Lotrando a loupežníci | •
|
(27.12.2005 15:57:17) a jelikož je každý individuum, pak taky potřebuje jiný barvy
(článek nepřinesl nic nového)
|
Vali, 4/2003 + 4/2006 | •
|
(27.12.2005 20:49:08) novinka je, že mimina prý vidí barevně od narození a ne až časem. I když kdoví jak to je, oni nám to moc říci nemohou. Ale říci, že se děti učí barvy až ve třech letech je možná trochu přehnané. Dcerka ve 2 letech uměla všechny základní barvy plus šedou, hnědou, oranžovou i růžovou a rozlišovala tmavě a světle modrou. Dnes vedeme spory o odstíny mezi barvami včetně toho, jak barevnou bundičku si dnes vezmeme ven... Ale co mne vždy vytáčelo a vytáčí, tak lpění na tom, že holky mají mít na sobě růžovou a kluci modrou. To se mi několikrát ke kočárku nachomýtla nějaká babka a podle tmavě modrého overalu mého dítěte se rozhodla mi tvrdit, že nemám dceru, ale syna. Navrch jsme neměli náušničky, to byl jasný důkaz, že má pravdu... Každý máme své oblíbené barvy. Dcerka dnes opravdu lpí na růžovém oblečení. Její tatínek měl rád červenou, v příbuzenstvu máme kluka, který musí mít na sobě alespoň něco zeleného a za sebe musím říct, že u mne se obliba barev mění.
|
katka 2 deti | •
|
(27.12.2005 22:22:02) Vali uplne súhlasím, tiež mám modrý kočík a hodne modrých vecí po staršom snykovi - dcerka nemá náušničky a moja tchýňa je s toho na infarkt, lebo tvrdí, že s nej robím chalana ..:) Čo sa týka farieb a toho čo tu píšu, tak musím súhlasiť, že moja dcerka reaguje od narodenia , na modrú , jasne žltú, oranžovú a kontastne na čierno -biele prúžky. Ke´d sa narodila dostala náramky pre mimi na rúčky od lamaze a kedže bola novorodenec, tak sme jej ich pripli nad postielku, jedna / chrobáčik/ ju nezujímala, ale včelička s tej bola úplne vo vytržení - teraz má 5 mesiacov a stále ju preferuje a doteraz sa s ňou najradšej hrá.
|
Eva K | •
|
(28.12.2005 8:25:01) My máme zase vše oblečení po děvčatech a nemyslím, že bych nějak ovlivnila životní styl dítěte růžovýma dupačkama, pokud to bude kluk:-). Ale nepochybuji, že se ze vzpourou ze strany okolí taky setkáme. Je to příliš zakořeněné. Eva PS Jen ty šatičky asi vynecháme:-)).
|
piggy, 1 sele | •
|
(28.12.2005 14:30:32) Co se týče reakcí okolí, někdy mi zůstává rozum stát. Moje dcerka byla celá v červeném venku a nějaký pán se ptal, jak se jmenuje ten můj chlapeček?! Nebo v horku jely busem, holka byla v šatečkách a jedna paní se ptala, je to holka nebo kluk? Myslela jsem, že šatečky jsou dost vymluvný, ale neprokázalo se to.... :)
|
|
piggy, 1 sele | •
|
(28.12.2005 14:31:16) Co se týče reakcí okolí, někdy mi zůstává rozum stát. Moje dcerka byla celá v červeném venku a nějaký pán se ptal, jak se jmenuje ten můj chlapeček?! Nebo v horku jely busem, holka byla v šatečkách a jedna paní se ptala, je to holka nebo kluk? Myslela jsem, že šatečky jsou dost vymluvný, ale neprokázalo se to.... :)
|
Lucie | •
|
(3.1.2006 8:56:30) Kdyz mas holcicku, musi mit nausnicky.
Moje dite bylo taky vzdycky chlapecek, protoze az do dvou let melo hodne neutralni oblicejicek a kratky "miminkovsky" uces, zadne nausnicky a casto tmavomodre obleceni - jednak jsme ho hodne podedili, jednak ji na rozdil od ruzove slo k pleti. Taky se me prihodilo, ze nejaka hodna slecna malou chovala a ptala se, jestli je to chlapecek nebo holcicka. Na odpoved "holcicka, vzdyt ma saticky", se zatvarila znacne rozpacite. Mozna ji zmatlo, ze satisky byly potistene autickama.
