| AKCINOS | 
 |
(3.7.2004 5:31:21)
Tak jsem si z nudy cetla clanky a narazila na tenhle. Zaujal mne. Ale pri jeho cteni jsem mela ponekud smisene pocity. Nevim co si mam o tom myslet, ale na mne ten clanek pusobi dojmem - volani o pomoc, nevim si rady s vychovou atd. Mozna se pletu, ale ja osobne mam z neho tento pocit.
Taky jsem si cetla nektere prispevky k clanku a priznam se, ze nad mnohymi jsem se musela pousmat. Ne proto, ze jsou "naivni", ale proto, ze jsem vlastne prozila kdysi neco podobneho a vzpomnela si na to.
Monty chce, aby ji manzel pomohl s vychovou, ze jen lezi a spi, ze musi prosit tchyni, ze pri materske musi pracovat atd. ?Ale proc si takhle ztezuje zivot???!!!
Jsem starsi rocnik a moje deti jsem zacla vychovavat v minulem rezimu a skocila s nema do revoluce.
Tehdy jsem byla vdana, mezi detmi nebyl velky vekovy rozdil, takze jsem se mela co ohanet. Manzel mi taky s nicim nepomohl. Kdyz jsem potrebovala jit nakoupit, bohuzel, musela jsem vzit hluboky kocarek a starsi dite bud posadit pod nej do kosiku, nebo ho dat do sportaku. Bylo to dost legracni pohled, tlacit pred sebou hluboky a za sebou tahnout sportak. Ale jinak to proste neslo. Manzel sel z prace misto domu do hospody. Behala jsem s detmi po nakupech, zarizovala, k lekari (jak k detskemu, tak ke svemu) atd. Mela jsem sice tchyni kousek a babicku, a taky mi dost pomahaly, ale tchyne je operovana na srdce, takze ta pomoci moc nemohla a babicka uz mela "odslouzino", jen sem tam pohlidala, kdyz jsem opravdu nutne potrebovala. TAkze vsechno sama. A k tomu jsem stihla doma uklidit, navarit, vyzehlit, vyprat a dokonce jsem si upletla plno svetru a nasila plno veci jak pro kluky, tak pro sebe. Ja si myslim, ze vse jde skloubit. Ale, musela jsem tomu neco obetovat. Ta obet byla moje dobra pracovni kariera. Vzdala jsem se ji ve prospech svych deti a jejich blaha. A vyplatilo se mi to a dodnes toho nelituji. Pri konci druhe materske mi volali z prace, jestli bych na mesic nemohla nastoupit, ze mne potrebuji. Takze jsem na mesic prerusila materskou, deti prihlasila do jesli a skolky a mesic pracovala. Mohu rict, ze tehdy jsem opravdu mela co delat, abych neodpadla. Rano v 5 hod. vstavat, v 6 obliknout kluky a utikat s nema kilometr do jesli a skolky. Klukum se nechtelo, to vite, skoro jeste batolata toho tolik nenachodi, kolikrat jsem musela vytahnout kocar. No, mesic jsem to vydrzela a byla rada, ze mohu byt opet s detma doma. Kdyz mi materska skoncila, nastoupili znovu do skolky. Byli starsi, takze ranni honicka uz nebyla tak hrozna. Casem si na to zvykli a byli to oni, kdo budili mne, ne ja je. NO a vychovavala jsem je vlastne az do soucasnosti. Vsechno jsme zvladli a nepotrebovali jsme k tomu ani manzela (se kterym jsem se po case rozvedla). Prijem nam pro tri stacil a bidu jsme nemeli.
Proto ty me smisene pocity, protoze dnesni mlada devcata si jedna vedle druhe stezuji, ze to nezvladaji, prosi maminy, babicky, tchyne o pomoc, o hlidani atd. Moje mama mi taky rikala, ze koho jsem si vzala, toho mam doma, at ted nebrecim a staram se. Kazdy to pry musel vydrzet. To vite, ze jsem byla tenkrat vzteky bez sebe, byla jsem mlada, chtela jsem se bavit, chodit mezi lidi, tancovat atd. Ale proste to neslo. S detma to nejde. Jednou mate povinnost vuci nim a to by melo byt prednejsi. Ja si myslim, ze v tom je problem dnesnich mladych zen a maminek. Ze jim "jiny svet" umoznil lepsi druh sebevzdelavani, zabavy, uplatneni atd. a nedokazou to skloubit s miminem. Chteji mit mozna oboji a kdyz to nezvladaji, volaji o pomoc.
Ja bych Monty zatla zuby a vydrzela, protoze ten tvuj manzel Ti asi opravdu nepomuze. Muze zena tezko predela, je to jen naivni predstava pred svatbou - ja ho po svatbe predelam. Ja si to taky myslela a nakonec jsem stejne na vsechno zustala sama a jeste musela resit manzelovy problemy.
Je to opravdu tak hrozne, ze se to neda zvladnout? Mas jen jedno dite, vetsinou maji zeny deti dve i vice, to bych chapala, ale pri jednom diteti je prece fura casu na vsechno. Ja osobne bych dala prednost diteti a v noci dobremu, zdravemu spanku misto vysedavani u psani. Jen si nicis zdravi. Zkus zapremyslet, jestli to psani opravdu stoji za to, anebo by ty tri roky mohlo jit stranou.
Napsala jsem toho asi hodne, nechci Vas unavovat, ale tak nejak jsem to mela na srdci.
Omlouvam se , jestli jsem se nekoho dotkla, asi mam jiny nazor ne Vy - mlade holky.
Sona
|
| sally | 
|
(3.7.2004 6:04:53)
Kazdy to pry musel vydrzet. To vite, ze jsem byla tenkrat vzteky bez sebe, byla jsem mlada, chtela jsem se bavit, chodit mezi lidi, tancovat atd. Ale proste to neslo. S detma to nejde. Jednou mate povinnost vuci nim a to by melo byt prednejsi
No já zase nevím, proč bych měla trpět - proto, že "se to musí vydržet"? Podívej se na generaci totáčových mamin - v padesáti z nich byly udřené babky se špatnou trvalou a v teplákách - protože byly zvyklé držet hubu a krok a protože se slušelo, že ženská dře jak kůň a všichni ostatní jsou přednější než ona sama. Ano, jsi hrdinka, že jsi to vydržela, ale to neznamená, že to musí "držet" i ostatní.
|
| AKCINOS |
|
(4.7.2004 19:42:16)
Musim se smat, hlavne tobe
SALLY: proc tolik stiplave ostrosti vuci mne. Ja jen napsala, jak to chodilo za mych materskych let a nikoho jsem svym prispevkem nenabadala k tomu, ze to ma delat, tak jako ja. Nejsem zadna hrdinka, jak pises, jen obycejna zenska, ktera vzala rozum do hrsti a nefnukala, protoze musela vzit zivot tak, jak je. TO vis, ze bych byla radsi,kdybychom se na vychove a chodu domacnosti podileli oba - ja i manzel. Hadam, ze budez zrejme mlade devce, ktere nema s zivotem a materstvim valne zkusenosti a patris do generace, hlasajici "jen my mame pravdu a Vy jste vsichni zastarali". Promin, ale ten Tvuj prispevek je plny ostre zasti vuci nam, starsim rocnikum.
Nikde jsem nepsala, ze musis trpet, protoze se to musi vydrzet. Ale na druhou stranu - ono nekdy opravdu nezbyde nic jineho, nez to pretrpet a ja zase vim, ze nejsem jedina. A ze by ze mne byla ta Tebou popisovana udrena babka se spatnou trvalou s teplakama, tak to se velice mylis. Jsem (nekdy az velmi) moderni zena strednich let, s velmi modernim vlasovym strihem, vybranym vkusem v oblekani (nekdy az extravagantnim),teplakove soupravy pouzivam na joging a s sirokym rozhledem...atd. Mozna Tva maminka patri do Tve skupiny a proto mas takovy nazor. Ale nechci se Te dotknou, jen Ti odpovidam na Tvuj ostry prispevek vuci mne.
LIZO:
ale vim, co je to nemit babicku. Ja sice mela ve stejnem meste nemocnou tchyni a vedle v baraku svou babicku (pro me kluky prababicku), ale to bylo vsechno.Mi rodice bydleli daleko v jinem meste a nemysli si, ze kdykoliv jsem poprosila o hlidani, ze jsem to hlidani mela. Spise to bylo sporadicky a ty moje kluky jsem musela vsude "tahat" s sebou. Nebylo to nic prijemneho. Jestli jsem mela hlidani, tak jen mozna ve stylu, kdyz jsem byla u tchyne, tak jsem ji poprosila, jestli si muzu odsocit nakoupit atd. Takze to hlidani neni zase az tak valne.
