju jakoby citovemu kolotoci-dite x matka. Pokud budu v pohode ja,bude v pohode i moje dite!Apspon mi to tak prislo.Ja se tenkrat zklidnila,smirila jsem se s tim,ze mam doma brecouna,a najednou se vsechno otocilo.Dneska ma holka 4 roky,a zvladly jsme to uplne v pohode,ale vim,ze jakmile je zatezova situace-nemoc,strach...vim,ze ji nesmim moc litovat,musim si zachovat chladnesji hlavu a ona se z toho dostane mnohem rychleji,nez kdyz bych ji utesovala... Je na to velice citliva.A taky je znameni RAK,a to jsou prej citlivky,tak mozna i proto! Takze hlavu vzhuru! Hlavne si ver,a kdyz to nejde,tak se nad to povznes, nikdo nebreci cely zivot! My zensky musime byt silne!Preju pevne nervy,a neboj brzy bude lip! Ver tomu a ono to brzy prijde!

Luckaaa
	Re: NERESIT (25.10.2006 17:06:46) jo obě moje děti jsou také raci:-))) Odpovědět

Juval: Antoan 05+ Leopold 06

psychopodpora....

(25.10.2006 18:17:09)
Jak ctu tva slova, tak mi vazne nezbyva, nez rici: jo, nektera zenska si holt uzije....pokud tohle budes cist a mela bys zajem, tak mi napis: lucieorit@centrum.cz, moc rada to s tebou proberu, ci cokoli jineho............myslim na tebe.....muj prvni chlapecek byl zlate dite, ale do pul roku se vetsinou spanek stale upravuje (ja jsem presvedcena, ze to s tehotenstvim vubec nesouvisi!) a i my jsme tak do toho pul roku moc nespali, ale to co popisujes musi byt vazne psychoteror...........jeste me napada, nevim zda ti to uklidni, ale URCITE nejsi sama, kt ma takove detatko a deti i rodice si "nevybirame"........ale myslim na to, ze musis byt vazne uplne vysata a jeste s tema nehlidacima babickama je to uplne na prd...to znam...ja maminku uz nemam a tchyne sice neni az tak daleko, ale prilis zajmu nejevi a to jsem na zacatku 9. mesice a malemu je 19 mesicu....manzel pracuje 350 km od nas....no, mozna si umis predstavit..........proste urcite nejsi sama.........ale ja vim, to neresi tvou situaci.............ale ja jako optimistka verim, ze se vse v dobre obrati, preci ti nemuze takhle "rvat" dalsi rok! takze ja myslim, ze hlavne potrebujes vysadit ty, proste vypadnout, alespon na den, dva, tri...........ono pak zenska vidi take spousty veci trochu jinak..............ja jsem jeste nemela "volno" co se maly narodil a muzu ti rici, ze jsem mela takovou velkou krizi po roce, no a pak se to nahle zmenilo a ja si asi i na ten zaprah proste zvykla a nasla cestu jak to vse a s usmevem zvladat.............zenske si proste nakonec vzdy nejak poradi................urcite napis pokud budes chtit, moc na tebe a vas myslim a drzim palecky, aby doslo ke zmene k lepsimu!

Jarča dvě děti

•

Řvouni

(25.10.2006 18:20:23)
Milá mladá rodinko a velmi a velmi trpělivá matko,opravdu tě moc lituju.Dceři je dnes dá se říci za měsíc deset let.Taky jsme si užili plno breku a probdělích nocí.Spala nám přes den a v noci brečela a brečela.Druhého máme syna dnes již skoro 4 roky a ten jen jedl a spal a je to tak do dnes.Prostě každé dítě je jiné a nezáleží na těhotenství nebo na genech.Prostě každý jsme nějaký.Hlavně na druhou stranu to jsou naše zlatíčka!!!!!

Lenka, slecinka 3 roky, chlapik 6 meicu

•

Spani na brisku

(25.10.2006 20:25:36)
Bohuzel jsem ted nemela cas precist celou diskusi, takze se mozna budu opakovat. Verim, ze jste zkusili temer vse a dalsi "pytel rad" je v diskusi vypsan. Mozna bych taky zkusila patrat po moznych pricinach pripadne bolesti. Nase holcicka byla nejzlatejsi - hrala si sama, pak sama spinkala. Zatim s nasim chlapikem je to (bylo) hodne podobne. Brecel a fnukal z nevyspani, v noci spal jen v naruci, tak jsme spolu stravili jeho prvnich 7. tydnu, pak jsem zjistila, ze je schopen spat samostatne alespon na brise. Takze ted travi zhruba 20 hodin denne v poloze na brisku. Samozrejme poloha velmi nedoporucovana predevsim pro spanek :(. Mam strach, aby... Ale aspon spi on i my. Nekdy lepe (jen 4 x za noc se vzbudi), nekdy hure. Drzime pesti. A verte, ze opravdu bude lip. Jak rikam nasi Verunce, on nam povyroste a bude to lepsi ...

eva

•

Dítě pláče, co dělat? Anne Bacus

(25.10.2006 20:48:35)
Nevím, jestli má rada bude něco platná, ale třeba to tu bude někdo pročítat, komu se bude hodit. Když jsem si nevěděla rady, dostala jsem knihu DÍTĚ PLÁČE, CO DĚLAT? od ANNE BACUS.
Nedozvíte se nic světoborného, ale pohladí na duši. Týká se teda hlavně dětí do 3 měsíců, ale mě moc potěšila i později.
Držím moc palce, ať se to co nejdřív zlomí!

jana 2deti

•

este sa da

(25.10.2006 20:57:33)
mojastarsia bola kludna babulka , mladsi je od narodenia mala zivelna pohroma, vrestiace mimino do 8 mes. cca, skusali sme kadeco.
Hojdanie na fitlopte sa osvedcilo, fenovanie bruska. Osvedcili sa masaze podla J.hasplovej, je aj knizka, a hlavne, nase deti riesia nase nedoriesene problemy, skusit zajst si na odblokovanie, pozriet sa na to s velkym nadhladom..
A velmi drzim palce, do tych 8 mes to je fakt tazke../u nas bolo/teraz ma 2 roky a okrem toho ze mlati vsetkeho je pohoda :), nase slniecko :)
drzte sa.

Radka, tři dcerky

•

Zavinování

(25.10.2006 21:53:36)
Ahoj, přiznám se, že jsem nečetla diskuzi, možná, že se to tam objevilo. S první dcerou mám podobnou zkušenost, jakou popisuješ ty. Nám pomohla zavinovačka (není to můj výmysl - vřele doporučuji knihu Jiřiny Prekopové Když dítě nechce spát, nakl. Portál) - hlavně zavinuté ručičky a dudlík (kvůli rytmu)- naše děli chtěly jedině kulatý latexový (klasická kopretinka).

sally

Mám to taky

(25.10.2006 23:13:40)
... dcera sice v těch cca šesti měsících "spala celou noc" - tj od jedenácti do pěti - ale přes den tak 3x 20 minut (když jsem měla štěstí) - a to zásadně v autě, u mě v klokance nebo za podobných okolností, kdy zcela nehrozilo, že bych mohla třeba trošku zrelaxovat.
Takže jsem nosila v babyvaku, klokance a zase babyvaku. Asi od deseti měsíců jsem jí zrušila dopolední spaní a postupně (práce na několik měsíců) jí naučila spát po obědě. Napřed mi vydržela třeba i celých 40 minut (u mě na břiše), pak jsem se odvážila jí odložit vedle sebe atd. Teď, v 15 měsících, spí odpoledne v dětském pokojíčku, ve své postýlce a v průměru tak 1,5. V noci spí od devíti do sedmi. Celkem je to o 2-3 hodiny denně MÉNĚ než její tříletý bratr.
Je na mě velmi závislá, pro pochování si přijde každou chvilku. Potřebuje mě způsobem, kterým mě syn nikdy nepotřeboval.
Horší období jsou období, kdy se něco děje - rostou zuby, učí se novou dovednost (přetáčet, plazit, lézt, chodit, mluvit).

S tím pláčem - má nějaká vyšetření? CO když má intoleranci na nějakou složku mlíka a bolí ho skutečně bříško?

katka

•

nadeje?

(26.10.2006 1:16:07)
Ahoj Pavlino, myslim, ze jsem zazivala neco podobneho - meho jinak zcela zdraveho syna (nyni 2,5r.) krik presel okolo 1ho roku, od te doby umim skvele odezirat ze rtu...Pred necelymi tremi mesici se nam narodila holcicka - a bylo to stejne, vlastne horsi o to, ze starsi syn ten neustaly krik spatne snasel, v noci nespal, schovaval se pred nami, porad plakal...Absolvovala jsem veskera mozna a dostupna lekarska vysetreni, abych se dozvedela, ze nase holcicka je naprosto v poradku a nic ji nechybi. Od kamaradky jsem dostala kontakt na pana, rikam mu kouzelnik, nevim, asi by se dal nazvat i lecitelem. Podotykam, ze vuci vsem temto praktikam jsem zcela skepticka a neverim jim. Ale tonouci se stebla chyta. Kouzelnika jsem navstivila, miminko si pochoval (zadne virgule, prasky nebo cajicky), sdelil mi, ze mala ma v trislech a v krku nejaky vir, ktery sice moc neskodi, ale priserne pali. Pak mi rekl, dokdy ji to trapeni prejde (2,5dne) - a stalo se. Nechapu to sice ani trochu, nicmene vsechno se stalo presne tak, jak rekl a uz 3 tydny jsme bez kriku a mame spokojene miminko (no, krici taky, ale vcelku jako kazde jine miminko). Poradit neumim, pisu jenom vlastni zkusenost, chytla jsem se posledni jedine nadeje a zda se, ze to vyslo.

Alik
•	Re: nadeje? (30.10.2006 17:04:19) Mohla byste prosím napsat kontakt na toho léčitele a odkud je? Díky Odpovědět

člověk má dělat to ,nač má sílu

(26.10.2006 1:19:02)
Mám dva osvědčené způsoby jak na to -
1. Jídlo-kousek rohlíku do ruky atd.
2.Starší kamarád -mezi holkama je 12-tiletý rozdíl ,ale jakmile příjde dcera domů,tak máma už není tak důležitá a je po vztekání ,řvaní a očekává se spousta zábavy ,kterou prostě mámy neumí... :o).funguje to vždy,až se cítím dotčená,ale nervozita kdy to zas začne stejně zůstává.. :o)

Sylva a kinezka
•	Vždzcky je řešení (26.10.2006 9:53:53) Když má problém dítě,tak je to jen převzatý problém od jednoho z rodičů.V tomto případě zastávám názor,že když si maminka vyřeší svůj problém(o kterém zatím nemá vůbec ponětí),tak bude chlapeček spát jako "dudek".Více informací na tel. 724 804 419 Odpovědět

Sylva a kinezka
•	Vždzcky je řešení (26.10.2006 9:53:53) Když má problém dítě,tak je to jen převzatý problém od jednoho z rodičů.V tomto případě zastávám názor,že když si maminka vyřeší svůj problém(o kterém zatím nemá vůbec ponětí),tak bude chlapeček spát jako "dudek".Více informací na tel. 724 804 419 Odpovědět

Jana 2 kluci

•

Celiakie ??

(26.10.2006 14:02:47)
Dobrý den Pavníno,
nedokážu si vaši situaci ani představit, protože oba kluci až na noční kojení spali hezky, ale kamarádka má holčičku, která také od narození pořád plakala. TAké nejdřív mysleli, že ji bolí bříško a dělali psí kusy....
Nakonec se zjistilo, že má celiakii a i jako kojenému dítěti jí vadilo,že máma jí potraviny s lepkem.
Po najetí na bezlepkovou dietu matky a později dcery se vše upravilo.
Rozhodně bych na vašem místě chtěla, aby lékaři provedli všemožná vyšetření, včetně EEG a neurologického vyšetření. A pokud to vaše lékařka odmítá, tak jděte k jiné..

Jak jsem tu četla, řada maminek má podobné zkušenosti, jako vy a opravdu těm miminkám objektivně nemuselo nic být, ale i za tu jistotu, že je vaše dítě v pořádku, to stojí!!

Držím Vám palce a moc přeji, aby byl malý v pořádku a aby ho to plakání co nejdříve přešlo.
Jana

Ach, jak to znám!

(26.10.2006 14:12:31)
Milá Pavlínko,
velmi s Tebou cítím, naše Klárka (nyní 3 roky) nás s věčným nespokojeným křikem taky pěkně potrápila. Jako totálně vyčerpaná nevyspalá zombie jsem fakt nechápala proč by mateřství mělo být nejkrásnějším obdobím v životě ženy. :-( Žádný geniální recept jsem bohužel nevynalezla, po 2. roce to naštěstí přešlo samo. Ale dnes už bych to zkusila řešit pomoci homeopatie. Ta nám už dosti pomohla (zase s jinými problémy), škoda, že jsem ji neznala už tenkrát, když jsem se trápila nad nespavou Klárkou. Pavlínko, pevné nervy a vydrž!!! Držím pěsti moc a moc!

