| Pampeliška | •
 |
(28.7.2005 10:12:19)
Jen bych chtěla říct, že maminka - pisatelka mě mluví z duše. Nabízí se mě otázka, jestli byla někdy u nás? To proto, že tak věrohoně popisuje náš každodenní život, skládájící se ze samých ritálů, pro děti tak důležitých.
Jsem také šťastná, že jsem maminkou a snažím se mateřství vychutnat.
|
| Jitka+2kluci | 
|
(28.7.2005 17:44:16)
Ahoj, tak především bych chtěla poděkovat Pampelišce a Rosi za jejich reakce.
Jo, taky znám rozlámané tělo, kdy spím na 10 cm a kluci roztažení na celé posteli.
Lízo, byla bych raději, kdyby usínali ve 20 hodin a vstávali třeba v 7, ale nějak se nám nedaří.Já jsem bohužel ranní spáč, tudíž vstávám až s nima, ale je to pozdě, pak nestíhám....No jo, ale když člověk spí s dětma v posteli, chtě nechtě se za noc několikrát vzbudí(přikrývám, zvedám nohy z hlavy druhého...) a pak dřív než oni nejsem nějak schopná vstát.
Jo o pomáhání a nepomáhání bych mohla napsat hory....Ale dětem se manžel věnuje.
|
|
| Romana a Ondřej | •
|
(29.7.2005 14:24:23)
Jen si to užij. Ani se neotočíš a bude to takhle: Ráno tě vzbudí budík, vstaneš, odejdeš do práce. Večer se vrátíš, rycle uděláš večeři, děti přijdou z venku. Na otázku, co bylo ve škole, ti odpoví, že nic a zalezou do pokoje. Ten den už je neuvidíš. Druhý den ráno zjistíš, že na úkoly do školy ani nesáhly. Pomoc!!! Mám kloučka prvním rokem ve školce, mateřskou jsem si užila plnými doušky, teď si užívám víkendy a kousek večera a modlím se, aby nás, rodiče, ještě dlouho potřeboval. Třeba v sobotu ráno, kdy přijde k nám do postele, chce dát prdelku do klína a škrábat na zádech. Ale asi je to logické a takový život má být.
|
| zdenka , dcera 6 | •
|
(29.7.2005 19:24:28)
Když jsem se vdávala, chtěla jsem 3 děti, pak se narodila dcera a já jsem se v tom rodinném kolotoči pořádně zapotila/ extrémně živé dítě,rodiče 300 km, manžel pořád v práci, totální nevyspání,v práci mi šéf oznámil, že jsem pro nej neplnohodnotná, když mám dítě, po mateřské jsem přišla o zajímavé zaměstnání atd./tak jsem se zařekla, že druhé dítě už nikdy, ale teď poslední dobou pročítám vaše příspěvky a začínám závidět všem těhulkám.Chtěla bych ještě dítě a manžel taky,ale jsem taková moc blbě zodpovědná, vždy zvažuju všechno ze všech stran.Je mi 37, dcera půjde do školy, už jsem si zvykla na určité pohodlí, mám dobrou práci / nerada bych o ni zase přišla, mohla bych si pořídit chůvu, ale chci se dítěti věnovat/, mám strach, že jsem stará,mám trochu strach i z reakcí okolí, ale na druhou stranu bych dítě chtěla.Poradíte ?
|
| MirkaEyrová | 
|
(29.7.2005 19:47:56)
Zdenko, ono Ti tu můžeme napsat jen své zkušenosti. Nikomu celkem moc nepřísluší Ti nějak radit - protože pořizovat si dítě je vždycky dost zásadní rozhodnutí, které si musí zvážit ta konkrétní rodina.
Já třeba zvolila cestu dítěte - a neměnila bych za nic na světě (obzvlášť když ten náš rošťák začíná být poněkud uvážlivější a primovější:-)). Ale - nemám práci, mám problémy se uplatnit na trhu práce, mám rozličné zdravotní problémy (které nesouvisejí, předpokládám, s narozením potomka, ale byly těhotenstvím a péčí o dítě odstartovány:-() Už nemám odvahu jít do toho znovu.