VIs, prarodice se do hlidani uz moc nehrnou, a ja se tem lidem nedivim, maji svoje odvychovano, chteji mit klid na stari a ne se starat na stara kolena. Jo, vemou vnoucata na prochazku, na vylet, na kolotoce, aby se s nema pochlubili atd. ale to je asi tak vsechno. A neznam ve svem okoli nikoho, kdo by prekypoval radosti z toho, ze jim mladi navesi na krk sve ratolesti a oni na stara kolena hlidaji a hlidaji.
Hovorila jsem telefonicky s mou matkou, ktera zije v CR na tohle tema, co by se stalo, kdybych tenkrat jim davala sve kluky kazdou chvili na hlidani atd.
A odpoved: No, dobre ze Te to ani nenapadlo, tata by Te vyrazil a ja vlastne taky. Jednou to jsou Tvoje deti a Tys mela povinnost se o ne starat, nas do toho netahej. Tak jak jsme vychovali my Vas, tak jsi mela vychovavat sve deti i Ty a nespolehat na nas. Nam taky nikdo nepomohl.
A ja se ji ani nedivim, protoze ma pravdu. A navic, mela stejny nazor na to, ze dnesni mlade holky nic nevydrzi a jsou rozmazlene, tim, ze jim rodice dali doslova vsechno pod nos.
Ale opakuji, nechci se nikoho dotknout, protoze pisu jen svuj nazor. Aby opet nedoslo k omylu, nikoho Tim nenabadam, aby to realizoval.
Mimochodem, myslim, ze neco podobneho tady pise i Vladka, zrejme bude ze stejne generace, jako ja. Takze i tady jsou videt nazorne rozdily na drivejsi a dnesni zivot. V necem asi skutecne budem mit pravdu...
|
| sally |
|
(5.7.2004 2:18:46)
Milá Soničko,
tvůj příspěvek mi vyzněl v duchu "já jsem to vydržela, tak to musíte vydržet taky a nefňukat". Tyhle řeči zase přijdou poměrně záštiplné mně. To, že jsi měla za muže chlapa, který na tebe kašlal je jedna věc, to že jsi to snášela a nechala si to líbit zase ještě další. To, že jsi to vydržela je hrdinství - ale rozhodně to nepovažuji za nějakou "ctnost". (tak jako nepovažuji za žádnou ctnost to, že Monty akorát vede řeči o tom, co ten její mužskej nedělá, ale nijak to neřeší). Prostě mi to nepřijde nic k chlubení, ani hodného následování. Dle mě je opravdu lepší partnerské vztahy a péči o dítě ŘEŠIT, než jenom "trpět".
|
| Vladka | •
|
(5.7.2004 2:48:28)
Soni, diky za podporu. Mozna nechtic, ale podporila jsi muj nazor. Budes asi stejna generace, jako ja. Dnesni holky chteji mit vsechno a neumi si to zkoridovat.
Mozna Sally, ma Sonicka v necem pravdu. Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".
Holka, zkus si o tom popovidat se svou mamou, ta Ti rekne svoje a pak mozna pochopis, ze tenhle problem je zcela o necem jinem. Proste v zivote musi kazdy ustoupit a zenska musi na cas ustoupit i treba v dobe materske.
Sambo, ja si taky myslim, ze plati prislovi:
koho jsme si vzaly, toho mame a takovy zivot mame
|
| Alca13 | 
|
(5.7.2004 3:21:42)
Vlaďko, nezlob se na mě, ale to, co říkáš jako neměnné věci prostě nemusí nutně platit ve všech případech. Možná jsi obklopená chlapy, kteří se akorát válí na kanapi a ničím ti nepomůžou...a jsi s tím smířená a jsi v pohodě. Ale ne všechny se s takovýma hodláme smířit a ne všichni taky takoví jsou.
Já jsem asi mladší generace, nic jsem si nemalovala na růžovo, ale mám partnera, který mi doma pomáhá, stará se o dítě a vůbec děláme věci na půl. Do hospody chodíme spolu, když seženeme hlídání a nebo se střídáme. Chlapa, který by se akorát doma válel bych zase kopla do p....e já.
Protože jsem věděla jakého chlapa chci, vybrala jsem si takového, který mi vyhovuje. Jsem emancipovaná a můj partner to bere.
|
| Karca 1 | 
|
(5.7.2004 8:42:39)
Sonicko,
ja si myslim, ze jsi uzasne sikovna zenska!!! Opravdu je obdivuhodne co jsi vsechno zvladla. Nemohu vsak s tebou souhlasit v tom, ze zenske musi zatnou zuby a odedrit vsechno samy. Da to hodne prace, primet toho meho aby mi pomahal, ale dela to, kdyz si o to reknu a i za cenu ze se obcas pohadame, bych nenechala lezet veskerou praci doma a peci o dite na sobe.
U cteni Monty clanku jsem take mela smisene pocity. Zaujalo me: "Manžely svých kamarádek a známých (mám na mysli ty „normální“) jsem vždycky tak trochu litovala. Chodili domů utahaní jako psi a ještě po nich byla vyžadována velmi aktivní spoluúčast na zaopatření dětí, zatímco jejich drahé polovičky nad kávou sem tam utrousily něco nelichotivého o částkách na výplatní pásce. Tento rodinný model se mi nějak nezamlouval – navíc by mi hrdost ani nedovolila nechat se od chlapa živit. Všechny své minulé partnery jsem proto de facto živila já. Konec konců, bylo to logické. Workoholici v kravatách a v sáčku, ani superúspěšní podnikatelé v drahých vozech mi nikdy neimponovali. Muž mých snů byl vždycky nezávislý vlasatý hippík s bohatou knihovnou, slovní zásobou a neméně bohatým společenským životem. Vlastně se mi tenhle sen vyplnil. Má jen jednu jedinou chybičku – bohatý společenský život mého manžela se mne téměř netýká."
Zde mi pripada, ze ted dela to same jako jeji kamaradky jejichz manzely predtim litovala.
Na druhou stranu je tady otazka financi, protoze vydelavani penez je chtejme nebo ne, nezbytne. Tzn. pokud Monty vydela mnohem vice penez nez manzel, chapu, ze je to ona kdo pracuje vice, a ze nemuze zvolit byt doma na plny uvazek.
A k typu partnera, bohemove opravdu vetsinou vydelaji mene nez podnikatele v kravatach, a svym vyberem partnera nepochybovala. Takze v podstate v tomhle souhlasim s tim, ze se neda dodatecne zcela zmenit osobnost zvoleneho partnera, a clovek musi v urcite mire zit s tim, co si vybral. S partnerem se domluvit na tom, s cim je realne schopen prispet do spolecneho zivota. Je to jako treba s vyberem vozu ;), pokud se mi libi male auticko se kterym vsude ve meste zaparkuji, nemohu pak jen nadavat, ze se do te potvory nic nevejde a nevyjede serpentiny v lesnim terenu do hor...
|
|
|
| sally |
|
(5.7.2004 4:08:32)
Vlaďko,
no to je mi líto, že máš chlapa, který se válí doma na kanapi a ještě tě kope do prdele.
Já ne. Samozřejmě, že nešílí radostí, když musí přebalovat, vařit, nakupovat - já taky nejsem celá bez sebe, když je potřeba umýt záchod nebo vytřít podlahu. Ale prostě ty věci se musí udělat a čím dřív se udělají, tím dřív bude čas na ty příjemnější věci - výlet, dobrou večeři, popovídání... cestujeme, lezeme, fotíme, lyžujeme, potápíme se, lítáme balónem... a do toho máme malé dítě a žádné hlídání. Kdybychom se nepřizpůsobili oba, nemůžeme z toho dělat nic.
|
| Vladka | •
|
(5.7.2004 18:06:10)
Sally + Sylvie:
tak ted jsem se rozrechtala:
Muzete mi prosim napsat, odkud tak presne vite, ze ja mam doma chlapa, ktery se vali na kanapi a kope mne do prdele? ha ha ha
Tady je videt, jak zensky prekrucuji a jak vznikaji babske drby... ha ha ha
Ja nikde nepsala, ze takove chlapa mam doma, protoze ziju sama a mam pouze pritele, ktery ma svuj byt, takze nebydlime spolecne a me deti jsou jiz dospele, maji svuj zivot.