Pavla, dvouletý syn

•

pomalu se lepší

(26.10.2006 14:29:48)
ahojky,
mám nedonošeného synka (porod císařem v 7. měsíci)a do roka nám nespal vůbec. Neurolog nám řekl, že je to typ hyperaktivity, malýmu to nevadí, vydrží to až do dospělosti, ale postupně se to bude zlepšovat. Pomalu se to opravdu zlepšuje, v noci k němu někdy chodím, někdy spí s námi v posteli a vstáváme v 5 až v 6, ale už se to dá vydržet a přes den spí 2 hoďky. Jediná možnost jak vydržet, je přes den se s manželem vystřídat a jít si zdřímnout.Také nemáme hlídání, takže vím, co to je. Držím palce a vydržte.Pavla

Hanka, Tom 4, Ondra 2,5

•

Je to hrozný, ale jsem ráda, že nejsem v tom sama

(26.10.2006 20:13:09)
Ahoj, četla jsem původní příspěvek a vidím, že se rozběhla bohatá diskuze, tak to asi znají i v jiných rodinách. My jsme s Tomem zkusili všechno, ze začátku trpělivost a vše pro ditě. Když bylo Tomovi 11 měsíců, otěhotněla jsem a navíc jsme dostudovávám VŠ. Nevím, jek to yvládám, ale přežívám ze dne na den a snažím se radovat z malých pokroků. Ondra je naštěstí bez problémové a milé dítě.Návštěva psychologa a psychiatra naše pocity nezlepšila,- v podstatě nám řekli, že asi nebude mít normální život.Každý odpor zvládáme s návaly zlosti, vzteku - Tomovými, ale snažíme se muneustupovat, ale nevím, jestli ty scény stojí za to.Zvládnout se to v klidu vždy nedá, a i nám ujedou nervy, ale myslím si, že se to jinak nedá. Ve školce žádný problém podle učitelky není.Tak nevím,ale stejně je to náš miláček.

Hedvika, tři synové

•

Člověk má dělat nač má sílu

(26.10.2006 21:12:00)
Ahoj Pavli, když jsem četla Tvůj příspěvek, připadala jsem si, že jsem to psala já. Nespavé dítě, neustálé nošení, nefungující babičky... Nejstarší syn "začal spát" přesně v den svých l.narozenin /jen v noci - ve dne od půl roku nespal vůbec/. Kyž jsem čekala druhé dítě ,přála jsem si,aby spal jako řádné mimino aspoň do třech měsíců. Splnilo se. Pak se synovi objevil atopický ekzém a nespal ani v noci ani ve dne. Až do třech let.Vzpomínám si, že jednou měl vysokou teplotu a jeli jsme na pohotovost. Já si přímo přála, aby si ho alespoň na den a noc nechali v nemocnici a já se mohla vyspat. Naštěstí si ho tam nenechali a nějak jsme to přežili.
Když jsem čekala třetího syna, přála jsem si, abych se aspoň jednou pořádně vyspala. Splnilo se. První den a noc po příchodu z porodnice prospal v kuse a tím takřka s řádným spaním skončil do svých šesti let. Ještě v době, kdy chodil do školy se několikrát za noc budil s křikem a než jsme my rodiče usnuli, plakal znovu.
Všichni příbuzní mi utěšovali, že se to změní, ani jsem tomu nevěřila. Ale stalo se.
Synům je dnes 20,18 a 15 let. Se spaním máme spíš problém opačný.
Doba probdělých nocí a dnů mi přijde jako dávný sen. Přeji Ti hodně sil a věř mi, že jednou se "to" zlomit musí!!

Elicha Klárka Nicolka a Jeník

•

Re: Člověk má dělat nač má sílu

(27.10.2006 1:39:43)
Já měla nejlepší zkušenost spát s dětmi, jak už tu bylo mnohokrát řečeno- s přiraženou postýlkou k mé straně manželské postele a staženou dětskou postranici.
Bylo zo perfektní a teď čekám čtvrté dítko achystám se to dělat stejně.
Dítě zavrnělo rukou jsem se ujistila, že mu nic nechybí a každý měl svůj prostor.
Při kojení jsem si ho přesunula k sobě a nakojila na levém boku klidně z obou prsů pomocí polštáře. Odkrkli jsme, a zásun :)) do postýlky.
Děti se nikdy nestihly rozeřvat a bylo to fajn.Sem tam mi dítě usnulo v mé posteli ale radši sem ho vždy přesunula, necítila jsem se dobře- kvůli bezpečnosti, jestli dítě je či není přikryté.
Když byly starší, postranice šla nahoru, ještě starší mezi mou postelí a postýlkou vznikla ulička.
Potom putovala postýlka do děckého pokoje a pak přišla za odměnu velká postel.
Při milování- do 5 měsíců nevydilo nioc a nic by dítě nevzbudilo, potom jen potmě al stjně OK, později radši jinde, ale řídili jsme se heslem, že do 2 let z toho dítě stejně nemá rozum.

Ostatně jsou názory, že se nemá milovat v těhotenství- vlastně to má dítě hned u hlavy! :))
S tím problémy nemám.

Asi každý, jak mu to vyhovuje- jen musím říct- že mi přijde kruté dát dítě hned nebo po 6 nedělí do vedlejšího pokoje (nevím, jak tedy praktikují kojení)
to mi přijde k drobečkovi nefér a pak si myslím, že mohou vznikat u dítěte frustrace.
Jestli to vyhovuje všem a je dítě poblíž v postýlce, kolíbce nebo ve velké posteli je jen akademická diskuze..

Jitka -stejné problémy

•

vydrž

(27.10.2006 8:39:30)
Reaguji na tento příspěvek,vzhledem k tomu,že jsem prožila naprosto stejné problémy a vím,o čem pisatelka píše. Má druhá dcera se narodila 24.12. před 20lety.Od příchodu domů z porodnice začala noční můra v podobě neustálého vřískotu miminka.Dělala jsem všechno možné,ale nic nepomáhalo.Dcera vřískala/neplakala/ téméř po celý den,po celou noc.Lehala jsem si do postele se sevřeným žaludkem,přes den jsem byla tak vyčerpaná,že jsem narážela do dveří.Ježíšek mi nadělil dáreček se vším všudy.Připomínám,že jsem jí do 8 měsíce kojila,dcera krásně přibírala,narodila se v termínu,netrpěla na prdíky,chovala jsem jí(často celou noc) a ona vřískala a vřískala.Zlomilo se to kolem 2 roku,přičemž již před tím to bylo stále lepší,ale musela spát se mnou v posteli.Mám fotku,kdy jí bylo 18 měsíců ve 4 hodiny ráno,jak si s ní hraji s balonem.Jinak to nešlo.Od malička měla svoji hlavu,byla tvrdohlavá,ale zase nesmírně chytrá.V 5 letech měla přečtený slabikář a sama od sebe se učila všemu,co jí přišlo do ruky.Dnes je na vysoké škole,nejsou s ní žádné problémy,mám z ní jenom radost.Ovšem puberta proběhla velmi problémově,musela jsem se zase obrnit absolutní tolerancí.Držím Vám palce,přejde to ,ale nechtěla bych to prožívat ještě jednou.Byla to zkouška ohněm.Moje první dcera byla sluníčko, o to to bylo ještě horší.

Martina S.
•	Ozvete se mi (27.10.2006 9:22:33) Mám doma to samé, klidně se mi ozvěte, snad vám v něčem poradím. Odpovědět

verca 2 deti
•	Re: děkuji (27.10.2006 10:42:45) moc vám všem děkuji za rady a příspěvky,snad pomůžou mé švagrové,která má dva méně spavé kluky.Ten mladší ji také budí několikrát za noc.Moc díky. Odpovědět

Eva + Zuzanka (6,5 mes.)

•

urcite zkus šátek!!

(27.10.2006 11:11:03)
ahoj Pavli!! uz to tady nekde v diskusi zaznelo, tak jenom potvrzuju: satek je vazne super!! ja nosim Zuzanku v satku od jejich dvou mesicu. Chce to trochu cviku a taky Zuzanka potrebovala chvilku na zvykani. Ale ted uz bychom se bez nej neobesly a kocarek prakticky nepouzivam. Pres den "naspi" v satku (na posteli by sama neusnula)aspon tri hodiny . V noci se taky budi treba sestkrat na kojeni, ale protoze spime spolu v posteli, tak to neni az takovy problem. Pokud mas nejake otazky ohledne satku (nebo neceho jineho) tak napis na mail v zahlavi.
drzim palce!! ahoj
e.

Jitka + Tonda -17měs.

•

Podobný problém

(27.10.2006 12:38:13)
Ahoj, bohužel měli jsme a stále máme stejný problém. Od začátku jsme měli velké problémy s kojením, bolením bříška. Syn, když se mu nevěnovala pozornost, ječel a bohužel to trvá dodnes. Od mala brečel v kočárku, v autě, v postýlce, prostě všude, kde byl nějak omezený v pohybu. Dnes je mu 17 měsíců a tento stav stále trvá. Neustále potřebuje zabavovat stále něčím novým. V jeho případě tělo předběhlo rozum - válel sudy v 6 týdnech, lezl v 5 měsících a běhal (nechodil - lítal) v 10 měsících.
Někdy mám také pocit, že jsem na pokraji sil.
Bohužel neznám lék na tento problém. Všem, kteří mají doma stejná éra, držím palce, aby to nějak přežili.
Jitka

kuku, 2 dospělé děti

•

"klešťové dítě"

(27.10.2006 13:22:04)
před 28 lety se mi narodil pomocí kleští syn. Nekojila jsem, hned byl převeden na feminar. Týden byl hodný a pak to začlo. Nejed, nespal , vedne-vnoci řval. Měl 3,5 kg a hlas jako zvon. Celá ulice věděla, kde bydlíme. Bylo to zdravé dítě, alespoň po fyzickén stránce a tak měl hlas opravdu neobyčejně silný. Jinak prospíval ,ale nechtěla jsem , aby si "vyřval kýlu" a tak jsem ho začala stále nosit i po domě, v kuchyni a všude. Jako černošky v buši. Také jsem nespala, váha šla rapidně dolů. Zato svaly mi zesílily jak přibýval na váze a syn stále řval. (Při nošení méně). Naučila jsem se to brát jako "normál". Přibýval na váze dobře, v 6 měsících už seděl, to trochu na řevu ubral, protože z "domácího" pojízdného kočáru viděl a to ho bavilo. Domácí kočár jsem tahala i na záchod. Měl vlastní postýlku, ale v ní snad nikdy nespal. Tatínka jsme nechali v ložnici, aby se alespoň on vyspal, když musel vydělávat penízky a já s mládětem jsem spala v dětském pokoji na gauči a mladého stále u sebe - to je na gauči , protože vložit ho do jeho postýlky by ho tak rozčílilo, že by nespal nikdo celou noc. Velmi brzy začal chodit a tím řevu ubylo. Zase se začal vztekat a válet se po zemi. A opět řval na plné pecky. Nepomohlo nic, než ho prostě nechat řvát. Nakonec je to jeho právo. Dokonce , když už byl asi 3 letý , když jsem řekla, že ho nechci poslouchat, odešel řvát na záchod a vydržel to tam snad hodinu. Dost se změnilo po narození dcery. To mu bylo 15 měsíců Novorozenec ho totiš začal budit. Sám si dal na ucho polštář a spal lépe než kdy jindy. Druhé dítě naštěstí jen papalo a spinkalo. Syn má za sebou nyní uspěšně vysokou školu. Spí velmi tvrdě ale vždy mu stačilo jen pár hodin. Od 2 let nespal po obědě. Chce to velkou trpělivost a snad ten řev brát jako normální věc, která k výchově některého miminka patří.
Hodně sil a trpělivosti Vám přeje jedna mamina.

Markéta (holky 4roky a 4měsíce)

•

odborná pomoc

(27.10.2006 15:14:43)
Dobrý den,
nevím jestli jste to již nezkoušeli, ale zrovna jsem narazila na stránkách nemocnice v Motole na poradnu cituji : "pro nadměrně plačící kojence (excesivní pláč) je zaměřena na řešení problému neklidných, nadměrně plačících novorozenců a kojenců, rodinám se věnuje psycholožka s výcvikem v dané problematice i za pomoci video-analýzy interakce".
Na stránkách FN Motol si nalistujte 1)část pro děti 2)dětská poliklinika a tam se poradna nachází na 5.patře.
Zkuste zavolat, za zeptání nic nedáte a třeba to pomůže...
Přeji pevné nervy
markéta

Monika, 2roky Jiříček

•

Měli jsme to stejné!

(27.10.2006 19:13:00)
Ahojky, po přečtení tvého článku jsme si připadala, jako kdybych četla náš začátek! Malej také vůbec nespal, ani v postýlce, ani v kočárku! Musím říci, že jsme to asi řešila trošku špatně, ale už jsem na jiné řešení neměla sílu! Takže na noc jsme si ho dali do postele, protože když byl u mě, tak se nadumlal a usnul a byl celkově klidnější. Přez den jsem ho nosila v klokance a byla jsem částečně jako indianská babička a musím říci, že po bytě jsem takhle nachodila sto jarních kilometrů, i když mě všichni odrazovali, že si na sebe šiju bič, tak jsme měla alespoň klid a neposlouchala uřvané mimčo!!!
Výlety v kočárku u nás končili většinou tak, že jsme v jedné ruce vezla kočárek a v druhé zase nesla jak jinak než malého, který byl moc spokojený, že vidí, co se děje kolem něj!
No a když už v kočárku mohl sedět, tak už viděl ven a byl spokojený, jen co začal lézt, tak odpadlo i nošení na ruce. Dokonce i odbourat večerní kojení, nebylo až takový problém, jak jsem čekala a jediná neřest, která nám vydržela je že spí s námi, ale myslím si že až trošku povyroste, tak i toto padne!
Takže držím palečky a přeji pevné nervíčky a hlavně vydržet!!! Ono to bude čím dál lepší, snad!

Monika, 2roky Jiříček

•

Měli jsme to stejně!