Ale i když peněz není nazbyt a chybí mi jak uplatnění v práci, tak kolektiv správnejch ženskejch, tak kdyby mi zdraví lépe sloužilo, stejně bych to obětovala a pořídila synovi ještě aspoň jednoho sourozence. Vždycky jsme oba, já i manžel, toužili průměrně po dvou dětech - a já si odjakživa vysnívala, jak by to bylo pěkné, kdyby byli sourozenci dva nebo tři a hezky věkově blízko, aby se spolu vyřádili... Později, když jsem viděla, že pořád nemám odvahu a syn rostl a rostl, říkala jsem si - aby aspoň v dospělosti nebyl sám... Určitě - když se povede rozdělit pozornost, láska a výchova stejnoměrně mezi všechny sourozence - je víc dětí taková pojistka - že nebudou jednou případně sami, pokud by měli smůlu, rodiče jim brzy zemřeli, přátelé by se rozutíkali do světa, a životní partneři je opouštěli:-(
Je to věc Tvého, případně manželova, srdce, na co si troufáte, co jste ochotni obětovat, po čem toužíte... Většinou se traduje, že je lepší, aby dítě nebylo samo - a sama to tak cítím i já...
M.
|
| zdenka , dcera 6 | •
|
(29.7.2005 21:10:39)
Mirko, děkuji za Tvůj názor, souhlasím s Tebou, jsem jedináček a teď v dospělosti mi začíná chybět sourozenec,závidím manželovi jeho sestru, já nikoho takového nemám, chtěla bych aby i moje dcera měla sestru nebo bratra, někoho, kde ji zná od malička a bude ji provázet životem .Na druhou stranu, mít další dítě ,to je rozhodnutí na celý život.Právě proto že už jednu dceru mám / a nevyměnila bych ji za nic na světě, je to největší štěstí mého života/, uvědomuji si všechny problémy s narozením a výchovou dítěte.Možná nemám dost odvahy, i když manžel pomůže a podpoří, stejně je ta největší tíha odpovědnosti na ženě.Musím se rozhodnout sama.Držte mi pěsti.Z.
|
| Zuza | •
|
(1.8.2005 15:38:57)
Zdenko,ja mela druhe dite ve 38.letech.Mela jsem podobne pocity jako Ty,protoze jsem vedela,co vsechno to obnasi.Myslim,ze kdybych si to denne pripominala a predstavovala tu silenost,co me ceka,nikdy bych se nerozhodla.Dnes ma nas maly 2roky a kdyby se mi nic v zivote nepovedlo,tak tohle byla ta nejlepsi volba meho zivota.Proste jsem se rozhodla a rekla si,ze tomu dam sanci.Prestala jsem premyslet o veku,o moznych nezdarech a tom,co by kdyby.Sli jsme do toho s manzelem spolu,i kdyz ten vetsi dil,zvlaste v pocatku nese zena,ale manzel delal vsechno,co jen mohl a dela dodnes.Nikdy dopredu nevis,co bude.Taky tady psaly maminky,ze se mas rozhodovat podle financi atd.-to ale nejde.Byli jsme dobre zajisteni,pak ale podnikani zkrachovalo a zustaly jen dluhy.Ale jsme,existujem a s p o l u jedeme dal.Jsem stastna,ze mame mrnouska a zivotni stesti do stari zajisteno.Me kamaradky uz maji deti dospele a nudi se,nevi co s casem,chlap je doma stve.Proc by jeli sami do ZOO,do kina,na kolotoc,na vylet.Jenze s tim ditetem mas duvod takhle hezky zit.A chces.Taky se nehadate-mate prece spolecny cil-vychovavat spolecne potomka.