Pokud jste mely na mysli dobu minulou, tak jsem tenkrat razne zakrocila a kopla toho chlapa do prdele JA, nicmene, JA jsem musela zatnout zuby a ty deti vychovat. To je rodil. Nejsem ten typ, ktery bude chlapa presvedcovat, ze mi musi pomoct atd., tak hluboko jsem neklesla, to radeji zatnu zuby a jedu dal.... po svem, jak to chci ja atd.
Je ponizujici (alespon pro mne) neustale nekoho presvedcovat (v tomto pripade chlapa), ze byby lo dobre mi pomoct treba s vychovou ditete atd. kdyz vidim, ze je kvuli toho kraval, ze dela citronove ksichty atd.
Ale kazdy mame v sobe zabehnytu zivotni styl, kterym se ridime a ja se ridim tim svym. To znamena, ze NIKOMU NEVNUCUJU TEN MUJ.
TOHLE JE DISKUSE A JA JENOM PRISPIVAM SVYMI PRISPEVKY, TO ZE SI NEKTERE Z VAS NAZOR VZTAHUJI NA SEBE, TO JE MNI UPRIMNE LITO.
Ona - vztahovacnost - je docela spatna vlastnost.
Ja s vama diskutuju tak, jak bych s vama diskutovala, sedic spolu treba na lavicce na detskem hristi. Na tohle tema se da debatovat do nekonecna a pritom kazda bude porad hajit ten svuj styl.
Takze devcata, priste nez neco zase placnete na papir, premyslejte, ale na druhou stranu, trochu humoru zas neuskodi, alespon jsem si procistila plice smichem.
Zdravim vas - pokrokove maminy
|
| Jana Z. | 
|
(5.7.2004 18:41:06)
Vladko,
a muzes napsat odkud ty tak presne vis, ze se doma musime doprosovat a ponizovat v pripade, ze nam nasi partneri pomahaji?
Tedy rekla bych, ze mam doma hooodne podobny model jako Sally a fakt o nejakem doprosovani neni doma rec, na to jsem prilis hrda a tvrdohlava...kdyz bych to musela tahnout vsechno sama - tak pak opravdu sama..stejne jako ty Vladko..
Zatim mam ale toho "sveho E.T.ho", ktery ma stejny zajem na chodu rodiny a vztahu jako ja, nemame zadne trpasliky (obcas by bodli)ani haldu pribuznych co by nam pomahali - takze si musime vystacit navzajem a umet se normalne dohodnout a vyjit si vzajemne vstric..
Ze nam - mne i jemu - nejaka prace nevoni, s tim clovek nic nenadela, udelat se to musi..a tak to oba bereme..(jak rikam obcas by bodl trpaslik na surovani podlahy ci manza prosi jeziska o plamenomet na sekani zahrady;-)
jana
|
| Vladka | •
|
(6.7.2004 17:04:28)
Jani:
A kde ja jsem psla, ze me nazory patri jen VAM a TOBE, zase davas jenom najevo neschopnost vnimat smysl prispevku. Ja to psala prece na zeny - mlade holky - maminy vseobecne. ne primo na Tebe. Je mi lito, ze jsi tak strasne vztahovacna. Delej s tim neco...Uz to nebudu do nekonecna vysvetlovat. No coment...
Mysaku:
Tak to Ti preji, zrejme jsi nasla tu pomyslnou jehlu v kupce sena, protoze takovych muzu, jak popisujes sveho manzela, je skutecne, ale skutecne pramalo. Mam hodne znamych, kamaradek, pritelkyn, ale ani jeden manzel neni takovy, jako ten Tvuj.
Budes "stastna zena" vaz si toho
Sary:
Mozna me nazory vysly hloupe jenom Tobe (hadam Ti bude tak cca 25 - 29), ale kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor. Vy mladi si to totiz nechcete priznat, nechcete vzit na vedomi, ze materstvi neni jen prochazka ruzovym sadem a branite se tomu zuby nehty. Ono to vyzniva i z Tech Vasich prispevku. Ale ja Vam to neberu, ja s vama "znovu opakuji" puze diskutuji, podobne, jako bychom vedly debatu osobne,nekde na lavicce v parku, nebo u kafi v hospode. A uz vubec Vam necpu zadne moudra, o nicem takovem nevim. Ale ja mela za to, ze jsi chodila do skoly a ucila se chapat smysl a obsah cteni...(slohove prace atd.) Zkus si precist prispevky jeste jednou a prijdes na to, ze to co pises,tam nikde neni...Ale je Tvoje vec, jak si je preberes.
Lili:
Je prece rozdil male deti - velke deti. Taky jsem cetla nektere Sonicciny prispevky a je prece jeji vec, jestli hodi deti do zivota driv, nebo pozdeji. Na jednu stranu to ma i vyhodu - nauci se samosttnosti, odpovednosti, hospodarit s penezi (co si vydelaji atd.) Prece se nechcete starat o sve potomky az do smrti a zemrit jako Matka Tereza. Az budou Vase deti ve veku Soniccinych, udelate mozna (pisu Mozna) to same, protoze si uvedomite, ze zivot je proto, abychom ho prozili, ne prootrocili a ze deti se musi postavit na vlastni nohy, musi chtit neco dokazat a ne jim strcit vse pod nos. No a tady jsem zase u toho, jak jsem psala, ze dnesni mladi lidi dostanou vse pod nos. Je to asi v tom, ze se matky o sva decka staraji i v dospelosti a oni jsou na to zvykli a povazuji to za samozrejmost. Ja jsem pro se starat, ale s mirou, ne jim "vytirat zadnice", tj. mit starost, zda jsou zdravi, zda jsou stastni atd. A zrejme na to
Sonicka prisla. To ze odjela do Ameriky neni prece z jeji strany zadny zlocin vuci detem, Ti jsou opravdu dospeli.
|
| Alca13 |
|
(6.7.2004 17:29:59)
Vlaďko, tak to já se mám, taky jsem podle tvé definice "šťastná žena". Prostě jsem věděla s jakým druhem chlapa chci mít dítě a taky to tak udělala. Věděla jsem, že nikoho nikdy nepředělám a vybrala si toho, jaký vyhovuje mě.
Já si taky nikdy nemyslela, že mateřská bude procházka růžovým sadem...naopak, myslela jsem, že to bude mnohem horší....je to paráda, asi hlavně kvůli tomu chlapovi.
Vidíš, já jsem zase případ jako Soničky děti, moje máma odjela do ameriky když mi bylo sedmnáct a tak zase vím z opačné strany co to je když tě hodí do vody a plav. Můj otec byl alkoholik a tak jsem prostě musela plavat sama. Jo, zvládla jsem to, zvládnout se dá všechno, drogy mě nezabily, AIDS jsem nechytla a dneska je ze mě normální holka. Pár let to ale nic příjemného nebylo...Tím teď ani náhodou nechci psát, že odejít od dospívajících dětí je špatné...nikdy jsem to mámě nevyčítala...ale já vím, že bych to nikdy neudělala. Tohle není v žádném případě útok na Soničku, každý děláme svá rozhodnutí v životě a jsme za ně zodpovědní hlavně sami sobě, ostatní do toho nikdy nevidí jako my sami.
|
|
| Šáry | •
|
(6.7.2004 20:25:44)
Vlaďko,
tak jsem si dala tu práci a udělala to, co jsi chtěla - přečetla jsem si ještě jednou Tvé příspěvky v diskusi. S dovolením ocituji ty jejich části, které mě nejvíc nadzvedly:
"Jo, holka, ted se musis starat sama, dite a kariera nejdou k sobe. Bud budes vychovavat dite a tim padem se starat i o domacnost, protoze tyhle dve veci k sobe odjakziva patri, nebo das dite do skolky, k pani na hlidani nebo jinde a budes budovat karieru. Jinou moznost nemas.
Odjakziva je znamo, ze chlapi do dite jen zploti a tim to pro ne konci, nemame po nich uz dal nic chtit. Jsou vyjimky, ale hledaji se jako jehla v kupce sena. Vsichni chlapi jsou v tomhle stejni. Takze bud Te bude zivit Tvuj manzel a Ty se starej o dite, domacnost a zapomen na karieru, nebo se s tim budes muset smirit. Tady zadna rada neexistuje. BUD - A NEBO!!!
Takze opravdu je to - bud domacnost, dobre manzelstvi atd. nebo kariera. Obe dve veci zkloubit nejdou.
Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".