(27.10.2006 19:15:14)

Ahojky, po přečtení tvého článku jsme si připadala, jako kdybych četla náš začátek! Malej také vůbec nespal, ani v postýlce, ani v kočárku! Musím říci, že jsme to asi řešila trošku špatně, ale už jsem na jiné řešení neměla sílu! Takže na noc jsme si ho dali do postele, protože když byl u mě, tak se nadumlal a usnul a byl celkově klidnější. Přez den jsem ho nosila v klokance a byla jsem částečně jako indianská babička a musím říci, že po bytě jsem takhle nachodila sto jarních kilometrů, i když mě všichni odrazovali, že si na sebe šiju bič, tak jsme měla alespoň klid a neposlouchala uřvané mimčo!!!
Výlety v kočárku u nás končili většinou tak, že jsme v jedné ruce vezla kočárek a v druhé zase nesla jak jinak než malého, který byl moc spokojený, že vidí, co se děje kolem něj!
No a když už v kočárku mohl sedět, tak už viděl ven a byl spokojený, jen co začal lézt, tak odpadlo i nošení na ruce. Dokonce i odbourat večerní kojení, nebylo až takový problém, jak jsem čekala a jediná neřest, která nám vydržela je že spí s námi, ale myslím si že až trošku povyroste, tak i toto padne!
Takže držím palečky a přeji pevné nervíčky a hlavně vydržet!!! Ono to bude čím dál lepší, snad!

klara,syn 2,5roku

•

je to normální

(27.10.2006 22:44:23)
Ahoj Pavlí,
plně chápu, co prožíváš.Kdyby mě někdo řekl,že je to normální,že dítě je normální(jen prostě řve,nespí,stále blinká,pořád se kojí) i já jsem normální(nevyspaná,celý den v noční košili,prsa :((,snídající večer,psychicky na dně,co dělám špatně...to znáš),asi bych fakt brečela štěstím.Nejvíc mě deptalo,že všichni říkali,jak je to nenormální a všechny stejně staré děti jen jedly a spaly.Miminko jsme moc chtěli,všechno bylo OK.A mateřství bylo jako přízrak.Máme sice babičky,ale k čemu je to dobré,když kojím po hodině či dvou?V 1,5roce se malý sám odstavil od kojení a já abych se nezbláznila, šla jsem do práce a šoupla ho babičkám.Samy se nabídly,tak jsem toho využila.Když brouček usne ve 23h.,ráno mezi 3-5h. vás vzbudí růžový a vyspaný(samozřejmě se budí ještě i mezi spánkem)tak vy svět moc růžově nevidíte.Pak se to přenáší na dítě.myslím,že to byla typ. ponorková nemoc.Vše se o moc zlepšilo.Ale spíme v noci až teď(když není horko,zima,nelezou zuby,nemáme teplotu,rýmu, moc zážitků...:))).A po obědě i 3 hodiny!!! A to,že neprochrápal svůj první rok života(10-20min. po kojení fakt první půl rok stačilo)je hodně poznat.Nějak toho stačil pobrat rozumem víc,než ti, co tak krásně jedli a spali.Ale až budu mít odvahu mít druhé dítě,klidně by mohlo jen jíst a spinkat,abychom to všichni ve zdraví přežili:)I když matka vydrží víc,než člověk(Ale aby to vydržel i táta).

eva s šuškou,6 let
•	znám to (28.10.2006 9:58:47) velmi dobře,svůj spánkový deficit dospávám dodnes.Bohužel se to věkem nezlepšovalo,ba naopak a projevila se velmi častá nemocnost a ve 4 letech bylo diagnostikováno astma. Odpovědět

•

mám podobné zážitky

(28.10.2006 13:58:57)
Prožila jsem naprosto stejný příběh. A nejhorší na tom všem byla kritika bezdětných a nebo lidí s hodnými dětmi. Všichni naznačovali, že chyba je v nás. Dostávali jsme rady typu: nechte ho vyřvat, nechovejte ho, nevstávejte k němu v noci (ať si klidně křičí, ono ho to časem omrzí), nesnažte se ho pořád zabavit. Dnes jsem ráda, že jsem nic z toho neudělala. Po pekelném kojeneckém věku (na rozdíl od tvého se náš chlapeček prakticky nikdy nesmál) drama pokračovalo. Byl problémový, nezvladatelný, normální výchovné metody nefungovaly, vlastně nefungovalo nic. Nicméně: v necelých dvou letech mluvil v souvislých větách a bezchybně používal abstraktní pojmy. V jeho třech letech mu přibyl (bezproblémový!)sourozenec a dítěti jakoby se ulevilo, že už s námi nemusí tolik bojovat, že už má spojence. Dnes je mu osm a je to nadprůměrně inteligentní, šikovný a vstřícný chlapec. Ovšem kdysi jsme chtěli čtyři děti a máme jen dvě. Vyčerpal nás za tři jiné. Pamatuji se, že nejdůležitější tenkrát bylo nesrovnávat svou situaci se snadným rodičovstvím ostatních a snažit se pomocí věcí, které trošku pomáhají (kašičky na noc, mateřídouška, nošení v nosítku na břiše atd.) přežít den za dnem. Manžel začal pracovat na poloviční úvazek a zatímco jezdil se řvounem po parku - spala jsem. Sice jsme málem umřeli hlady ale jinak jsme přežili. Ovšem tu někdejší únavu dospávám dodnes.

•

mám podobné zážitky

(28.10.2006 14:00:12)
Prožila jsem naprosto stejný příběh. A nejhorší na tom všem byla kritika bezdětných a nebo lidí s hodnými dětmi. Všichni naznačovali, že chyba je v nás. Dostávali jsme rady typu: nechte ho vyřvat, nechovejte ho, nevstávejte k němu v noci (ať si klidně křičí, ono ho to časem omrzí), nesnažte se ho pořád zabavit. Dnes jsem ráda, že jsem nic z toho neudělala. Po pekelném kojeneckém věku (na rozdíl od tvého se náš chlapeček prakticky nikdy nesmál) drama pokračovalo. Byl problémový, nezvladatelný, normální výchovné metody nefungovaly, vlastně nefungovalo nic. Nicméně: v necelých dvou letech mluvil v souvislých větách a bezchybně používal abstraktní pojmy. V jeho třech letech mu přibyl (bezproblémový!)sourozenec a dítěti jakoby se ulevilo, že už s námi nemusí tolik bojovat, že už má spojence. Dnes je mu osm a je to nadprůměrně inteligentní, šikovný a vstřícný chlapec. Ovšem kdysi jsme chtěli čtyři děti a máme jen dvě. Vyčerpal nás za tři jiné. Pamatuji se, že nejdůležitější tenkrát bylo nesrovnávat svou situaci se snadným rodičovstvím ostatních a snažit se pomocí věcí, které trošku pomáhají (kašičky na noc, mateřídouška, nošení v nosítku na břiše atd.) přežít den za dnem. Manžel začal pracovat na poloviční úvazek a zatímco jezdil se řvounem po parku - spala jsem. Sice jsme málem umřeli hlady ale jinak jsme přežili. Ovšem tu někdejší únavu dospávám dodnes.

Petra

•

Dítě s velkou budoucností

(28.10.2006 14:04:17)
Totéž jsem zažila před 13 lety,takže už o tom můžu mluvit s úsměvem,u dalších dětí se to neopakovalo.Moje sestra,3děti,třetí dítě to samé,okořeněné ještě blinkáním.Utěšuji ji tím,že jí tvrdím,že chlapeček bude nadmíru inteligentní.Říká,že již je zralý na univerzitu.Ale opravdu to u dcery přešlo,ještě jsme s ní intenzivně zažívali vztekání kolem 3 let.Dodnes je temperamentní a tvrdohlavá,ale i velmi inteligentní,a její schopnost stát i za svým,i třeba odlišným názorem,začíná i imponovat.Jen jí říkám at si najde nějakého mírného,klidného partnera,aby s dítětem nezažívala to co já s ní.Největší chybu jsem určitě tenkrát dělala,že jsem stále zarputile hledala příčinu,pochopitelně marně.Přeji klid a výdrž.

Nezoufejte, bude líp

(28.10.2006 17:43:40)
Přesně si vzpomínám na dobu před sedmi lety, kdy se narodil syn. Řvoucí, nespací... Odcházeli jsme na procházky s pláčem, vraceli jsme se stejně, noci probdělé ...Už jsem pomalu čekala, kdy na nás někdo pošle sociálku :-)..Ani přesně nevím, kdy se to najednou obrátilo, ale syn je zlaté, pohodové, mazlící dítě, který mi několikrát denně nezapomene říct, jak mě miluje. Každým dnem čekáme narození druhého dítěte a já se připravuji na to, že může být stejně, ale také už vím, že mi jednou ten malý uřvánek tisíckrát vrátí všechny ty noci i stresy, Vydržte a uvidíte, že po letech se tomu budete s tím svým malým miláčkem smát, až mu budete vykládat, jak jste v noci zavřeli jedno oko, druhé oko a najednou se z postýlky ozvalo strašné Uááááááááááááááááááááááááááááááááááá

vendelina+Emmí+Johanka

Neurologie a homeopatika

(29.10.2006 7:59:08)
Pavlínko, myslím, že to není v pořádku a Váš pediatr by Vás měl poslat na neurologii. Velmi s vámi soucítím a ještě bych doporučila nějaká homeopatika na zklidnění. Já takhle kvůli zoubkům nespala 3 měsíce, koupili jsme Chamomila Vulgaris 15 a malá spí krásně. Ovšem problém bude i s vámi. Myslím, že ikdyby Váš malý najednou začal spát krásně, tak vy se ze zvyku stejně budete budit dál. Držím palce aby se vše v dobré obrátilo a nebojte druhé dítě většinou bývá pravý opak toho druhého:o))

Vendula

•

Neurologie?

(29.10.2006 10:06:02)
I my jsme oběhli řadu odborníků. Každý pediatr nebo psycholog měl jiný názor a nakonec jsme skončili na zmíněné neurologii. Tam synovi diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci (vzniklou patrně během porodu), která je zcela jistě příčinou většiny problémů. Ovšem co s tím? Vymění nám dítě někdo? Můžeme ho reklamovat? S LMD nebo podobným nálezem se nedá dělat zhola nic. Jen to vydržet do doby, než dítě povyroste a nález sám zmizí spolu s tím jak dorůstá dětský mozek. Někdy to bývá ve třech letech, někdy později ale zcela jistě v pubertě. Léky na zklidnění jsme odmítli (mají řadu vedlejších účinků) a nic jiného se s tím dělat nedá. Možná zmíněná homeopatika, to jsme nezkoušeli.

Vilmo,

(29.10.2006 10:45:31)
rozumím Ti.
Jen poopravím Tvou informaci. Z LMD se NEDÁ VYRŮST. Více nebo méně s tím dítě bude bojovat celý život. Je to smutné. A nelze si nevšimnout nárůst těchto poruch právě spolu s nárůstem naprosto zbytečných medicínských zásahů při porodech. :-(
Mám doma dvě děti takto postižené lékařskou péčí. Dokázat to nemůžu. Ale prostě ti VÍM a nikdo mi jako matce nemůže zazlívat zlost, že to tak vůbec nemuselo dopadnout...

Lavanda

Z LMD se vyrůst nedá

(29.10.2006 11:04:10)
Bohužel moje informace jsou takové, že LMD provází člověka celý život. Uvádí se, že asi ve třetině případů z toho dítě víceméně vyroste, ve třetině případů se se svou "zvláštností" nějak vyrovná a zbylá třetina má problémy i v dospělosti - hlavně se to asi týká mužů. Jde o takové věci jako časté konflikty doma i v zaměstnání, neúspěchy ve vztazích, zneužívání alkoholu a podobných drog...
Pro útěchu nás maminek - prý i K. H. Borovský byl s největší pravděpodobností postižen touto poruchou a bez ní by asi nikdy nebyl takovým rebelem jakým byl.

Dona Donová, 2 děti

•

Re: Z LMD se vyrůst nedá

(31.10.2006 18:36:17)
Není to až tak zlé. Každopádně máte pravdu v tom, že určité rysy provázejí člověka celý život, ale s dozráváním mozkových center právě mizí ty nejhorší ptojevy, které dokáží rodiče přivést až na pokraj sil nebo k rozpadu vztahu. S věkem se to nejhorší (nespavost, neustálý pláč, labilita ... jak u kterého dítěte) srovnává a navíc s dítětem školkového věku už máte šanci se domluvit, narozdíl od ječícího nemluvněte. Je rozdíl, zda vám ječí x-tou hodinu do ucha dítě, které už nemáte sílu nosit, nebo zda má mizernou náladu roztěkaný školák. A dospělost pak strašně záleží na tom, zda rodiče vydrželi - jinými slovy, vzdát to, sesypat se, začít to dítě nesnášet (a to se nemůže nikdo divit, trávit hodiny vedle ječáku je hotové týrání) - je to nejhorší. Je nutné vydržet to a být co nejvíc v pohodě, dát si každý den teplé jídlo a pomazlit se s partnerem, vytrvat - aby měl ten tyran šanci se srovnat a vyrůst v dospělého třeba zapomětlivého, s náladami proměnlivými, ale vyrovnaného, spokojeného se životem. Naše dítě nám dalo tak zabrat, že bych brečela jen si na to zpětně vzpomenu a dnes je to školák, kterého by sice člověk občas trhnul mezi dveřmi, ale v nitru hodné dítě, které nikomu neubližuje, má nás rádo a mi jeho. Musí se prostě vydržet a taky se sebou nenechat cloumat, stanovit jasný řád, co se kdy dělá a málo pravidel a trvat na nich. Jinak se to rozjede šíleně. A ještě mám drb - prý tyto děti bývají inteligentní, osobnosti, průbojné a tím víc je nutné je podpořit a trvat na pravidlech. Pak jsou to většinou řídíci pracovníci nebo podnikatelé - protože je to prostě baví a nejsou přizpůsobiví. A z toho plyne i opak - nejsou-li úspěšní a spokojení, vyrovnaní a tu lásku nedostali - je to katastrofa.
Vzkaz pro Pavlínu: Vydržte!! Stojí to za to, nebudete mít žádného poddajného ňoumu, ale kus pořádného člověka, ale bude to stát nesrovnatelně sil. Hledejte cokoli Vám pomůže a povzbudí Vás, vykašlete se na všechny, co mají pitomé rady a hodné děti. A pořiďte si druhé, protože tohle už se Vám podruhé nenarodí a druhé dítě ho pomůže srovnat, (pozornost nebude zaměřena jen na problémové dítě, ale i na sourozence, oni budou komunikovat mezi sebou a ne jenom s Vámi ....) - "naředí" se to a taky uvidíte, že ta chyba není ve Vás, akorát to prostě na Vás padlo. Což je nefér, k nevydržení, ale je to i šance. Vydržte!!

