Názory k článku Kojenci mají oblíbené barvy

Doporučuji nezapomínat, že barvy mají výrazný vliv na lidskou psychiku a snad i zdraví. A vzhledem k tomu, že děti mají intuici mnohem vyvinutější než my, nevidím důvod, proč jim barvu nenechat vybrat (ale když se matka na své dítě dostatečně naladí, určitě dokáže vybrat i za něj).
Růžová je barvou lásky, něhy a citů, takže klukům se nejspíš nedává proto, aby nebyli "změkčilí". Jenže pak se nedivme, když ti naši chlapi jsou takoví necitové. Modrá má zase výrazně zklidňující efekt, takže se možná klukům dávala proto, aby ty malé raubíře trošku krotila.
Já sama jsem byla před porodem také rozhodnutá, že dceru rozhodně do růžové oblékat nebudu. Dokonce jsem na protest proti konvencím zakoupila několik khaki bodíček. Ale když jí byly asi dva týdny, zpozorovala jsem, že má ráda růžovou - ze všech hraček jí spolehlivě zaujaly jen ty růžové. Navícj sem zjistila, že v oblečcích této byrvy vypadá tak rozkošně... Zlom nastal, když jí bylo asi sedm měsíců - už jenom při představě. že bych jí celou navlékla do růžové, se mi najednou začalo dělat nevolno. Co se týče modré, tu jí ale dávám od začátku často, protože je modrooká a hrozně jí sluší.
A co se týče období, kdy holčičky růžovou milují - určitě je lepší, když si ho odbudou ve třech letech, než třeba ve čtyřiceti.

Mám vnučku a vnuka, když byl malý, měl dlouhé vlásky a všichni se domnívali, že on je holčička a jeho sestřička klu, protože měla krátké vlásky. Jakmile jsme přišli na pískoviště, všichni o tom byli přesvědčeni. Nyní jsou vnučce 4 roky, jedna holčička, s jejíž rodinou se mladí kamarádí, má dlouhé vlásky a náušničky a moje vnučka by je chtěla taky. Pořád o tom mluví. Má vlásky ale hodně jemné, kdyby se nechaly delší, tak se zacuchávají. A kluk má naopak vlasy pevné. Je to zajímavé pozorovat, jak na každém dítěti se projevují některé geny po rodičích a prarodičích, ba i v chování. Co se týká růžové barvy, tak druhá babička upletla růžový svetřík a ten si nyní vnučka velice oblíbila. Vnukovi jsou 2 roky a ten už se zase rozhoduje, jakou si vezme čepici. Když dostane miminkovskou, zahodí ji a chce kšiltovku. Nerozhoduje podle barev, ale podle tvaru a typu oblečení. Vnučka už zase pozoruje, jak se k sobě barvy hodí, když má třeba modré tričko, chce stejný odstín ponožek apod. A přitom nelze říci, že by ji to učili rodiče, toho si všímá sama od sebe.

Ahoj,
jsme na tom podobně - má holčička si zhruba od dvou let začala vybírat, která barva je ta její. Nejdříve to byla žlutá, tu zbožňovala. Pak ale uslyšela pohádku o Šípkové Růžence a vkus se rázem změnil. Růžová teď vede. Takže pokud to jde, nechám ji vybrat. Ovšem např. v případě kalhot na zimu musí ustoupit a stačí ji jen růžová čepice. Takže pokud se nám jako druhé dítko narodí kluk, tak toho moc po své sestříčce nevynosí.

ahoj,

taky jsem Vikiho oblékala jednu dobu do dupaček s růžovým lemováním, které dostal od "tety", která byla skálopevn přesvědčená, že budeme mít holčičku. Moc mu to slušelo. Šatičky, které jsme podědili po dívčích příbuzných ale taky zkoušet nebudeme :-)))
No další potomky budu klidně oblékat do modrého, i kdyby to byly holčičky. Osobně jsem se snažila kupovat věci spíše v "neutrálních" barvách (hlavně žlutou), ale neodolala jsem a zabrousila i do modré. Pokud příští mimi bude holčička, určitě si neodpustím koupit něco růžového :-)))

Iva

stál úplně nahej na koupališti a jedna babička říká svým vnoučatům: Dejte pozor na tu holčičku. :o)))
Pak jí to bylo tak trapný, až mi jí bylo líto.
Myslela jsem, že mu vyšiju na záda - Já jsem kluk! Ale nemůžu říct, že by mě nesprávné odhady našeho okolí nějak iritovaly nebo obtěžovaly, spíš bavily, my matky se zase tolik nezasmějem, abychom si mohly dovolit odmítat příležitost k pobavení.
Navíc už jsem se párkrát taky pěkně v odhadu pohlaví sekla. Koho jsem tím urazila - tak pardón.