Holka, zkus si o tom popovidat se svou mamou, ta Ti rekne svoje a pak mozna pochopis, ze tenhle problem je zcela o necem jinem. Proste v zivote musi kazdy ustoupit a zenska musi na cas ustoupit i treba v dobe materske.
...kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor."
Nás ve škole neučili chápat smysl slohových prací, nás učili ty slohové práce psát ;o)), vyjadřovat se tak, aby čtenář pokud možno bez problémů pochopil, co máme na mysli, a nemusel pracně dešifrovat "co tím chtěl básník říci" . Taktéž nás učili vážit slova a vážit si slov a to, že můžeme říct prakticky cokoli, ale musíme si být vědomi, CO říkáme. Pokud napíšeš "všichni chlapi jsou v tomhle stejní" nebo "kterakoliv zenska blizici se me generaci bude mit a ma stejny nazor" pak, jestliže se najde na celém světě jeden jediný chlap, který je "v tomhle jiný" nebo jediná "ženská blížící se Tvé generaci" , která si o tom bude myslet něco jiného, znamená to, že výše napsané NENÍ PRAVDA. Ty to ale jako pravdu prezentuješ, a to musí být k smíchu nám, jejichž mužové a otcové byli a jsou jiní, jejichž maminky by měly jiný názor. My, které děláme kariéru a současně máme dítě a troufáme si říct, že jedno ani druhé nešidíme. My VÍME, že to pravda není, a to Ti vytýkám.
Kdybys řekla třeba "většina mužů, se kterými jsem se setkala, byla taková", tak neřeknu ani fň, protože to může být docela dobře pravda a já nebudu schopná to posoudit.
Možná Ti to bude připadat jako slovíčkaření, ale já jsem jako hodně mladá holka takové řeči slýchala a dost mě to ničilo. Protože jsem ještě byla zelenáč a říkala jsem si, jsou to starší zkušené ženské, mluvi z nich zkušenost, to ono to manželství bude pěkně nanicovatá instituce. Než jsem si ověřila, že to tak být NEMUSÍ, uplynulo docela dost let, kdy jsem se trápila strachem - a úplně zbytečně.
Mimochodem, ubrala jsi mi deset let - díky :o)))
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(6.7.2004 17:15:25)
Vlaďko, proč myslím, že máš doma takového chlapa, jaké ve svých příspěvcích popisuješ? Inu,jednoduše proto, že každý soudí toho, co sám zná. OK, doma takového tedy UŽ nemáš. Ale stejně ten tvůj pohled na chlapy mi přijde tak trošku smutný :o( Každým tvým příspěvkem jenom ukazuješ, kolik zloby na chlapy v sobě máš :o( Možná, kdybys uvěřila, že ne všichni jsou takoví, jako popisuješ, tak bys taky měla doma někoho, kdo s domácností a dětma pomůže. Nebo jinak - kupříkladu manžel ráno vodí starší do školky (jak já nenávidím ranní vstávání!). Když někdy náhodou nemůže, tak on POPROSÍ MNE, jestli bych JÁ JEMU nepomohla :o)
S.
|
|
|
| Iva | •
|
(19.7.2004 20:41:19)
Jsem asi tak generace mezi Soničkou a Vlaďkou a převážnou většinou ostatních pisatelek, a musím se těch dvou zastat. Totiž, je to tak - já chápu, jaké mají názory, protože si dovedu představit jejich životní zkušenosti. V době, kdy ony vychovávaly děti, ženské fakt na růžích ustláno neměly, a nezbylo než to všechno vydržet. Ani si to dneska neumíme představit.Dnes je to ale hodně jiné, a myslím, že i když třeba naše generace tu plnou rovnoprávnost ještě nevybojuje (ta pohodlnost mužů a představa, že ženy jsou od toho, aby kolem nich poskakovaly a dřely je u mužů hodně hluboko zakořeněná, i u těch, co si to sami o sobě nemyslí), stojí to za to. Kdo přistoupí na podmínky a nic proti tomu neudělá, dává najevo, že s nimi souhlasí, a já nesouhlasím s tím nechat chlapa válet se na kanapi a tahat děcka na nákupy jako koťata, tak radši riskuju spor a děti mu svěřím, nebo prostě nenakoupím. My dnes navíc máme výhodu i podpory veřejného mínění, dříve by ženu, která by si něco takového dovolila, ukamenovali, a možná bych měla psát ukamenovaly, protože jsou to hodně i starší ženy které "kopou" proti svému družstvu a pomlouvají ty, co si nedají od chlapů tolik líbit. Opakuju že ale před dvaceti lety neměly na vybranou, tak to prostě chodilo a je zas v tonmto smyslu masírovaly jejich matky.
Je na nás postarat se, aby to naše dcery měly ještě snazší.
|
|
|
| Sylvie |
|
(5.7.2004 7:40:24)
Milá Vlaďko,
vidíš - a u nás to bylo naopak :o) Manžel - podnikatel, má hodně práce a já vždycky brala jako samozřejmost, že prostě děti + domácnost + drobná pomoc s podnikáním je na mne. Jenže tý pomoci s podnikáním narůstalo, dítě přibylo druhé... a jednoho dne mi manžel oznámil, že odchází, protože se nestíhám věnovat sama sobě. No, nezabilas bys ho? ;o) Byla z toho rodinná bouře. A teď? Představ si, manžel převzal na sebe část povinností kolem dětí. Ne moc, přeci jenom narozdíl ode mne pracujemimo domov, ale takové, které mi hodně pomůžou. Nevím, jak by takoáhle situace byla vyřešená v romantických filmech, nicméně naše řešení mi vyhovuje.
A že každej chlap leží na kanapi, čte noviny, chodí na pivo, kope ženskou do zadnice a bla bla bla... jakého chlapa jsi si vybrala, takového máš. Pokud ti zkazil pohled na ostatní muže, je mi to líto. Naštěstí existují i jiní :o)
S.
|
|
| Mysak, Janek 11/03 | 
|
(5.7.2004 18:40:16)
Vladko a tobe podobne zenske,
ja porad nechapu proc hazite vsechny chlapy do jednoho pytle? Prece neznamena, kdyz ten muj byl, je, nebo bude takovy a makovy jsou takovy vsichni....... co to je za blbost????
Muj chlap je uzasny, protoze nejenom ze kluka strasne rad prebaluje a pritom si s nim hraje, tak taky vyzehli, umyje nadobi, nebo udela cokoliv co ja nestiham a to ho vuuuubec nemusim prosit.....
Jasne ze si rad chvili zalenosi na kanapi vetsinou kdyz prijde z prace a je unaveny, ale pokud mu reknu ze potrebuju aby sledoval nebo si pohral s klukem protoze se potrebuju najist..... tak nikdy nezaksichti ani mi nic nerekne ve smyslu nemam cas chci odpocivat...
Chtela bych dodat ze na kluka se tesil strasne moc a ani po narozeni jeho nadseni a elan nevyprchal......(coz se mozna o jinych chlapech rict neda)
To je vsechno jenom a jenom o toleranci a charakteru cloveka samotneho a vse to souvisi s vychovou. A ne protoze to je chlap tak jeho charakteristickym rysem je lenost a netolerantnost a sobeckost............takovych je spousta i zenskych...........
|
|
| Šáry | •
|
(5.7.2004 20:13:12)
Vlaďko,
v jednom příspěvku se obouváš do chlapů, že by od nich pes kůrku nevzal, v druhém zase říkáš pravý opak - tak jak to tedy vlastně je?
Slova "Ono to opravdu v zivote chodi jinak, nez si to kazda z nas predstavovala pred svatbou. A to, ze se vse vyresi nejakym povidanim mezi manzely - tak na to zapomen. To je jen opravdu v romantickych filmech. Chlapi byli, jsou a budou porad stejni, at chces nebo nechces, lezeli a porad budou lezet na kanapi a cist noviny, zatimco zenska bude litat kolem s hadrem (tot klasicky priklad skutecnosti), budou chodit na pivko ci na ryby a zenska s tim nic nenadela. Chlapi maji totiz porad zafixovano, ze oni jsou Ti pani tvorstva a zenska musi poslouchat, i kdyz je emancipace. Chlapi ji proste neuznavaji. A od toho se odviji ty stale po generaci trvajici trampoty na tohle tema. neznam muze, ktery by radosti silel, ze musi doma prebalovat, uklizet, stale se usmivat na zenu, udelat vse, co ona rekne, takovou zenskou chlap po case kopne do pr... a bude si hledat submisivni zenusku, s kterou bude mit doma klid a ktera ho nebude "otravovat".
tak tahle slova pokládám za mimořádně hloupá a nebezpečná. Protože nemístně generalizují a protože se tváříš jako vševědoucí moudrá vědma, která spolkla všechnu moudrost světa. Právě takové řeči možná mohou za to, že si nejedna z mladších holek nechce pořizovat děti a vázat se, protože kdo by dobrovolně lezl do takového chomoutu, co popisuješ. Ano, jistě jsou takoví muži. ALE JEN NĚKTEŘÍ, NE VŠICHNI. Spousta našich manželů přebaluje, krmí, vaří, uklízí. Něco z toho je baví víc, něco míň, asi jako nás. Ale věř mi, že takoví EXISTUJÍ.