Pavlína a Brečoun
•	dotaz pro Dagmarjanu (29.10.2006 17:02:59) Napište mi prosím, jestli vám to nevadí, jaké lékařské zásahy vyvolaly LMD u vašich dětí. Děkuji. Odpovědět

Re: dotaz pro Dagmarjanu

(29.10.2006 17:20:01)
U prvního dítěte to byl naprosto nepřirozený, vyvolávaný a urychlovaný porod. Trval jen pár hodin, ale byly strašné. Personál dítě doslova vytlačil ze mně, vůbec netuším proč tolik spěchali, nikdo mi nic neřekl, ani mému muži, který byl porodu přítomen. Nasřihli mě, roztrhali a šili hodinu. Vně i uvnitř. Tělo se nestihlo přizpůsobit.
Malý byl přidušený, nedýchal, byl pod kyslíkem, měl těžkou novorozeneckou žloutenku (týden pod lampou a jen o vlas unikl transfuzi). Odmalička měl neurologické problémy a a v 5 letech mu byla diagnostikována LMD.

Druhý syn si zažil peklo především v těhotenství, protože se mnou musel 5 šílených týdnů prožívat peklo - čekání na výsledky amniocentézy (měl mít Downův syndrom). Dítě bylo po narození tzv."zdravé", až na žloutenku (8 dní pod lampou). Ale porod byl opět vyvolávaný, ikdyž bez kříšení po porodu.
Jestli to někomu přijde malicherné, tak mně nikoliv. Vím své. Kluk je neklidný, hyperaktivní, přecitlivělý...a to říkám velice jemně! S psycholožkou a homeopatkou jsem to mnohokrát probírala, je to pro ně jednoznačné. Já to vím už dávno. A nemám potřebu to dokazovat.

Lucimo
	Pavlo, (29.10.2006 18:01:11) Jsem taky z moravy. Teda spíš ze slezska. Pokud bydlíš někde poblíž, ráda ti malého i řvoucího vezmu na dvě tři hodinky ven, aby ses prospala, nebo si jen tak lebedila a nic nedělala. Nebo o to popros nějakou odolnou kamarádku, která psychicky zvládne řvoucí dítě. Potřebuješ si odpočinout. Odpovědět

Blanča a Davidek

Pro Pavlu a Brecounka

(29.10.2006 19:38:53)
Ahoj Pavli,

ani netusis jak moc jsem ti vdecna za to zes napsala svuj pribeh. Jsem na tom totiz podobne a posledni dobou se mi zdalo, ze jsme jedini. Ostatni miminka jsou asi zazracna a ja si rikala, co jsem asi udelala spatne. Maly Davidek ma uz 8 mesicu a nedavno jsme se prestehovali, takze spani se zhorsilo. Ted uz je to lepsi, ale stejne stavam co hodinu a pul celou noc. Driv spal aspon do 12,1, ale ted mu vypadne cumel a budi se uz hodku,dve po tom co jsem ho uspala. Jsem chodici spici. Uz mi ubyvaji sily. Nekdy nemam trpelivost a hned na manzela vybuchnu, jindy se zas zlobim na prcka. Vim ze za to nemuze, ale nekdy je toho proste fakt moc. Co se tyce kamaradek a babicek jsme na tom uplne stejne. Manzel je super a moc mi pomaha. Opravdu pomuze kdyz ho uspava on, sice ma Davca obcas hystericky zachvat, ale pak spi mnohem lip - minule az do 3 do rana bez prestavky - ja blbka cekala, ze se kazdou chvilku vzbudi, tak jsem skoro nespala. Verim, ze bude lip. Jinak bych se asi musela zblaznit. Moc mi pomohlo,ze vim, ze nejsme sami a za to ti moc dekuju a drzim pesti. Jestli budes mit cas a chut napis mi na mail :blankahrad@yahoo.com. Budu se tesit
Pa a vydrz!!!
Blanca

Klára, 3 holčičky

Poradna pro nadmerne kricici kojence

(29.10.2006 20:53:55)
Milá Pavlíno,
nemam ted silu procitat vsechny prispevky, tak nevim, zda to uz tady nekdo nezminoval.
V Praze v motolske nemocnici by mela existovat poradna pro nadmerne kricici kojence, ted nemuzu najit zadny kontakt, ale zkus tam zavolat - 224 431 111 - ustredna, snad by Te tam prepojili.
Preju hodne sil, at se situace brzy vyresi, abys mohla mit ze sveho chlapecka radost!!!
K.

•

TAKÉ PROSÍM O RADU!

(29.10.2006 21:22:12)
JAK TAK KOUKÁM,TAK KAŽDÉ DÍTĚ JE INDIVIDUÁLNÍ. MÁM 7ILETOU A ROČNÍ HOLČIČKU.PRVNÍ TĚHOTENSTVÍ JSEM MĚLA SAMÉ STAROSTI A PLÁČ A MALÁ BYLA SPOKOJENÉ A KLIDNÉ DĚTˇÁTKO. DRUHÉ TĚHOTENSTVÍ JSEM PROŽILA V POHODĚ A RELAXU A MALÁ JE ČERT.DODNES STÁVÁ NĚKOLIKRÁT ZA NOC A CHCE PRSO.LAHEV NEEXISTUJE! K RÁNU NECHCE SPÁT SAMA,VELMI BRZO OTEVÍRÁ OČKA A VYŽADUJE NAŠI POZORNOST.KDYŽ SI HRAJE,TAK STÁLE KVŮLI NĚČEMU KNˇOURÁ A VZTEKÁ SE. PŘES DEN TOHO NASPÍ TAKÉ MÁLO,TAK NEMÁM MOC ČASU NA STARŠÍ DCERU.TA ZAČALA SVOU ŽÁRLIVOST PROJEVOVAT ŠKÁDLENÍM TÉ MALÉ A TA POTOM KNˇOURÁ A VELKÁ SE SMĚJE.DOMLOUVÁNÍ FUNGUJE JEN CHVILKU. KDO MI PORADÍ CO MÁM DĚLAT,ABY MALÁ STÁLE NEKNˇOURALA A NEVYŽADOVALA POZORNOST? MUSÍ SE PŘECI NAUČIT SAMOSTATNOSTI.PRSO JI SICE TÉMĚŘ VŽDY UKLDNÍ,ALE NĚKDY UŽ JE I TO MÁLO.S VELKOU SI ČLOVĚK ROZUMNĚ PROMLUVÍ,ALE MALÁ KDYŽ NĚCO NECHCE,TAK PROSTĚ ODPOVÍ NÉÉ! SNAŽÍM SE BÝT DŮSLEDNÁ,ALE COPAK TO JDE? JAK MÁM TAKHLE MALÉ DÍTĚ DONUTIT,ATˇ ZVEDNE TO CO ZAHODILO? NEUMÍ SI NORMÁLĚ HRÁT.VŽDY VŠE ROZHÁZÍ PO BYTĚ A JE SPOKOJENÁ. JSME ČISTOTNÁ RODINA,TAK NEVÍM,KDE SE TO V NÍ BERE.RÁDA UVÍTÁ RADU MAILEM.DÍKY PETRA.

•

Prosím o radu.

(30.10.2006 13:46:30)
Dobrý den,

u nás doma se odherávalo to samé, trvalo to asi 3/4 roku, od té doby je to "lepší" sice malá nechce spát přes den, ale v noci už jo.
Zaujala mě tady diskuse o lékařských zásahech při porodu, že tím dochází k LMD? Ze mě také malou doslova vytlačily šíleným rejpáním a tlačením do břicha. Docela mě to vyděsilo. malá byla také od narození uplakánek, chodily jsme na neurolobie, měla ještě ke všemu peřinku, byla hrozně neklidně dítě, spala také max. půl hodiny a pak šílený řev.

Poradí někdo, kde bych si o tom mohla něco přečíst.

Vladěna

Vlaďko,

(30.10.2006 13:53:51)
netrap se tím. LMD jde zjistit s určitostí až později (kolem 5 let u psychologa, jinak kolem 3 let u neurologa). Není třeba se stresovat dopředu. Spousta dětí i po těžkém porodu přežila bez újmy. Nicméně je nutno s tím trochu počítat, že vše nemusí být úplně v pořádku. Obvykle to rodič jaksi vycítí sám. Ikdyby se ta dg. potvrdila, věz, že nejsi sama, ani Tvé dítě nebude jediné v okolí, není to až taková tragedie. Jen možná úplně zbytečná komplikace (větší či menší-jak u koho) v životě vašem i dítěte, proto to mé rozhořčení na lékaře a celý systém porodů a vůbec lék. "péče".

Alergie na mléčnou bílkovinu

(29.10.2006 22:35:39)
Když jsem si přečetla začátek tohoto článku, hned se mě vybavily naše začátky. Má dcera byla také již v porodnici dosti neklidná (oproti ostatním miminkům). Já jsem byla stále přesvědčená, že je to jen dočasné a že se vše brzy upraví až začnu pořádně kojit. Prvních 14 dnů po návratu z porodnice tomu lpně nasvědčovaly, ale pak začalo to pravé peklo. Do dnes si pamatuji ten zlomový den, byla neděle a Terezka se probudila do s brekem a prořvala snad celý den. Ten brek byl tak hrozný, že jsem seděla v křesle a brečela s ní, zatím co manžel se jí snažil uklidnit. Od toho dne se to táhlo dál a dál. Jejím hlavním problémem bylo nadýmání. Krom prdíků (prděla tedy jak starý chlap) jí taky trápilo odříhávání. Samozřejmě jsem vše konzultovala s dětskou doktorkou, podstoupily jsme několik vyšetření včetně ultrazvuku břicha a výtěrů (podezření na nějakou infekci) a vše bylo v pořádku. Mě to však nedalo a začala jsem se pídit po jídelníčku pro kojící matky, avšak neúspěšně. Až na lince kojení mi poskytly jednu radu - zkusit vyřadit mléčné výrobky. Ze začátku se mi tomu nechtělo věřit, ale tonoucí se stébla chytá, tak jsem to nakonec zkusila. A ono se to začalo lepšit. Když bylo Terezce asi 13 týdnů (to už jsem pomalu vyřazovala veškeré mléčné výrobky) jsem dostala hroznou chuť na pudink se šlehačkou, tak jsem ho v noci snědla. Druhý den byl zase hrozný, Terezka řvala a řvala. Od tý doby jsem si byla zcela jistá, včem je zakopaný pes. Nasadila jsem si tvrdou nemléčnou dietu, vyřadila jsem i veškeré pečivo a všechny potraviny, které obsahují mléko, syrovátku apod. Tuto dietu držím dodnes a přesně poznám, kdy jsem snědla něco, včem se nějaké stopy mléka vyskytovaly. Dnes je Terezce 15 měsíců, dietu dodržuju já i ona. Vše konzultuji s odborným lékařem v gastroenterologické poradně. Terezka je už celkem v pohodě. I v noci už spí sama ve své postýlce a budí se většinou jen jednou nebo dvakrát za noc na mléko.
Neboj se a vyzkoušej to také. To omezení za to stojí. Zkus to vydržet alespoň 14 dní. Pokud by jsi chtěla nějaké další informace, tak se ozvi.
Držíme palce. Monika a Terezka

Zuzana, 2 vnoučata

•

Re: Alergie na mléčnou bílkovinu

(30.10.2006 9:52:09)
První dítě - dcera - do půl roku hrůza, kojená, pořád brečela, kroutila se, usnula přes den na patnáct minut..tehdy nebyly šátky, nosila jsem ji stále na levém lokti i při vaření a dnes mám pěknou skoliozu..kdyby byly šátky, tak bych ji určitě nosila na zádech, aspoň bych si nevybočila páteř. Druhé dítě - syn - po těch zkušenostech jsem ho v šesti týdnech odstavila, dostal sunar, spal jak dudek. Dcera si vzala za manžela kluka, který byl to samé v bleděmodrém, matka z něj šílela..no a jejich dcera - taky hrůza. Je to fakt snad dědičné. Do půl roku jsme tam jezdili a střídali se v houpání a uspávání, holčička krásná, smála se - a ihned záchvaty bolestí bříška.. kojená skoro do roka, problémy přestaly cca kolem osmého měsíce, kdy začala lézt. A další dítě - zase to samé. Rodiče se z toho už hroutili, oba hubení, bledí, nevyspalí. Druhé dítě ještě problémy s říháním, taky špatné trávení. Oba dva neklidné noční spaní snad do dvou let. Dneska už je to v pohodě,rodiče se vzpamatovávají, dcera je ale hubenější než když jí bylo 16..

Irena, mimi + předškolačka

•

Re: Dotaz na jídelníček

(31.10.2006 9:18:21)

Ahoj Mončo,

no u nás dieta na pláč moc nepomohla, ale po pár dnech se ztratil ekzém - nejím mléko a nic, co mléčnou bílkovinu obsahuje, dále pak sóju a vejce.
Můj jídelníček : Nutrilon pepti, Sunarka bezmléčná rýžová a kukuřičná, placky ze směsi bílé pšeničné a špaldové celozrnné mouky s olivovým olejem, maso, ovoce, zelelnina rýže a občas brambombory. Připadá mi to poměrně chudý jídelníček pro kojící matku. Můžeš, prosím, pro inspiraci napsat, co jíš ty a čím krmíš mrňouska (my se teprve chystáme přikrmovat)?

