| Vladan | 
 |
(11.7.2006 7:07:17)
Dost těžko se dá vyjádřiv účast na ztrátě někoho tak blízkého. Nicméně je pravda, že po určitém čase to přebolí. Nebude to už nikdy jako to bylo dřív - ale člověk se s tou myšlenkou naučí žít.
Přeju Vám, aby to bylo co nejdříve. Máte Tomáška, takže jste aspoň nezůstala sama.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(11.7.2006 7:38:28)
Elso
opřímnou soustrast.Přeji Ti hodně síly a už jen velké množství radosti.
|
| Monika, dva kluci 8 a 5 let | •
|
(11.7.2006 11:06:24)
Vazena pani, dovolte mi, abych Vam vyjadrila i ja uprimnou soustrast byt z daleke ciziny. Vas pribeh cloveka nejen zahlti litosti, ale i polije nescetnymi pocity - ktere v nasi vsednosti a uspechanem zivote ani nevnimame. Vaseho muze Vam nikdo bohuze zpet nevrati, ale bude zit s Vami, ve vasich vzpominkach a ve vasem srdci bude mit stale misto. Cas bolestivou ranu zahoji,a snad i vase pozdejsi uspechy a radost s Tomaskem vam daji smysl, radost a chut k zivotu. Monika
|
|
| Sluníčko+1 | 
|
(11.7.2006 11:34:03)
Elso,přeji ti hodně síly.Moc smutný článek,hned se mi vybavilo,jak mi umřel děda a pak babička.Ať ti syn dělá jen samou radost.
|
| Katka,Kubík a Naty | 
|
(18.7.2006 8:53:01)
Otevřela jsem tento článek přesně 5 dni poté,co jsem s mým tatínkem (63let)prožívala poslední minuty jeho života.Byl dlouhodobě nemocný,měl rakovinu prostaty.Bylo to pro nás těžké,byl odkázán na naši celodenní péči a i přesto,že jsme jeho smrt brali jako vysvobozeni pro něj i pro nás,hrozně to bolí.
Přeji vám i Tomáškovi spoustu síly a i když nejsem věřící mám pocit,že existuje něco tajemného a že vám váš manžel určitým způsobem bude "zezhora" dávat energii a sílu.
|
|
|
| čarodějnice | •
|
(11.7.2006 15:57:34)
jste velmi statečná a silná že o tom dokážet otevřeně psát.Je to velmi důležité pro vás a vašeho synka,který vás bude dvojnásobně potřebovat.Přeji Vám aby Vás šťastné vzpomínky vždy udržely na nohou,když si budete myslet,že už nemůžete dál.A život jde dál,ať chceme nebo ne.Z celého srdce Vám přeji klid a mír v duši.
|
|
| Lenka | •
|
(11.7.2006 21:04:17)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život radostí. Myslím na vás, buď silná.
|
|
| Lenka | •
|
(11.7.2006 21:22:22)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život radostí. Myslím na vás, buď silná.
|
| Lenka | •
|
(11.7.2006 21:23:35)
omlouvám se, to snad není možné, ze stránky s Elsiným příspěvkem se stále dostávám k vám. promiňte.
|
|
|
|
| Rosie | 
|
(11.7.2006 14:59:50)
Elso, i já si dovolím vyjádřit svoji účast. Nemůžu říct, že vím, jak Ti je, to nemůže vědět nikdo, jen Ty sama. Znám pouze to, jak se cítí člověk, který děsivě železnou pravidelností 2 let ztrácí postupně všechny prarodiče a otce. Jsem si ale vědoma, že ztráta manžela je něco jiného.
Tvoje jedna větička mi připomněla to, když odešla moje babička, tehdy mi bylo 16 let. Měla mozkovou mrtvici, téměř bez naděje na uzdravení. Byl to šok, ale lékaři tehdy řekli, že ať jsme šťastni, že babička odešla rychle. Tenkrát jsem tomu nechtěla rozumě... dnes ano. V případě, že by se z toho dostala, by to už stejně nebyla ta naše babička, kterou jsme znali a milovali, ale ona by nás nevnímala, nemluvila by, byla by odkázaná na 24hodinovou úéči někoho jiného. Prostě pro nás krutá připomínka toho, co bylo a už nikdy být nemůže. Dnes jsem vděčná, že téměř všichni ti, co mi odešli, odešli náhle a já si je pamatuju jako zdravé. Bohužel druhá babička měla rakovinu, dlouho se sice držela, ale chřadla před očima a konec byl nakonec naštěstí velmi rychlý bez většího utrpení pro ni.
Dnes vím, že všechno se stalo tak, jak se asi stát mělo. Bolest nikdy nezmizela a asi ani nezmizí, pouze jen se jí otupily hrany a zůstává jako vzpomínka, se kterou jsem se naučila žít.