Některé ženy o generaci starší, než jsme my současné maminky, mají zřejmě podobnou potřebu jako mazáci na vojně, nebo dědečkové, co vzpomínají na své krušné dětství, jak chodili bosky do školy a k jídlu měli jen krajíc chleba. My jsme si odtrpěly své, tak vy musíte taky. A kdo si na to stěžuje, je rozmazlená fiflena, které doma snesli všechno až pod nos. Rychle zapomínáte, že v našem věku vám vadilo leccos, nad čím dneska možná jen mávnete rukou, ale pokud nám to chcete sdělit jako (jistě cennou) zkušenost a budete to dělat tímhle mentorským tónem, tak vás nejen nebudeme poslouchat, ale ještě si o vás leccos pomyslíme. Nehledě na to, že jsou to občas opravdu nepravdivé žvásty (spousta věcí se opravdu DÁ vyřešit diskusí, netvrdím, že je toho schopen KAŽDÝ, ale určitě je jich dost. S uznáním ze strany chlapů také nemá řada z nás problém, to že je máte vy, opravdu nemusí znamenat, že to tak je všude.)
My "fifleny" máme taky svoje problémy, ne každá z nás byla chovaná ve vatičce, tak si laskavě ty a Sonička nechte uštěpačné poznámky na naši adresu.
Ty řeči by mě neštvaly, kdybys je prezentovala jako vlastní zkušenost, to bych respektovala. Ale že nám je cpeš jako obecná moudra, že to prostě "tak je a přes to nejede vlak", tak to mě nadzvedlo ze židle.
|
| sally |
|
(6.7.2004 0:06:45)
Šáry,
díky.... napsala jsi to skvěle, nemám co dodat...
|
|
| LILI | •
|
(6.7.2004 11:58:26)
Hned na uvod musim rict,ze mne clanek pripadal spis jako vyliti srdicka,nez prosba o radu.Mne vyhovuje jiny zpusob zivota nez Monty,materskou si uzivam a nikdo mne nedonuti nastoupit do prace driv nez za tri roky.V praci budu jeste hodne dlouho,ale materska se uz mozna nebude opakovat.Tim neodsuzuji nikoho kdo chodi do prace,nebo studuje atd.,proste to jen citim jinak.
Reagovat chci hlavne na prispevek od Sonicky.
Sonicko,ja Vam/TI nejak nemuzu uverit ty zasluhy,kteryma se tady kasate.A to hlavne z duvodu,ze jsem cetla nektere vase prispevky v jinych diskuzich.Kdyz se tu obouvate do mladych a nezkusenych mamin a predhazujete jak se az do soucasnosti venujete svym detem a jak jste obetovala prac.karieru atd.Pro mne budou deti detma jeste dlouho a neumim si predstavit opustit je a jet zit novy zivot do Ameriky.Kdo se ted stara o vase deti? Ta mama co by vas vyrazila,kdyby jste po ni chtela hlidat?(Psala jste,ze v dobe odjezdu mladsi syn jeste zdaleka plnolety nebyl.)Vubec bych vas zpusob zivota nekomentovala,je to vase vec,nebyt toho prisveku kde s prominutim placate.
P.S.Ja mam deti brzy po sobe a zvladam to a nestezuju si.Babicky u nas nefunguji,za to mam skveleho manzela.
|
| AKCINOS |
|
(8.7.2004 19:36:07)
Nemam zajem ani chut diskutovat v teto diskusi, ponevadz mam na ni vlastni nazor, ale neda mi reagovat na prispevek LILI:
Lili, takze prrr - pryc od mych deti. Jestlize neznas celou situace v mem zivote (prevazne ohledne deti a jejich zaopatreni atd.), nech je byt na pokoji a nesrovnavej mou vychovu s tim, jak jsem reagovala na story Monty. Me deti jsou velice dobre vychovane, nepotrebuji me "opecovavani" do nekonecna, chteji byt samostatni, postavit se na vlastni nohy. To, ze ja jsem 10 000 km od nich jeste nic neznamena, maji vse co k zivotu potrebuji. A to, ze mladsi syn byl v dobe meho odjezdu jeste neplnolety - a co ma byt? Mam ho snad porad tahat za rucicku, ci co? Druhy syn je jiz plnolety a ma vlastni bydleni u MYCH rodicu a to je rozdil, nikdo ho uz nepotrebuje hlidat. Kdyz neco potrebuji, existuje TELEFON. Zodpovida pouze sam za sebe. A navic, obadva synove nyni maji moznost priletet za mnou. Ja je k tomu nenutim. Ja mam svuj vlastni zivot, svou povinnost (materskou) jsem splnila a tim to pro mne konci. Je to mozna trochu sobecke, ale moje vychova byla tvrda,razna a nekompromisni s cilem pripravit deti do zivota, naucit je nebat se resit tvrde situace, postavit se jim celem, naucila jsem je postarat se o sebe, nestydet se, nebat se atd. A upozornuji, ze me deti nestradaly laskou, city atd. z me strany. Te meli az prilis moc. Dnesni decka jsou rozmazlena jen proto, ze se hlavne mamy o ne staraji porad. Me deti maji to stesti, ze ja jsem se tehle vychove zdaleka vyhla (diky postoji mych rodicu stran hlidani atd.) Proto jsem je mohla "opustit" a vedela jsem, ze si v zivote pomuzou a dokazali to. Takze bud tak laskava, nechej mou vychovu na pokoji a radeji se zamysli nad tou svou.
Neni lepsi z deti vychovat lidi, kteri se neboji prosadit svou osobnost, nez z nich vychovat rozmazlene fracky, kteri si od mladi vypestovali trend "starej se mamo o mne, od toho jsi"
Jestli jste skutecne takove husy a chcete v dospelosti svym detem skakat a lezt jim stale kolem zadku - Vase vec a Vase starost - pak nebrecte nad rozlitym mlikem.
Konec debaty. Sona
|
| Šáry | •
|
(9.7.2004 0:56:11)
Soničko,
nezlob se, ale přesně to, co napsala Lili, mě napadlo taky.
Na jednu stranu brojíš proti "dnešním mladým holkám", že své děti rozmazlují a nosí jim všechno až pod nos, a popisuješ, jak jsi byla na všechno sama. Ale zapomínáš, že jsi v té době (a zčásti i teď) měla rodiče, tchánovce a babičku, a říkala jsi, že ti, i když byly děti malé, alespoň občas v případě nouze vypomohli. Myslím, že to někde vpředu psala Líza - je rozdíl, mít i takovéhle zázemí i jen jako pojistku, a prostě ho NEMÍT VŮBEC.
A kdo ti hlídal nezletilého syna, když jsi jela do Ameriky? Mám pocit, že jsi někde psala, žes ho nechala u rodičů. Takže Ti nakonec přece jenom vypomohli? Vzhledem k tomu, že nechat ho tady samotného je tuším trestné, tak Ti myslím pomohli docela dost.
