Názory k článku Happyend se nekoná…

Dobrý den,
četla jsem si váš příběh. Moc mě to mrzí a vím jak vám je. Mě umřel přítel 4.7.07 přímo přede mnou. Z ničeho nic a bylo. Snažila jsem se ho zachránit s pánem co jel okolo a i když jsme mu dávali umělé dýchání a masáž srdíčka a lékaři to pak zkoušeli ještě asi 40 minut, nepovedlo se. Do dnes se hrozně trápím a smutek a zoufalství jsou obrovské. Byli jsme tak šťastní a chtěli se brát. 3 roky jsme spolu bydleli a milovali se den ode dne více. Jeli jsme na dovolenou na kolech kam se můj Péťa hodně těšil. Lékaři říkali, že se nedal zachránit. Prý měl embolii se zástavou srdce a umřel prakticky ihned. Jenže stále neznám výsledek "posledního lékařského ohledání" a bojím se, že jsem něco zanedbala a zavinila tak smrt mého milovaného. Máte štěstí, že máte malého. Já nemám nic. Jsem sama a bez Péti je to tak prázdné. Ptám se, proč někteří lidé nemající v sobě kouska citu, mohou žít do 80 let a ostatní, kteří jsou výborní, milující, šťastní, spravedliví, citliví, jedineční musí umřít tak brzo v největším štěstí? Proč lidé musí umřít, když jsou šťastní? život je najednou o něčem jiném. U mne to je spíše jen o tom, přežít každou minutu s neustálou tvrdou bolestí uvnitř srdce a strachem z budoucnosti. Co přijde? Jak dál? Že ten pocit štěstí, lásky, souznění, bezpečí už se nikdy nevrátí.

Buďte silná. Máte malého.
Mirka P.

tak hrozně těžko se mi hledají slova povzbuzení. Tolik jsem si přála, abych si přečetla lepší zprávy. Cítím s tebou a myslím na tebe.

ahoj, precetla jsem si tvuj clanek a sel mi mraz po zadech, pred ctvrt rokem mi necekane umrela maminka, sla z prace (ráno mi jeste volala) a svalila se na ulici.Tatinek mi to zavolal a ja od te doby, kdykoliv mi vola, zacne mi mlatit srdce a udela se mi spatne............nejhorsi je, ze v tehle hruze, kdy clovek prijde o blizkeho cloveka, ti nikdo nedokaze pomoci, muj pritel se snazil, okoli se snazilo, ale nikdo nevedal jak mi skutecne je...........mamince bylo 50 let, umrela necekane a ja se s tim dosud nesrovnala, mely jsme nadherny vztah a ja ji milovala........je mi hrozne a vim, cim prochazis, preju ti hodne sily do dalsiho zivota, hodne sily.at uz veris nebo neveris na posmrtny zivot, urcite te budou potkavat okamziky, kdy mas pocit, ze ti manzel bude nablizku, ja neverim na nic, ale mam pocit ze me maminka doopravdy nikdy neopustila..................

Milá Apolennko.
Přeji Ti strašně moc sil a věřím,že to spolu s manželem a Vaším broučkem Martínkem určitě zvládnete.Jsi bojovnice,tak to vyjít musí!!!Vím,lehce se to píše,ale hůř dělá.My jsme zdraví,ale pravdou je,že nikdo neví,jakou nemoc v sobě má,dokud se neprojeví.Proto si chraňme zdraví jak to jen jde a pomáhejme společně těm,co to potřebují.
Přeju Ti hodně zdraví a sil,které tak moc potřebuješ.A vaše sluníčko Martínek ať vám dělá jen samou radost.........
K+H

Otevřela jsem tento článek přesně 5 dni poté,co jsem s mým tatínkem (63let)prožívala poslední minuty jeho života.Byl dlouhodobě nemocný,měl rakovinu prostaty.Bylo to pro nás těžké,byl odkázán na naši celodenní péči a i přesto,že jsme jeho smrt brali jako vysvobozeni pro něj i pro nás,hrozně to bolí.
Přeji vám i Tomáškovi spoustu síly a i když nejsem věřící mám pocit,že existuje něco tajemného a že vám váš manžel určitým způsobem bude "zezhora" dávat energii a sílu.