Rozepsala jsem se víc, než jsem měla v úmyslu, ale věřím, že pochopíš, co jsem tím chtěla říct...
|
|
| Lenka | •
|
(11.7.2006 21:03:17)
Milá Elso, dovol, abych i já ti vyjádřila upřímnou soustrast. Měla jsi po svém boku úžasného a statečného muže, bude stále s vámi, nejen ve vzpomínkách a ve tvém srdce, nebe je velké. Vím, jak je ta nemoc zákeřná, vzala mi tátu, umíral doma a na ty okamžiky bolesti snad nikdy v životě nezapomenu. Ale přišly potom krásné a slunné chvíle a to přeji i tobě. Máš Tomáška, ať naplní tvůj život pokojem a radostí. Elso, myslím na vás, buď silná.
|
|
| tinas | 
|
(11.7.2006 21:25:02)
Milá Elso,
ačkoliv tě neznám v duchu jsem s tebou a věř mi,že moc dobře vím o čem píšeš. Přeji ti hodně sil a štěstí do dalšího života.
Letos mě potkalo něco hodně podobného jako tebe. Ze dne na den se mi převrátil život vzhůru nohama. Můj manžel nikdy vážně nestonal a pak najednou z ničeho nic začal mít zažívací potíže. Podle vyšetření v nemocnici byl v pořádku. V lednu jsme náhodou měli možnost vyjet spolu bez dětí na hory a tam jsem si všimla,že mi manžel zežloutl. Následoval návrat do Prahy a návštěva nemocnice,kde mu bylo doporučeno vyšetření ERCP. Je to vyšetření,kdy se do těla vstříkne kontrastní látka,ústy se do břicha zavede sonda a na sonu se to celé sleduje. Je to celkem rizikové a bolestivé vyšetření. Manžel měl zůstat v nemocnici do druhého dne. Po vyšetření přišel primář a řekl mi,že situace je nadmíru vážná,že má manžel rakovinu slinivky a,že se diví,že nemá potíže déle na to jak to vypadá. Byla jsem úplně v šoku. Musela jsem z toho pokoje odejít na wc,abych to trochu vydýchala. Ani nevím,jak jsem se ten den dostala z nemocnici přes celou Prahu domů. Prostě jsem sedla do auta a automaticky projela celé město. divím se,že jsem se někde nezabila.
V nemocnici se mezitím na pokyn primáře rozjela docela šílená akce. Ihned poslal manžela přednostně na všechny vyšetření CT,Biopsie,genetické testy,další ERCP ,PET atd.
Byla to hrozná doba.Hrozně jsem se bála o manžela i o nás všechny (mě i děti). Vůbec nevím,co bych bez něj dělala. Vždycky jsem věděla,že ho miluju,ale v téhle době jsem si uvědomila jak vzácný a milovaný člověk to pro mě a naše děti je. Nenacházela jsem důvody proč žít,kdybych ho ztratila. Věděla jsem,že mám děti,ale ta myšlenka na to,že nebude byla strašná.
Každý další den přicházela nějaká zpráva z nemocnice a pokaždé jiná. Nakonec z toho vyšlo to,že na slinivce není nádor,ale něco co musí rychle pryč aby z toho rakovina nebyla
a tak šel manžel na operaci.
V den operace jsem tam byla s ním a doprovodila jsem ho až před sál. Vůbec jsem nemohla vydejchat to,že tam bude sám. Operace trvala 6 hodin,ale snad se podařila. Nikdo mi nezaručí,že se za nějaký čas opět něco nezvrtne a já zase znovu nebudu trnout,co všechno se může stát. Nejhorší je,že ani doktoři nevědí proč takhle mladý muž onemocněl touhle nemocí. Neustále ho sleduji a bojím se zavřít oči,že když je otevřu nebude vedle mě.Když přišel z nemocnice držela jsem ho za ruku i ve spaní. Prý jsem ho tak tiskla,že mi ani nemohl otevřít prsty,když se chtěl otočit. Každý den usínám a držím ho,aby se mi neztatil. Díky tomuhle šoku jsem si úplně od základu změnila žebříček priorit a pohled na život. Není nic důležitějšího než zdraví.
Ještě jednou bych ti chtěla popřát v životě už jenom samé šťastné dny. Vím,že teď je ti určitě smutno,ale máš chlapečka a jak poroste uvidíš všechny jeho lumpárny a úspěchy. Hodně štěstí.
Tinas
|
|
| Margita | 
|
(14.7.2006 9:32:55)
Elso, v tehle chvili se neda nic jineho rict, nez ze mi to je strasne lito. A ze Ti preju, aby to opravdu casem bolelo min a min. Obdivuji Tvoji silu.
|
|
| Margita |
|
(14.7.2006 9:32:55)
Elso, v tehle chvili se neda nic jineho rict, nez ze mi to je strasne lito. A ze Ti preju, aby to opravdu casem bolelo min a min. Obdivuji Tvoji silu.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)