NIkdo ti nebere, že jsi to neměla lehké. Lili Ti to už psala taky - vůbec by mne nenapadlo se do Tebe navážet, kdybys ze sebe nedělala hrdinku a přitom nenadávala na tu dnešní zkaženou mládež, která to ale vůbec nemusí mít lehčí, než kdysi Ty.
|
|
|
|
| Sarka B | •
|
(6.7.2004 19:07:38)
Mila Vladko,
Tvoje prispevky do teto diskuse jsou zajimave, i kdyz pro me ponekud adrenalin-zdvihajici cteni. Ale ten posledni je fakt dost "silny kafe". Sary uz ti moc vystizne odpovedela, tak ja bych to jeste rozvedla:
Vladko, ty (a tvoje zname) jsi evidentne nemela pri vyberu partnera a otce svych deti stesti, takze jsi k muzum dost zatrpkla. Promin, ale tvoje zevseobecnujici prohlaseni o chlapech a o vztazich chlap/zenska jsou bludy. Jiste, tech valecu na gauci/hospodskych typu bylo a bohuzel jeste je dost. Ale neco ti prozradim, ONI JSOU I JINI MUZSTI; a nejsou to jen "jehly v kupce sena", je jich dost. Patri mezi ne i muj manzel a muj tatka (a ne, zcela urcite nejsou "manzelciny onuce"). A neni to generacni rozdil. Vis, tak jsem si udelala takovy maly zpetny minipruzkum a zamyslela jsem se nad chovanim chlapu, co jsem znala z doby meho detstvi a dospivani (mimochodem, jeste za "totace"). Byli to chlapi s ruznym vzdelanim, z malych i velkych mest, mi pribuzni, otcove mych spoluzacek, sousede, znami. A VETSINA z nich byli normalni muzsti, co chodili na nakup, na tridni schuzky, s pradlem do pradelny, s detmi na vylety, kdyz bylo potreba, tak vyluxovali obyvak, apod. Vis, on i muj deda, ca. 1945, chodil sice rad na pivko a na marias, ale na svoje dva kluky a na manzelku si vzdycky cas nasel, a mel se svymi syny a zenou krasny vztah az do smrti. Takze ten tvuj model zcela urcite neni obecne platny. Proste ty a tvoje pritelkyne jste mely smulu, ze jste ty normalni chlapy nepotkaly.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(6.7.2004 20:21:25)
Muj deda (krom zedniciny a truhlariny na RD) doma varil, jezdil s tatou na vylety a v lese ho ucil stopy a stromy. Nikdy babicku nebil, nechodil do hospody a dodnes nejhorsi co si reknou je, dedousku, ty mne stves, babicko, nezlob mne, nebo pujdu na zahradu.
Muj tata (krom zedniciny a truhlariny na RD)nas vozil po hradech a zamcich, luxuje, jezdi na nakupy a dodnes mame rika zdrobnele krestnim jmenem a tak jednou za pul roku ho napadne ji koupit kytku nebo ji vytahnout na ples nebo na veceri, nebo se vypari z domu a jdou na "rande" - sami na prochazku.
Muj muz (krom sveho technickeho zamestnani) prebaluje, umi uvarit, kdyz ja nemam cas, podporuje mne v mych nepraktickych vytvarnych koniccich a na MD mi zavedl internet, abych se necitila odriznuta od civilizovaneho sveta. Ani jednoho nenapadne podrizovat toho druheho sobe, jsme tym. Doplnujeme se.
Asi ano, jake si je vybereme, takove je mame. Neni to o generacnich rozdilech. Vera a spol. vybraly spatne. Je mi jich lito.
|
|
|
|
| Líza | 
|
(6.7.2004 18:42:34)
Karo, opravdu koho si vezmem, toho máme, takže kdo si vezme chlapa, kterej už před svatbou kašlal na domácnost a měl pocit, že to je ženská věc, a myslel si totéž o přebalování mimin, nemůže ho předělat. To je tak jediný, v čem s tebou souhlasím. Povídáním s manželem se toho moc nevyřeší, pokud jsem si blbě vybrala. Dospělýho člověka nepřevychovám. Ale zapomeň, co ti říkala máma. Neleží všichni chlapi na kanapi a neskáčou všechny ženský kolem nich. To je jen jakási vaše omezená rodinná zkušenost.
|
|
| Líza |
|
(6.7.2004 18:43:32)
Promin, Karo, to nebylo, tobě, ale Vladce
|
|
| zdena | •
|
(10.7.2004 10:20:01)
Uprimnou soustrast. A doufam, ze nejsem jedina, kterou manzel premlouval, at si dalkove dodelam vejsku a behem prednasek prebaloval, uspaval a nosil mi dite na kojeni.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.7.2004 10:46:43)
Když jsem se narodila, mamka si dělala dálkově VŠ a až na to kojení to prý probíhalo u nich podobně jako u Vás:o). Taky měla ze strany mého táty maximální podporu. Myslím že takových rodin je víc a je to dobře.
E.
|
|
|
|
| Kalia | •
|
(7.7.2004 16:00:18)
Souhlasím Sally, právě jsem také chtěla napsat, že Monty se jen potřebuje vypsat, protože řešit nechce nic. Nevím, proč chce slyšet nějaký návrh, když stejně všechny už vyzkoušela a nebo by to nefungovalo.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(8.7.2004 15:34:18)
Pár dní jsem tu nebyla, takže se s dovolením vracím k debatě cca 20 stránek vzad.
Sally, ono je fajn chtít něco řešit, ale není jak. Veškeré pokusy skončí stejně: manželovou odpovědí "vždyť přece NEMUSÍŠ pracovat, nějak bychom vyžili". Ano, má určitě pravdu, nějak bychom vyžili, ale bohužel si neuvědomuje, že mne moje práce nejen živí, ale krom toho mne taky baví. Jeho práce nebavila nikdy, bere ji jako nutné zlo. Nejde ani tak o ty prachy, i když jsou samozřejmě příjemný. Jde o to, že se tou prací realizuju a především dává mi dobrý pocit z toho, že mne někdo "bere", že umím něco celkem výjimečnýho, těší mne, když se na mě lidi obracej proto, že NIKDO JINEJ jim to nebo ono neudělá a když, tak ne tak rychle nebo tak dobře. Což je pro člověka, kterej žije v prostředí, kde ho mají všichni v podstatě za šaška (myslím tím rodinu - mojí matku, manželovy rodiče a příbuzný), docela důležitý. Hodně to souvisí i s výchovou, mám řadu kamarádů a známých, kterým rodiče od dětství dávali najevo, že je mají rádi, že jsou pro ně výjimeční, že jsou dobří. Moje matka mi neustále předhazovala, že si její náklonnost musím zasloužit a dodnes poslouchám neskutečné kecy o tom, jak nemám a NIKDY nebudu mít vysokou školu, zatímco Kája, Jarda, Honza od sousedů nebo z příbuzenstva ji mají nebo budou mít, i když "nebyli nikdy tak chytrý děti, jako jsem byla já", jak NIKDY NIC nedokážu. Pak je pro mne fakt balzám sedět na pracovní schůzce s lidma o řadu let staršíma, který maj třeba i dvě vysoký školy, jsou opravdu mimořádně inteligentní a nejen že mě berou jako naprosto rovnocennou osobu, ale ještě mi lichotěj... to každej aspoň někdy potřebuje slyšet. Doma mi to neřekne nikdo. Kdyby můj manžel nedělal ani o chlup víc než teď, ale dokázal mi dát najevo, že jsem pro něj něčím mimořádná, výjimečná, že si mne váží, asi bych tu práci TOLIK nepotřebovala nebo bych neměla potřebu si "stěžovat". Bude mi třicet a fakt jsem nikdy od nikoho blízkýho neslyšela nic, co by mi dělalo "dobře na duši". Od kamarádů ano, ale od rodiny nikdy. To je opravdu neskutečnej opruz, to mi věř.
Ještě taková perlička, teď jsme řešili to auto (manžel je těžce proti) a já říkám: "Hele, na první výlet pojedeme do Bollingenu, podívat se na Jungův dům, to by mohlo bejt fajn, ne?" (Manžel je zapřísáhlej jungián.) A on na to: "Stáník bude příští rok ještě malej a já stejně radši cestuju vlakem." Já: "Stáníka necháme u babičky." On: "Já bez syna nikam nepojedu."
On vůbec nechápe, že pro mne by byl výlet s 2 a 1/2 letým dítětem neskutečně náročnej, protože bych musela nejenom řídit celou cestu do Švýcarska a zpátky (manžel nemá a nechce mít řidičák), ale ještě bych se musela starat o dítě, zatímco on by se kochal. Navíc v tomhle věku je dítěti docela buřt, jestli je ve Švýcarsku nebo na pískovišti ve Strašnicích.
Btw. řeším to, na srpen jsem si zjednala studentku na hlídání, na nezaměstnanou matku jsem přesunula část práce, kterou nutně nemusím dělat sama (např. přepisy, korektury), uvidíme, jak to bude fungovat.