Díky.

Irena

rendelin
•	Re: Re: Dotaz na jídelníček (2.11.2006 19:55:40) prosím taky poradit v jídelníčku Odpovědět

Re: Re: Dotaz na jídelníček

(9.11.2006 23:14:56)
Ahoj,
pokusím se vypsat můj jídelníček. Nejdřív k tomu co jsi napsala. Pozor na hovězí maso. Obsahuje podobnou bílkovinu a Terezce taky vadí(takže nejdřív ani já a nyní ani Terezka). Takže z masa jíme vepřové, krůtí, kuřecí, králičí, ryby - pouze já (malé děti by ryby dostávat neměli). Taky pozor na ovoce - problémy Terezce dělají banány a jablka. Naopak dobře jí dělají švestky, meruňky, broskve, ananas, hroznové víno,pomeranče,mandarinky, červený meloun - to bylo její první čerstvé ovoce, které snesla.
U zeleniny pozor na okurky - čerstvé i naložené, papriky.
Taky nevím jestli dodáváš nějakým způsobem vápník. První na co mě doktor na gastroenterologie upozornil, tak bylo abych si koupila vitacalcin a dle doporučeného dávkování doplňovala vápník. A měl pravdu. Strašně mě za ty dva měsíce, co jsem vyřadila mléčné výrobky, začaly bolet svaly. Nejvíce na nohou, např. chůze po schodech v náručí s Terezkou už nebyla ani možná, musel mi pomáhat manžel. A po té co jsem začala brát ten vápník, vše začalo odeznívat a asi za týden jsem byla v pohodě. Teď už ho beru jen občas a snažím se ho dodávat z potravin. Hodně ho obsahuje zelenina - brambory, květák, kořenová zelenina (mrkev, petržel, celer). Taky mák, olejovky, apod.
Taky jsem hledala nějakou náhražku mléka a po dlouhé době jsem našla. Jedná se o ovesné mléko od firmy ASP, to nyní piju asi 4x denně a nemohu se ho nabažit. Náhražkou za máslo je Perla. Pečivo - tukové rohlíky a housky (většinou je mají v supermárketech - BILA, PLUS, PENY, TESCO. A dále kupuji pečivo na kterém je napsané složení. Bez mléka (tj. mléčná bílkovina, syrovátka, kasein, máslové aroma apod) se dají sehnat buchty s povidly, vánočka, závin s ořechy nebo mákem apod. Taky teď kupuji i různé křupičky - ty dávám Terezce, začínala jsem kukuřičnýma (bez soli), a nyní kupuji např. Cheerios od Nestlé, Cigicagi(skořicové mušličky) od Bona vita apod.
Uzenina kterou můžeme vepřová dušená šunka, ostravská klobása. POZOR na:lázeňský závin, kuřecí a krůtí šunka. Nyní jsem v Bile sehnala i pečenou sekanou, která neobsahuje žádné mléko. Všeobecně u uzenin platí to co u pečiva, tzn. pouze uzeniny, kde lze zkontrolovat složení.
Sušenky - polomáčené oplatky OPÁVIE - pouze tmavé (kakaové) a zlaté ovocné piškoty.
Jo a pozor na ovocné čaje např. ty s příchutí smetany apod, mohou taky obsahovat mléko a i takto nepatrné množství nám dělalo problémy.
Co se týče příkrmů, začínala jsem zeleninou. Asi od 5. měsíce jsem začínala s mrkvovou šťávou - to bylo spíš jen z důvodu učení na lžičku. Od dokončeného šestého jsem pak začala s vařenými brambory a odstříkaným mlékem, a dále jsem začala přidávat postupně mrkev, petržel, brokolici, květák, pórek apod. Vždy s odstupem několika dní, abych zjistila případnou špatnou reakci. A protože od doby co jsme začaly přidávat vařenou mrkev, jsme měli problémy zácpou, jistila jsem to tou Šťávou ze syrové mrkve. Taky sobě jsem strouhala čerstvou mrkev se lžičkou oleje. Asi za měsíc jsem začala přidávat ovoce - tedy ovocné přesnídávky od HIPU - meruňkové a švestkové (ty jsou přirozeně projímavé) - na střídačku . Asi od osmého měsíce jsem začala přidávat na noc nemléčné kaše s přesnídávkou a ty jí do dnes (bude jí 16 měsíců). Jinak přes den jí asi od roka zkouším různé pečivo, křupky, rohlík s perlou a šunkou, zeleninové polévky, ke svačině ovocné přesnídávky, případně nějaké to ovoce a k večeři stále ty kaše. No a mezi tím mateřské mléko. Jo a taky jsem asi od sedmi měsíců začala nabízet pití - šťávy od HIPU ředěné převařenou vodou. Od roka dávám klasické ovocné sirupy s vodou. Ovocné dětské čaje se taky neosvědčily.
Víc už mě nenapadá, tak že budu končit. Případné další dotazy nebo i zjištěné postřehy mi je možné posílat přímo na mou adresu: m.jelenova@mjsoft.cz (to je větší pravděpodobnost, že se k tomu dostanu).
Hodně úspěchů přejí Monika s Terezkou

Romča,Marťula 4r a Kuba 14m

•

Vydržet a doufat,že 2.dítě bude pohoda

(30.10.2006 7:53:41)
Když čtu tvůj příspěvek mám dojem, že jsem ho psala asi já ale tak před třemi lety. Moc tě uklidňpvat nebudu, ale řeknu jen vydrž a přidám pár rad. U nás to trvalo do dvou let a ve dvou letech jako když utne. absolvovali jsme kolečko po všech možných lékařích, protože malá tímjak nespala a bulila moc nepřibírala - sebrali nám kojení protože se domnívali, že mlíčko ode mne jí nestačí a le ani na umělém to nebylo lepší. Po vyšetření na neurologii včetně kolapsu malé na přístroji, kdy se tak vstekala až přestala dýchat, mi paní doktorka zdělila, že mám enormně vsteklé a aktivní dítě a doporučila prášky na zklidnění a spaní u 4měsíčního miminka!!!!!! Hrůza!!! to jsme opravdu nepoužili. Jediná rada vydržet a zkoušet. U nás fungoval dudlík jako zklidňovadlo ale musel být přidělán násilně jink šel ven. Složíš plenku jako na obklad tu převážeš přes pusinku s dudlíkem a volné konce zastrčíš pod ramínka. Drastické ale účiné - těš se na 1-2 hod spánku. Praktikovali jsme to i v kočárku. Je dobré si u těchto dětí pořídit hlídačku dechu - je velké riziko, že při breku přestanou dýchat. Také doporučuji přijímat pomoc a spát kde se dá. Mě se osvědčilo odjet na víkend k mojí mami a tam spát kdy to jde. Jinak opravdu to někdy skončí u nás až ve dvou letech. A pozor , to že další dítě to vynahradí nemusí být pravda a že vspomínat budeš s úsměvem zase pravda je. Druhé dítě jsme si pořídili a scénář byl obdobný. Jen už jsem nic neřešila a vše přijala odevzdaně kojili jsme do 9měsíců, nevyspaná jem až hrůza, domácnost pokulhává a pomáhá kde kdo. Jen doufám, že již ukrajuji z posledního roku a malý skončí taky ve dou letech. Někdy se mne někdo ptal jak to vydržím - odpověď leží v postýlce a spinká - je to andílek - než otevře očička a pusinku. Další mimčo opravdu už neplánujeme - jsme celá rodina tak unavená, že pár let na regeneraci spánkem opravdu potřebujeme. Moje osobní zkušenost radí - Neřešit, Neobviňovat, Vydržet a Někde se vystat alespoň 2 hodiny v kuse. Pokud se budeš potřebovat trochu vypovídat a třeba i potěšit,že u nás po bylo i horší než u vás klidně se ozvi- vím co je to hroutit se z nevyspání , být uzlíček nervů a před očima veliký červený otazník PROČ MY??

Andrea,2 děti-5 a 4 roky

•

bude líp...

(30.10.2006 11:54:56)
Věřte,že bude lépe...se starší dcerkou jsem to měla stejné,trvalo to do 7.měsíce a pak to najednou ustalo.Samo.Druhá dcerka byla pravý opak...každé dítko je opravdu jiné...zkuste třeba před spinkáním levandulové koupání-prý děti uklidňuje-sama zkušenost s tímto nemám,ale třeba vám to pomůže...Držím vám pěstičky a věřím-asi i za vás-že se to opravdu spraví...

Pavlíno vydrž!!!!!!!!!!!!!!!!

(30.10.2006 13:27:57)
Hlavně to nevzdávej. Při čtení tvého článku se mi vrátily v myšlenkách zpět všechny strastiplné dny i noci s naším Ondřejem (teď 19m). Bylo to navlas stejné (jen jeho řev, řev a zase řev) a vše se změnilo v jeho 9ti měsících. Od té doby si ho naplno užívám a každý den s ním je pro mě velká radost - a to určitě nemůžu říct, že je to zlaté dítě :o). Je to raubíř k pohledání, je vztekací, náladový, stále oproti vrstevníkům málo spí... Takže ti taky moc držím palce, aby i tvoje dítko najednou "dostalo rozum" a začala sis užívat pohodovou mateřskou. Pa, Lcuie

katka zo slovenska
•	opat homeopatia (30.10.2006 14:41:45) Asi pred rokom mi moja teta, homeopatka, rozpravala o polrocnom chlapcovi, ktory takmer nespaval a rodicia uplne zufali prisli skusit homeopatiu. A viem, ze bola cela stastna, lebo sa jej podarilo chlapca skludnit a ze zacal vdaka homeopatikam spavat. Drzim palce,aby sa to zlepsilo. Odpovědět

TerezaK,Matyáš 3r.,Matylda 1,5r

•

HOMEOPATIE

(30.10.2006 20:32:26)
Můžu jen potvrtdit dobré zkušenosti maminek s homeopatií. Můj Matýsek byl něco podobného - hodně uplakané nespací miminko, a to už od narození. V jeho dvou měsících jsme byli s manželem naprosto vyčerpaní (a to spal zaplať Bůh aspoň v noci)a ochotní vyzkoušet vše. V šátku byl nošen ve dne téměř nepřetržitě, jak se položil do postýlky, do minuty se neutišitelně rozbrečel. Následovalo hodinové kojení, kdy se zklidnil, šel do šátku, usnul, učinili jsme pokus o spaní v postýlce (záda trpěla) - okamžitě byl brek,kojení,... ten kolotoč byl ubíjející. Pak jsme navštívili klasického homeopata (protože já sama měla s KLASICKOU homeopatií zkušenosti vynikající), malý dostal homeopatika. Reakce byla bouřlivá, tři hodiny probrečel skoro fialový, pak jako kdybyste zmačkli vypínač najednou přestal a od té doby bylo vše mnohem snažší-z ubrečence se změnil na běžné dítě bez výrazných výkyvů nálady a breků. Teď ve třech letech je samostatný, inteligentní, naprosto zvladatelný a pohodář. Velkou zásluhu přikládám právě homeopatii. Pokud Vás to zaujalo, podívejte se na www.klasickahomeopatie.cz nebo www.homeoterapie.cz, tam je více informací, případně tam seženete i kontakty na homeopaty ve Vašem okolí.

Martina, Kačka 4roky,Martas 5 měs.

•

Re: HOMEOPATIE

(31.10.2006 23:04:31)
Neprocetla jsem všechny prispevky,ale zkuste www.energy.sk - jedna se o alternativni medicinu,ciste na prirodni bazi. Funguje tam i emailova poradna - odpovidaji cca do 14 dnů, zaroven tam zjistite kde se daji pripravky sehnat (ne v lekarne).
Mam to z vlastni zkusenosti, Kacenka byla neklidna,zarvana, pres den to docela uslo, v noci hruza -chovat,chovat,chovat... Jiz v tehotenstvi s Martasem jsem uzivala pripravky teto firmy(Korolen) a Martas je pohodovy,usmevavy kluk - jak ja rikam "nase korolenove dite". Tak to treba zkuste.
Martina

Táňa&Filip

•

brečoun

(30.10.2006 14:48:26)
Když jsem četla tento příběh, jako bych četla vlastní. Obávám se , že žádná dobrá rada neexistuje. Snad jen tolik: myslet více na sebe. Méně úklidu, zato každou chvilku, kterou brečoun spí prospat také. Nebo aspoň odpočívat.
Nesnažit se stihnout všechno jako dřív, ale brát situaci jako přechodnou, některé věci vypustit a přežít.
Můj syn Filip byl přesně to samé, spal přes den přesně 20 minut a to i jako novorozenec. V noci s přestávkami naspal max. 6 hodin. Stačilo, abych já (nebo manžel) seděla u postýlky s prostem prostrčeným skrz mřížku a byl klid. Jinak křik. Paní doktorka napřed říkala, že to není možné protože syn prospíval báječně. Nakonec připustila, že jsou i takové děti a já mám jedno z nich. Vy tedy také.
Dnes je Filipovi 20 let a je to pohodář. Nebojte, přejde to! Vydržte.
Jestli vás to trošku potěší, já měla kromě Filipa doma dalších šest dětí ve věku od 3 do 6 let - v pěstounské péči.

Hanka, dcera2,5

•

Kdy to skončí u nás?

(30.10.2006 16:58:22)
Přesně to samé jsme měli doma, teď je to samozřejmě lepší, ale o tom, že by mi 2,5leté dítko spalo celou noc nebo přes den si mohu nechat jen zdát. Když čtu, že to u někoho skončilo ve 1,5 nebo 2 letech, tak tiše závidím...Ale aspoň vidím, že podobně postižených rodičů je víc než se zdá. Te´d jsem podruhé těhotná a modlím se ať je to druhé spavé a klidné.