Vrele doporucuju!!Jdi do toho,pokud i manzel bude chtit.
|
|
| Zuza | •
|
(1.8.2005 15:39:28)
Zdenko,ja mela druhe dite ve 38.letech.Mela jsem podobne pocity jako Ty,protoze jsem vedela,co vsechno to obnasi.Myslim,ze kdybych si to denne pripominala a predstavovala tu silenost,co me ceka,nikdy bych se nerozhodla.Dnes ma nas maly 2roky a kdyby se mi nic v zivote nepovedlo,tak tohle byla ta nejlepsi volba meho zivota.Proste jsem se rozhodla a rekla si,ze tomu dam sanci.Prestala jsem premyslet o veku,o moznych nezdarech a tom,co by kdyby.Sli jsme do toho s manzelem spolu,i kdyz ten vetsi dil,zvlaste v pocatku nese zena,ale manzel delal vsechno,co jen mohl a dela dodnes.Nikdy dopredu nevis,co bude.Taky tady psaly maminky,ze se mas rozhodovat podle financi atd.-to ale nejde.Byli jsme dobre zajisteni,pak ale podnikani zkrachovalo a zustaly jen dluhy.Ale jsme,existujem a s p o l u jedeme dal.Jsem stastna,ze mame mrnouska a zivotni stesti do stari zajisteno.Me kamaradky uz maji deti dospele a nudi se,nevi co s casem,chlap je doma stve.Proc by jeli sami do ZOO,do kina,na kolotoc,na vylet.Jenze s tim ditetem mas duvod takhle hezky zit.A chces.Taky se nehadate-mate prece spolecny cil-vychovavat spolecne potomka.
Vrele doporucuju!!Jdi do toho,pokud i manzel bude chtit.
|
|
| Zuza | •
|
(1.8.2005 15:39:28)
Zdenko,ja mela druhe dite ve 38.letech.Mela jsem podobne pocity jako Ty,protoze jsem vedela,co vsechno to obnasi.Myslim,ze kdybych si to denne pripominala a predstavovala tu silenost,co me ceka,nikdy bych se nerozhodla.Dnes ma nas maly 2roky a kdyby se mi nic v zivote nepovedlo,tak tohle byla ta nejlepsi volba meho zivota.Proste jsem se rozhodla a rekla si,ze tomu dam sanci.Prestala jsem premyslet o veku,o moznych nezdarech a tom,co by kdyby.Sli jsme do toho s manzelem spolu,i kdyz ten vetsi dil,zvlaste v pocatku nese zena,ale manzel delal vsechno,co jen mohl a dela dodnes.Nikdy dopredu nevis,co bude.Taky tady psaly maminky,ze se mas rozhodovat podle financi atd.-to ale nejde.Byli jsme dobre zajisteni,pak ale podnikani zkrachovalo a zustaly jen dluhy.Ale jsme,existujem a s p o l u jedeme dal.Jsem stastna,ze mame mrnouska a zivotni stesti do stari zajisteno.Me kamaradky uz maji deti dospele a nudi se,nevi co s casem,chlap je doma stve.Proc by jeli sami do ZOO,do kina,na kolotoc,na vylet.Jenze s tim ditetem mas duvod takhle hezky zit.A chces.Taky se nehadate-mate prece spolecny cil-vychovavat spolecne potomka.
Vrele doporucuju!!Jdi do toho,pokud i manzel bude chtit.
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(31.7.2005 3:13:49)
Zdeňko, můžu ti napsat jen své zkušenosti, jak uvedla Mirka, a případně pocity, ale ráda to udělám :). Víš, já když se občas zamýšlím nad tím, jaké jsem měla v mládí sny a představy o tom, čeho v životě dosáhnu a co prožiji, tak mě vždycky nejvíc bolí vědomí, že něčeho již dosáhnout nejde, protože jsem promeškala příležitost. Například jsem chtěla ještě jako svobodná a bez závazků najít práci v zahraničí a nějaký rok, dva, tři strávit mimo republiku, naučit se dobře cizí jazyk, poznat jiný kraj. No tak to jsem si nesplnila. Dělala jsem jiné věci, které taky nebyly špatné - třeba že jsem si našla zajímavou práci, vdala se. Poté, co jsme se rozhodli mít děti a narodilo se nám to první, mi je jasné, že sen, že bych si našla práci v zahr., je pryč. No trága to není, ale občas mě to zamrzí.