Blondýno, máš pravdu - v hospodě a na internetu je manžel úplně skvělej táta... a když přede mnou jednou vyprávěl, jak rodil, byla jsem téměř dojata. Akorát že se z toho vypravování nějak vytratila moje spoluúčast. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.7.2004 16:19:55)
Ahoj Pettino,
řidičák mám od roku 1991. Jenom nejezdím... nějak nebylo čím. :o) Teď ale kvůli práci budu muset začít. Neseděla jsem sice v autě deset let, ale kupodivu si pořád ještě zhruba pamatuju, jak se to dělá. I značky umím. Jen vyhlášku ne, ale tu jsem neuměla nikdy. :o)))
Tchýně jsou ode mne, ty patří k těm lepším dílům, aspoň podle mého názoru. Jsou teda trochu drsnější, ale myslím, že se celkem povedly. Jinak kromě Murphyho zákonů jsem jako Karl Wagner ještě psala 4 knížečky "Jak přežít", byly to "Jak přežít politiku, Jak přežít nakupování, Jak přežít domácí mazlíčky a Jak přežít katastrofy". Je v tom pár docela dobrých vtipů, nejvíc asi v "politice" a v "nakupování", ale jinak s tím moc spokojená nejsem. :o)
|
| Alca13 |
|
(9.7.2004 18:33:28)
Ahoj Pettino, myslím, že jsi na to kápla. Je velký rozdíl dělat práci jako nutné zlo a dělat něco, co tě baví a naplňuje. Když některé holky píšou, jak jsou šťasnté na mateřské, jeden z důvodů, který vesměs všechny uvádějí je ten, že se nemusí dohadovat s netolerantními šéfy, nemusí chodit na hloupé porady, nemusí dělat monotónní, ubíjející práci a podobně. Jenže ony asi nikdy nezažily co je to mít práci, která tě baví, která je zároveň tvým koníčkem a osobní náplní.
Já jsem ve svém životě měla zaměstnání obojího druhu, ubíjející i naplňující. A uvědomila jsem si, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk trávil v nezajímavém zaměstnání. Proto jsem se rozhodla jít ještě do školy a dělat to co chci dělat. Bude nás to stát spoustu peněz, času, ale já věřím, že se to celkově vyplatí, kdyby jenom z důvodu, že se budu nějak realizovat a budu spokojená. Můj přítel je jeden z těch co nedělají to, co by v životě dělat chtěli, práce je nebaví, ale oni ani neočekávají, že by je někdy vůbec bavit mohla...Někdy je mu těžké vysvětlit, že já, narozdíl od něho, takhle žít nehodlám. Myslím ale, že už mu to začíná docházet...konečně. Dokonce tuhle uvažoval o tom, že si dodělá nějaké kurzy a možná i začně hledat nějakou zajímavější práci...příklady asi fakt táhnou...:-)))
|
|
|
| Andrea | •
|
(11.7.2004 21:00:06)
Monty,
Ty nám nějak stárneš, nebo co :-)) Cituji Tě: " takový ekolog a alternativec, který jezdí rád vlakem, zatímco v autě se mi většinou dělá špatně z benzínovýho smradu. :o)
Každý jsme nějaký. Nelíbí se mi, když si někdo nadává na neohleduplné kuřáky a přitom jeho auto smrdí mnohem víc. :o))) "
Ty začneš řídít? Aby se Ti třeba neudělalo špatně:-)
Dalo mi to tedy práci Tvoje slova najít, je to zde: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=471524
A televize mne obtěžuje furt ach jo.
Andrea
|
| MiFi | •
|
(17.7.2004 15:51:04)
Jak Vás tady tak čtu, nestačím se divit... Ani si nepamatuji, kolikrát jsem si musel odskočit ze zaměstnání a zajet na otočku domů vykoupat syna, protože manželka byla nesmírně unavená. No bodejť. Nabarvit si vlasy, nalakovat nehty, vykouřit krabičku cigaret a protelefonovat 300,- denně ... to člověka vyčerpá. Proč chcete vychovávat jenom otce ? Dnes žiju sám a syna mám čtyři dny v týdnu ( naše soudy fungují opravdu skvěle :-(( ). A to ještě chodím do zaměstnání. Když vezu syna manželce, jsem nevyspalý, upachtěný a propocený skrz. Syn je spokojený a v naprostém pořádku. Když si ho od ní zase beru, je ona načančaná, spokojená a syn má ekzém na nožičkách a veškeré zdravé návyky jsou v háji. Mimo to o sobě mluví jako holka : já spala, papala a pod. Nebudu se rozepisovat, bylo by to na román. Vždycky jsem byl otcem na plný úvazek. A to byla chyba. Žena si na to příliš rychle zvykla, a veškerou péči nechala na mně. Péči o dítě, o domácnost, o finance ... A teď má ještě tu drzost se se mnou o syna soudit. I když mnoho šancí nemá, z principu mi to vadí. A vadí mi i všechny jednostranné diskuse a nářky nad tím, jak špatní jsou ti druzí. Uráží mne údiv sociálních pracovnic nad tím, v jak bezvadném prostředí u mne syn žije. Uráží mne postoj soudu, kterému nestačí zpráva OPD a tři znalecké posudky a vyžaduje ještě další. Uráží mne i debaty, kde se mluví o otcích všeobecně. Ale to je asi typicky české ne ? Všichni do jednoho pytle! Nechci se dotknout nikoho z přítomných a ani nechci nikomu sahat do svědomí. Jenom Vás prosím o jedno. Pamatujte, že my, dobří otcové jsme tady taky. I když si nás společnost neváží. Proč ? Protože nerodíme. To že se staráme ...? To asi není důležité.
|
| Iva | •
|
(19.7.2004 10:04:23)
MiFi,
samozřejmě tě neznám, ale chápu, že se cítíš dotčený, když ty tohle všechno děláš. Možná tě to překvapuje, ale vážně je hodně otců, kteří se domnívají že aktem oplodnění své partnerky už udělali dost a nadále už se jich práce kolem dítěte netýká. Pochopitelně jsou i matky, co se špatně starají, ale o tom tento článek není.
Jen tak pouvažuj - co by se asi stalo, kdybys domů nepřijel dítě vykoupat s odůvodněním, že máš jinou, daleko důležitější práci? Nechala by jeho matka dítě špinavé, hladové, prostě nepostarala by se? Nebo by to přes svou únavu nakonec udělala sama? Jestli hrozí první případ, jde asi o ženu co nemá moc mateřské pudy, ale stává se to, i když ne zas tak často. Obvyklejší je druhý. Většina matek prostě nemá na vybranou, otec se obvykle ohání svou nepostradatelností v práci či jinde a žena matka se pak tak trochu cítí jako vydíraná, jako se cítíš dnes ty, kdy ty si své povinnosti plníš, chodíš dokonce do práce, ale ona ne, a dítě ti vrací zanedbané... Hodně otců totiž tohle všechno natolik považuje za záležitost ženy, že nejen aby přijeli dítě z práce vykoupat(přoiznám se, o takovém případu osobně nevím!!), ale mnoho to odmítá udělat i když jsou v bytě přítomni, a po návratu z práce jsou příliš unaveni a vyžadují možnost odpočinku - zatímco ženě to nepřiznají. Takže ženy chtějí od otce pomoc, nedostanou ji, tak musí vše udělat samy, příště se to opakuje, zas to zůstane na nich, takže se cítí vyčerpané, zneužité, cítí to jako nespravednost,(dítě si pořizovaly s partnerem, najednou jsou na péči samy) a proto se nezlob a nediv, že se objevují podobné články. Dokonce i ten problém se střídavou péčí po rozvodu znám spíš z druhé strany - rozvedené matky běhají kolem dítěte, starají se, učí dítě návykům (to je o dost náročnější než si s ním jenom hrát) a pak dvakrát měsíčně odevzdají čisté dítě oci a po víkendu se jim vrací dítě zvlčilé, špinavé, zanedbané, (viz mazání exému, braní léků, čistění zubů, denní režim atd.)...
Jinak bez obav, společnost a ženy zvláště si dobrých otců cení, naopak, zatímco to, že se žena kromě své práce ještě stará o dítě, je něco, co není ani zaznamenáníhodné, o takových otcích jako jsi ty se natáčí i filmy. Nemyslím to nijak urážlivě, a ty sociální pracovnice snad taky ne, ale opravdu to není zas tak běžné a proto se tomu prostě diví...
Ještě si trochu rýpnu. To, že je tvá žena vždy upravená a že vzhled je pro ni důležitý a pěstuje ho a věnuje mu hodně času i důležitosti asi není novinka až po narození vašeho dítěte, možná i proto se ti dřív líbila a vzal sis ji... Jo člověk občas dělá chyby..