Milá Hanko

(30.10.2006 17:26:54)
je téměř 100%-ní, že u druhého dítka si užijete trochu více mateřství v pohodě, alespoň jsem nepoznala člověka, který měl tak extrémního řvouna 2x po sobě. :o)
Já měla první dítko uřvané, druhé bylo spíš normální, ale v porovnání s prvním jsem to prožívala jako strááášně hodňoučké děťátko. :o) Problémy začaly později...ale jako kojenec-sluníčko :O)
Přeji pohodové dítko!

Romča,Marťula 4r a Kuba 14m

•

Re: Přeji klidné miminko

(31.10.2006 7:26:35)
Moc,moc přeji klidné a pohodové miminko. Jak jsem psala výše nás to štěstí nepotkalo a i druhé mimčo bylo uřvané a nespavé, přesto, že nás všichni ujišťovali, že dvakrát se to nestává. ALE STÁVÁ!!! Nicméně Vám přeji klid a pohodu a pokud ne věř, že u druhého je člověk připraveňejší a daleko silnější.

Saša, Marek(06/06/06)

Mám doma to samé

(30.10.2006 17:13:24)
Ahoj, mám pocit, že mám doma dvojče toho Tvého řvouna. Celé těhotenství bylo nádherné, měla jsem neustále skvělou náladu, pracovala jsem v podstatě až do porodu. Tak jsem se těšila, že budu mít i pohodové miminko. Já naivka.
1. měsíc byl v spavější, protože měl novorozeneckou žloutenku, které jsme se dost těžko zbavovali. Ale od té doby, horor. Přes den řval a já nevěděla proč. Kojila jsem, jídlo jsem si fakt hlídala, tak jsem nevěděla, čím to bude. Náhodou jsem narazila na zmínku o alergii na mléčnou bílkovinu. Vysadila jsem veškerá mléčná jídla a zlepšilo se to, ale zase ne o tolik. Od 3. měsíce mi přestal spát úplně a brečel a brečel. Šli jsme na neurologii kvůli tomu, že strašně zakláněl hlavičku. Bavili jsme se i o tom věčném řvaní. Doktorka si myslí, že byl během porodu, trochu přidušený, ikdyž se to nijak neprojevilo (apgar 10-10-10). To mohlo způsobit velkou dráždivost a tu uplakanost. Dostali jsme magnézium na zklidnění a pomohlo to. Přes den je klidnější a spí i 2 hodiny v kuse (ne každý den, ale i tak je to super). Od třetího měsíce, je navíc v podstatě neustále hladový. Jí po dvou hodinách. První noční spánek trvá 3-4 hodiny, ale pak opět dvouhodinové intervaly. Je to náročné. Od 4. měsíce jsme zkusili příkm kašičkou, ale bez účinku. Zkoušeli jsme to 4 dny a když jsem neviděla žádný výsledek, tak jsme to zrušili. Nezbývá než čekat, jestli to někdy přejde.
Moje doktorka mi bohužel neporadila nic jiného, než nosit v klubíčku, ale to zase není dobré na záda. Občas šátkujeme, ale kvůli záklonu hlavičky, to nejde moc často. S dudlíkem jsme naprosto neuspěli, když mu ho dám, tak se rozeřve ještě víc. Nevím co bych dala za to, kdyby mi alespoň v noci spal. Přes ten den už to člověk nějak přetrpí, ale ty noci jsou šílené.
Držím strašně moc palce, ať se Ti z brečouna stane zlatíčko a jdu pročítat diskuzi, jestli tam někdo poradí něco co by zabralo i u nás.

milagross 2 děti

•

Nevěš hlavu

(31.10.2006 8:51:45)
Milá Pavlo,stejné problémy jsem měla před 15 lety,snad jen s tím rozdílem,že jak jsme s malou nastoupili do autobusu,nebo nastartovali auto,spala.V noci každou čtvrt hodinu řev,přes den maximálně 10 min.spánku,no peklo.Tohle jsem vydržela celých 13 měsíců,až mi došly síly a malou jsem vyhostila z ložnice.A světe div se spala,nejdřív s jednou přestávkou,kdy si dala kaši a zanedlouho celou noc.Dnes je dceři 15 a není to žádný spavec ani dnes,alespoň nemá problémy se stáváním do školy.Pře¨ji hodně sil a až bude větší ,za zkoušku nic nedáš Pa

Deny a Viki 23 měsíců

•

Homeopatie na zklidnění

(31.10.2006 9:03:47)
Ahoj,
tak si pořád ještě pamatuju, jak jsem v půl roce věku našeho Vikíska byla zralá na léčení, protože se choval podobně. Neuklidnilo ho ani jídlo, akorát zuřivé houpání v autosedačce na koberci někdy po dvou hodinách zabralo. Manžel ho někdy v noci brával (podotýkám bylo to v zimě) na výlety autem, protože fakt zabírala jen ta autosedačka. Nicméně protože nezabral zázračně ani přechod na zajímavější stravu než mateřské mléko, bylo mi doktorem doporučeno nasadit homeopatika, konkrétně Sedalia na zklidnění (po dobu cca 10 dní). Do 1 roku věku jsme tuto kúru zopakovali ještě jednou a většinou už pak v noci spinkal jako normální miminko (tj.buzení po 3-4 hodinách). Výrazněji se toto zlepšilo až asi v roce a půl, podle mého názoru malému dospěl mozek natolik, aby byl schopen zpracovat podněty z průběhu dne, aniž by ho ve snové fázi spánku budily. Byl a je totiž velmi aktivní a zvídavé dítě. V současné době spí od 8 do cca 7 do rána a budí se 2x až 3x. Výjimečně jenom jednou za noc - ale zaplaťpámbu za homeopatika v tom prvním roce!
Už dnes si říkám, že pokud člověk (maminka) přežije, tak to potom ten mrňousek vrací vrchovatou měrou - i když má taky ještě své dny.
Hodně sil a štěstí přeje Deny.

Maruš (Sári 2r)

•

tohle do puntíku znám

(31.10.2006 12:44:02)
Ahoj Pavlíno, přesně tohle jsme se svou holčičkou prožívali také. První půlrok prořvala a prošílela, kousátka a chrastítka jsme nepoužili, protže přes pekelný řev už nebyla schopna cokoli vnímat. Spánek byl naprosto identický, 2x denně 15 minut, v noci sice spala ale co hodinu chtěla kojit. Druhý půlrok byl lepší, to se jen vztekala a nerudně vrčela, hračky ji opět nebraly. Ve 13 měsících se naučila chodit a od té doby je jako vyměněná. Uměvavá, šikovná, o vše se zajímá. Kdysi jsem záviděla maminkám jejich spící kočárky a zrelaxovaný úsměv. Dnes maminky velmi často závidí mně. Vím, co je to naprosté zoufalství, užili jsme si ho s manželem požehnaně, ale opravdu se to časem uklidní. Z hyperaktivity, agresivity a různých dysfunkcí jsem měla také strach, ale zdá se, že zcela neopodstatněný. Držím palce. Vám oběma.

•

Dnes je nám 14.

(31.10.2006 13:30:41)
Milá Pavli, pře 14 lety jsem prožívala něco podobného. Měla jsem nespavou, ubrečenou dceru. Jediná doba jejího spánku byla ráno od 5,00 do 7,00 hod. V té době se však už probouzel můj dvouletý syn. Byla jsem hubená jak lunt, při vaření mi hlava padala do hrnců, ploužila jsem se jak stín. Dnes je dceři 14 let, je moc hodná, klidná, šikovná, prostě sluníčko. Dnes vzpomínám na chvíle, kdy mi dala zabrat a na to jak jsem si ji vlastně ani moc neužila. Myslím, že jediné co ti mohu jako maminka,která prožila něco podobného poradit je nestydět se poprosit o pomoc manžela, babičky, aby se ti opět vrátila síla. Přeji ti hodně štěstí a síly, jednou budeš na tohle krásné ubrečené období vzpomínat s úsměvem. Pavla

Katka, holčička 4,5 měsíce
•	Nekočárkový (31.10.2006 14:15:44) Ahoj, vydrž a co se týče "nekočárkového" miminka, nám strašně moc pomohla klokanka, malá vidí a ani nemuká, můžeme být venku hodiny...ke kočárku se myslím vrátíme, až tam bude moct sedět a taky jukat. Odpovědět

Karmena

•

Přesně tak

(31.10.2006 14:30:23)
Souhlasím s Veronikou, proto se taky říkalo dřív místo "je těhotná" "bude chovat".
S příchodem dítěte se prostě musíme smířit s tím, že nám zabere většinu našeho volného času a nesmíme se na něj za to zlobit. Není to jako v reklamě, kde mimino spí v postýlce, všude naklizeno, upravená maminka. Sama si někdy čistím zuby až ve 12. No-mám co jsem chtěla a nemám to svému drobkovi za zlé, že se mu musím věnovat. Jeho spokojenost-můj cíl! hihi

znám to

(31.10.2006 16:25:22)
Ahoj Pájo,mám 4letou dceru,zažila jsem to co Ty,od narození špatně spala a ve dne i v noci skoro doslova řvala a řvala.Kojila jsem jí asi 19 měsíců.Ze začátku jsem si myslela,že mám třeba málo mléka,nikdy ale nechtěla pít z lahve,občas jí trápiy větry,pomohly kapky sab-symplex,ale stále trvalo večerní uspávání ,chování a podobně.Celou noc začala spát až ve 2 letech.Po obědě už dávno nespí.Ale večer už to je dobré.Chce to vzdržet.Držim pěsti.

Jana,syn 10, dcera 17

•

hyperaktivita

(31.10.2006 18:05:39)
Milá Pavlo,
můj syn byl od narození dítě abnormálně hodné, neplakal (dokonce jsme do něj čas od času šťouchli, abysme věděli jestli reaguje pláčem), i v době předškolní to ještě bylo bez problémů, a dnes chodíme do psychologické poradny, syn je abnormálně hyperaktivní, učení mu jde bez problémů, ale pozornost ve škole udrží 5-10 minut z vyuč. hodiny, takže nevím jestli se hyperaktivita pozná v tak raném věku, přeju pevné nervy a vydržet!!

Jitka, 7-mi měsíční dcera

•

teda, máme kliku

(31.10.2006 19:51:41)
Téééééééda holky , dámy a slečny, úplně chápu, o čem všechny mluvíte, já se nevyspala v porodnici za 4 dny vůbec, usnula jsem asi na 4 hodiny za celý pobyt, malá řvala a řvala, doma to samý, v noci jsme ji měli s manželem na ruce, já se hroutila, brečela, manžel byl na nervy, fakt děs. Vydržela jsem to dva a půl měsíce, protože jsem kojila a kojila, aby neřvala, strávila jsem s kojením 12 hodin denně, pediatr mě donutil zapisovat si, jak často kojím, rozhodla jsem se, já krkavčí matka, začít přikrmovat,protože jsem to psychicky nezvládala, a ejhle, ve třech měsících spala holka od devíti do šesti ráno v kuse, začala spát přes den a vůbec se uklidnila, v půl roce se odmítla kojit úplně, spí od sedmi do šesti nebo sedmi bez probuzení. Asi měla hlad,i když nabírala podle tabulek, nebo jí to mlíko prostě nesedělo....Takže pevný nervy všem

Klara, Robin (3 roky)

•

Rozumim a snad i poradim!!!

(31.10.2006 19:42:18)
Procitani Tveho clanku mi prislo jako by to bylo vytrzeno z meho zivota. Robin se narodil po pohodovem tehotenstvi bez jakychkoliv problemu. Byl zdravy jako ripa, prospival, zvladal vsechno co mel... ale proste nespal. Nespal ve dne, nespal v noci, taky jsem s nim chodila po baraku, houpala ho.. sem tam usnul jen tak na me, aspon na 10 minut a ja byla stastna. O Vanocich jsme byli u moji mamky a ja byla naprosto vycerpana (malemu bylo 6 mesicu). Nikdo neveril, ze je Robin takovy jak jsem ho popisovala. Porad brecel a ja sem tam zarlila na maminky, ktere si ukazovaly ty hodna mila a hlavne ticha miminka (casto spici) v kocarcich. To se mi nikdy nestalo...
Vratili jsme se od mamky a ja mela kontrolu u detske doktorky. Ta ze me vsechno vytahla a zrejme jsem vypadala hodne spatne, protoze mi rekla, ze jestli s tim vsim neco neudelam, ze se zhroutim!!! Pak mi zacla vysvetlovat, ze dite potrebuje odpocinutou a vyrovnanou maminku a ne nejakou trosku, ktera se o nej za chvili mozna ani nebude moct postarat.
Radu kterou mi dala jsem si nejdriv nechtela vzit k srdci - jeji ortel znel: "Polozte ho vecer do postylky a nechte ho rvat!! Nechodte tam vubec,nedavejte mu pit, nezvedejte ho.. proste ho ignorujte!" Myslim si ze kdybych sama nebyla na pokraji zhrouceni, nikdy bych na tohle nepristoupila. Jenze, nas drobecek rval 3 noci a od te doby spi bez problemu sam ve sve posteli. Nemusim ho uspavat (naucil se to sam diky teto metode). Prectem si pohadku, ja ho prikryju a odchazim. Nedovedes si predstavit, co pro me (a pro nas vsechny) tahle zmena znamenala!!! Sice jsem ty tri noci neuveritelne trpela a porad mela nutkani za nim jit, pochovat ho.. atd. Ale ty nervy tri noci mi rozhodne staly za to - ve srovnani s tim, ceho jsme tim docilili.
Z Tveho clanku je slyset zoufalstvi, nestesti.... a to je skoda, zvlast kdyz bychom se meli akorat radovat z toho malickeho stvoreni.
Kdo vi, treba se odhodlas stejne jako ja a vyzkousis tuhle mozna drasticky vypadajici metodu - opravdu to az tak hrozne neni. Pani doktorka mi kladla na srdce, ze zdrave dite v noci nic nepotrebuje a ze mu rozhodne ublizim vic, kdyz se z toho vseho zhroutim!!!
Drzim palce, soucitim a doufam, ze brzy bude lip!!!