Proč to píšu? Začala jsi svůj příspěvek tím, že když jsi se vdávala, chtěla jsi 3 děti. Teď ti je 37 a zvažuješ, jestli druhé mimi nebo ne. Teď tu šanci splnit si, co jsi chtěla (a co pořád ještě chceš) ještě máš, za pár let už o ni přijdeš. V práci může člověk začít vždycky znovu (i když je to na fígu, přijít podruhé o dobrou práci :(). Ve věku 37 let podle mě stará nejsi, máme v okolí spoustu párů, které si pořizují druhé nebo třetí mimi těsně před 40 (i když by se našli diskutující, jak je to pozdě a podobně). Ostatně já bych svoje druhé mimi chtěla právě tak kolem věku 37 (teď mi je 33 a mám roční holčičku) a těsně před 40 třetí (mám proto své důvody a na odpis snad ještě nebudu :)). Tak jestli po tom mimi opradu toužíš, tak bych si na tvém místě (nebo možná na svém místě :)) zkusila představit podívat se na důvody, které stojí proti tomuto rozhodnutí, očima, kdy mi bude o 10 let víc - a zvážila, zda by mi připadaly i za 10 let tolik zásadní. A pokud zjistíš, že to jsou nejspíš malichernosti, tak bych do toho šla :).
|
| Nadia @ | 
|
(3.8.2005 3:24:26)
Zdenko, nebudu vypisovat cely svuj pribeh. Jen dnes vim, ze bych druhe dite necchtela. Prvni sje mela zasvobodna, je to ted 10 let kluk, moc chytry a hodny, dceruska se uz narodila z manzelstvi, ale s jinym, byt uzasnym muzem (on po sobe uklizi, uvari, nakoupi i vypere - jo a neni to zenska, hehe), je ji ted 20 let. jako nejlepsi na te volbe mit druhe dite muzu rict, ze deti se maji moc rady, ze kluk se v sestricce jen vidi, ze kdyz ji neco boli, tak ho to boli taky, tak treba vcera slyssel ze ji uz pred spanim ctu. Tak ke me prisel a obejmul me za to. Budou mit jeden druheho a budou nerozlucitelni, krev je krev. Jinak z financnihc duvodu chodim do prace, s manzelem se moc nevidime. Mala uz dobre spi. Diky jakesi te snizene materske lasce, nebo co se to ve me vzalo za schopnost to udelat, jse ji nechala jako malinkou vyplakat v postylce a uz usina sama, jen kratky ritualek. Uvedom si, ze zacne cely ten kolotoc nanovo, ze den ma jen 24 hodin, ze musis spat, ze musis i odpocivat, ze musis na chuvu vydelat! treti uz nechci, pokud by manzel souhlasil, tak bych zustala i u toho druheho ale vim najisto, ze by mi to pozdeji bylo lito. No co, uz to mam za sebou. KLukovi je 10 let, holcice 29 mesicu, chodim do pracena ranni smenu od 3 hodin, takze se stihame delit o peci o deti i o domactnost. Financne jsme na tom diky tomu dobre, odpledne stihame i plaz a hriste, nejake nakupy rpo sebe to nestiham. Ale planuju, ze se prihlasim do krouzku keramiky. Zdenko, pokud po diteti touzite a dobre to naplanujete, zvladnete to, jen neocekavej zadnou idylku. A sve osobni plany posun o deset let dal..
|
| Nadia @ |
|
(3.8.2005 3:26:43)
HOlky, sviti mi zboku na pocitac slunko, uz jsem to zatahla, ale uvidela jsem ty dva silene preklepy. Dcerce neni 20 let, ale dvacet mesicu, pak jsem uvedla i cislo 29 mesicu, zatracene slucniko, moc se omlouvam (ale slunicko mi prejte, strasili nas, ze tu bude porad prset a pritom je to nejkrasnejsi misto, v jakem jsem kdy zila - Vancouver v Kanade). Zatim pa
|
|
|
|
|
|
| Novali | 
|
(23.5.2007 20:04:33)
super! tohle znám konečně vidím že takle se žije i v jiných rodinách a ne jen u nás ale s tím rozdílem že děti máme u sebe pořád v jednom kuse
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)