Hodně otcovských radostí a míň vztahovačnosti, vždyť je jasné, že na tebe to nebylo!!!
|
| MiFiP | 
|
(19.7.2004 17:48:40)
Ivo, díky za kompliment. Ale nemyslím opravdu, že by to bylo nutné. Prostě dělám to, co považuju za správné. Konec konců, kdo by se postaral o mého syna, když ne já. Mimochodem, asi došlo k malé mýlce ... v mém případě se zatím nejedná o střídavou péči po rozvodu. Rozvod zatím neproběhl, neboť naše skvělé soudy už půl roku řeší otázku péče. A taky si nemyslím, že by manželka trpěla nedostatkem citu. Právě naopak. Na jedné straně reaguje přehnaně starostlivě a snaží se u syna nacházet i potíže které nemá, na druhé straně upadá do apatie díky poruše osobnosti a stavům depresivní psychozy. Ten problém je někde jinde než v mateřství. Je větší. Proto mne ten nekonečný souboj s úředním šimlem občas vytočí. Prostě řehtá příliš pomalu a čas běží. Proto ta nedůtklivá reakce.
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.7.2004 16:14:13)
Ještě tohle, reaguju tím na příspěvek od Šáry:
S tou volbou partnera je to bohužel někdy komplikované... sama jsem si na vlastní kůži vyzkoušela několik "modelů" partnerského soužití a musím říct, že v podstatě vždy nastal jeden zásadní problém. Řekněme že jde o takový střet dynamického a statického principu - dva dynamičtí lidé jedou oba naplno, ale ve výsledku zjistí, že se vlastně míjí, protože lze těžko skloubit aktivity vlastní a partnerské. Málokdy se najdou dva lidé s úplně shodnými zájmy, u mne zvlášť, už jsem to tu jednou psala. A skloubit "lítání" po svých zájmech, po společných a ještě se - zvlášť v prvotní zamilovanosti - pokoušet sdílet i ty partnerovy, které mi zas až tak moc neříkají, je strašně únavné a brzo dojde k "opotřebování materiálu". Na druhé straně statičtější partner má pocit, že je někam vlečen, nechce sebou nechat manipulovat, byť by ho ta či ona aktivita zajímala, protože má pocit, že její prožívání nevychází z jeho "know how". Stručně řečeno - můj manžel mé aktivity spíš nesnáší, zatímco na své návrhy vyžaduje náležitý ohlas a samozřejmě bezvýhradné akceptování. Pokud jsme někde spolu, je všechno OK, dokud ON konverzuje, baví společnost a má co přidat "k zábavě", ale jakmile s něčím začnu já, je otrávený, kritický, moje "historky" buďto neposlouchá nebo je neustále přerušuje. Proto mi přišlo logické prožívat minimálně 50% společenských aktivit odděleně. Spíš víc.
Opravdu nevím, kde bych našla partnera, který by mi vyhovoval a já jemu. On mi manžel vlastně vyhovuje - respektive, vyhovoval by mi úplně, kdyby NEBYL můj manžel. Jako kamaráda nebo milence bych ho brala a nic by mi nechybělo. :o)
A k tomu, co chci a jak bych si to představovala. :o) Především potřebuju splatit dluh na bytě, do konce roku aspoň půlku a zbytek příští rok. Pak už samozřejmě nebudu muset TOLIK pracovat... i když, jak se znám, stejně budu. :o) Zbytek spadá do oblasti chimér a snů... například aby se můj manžel někdy sám od sebe zeptal, jestli nechci někam vypadnout, že by hlídal malého... aby se taky někdy snažil mi něčím udělat radost, aby mne sem tam taky za něco ocenil, když už to neustále vyžaduje sám...:o) A samozřejmě aby bral syna taky jako SVOJE dítě... zatím mi dává najevo, že je pouze MOJE. ("Hlídej si SVOJE dítě..." "Jdi si převlíct SVOJE dítě..." "Starej se o SVÝ dítě...") Což je dost pekelný, zvlášť když je mu HODNĚ podobnej, takže je od pohledu daleko víc JEHO dítě než MOJE. :o)
|
| Šáry | •
|
(8.7.2004 17:44:27)
Monty,
s tím bytem OK, to je konkrétní cíl.
To ostatní, "chtěla bych, aby manžel sám od sebe to či ono" - takhle jsem tu otázku nemyslela. To opravdu patří do říše chimér, zejména to, že nám někdo bude uhadovat myšlenky. Jestli od něj něco chceš, řekni mu konkrétně co (ovšem s vědomím jeho možností, chtít třeba po něm, aby si oblíknul kravatu a stal se diplomatem, je vzhledem k jeho založení zřejmě kravina) a na splnění toho TRVEJ. To TRVEJ je opravdu hodně důležitý.
I když se sám nedovtípí (a málo lidí se dokáže dovtípit), tak by mohl být schopen to udělat na výslovnou žádost, bude-li na žadateli patrné, že to opravdu, ale OPRAVDU myslí vážně.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.7.2004 17:51:53)
Šáry, to je právě ten problém... když budu TRVAT na tom, že pohlídá malého, tak to udělá, s kecama, ale udělá... jenže některý věci se "poručit" nedají... to musí být v člověku. Já třeba strašně ráda manželovi (a nejen jemu, i kamarádům, příbuzným) dělám radost, třeba jdu po městě, vidím něco, co by se mu mohlo líbit, koupím mu to a těším se z toho, že BUDE MÍT RADOST. Tohle na povel nelze. A možná mě to mrzí víc než to, že hlídá jen s kecama a někdy se z toho vyvleče úplně, ale změnit se to nedá, musím se s tím smířit. Kupodivu on ze začátku naší známosti byl přesný opak. Na první rande mi přinesl hned tři dárečky, a to mne ještě ani neznal (jen z Internetu). Jakmile zamilovanost vyprchala, bylo po radostech. :o) No jo, koho jsem si vzala, toho mám - blbý je, že on byl ze začátku OPRAVDU úplně jinej a než jsme se mohli trochu víc poznat, byla jsem už těhotná.
|
| Šáry | •
|
(8.7.2004 19:25:22)
MOnty,
no tak s kecama, to je jedno. Podstatný je, že to UDĚLÁ. Aspoň pro začátek. Sice nemám ráda dr. Plzáka, ale má pravdu, když říká, že přimět někoho, aby něco udělal, se dá, ale nedá se ho přimět, aby to udělal RÁD.
A když to udělá, tak chválit, chválit, chválit. Třeba se chytne a zjistí, že to a) s miminem není až zas taková sranda, b) že není pravda, že ho nepotřebuješ.
Z toho, jak popisuješ některé jeho reakce (ošklíbání se nad Tvými vtipy), mám dojem, že si připadá jako páté kolo u vozu. Řešení ale nevidím v tom, že bys začala míň pracovat (to by byla podle mě krávovina největší, já jsem taky workoholik a vím svý o tom, co člověka žene k práci, i když ty peníze zrovna nutně nepotřebuje), ale spíš v tom, že se bude víc podílet na domácnosti a výchově dítěte. Nakonec jsi si brala bohéma a už na začátku jsi byla ochotná ho živit, takže v tomhle smyslu máš přesně, co jsi chtěla ;o))
ALe asi bych mu dala najevo, že
a) svou práci děláš ráda, vážíš si jí a vážíš si sama sebe
b) na něm oceňuješ, že je schopný ti poskytovat zázemí (tedy pokud aspoň trošičku je, a to on, zdá se, je).
|
|
|
|
|
| sally |
|
(10.7.2004 1:07:00)
Monty,
ale samozřejmě, že to lze řešit - jenomže to nemusí být řešení, které ti vyhovuje. Např. co kdybyste šli od sebe - píšeš, že by ti manžel vyhovoval jako kamarád a milenec - a upřímně řečeno - na nic jinýho ho opravdu nepotřebuješ. Byt splácíš sama, hlídání dítěte máš, a na vyrážení ven si můžeš někoho zaplatit (stejně tak na úklid) a ve finále tě to asi vyjde i levněji. To myslím vážně - co s chlapem, který ti neumí naslouchat, nebere tě vážně? Nebylo by ti líp bez něj, respektive, kdybys ho viděla jednou za týden na nějaké kulturní akci, kde byste mohli u vínka kultivovaně pohovořit?
|
|
|
|
| Líza |
|
(6.7.2004 15:25:31)
Soničko, jen pro upřesnění, já nepsala o babičkách, co hlídají každý víkend, asi sis můj příspěvek špatně přečetla nebo s někým spletla. Já psala o tom, když babička vůbec není, neexistuje, a tak nehlídá ani ve výjimečných a naprosto naléhavých případech, jako máma v nemocnici, porod druhého dítěte apod.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)