Zdravi Klara

Janča
•	Re: Rozumim a snad i poradim!!! (17.1.2007 18:30:57) Milá Klárko, přečetla jsem si Váš příspěvek a zřejmě našla odhodlání pro to, abych nechala našeho malého uřvaného nespavce brečet. Jsme už s manželem naprosto vyčerpaní a opravdu už na konci sil. Děkuji za příspěvek a prosím držte mi palce, ať to vše ve zdraví vydržíme. Janča Odpovědět

KLara

•

Reflux

(1.11.2006 0:08:20)
Byli syn vyšetřen na reflux jícnu ? Nemusí se projevovat jenom ublinkáváním, ale může zůstat skrytý tak, že se obsah žaludku vrací zpět do jícnu (aniž se dostává ven) a žaludeční šťávy v jícnu způsobují dítěti bolesti a pálení. Zhoršuje se po položení. Pomáhá neukládat hned po jídle, pohovat dno postýlky a nám se osvědčilo podat ve vzpřímené poloze několik lžiček teplé převařené vody, která šťávy částečně spláchne, či naředí a uvolní svaly. Přeji pevné nervy.

kiki, 20 měsíců a mimi 7 týdnů

•

Vydrž, bude líp (a vždycky může být hůř)!

(1.11.2006 14:53:17)
Ach, jak dobře znám to, o čem se v článku píše. I já jsem před rokem a půl porodila zdravé miminko, které už v porodnici budilo spolubydlící a donutilo nás celé noci prochodit. Kočárek nám stál doma, protože položené dítě bylo hlučné jako cirkulárka (naivní babička, která si myslela, že ho jízdou uspí, mi dítko po hodině vztekle vrátila se slovy "to jste si ji naučili sami!"), postýlku jsme s jedinou výjimkou nikdy nepoužili na víc než deset minut (všechny metody, jak naučit dítě spát v postýlce, selhaly. "Nechte dítě chvíli plakat, buďte s ním, aby vědělo, že jste ho neopustili..." ha, ha, ha. Tehdy asi půlroční dcera řvala čtyři hodiny, ať jsme ji v postýlce utěšovali jakkoli, než ve válce nervů zvítězila a stěhovala se zpátky do postele. Jediná naděje, jak se trochu vyspat, pro mne byla v tom, že jsem polonahá uléhala k spánku s dítětem po boku, aby "přicucnuté" přečkalo noc. (Dudlík?? Nenechte se vysmát!) Trochu se to zlepšilo, když začala lézt a pak chodit - to se už trochu zabavila sama. Spát sama začala zničeho nic, když asi v deseti měsících pocítila potřebu soukromí a začala se ode mne v noci odtahovat. Pak šlo přesunutí do postýlky najednou bez problémů. Sice dodneška vstává dvakrát za noc, ale co je to proti trojnásobku!
Kočárek vzala na milost někdy kolem roku.

Takže si myslím, že všechno má svůj čas... A přeju ti hodně trpělivosti, hlavně s rodiči "hodných" dětí, kteří nás méně šťastné mají za neschopné matky, protože "je to přece tak prosté" a "chyba musí být v nás".

(Nemusí. Mám druhé dítě, které spí v postýlce, leží v kočárku a v noci se budí jen třikrát. Zato se neustále s hrůzou budím já a kontroluju, zda je živé a dýchá, protože toho klidu je na mne najednou moc :-D )

Květa, dcerka 1,5 roku + bříško 3 měsíce

•

Měla jsem to ještě horší!Nespala jsem s dcerkou 1 rok!

(1.11.2006 17:43:55)
Ano,chápu,že je takováto situace velice náročná,ale pro povzbuzení všech podobně trpících maminek musím dodat,že já na tom byla daleko hůře. Má dcerka nespala, ječela a vztekala se 13 měsíců.Ani dnes to není ještě úplně OK.Prodělala řadu vyšetření,včetně EEG mozku,ale na nic se nepřišlo,vše v pořádku.Ba naopak,první slovo pronesla již ve 2,5 měsících!Je nesmírně bystrá,ale můj první rok probíhal tak,že jsem několikrát vyčerpáním zkolabovala a padla v bytě na zem.Má dcerka tak i několik hodin lezla po zemi kolem mě.Bohužel stávalo se.Manžel je velmi pracovně vytížený a obě babičky pracují. De facto jsem na to vše byla sama.A přežila jsem.Situace se také hodně zlepšila poté, co jsem dcerku ve 13.měsíci odstavila od prsu.Takže co dodat? Vydržať!!!Druhé dítě už po této zkušenosti takto dlouho kojit nebudu...

Ditu a 2 cácorky

Přidělené dítě

(1.11.2006 22:53:50)
Milá Pavlíno, i když nemám úplně stejný problém s nespaním dítěte jako vy, i tak vím jak se asi cítíte. Naše malá byla uplakánek když se na ní někdo cizí jen podíval, natož aby si ji mohl pochovat. Nesnášela neznámé lidi a než mohla v kočárku sedět, tak každou procházku probrečela. Rady tipu, tak ji zkus dát najíst, třeba má hlad, mě přiváděly k šílenství. Slova známých "a to ti takhle brečí pořád, no to máš ale blbý", mi opravdu fakt hodně "pomohly". Chci vám napsat jen jedno. Každá jsme naše dítě "dostali" takové jaké je, stejně tak jako já mám plachou holčičku (i když se to lepší), tak vy máte nespavé dítě. Není to vaše chyba. Ostatní maminky nejsou "lepší" nebo nedělají něco "líp", zkrátka jen mají jiné dítě, ale není to jejich "zásluha"...zkrátka to tak je. Přeji vám, ať toto těžké období brzy pomine a vy se budete moci radovat z milého usměvavého a spavého miminka a věřte, bude líp....:-))

kristina ,3deticky

•

asi nepotesim

(2.11.2006 16:07:24)
Mila pavlino,asi vas ja vubec nepotesim,ale maa podobnou zkusenost se svym poslednim ditkem,chlapeckem,kteremu jsou dnes temer 4roky.Strasne jsme se nej tesili a myslela jsem ze bude jako me dve prvni dcery pohodove hodne mimi,ale ouha:byl priserne mimi,neustale rval,ja vystresovana ,vzdy me jen uklidnilo,kdyz jsem si precetla na rodince ze se najdou deticky co jsou hooodne podobne nasemu chlapeckovi.Sam si nepohral nikdy a vlastne to stale trva.Je nadmiru protivny,porad ma nejaky problem,kdyz si neco umane tak ma vydrz,cepice ho kousou,bundy skrti,ponozky se shrnuji a pod.u toho knoura a musim priznat ze ruzne rady ale vubec nepomahaji.Obcas i dostane,pak me to mrzi,ale je to stejne jeste horsi. Tak nevim,kde delame chybu,venujeme se mu hodne,ale nekdy jsem z neho fakt jeden velkej nerv.tak hodne zdaru ,treba z toho ten vas vyroste,ja uz tomu u nas moc neverim a smiruji se s tim ze to bude takovej komplikovanej chlap...

Jana 2 kluci

•

Člověk má dělat to, nač má sílu

(3.11.2006 12:24:41)
Měla jsem stejný problém, malý nespal, nic ho nebavilo, nedokázal být chvilku sám, pořád musel být u mne. Dnes je mu šest let,vydržela jsem to ani nevím jak, bylo fakt dost těžké, nerada na to vzpomínám. I v dnešním věku je těžké s ním vyjít,je to silná osobnost, která si nenechá do ničeho mluvit. Tyhle nespokojené děti, mají taky něco do sebe, vyrostou z nich lidé, kteří vědí co chcou.Chce to vydržet,i když je to těžké, přeji mnoho sil a hlavně manžela, který ví jak jste na tom a pomůže.

Petra, vašík 18 měs.

•

Re:

(3.11.2006 21:31:15)
Ahojky, předem vím, že poradit nedokážu, ale v době, kdy jsem spala tři ho´dky denně a to po čtvrt hodinách vyjímečně po půl, by mě možná podpořilo vědět, že nejsem sama, kdo má podobný osud. Když se mimís narodil, plakal už v porodnici. Mám pocit, že dobře poznám pláč, který se něčeho domáhá, který je vzteklý a který je bolestivý. Já jsem viděla a hlavně slyšela, že náš pláč je bolestivý a měla jsem strach. Sestřička v porodnici, za kterou jsem v noci šla, že si myslím, že ho bolí bříško nebo něco jiného, zarazila malému tak drsně teploměr do zadečku a tak strašně jím cloumala, že se mi chtělo brečet. Dokázala mi tím, že nemá prdíky, ale pláč neustal. Neustal ani doma, kde jsem si myslela, že bude v klidu... Takže nás čekalo několik měsíců běhání k doktorovi, na pohotovost a vše pořád dokola... BOLESTIVÝ PLÁČ. Půl roku jsme užívali při každém koljení sab - simplex a to úplně bez výsledků leč s pocitem, že děláme to nejlepší. Masírovali jsem bříško... výsledkem byl nějaký ten prdík, ale pláč neustal. jediné co zabíralo byl zpěv a chování v náruči se speciálním pohupováním v kolenou. i tak mimísek usínal spíše vysílením. Byla jsem nešťastná a nikdo nedokázal pochopit, že mě nebaví chodit na procházky, když jsem jediná komu se z kočárku ozývá pláč, že nemám náladu na návštěvy, když jsem unavená a stejně musím jen tančit s miminkem v náručí. Čekala jsem do půl roku, což byl podle dotora nejzašší termín, kdy se miminko srovná. V osmi měsících jsem se rozhodla objednat na metabolickou kliniku. Den na to pláč ustal, takže jsem objednání zrušila. Do dnes máme problémy s usínáním, ale v noci se budím maximálně jednou a většinou vůbec ne. Vím, že Ti neporadím, protože sama nemám vysvětlení, ale na rozdíl od Tebe jsem teď docela odpočatá, takže zkouším zpětně pártat po tom, co se mohlo mimískovi dít. zatím jsem zjistila, že některá miminka se narodí s unutou hlavičkou (to byl náš případ), vytvoří se jim hematom a strašně je to bolí. Pomáhá na to cvičení tzv. vojtova metoda. Taky jsem se dočetla o růstových bolestech i když si myslím, že díky vitamínu D, který se miminkům pravidelně dává, by něco takového nastat nemělo... Teď zrovna řeším alergii, protože mimís pořád stůně a je to jedna z možností... mohl být taky alergický na mateřské mléko... ale to už psal někdo předemnou... nechci opakovat to co už psaly holky předemnou, hodně věcí z toho už jsem řešila nebo zkoušela. zatím ještě nemám odpově´d, proč Vašík proplakal osm měsíců, ale pro mne, manžela i našeho vysněného potomka to mělo být to nejkrásnější období a i když se dokážu smířit s tím, že jsem si svoje první dítě neužila od narození tak, jak jsem si přála, nedokážu se smířit s tím, že takového malého tvorečka, kterého miluju nejvíc na světě, něco trápilo a asi i bolelo tak, že nedokázal v klidu spát, hrát si, mazlit se... Takže pátrám dál. Tobě držím všechny palečky, abys to obtížné období překlenula a ať se to co nejdříve srovná a můžeš si užívat smích a šťastných pohledů, protože to je to nejkrásnější co nám miminko může dát.

•

jedině šátek - není pozdě:)

(7.11.2006 0:41:22)
já jsem si z porodnice přinesla miminko, které hodně plakalo. Mně přišlo normální, že může plakat, ale dělala jsem všechno, abych ho utišila (prso - bud se nají, uklidní, nebo vykaká - všechno je dobré), chodit (náročné...) a hlavně chodit s šátkem. Za půl roku jsem měla z dítka pohodáře, který šátek pomalu odmítal, protože ho (i s maminkou) měl vždycky když si řekl. Ted je mu 14m a občas ho vytáhnu - když se třeba přes den vzbudí s pláčem - asi špatný sen - a má ještě taková ta malinká očička, tak ho dám do šátku a i když mi ramena úpí, jsme oba nadšeni a užíváme si to.
Zkus to a uvidíš:) držím palce! jinak klidně napiš.