|
|
|
Iva, Viki (8/05) | •
|
(30.12.2005 14:27:25) ahoj,
taky jsem Vikiho oblékala jednu dobu do dupaček s růžovým lemováním, které dostal od "tety", která byla skálopevn přesvědčená, že budeme mít holčičku. Moc mu to slušelo. Šatičky, které jsme podědili po dívčích příbuzných ale taky zkoušet nebudeme :-))) No další potomky budu klidně oblékat do modrého, i kdyby to byly holčičky. Osobně jsem se snažila kupovat věci spíše v "neutrálních" barvách (hlavně žlutou), ale neodolala jsem a zabrousila i do modré. Pokud příští mimi bude holčička, určitě si neodpustím koupit něco růžového :-)))
Iva
|
|
|
|
petra | •
|
(30.12.2005 12:07:41) Ahoj Vali,
já osobně nemám ráda růžovou, takže pokud to jen jde, svoji dcerku do ní neoblékám. I když jsem věděla, že to bude holčička, zám,ěrně jsem koupila modrý kočárek a haldu modrých oblečků. Na reakce okolí, jak se jmenuje ten váš chlapeček klidně odpovídám - Brigitka. Horší je to s příbuzenstvem, které nám neustále podstrkuje různé růžové oblečky, které doma leží nepovšimnuty, jenom na společných oslavách do růžových šatiček dceru s nechutí nasoukám. Vypadá naprosto příšerně jak přeslazený bonbon, ale co se dá dělat. Uvidím, co si bude vybírat až bude větší.
|
Vali, 4/2003 + 4/2006 | •
|
(30.12.2005 15:39:20) Ahoj, já růžovou také vůbec nemusím, dokud jsem o oblečení rozhodovala sama, tak bylo typické oblečení mé dcerky oranžová/modrá. Jenže dcerka vyrostla a sama si začíná určovat, co se jí líbí a co ne a růžová jednoznačně vede. Co nadělám. Potřebuju, aby poslouchala v jiných věcech, tak na barvě oblečení už nebazíruji. Letošní zimní oblečení jsem usmlouvala na červenou :-)
|
Jana, dcera 3 roky | •
|
(1.1.2006 20:29:37) Ahoj, jsme na tom podobně - má holčička si zhruba od dvou let začala vybírat, která barva je ta její. Nejdříve to byla žlutá, tu zbožňovala. Pak ale uslyšela pohádku o Šípkové Růžence a vkus se rázem změnil. Růžová teď vede. Takže pokud to jde, nechám ji vybrat. Ovšem např. v případě kalhot na zimu musí ustoupit a stačí ji jen růžová čepice. Takže pokud se nám jako druhé dítko narodí kluk, tak toho moc po své sestříčce nevynosí.
|
Zuzana | •
|
(2.1.2006 8:10:32) Mám vnučku a vnuka, když byl malý, měl dlouhé vlásky a všichni se domnívali, že on je holčička a jeho sestřička klu, protože měla krátké vlásky. Jakmile jsme přišli na pískoviště, všichni o tom byli přesvědčeni. Nyní jsou vnučce 4 roky, jedna holčička, s jejíž rodinou se mladí kamarádí, má dlouhé vlásky a náušničky a moje vnučka by je chtěla taky. Pořád o tom mluví. Má vlásky ale hodně jemné, kdyby se nechaly delší, tak se zacuchávají. A kluk má naopak vlasy pevné. Je to zajímavé pozorovat, jak na každém dítěti se projevují některé geny po rodičích a prarodičích, ba i v chování. Co se týká růžové barvy, tak druhá babička upletla růžový svetřík a ten si nyní vnučka velice oblíbila. Vnukovi jsou 2 roky a ten už se zase rozhoduje, jakou si vezme čepici. Když dostane miminkovskou, zahodí ji a chce kšiltovku. Nerozhoduje podle barev, ale podle tvaru a typu oblečení. Vnučka už zase pozoruje, jak se k sobě barvy hodí, když má třeba modré tričko, chce stejný odstín ponožek apod. A přitom nelze říci, že by ji to učili rodiče, toho si všímá sama od sebe.
|
|
|
Jana, dcera 3 roky | •
|
(1.1.2006 20:30:09) Ahoj, jsme na tom podobně - má holčička si zhruba od dvou let začala vybírat, která barva je ta její. Nejdříve to byla žlutá, tu zbožňovala. Pak ale uslyšela pohádku o Šípkové Růžence a vkus se rázem změnil. Růžová teď vede. Takže pokud to jde, nechám ji vybrat. Ovšem např. v případě kalhot na zimu musí ustoupit a stačí ji jen růžová čepice. Takže pokud se nám jako druhé dítko narodí kluk, tak toho moc po své sestříčce nevynosí.
|
|
|
Majka | •
|
(2.1.2006 8:43:52) Ahoj, s růžovou mám úplně stejnou zkušenost. Našim jsem řekla, ať mi nekupují pro dceru zbytečně nic růžového, vypadá to strašně. Horší je to s tchýní. Je ten typ, kterému se nedá nic říct, jinak se okamžitě urazí. A kupuje nám hromady strašlivých celorůžových oblečků. Na dceru to nasoukám, jen kydž tam jedeme, ale i tak mě to stojí dost sebezapření. Takový růžový tepláčky a růžovoučká bundička, to je žůžo. Pa
|
|
|
|
|