Zuzinka a Davídek

•

Životní úděl

(7.11.2006 1:41:19)
Milá Pavlínko s uplakaným chlapečkem. Chvilku jsem přemýšlela, jestli vůbec psát, nakonec jsem si řekla, že rozhodně zaujmu naprostou shodou co do reakcí dítěte a tím vám možná dodám sílu pokračovat a vydržet to. Čtouc váš dopis jsem nabírala dojmu, že snad někdo napsal, co se u nás doma děje a podepsal se jen fiktivními jmény :-D. Máme vymodleného syna, kterému také bude 6měsíců, také kojím, nepřidávám kromě pár lžiček na "dobrou noc" mléčné rýž. kaše vůbec nic. Se spánkem, jídlem a vším, co je ve výčtu vašeho dopisu, mám totožný problém. Do práce jsem chodila 5měs. a žádný stres jsem po celou dobu těhotenství neprožila. Přesto se Davídek denně hlásí o pozornost ječivým výskotem, který občas trvá i 3h bez přestání. Přes den naspí (v kočárku i 2h občas, v tom je jediná změna!heh) max. 15min a v noci usíná někdy kolem jedné ranní. Budí se po 2-3h silným pláčem. Přes den nabere sílu a na usínání si to vybere. Ubývá síly, ubývá kil, nabrala jsem 9,5kg, shodila jsem přes 20kg. Vážím 61kg a všechny děsím při své výšce. Taky se obávám toho, že dělám něco špatně - přehnanou péči, ale věřte (a je potřeba, aby nás humor neopouštěl nikdy), že jednou nám tyto dětičky vyberou luxusní domov důchodců s plnou penzí a obětavými pečovatelkami :-D. Dřív jsem měla humoru plné ústa, ale teď už akorát zůstává Tělo bez duše, ... duše bez těla ... :-D.. no, ráda bych zase byla ve "své kůži" - tak přeji i Vám, aby se chlapeček i s tím naším dali co nejdřív do klidu, abychom si mohly aspoň chvilinku říct mateřská DOVOLENÁ :). Zkuste začít s úsměvem na rtu, přestože je to při takovém vytížení velmi nelehké. A věřte, nejste v tom sama :). Ať se vám daří, ať jste všichni spokojeni co nejdříve. Pokud budete mít zájem, jsem na mailu: Z-u-z-i-n-k-a@seznam.cz

Milča se stejnou zkušeností

•

Pavlínka a její Brečoun

(8.11.2006 10:18:22)
Ahoj Pavlínko, po přečtení tvého článku, jsem si na okamžik myslela, že píšeš o mém Mirečkovi. Je to naprosto stejné, já ještě dodávám, že jsem byla taky tak zoufalá, že jsem zhubla na 48kg. Od syna jsem utekla do práce, když mu byli 2 roky a dodnes toho pochopitelně lituji. Musím říc, že se mi budil do třech let, i když pozvolně to ustupovalo. Nevím, jestli tě potěší, alespoň to, že máš doma možná malého nadaného brečouna. Nevím jestli to jaký teď je má co společného s intelektem, ale u nás to tak bylo. Mireček začal velmi brzo mluvit a to bez šišlání a špatné výslovnosti, od dvou let uměl abecedu a zajímal se o čísla. Do mateřské školky chodil s bločkem, kde měl nakreslené planety a napsáno kolik je na které planetě stupnů, nedělalo mu problém přečist, že určitá planeta má například -470stupňů celsia. Uměl pochopitelně hodiny a v ZOO ho zajímalo o zvířatech jen kolik váží, měří apod. Dnes je Mirečkovi 8 let, má ve škole samé jedničky, ale přizpůsobil se klasické základní škole, takže už mi nepříjde, že by tak vynikal. Pokud se u vašeho chlapečka objeví, že je zkrátka jiný než jeho vrstevníci, když pominu jeho křiklounské období, tak ho určitě nenechte vyhasnout.
U druhého dítěte mám 10.měs. dceru Karolínku, jsem už raději nenechala nic náhodě, tak jsem si koupila knihu Nejštastnější miminko v okolí, moc nám pomohla. To zavinování, zvuk vysavače má určitě co do sebe. Zkus si knihu přečíst, třeba to pomůže. Vím, jak musíš být teď zoufalá, vyčerpaná a unavená, já už se teď na to dívám s nadhledem, ale vzpomínám si, že jsem se cítila úplně stejně. Léta utečou. Držím palce. Milča s rodinou.

Jana, syn 2 roky a dcera 9 let

•

Jak pomoci Vašemu dítěti, aby Vám začalo spát

(8.11.2006 15:29:17)
Zdravím Vás, dobře vím o čem píšete, toto já jsem prožívala s obouma svýma dětma. Byla jsem na dně svých sil. Nyní skoro 10 letá dcera mi nespala do 2,5let. Celkem za 24 hodin spala zhruba 4 hodiny a neustále plakala. Musela jsem ji neustále nosit, nemohla jsem ji dát spát do postýlky nebo do kočárku nikdy bez zpěvu a hourání neusla. Obě děti mám hyperaktivní. Před více než rokem jsem se dostala k zajímavým informacím od nové společnosti, která přišla k nám do Čech. Začala jsem se zajímat více o čínskou medicínu a jejich produkty, o vztazích jednotlivých orgánů na náš organismus a začala jsem jejich produkty testovat. Můj syn nejen, že je hyperaktivní, ale má také zdravotní problémy. Začala jsem dělat na svém maličkém synovi výzkum. Nejen, že se zklidnil, ale spousta zdravotních problémů vymizelo. Dcera, která nyní už chodí do školy se ve škole zklidnila a velice dobře se ve škole soustředí.
Zjistila jsem, že hyperaktivním dětem něco chybí, pokud jim dodáte do těla co potřebují jejich stav se neuvěřitelně zlepší. Svým dětem jsem začala dávat dětský vápník od společnosti Tiens. Pozor vápník pouze od této společnosti, protože tato společnost má vápník s vysokým obsahem vstřebatelnosti 95-98%. Vápník, který si zakoupíte v lékárně takové účinky nemá, vstřebatelnost vápníku se pohybuje od 4-35%, zbytek se usazuje v cévách. Nemůžete u těchto vápníků nikdy dosáhnout takových výsledků a jen jim ublížíte. Mám kamarádku, které se v květnu narodila holčička, volala mi že je velice unavená, malinká Anička ji nechtěla spát a neustále plakala. Dala jsem ji dětský vápník a zinek, který maminka užívala a přes mateřské mléko se to dostane k dítěti. Po měsíci užívání ji malá holčička spí a vůbec nezlobí, nyní je to velice spokojené děťátko. Kdybych o tomto vápníku věděla dřív, měla bych hodné děti a já jsem nemusela být několik let úplně vyřízená. Nedostatek vápníku narušuje totiž centrální nervovou soustavu, srdce, cévy atd. Vápník jsem začala užívat i já osobně a okolí mě nepoznávalo,kolik energie a dobré nálady dokážu během dne rozdat. A přitom to je jenom vápník. Po všech zkušenostech, které jsem nasbírala jsem se rozhodla pomáhat dalším lidem a předavat jim své zkušenosti a zkušenosti lékařů kteří dělají výzkumy.
Doporučuji to každé mamince užívat v 7-9 týdnu těhotenství a pak ve 32-34 týdnu těhotensví, kdy se vyvíjí kostra a zoubky. Děti po narození jsou hodné a spokojené. Pokud děti jsou po narození uplakané a mají problémy se spaním užívají maminky dětský vápník spolu se zinkem.

lékař
•	Re: Jak pomoci Vašemu dítěti, aby Vám začalo spát (8.11.2006 15:33:09) prý "dětský vápník" :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD na co nepřijdou aby nalákali kupce ve skutečnosti je vápník jen jeden jediný Odpovědět

lucka
•	Re: Jak pomoci Vašemu dítěti, aby Vám začalo spát (8.11.2006 15:51:45) a co takhle vyvážená strava a nevyhýbat se přirozeným zdrojům vápníku a vůbec čehokoli? :-) Odpovědět

eva, syn 2 roky

•

vsemu konec nebude !

(9.11.2006 22:17:42)
ahoj. mam nyni 2 leteho syna a to o cem pises moc dobre znam. ani se mi vlastne moc nechtelo ve vzpominkach vracet k nasim zacatkum. dodnes to ve me je tak trochu nezpracovane. syn neznal postylku, kocarek , neznala jsem, co je to ve dne v klidu spat. pribrala jsem v tehotenstvi 25 kilo a za 6 mesicu zhubla 30 !! bylo to fakt strasne narocny. zachranil nas baby vak, coz znamenalo, ze jsem prvnich 6 mesicu prosedela cele dny i noci bud u kojeni nebo s ditetem v baby vaku. az pozdeji mi doslo, ze postylky, kocarky a vubec vsechna ta moderni zarizeni nejsou pro deti moc vhodna.ony chteji mamu a vse ostatni jde stranou. v 6 m. jsme zrusili postylku a syn zacal spat s nami.opravdu po tech pul roce to zacalo byt o neco lepsi. z kluka roste velka individualita, je to velmi bystre a inteligentni dite, od 20 m. nespi, jen v noci, zato, zaplatpanbuh,velmi dobre a budi se jen na piti vody.ale vlastne ten zaprah pokracuje. syn vyzaduje neustalou pozornost, nehraje si temer sam a ja neudelam vubec nic !!! protoze uz jsem nevedela co dal, zasla jsem asi pred rokem k jedne "kartarce" a ta mi rekla tolik veci,ze konecne vidim pricinu i souvislosti a dava mi to silu brat syna takoveho, jaky je. to je pro me ten nejtezsi ukol ! clovek vzdy vydri vic, nez si mysli. preju ti hodne sil a spostu lasky a at vydrzite. za par mesicu zbyde jen vzpominka !!

Zuzka, syn 2roky

•

ZLEPŠÍ SE TO!

(11.11.2006 0:09:41)
Měla jsem to taky.Myslela jsem, že už nevydržím.Tlačila jsem prázdný kočárek a dítě jsem měla na břiše ve vaku, kde jedině spalo.Potom si zvyklo na kočárek - asi okolo 4.měsíce a trochu spal tam.V noci,abych se vyspala, spal u prsu v posteli s námi. Spánek se zlepšil až po prvních narozeninách, kdy jsem na částečný úvazek šla do práce. A úplně se přestal budit až po druhých narozeninách, kdy jsem přestala kojit. Držím palce.

•

Byli jsme na tom podobně

(13.11.2006 12:08:57)
Po přečtení článku se mi vybavili naše usínací akce. Jestli tě to potěší (dcerce je dnes 15 měsíců) tak už si ani pořádně nepamatuju jak hrozné to bylo. Dcera spala první týden svého života snad furt, bylo náročné vidět jaká má očička protože je téměř neotvírala. A pak to začalo, nekočárková, nepostýlková, zachráníl nás jen šátek, to byli jediné okamžiky kdy spala, ale jen když jsem chodila, takže jsem stejně nic neuděla nebo si neodpočinula, ale byla jsem šťastná že spí. Večerní uspávání byli horory, usínala nejdříve o půlnoci. O kojení ani nemluvím skoro do půl roku jsme kojili po hodinách, taky horor, nešlo to oddálit, řvala dokud to nedostala.Po půl roce se zlepšilo vožení v kočárku, protože si mohla sednout a koukat, ale nebylo to na žádnou dlouhou vycházku. Příkrmy nic neřešili,nedej na rady naládovat kaší, blbost, nefunguje to.
Po devátém měsící jsme začali celkem bez problémů uspávat večer, pravidelně o půl osmé, to nám vydrželo, přes den stále neuspím jinak než kojením dodnes. Večer jsme naučili na flašku, trvalo to týden ale zvládli jsme to. Od té doby co Eliška chodí je to lepší, je potřeba ji řádně unavit a pokud jsme dlouho venku není problém o usnutí přes den i na dvě hodiny (ještě furt u prsa)-:). Takže nevzdávej to, kašli na úklid, nákupy ať dělá manžel a já prostě jedla čokoládový nebo misli tyčinky a přežila jsemto. Opravdu si za půl roku nebudeš pamatovat proč to vlastně bylo tak hrozný.
Drž se Šárka

Markéta, Elen 8 a půl měsíce

•

v noci spící ale přes den neustále nespokonejé mimi

(17.9.2007 21:41:26)
Ahoj,

poraďte mi prosím. Dcera spí v noci krásně - cca 12 - 13h s jedním krmením, zato přes den je hlavně poslední dobou neustále nespokojená. Nic neudělám, chce furt pozornost, jinak křičí. Možná je to i tím, že se stále ještě neumí sama přetočit na bříško. Má masivní reflux (teď už je to daleko lepší než dřív, také už jí přesnídávky)a zvýšený svalový tonus. Nemá ani moc chuť k jídlu, v 9 měsících má pouhých 6, 3 kg (při porodu měla 2, 73). Pravidelně chodíme na kontroly na neurologii, cvičíme Vojtovu metodu (hrůza), ale výsledky se nedostavují :-(. Okolí uznává, že dává pěknej záhul :-) (babičky, chůva). Jsem z toho špatná, nevím, jestli jí nerozmazlíme tím, že se jí někdo neustále věnuje....???? díky za každou radu

Michaela S. 10 měsíční syn

•

bude hůř

(13.11.2006 20:13:04)
Měla jsem a vlastně stále mám podobný problém a to nespavé dítě.V noci jsem vstávala 10-15x popřípadě dokázal být od půlnoci do 5 rána vzhůru a řval.V 4 měsících nám neurolog sdělil,že je hyperaktivní a popřál nám pevné nervy.Hodně mi pomohl Vatanai šátek,kde vydržel v klidu spát a byl spokojený,ale člověk ho nemohl nosit pořád,teď jsme začli chodit plavat a přes den spí 2x40 min a v noci vstávám tak 4x,ale i tak jsem stále unavená a pořád pociťuji nedostatek spánku.Navíc syn je velmi živý a šikovný,tak jsem stále ve střehu a na odpočinek nezbývá čas.Utěšuji se tím "hlavně,že je zdravý".

Luckaaa

Re: bude hůř

(13.11.2006 22:24:42)
ahoj míšo,já ti teda nezávidím,ale možná tě povzbudím ikdyž doktorovu diagnózu nechci snižovat. o mojí holce také říkali jak je živá a když spala ve věku tvého syka alespoň jednou přes den ,byla jem šťastná. po prvním roce se to trochu zlepšilo a spala přes den alespoň klidněji a i déle. od cca dvou let už ji v posteli po o neudržím,někdy sij de tedy odpočívat. ale jinak je klidná, jen jí zkrátka od mala přišel ten svět tak zajímavý že ho něchtěla prospata pak byla ale přetažená a nevrlá a pronošená. také jsem uvažovala o hyperaktivitě a není,je jen aktivní a vnímavá a cíťa. ahoj l

jana, syn 7 měsíců
•	Nespavé, neklidné dítě (17.1.2007 17:09:07) Dobrý den Pavlínko, jako bych ten článek psala já......., jedeme s manželem také již na rezervu a nevíme, jak dlouho to vydržíme. Jsme také z Moravy, ráda bych se s Vámi spojila, pokud budete mít zájem. Budete hodná, když se mi ozvete. Těším se. Jana Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.